načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Okrasné trávy - Alena Nováková

Okrasné trávy

Elektronická kniha: Okrasné trávy
Autor: Alena Nováková

Hledáte-li přizpůsobivou rostlinu, nenáročnou na podmínky a údržbu, proměnlivou během roku, soliteru s jemnou texturou nebo nerušivý dynamický doplněk ve výsadbách, pak je okrasná ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  83
+
-
2,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2004
Počet stran: 98
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 stran barevné obrazové přílohy: ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Zahrádkářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2004
ISBN: 80-247-0820-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autorka seznamuje s morfologií a původním stanovištěm travin. V knize najdeme především rady na množení, vysazování a kombinování okrasných trav na zahrádce, jejich ošetřování během roku a nejčastější choroby těchto rostlin. Nechybí ani návod na výběr a pěstování pokojových trav. Kniha je doplněna barevnými fotografiemi a českým i latinským rejstříkem. Stručná příručka s praktickým návodem na pěstování okrasných trav.

Popis nakladatele

Hledáte-li přizpůsobivou rostlinu, nenáročnou na podmínky a údržbu, proměnlivou během roku, soliteru s jemnou texturou nebo nerušivý dynamický doplněk ve výsadbách, pak je okrasná tráva tím pravým prvkem pro vaši zahradu. V této publikaci určené co nejširší zahradnické veřejnosti najdete nejen pravé trávy z čeledi lipnicovitých, ale i trávy nepravé neboli kyselé z čeledí sítinovitých a šáchorovitých. Seznámíte se s neobyčejně zajímavou stavbou těchto rostlin, která je tvoří tak vzdušnými, s jejich původními stanovišti, odkud k nám přišly, a především pak s praktickým návodem, jak tyto rostliny úspěšně množit, vysazovat, přezimovat a kombinovat ve výsadbách s dřevinami, cibulovinami a ostatními kvetoucími rostlinami. Součástí textu je barevná příloha.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Obsah

Úvod .................................................................................................................... 7

1. Morfologie a rozdělení ............................................................................. 9

2. Množení trav............................................................................................. 13

3. Výsadba trav ............................................................................................. 14

4. Ošetřování trav během roku .................................................................. 15

5. Choroby a škůdci ..................................................................................... 16

6. Použití trav ................................................................................................ 16

7. Jednoleté trávy.......................................................................................... 17

8. Vytrvalé trávy ........................................................................................... 32

9. Pokojové trávy .......................................................................................... 86

Literatura .......................................................................................................... 92

Rejstřík latinských názvů rostlin ................................................................93

Rejstřík českých názvů rostlin ..................................................................... 97



7

Úvod

Úvod

Odhodláte-li se napsat knížku a pár týdnů si téma promýšlíte, vznikne

ve vaší hlavě — kromě poměrně jasné koncepce — i představa ideálního

čtenáře. Lásku ke zvolenému tématu s vámi sdílí až náruživě, máte stejně

skvělý vkus a navíc vám velkoryse odpustí kdejakou formulační

neobratnost. Skutečnost ovšem bývá se snem v příkrém rozporu. Tam, kde

se rozněžníte nad snivým pohybem klásku ve vánku, jiný vidí jen fádní

zelenou skvrnu. Doufejme, že přece jen převáží ti, kdo hledají nenáročné

a v průběhu roku proměnlivé rostliny s půvabnou jemnou texturou či dyna

mický, nerušivý a nenásilný prvek spojující výsadby.

Aniž si to často uvědomujeme, obklopují nás traviny na každém kroku. A jsou

s námi dost dlouho, již přes 60 milionů let. Pravé trávy z čeledi lipnicovitých

se na Zemi objevily jako současníci veleještěrů a ozubených ptáků ve svrchní

křídě, posledním období druhohor, a staly se nejrozšířenější a druhou

nejbohatší skupinou rostlin. Jsou zastoupeny téměř ve všech rostlinných

formacích — rostou v tundře i vysoko v horách a dominují společenstvům

mírného pásma (evropské a asijské louky a stepi, severoamerické prérie,

jihoamerické pampy) stejně jako tropickým travinným porostům zvaným

savany (Afrika, Jižní Amerika, Austrálie).

Ve střední Evropě tvoří trávy původní porosty pouze tam, kde je z přiro

zených příčin silně potlačen růst stromů — na horských lukách nad klima

tickou hranicí lesa, nezalesněných březích řek, mokřadech a prameništích.

Vlivem člověka využívajícího přírodu pak vznikly uměle zakládané travní

plochy — louky, pastviny a nízko kosené trávníky.

Objektem lidského zájmu jsou trávy odpradávna — druhy s obilkami boha

tými škrobem nazýváme obilí či obilniny — a tvoří podstatnou část naší

rostlinné stravy. Z nejvýznamnějších jmenujme pšenici (Triticum), kukuřici

(Zea), rýži (Oryza), ječmen (Hordeum), oves (Avena), žito (Secale) a proso

(Panicum) jako tradiční suroviny pro přípravu nejen chleba, ale i piva,

whisky, rumu, sladové kávy nebo v dnešní době tolik oblíbených cereálií.

Nezanedbatelnou skupinu hospodářsky využívaných trav tvoří pícniny

a technické druhy sloužící k výrobě papíru, klobouků, ošatek, rohoží či

jiných pletených předmětů.

Rozsah publikace dovoluje čtenáři spíše se inspirovat než vyčerpávajícím

způsobem popsat všechny druhy jednoletých a vytrvalých okrasných trav

použitelných v zahradách. Ačkoli je určena těm, kdo hledají vhodné druhy


8

OKRASNÉ TRÁVY

travin pro zahradu, některá témata zřetelně — a řekněme hned, že úmyslně

— chybí. Prvním z nich jsou samotné trávníky: návody k jejich zakládání

a údržbě i seznamy vhodných směsí pro to které použití najdete v jiných

publikacích spíše technického charakteru. Stejně tak byla z této knížky

vypuštěna jinak nesporně důležitá a v zahradní architektuře až základní

skupina trav, bambusy. Zájemce o ně odkazujeme na specializované

příručky a časopisy vydávané kluby jejich pěstitelů, popřípadě na katalogy

firem. Posledním tématem, řešeným v rámci knížky jen náznakově, jsou

trávy a jim příbuzné či podobné rostliny pěstované v bytech. Bylo by ostatně

možné poslední dvě témata spojit, protože v podstatě všechny bambusy,

které využíváme v zahradách, jde trvale pěstovat i v bytech nebo v zimních

zahradách (a to se týká i druhů proslulých absolutní mrazuvzdorností, např.

Sasa pumila nebo Pleioblastus distichus).


9

Morfologie a rozdělení

1. Morfologie a rozdělení Termínem okrasné trávy nejsou označovány pouze trávy pravé, ale i rostliny podobné. Z botanického hlediska patří pravé trávy do čeledi lipnicovitých (Poaceae, syn. Gramineae) a nepravé nebo také „kyselé“ trávy se řadí do čeledí šáchorovitých (Cyperaceae), sítinovitých (Juncaceae) či orobincovitých (Typhaceae). Společně patří mezi rostliny jednoděložné, to znamená, že klíčí pouze jedním děložním lístkem.

Lipnicovité (Poaceae)

Jsou to jednoleté i vytrvalé byliny, zřídka dřeviny. ČeleČ rozšířená po celém světě má asi 12 000 druhů v 900 rodech. Kořeny lipnicovitých rostlin jsou svazčité; kořenový systém je tvořen velmi četnými tenkými kořínky, které obvykle zasahují jen do povrchové vrstvy půdy (do hloubky 20 cm). Stonky trav se nazývají stébla, jsou nevětvená, dutá, členěná nápadnými plnými kolénky (nodus). Články mezi kolénky nazýváme mezičlánky (internodia). Kolénka mají zpevňující funkci. Jsou v nich růstová pletiva a stéblo se odtud prodlužuje. Stébla někdy přechází v podzemní oddenky, kterých je nesnadné se zbavit, zvlášò u plevelných druhů, jako je pýr plazivý (Agropyron repens (L.) P. Beauv). Čepel listů je úzká, čárkovitá, se souběžnou žilnatinou, na bázi přechází ve válcovitou pochvu, kterou list přisedá ke kolénku. Na rozhraní listové pochvy a čepele je blanitý výrůstek zvaný jazýček (ligula). Má různý tvar a je důležitým rozpoznávacím znakem trav. Okraj listů bývá v místě, kde čepel přechází v pochvu, protažen v postranní ouška. Na líci jsou

mezičlánek

čepel listu

jazýček

listová pochva

kolénko

Obr. 1 Stéblo (lipnicovité)

OKRASNÉ TRÁVY

listy hladké nebo rýhované, někdy kýlnaté s vystouplou střední žilkou. Mohou být lysé, ojíněné, chlupaté nebo plstnaté. Barva nemusí být jen zelená, předmětem pěstitelského zájmu jsou druhy s listy téměř modrými, žlutými, červenými, měděnými či panašovanými — zdobenými podélnými nebo příčnými proužky. Trávy jsou větrosnubné (anemofilní) rostliny. Nenápadné květy, zdánlivě bez okvětních lístků, jsou přizpůsobeny opylování větrem: mají tři lehce pohyblivé (vrtivé) tyčinky na dlouhých nitkách, které se chvějí i při nepatrném pohybu vzduchu a uvolňují pylová zrna. Pyl trav je agresivní a může u citlivých jedinců vyvolávat alergické reakce.

Květ se skládá z vnitřního okvětí re

dukovaného ve dvě nepatrné plen

ky (lodiculae) a vnějšího okvětí přemě

něného v blanitou plušku (palea). Pod

každým květem je poměrně velký lis

ten — plucha (lemma). Často bývá pro

tažena v nápadně dlouhou tenkou

osinu. Jeden, zřídka více květů tvoří

dohromady klásek na bázi podepře

ný dvěma listeny — plevami (glumae).

Klásky se seskupují v květenství trav

— latu, někdy staženou v lichoklas.

Výjimku představuje kukuřice, jejíž

zbytnělá tkáň květního vřetene sami

čího květenství se nazývá palice.

Typickým plodem trav je obilka (ca

ryopsis) s vysokým obsahem škrobu,

vzácně bobule. Zralé obilky mohou

vypadávat i s pluchami (obilky oko

ralé, pluchaté) nebo netkví pevně

v pluchách (obilky nahé).

Šáchorovité (Cyperaceae)

Vytrvalé, výjimečně jednoleté byliny jsou ve 130 rodech rozšířené po celém světě. Mají rovněž trávovitý vzhled, stvol (lodyha) je ovšem trojhranný, nečlánkovaný, vždy vyplněný řídkou, světlou dření. Listová čepel je kopinatá až štětinovitá, plochá nebo žlábkovaně rýhovaná. Listové pochvy jsou většinou uzavřené, jazýček obvykle chybí. Květy jsou větrosnubné,

plenky

pluška

plucha

pleva s osinou

tyčinky

tyčinky

semeník s bliznami

pluška

plucha

plevy

Obr. 2 Stavba květu (lipnicovité)


11

Morfologie a rozdělení

jednopohlavné i oboupohlavné, bez plev. Sdruženy jsou v klásky a následně ve vrcholičnatá květenství (klas, kružel). Plodem je nažka s obvykle křídlatými semeny. Často rostou na mokrých, kyselých půdách, např. suchopýr (Eriophorum), ostřice (Carex), kamyšník (Bolboschoenus), skřípinec (Schoenoplectus), skřípina (Scirpus). Šáchor (Cyperus) se běžně pěstuje jako pokojová rostlina.

Sítinovité (Juncaceae)

Vytrvalé byliny zastoupené 5 rody. Sítinovité rostliny mají vystoupavé, nevětvené, plné lodyhy bez kolének. Listy jsou k nerozeznání podobné zašpičatělým stvolům nebo úzce čárkovité. Oboupohlavné větrosnubné květy jsou sestaveny ve vrcholičnatá květenství (klas, kružel). Plodem je tobolka. Nejčastěji se setkáme se sítinou (Juncus) či bikou (Luzula). Rozdělení podle vytrvalosti Podle vytrvalosti můžeme trávy rozdělit na jednoleté a vytrvalé. Jednoleté trávy jsou často velmi dekorativní a celý životní cyklus stihnou v jediné

samčí květy

samičí

květy

samičí květ

samčí květ

Obr. 3 Stavba květu (šáchorovité)

blizna

květenství

tyčinky

Obr. 4 Stavba květu (sítinovité)


12

OKRASNÉ TRÁVY

sezoně. Většina okrasných trav však patří mezi vytrvalé. Zařazení trav do

těchto dvou skupin nemusí být definitivní, některé druhy jsou vytrvalé

pouze v teplejším klimatu, v chladnějším zimu nepřežijí.

Rozdělení podle vzhledu

Podle vzhledu se trávy dělí na výběžkaté, trsnaté a stébelnaté. Na zahrádce

jsou méně příjemné výběžkaté trávy, které se rozšiřují podzemními

oddenky a některé z nich jsou silně invazivní — např. Leymus arenarius,

Glyceria maxima, Phalaris arundinacea. Po čase vytvoří zapojený porost,

kolonizují velké plochy, a jsou proto vhodné jen pro větší zapojené výsadby,

zpevnění svahů, popř. pro trávníky.

Trsnaté trávy tvoří pouze krátké oddenky a po obvodu trsu přirůstají pomalu.

Listy jsou v přízemním, hustém, ve stáří hlavatém trsu. Stébla jsou obvykle

neolistěná. Pro jejich pravidelný tvar se používají jako solitérní rostliny — velké

(Cortaderia selloana, Molinia caerulea, Pennisetum alopecuroides) nebo menší

(Festuca cinerea, Koeleria glauca, Sesleria autumnalis). Pouze pokud se rostliny

vysází nahusto, jsou schopné vytvořit zapojený porost (Festuca gautieri).

Vzhled stébelnatých trav je během roku proměnlivý — zprvu tvoří rašící

listy přízemní trsy, ale později je stébla vynesou vzhůru. Spíš než solitérně

se uplatní ve větších skupinách — Spartina pectinata, Spodiopogon sibiricus,

Panicum virgatum, Miscanthus floridulus.

Obr. 5 Výběžkatá tráva Obr. 6 Trsnatá tráva


13

Množení trav

Rozdělení podle období vegetace

Z praktického hlediska lze trávy rozdělit podle období vegetace na

stálezelené a zatahující druhy. Zatahující druhy začínají vegetaci pozdě

na jaře, kdy už jsou teploty relativně vyšší, kvetou v létě nebo na podzim a

na začátku zimy vstupují do vegetačního klidu. Během roku jsou více

proměnlivé. Na podzim se pěkně vybarvují, později žloutnou až úplně

zasychají. Druhy jako je Miscanthus sinensis, Molinia caerulea, Panicum

virgatum nebo Hystrix patula mají i v suchém stavu specifickou krásou

význam v zimní zahradě. Suchá stébla a listy se odstraňují většinou

v předjaří, než tráva znovu vyraší.

Stálezelené druhy rostou na konci zimy a brzy na jaře a v tomto období

také kvetou. Přes léto odpočívají a aktivní růst nastává opět na podzim při

nižších teplotách. Stálezelené trávy (Carex morrowii, Poa chaixii, Deschampsia

flexuosa, Festuca amethystina a další) svůj vzhled během celého roku příliš

nemění. Podle stupně poškození listů vytrháme na jaře z trsu jednotlivé

suché čepele nebo celý trs ostříháme.

2. Množení trav

Dělení trsů

Je-li starší trs trávy nevzhledný, prořídlý nebo odumírá uprostřed a roste

jen po obvodu, je nutné zmlazení (rejuvenilizace). Potřebujeme-li rychle

získat více identických jedinců z jedné rostliny matečné, uplatníme raději

vegetativní a u kultivarů jediný možný způsob množení.

Nejvhodnějším termínem pro dělení je u trav začátek nového růstu. U vět

šiny druhů je to na jaře (březen, duben), těsně před vyrašením nových listů.

Stálezelené trávy (Festuca, Deschampsia, Carex) se kromě jarního termínu

mohou dělit ještě na konci léta (od srpna do září). Obecně platí zásada,

že čím starší trs, tím hůře se dělí.

Trs trávy vyryjeme z půdy a rozdělíme jej rukou, nožem nebo sázecí lopatkou

na oddělky požadované velikosti. U vzrůstnějších druhů si pomůžeme

rýčem, rycími vidlemi nebo rozsekáme trsy sekerou. U stálezelených druhů

můžeme zkrátit listy na a délky. Oddělené trsy nahrnkujeme do směsi země

a písku, případně rašeliny, umístíme na zastíněnou plochu (stínoviště,

pařeniště či studený skleník) a opatrně zaléváme.


14

OKRASNÉ TRÁVY

Oddenky Výběžkaté trávy (Glyceria, Phalaris, Phragmites) lze dělit také částmi podzemních oddenků s kořeny. V předjaří oddenky vyryjeme a rozdělíme nožem na řízky s 3—5 očky. Vysadíme je do misek nebo truhlíků a umístíme až do vyrašení listů v teple.

Výsev semen Rozhodneme-li se pro generativní způsob množení, získáme najednou velký počet rostlin. Množení semeny se používá především u původních druhů, semenáčky kultivarů trav bývají totiž velmi nevyrovnané. Některé druhy jednoletých trav (Avena, Briza, Bromus, Lagurus) můžeme na jaře vysévat přímo na připravený záhon. Teplomilné jednoleté druhy s pomalejším počátečním vývojem sejeme ve špetkách přímo do buněk sadbovače nebo do malých hrnků naplněných směsí písku, rašeliny a země. Vytrvalé trávy vyséváme zjara na povrch země v miskách, případně semena velmi jemně zasypeme. Po vzejití je po několika rostlinkách v trsu přepichujeme do buněk sadbovače nebo přímo nahrnkujeme do malých hrnků a dopěstujeme. Výsevy lze provádět ve skleníku nebo na okenním parapetu teplé místnosti při teplotě 18—22 °C. Pouze některé druhy vytrvalých trav (Carex grayi, Molinia caerulea aj.) vyžadují pro klíčení semen období chladu (okolo 0 °C) — výsevy umístíme na 4—6 týdnů do chladničky, studeného pařeniště nebo na venkovní záhon pod sněhovou pokrývku či lehký kryt z chvojí. 3. Výsadba trav Nejlepším termínem pro výsadbu je u většiny trav jednoznačně jaro, rostliny stihnou zakořenit ještě před letními horky. Rostliny zakoupené v kontejneru mohou být vysazovány i v létě, pokud je zabezpečena vydatná zálivka a případné přistínění. Stálezelené trávy lze umístit na stanoviště i na začátku podzimu, kdy nastává jejich druhá fáze vegetace po letním odpočinku. Před vlastní výsadbou se vyplatí věnovat čas důkladnému odplevelení pozemku. Pokud zůstanou na stanovišti plevelné druhy trav (pýr plazivý) a prorostou do trsu, práce je znehodnocena. Trávy vysazujeme tak hluboko, jak byly zasazeny v kontejneru, jinak trs vyhnije.

15

Ošetřování trav během roku

Speciální přípravu půdy před výsadbou trávy nevyžadují, v kvalitnějším

substrátu se jim ovšem bude dařit lépe. Jsou velmi přizpůsobivé, nejlepší je

dobře propustná zem bohatá na organické zbytky. Většina pravých trav

upřednostňuje lehčí substráty s podílem písku nebo drobných kamínků,

nepravé trávy lépe rostou v těžší, nepříliš vysychavé zemině.

Určení vzdálenosti při výsadbě je spíše záležitostí vlastních představ než

pevných pravidel. Čím blíže dáváme výběžkaté trávy k sobě, tím dříve se

porost zapojí. Trsnaté trávy lze použít solitérně nebo sdružíme několik

jedinců v nepravidelné skupině; obecně platí, že vzdálenost od středu jednoho

trsu do středu druhého má přibližně odpovídat výšce dospělé rostliny.

Mulčování tenkou vrstvou trávám nevadí — neprohřívá se tolik povrch půdy,

je zabráněno nadměrnému výparu a klíčení plevelů, a navíc je záhon do

zapojení porostu vzhlednější. Nejčastěji se používá drcená borka, její vrstva

by však měla být jen okolo 6 cm.

Pokud se přece jen rozhodnete pro silně expanzivní druhy trav, lze je omezit

v růstu bariérou umístěnou pod povrchem půdy.

4. Ošetřování trav během roku

Po výsadbě pamatujeme na zvýšenou zálivku, po zakořenění již trávy

obvykle doplňkovou závlahu nevyžadují.

Na začátku sezony můžeme trávy přihnojit pomalu rozpustnými komplex

ními hnojivy (Hydrokomplex).

Některé druhy se spontánně přesévají (Deschampsia, Festuca, Hystrix), musíme

proto včas ostříhat odkvétající květenství nebo pečlivě vytrhat semenáčky.

Nejdůležitějším pravidlem je odstraňovat každý rok na jaře staré listy —

stálezelené trávy není potřeba úplně ostříhat, obvykle stačí vyčesat z trsu

suché čepele. Zatahujícím druhům každý rok nadzemní část zcela zasychá

a pro jejich pěkný vzhled v následující sezoně je nezbytné sestříhnout trs

několik centimetrů nad zemí. Nejlepším termínem je předjaří (březen).

Pokud je sestřihneme už na podzim, riskujeme, že se do nechráněných trsů

dostanou zimní srážky a trs vyhnije, a navíc se ochuzujeme o zimní eleganci

suchých trav na zahradě.

+

16

OKRASNÉ TRÁVY

Na podzim nezapomeneme zakrýt chvojím některé pestrolisté kultivary

(Carex), kterým zimní slunce pálí listy. Druhy, které u nás nejsou zcela

mrazuvzdorné, prosypeme suchým listím a pečlivě zakryjeme fólií.

5. Choroby a škůdci

Trávy mívají zřídka škůdce, nejčastěji jsou to mšice na mladých listech.

Větší škody než hmyz mohou způsobit plži. Trávy, které nemají příliš ostré

listy, přijdou k chuti zajícům a srnám.

Nejčastější chorobou je houbové onemocnění na listech způsobené rzí travní.

Projevuje se výrazně oranžovými skvrnkami na stéblech a na rubu čepelí.

Napadené listy musíme okamžitě odstranit a na podzim důkladně vyčistit

zahradu, aby nevznikala místa vhodná pro šíření infekce. Při silnějším

výskytu použijeme vhodné fungicidy, obvykle na bázi síry.

6. Použití trav

Přísně vertikální či jemně splývavé tvary rostlin spolu se vzdušným kvě

tenstvím a neutrální barevností jsou ideálním doplňkem dřevin, cibulovin

i letniček a trvalek v záhonových výsadbách.

Pro svou nenáročnost a rozmanitost jsou široce použitelné — vysoké trávy

pohledově rozdělují prostor a tvoří neutrální pozadí pro jiné rostliny. Vý

běžkaté trávy rychle zakryjí velké plochy a ochrání je před erozí. Trsnaté

druhy vyniknou jako solitéry nebo v roztroušených skupinkách na okra

jích záhonů, ve vřesovištích a na skalkách. Drobnější rostliny se mohou

vysazovat do nízkých keramických nádob či kamenných koryt, miniaturní

se používají jako doplněk k bonsajím. Trávy mohou růst na okrajích jezírek

nebo přímo ve vodě, jiné druhy se uplatní na vysýchavých místech, na sva

zích a v přírodních partiích zahrad. Velmi dekorativní květenství, především

jednoletých druhů, lze využít k aranžování v čerstvém i suchém stavu.

Dnešní sortiment okrasných trav je tak bohatý, že v něm nelze nevybrat

druhy vhodné do všech typů zahrad, střešních výsadeb, atrií, městských

výsadeb i velkých přírodních parků.

17

Jednoleté trávy

7. Jednoleté trávy

Aegilops triuncialis L. — mnohoštět trojosinný (obr. 1)

ČELEĎ: Poaceae

SYNONYMUM: A. squarrosa L., Triticum triunciale (L.) Rasp.

PŮVOD: Hojně rozšířen v celé jižní Evropě.

POPIS: Na bázi svazčitě větvená tráva s přímými, hladkými, 30—45 cm

dlouhými, modrozelenými stébly. Listové pochvy jsou slabě nafouklé, listy

ploché nebo rýhované, 0,5 cm široké a 10 cm dlouhé. Lichoklasy jsou

3—6 cm dlouhé, směrem vzhůru zřetelně zúžené, na bázi s 1—2 zakrnělými

klásky. Typické jsou až 5 cm dlouhé osiny po 2—3 na drsných plevách.

Mnohoštět kvete v červnu až červenci.

STANOVIŠTĚ: Na půdu není příliš náročný, nejlépe mu vyhovuje propustná,

písčitohlinitá i méně živná půda na plném slunci.

MNOŽENÍ: Mnohoštět patří mezi ozimé rostliny; semena lze vysévat v září

nebo říjnu do malých hrnků, přezimovat v pařeništi pod sklem a vysazovat

v dubnu. Takto předpěstované rostliny jsou silnější a nasazují více kvě

tenství. Jednodušší je vypěstovat rostliny z dubnových výsevů ve skleníku

a vysazovat ven v polovině května.

POUŽITÍ: Nejlépe vynikne krása této jemné trávy s drobnými osinatými

lichoklasy v květinových záhoncích na malých zahrádkách, kde je vystavena

detailnějšímu pohledu. Modrozelené lichoklasy, které při zrání zlátnou, se

používají na sušení. Sklízí se těsně před rozkvětem, v době zralosti je vřeteno

lichoklasu již velmi lámavé. Suší se zavěšena v malých svazcích ve vzdušné

místnosti.

POZNÁMKA: Pro aranžérské práce drobnějších rozměrů lze stejně dobře použít

Aegilops ventricosa Tausch — mnohoštět nadutý (syn. Triticum ventricosum

(Tausch) Ces., Passer. et Gibelli). Tato travička původem ze západního

Středomoří je 25—40 cm vysoká. Květenstvím je 0,5 cm široký a až 10 cm

dlouhý lichoklas sestavený z 5—10 nápadně vyklenutých klásků, které jsou

na vřetenu sestaveny jako perly na šňůrce.

Mnohoštět může být v aranžérské praxi považován za „horkou novinku“,

dosud byl využíván především při šlechtění pšenice jako genový zdroj pro

vnášení požadovaných znaků.

OKRASNÉ TRÁVY

Avena fatua L. — oves hluchý ČELEĎ: Poaceae PŮVOD: Původní ve Středomoří, odkud se rozšířil do Asie a Severní Ameriky. POPIS: Trsnatá nebo jednotlivě rostoucí tráva s mohutnými, 50—130 cm vysokými stébly. Intenzivně zelené drsné listy jsou 10—40 cm dlouhé a 1—1,5 cm široké. Květenstvím je řídká, všestranná, 10—40 cm dlouhá lata s široce rozloženými větvemi a převislými osinatými klásky. V době zralosti vypadávají z klásků obilky; odtud je odvozeno jméno rostliny. Kvete od června do srpna. STANOVIŠTĚ: Dobře prospívá v živných zahradních půdách na slunných stanovištích, snese i sušší podmínky. MNOŽENÍ: Pěstování je velmi jednoduché, oves vyséváme mělce koncem dubna přímo na připravený záhon. POUŽITÍ: Pěstuje se výhradně pro sklizeň květních lat, které lze po usušení bělit nebo barvit. Zjemňují kompozici velkých aranžmá. POZNÁMKA: Velmi podobnou rostlinou je Avena sterilis L. — oves jalový, který je dnes rozšířen takřka po celém světě. Tvoří řídké trsy s přímými, až 130 cm vysokými stébly nesoucími jednostranné, řídké laty převislých osinatých klásků. Na půdu je nenáročný; stačí nepříliš živné, sušší půdy na slunci. Až 40 cm dlouhé laty se sklízí zazelena a suší v malých svazcích nastojato.

Briza maxima L. — třeslice větší (obr. 2) ČELEĎ: Poaceae SYNONYMUM: B. rubra Lam. PŮVOD: Bezesporu nejznámější jednoletá tráva původně ze Středomoří se druhotně rozšířila i v Severní Americe, Japonsku a Austrálii. POPIS: Vytváří řídké trsy vysoké asi 30 cm. Listy jsou světle zelené, lysé. Listové čepele jsou široké 0,8 cm a dlouhé 20 cm, dlouze zašpičatělé. Přímá, tenká, až 60 cm vysoká stébla nesou málo větvené laty s jen několika (nejvýše 12) nápadně velkými klásky, dlouhými 1,5—2,5 cm a zavěšenými na dlouhých, ohnutých stopkách. Kvete v květnu až červenci. STANOVIŠTĚ: Pěstuje se na propustných, humózních záhonech, má podobné nároky jako jiné letničky — slunce, teplo, občasná zálivka.

Jednoleté trávy

MNOŽENÍ: Předpěstování výsevem přímo do sadbovačů nebo hrnků v dubnu. Třeslici lze vysévat i přímo na stanoviště počátkem května, rostliny se však vyvíjí pomaleji a kvetou později. POUŽITÍ: Atraktivní stříbřité klásky podobné zmenšeným plochým šištičkám přímo předurčují třeslici k řezu. Květní laty se stříhají zelené a suší v malých svazcích nastojato. Její vzdušná nádhera se uplatní i na záhonech v kombinaci s letničkami či jinými trávami. KULTIVAR: ’Rhodes Form’ — má větší klásky, jinak je však drobnější než původní druh.

Briza minor L. — třeslice menší (obr. 3) ČELEĎ: Poaceae SYNONYMUM: B. gracilis hort., B. minima hort. ex Nichols. PŮVOD: I tento jemnější druh pochází ze Středomoří. Zasahuje od jižní Anglie až do jihozápadní Asie a zavlečený roste i v Severní Americe. POPIS: Řídce trsnatá tráva je vysoká asi 25 cm. Listové čepele 1 cm široké a 15 cm dlouhé mají slabě drsné okraje. Květní laty, větvené bohatěji než u třeslice větší, vyrůstají na vzpřímených, až 60 cm dlouhých stéblech. Lichoklásky tvaru drobných srdíček jsou dlouhé 0,5 cm. Kvete od června do září. STANOVIŠTĚ: Slunné, sušší stanoviště. Na humóznějších záhonech s častější zálivkou rychleji odkvétá. MNOŽENÍ: Doporučuje se předpěstování v sadbovačích nebo květináčcích pod sklem, což ale nevylučuje možnost výsevu semen začátkem května přímo na stanoviště. POUŽITÍ: Kvete sice poměrně krátce, ale potom zezlátne, a pokud ji necháme na záhoně, zdobí ho zlatými srdíčky ještě po několik týdnů. Květní laty se mohou nastojato sušit do drobných aranžmá.

Bromus lanceolatus Roth — sveřep velkoklasý (obr. 4) ČELEĎ: Poaceae SYNONYMUM: B. macrostachys Desf. PŮVOD: Jižní Evropa, Středomoří, zasahuje do jihozápadní Asie. POPIS: Šedozelené, široce rozložené trsy listů jsou jen 15 cm vysoké. Z nich vyrůstají pevná stébla dlouhá 50—60 cm. Úzká stažená lata je složena



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist