načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Olga Havlová - Milena Bohatová

Olga Havlová
-15%
sleva

Kniha: Olga Havlová
Autor:

Olga Havlová (11. 7. 1933 – 27. 1. 1996) se nezapomenutelně vryla do našich srdcí. Nejen jako manželka Václava Havla, ale především jako silná a statečná žena, která se nebála ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 211
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-01-13
Počet stran: 166
Rozměr: 19 cm
Úprava: tran : ilustrace, portréty
Vydání: 1. vydání
Doporučená novinka pro týden: 2016-03
ISBN: 9788073887124
EAN: 9788073887124
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Olga Havlová (11. 7. 1933 – 27. 1. 1996) se nezapomenutelně vryla do našich srdcí. Nejen jako manželka Václava Havla, ale především jako silná a statečná žena, která se nebála vzdorovat osudu a pomáhat druhým. Dvě neslučitelné povahy srostly v jeden celek – hubatá holka ze Žižkova okouzlila mladíka z bohaté buržoazní rodiny pražských intelektuálů. Bok po boku prožili život plný dramatických zvratů, byli spolu v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, ve zdraví i nemoci. Od smrti této výjimečné ženy uplynulo v lednu 2016 už 20 let.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Milena Bohatová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

23 22

„Na rozdíl od jiných mládenců jeho věku se mi na něm líbi -

la hloubka, s  níž o  všem přemýšlel, jeho verše... Takže prvotní

bylo ocenění jeho duševních hodnot,“ konstatovala po mnoha

letech.

Tři roky však byli pouze kamarádi. Teprve potom spoluzačali chodit. Eda Kriseová ve svém pojetí Havlova životopisu tento

okamžik hodnotí takto: „Je to pořád rok 1956 – v životě Václava

Havla nad jiné významný. Na jaře začal chodit s  Olgou... Olga

s ním sedávala ve Slávii. Chtěla být tehdy herečkou. Byla hezká,

elegantní. Pocházela z  odlišného prostředí, a  to Václava velice

zajímalo.“

Zamiloval se a krátce potom, co s Olgou začal chodit, sepokusil vyjádřit svůj vztah k ní verši:

Svítá, žáby ve vašem rybníku

divoce kuňkají, ticho, nikde ani duše.

Stojíme sami u zdi, osázené

skleněnými střepinami pro ztížení života zlodějům.

Napadají mě příměry o sobě – zloději –

a o tvé tváři – zdi se střepinami, aby byla

má cesta k tvé duši složitější.

K

Téměř každému však připadal jejich vztah nevysvětlitelný,magický a  zcela neperspektivní. On  – mladík z  bohaté buržoazní

rodiny, vysoce intelektuálně zaměřené. Přemýšlivý, uzavřený

a  trochu nesmělý. Ona  – typická proletářka ze Žižkova, jejíž

formální vzdělání skončilo vyučením u Bati. Otevřená,bezprostřední. Dana Němcová o ní řekla: „Rozhodovala se vždy věcně, „Měla jsem kamarádku, Vašek s  ní pracoval v  chemické laboratoři. Ta mě sem přivedla. Bavilo mě to tady. Prováděly se tu

nákupy herců...“ vzpomíná paní Olga.

Také ona v té době chtěla být herečkou. Nadšeně ochotničila,

snažila se vypadat elegantně, ale upřímnou, energickou a občas

také trochu hubatou holkou ze Žižkova nepřestala být aniv intelektuální společnosti pražské Slávie.

Je vhodné si připomenout, že mluvíme o  padesátých letech,

o době, v níž na Sjezdu socialistické kultury zazněla slova:

„Je to především buržoazní individualismus, nejtypičtější morální, psychologický a  ideologický přežitek minulosti, přežitek, který se nejvíce vzpírá socialistické výchově

a  převýchově. Proti lacinému, k  ničemu nezavazujícímu

pokryteckému pojetí svobody a  humanity oportunistů

a buržoazních liberálů staví revoluční dělnická třída svéčinorodé vědecké pojetí. Za hlavní podmínku společenského

pokroku považuje dělnická třída rozvoj výrobních sil.Člověk kapitalismu definitivně odchází, na jeho místě, aniž

si tuto změnu plně uvědomujeme, se objevuje docela jiný

člověk, člověk nového, vyššího společenského řádu, člověk

socialistický...“

A v této době se „proletářská“ dívka Olga dostává mezi„buržoazní liberály“. Bariéra mezi těmito dvěma světy však existuje

jen v toužebné snaze tehdejších představitelů oficiální kultury...

Přímočará věcnost, zajímavá krása, lehce zastřený hlas a to,

že byla tak jiná, okouzlilo Václava Havla na první pohled. A co

na tomto tehdy dvacetiletém mladíčkovi ze zcela odlišnéhosvěta zaujalo o tři roky starší slečnu Olgu?


25 24

než dobře. Měl totiž vlastní – a hodně podobnou zkušenost. Jeho

žena Jiřina, mimo jiné Olžina dlouholetá přítelkyně, pocházela

také ze Žižkova a dospívala za velmi obdobných okolností.

Mnohem víc však bylo těch, kteří snad na základě vžitých

předsudků tuto lásku pochopit nedokázali anebo jí nedávali vel -

kou perspektivu.

Václav Havel se hlubokou vnitřní logiku jejich vztahuněkolikrát pokusil vysvětlit, objasnit tajemství, které tolika lidem

vrtalo hlavou. Olga o tom nepřemýšlela. Byli spolu, a to stačilo.

Taková byla její logika.

„Vašek se stal po vojně kulisákem, pak byl dramaturgemv Divadle Na Zábradlí. Já byla účetní v bazaru ve Skořepce. Jenže ve

dne pracovat a večer s ním být v divadle, a pak si ještě případně

povídat do noci s  kamarádama, to nešlo. Na Zábradlí potřebovali uvaděčku, tak jsem to vzala,“ vzpomínala paní Olga se svou

typickou věcností.

Jsme stále v  době, jejíž paradoxnost lze charakterizovat naříklad tím, že Alfréd Radok, později ocejchovaný nálepkou

„buržoazního idealisty a  existencialisty“ a  donucený k emigraci, obdržel Cenu Klementa Gottwalda za Laternu magiku...

Abychom si udělali představu:

Kilogram mouky stál 3,80 Kčs, čtvrtka másla 9,50 Kčs

a technický hit sezóny, pračka Perobot s odstředivkou, 1 900

Kčs.

Rodinám, v nichž hrubá měsíční mzda živitele rodinyneřesahovala 1 400 Kčs, přináležel přídavek na třetí a  každé

další dítě 260 Kčs. Rodinám s jedním dítětem, u nichž hrubá

mzda živitele rodiny přesahovala 3 000 Kčs, se přídavky na

děti neposkytovaly.

měla ráda záležitosti, které byly zřetelné, a  otravovaly ji intelektuální chuchvalce, což ovšem neznamená, že sama nebyla

schopná konceptu a širší perspektivy.“

Jak se ti dva k  sobě mohou hodit, jak je možné, že se tolik

milují, nad tím uvažoval snad každý, kdo Václava a  Olgu znal.

Jedním z těch, kteří nedokázali tento vztah ihned pochopit, byl

také Miloš Forman: „Jako študáci jsme se scházeli téměř denně

v kavárně Slávii. A trvalo mi to dost dlouho, než jsem si všiml,

že ta mladá ostrá holka patří k  Havlovi. Nemohl jsem si je dát

nějak dohromady. Filozofující Vašek a  vedle něj, s  nohama na

zemi, tahle osůbka s  jazykem jak břitva. A  trvalo mi to ještě

mnohem déle, nežli jsem objevil to neviditelné kouzlo jejíosobnosti.“

Zajímavý je názor Josefa Topola, jednoho z nejbližších přátel

Václava a  Olgy. Jako dramatik schopný nezaujatého pohledu

spatřoval zdánlivou nesourodost této dvojice docela opačně.

Olga mu vždycky připadala jako aristokratka, už jen rysyobličeje. A  pak samozřejmě povahou  – svou hrdostí, nezlomností, jistým chladem, který dokázala dát najevo a který mohl být

mylně vykládán jako nadřazenost, pohrdání... Také důstojností

a přirozeným respektem, jež její osobnost budila.

Václav naopak vždy působil velice lidově, prostě. Sama paní

Olga kdysi s  úsměvem popisovala, jak vidí manžela třeba ve

chvíli, kdy se po skončení inscenace své hry (v  tomto případě

Žebrácké opery) klaní na jevišti: „Stojí tam takový mládenec

s  modrýma očima, působí tak dobrosrdečně. Člověk by do něj

ani neřekl, že takovou myšlenku může mít, že se dokáže takponořit do všech možných záhybů lidské duše...“

Ve skutečnosti byl svazek těchto dvou lidí velice logický.

Ostatně právě Josef Topol byl jedním z těch, kdo ho chápali víc


27 26

síle a  podstatě tohoto partnerství bylo možno nalézt snadněji.

Například jeden z  Havlových životopisců, Angličan Micha -

el Simmons, se netají tím, že tomuto vztahu vůbec, ale vůbec

nerozumí. Přitom se možná stačí jen pozorně začíst do některých úvah pozdějšího pana prezidenta, třeba do jeho odpovědí

v  proslulém Dálkovém výslechu: „Jednou mou základní životní

jistotou nedokázalo – alespoň zatím – nic otřást. Tou jistotou je

Olga. Jsme povahy velmi různé: já buržoazní dítě a věčněrozpačitý intelektuál, ona proletářské děvče značně samorostlé, nesentimentální, střízlivé, občas dost hubaté a  protivné, zkrátka

osoba, kterou nelze opít rohlíkem... Nalezl jsem v  Olze přesně

to, co jsem potřeboval: mentální odpověď na mou mentálníroztřesenost, střízlivého korektora mých potrhlých nápadů, soukromou oporu mých veřejných dobrodružství...“

K

Po třech letech přátelení a osmi letech „chození“ se Olgas Václavem rozhodli pro svatbu. Na obou stranách však v té době byly

jisté výhrady. Olze jejího vyvoleného rozmlouvaly kamarádky.

„Když jsem Václava poznala, psal nějaké básničky. A takových tady tehdy bylo plno. Navíc mi spolužačka říkala: Prosím

tě, takovýho zajíce...? U  nás v  rodině jsme však k  sobě měly

mladšího skoro všechny, jsme prostě taková rodina,“ nedala se

Olga vyvést z míry tehdy stejně jako mnohokrát potom.

Co však nevadilo budoucí paní Havlové, příčilo se té stávající,

tedy Václavově mamince.

„Ta nejprve, když zjistila, že jsem o tři roky starší, že mámjenom měšťanku a neznám žádný cizí jazyk, byla zoufalá. Pak mě

ale poznala, zjistila, jaká jsem, a smířila se s tím. Nakonec jsem

Legendární Spartaky nahradil nový typ vozu – ŠkodaOctavia Super.

Sovětská vláda doporučila naší vládě jednat o  mírové

smlouvě s Německem.

Komsomolskaja pravda uveřejnila prognózuvědeckotechnického rozvoje. Na rok 2000 plánovala osídlení planeta vynález umělého mozku, na rok 2010 cestu do nitra Země či

využití energie blesku.

Tehdejší kolegyní Olgy Havlové, tedy druhou uvaděčkou

v Divadle Na Zábradlí, byla překladatelka z francouzštiny Věra

Dvořáková. O přestávkách se spolu poctivě dělily o drobné,které dostaly od diváků.

Její manžel se s  Václavem Havlem poznal čirou náhodou ve

vlaku. Prý přistoupil nějaký baculatý blonďák v uniforměa celkem samozřejmě došlo k představení:

„Já jsem nějaký Dvořák.“

„A já Havel.“

To bylo v roce 1957.

Věra Dvořáková – snad právě proto, že jako žena dokázala lépe

pochopit, co její přítelkyně hledá a  jaká skutečně je –, o  Olze

Havlové řekla: „Byla v  ní samozřejmá síla a  dovedla rychle odhadnout, kde jsou hodnoty... Ve srovnání s  Václavem Havlem

byla tvrdší, ale neměla jeho rozhled. Spíš schopnost citu pro to,

co se patří.“

K

Zdánlivě nesourodý vztah však mnozí nechápali nejen tenkrát,

ale ani o mnoho let později, kdy už odpověď na otázku po hnací


29 28

byla jediná, kdo jí dával informace o divadle a o dění vůbec, pro -

tože páni synové neměli čas...“

Svou povahou a  přirozenou osobností si však Olga Havlová tchyni získala až později. Svatební obřad proto probíhal utajeně a  zcela neformálně. Olga s  Václavem se vzali 7. července 1964 na Žižkově, a to pouze v přítomnosti svědků – Jana Grossmana a Libora Fáry.

Improvizovaná svatební hostina se konala Na Příkopě,v tehdejší restauraci Moskva. Svatebčané ovšem netušili, že právě v  tu dobu je v  tomto podniku vyhlášen bezmasý den, takže si nakonec zrovna moc nepochutnali. Nepozvali ani své početné přátele – těm o svém sňatku napsali až z dovolené, jakésiimprovizované svatební cesty.

V jejich životě se však tím, že se stali manželi, příliš mnoho nezměnilo.

„Mužský je pro mě absolutně rovnocenný partner. Dvě pohlaví existují proto, aby se doplňovala. Pokud se týká našeho vztahu s Václavem, vždy jsme byli rovnocennými partnery,“vysvětlila paní Olga svou představu manželského soužití o mnoho let později. A také si zavzpomínala na chod mladé domácnosti: „Například jsme nikdy nerozlišovali, čí jsou vlastně peníze,které utrácíme, a  nikdy jsme si to ani nevyčítali. Byly doby, kdy jsem já chodila do zaměstnání a Václav do školy, on měl strašně málo peněz a chybělo mu na cigarety. Jindy dával krev, abydostal dvě stě korun, a  pak jsme šli třeba do nějaké vinárny, kde jsme to utratili. Vzpomínám na to jako na velice hezkou dobu.

Pak jsme měli víc peněz, to když se začaly hrát Václavovy hry, měli jsme šuplíček, kde jsme měli peníze, a tam jsme si brali, co kdo potřeboval. A když peníze zase nebyly, šel Václav dopivovaru, uskrovnili jsme se a bydleli na chalupě, kde život tolik nestál.“

Václav Havel si zvykl, že se na svou ženu může spolehnout i  se zavřenýma

očima. Nechtěl bez ní řešit ani takové maličkosti, jako je barva kravaty. Léta,

která spolu prožili, rozhodně nemůžeme nazvat jednoznačně šťastnými, a už

vůbec ne bezkonfliktními. Jenže během času prostě prorostli jeden druhým

natolik, že existovat bez toho druhého nešlo.


31 30

To, že se Václav Havel v  té době stával čím dál úspěšnějším spi -

sovatelem, jeho ženu nijak z míry nevyvádělo. Žádnou zvláštní

pýchu ostatně necítila ani později, kdy se stala paní prezidentovou a jejího manžela oslavoval celý svět. Připadalo jí to stejněpřirozené jako cokoli jiného. Sama o  tom řekla: „Lidé se mě občas

ptali, jaké to je, mít za muže spisovatele. Ale spisovatelé nebo

filozofové jsou také jenom lidé, chtějí dobrou večeři, krásnýdomov a příjemné prostředí. Jistě, jsou spisovatelé, kteří jsouprotivní, nesnesitelní a  nedá se s  nimi žít. A  pak jsou samozřejmě

takoví, kteří jsou prima a žít se s nimi dá. Nevidím v tom žádný

problém, spisovatel opravdu není něco jako zvláštní zvíře.“

To však neznamená, že by vztah paní Olgy a  jejího manžela byl výhradně idylický. Naopak. Právě rozdílnost obou povah

v sobě měla napětí, jakýsi stálý spor.

Jak říká jejich blízký přítel Zdeněk Urbánek, vypadali, jako

by se prostě potřebovali pohádat. Dokázali se prý třeba deset

minut hádat o úplnou malichernost, ale jejich konflikt přitom

nijak neovlivnil atmosféru, nekazil jim ani ostatním den.

„Aby se třeba Václav urazil, to neexistovalo,“ vzpomíná Zdeněk Urbánek. „Byli si velice blízcí a  kamarádští... Pokud by se

dala lidská obec rozdělit na dva typy – přemýšlivé a spontánní –,

pak Václav a  Olga byli jejich reprezentanty. Václav má sklon si

všechno napřed zdůvodnit a  intelektuálně podepřít, ale touží  –

to je znát i  v  jeho hrách a  příklonu k  náboženství –, aby v  něm

bylo víc iracionálních popudů. V  Olze dominovala mnohem

větší spontánnost až živelnost, byla instinktivnější. Václav měl

v Olze tu spontánnější část lidstva, Olga ve Václavovi tu druhou.“

Jedním z problémů, který manžele Havlovy trápil, bylaskutečnost, že nemají děti. Oba touto okolností trpěli, ačkoli toneradi dávali najevo. I  v  tomto případě se však projevil zcela rozTo bychom však přeskakovali. Zatím jsme stále v šedesátých

letech, která byla pro Olgu s  Václavem asi nejšťastnější. Od

roku 1961 až do nuceného odchodu o  osm let později pracovali

oba v Divadle Na Zábradlí a Václav Havel psal. V roce 1963 byla

uvedena jeho hra Zahradní slavnost. O dva roky později se stává

členem redakční rady časopisu Tvá ř.

Obrázek této doby si můžeme udělat například také z televiz -

ního programu na pátek 17. dubna 1964:

16.00 Pořad Intervize: Kde býval Lenin

17.30 Učíme se matematice

18.15 Z očí do očí (Bratislava)

19.30 Jeden z nás

(Dokumentační pořad k 70. narozeninám

N. S. Chruščova)

20.10 Komunista (Sovětské filmové drama)

22.10 Smím prosit? (4. lekce televizních tanečních)

Olga byla první čtenářkou i kritičkou Václavových děl. Nutil

ji, aby mu svůj názor řekla, přestože někdy byla skoupá na slovo.

Ale pro mladého dramatika byl právě její úhel pohledu zajíma -

vý. Olga mu tehdy vyhověla – ovšem po svém: „Když jsem četla

jeho první hry, neradila jsem mu strukturu, ale spíš jen nějaký

výraz, upozornila jsem ho na vulgaritu, která když v textu byla,

se mi třeba nelíbila. Každý autor žádá spíš potvrzení svýchmyšlenek než jejich vyvracení. Já navíc nejsem ani spisovatel, ani

filozof, abych takovou potřebu diskutovat cítila.“

K


33 32

Ačkoli vnější okolnosti byly po většinu jejich čtyřicetiletého

soužití spíš těžké a nepříznivé, v manželství Olgy a Václava Hav -

lových fungovalo něco podstatnějšího. Vzájemné pochopení,

úcta a názorové porozumění.

„Máme rádi stejné věci, obrazy například. Smějeme se stejným věcem, štvou nás stejné věci... Všechno jsme vždyckydělali spolu...“ zhodnotila Olga Havlová tento vztah v době, kdy už

dávno věděla, o čem mluví.

K

Ale to bychom zase předbíhali. Na konci šedesátých let paní

Olga mohla jenom tušit, co všechno bude muset její manželství

přestát, kolik sil ji bude obyčejná věta „Všechno jsme vždycky

dělali spolu“ ještě stát.

Přiblížil se rok 1968 a většina lidí s jásotem a naivní vírou ve

svobodu uvěřila v  „socialismus s  lidskou tváří“. Charakter,

atmosféru a  paradoxnost doby vystihuje například článek

z Rudého práva z května 1968:

Prezident Ludvík Svoboda v doprovodu 1. tajemníka ÚV KSČ

Alexandra Dubčeka odevzdal řád Klementa Gottwalda za bu -

dování socialistické vlasti soudruhům dr. Gustávu Husákovi,

prof. dr. E. Goldstückerovi, J. Pavlovi a J. Smrkovskému. Řádem

republiky za dlouholetou aktivní a  obětavou práci v  dělnickém

hnutí a KSČ vyznamenal další soudruhy, mezi nimi M.Švermovou. Diplom národní umělec obdržel architekt J. Svoboda. Mezi

vyznamenanými byla i soudružka M. Zápotocká a P. Dubčeková,

matka soudruha Alexandra Dubčeka. dílný přístup jejich povah. Přestože to oba cítili jako nesplněné přání, každý z nich se s ním vyrovnával jinak.

„Děti jsem chtěl mít, ale Pán Bůh mi je nedopřál,“ konstatuje

Václav Havel. „Pán Bůh ostatně asi ví, co dělá, mé děti byneměly snadný život.“

Paní Olga, pro niž bylo vlastní nenaplněné mateřství, které jen částečně kompenzovala na dětech příbuzných a  přátel,

a  později především ve své charitativní činnosti, jako pro ženu

jistě ještě bolestnější, však se svou vrozenou racionálnostía věcným pohledem na svět řekla: „Nikdy jsme se nebránili tomu mít

děti, ale bohužel to tak bývá, někteří lidé děti mají a jiní ne.“

Olga Havlová označila za svůj vůbec největší kulturní zážitek představeníŽebrácké opery v Horních Počernicích. Tehdy hráli pod hrozbou okamžitéhopolicejního zásahu, ale vše dopadlo dobře. O pár let později v roce 1995 se konala

znovu veřejná zkouška téže hry.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist