načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Omamná chuť anýzu - Klaus Eckhardt

  > > > > Omamná chuť anýzu  

Kniha: Omamná chuť anýzu
Autor:

V malé kanceláři v Agia Galini se nudí soukromý detektiv Jak Anatolis. V srpnu se toho ve známém turistické letovisku moc neděje, a tak ve volném čase popíjí krétskou kořalku a žije ...


Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  211
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  249 Kč
15%
naše sleva
7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Rok vydání: 2016-08-31
Počet stran: 200
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 199 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z německého originálu Tote trinken keinen Raki ... přeložil Vítězslav Čížek
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2016-36
ISBN: 9788073887704
EAN: 9788073887704
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V malé kanceláři v Agia Galini se nudí soukromý detektiv Jak Anatolis. V srpnu se toho ve známém turistické letovisku moc neděje, a tak ve volném čase popíjí krétskou kořalku a žije pohodlný život, podporován přáteli. Jeho lelkování má ale skončit ve chvíli, kdy je nahoře nad městečkem nalezeno tělo. Jeden nebožtík, tři potenciální dědicové a zákeřná snacha, ale hlavně organizace skupující pozemky na jižním pobřeží – tomu všemu musí Jak čelit, když mu na stole přistane jeho první opravdový případ. (případy Jaka Anatolise)

Kniha je zařazena v kategoriích
Klaus Eckhardt - další tituly autora:
V Agia Galini číhá smrt V Agia Galini číhá smrt
Eckhardt, Klaus
Cena: 109 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JMENUJU SE JAKOB OSTMANN. JE MI ŠESTATŘICET A UŽ ČTRNÁCT
let žiju na Krétě. Tady jsem si začal říkat Jakovos Anatolis, ale všichni
moji přátelé mi říkají jednoduše Jak. Nikoli anglicky Jack. A taky to
nemá nic společného s tibetským buvolem, který se rovněž nazývá
jak.
Bydlím v malé vesnici Melambes nad Agia Galini na jižním po‐
břeží Kréty. Po letech příležitostných prací ve sklenících při sklizni
hroznů a oliv, poté co jsem pracoval jako číšník, rybář, tesař, zedník
(a bůhvíco ještě), se nyní živím jako „čmuchal na volné noze“.
Moje kancelář stojí v Agia Galini mezi rybí tavernou a obchodem
se suvenýry. Není moc frekventovaná, protože se tu neděje nic, co
by si místní mezi sebou nevyřešili sami. A tak každé ráno nasedám
na motorku svého přítele Steliose a sjíždím po serpentinách dolů
do Agia Galini, kde s lahví tsikoudie trávím den za svým psacím sto‐
lem nebo naproti v kafeniu starého Stefanose a povídám si se zná‐
mými v naději, že vývěsní štít s nápisem PRIVATE INVESTIGATIONS
přiláká potenciální zákazníky. Někdy si přivydělám několik dra‐
chem, když se Steliosem vyrazím na ryby. On to bere jenom jako
hobby, poněvadž na svých dvou rybářských člunech má lidi, kteří
pro něj pracují. Třetím člunem nechává vozit turisty na sousední
pláže, což mu vynáší víc než rybolov. Na ostatní živobytí mu vydě‐
lává hotel uprostřed Agia Galini, kde – většinou stejně nečinně jako
já – sedí za psacím stolem v recepci. Má ovšem víc zákazníků, a tak
si může dovolit velkorysejší životný styl. Vlastní nejen dvě auta
a motorku, s níž jezdím skoro výlučně já, ale taky si může dovolit
zvát mě skoro každý den na večeři. Scházíme se přesně v devět bez
předchozí domluvy v jeho lokále a večer trávíme spolu. Na mé spo‐
5
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 5





radické pokusy oplatit mu jeho velkorysost odpovídá vždy lapi‐
dárně: „Však na to ještě jednou dojde...“ Stelios je chlap jako med ‐
věd. Měří metr osmdesát pět, tedy asi jako já, ale je podstatně
rozložitější. Jeho kučeravé vlasy jsou zrovna tak tmavé jako plno‐
vous. Má obrovské ruce, ale když mi před pár lety vytahoval z prstu
třísku, kterou jsem si zadřel na jeho člunu, ukázalo se, že jsou i ši‐
kovné a jemné. Sice jsem ještě nikdy neviděl Steliose rozzuřeného,
ale v takovém případě je lepší být na jeho straně, tedy té bezpeč‐
nější.
I k mé přítelkyni Marice mě poutá něco, co tady nechci rozvádět
do podrobností. Snad jenom tohle: ne každý večer se vracím do
svého staromládeneckého bejváku v Melambes. A ona je jediná, kdo
smí moje jméno zdrobňovat. Podle stupně její momentální náklon‐
nosti jsem pak Jaki, nebo dokonce Jakaki. Marika je štíhlá, a přece
nepostrádá veškeré ženské atributy, jež ráda zvýrazňuje oblečením
na vesnici jako Agia Galini dost odvážným. Dlouhé hnědé vlasy jí rá‐
mují trochu orientální obličej, na němž mě už na první pohled upou‐
taly tmavohnědé, skoro černé oči a vyšpulené rty.
Svou přízeň mi poskytuje téměř neomezeně, ale s časem už je to
horší, neboť vedle svého krámu s uměleckými a řemeslnými vý‐
robky se věnuje neustále se měnící mužské společnosti a s úspě‐
chem i cizineckému ruchu. To jí opět umožňuje píchnout mi občas
finanční injekci. A když se ve mně přece jen někdy probudí pocit,
jemuž se obecně říká žárlivost, taky mě odbude tou známou větou:
„Však na to ještě jednou dojde...“
Tudíž se momentálně nacházím v situaci, že vyžiju a nemusím
přitom moc pracovat, i když musím přiznat, že si někdy připadám
jako parazit. Ale jsem si jistý, že jim to oběma jednou budu schopen
do haléře splatit.
6
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 6





DALŠÍ HLAVNÍ POSTAVY:
Aristidis Rousakis
se předčasně rozloučí se životem a zanechá po sobě nejen smutek.
Despina Kolyvakisová
je klientka, kterou není radno podceňovat, a to v žádném ohledu.
Matheos Rousakis
je víceméně nepřítomen a nejeví valný zájem o své dědictví.
Serafis Rousakis
má štěstí ve hře i v lásce a spoléhá na ně –, až ho štěstí opustí.
Achilleas Rousakis
si dokáže užívat i navzdory nepříznivým okolnostem, ale za málo
peněz málo muziky.
Margarita Kolokotronisová
včetně svých rodičů ztělesňuje ony peníze...
Sophoklis Kolokotronis
je Margaritin otec, navíc úspěšný obchodník a krutý patriarcha
(jak o něm všichni říkají).
Adriani Kolokotronisová
je Margaritina matka a má výhrady vůči všemu, co nepatří do
jejích kruhů.
Stefanos
vede svoje kafenio a občas i poněkud oplzlé řeči.
Tassos
je k dispozici pro všechny případy a má formát malé návnady pro
velké ryby.
Thanassis Plakakis a Jorgos Trellas
jsou policisté a projevují mi přízeň (podporovanou z mé strany
občas darovanou whisky). Jestli jsou homosexuálové, to se čtenář
z této knihy nedozví!
7
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 7





Inspektor Michalis Andreadis
je také policista a přinejmenším zpočátku mi přízeň neprojevoval
(nepije, každopádně ne ve službě) .
Jerome Lavallier a Marco Mocante
jeden Francouz, druhý Španěl, nemají mě zrovna v lásce.
Každopádně nevynechají jedinou příležitost, aby mi to dali razantně
najevo.
Menelaos Kastritsas
sdílí pocity svých zaměstnanců, je zdvořilý a zamlklý.
VEDLEJŠÍ ROLE:
– tři lékaři, kteří mi, ovšem každý svým způsobem, pomůžou po‐
hnout se z místa,
– velkorysý hostinský Theodoros, pro něhož jsou dluhy ze sázek
otázkou cti,
– štěstí, které se mě drží i přes všechna protivenství týkající se mé
tělesné schránky,
– náhoda, jež mi sice působí bolest na duši, ale přesto je mi nápo‐
mocna,
– věci, kterých díky štěstí zůstávám do třetice ušetřen,
– oheň, s nímž si zahrávám.
8
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 8





1
BYL ÚPLNĚ BĚŽNÝ SRPNOVÝ DEN, ASI TAK SEDM HODIN RÁNO.
Touhle dobou slunce ještě nemá takovou spalující sílu jako v po‐
ledne. Cikády spaly na olivovnících, těsně přilepené k jejich větvím
a listům. Výběžky hor Siderotas se tu svažují k Libyjskému moři dost
strmě. Panovalo bezvětří a hladina byla klidná, jako kdyby na ni
někdo vylil olivový olej. Silnice z Agia Galini do Melambes se vine
v úzkých serpentinách nahoru do kopce jako had. Při cestě vzhůru
se skoro za každou zatáčkou objeví úchvatný výhled na pohoří Ida,
větrem a deštěm vyhlazené vrcholy skal, které se v důstojném klidu
třpytí ve slunci. Celý tento výjev umocňuje nekonečná dálka moře.
Za naprosto jasného počasí máte dojem, že vidíte až do Afriky. Když
je trochu mlhavo jako dnes, je vidět přinejmenším na oba předsu‐
nuté „Suchary“ – tak se říká ostrovům Paximadia, které za své jméno
vděčí suchu, jež na nich vládne. Kvůli nedostatku pitné vody žijí na
ostrovech pouze krysy, myši a ptáci. Rybáři z Agia Galini a dalších
pobřežních vesnic využívají zálivy ostrovů jako noční kotviště.
Čím výš po serpentinách stoupáte, tím víc je toho k vidění z Agia
Galini, husté zástavby bílých domů, táhnoucích se nahoru do svahu
v úzkém zářezu mezi výběžky hor. Vesnice leží jako amfiteátr nad
velkým přístavištěm s dlouhými zalomenými moly, v jejichž stínu
se líně houpají plachetní jachty a rybářské čluny přivázané na ko‐
tevních lanech. Přístav se i při sebesilnějším větru oprávněně pyšní
svým názvem Agia Galini – „Svaté ticho moře“.
Tenké čáry, které v moři domů vyřezávaly úzké uličky, byly z hor
už sotva znatelné. V tuhle denní dobu je tam ještě klid, ale za pár
9
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 9





hodin v nich propukne čilý ruch. Obec se za poslední roky promě‐
nila z ospalé rybářské vesnice v oblíbenou turistickou destinaci.
Hlučnou, podnikavou a pro její obyvatele výnosnou. Ale toho si tady
nahoře nikdo nevšiml, odtud byla vidět jenom idylická vesnice mezi
skalami a mořem.
Manolis Perivolakis, listonoš zdejšího rajonu, ty krásy všude
kolem sebe nevnímal. Jako každé ráno vyjel i dnes ve staré šedivé
dodávce po silnici do Melambes, Saktourie a dalších malých vesnic
rozložených po jižním svahu Siderotas s vyhlídkou na Libyjské
moře. Jeho trasa obyčejně končila v poledne ve Spili, okresním
městě ve vnitrozemí ostrova.
I Manolis už pamatoval lepší časy. Vždyť mu bylo skoro šedesát,
hlavu měl holou, knírek se mu sice ještě drze nakrucoval, ale stihl
už parádně zešedivět. Oblečení měl ošoupané a potrhané. Pískal si
melodii, kterou doloval z autorádia praskajícího v důsledku atmo ‐
sférických poruch, a ťukal si přitom do rytmu tance pentozalis na
palubní desku. Byl nádherný den a jeho nezajímalo nic než to, že
v autě veze jako vždycky jenom pár dopisů a balíčků a že je musí
doručit. Řeckou poštu vyšla nafta určitě na víc, než kolik vyinkaso‐
vala za těch pár zásilek, ale byl to snad Manolisův problém?
Gumy jen kvičely, jak řezal další zatáčku. A zatímco se snažil jed‐
nou rukou udržet vůz pod kontrolou, druhou se pokoušel – a zamě‐
řoval na to většinu své pozornosti – naladit příjem, protože smutná
píseň Maminko, až přijdou kamarádi od Nikose Xylourise se v tom
vrčení a rámusení motoru úplně ztrácela. Výkon těch několika málo
vysílačů na jihu Kréty nebyl nic moc a radiový signál pořád něco ru‐
šilo. Když potom zase stočil zrak na silnici, zkameněl hrůzou a in‐
stinktivně dupl na brzdu. Auto nadskočilo pravou stranou, pak zas
dopadlo na všechna čtyři kola, a dřív než ho řidič stihl zastavit, pře‐
jelo překážku, která se tu zničehonic objevila.
10
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 10





Manolis Perivolakis hlasitě zaklel a motor mu mezitím chcípl.
Prudce otevřel dveře, vyběhl z auta, vrátil se několik kroků zpět a už
první pohled potvrdil jeho obavy: tou překážkou byl člověk. Pra‐
vými koly přejel muže ležícího na břiše, jehož hlava a ramena visely
ze strmého silničního náspu. Manolis Perivolakis už toho v životě
viděl hodně, nepříjemného pohledu se nijak zvlášť neobával. Ale
při pohledu na tohoto příšerně zřízeného mrtvého muže celý zesi‐
nal. V nastalé hrůze si přesto s obrovskou úlevou uvědomil, že on
se svou dodávkou jeho smrt nezavinil, protože muž měl hruď a krk
na cucky a všude byla krev. Obešel nebožtíka, sehnul se a podíval
se mu do znetvořeného obličeje.
„Panebože,“ zamumlal zděšeně, „to je přece Vatrachos!“
11
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 11





2
STARÝ STEFANOS SE PŘIŠOURAL A NA MALÝ, MODŘE NALAKOVANÝ
stolek přede mě postavil čtvrtý šálek kávy. Se svými dlouhými še‐
divými vlasy sahajícími až po ramena a bujným knírem vypadal jako
hipík, který přetrval do dnešních dnů. Na zduřelém nose připomí‐
najícím květák mu seděly brýle s tlustými skly a za nimi se leskly
dvě světle modré oči. I jeho oblečení bylo ve stejném duchu, dlou‐
hou sepranou košili bez límečku nosil volně přes záplatované džíny
a na bosých nohou měl sešmajdané sandály.
„Krásné dobré ráno!“
„Co může bejt na tomhle ránu krásnýho?“
Po vydatné pařbě se Steliosem jsem vůbec neodjel domů do
Melambes, přenocoval jsem na podlaze za psacím stolem ve své
kanceláři. A záhy mě probudil naprosto pošetilý smysl pro povin‐
nost. Obava, že by časný zákazník odešel s nepořízenou, kdyby
našel dveře mé kanceláře zavřené, byla samozřejmě zhola zby‐
tečná. Takže jsem seděl naproti ve Stefanosově starém kafeniu, po‐
sledním svého druhu v agiagalinském světě nových elegantních
kaváren, a zaháněl duchy spánku. Ten mizera Stelios si teď ještě
vyspával, a to mě štvalo ze všeho nejvíc. A taky to, že si hoví ve
vlastní posteli ve vlastním hotelu o pár ulic dál nahoře ve vesnici,
zatímco já si po noclehu na tvrdé podlaze připadám, jako kdyby
mě lámali kolem.
Kafenio a má kancelář stojí na ulici, která vede paralelně s hlavní
třídou vedoucí od středu vesnice dolů k přístavu.
Stefanos na mě vesele zamrkal.
12
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 12





„Jen se podívej na ty hezký holky, co tu chodí kolem! To je na
tomhle ránu to krásný!“
Co se toho týče, měl pravdu! Než jsem vypil první tři šálky kávy,
přešly okolo mě tucty mladých a spoře oděných turistek, jež dosud
přemáhaly následky diskotékové noci a unavené oči chránily před
světlem slunečními brýlemi. Ale ty jsem registroval jen tak na okraj
svého profesního zájmu, poněvadž žádná se u mých dveří pochopi‐
telně nezastavila, natož aby chtěla vejít dovnitř. Všechny směřovaly
do východní části vesnice, kde se rozkládala vcelku obyčejná pláž,
v podpaží svíraly slaměné rohožky a v taškách s věcmi na koupání
si nesly opalovací olej a nejnovější číslo časopisu Freundin, které se
ve vesnici dalo koupit. Tam se budou celý den grilovat pod žhavým
sluncem a své namáhavé nicnedělání přeruší nanejvýš studeným
drinkem nebo melounem s ledem v některé z plážových taveren.
Tamní číšníci si při té příležitosti rádi domluví na večer schůzku
v jedné z přístavních kaváren, kde hraje muzika a odkud už není da‐
leko k plážovým lehátkům někde ve tmě. I v leckteré hotelové po‐
steli budou ráno zpod deky vykukovat dvě hlavy. Ach, ten překrásný
čas dovolených!
Ze snění mě vytrhl Stefanos.
„Ani nechci vědět, kolikrát se za tuhle noc oddávaly nekalostem!“
„Stefanosi, ty kozle jeden starej, to ani ve svým věku nedokážeš
myslet na nic jinýho?“
I já jsem si měl radši v noci užívat s Marikou než chlastat se Ste‐
liosem. Bylo by mi teď podstatně líp. Jenže Marika měla práci. Svůj
obchůdek s uměleckými předměty zavřela už brzy a dvakrát okolo
nás prošla, když jsme popíjeli před putykou. Měla ovšem doprovod,
což Stelios záměrně přehlédl, stejně jako já. Nelíbilo se mu ani v nej ‐
menším, jak si Marika vydělává na živobytí, ale jak říkal: „Už jí bylo
osmnáct a já nejsem její táta.“ Stelios projevoval víc tolerance než já.
13
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 13





„A proč bych na to neměl myslet, Jaku?“ Stefanos se nechal unést
vzpomínkami a v tomto duchu odpověděl: „Všichni muži na to myslí,
a hlavně na Krétě. Když jsem byl mladší, tak jsem na to nejen myslel,
ale taky to dělal.“ A na potvrzení svých slov zapískal na skupinku
turistek, ty ho ovšem ignorovaly. Namakaní instruktoři surfování
nebo mladí číšníci je přirozeně zajímali víc než starý Stefanos.
„Ty ses minul povoláním, měl jsi být filozofem!“
„Ty mi něco povídej! Tenhle obor jsem dokonce studoval plných
pětadvacet semestrů. Můj problém byl, že i na univerzitě jsem my‐
slel pořád jenom na to jedno. A proto jsem od všech zkoušek vy‐
letěl.“
Díval jsem se za ním, jak se šourá do svého starého kafenia. Při‐
šlo mi moc namáhavé uvažovat o tom, jestli Stefanos vůbec někdy
viděl nějakou fakultu zevnitř, a tak jsem se radši intenzivně věnoval
léčení své kocoviny a strávil dopoledne ve společnosti několika skle‐
niček raki.
14
OMAMNACHUT_sazba 25/07/16 13:55 Stránka 14






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.