načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Okres na východě 1960 – 1989 – Prokop Tomek

Fungujeme! Vážení zákazníci, knihy si u nás můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS či aktualizovanou Zásilkovnou. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Nařízením vlády jsou z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky, bližší informace naleznete zde
Okres na východě 1960 - 1989
-11%
sleva

Elektronická kniha: Okres na východě 1960 - 1989
Autor: Prokop Tomek

Publikace popisuje různé aspekty existence Státní bezpečnosti na úrovni jejího nejnižšího článku - okresního oddělení - na příkladu okresu Havlíčkův Brod. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  124 Kč 110
+
-
3,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2% 90%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 237
Rozměr: 20 cm
Úprava: portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Úkoly veřejné správy, správní opatření, legislativa
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
PDF velikost (MB): 3.1
Nakladatelské údaje: Praha, Vyšehrad, 2008
ISBN: 9788070219447
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace popisuje různé aspekty existence Státní bezpečnosti na úrovni jejího nejnižšího článku - okresního oddělení - na příkladu okresu Havlíčkův Brod.

Popis nakladatele

Na příkladu konkrétní situace v okrese Havlíčkův Brod popisuje autor vznik, vývoj a činnost Státní bezpečnosti, její propojení se státními i stranickými orgány. Zabývá se rovněž metodami činnosti, technickými prostředky a agenturní sítí. Informace o činnosti StB se doposud spíše orientovaly na známé osobnosti v prostředí velkoměst. Tato kniha se snaží doplnit chybějící informace o existenci StB na periferii, mimo hlavní město a další velkoměsta. Práce se opírá především o zatím málo využívané archivní materiály bývalé StB z Oddělení StB Havlíčkův Brod, případně zprávy o činnosti Krajské správy SNB. Autor dále v práci vychází z rozkazů, nařízení a směrnic ministerstva vnitra. Jako doplňkový materiál využívá místní tisk Cesta Vysočiny a vzpomínek pamětníků. Kniha je členěna na dva základní tematické okruhy: na otázky související s aparátem StB a státní mocí a na důsledky existence bezpečnostního aparátu pro občany. Čtenáři v knížce najdou jak odpovědi a vysvětlení obecně platných postupů, a tak i vodítko, jak hodnotit své osobní zážitky nebo špatné zkušenosti. Kniha vychází ve spolupráci s Úřadem dokumentace a vyšetřování zločin. komunismu. (občané a nejnižší článek Státní bezpečnosti na příkladu okresu Havlíčkův Brod)

Předmětná hesla
Československo. Státní bezpečnost
Zpravodajské službyČeskoslovensko – 1948-1989
okresy – Československo
Místní správaČeskoslovensko
Normalizace (1969-1989 : Československo)
Komunistický režimČeskoslovensko
politická pezekuce – Československo – 1948-1989
Havlíčkův Brod (Česko : okres : 1960-) – společnost a politika – 1948-1989
Zařazeno v kategoriích
Prokop Tomek - další tituly autora:
Okres na východě 1960–1989 Okres na východě 1960–1989
Policisté na popravišti Policisté na popravišti
Balony svobody Balony svobody
Černá kniha sovětské okupace Černá kniha sovětské okupace
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vyšehrad

Prokop Tomek OKRES NA VÝCHODĚ

1960–1989

ObËanÈ a nejniûöÌ Ël·nek

St·tnÌ bezpeËnosti

na p ̄Ìkladu okresu

HavlÌËk ̆v Brod

Rodičům, kteří v tom žili.

© PhDr. Prokop Tomek, 2008

ISBN 978-80-7021-944-7

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Historické souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1. Státní moc a její nástroj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Obsah pojmu Státní bezpečnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Nástin vývoje organizace Státní bezpečnosti na úrovni okresu . . . . . 17

Fungování okresního oddělení StB: propojení, metody činnosti . . . . 26

Příslušníci okresního oddělení StB:

původ, politické a společenské aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Nástroje činnosti: agenturní sí< a technické prostředky . . . . . . . . . . . 69

2. Nepřítel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Charakteristika kraje a okresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Tři hlavní směry činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

Vnější nepřítel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Vnitřní nepřítel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

Šedesátá léta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

Období rané „normalizace“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

Vzrůst opozičních aktivit občanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

Mládež . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

Ochrana ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

Klid a pořádek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

Represe a prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

3. Konec komunistického režimu: demonstrace,

skartace, prověrky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223

Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226

Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227

Seznam pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229

Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

ÚVOD

Prameny Existence bezpečnostního aparátu a zejména Státní bezpečnosti (StB) v naší zemi v období před listopadem 1989 bývá vnímána nejrůznějším způsobem. Stále více je ale zřejmé, že je třeba ji považovat za (ne více a ne méně) pevnou součást tehdejší skutečnosti. V souladu s pravidly fungování komunistického režimu a odrážející implicitně stav společnosti i momentální politický vývoj.

V dosavadních, stále nečetných pokusech o popsání tohoto fenoménu převládá koncentrace na elity Státní bezpečnosti i její protivníky (odbojáře, nepřátele, disidenty). Většinou na známé osobnosti v prostředí velkoměst. Dosud málo popsaná je naopak situace na periferii, mimo centra, mimo elitu hlavního města. Předkládaná publikace se proto snaží popsat různé aspekty existence Státní bezpečnosti na úrovni jejího nejnižšího článku – okresního oddělení. Zpracovat vývoj v rámci jednoho územně neměnného konkrétního okresu za celé období existence StB (1945–1990) není možné. Nejde ani tak o časový rozsah, ale především o změny v územně správní podobě Československa. Okresy byly roku 1960 významně reorganizovány, jejich počet se radikálně zmenšil, regiony a jejich části byly organizačně přesouvány do jiných krajů apod. Proto je pro daný účel vhodné období let 1960–1990, kdy se podoba územně správního členění neměnila (bez ohledu na federalizaci státu).

Dané období je ale dokonce jistou etapou, a to dobou konsolidované vlády komunistů. Po čtyřicátých a padesátých letech budování přišla nová etapa, ostatně symbolizovaná prohlášením Antonína Novotného v roce 1960 o dobudování socialismu v Československu. Kritický moment pražského jara v tomto ohledu zřejmě nehraje podstatnou roli. Vždy< samotní reformátoři nikdy neměli v úmyslu dovolit zásadní změnu politického systému v Československu, a nebýt okupace armád Varšavské smlouvy, museli by patrně šíření struktur občanské společnosti mocensky zastavit sami.

9


Předmětem našeho zájmu je okres Havlíčkův Brod. Vyhovuje zejména

proto, že jde o okres ve všech ohledech velmi průměrný. A právě proto vni

trozemský okres, bez významného průmyslu a společenských center, je pro

ukázku vztahů StB a občanů velmi vhodný.

Dané téma nebylo dosud historicky zpracováno. Co se týká zvoleného

regionu a poválečného období, existují nepublikované práce jen s přibliž

ným vztahem k tématu.

1

Pokud jde o činnost StB na úrovni okresu, rovněž

mu nebyla prozatím věnována pozornost.

2

I literatura týkající se proble

matiky opozice, odporu, vztahu občanů a moci je zatím poměrně málo početná a zaměřuje se především na jevy s celorepublikovým významem nebo jen na klíčová období.

Publikace se opírá především o zatím málo využívané archivní materi

ály bývalé StB. Jsou to jednak zprávy o činnosti Oddělení StB Havlíčkův Brod, případně zprávy o činnosti Krajské správy Sboru národní bezpečnosti (SNB) – Správy StB Hradec Králové.

3

Dále jde o operativní svazky

a spisy StB, které vedlo Oddělení StB Havlíčkův Brod.

4

Dalším druhem

materiálů byly rozkazy, nařízení a směrnice ministra vnitra. K charakterizování profilu příslušníků Státní bezpečnosti posloužily prakticky výhradně personální spisy bývalých příslušníků SNB, uložené v Archivu bezpečnostních složek (ABS). Kromě dokladů o služebním postupu obsahují někdy i vlastní vyjádření ke krizovým momentům, například k osobním

10

1

Arnot, Michal: Počátky komunistické represe na Havlíčkobrodsku. Diplomová práce

FF UK, Praha 2002. Téma práce se vztahuje k období let 1948–1953 a mapuje aktivity

občanů, kteří se uchýlili k metodám odboje proti nastupujícímu a dosud ne zcela upevně

nému režimu; Míčová, Klára: Politické procesy v 50. letech 20. století na Havlíčkobrod

sku – procesy se zemědělci v okolí Chotěboře. Magisterská práce katedry historických věd

Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice, Pardubice 2005.

2

Několik prací bylo alespoň publikováno k problematice organizace a činnosti kraj

ských struktur StB jiných regionů v daném období: Žáček, Pavel: Proti vnitřnímu nepříte

li. Nástin činnosti správy StB České Budějovice v roce 1989. In: Jihočeský sborník histo

rický, 73/2004, s. 215–230; Žáček, Pavel: ŠtB na Slovensku za „normalizácie“.

Ministerstvo spravodlivosti SR, Bratislava 2002; Žáček, Pavel: Nástroj triedneho štátu.

Organizácia ministerstev vnútra a bezpečnostných zborov 1953–1990. Ústav pamäti ná

roda, Bratislava 2005.

3

Zprávy o činnosti O StB Havlíčkův Brod jsou za období 1964–1979 archivně uspořá

dány v rámci fondu KS SNB Hradec Králové uloženého v Archivu bezpečnostních složek

(dále ABS). Za období 1980–1982 existují v nezpracovaných přírůstcích ABS, za období

1983–1989 chybí. Zprávy KS SNB – S StB Hradec Králové zejména za 80. léta byly stu

dovány ve fondech II. správy SNB, X. správy SNB a XI. správy SNB.

4

Byly studovány zejména dochované svazky a spisy vedené v 80. letech, abychom tak

to nahradili chybějící souhrnné informace o činnosti StB. postojům v době pražského jara, nebo dokumentaci různých prohřešků či vlastní náplně práce. Vzhledem k zaměření na konkrétní region byl ve Státním okresním archivu v Havlíčkově Brodě studován archivní fond Okresní výbor KSČ Havlíčkův Brod. Přestože neobsahuje žádné vlastní písemnosti StB, ukázal se být až překvapivě velmi zajímavý. Jako doplňkový materiál byl využit místní tisk Cesta Vysočiny a nečetné publikované memoáry. K osvětlení některých archivně nepokrytých událostí byly využity publikované i nově získané vzpomínky pamětníků.

Problémem studia takového tématu je torzovitost dochovaných pramenů, které k některým osobám a událostem neposkytují téměř žádné informace. Zejména období posledního desetiletí existence komunistického režimu v Československu je na místní úrovni prameny pokryto jen sporadicky.

Publikace je členěna na dva základní tematické okruhy: na otázky související s aparátem StB a se státní mocí a na důsledky existence bezpečnostního aparátu pro občany. V závěru – období konce režimu – se tyto dva okruhy prolínají. Obě tematické části jsou zpracovány chronologicky.

Základem této knihy byla studie obhájená v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze 29. května 2006 jako práce diplomová a 22. září 2006 i jako práce rigorózní.

Základním pramenem byla písemná pozůstalost po Státní bezpečnosti. Hodnověrnost těchto materiálů bývá předmětem diskusí. Obecně se dá říci, že tyto materiály neobsahují vědomé nepravdy, faktograficky bývají spolehlivé, i když pochopitelně obsahují jen to, co StB dokázala zjistit. Svazky StB nebyly určeny k informování mimo MV, nebo dokonce ke zveřejnění. Není logické, aby byl jejich obsah nějak z tohoto hlediska „vylepšován“. Přetrvává představa, že do svazku zapisoval operativní pracovník především to, co bylo pro něj výhodné, a že upravoval vyznění spolupráce, aby dokládalo jeho pracovní úspěchy. V průběhu let bylo řízení, kontrola a úroveň činnosti příslušníků StB celkově na stále propracovanější úrovni. Kontrolu činnosti operativního pracovníka prováděl jeho nadřízený. Navíc se neseznamoval jen s písemnou dokumentací. Podle směrnic o spolupráci s tajnými spolupracovníky schvaloval návrh k získání kandidáta ke spolupráci a byl přítomen i vlastnímu vázacímu pohovoru. Dále se v průběhu spolupráce zúčastňoval kontrolních schůzek, na nichž měl přesně vymezeny kontrolní úkoly.

Jinou otázkou je výklad obsažených faktů. Ten se liší podle toho, zda jde o příslušníky moci nebo o ostatní tehdejší aktéry, a jiný je i ze současného hlediska. Pohled StB byl vymezený ideologicky, kulturně a zkoumal fakta s permanentní ostražitostí a podezřívavostí. Není překvapivé, že písemná dokumentace někdy neodpovídá názoru tajného spolupracovníka na

11


spolupráci či objektivní skutečnosti. Řídící orgán i tajný spolupracovník měli pochopitelně své osobní zájmy a jejich subjektivní pohled na průběh spolupráce, její význam a výsledky nemusel být totožný. Tajný spolupracovník (pokud neměl ve spolupráci vysloveně zálibu) se v řadě případů snažil sdělit co nejméně, nebo si i vyhrazoval právo o některých tématech (spolupracovníci, rodina) nic nesdělovat. Jeho řídící orgán ale kombinoval řadu zpravodajských nástrojů (další tajné spolupracovníky, odposlechy, cenzuru korespondence...). Předaná informace mohla znamenat důležitý kamínek do mozaiky, takže i zdánlivá maličkost mohla mít svůj význam. Řídící orgán byl ve výhodném postavení, protože znal celý obraz, ale tajný spolupracovník jen jeho malou část. Tato omezení je třeba brát v úvahu při zkoumání materiálů StB.

Někteří čtenáři sáhnou po této knize s očekáváním, že v ní najdou vysvětlení svých osobních zážitků nebo špatných zkušeností s bezpečnostním aparátem bývalého režimu. Tato práce není slovníkem. Pokud obsahuje konkrétní kauzy a jména (jsou vždy skutečná!), jedná se o příklady, charakterizující určité typy situací. Zájemci zde tedy najdou vysvětlení obecně platných postupů a vodítko, jak hodnotit aktéry a situace. Hlavním posláním publikace je být pomůckou, v níž lze najít nejen přehledy struktur StB a popis mechanismu jejich činnosti, ale hlavně skutečnou informaci o významu aktivit Státní bezpečnosti.

Pro další konkrétní informace pak ale musí čtenář oslovit dnešní správce archiválií Státní bezpečnosti, případně jiných složek bezpečnostního či politického aparátu. Za pochopení pro volbu ne zcela běžného tématu diplomové a rigorózní práce a podporu děkuji profesorům Janu Rychlíkovi a Milanu Hlavačkovi i oponentovi dr. Jaroslavu Cuhrovi. Za zpřístupnění materiálů pak chci vyjádřit dík zejména Mgr. Světlaně Ptáčníkové z ABS Brno-Kanice a pracovníkům a pracovnicím Státního okresního archivu v Havlíčkově Brodě. Studium tématu bylo významně usnadněno díky podpoře dřívějšího zaměstnavatele – Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR. Poděkování patří též redaktorce knihy Mgr. Pavlíně Zápotocké.

12


Historické souvislosti sledovaného období Období let 1960–1989 lze označit za stabilnější fázi komunistického režimu v Československu. Léta 1960–1967 byla érou vlády prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR Antonína Novotného. Několik krizových momentů přestál režim bez viditelné úhony. Chronologicky prvním byl v roce 1962 skandál se zatčením a odsouzením ministra vnitra Rudolfa Baráka, dřívějšího oblíbence Antonína Novotného. Následovaly choulostivé rehabilitace některých obětí politických procesů padesátých let. Přes odpor Novotného došlo i k rehabilitaci tzv. slovenských buržoazních nacionalistů, z nichž později výrazně zasáhl do politických střetů Gustáv Husák. V tomto období pomalu narůstal i politický dluh vůči Slovensku, na čemž měl výrazný podíl právě podezíravý postoj Antonína Novotného ke slovenským politickým požadavkům. V zahraničně politickém ohledu bylo citlivým momentem dramatické nahrazení Nikity S. Chruščova ve funkci generálního tajemníka ÚV KSSS Leonidem I. Brežněvem. Své zaváhání k této změně nakonec Novotný přečkal bez patrné úhony. V ekonomické oblasti se na vztahu občanů k politickému vedení státu podepsala obecná stagnace a prakticky nulový postup prací na ohlašované ekonomické reformě.

To vše předcházelo dramatické změně na postu faktické hlavy státu – prvního tajemníka ÚV KSČ – v prosinci 1967. Tento moment i zcela bezprecedentní navazující události pražského jara byly již dostatečně popsány. Okupace vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 znamenala zahájení procesu návratu centralistické vlády komunistů. Nebyl to ale prostý návrat před prosinec 1967. Charakter režimu zvaného „normalizační“ byl přes ideologické krytí ve své podstatě jednoduchý: tichá smlouva vnucená vládnoucí vrstvou komunistů obyvatelstvu (obě skupiny byly ale různým způsobem propojené a prorostlé). Smlouva spočívala v nedobrovolné loajalitě obyvatel stvrzované „rituály souhlasu“ (souhlas s okupací při prověrkách, veřejné prvomájové a listopadové manifestace, limitované „volby“ apod.) výměnou za záruku zajištění základních sociálních jistot.

Tímto způsobem dokázal „normalizační“ režim existovat dalších dvacet let. Ve vleku zahraniční politiky Sovětského svazu přijal v roce 1975 podpisem Dokumentu o bezpečnosti a spolupráci v Evropě klíčový závazek k dodržování lidských práv. Ten vytvořil legitimní základ pro pomalé vytváření a rozšiřování jinak všemi prostředky likvidovaných zárodků opozice. Režim navíc postupně začal trpět ekonomickou stagnací ve své podstatě nerentabilního ekonomického systému, který nedokázal zajiš<ovat dohodnutý základní životní standard (včetně až neuvěřitelného nedostatku některých druhů spotřebního zboží a potravin). Tento faktor měl

13


nepochybně pro většinu obyvatelstva větší význam než požadavek dodržo

vání lidských práv. Závislost na Sovětském svazu se obrátila proti česko

slovenským komunistům po roce 1985, kdy se stal generálním tajemníkem

ÚV KSSS Michail S. Gorbačov. Zaměstnán vnitřními problémy prohni

lého sovětského impéria uvolňoval Gorbačov tuhé politické a ekonomické

řízení „zemí socialistického společenství“. Vývoj v ostatních zemích tohoto

bloku začal nepřímo působit i na změny v Československu. Radikalizace

a nárůst opozičních aktivit (demonstrace, samizdat, občanské iniciativy) se

stávaly nepřehlédnutelným faktorem. Myšlenková impotence vedoucích

představitelů režimu svázaných navíc odpovědností za krach pražského

jara (která by se musela stát jedním z prvních bodů možné otevřené spole

čenské diskuse) zabraňovala pokusu o skutečnou politickou i ekonomic

kou reformu. Souhrn zmíněných faktorů vedl k vytvoření atmosféry příz

nivé pro politickou změnu. Po impulsu daném 17. listopadem 1989 se po

určitém váhání opozičních iniciativ stala tato změna v Československu

skutečností.

Tento složitý vývoj se projevoval přirozeným způsobem i na okresní

úrovni. Působil nepřímo i na konkrétní podmínky všedního života občanů.

14


STÁTNÍ MOC

A JEJÍ NÁSTROJ

Obsah pojmu Státní bezpečnost

„Obsah, úkoly a cíle činnosti kontrarozvědky jsou dány bezpečnostní poli

tikou Komunistické strany Československa, vyjádřenou v usneseních a roz

hodnutích nejvyšších stranických a státních orgánů. [...] Politický charakter

kontrarozvědky vyplývá z jejího základního poslání a vyžaduje důsledné

uplatňování politických hledisek při plnění její preventivní a represivní

funkce. To předpokládá důsledný třídní přístup všech pracovníků kontraroz

vědky k plnění základních úkolů při plném respektování zájmů Komunistické

strany Československa, socialistické společnosti, internacionálních zájmů

socialistického společenství a mezinárodního dělnického hnutí.“

(Směrnice pro činnost pracovníků kontrarozvědky A-oper-I-1, článek 1, 1978) Úkolem Státní bezpečnosti byla v podstatě ochrana stability moci Komunistické strany Československa (KSČ). Formálně to bylo vyhledávání, sledování, kontrola, vyšetřování a likvidace trestných činů vyjmenovaných v I. hlavě zvláštní části trestního zákona, tedy trestných činů proti republice.

5

V praxi totalitního státu toto zadání znamenalo mimo jiné porušovat

a obcházet zákony, pronásledovat politické odpůrce, používat nezákonných metod (od nelegálních odposlechů, sledování, provokací až po únosy či fyzické nebo psychické násilí), izolovat zemi od okolních zemí na západ od státních hranic. Státní bezpečnost působila mimo nezávislou kontrolu a kontrolu vůbec, vyjma kontroly KSČ. Charakteristickým rysem StB bylo

15

5

Byly to § 91 – vlastizrada, § 92 – rozvracení republiky, § 93 – teror, § 95 – záškodnic

tví, § 97 – sabotáž, § 98 – podvracení republiky, § 99 – poškozování státu světové socialistické soustavy, § 100 – pobuřování, § 101 – zneužívání náboženské funkce, § 102 – hanobení republiky a jejího představitele, § 104 – hanobení státu světové socialistické soustavy a jejího představitele, § 105 – vyzvědačství, § 106 – ohrožení státního tajemství, § 108 – vyzvědačství a ohrožení státního tajemství ke škodě státu světové socialistické soustavy, § 109 – opuštění republiky, § 112 – poškozování zájmů republiky v cizině. Srov. Trestní zákon. Panorama, Praha 1980.

soustředění moci, propojení zpravodajské a policejní činnosti (vyšetřo

vání). Tyto funkce jsou v demokratickém politickém systému odděleny.

Za pozornost stojí, že struktura a činnost Státní bezpečnosti byly upra

vovány výhradně podzákonnými normami, rozkazy a nařízeními ministrů

vnitra, případně náčelníků jednotlivých součástí StB. V platných zákonech

byla zpravodajská funkce Sboru národní bezpečnosti, což byla nejdůle

žitější náplň činnosti StB, definována jen velmi vágně. Vlastní existence

Státní bezpečnosti (pokud vůbec) byla zdůvodňována většinou jen stručně,

mnohdy pouze tak, že se jedná o „složku SNB“. Úkoly StB byly podrob

něji uvedeny v zákoně č. 149/1947 Sb. V poúnorovém zákoně o SNB

č. 286/1948 Sb. již zmínka o StB chybí. V zákoně č. 70/1965 Sb. o SNB je

StB zmíněna velmi obecně, stejně jako v posledním zákoně o SNB

č. 40/1974 Sb., v němž bylo ale dokonce mezi základními úkoly SNB uve

deno: „soustřeování a zpracovávání informací důležitýc hpro bezpečnost

státu a jeho politický a hospodářský rozvoj“. Kromě toho v zákonech o vymezení působnosti federálních orgánů v roce 1970 byla řešena obecně otázka kompetencí při řízení StB mezi federací a republikami.

6

V zákonech

o SNB byly uváděny všeobecně kompetence příslušníků SNB. Vlastní vy

mezení činnosti příslušníků StB podobně jako například otázky používání

speciálních zpravodajských prostředků (tajných spolupracovníků, technic

kých prostředků – odposlechů, cenzury korespondence či sledování) při

činnosti Státní bezpečnosti byly upravovány výhradně podzákonnými nor

mami vydávanými ministry vnitra nebo náčelníky jednotlivých součástí

StB. Tento legislativní nedostatek nebyl pro aktivity StB rozhodující a jeho

význam je třeba posuzovat v dobových souvislostech. Státní bezpečnost

zaštítěná politickou podporou KSČ nemusela nijak bojovat o prosazení

svého vlivu ve společnosti. Nedostupnost informací o StB (s výjimkou po

odhalení zločinů Státní bezpečnosti z padesátých let v době pražského

jara) byla naopak důležitou oporou její moci. O StB nebylo mnoho slyšet.

Dokonce ani samotným názvem „Státní bezpečnost“ se na veřejnosti příliš

neplýtvalo. To umocňovalo strach z neznámé síly.

16

6

Podle zákona č. 128/1970 Sb. z 20. 12. 1970 o vymezení působnosti ČSSR ve věcech

vnitřního pořádku a bezpečnosti mělo federální ministerstvo vnitra řídit StB včetně

Správy vyšetřování bez výjimky, dále řídit všechny útvary SNB v době ohrožení a řídit

i Veřejnou bezpečnost jinak podřízenou republikovým ministerstvům vnitra ve zvláštních

vyjmenovaných případech. Nástin vývoje organizace Státní bezpečnosti na úrovni okresu

„Okresní správa SNB důsledně realizuje bezpečnostní politiku strany a státu

vpodmínkáchSNBpřiplnémrespektováníapraktickémuplatňovánívedoucí

úlohy KSČ.“

(Příloha k RMV ČSSR, ČSR, SSR č. 8/1977 – Vzorový organizační řád okresní

správy SNB, článek 3) Struktuře a činnosti Státní bezpečnosti na nižších úrovních (od 70. let nazývaných tzv. územní útvary) nebylo na rozdíl od centrálních součástí StB prozatím věnováno příliš pozornosti.

7

Přestože je rámec této studie vyme

zen lety 1960–1990, bude užitečné pro pochopení vývoje organizace StB na úrovni kraje a zejména okresu stručně představit i vývoj předcházející. Struktury StB na úrovni okresu nikdy nestály organizačně mimo krajské součásti StB, proto je třeba ještě i tuto souvislost brát v úvahu. Organizační zásady měly obecnou platnost, důraz ale bude kladen na vývoj organizace Státní bezpečnosti v okrese Havlíčkův Brod.

Dne 1. ledna 1949 bylo v ČSR zrušeno zemské uspořádání a bylo nahra

zeno novým územním členěním s devatenácti kraji a 270 okresy. Současně byla v sídlech krajských národních výborů zřízena krajská velitelství StB (a vedle nich i krajská velitelství Sboru národní bezpečnosti, tzn. uniformované pořádkové a kriminální policie). Ve významných sídlech byly zřízeny ještě oblastní úřadovny StB a v sídlech okresů oddíly StB. Struktura krajského velitelství obsahovala kromě velení a týlových služeb tři operativní oddělení již tehdy se třemi základními tematickými okruhy zájmu StB: oddělení obranné (kontrarozvědné), politické (vnitřní zpravodajství) a hospodářské (ekonomická kontrarozvědka). Dále ji tvořila oddělení pomocná: výkonné (s referáty zjiš<ovacím, sledovacím a operativní techniky) a realizační (tj. vyšetřovací) a také oddělení zvané „malá Státní bezpeč

17

7

Srov. Frolík, Jan: Nástin organizačního vývoje státobezpečnostních složek SNB v le

tech 1948–1989. In: Sborník archivních prací, 2/1991. Archivní správa MV, Praha 1991, s. 447–510; Frolík, Jan: Ještě k nástinu organizačního vývoje státobezpečnostních složek SNB v letech 1948–1949. In: Sborník archivních prací, 2/2002. Archivní správa MV, Praha 2002, s. 371–520. V první práci, zásadní pro téma vývoje organizační struktury StB, bohužel autor popisuje problematiku krajských a zejména okresních složek StB velmi okrajově. V druhé práci pak popis vývoje těchto struktur končí na konci padesátých let. Zásadní publikací týkající se mj. struktury územních útvarů StB je již zmíněná edice dokumentů Pavla Žáčka Nástroj triedneho štátu. Edice obsahuje všechny dále uvedené interní akty řízení ministrů vnitra týkající se změn struktury složek StB na úrovni kraje a okresu. nost“ (tj. spravující věci cizinecké a pasové). Oddíly StB v okresech měly obdobné zaměření, ale daleko méně početné personální obsazení, a tedy i jednoduchou organizační strukturu.

8

V květnu 1950 bylo zřízeno ministerstvo národní bezpečnosti (MNB),

9

jehož výkonnými součástmi se stala mj. i krajská velitelství Státní bezpečnosti a velitelství Veřejné bezpečnosti. Krajským velitelstvím byla podřízena okresní velitelství a jim pak stanice SNB. K 8. říjnu 1953 bylo MNB zrušeno a bezpečnostní složky byly včleněny opět do nově organizovaného ministerstva vnitra. Na základě usnesení politického sekretariátu ÚV KSČ z 9. listopadu 1953 a následně Tajného rozkazu ministra vnitra číslo 197 článek 212 z 31. prosince 1953 byly zřízeny dne 1. ledna 1954 krajské správy MV a okresní oddělení MV. Do nich byla začleněna krajská a okresní velitelství StB a VB. Činnost státobezpečnostní složky přímo řídil náčelník okresního oddělení MV.

Tato úprava znamenala první sjednocení VB i StB do jediného celku v rámci kraje. Státní bezpečnost (ačkoliv se o ní v tomto období ve struktuře přímo nehovořilo) přímo řídil I. zástupce náčelníka KS MV, Veřejnou bezpečnost kontroloval jeho zástupce. Státobezpečnostními odbory byly:

II. odbor – kontrarozvědka (problematika zahraniční organizace, reemigranti, Němci, Jugoslávci, Řekové, Skupina přeshraničních spojů),

III. odbor – vnitřní zpravodajství (sionisté, „bývalí lidé“, církve a náboženské organizace, teroristická činnost),

IV. odbor – ekonomická kontrarozvědka (energetika a stavebnictví, těžké strojírenství, chemie, plánování, finance, lehký průmysl, distribuce).

Ve struktuře KS MV je vynecháno označení „I. odbor“, rezervované pro rozvědný odbor podřízený po stránce služební centrále rozvědky, který byl pak v období 1969–1989 veden jako oblastní odbor I. správy FMV. Úkolem tohoto odboru bylo zejména tipovat vhodné kandidáty pro spolupráci v zahraničí a plnění kontrarozvědných úkolů na území státu. (V rámci KS MV Hradec Králové byl I. odbor zřízen až od 1. dubna 1955.) Jako součásti krajské správy MV byly zařazeny i odbor vyšetřování a další zajímavé složky: krajský odbor nápravných zařízení (řídil věznice v kraji – u KS MV Hradec Králové zrušen 1. července 1956), 1. zvláštní oddělení (evidence svazků StB) a 2. zvláštní oddělení (kontrola korespondence).

10

18

8

ABS, fond (dále f.) 310 (Velitelství StB), svazek (dále sv.) 10; f. A 31 (Statisticko-evidenční odbor), inventární jednotka (dále inv. j.) 1. 9

MNB bylo zřízeno nařízením vlády ČSR č. 48/1950 z 23. 5. 1950. Příčinou byla zřejmě snaha přiblížit se sovětskému vzoru (v SSSR existovalo MGB), čemuž by odpovídalo i zřízení Ministerstva státní bezpečnosti v NDR v téže době. 10

Národní archiv (dále NA), f. ÚV KSČ, 02/5 (Politický sekretariát 1951–1954), sv. 74, archivní jednotka (dále arch. j.) 195, bod 17.

V roce 1960 byla v Československu provedena územní reforma. Počet krajů a okresů byl zredukován z devatenácti na deset.

11

Tehdy byl z území

patřících do té doby Pardubickému a Jihlavskému kraji vytvořen okres Havlíčkův Brod jako součást Východočeského kraje a ve stejném rozsahu existoval až do devadesátých let minulého století. S platností od 1. dubna 1960 byla stanovena nová organizace součástí MV v krajích a okresech. Ve Východočeském kraji byla zřízena Krajská správa MV Hradec Králové k plnění úkolů StB, její součástí byla i Správa Veřejné bezpečnosti v Hradci Králové. Krajské správě MV byla podřízena Okresní oddělení MV Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Trutnov a Ústí nad Orlicí. Součástmi okresních oddělení MV pak byla oddělení VB, řízená po odborné linii Správou VB Hradec Králové.

12

Krajská struktura StB byla změněna v roce 1966. S platností od 1. července 1966 byly nahrazeny dosavadní krajské správy MV krajskými správami SNB (dále též KS SNB). Podle odůvodnění příslušného rozkazu tak měla být vyjádřena „snaha upravit zaměření praktické činnosti MV, aby plně odpovídala úkolům rozvoje socialistické společnosti“. Krajská správa SNB zahrnovala útvary štábní, dále útvary poskytující služby pro složky StB i VB, vyšetřování StB i VB a výkonné (operativní). V rámci KS SNB existovaly samostatný I. odbor (rozvědka), dále správa StB a v ní II. odbor (kontrarozvědka), IV. odbor (sledování), VI. odbor (technika), odbor vyšetřování StB a oddělení StB (nebo menší skupiny) v okresech. Kromě toho byla do KS SNB zařazena i správa VB a týlové složky.

13

Dosavadní okresní

oddělení MV byla zrušena a nahrazena okresními odděleními VB, dále byla v okresech zřízena oddělení pasů a víz a funkce okresních plnomocníků tiskového dohledu (cenzoři). Ze změn stojí za zmínku ještě zrušení archivních oddělení dosavadních KS MV (jejich úkoly převzaly státní archivy), zřízení krajských oddělení pasů a víz a krajských oddělení tiskového dohledu. Řízením krajských správ SNB byl pověřen I. náměstek ministra vnitra.

14

Po přeměně státoprávního uspořádání na federativní od 1. ledna 1969 byly všechny územní útvary StB i VB převzaty do pravomoci republikových ministerstev vnitra, a to v podobě stanovené roku 1966. Důsledky známé centralizační revize federativních úprav ČSSR pro strukturu StB

19

11

NA, f. ÚV KSČ, 02/2 (Politické byro 1954–1962), sv. 250, arch. j. 333, bod 3, Nová organizace KS MV a OO MV, projednáno a schváleno Politickým byrem ÚV KSČ 1. 3. 1960. 12

ABS, Rozkaz ministra vnitra (dále RMV) ČSR č. 1/1960 z 2. 3. 1960 (Nová organizace součástí ministerstva vnitra v krajích a okresech). 13

ABS, RMV ČSSR č. 12/1966 z 24. 3. 1966. 14

Tamtéž. v krajích představoval s účinností od 1. října 1971 společný Rozkaz ministrů vnitra ČSSR, ČSR a SSR č. 3/1971 Postavení náčelníka KS SNB a zásady organizace územních útvarů SNB. Náčelníky krajských správ SNB ustanovoval do funkcí ministr vnitra ČSSR na návrh ministrů vnitra České, respektive Slovenské socialistické republiky. Zástupcem náčelníka KS SNB byl náčelník (krajské) správy StB nebo náčelník (krajské) správy VB. Kázeňsky byl náčelník krajské správy SNB složitě podřízen ministru vnitra ČSSR a ministru vnitra republiky v rozsahu jejich působnosti; oba ministři měli při uplatnění této kázeňské pravomoci spolupracovat. Rozsah pravomoci náčelníka KS SNB pak byl velký a významně se dotýkal podřízenosti okresních součástí StB. Mimo jiné byl náčelník KS SNB jediným představitelem a zástupcem všech složek SNB v kraji, koordinoval jejich činnost mezi sebou i s partnery mimo MV, měl i rozsáhlé ekonomické pravomoci v rámci jemu podřízených složek SNB.

Součástí KS SNB byla správa StB v této podobě:

náčelník (současně první zástupce náčelníka KS SNB),

zástupce náčelníka S StB,

vnitřní oddělení a operativní skupina,

samostatné vyhodnocovací a statisticko-evidenční oddělení,

1. odbor – kontrarozvědka,

2. odbor – vnitřní zpravodajství,

3. odbor – ekonomická kontrarozvědka,

4. odbor – sledování,

6. odbor – zpravodajská technika,

odbor vyšetřování StB.

Správě StB byly podřízeny oddělení a skupiny StB v okresech (případně i oddělení pasových kontrol na hraničních přechodech), které řídili zástupci náčelníků OS SNB pro StB a kde byli zařazeni operativní pracovníci StB. V okresech působila i oddělení pasů a víz (tehdy podřízená náčelníkovi krajského odboru pasů a víz).

15

Na způsobu organizačního začlenění okresních oddělení StB do celku KS SNB se po několik let nic neměnilo, a to ani Rozkazem MV ČSSR č. 28/1974 Zásady organizace územních útvarů SNB. Z přílohy rozkazu – Vzorového organizačního řádu KS SNB – jsou ale velmi jasně patrné tři

20

15

ABS, Společný rozkaz ministrů vnitra ČSSR, ČSR a SSR č. 3/1971 z 27. 9. 1971, účinný od 1. 10. 1971 (Postavení náčelníka krajské správy Sboru národní bezpečnosti a zásady organizace územních útvarů SNB). základní linie operativní činnosti a rozsah vyšetřovací pravomoci Státní bezpečnosti na úrovni kraje:

„Správa StB

a) odhaluje činnost nepřátelských rozvědek a jejich záměry směřující

vůči státnímu a společenskému zřízení ČSSR,

b) odhaluje protistátní činnost vnitřního nepřítele a jeho snahy o spo

jení s vnějším nepřítelem, vede a organizuje boj proti ideologické di

verzi,

c) provádí ochranu důležitých ekonomických objektů, významných in

stitucí, organizuje a provádí opatření k zabránění úniku státního, hos

podářského a služebního tajemství, prověřuje osoby určené pro styk se

státním tajemstvím a zajiš1uje metodickou pomoc státním a hospodář

ským organizacím.

Odbor vyšetřování StB

a) vyšetřuje trestné činy vymezené věcnou příslušností vyšetřovatelů

StB,

b) provádí vyšetřovací úkony podle dožádání orgánů činnýc hv trestním

řízení,

c) zajiš1uje úkoly v trestníc hvěcec h, které řídí správa vyšetřování.“

16

Dalším pokynem upravujícím činnost nižších součástí StB byl Rozkaz MV ČSSR č. 51/1974 Organizace a řídící vztahy správ StB, účinný od 1. ledna 1975. Organizační struktura správ StB zůstala v zásadě totožná, posíleny byly nejvytíženější Správy StB Praha a Bratislava. Správám StB v krajích byla nadále podřízena okresní oddělení StB, v některých méně významných okresech to byly jen vysunuté skupiny příslušníků. Tyto složky tvořily detašovaná pracoviště krajské správy StB. Náčelníci krajských správ StB spadali pod řídicí pravomoci náměstků federálního ministra vnitra a rozkazem byla podrobně určena i řídicí, koordinující a kontrolní pravomoc centrálních součástí StB vůči územním složkám StB.

Zásadní organizační změnu a současně vytvoření konečné podoby struktury územních útvarů StB na úrovni okresu představoval společný Rozkaz ministrů vnitra ČSSR, ČSR a SSR č. 8/1977 Zřízení okresních správ SNB, účinný od 1. října 1977. Smyslem reorganizace základních článků bezpečnostních složek bylo vytvoření jednotného řídicího a výkonného organizačního celku SNB v okresech. Dříve navzájem samostatné

21

16

ABS, RMV ČSSR č. 28/1974 z 16. 8. 1974 (Zásady organizace územních útvarů SNB).

útvary – okresní oddělení VB, oddělení vyšetřování VB, oddělení (nebo

skupiny) StB a okresní oddělení pasů a víz – byly začleněny do jednoho

celku, okresní správy SNB. Do té doby byl každý z nich řízen podle odbor

ného zaměření náčelníkem jiné součásti krajské správy SNB. Kooperace

při plnění společných úkolů byla často závislá na osobních vztazích náčel

níků. Určení zodpovědnosti za celkovou bezpečnostní situaci v okrese

bylo obtížné. Neexistoval představitel SNB zastupující všechny okresní

součásti jako partner tamních struktur KSČ a státu. Vázla i kooperace při

předávání potřebných informací. Sjednocení se navíc jevilo i jako hospo

dárnější. Tato reorganizace byla součástí realizace dokumentu Hlavní

směry činnosti SNB a vojsk MV do roku 1980, který byl schválen předsed

nictvem ÚV KSČ 19. prosince 1975.

17

Byla zrušena samostatná okresní a obvodní oddělení VB,

18

Městských

správ VB v Brně, Košicích, Ostravě a Plzni a oddělení nebo skupiny kraj

ských správ StB v okresech. V obvodech Prahy a Bratislavy nebyly zří

zeny okresní, ale obvodní správy SNB a v Brně, Košicích, Ostravě a Plzni

městské správy SNB.

Řízení SNB bylo tedy třístupňové: ministerstva – kraj – okres. Náčelník

okresní správy SNB odpovídal v plném rozsahu za bezpečnostní situaci

a plnění bezpečnostních úkolů v okrese. Jemu za své úseky odpovídali zá

stupce náčelníka pro Státní bezpečnost a zástupce náčelníka pro Veřejnou

bezpečnost. Zástupce pro politickovýchovnou práci odpovídal náčelníku

OS SNB za plnění úkolů stanovených ve směrnicích pro činnost politicko

výchovného aparátu.

19

Okresní správa se dělila na funkční útvary (vnitřní

oddělení a hospodářská skupina) a výkonné útvary (oddělení StB, odbor VB, oddělení vyšetřování VB a oddělení pasů a víz). Vyšetřování trestných činů spadajících do agendy StB bylo za celý kraj svěřeno odboru vyšetřování StB krajské správy.

Na společný rozkaz navazoval RMV ČSSR č. 24/1977 z 24. září 1977

Zabezpečení činnosti okresních správ SNB po linii StB. V souvislosti se zřízením OS SNB federální ministr vnitra Jaromír Obzina zřídil s platností od 1. října 1977 oddělení StB a vysunutá pracoviště StB u OS SNB v rámci krajských správ SNB. V rámci Východočeského kraje to byla oddělení Ha

22

17

NA, f. ÚV KSČ, 02/1 (Předsednictvo 1976 –1981), sv. 35, arch. j. 39, bod 9, 39. schůze

PÚV KSČ, 8. 4. 1977.

18

Obvodní oddělení existovala v Praze a Bratislavě.

19

Roušar, František: Zkušenosti a cesty zkvalitňování řídící práce OS SNB. In: Sborník

materiálů z kursu náčelníků OS SNB konaného 14.–18. 11. 1981. VŠ SNB, Praha 1981.

Směrnice pro činnost politickovýchovného aparátu SNB byly schváleny 50. schůzí před

sednictva ÚV KSČ 7. 7. 1977. vlíčkův Brod, Náchod, Pardubice, Semily, Svitavy a Ústí nad Orlicí. U OS SNB Trutnov, Jičín a Rychnov nad Kněžnou měli působit jen vysunutí příslušníci StB z KS SNB Hradec Králové.

V roce 1979 byla struktura okresní správy SNB upřesněna takto:

a) útvary OS SNB:

vnitřní oddělení nebo útvar s podobnou pracovní náplní

(např. štáb OS SNB),

hospodářská skupina;

b) útvary OS SNB – složky StB:

oddělení StB,

oddělení pasů a víz;

c) útvary OS SNB – složky VB:

odbor VB,

oddělení vyšetřování VB.

20

Mimo popsanou strukturu Státní bezpečnosti je nutno zmínit i na územních strukturách StB nezávisle organizované a řízené struktury vojenské kontrarozvědky (VKR). Ta byla od roku 1951 až do roku 1990 součástí Státní bezpečnosti. Její členění se odvíjelo od organizačního členění armády. Na centrální úrovni to byla do konce roku 1963 VI. správa MV, přečíslovaná poté na III. správu MV (respektive postupně FSZS, FMV a SNB). Její strukturu tvořily odbory VKR jednotlivých vojenských okruhů, dále oddělení a nakonec na nejnižší úrovni referáty VKR. V rámci okresu byly tedy struktury VKR přítomny, pokud se na jeho území nalézal nějaký vojenský objekt. VKR tedy byla oddělenou součástí systému StB. Její zaměření bylo úzké a silně ovlivněné podmínkami uzavřeného světa armády. Základními úkoly VKR byla ochrana armády před výzvědnými a rozkladnými aktivitami potenciálního vnějšího nepřítele (což byl kromě spojenců SSSR a států Varšavské smlouvy prakticky každý cizí stát), před nebezpečnými vnitřními vlivy narušujícími morálku a bojeschopnost armády a preventivní ochrana utajovaných skutečností. VKR se tedy zabývala monitorováním a znemožňováním snah protivníka o přímou vizuální špionáž, odhalováním a prověřováním veškerých kontaktů (osobních, písemných, telefonických, cest) vojáků z povolání, vojáků základní služby, civilních zaměstnanců, ale i občanů z okolí vojenských objektů (tzv. CPP – civilní přilehlé prostředí) se zahraničím. VKR preventivně prověřovala

23

20

ABS, Nařízení ministra vnitra (dále NMV) ČSSR č. 22/1979 z 6. 8. 1979 (stanovilo zásady organizace Sboru národní bezpečnosti v krajích a okresech). osoby, u kterých byla kvůli jejich vazbám na zahraničí (často etničtí Němci) nebo politickým postojům i jen zcela hypotetická možnost spolupráce s cizí zpravodajskou službou. VKR samozřejmě sledovala i hospodářskou kriminalitu vojáků, plnila i funkci vojenské policie. Zájem VKR byl v podstatě omezen na uzavřené vojenské objekty (kde jiné složky StB neměly možnost operovat) a na související prostředí a osoby. V praxi VKR spolupracovala s územními útvary StB na zajištění těchto úkolů. Složky společně „rozpracovávaly“ vytipované občany a předávaly si zajímavé poznatky.

Torzovitě dochované materiály příslušných součástí VKR umožňují většinou jen velmi schematicky postihnout konkrétní náplň jejich agendy.

Na území okresu Havlíčkův Brod existovaly tyto součásti VKR: •

oddělení VKR 4. tankové divize se sídlem v Havlíčkově Brodě. Oddělení této druhosledové divize „obhospodařovalo“ několik desítek podřízených útvarů i mimo území okresu. Pro představu, v 80. letech se jednalo například o štáb 4. tankové divize v Havlíčkově Brodě, 7. tankový pluk a 4. průzkumný prapor v Jindřichově Hradci, 8. tankový a 4. protiletadlový pluk a 4. prapor oprav techniky v Jihlavě, 13. tankový pluk v Čáslavi, 9. motostřelecký pluk ve Znojmě, 6. dělostřelecký pluk v Jemnici, 4. samostatný raketometný oddíl v Jemčině, 5. spojovací prapor, 6. prapor chemické ochrany, 6. zdravotnický prapor, 4. prapor materiálního zabezpečení a 3. prapor letecké vojskové opravny v Havlíčkově Brodě a další. Podřízenost útvarů se ale měnila podle organizačních změn a přesunů armádních jednotek. •

referát VKR 52. muniční základny v Chotěboři-Bílku. Úkoly tohoto útvaru byly především mobilizační. Na starosti měl více vojenských útvarů, většinou dislokovaných na území okresu. Stav v roce 1987 byl následující: 1. sklad munice Chotěboř-Bílek, 2. odloučený sklad munice Dobronín, 1. okruhový zdravotní sklad Golčův Jeníkov, Okresní vojenskou správu v Havlíčkově Brodě, Štáb civilní ochrany v Havlíčkově Brodě, 1. okruhový spojovací sklad a opravnu v Červených Pečkách, 1. okruhový sklad politických a osvětových prostředků v Čáslavi, 5. pobočku ženijního skladu ve Hněvkovicích, 22. automobilní prapor v Chotěboři-Bílku, 24. automobilní prapor Čáslav, 3. strážní rotu Šlapánov a stráž podniku Motorpal v Havlíčkově Brodě.

21

Dochovaný součinnostní plán O StB Havlíčkův Brod a Oddělení VKR VÚ 4553 Havlíčkův Brod (tj. 4. tankové divize) ukazuje příklad spolupráce. O StB mělo zjiš<ovat zájmy civilních osob, vízových cizinců a dip

24

21

ABS, objektový svazek a. č. 1288, r. č. 028840, statická část. lomatů kapitalistických zemí o vojenskou problematiku, sledovat problematiku příjezdů cizinců, diplomatů, cest čs. občanů do zahraničí, emigrace, vystěhování a žádostí o vycestování rodinných příslušníků vojáků, předávat poznatky související s vojenskými objekty, koordinovat využití tajných spolupracovníků v civilním přilehlém prostoru (obytné domy v sousedství vojenských objektů) a podílet se na akcích vyhlašovaných krajskou správou StB s návazností na VKR. Všechny poznatky získané při uvedených činnostech mělo oddělení StB předávat oddělení VKR, které ale bylo samo plně odpovědné za kontrarozvědnou ochranu svěřených vojenských objektů. Jedinou další povinností bylo předávání zajímavých poznatků.

22

Z hlediska organizačního zajiš<ovalo sice okresní oddělení StB agendu tematicky totožnou s centrálními a krajskými součástmi (tzv. linie), ovšem v rozsahu přiměřeném skromnějším podmínkám okresu. Některé funkce z praktických důvodů zcela chyběly, například vlastní personální kapacity pro fyzické sledování, pro aplikaci zpravodajské techniky nebo pro vyšetřování. Okresní oddělení StB neudržovala například ani přímé styky se sovětskými poradci působícími v ČSSR nebo s partnery ze spřáteleného zahraničí.

23

Některé z těchto služeb zajiš<ovaly nadřízené součásti, zejména

krajské správy StB, jiné pak zprostředkovaně centrální součásti StB. Podstatná je závislost na krajské správě StB, kterou okresní oddělení nemohlo při kontaktech s centrálními strukturami obcházet. Tyto závěry potvrzuje velmi výstižně například hodnocení náčelníka S StB Hradec Králové z konce roku 1967, které se vztahovalo k nové organizaci krajské struktury StB, zavedené v předcházejícím roce: okresní oddělení StB a skupiny StB se podílí na dobrých výsledcích správy. Sama existence oddělení a skupin je při zapojení všech prostředků kontrarozvědné činnosti na teritoriu daného okresu značnou prevencí. Těžiště jejich práce spočívá ve vyhledávací

25

22

ABS, objektový svazek a. č. B-1043, r. č. 028098, statická část, Součinnostní plán mezi O StB Havlíčkův Brod a OVKR VÚ 4553 Havlíčkův Brod v problematice ochrany vojenských objektů v posádce Havlíčkův Brod, 11. 2. 1986, náčelník O StB Havlíčkův Brod kpt. JUDr. Miloslav Kolářský a náčelník OVKR VÚ 4553 Havlíčkův Brod pplk. Josef Venc. 23

Výjimkou byla sídla sovětských posádek na území ČSSR po srpnu 1968, kde existovala úzká součinnost StB a KGB při tzv. kontrarozvědné ochraně jednotek Střední skupiny sovětských vojsk. Jediným objektem sovětské armády v okrese byla vojenská komandatura zřízená na podzim roku 1968 v Havlíčkově Brodě, jejíž existence je doložena minimálně do roku 1975. Její „kontrarozvědnou ochranu“ ovšem zajiš<ovalo O StB Havlíčkův Brod jen ve spolupráci s československou vojenskou kontrarozvědkou.

činnosti ve všech problematikách, se zásadou, že všechny tzv. protistátní

trestné činy s výjimkou § 105, 106, 112 trestního zákona (špionáž, záškod

nictví, teror, ohrožení státního tajemství, poškozování zájmů republiky

v cizině) a skupinových případů podvracení (§ 98) „rozpracovávají“

24

od

dělení StB samostatně až do fáze trestního postihu; výslovně vyjmenované trestné činy jsou vzhledem k náročnosti předávány 2. odboru Správy StB Hradec Králové nebo jsou zpracovávány společně s přímou zodpovědností 2. odboru správy StB.

25

Vojenská kontrarozvědka byla přes svoji formální příslušnost k StB fak

ticky samostatnou službou, samozřejmě úzce napojenou na územní útvary

Státní bezpečnosti.

Přes organizační změnu v roce 1977 nevznikly v okresech rozhodně

žádné autonomní celky, funkční propojení s krajskými strukturami StB

vždy převážilo nad případnými místními zájmy. Navíc celek okresní

správy SNB byl stále dosti heterogenní, například jistou řevnivost mezi

StB a VB se nepodařilo nikdy zcela odstranit.

Fungování okresního oddělení StB:

propojení, metody činnosti

„Praktické, každodenní sepětí s masami pracujících se státními, hospodář

skými a společenskými orgány a organizacemi, utvářející nerozbornou jednotu

Sboru národní bezpečnosti a lidu, je naším trvalým, programovým úkolem.“

(ministr vnitra ČSSR Jaromír Obzina, 1980)

Ačkoli je tato publikace zaměřena především na strukturu a činnost StB,

nelze zcela opomenout i ostatní součásti SNB, tvořící navíc v okrese od

roku 1977 celek okresní správy SNB. Kromě formální podřízenosti náčel

níku okresní správy existovala ještě jiná, důležitější osa řízení. V otázkách

náplně činnosti bylo Okresní oddělení StB Havlíčkův Brod napojeno ze

26

24

Různé podoby slova „rozpracovávat“ patří mezi nejběžnější termíny užívané Státní

bezpečností. „Rozpracování“ neznamenalo prosté sledování osoby, ale aktivní a vše

stranné zjiš<ování informací, cílevědomou aplikaci různých „nástrojů“ StB (tajných spo

lupracovníků, technických prostředků a opatření). Vzhledem k obtížnému nalezení vhod

ného synonyma je tento termín ve stejném významu používán a je označen uvozovkami.

25

ABS, f. A 34 (II. správa SNB), inv. j. 2901, Zpráva o výsledcích operativní činnosti

Správy StB Hradec Králové za rok 1967, 29. 12. 1967, náčelník správy StB pplk. Vladi

mír Strnadel. jména na Správu Státní bezpečnosti Hradec Králové a jejím prostřednictvím třeba pak i přímo na centrální úroveň Státní bezpečnosti.

26

Toto pro

pojení se projevovalo tak, že oddělení podávalo periodické i mimořádné informace o své činnosti podle požadavků krajské správy StB.

27

Dalším

důležitým důsledkem tohoto vztahu bylo předávání poznatků s významem přesahujícím okres prostřednictvím statisticko-evidenčního odboru krajské správy StB (například pokud se získané poznatky týkaly osob žijících mimo území okresu nebo osob, o něž se zajímaly jiné součásti StB, nebo pokud měly poznatky obecnější platnost). Tato provázanost se projevovala i kontrolní činností krajské správy a instrukčními návštěvami na okresním oddělení, kdy byly kontrolovány jednotlivé svazky a spisy, navrhovány další opatření a postup. V některých případech byly konkrétní případy „rozpracovávány“ ve spolupráci okresního oddělení, odboru krajské správy, či dokonce některé z centrálních správ Státní bezpečnosti. To se týkalo například případů přesahujících rámec okresu či kraje. Typickým příkladem byli tzv. vízoví cizinci (tzn. návštěvníci z nekomunistických zemí), kteří cestovali po různých místech státu a byli Státní bezpečnosti automaticky podezřelí ze špionáže nebo z tzv. ideologické diverze. V oblasti boje proti

27

26

Vývoj centrálních kontrarozvědných operativních součástí StB byl složitý. Do konce roku 1963 to byla II. správa MV (kontrarozvědka), III. správa MV (vnitřní zpravodajství) a IV. správa MV (ekonomická kontrarozvědka). Po reformě StB vznikla na počátku roku 1964 jednotná centrální kontrarozvědná složka StB – II. správa MV, která v sobě zahrnovala zahraniční, politickou i ekonomickou kontrarozvědku. Toto řešení bylo bez ohledu na dílčí úpravy v průběhu 60. let zásadně změněno až počátkem roku 1969, kdy II. správa tehdejší Federální správy zpravodajské služby měla svěřenu agendu zahraniční kontrarozvědky, kdežto vnitřní zpravodajství bylo přesunuto do kompetence správ StB České, respektive Slovenské socialistické republiky, a navíc mělo být v duchu reforem pražského jara výrazně zredukováno. Od tohoto řešení bylo upuštěno z více důvodů (kompetenční spory, přehodnocení priorit vzhledem k „normalizaci“) již koncem roku 1970, nicméně tehdejší II. správa FMV se podle dostupných pramenů zabývala nadále zejména agendou obrany proti zahraničnímu rozvědnému a ideologickému pronikání. V roce 1974 byly vytvořeny: II. správa FMV (správa kontrarozvědky pro boj s vnějším nepřítelem), X. správa FMV (správa kontrarozvědky pro boj s vnitřním nepřítelem) a XI. správa FMV (správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky). V roce 1979 bylo označení „správa FMV“ změněno na „správa SNB“. V létě 1988 byla opět vytvořena jednotná kontrarozvědka, II. správa SNB – Hlavní správa kontrarozvědky SNB. X. a XI. správa SNB byly organizačně zrušeny a jejich příslušníci začleněni do II. správy SNB. 27

Z podkladů předávaných okresními odděleními a z vlastních písemností zpracovávala krajská správa StB řadu výstupních informací FMV. Byly to denní situační zprávy, čtvrtletní průběžné informace o výsledcích činnosti a roční hodnocení pracovních výsledků správy StB. Systém výstupních informací upravovaly Směrnice ke zpracování výstupních informací FMV vydané RMV ČSSR č. 12/1983 z 1. 7. 1983. vnitřnímu nepříteli lze zmínit jako příklad disidenty dojíždějící na svoji soukromou chatu, chalupu či navštěvující své známé v teritoriu okresu. Stýkali se zde s přáteli a známými, kteří se třeba i nějakým způsobem podíleli na činnosti disentu, diskutovali, získávali informace nebo rozšiřovali samizdatovou a exilovou literaturu. V problematice ochrany ekonomiky to byly například vztahy podniků z různých částí státu. Při zajiš<ování „kontrarozvědné ochrany“ a utajení vojenských útvarů existovala velmi živá spolupráce oddělení StB s orgány vojenské kontrarozvědky příslušných vojenských útvarů v teritoriu okresu.

Úzká spolupráce existovala s uniformovanou složkou SNB – Veřejnou bezpečností. Veřejné bezpečnosti byly předávány poznatky o zjištěných trestných činech mimo I. hlavu zvláštní části trestního zákona a společně pak obě složky SNB zajiš<ovaly různá opatření spíše preventivního rázu (např. bezpečnostní situaci při politicky citlivých výročích a státních svátcích, kontrolní a preventivní akce týkající se mládeže a zejména ekonomiky apod.).

Okresní oddělení StB bylo v kontaktu s mnoha subjekty mimo SNB, bu_ přímo, nebo prostřednictvím náčelníka okresní správy SNB. Prvořadými partnery byly bezesporu struktury Komunistické strany Československa, na úrovni okresu to byl samozřejmě okresní výbor KSČ. Nejvyšší stranický orgán okresní organizace KSČ (tvořené všemi místními stranickými organizacemi na území okresu) představovala okresní konference KSČ. V době mezi jejími zasedáními byl nejvyšším stranickým orgánem okresní výbor, volený konferencí i současně s kontrolní a revizní komisí. Okresní výbor se scházel zhruba jen šestkrát ročně, proto volil ze svých členů předsednictvo, tajemníky a nejvyššího funkcionáře okresní organizace – vedoucího tajemníka OV KSČ. Tito funkcionáři představovali skutečné lokální vládce. Okresní výbor KSČ byl relativně významnou převodovou mocenskou pákou. Měl kontrolní pravomoc po stranické linii nejen nad podřízenými městskými, závodními a místními výbory KSČ, ale i nad výrobními podniky a společenskými organizacemi tzv. Národní fronty. V důsledku to znamenalo, že pomocí tohoto systému byl každý občan bu_ jako zaměstnanec, student nebo člen společenské organizace (např. organizovanost v monopolním Revolučním odborovém hnutí byla velmi vysoká) v pracovním i mimopracovním čase pod kontrolou KSČ.

28

28

28

Srov. Vajdová, Zdeňka: Pozdní komunistické vládnutí na okresní úrovni. In: Hájek, Martin (ed.): Hierarchie jako přednost i slabina komunistického vládnutí. Dědictví komunistické vlády IV. Sborník příspěvků ze semináře konaného 11.–12. 9. 2003 v Praze. Sociologický ústav AV ČR, Praha 2003.

V letech 1960–1968 byl vedoucím tajemníkem OV KSČ Havlíčkův Brod Miroslav Jungman. V červnu 1968 se jím stal Jan Slavíček.

29

Ačkoliv

byl v aparátu OV KSČ již od roku 1964 (tajemník pro řízení stranické práce v průmyslu), stal se v době pražského jara stoupencem reforem a v srpnu 1968 byl i delegátem mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Přes jasně patrné snahy udržet se ve funkci ve změněných politických podmínkách nakonec musel v únoru 1970 opustit funkci a později i KSČ. Nahradil jej Vladimír Pešek, který se v pozici udržel až do roku 1984. Posledním vedoucím tajemníkem OV KSČ byl RSDr. Jiří Štěpán. Po něm sice ještě nastoupil v prosinci 1989 Václav Kandr, ovšem tehdy to byla významem již zcela jiná funkce.

Počet placených pracovníků OV KSČ Havlíčkův Brod stoupal, do počátku 70. let kolísal mezi 37– 42 zaměstnanci, v roce 1973 vystoupal na dvaapadesát a do konce 80. let se držel na 52–56 zaměstnancích. Z nich byly asi dvě třetiny političtí funkcionáři a jedna třetina zaměstnanců zabezpečovala chod úřadu. V rámci OV KSČ působilo oddělení politicko-organizační, ideologické, oddělení „stranické práce v průmyslu“ a „stranické práce v zemědělství“. Žádný z funkcionářů ani zaměstnanců OV KSČ Havlíčkův Brod neměl jmenovitě na starosti bezpečnostní problematiku. Placeným funkcionářem OV KSČ byl náčelník štábu okresního velitelství Lidových milicí, ovšem jeho pravomoc byla omezena skutečně jen na Lidové milice.

Počet členů KSČ na téměř stotisícovém okrese se pohyboval okolo deseti tisíc. K 1. lednu 1970 měla okresní organizace ještě 11 634 členů. Ovšem po ukončení pohovorů s členy strany zůstalo k 31. srpnu 1970 jen 8712 členů, stav se tedy snížil o 2922 osob (25,1 %). Největší úbytek byl zaznamenán na úseku školství (55,1 %) a v průmyslu (27,1 %), naopak k nejmenšímu úbytku došlo ve státních orgánech (8,6 %). Členství bylo od počátku roku 1970 ukončeno v



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist