načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Okrasné rostliny tropů a subtropů - Libor Kunte; Václav Zelený

Okrasné rostliny tropů a subtropů

Elektronická kniha: Okrasné rostliny tropů a subtropů
Autor: Libor Kunte; Václav Zelený

Jednoduché pokyny pro pěstování okrasných exotických rostlin, přehled jednotlivých druhů. Přehled okrasných rostlin, se kterými se mohou návštěvníci exotických zemí nejčastěji ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271
+
-
9
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 224
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2009
ISBN: 978-80-247-1548-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jednoduché pokyny pro pěstování okrasných exotických rostlin, přehled jednotlivých druhů. Přehled okrasných rostlin, se kterými se mohou návštěvníci exotických zemí nejčastěji setkat. Fotografie pořízené přímo na přírodních lokalitách, v parcích a zahradách tropů a subtropů přibližují skutečnou velikost a růstovou formu. Po úvodních obecných zásadách pěstování - světlo, teplota, zálivka, vzdušná vlhkost, substrát, hnojení, následuje podrobný popis s praktickými návody pěstování jednotlivých druhů. Uvedené druhy jsou rozděleny do těchto skupin: suchozemské byliny, vodní byliny, liány, cibuloviny a hlíznaté rostliny, kaktusy a sukulenty, keře a polokeře, stromy a palmy.

Popis nakladatele

Zaujala Vás při dovolené netradiční květina nebo strom? Tato publikace představuje přes 400 nejzajímavějších rostlin, které lze spatřit při návštěvě tropických a subtropických oblastí všech kontinentů, ale i nám bližšího Středozemí. Řadu z nich lze i u nás pěstovat v bytě, v zimní zahradě, ale dokonce i ve venkovních podmínkách. Kniha popisuje nejen známé exotické rostliny, jakými jsou například banánovníky či některé palmy, ale i neznámé a přesto v našich podmínkách pěstovatelné druhy.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Libor Kunte; Václav Zelený - další tituly autora:
 (e-book)
Kaktusy za oknem i ve skleníku Kaktusy za oknem i ve skleníku
Encyklopedie kaktusů a jiných sukulentů Encyklopedie kaktusů a jiných sukulentů
Kaktusy - Otrněná krása Kaktusy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

4

Libor Kunte, Václav Zelený

Okrasné rostliny tropů a subtropů

Vydala Grada Publishing, a.s.,

U Prùhonu 22, Praha 7,

obchod@grada.cz, www.grada.cz,

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3497. publikaci

Odpovìdné redaktorky Dana Rozacká, Kristýna Čechovská, Helga Jindrová

Graficky upravila a obálku navrhla Markéta Mišková

Sazba Markéta Mišková

Fotografie na obálce Václav Zelený

Fotografie v textu L. Kunte, V. Zelený, P. Bloch (1), M. Hejná (6), O. Vacek (1),

M. Kuklík (1), V. Kubeš (2)

Poèet stran 224

První vydání, Praha 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.,

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2009

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2009

Názvy produktù, firem apod. pouité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami pøíslušných vlastníkù.

ISBN 978−80−247−1548−3

Poděkování

Je nám potěšením poděkovat těm, kdo nám v přípravě knihy pomáhali. Za revizi klimatologického

vymezení tropů a subtropů v obecné části knihy děkujeme Ing. V. Kožnarové, CSc., z České zemědělské

univerzity v Praze; za poskytnutí doplňujících fotografií Mgr. M. Hejné, PhD. RNDr. O. Vackovi, CSc.,

Ing. M. Kuklíkovi, Ing. V. Kubešovi, CSc. a Ing. P. Blochovi.

Tato publikace vychází za podpory Institutu tropů a subtropů

České zemědělské univerzity v Praze.

Úvod ................................................................................................................................................................................. 6

Obecná část...........................................................................................................................................................7

Vymezení tropů a subtropů ............................................................................................................................. 7

Tropický klimatický pás ...................................................................................................................................... 7

Subtropický klimatický pás ............................................................................................................................. 7

Rostlinné formace tropů a subtropů a okrasné rostliny ..................................................................... 9

Tropické deštné lesy ............................................................................................................................................ 9

Poloopadavé a opadavé lesy tropů a subtropů, savany a sucholesy ...........................................10

Tropické a subtropické pouště a polopouště .........................................................................................12

Tvrdolisté lesy .......................................................................................................................................................12

Lesy vlhkého mesothermního klimatu ......................................................................................................13

Stručné základy pěstování okrasných rostlin ...............................................................14

Exotika za oknem ...................................................................................................................................................14

Pěstování od píky ...................................................................................................................................................14

Světlo .......................................................................................................................................................................15

Teplota ....................................................................................................................................................................15

Zálivka a voda ......................................................................................................................................................15

Kvalita vody ...........................................................................................................................................................16

Vzdušná vlhkost ..................................................................................................................................................16

Substrát ...................................................................................................................................................................16

Výživa a přihnojování ........................................................................................................................................17

Speciální část.....................................................................................................................................................18

Ikony ........................................................................................................................................................................18

Suchozemské byliny ..........................................................................................................................................19

Vodní byliny ..........................................................................................................................................................37

Liány .........................................................................................................................................................................42

Cibuloviny a hlíznaté rostliny ........................................................................................................................61

Kaktusy a sukulenty ...........................................................................................................................................72

Keře a polokeře ....................................................................................................................................................91

Stromy .................................................................................................................................................................. 140

Palmy .................................................................................................................................................................... 194

Seznam použité literatury...............................................................................................................y 218

Rejstřík latinských jmen rostlin .................................................................................................219

Rejstřík českých jmen rostlin ........................................................................................................223

Obsah

Obsah


6 Úvod

Úvod

V cestování za sluncem a poznávání jižních zemí se v posledních letech rozšířilo natolik, že si mnozí již nedovedou představit dovolenou bez palem a subtropického slunce. Jiní si exotiku dopřávají prostřednictvím netradičních pokojových rostlin, které se snaží ve svých bytech, domech a na terasách pěstovat. Pro všechny tyto zájemce je určena naše kniha. Jedněm pomůže zorientovat se v druzích, které právě obdivují například v káhirském parku, jihoamerických městech nebo v zahradách na Tenerife. Druhým – pěstitelům – by měla poskytnout jednoduchý návod jak zvládnout základní kultivační techniku u získané exotické rostliny. Množství okrasných rostlin tropů a subtropů je ovšem ve světovém měřítku natolik rozsáhlé, že jen samotný výběr druhů, omezený rozsahem redakčního zadání, byl pro nás velmi náročný. Podle názvu knihy bylo naším hlavním cílem představit široké čtenářské obci okrasné rostliny, s nimiž se mohou při návštěvě více či méně exotických jižních zemí nejčastěji setkat. Proto jsme do této publikace zařadili i řadu fotografií pořízených přímo na přírodních lokalitách nebo v parcích a zahradách tropů a subtropů, abychom čtenářům maximálně přiblížili jejich opravdovou velikost a růstovou formu. Najdete zde i mnoho druhů, především stromů, které se u nás pro velké rozměry nepěstují ani ve sklenících. V tropech jsou ovšem základním a neodmyslitelným prvkem okrasného sadovnictví. V tomto směru je naše kniha odlišná od běžných publikací o pokojových rostlinách a tím do určité míry originální.

Z praktických důvodů jsme soubor uvedených druhů rozdělili podle životních forem do několika následujících skupin oddělených i graficky, a to na: suchozemské byliny, vodní byliny, cibuloviny a hlíznaté rostliny, kaktusy a sukulenty, liány, keře, stromy a palmy. Zdánlivě jednoznačné zařazení druhů do jednotlivých skupin však není bez úskalí. Týká se to zejména rozlišení stromů a keřů, neboť některé druhy mohou být jak jednokmenné, a tedy patřící mezi stromy, tak vícekmenné, odpovídající keřům. Některé velké rody, například starček (Senecio), zahrnují druhy jednoleté, víceleté, polokeře i sukulenty, takže se s nimi setkáváme v několika skupinách. Podobně různými životními formami se vyznačují pryšce (Euphorbia), ibišky (Hibiscus) nebo dávivce (Jatropha).

Značné úsilí jsme věnovali doplnění latinských jmen ekvivalenty ve světových jazycích běžně používanými v dříve koloniálních státech. Potíž byla i s českými jmény, v některých případech neexistujícími, která jsme museli vytvořit.

Knihu jsme se snažili obohatit o vlastní zkušenosti z různých tropických a subtropických zemí a podat jednoduché praktické návody k pěstování vybraných druhů. Zařadili jsme sem i méně běžné rostliny, které mohou být i pro zkušené pěstitele novinkou, přestože mnohé z nich za určitých předpokladů splňují základní požadavky kladené na efektní pokojové rostliny. Abychom v maximální míře využili představované rostliny i u nás, uvádíme u některých z nich jejich možné použití jako přenosných rostlin, které mohou bezesporu vhodně doplnit sortiment balkónových rostlin a letniček. Jsme přesvědčeni, že si kniha najde čtenáře, kteří ji budou číst se stejným nadšením, s jakým jsme ji my psali. Libor Kunte, Václav Zelený

Dioon edule var.

angustifolium

Bauhinia variegata


7

Základní vodítko pro rozdělení Země na pod

nebné pásy poskytuje klimatologie, která pod

le systému rovnoběžek a obratníků rozlišuje

pásy tropický, subtropické, mírné a polár

ní. Jejich hranice však nejsou ani nemohou být

nijak přesné následkem mnoha faktorů, k nimž

náleží zejména reliéf terénu (nadmořská výška)

i jeho celková plocha, rozdílný příjem energie

slunečního záření, cirkulace atmosféry a roz

dílné rozdělení souší, ostrovů a moří na sever

ní a jižní polokouli. Klimatické pásy jsou dále

podmíněny cirkulací atmosféry a jejími ročními

změnami.

Tropický klimatický pás

Relativně nejlépe je pomocí obratníků Raka

(23° 30 ́s. š.) a Kozoroha (23° 30 ́j. š.) vyme

zen tropický pás, kde slunce kulminuje dvakrát

ročně. V tropickém pásu klimatologové rozlišují

ještě pět typů klimatu, z nichž nejvyrovnanější

rovníkové klima mají oblasti mezi rovníkem a asi

10. rovnoběžkou severní a jižní polokoule, kde

se udržuje po celý rok teplý a vlhký rovníkový

vzduch.

Průměrné roční teploty se při pobřežích pohy

bují mezi 25–28 °C, minimum zřídka klesá

pod 18 °C, maximum jen ojediněle stoupá nad

35 °C. Slunce svítí za rok asi 1600–2000

hodin. Na rozdíl od mírného pásu, například

zemí střední Evropy, je tedy průměrná teplota

všech měsíců v roce velmi podobná, její chod

málo výrazný a nenastává střídání ročních obdo

bí. Výkyvy vznikají jen mezi teplotami dne a noci.

Vzhledem ke kulminaci Slunce je pro vegeta

ci významná prakticky stejná délka dne a noci

(12 + 12 hod.). Svítání i soumrak jsou vel

mi krátké, tma nastává rychle. Se stoupající

nadmořskou výškou teploty klesají na 100 m

asi o 0,6 °C, od 1500 m n. m. se již přibližují

teplotám subtropického pásu. Ve výškách nad

3000 m n. m. se dost často vyskytují mrazíky.

Srážkové úhrny jsou v rovníkovém pásu

značné, mezi 1500–3000 mm ročně, ojediněle

však mohou přesáhnout i 10 000 mm (Kame

run u Guinejského zálivu, Hawai aj.). Všeobec

ně platí, že nejvyšší srážkové úhrny bývají asi

mezi 1000–2000 m n. m.; výše klesají. Padají

během celého roku, ale nejčastěji v období

rovnodenosti na jaře a na podzim. V rovníkové

oblasti, kde je trvale nízký tlak, stoupá vlhký

horký vzduch vzhůru, po ochlazení ve vyšších

vrstvách dochází ke kondenzaci vodní páry

a vzniku typické kupovité oblačnosti s čet

ným výskytem bouřek a silných lijáků, hlavně

v odpoledních hodinách. Průměrná měsíční

relativní vlhkost se pohybuje mezi 80–90 %,

což je v kombinaci s vysokou teplotou pro oby

vatele Evropy dost nepříjemné.

Na rovníkový pás navazuje k severu i jihu

území okrajových částí tropů s letními dešti.

Se vzdalováním od rovníku – při okrajích tropic

kého pásu – se objevuje a postupně prodlužuje

období sucha. Délka období sucha má zásadní

význam při pěstování užitkových i okrasných

rostlin. Následkem nestejného oteplování sou

še a vody (pevniny se v létě oteplují více než

moře a v zimě naopak více ochlazují) vznikají

i rozdíly tlakové. V létě je nad pevninou poměr

ně nižší tlak než nad mořem, a proto vzduch

proudí z moře na pevninu, kdežto v zimě je

tomu naopak. Tyto sezónní větrné proudy se

nazývají ýv monzuny. Mají zásadní význam pro

zemědělskou výrobu a rostliny vůbec. Napříkladě

v jihovýchodní Asii v letním období při silnémho

slunečním záření proudí vlhký přízemní vzduchne

z oceánu na pevninu a přináší střídavě déšť na e

pobřeží a do vnitrozemí. Zimní, opačně proudící ře

monzuny, jsou naopak suché a studené.nz

Jinou formou proudění typickou pro tropy no

jsou celoročně vanoucí u c pasáty proudící ze sub

tropů, kde je trvale vyšší tlak, k rovníku, kde jeů

opačně tlak po celý rok nízký. Většinou jsou toč

suché horké větry přinášející při jasné oblozehé

suché počasí. Nejteplejší dny roku přicházejí h

často koncem období sucha. Na návětrnýchto

stranách ostrovů a pevniny jsou zejména v hor-n

natých oblastech pasáty příčinou vytrvalýchýc

a vydatných dešťů.yd

Subtropický klimatický pás

Vymezeníme subtropůí ležících mezi pásmy tropic

kým a mírnými je podstatně komplikovanější.m

Subtropy se rozlišují na několik typů. Přechod odtr

tropů k subtropům se projevuje možností krátko-ů

dobého poklesu teploty vzduchu pod bod mrazu é

i na pobřežích a v nízkých nadmořských výškách.p

Obecná část

Vymezení tropů a subtropů


Obecná část8

Klimatická hranice subtropických a mírných

pásů se objevuje na rozhraní trvalé a nestálé

sněhové pokrývky. Teplota nejteplejšího měsíce

bývá vyšší než 20 °C, nejchladnějšího vyšší než

0 °C, minimální teploty jen ojediněle dosa

hují -12 až -15 °C. Srážky jsou velmi rozdílné,

v oblasti suchých subtropů, k nimž patří napří

klad Saúdská Arábie, nedosahují někdy ani

100 mm ročně, v monzunových subtropechv

Číny mají hodnoty přes 1000 mm, ve vlhkých

subtropech u Černého moře v Batumi činí prů

měr srážek 2760 mm.

Nejblíže ke střední Evropě máme subtro

pické středomořské klima s mírnou deštivou

zimou a suchým horkým létem v Mediteránu

(Středozemí). Roční amplituda průměrných

teplot se zde pohybuje v rozmezí 10–25 °C,

přičemž v zimním období teploty krátkodobě

klesají i několik stupňů pod bod mrazu, někdy

i při sněhové pokrývce. Roční úhrny srážek kolí

sají v širokém rozmezí mezi ±120–1300 mm.

Z hlediska vegetace předpokládáme, že ve

Středozemí kdysi rostly přinejmenším podél

pobřeží převážně neopadavé tvrdolisté lesy,

které však byly lidskou činností prakticky zcela

zlikvidovány. Zemědělsky je oblast charakteris

tická pěstováním olivovníku, citrusů, rohovní

ku obecného, granátovníku a hlavně v severní

Africe a Arábii i datlovníku pravého. Daří se

zde i mnoha okrasným subtropickým rostlinám,

a to jak původním, tak i z jiných kontinentů,

zejména Austrálie.

Také na jiných kontinentech vznikla do určité

míry podobná tvrdolistá vegetace v subtropic

kých územích se zimními dešti, například

v jižním cípu Afriky, při pobřeží střední Kalifornie,

středního Chile a v jižní a jihozápadní Austrálii.

Suchá území subtropů jsou většinou vyvi

nuta blíže k rovníku, asi mezi 20–30 °C severní

a jižní šířky. Sem patří Sahara, vnitřní část Ará

bie, Namibie, Kalahari, jihozápadní Madagaskar,

Dolní Kalifornie a centrální Austrálie. Geograficky

navazují na oblasti se zimními srážkami ležícími

na severní polokouli severněji, na jižní jižněji.

Tropický pás zaujímá asi 42 % zemského povr

chu, subtropický a mírný 50 % a polární 8 %.

Primární deštný les

v severním Vietnamu


Obecná část 9

Chceme-li co nejlépe pochopit pěstitelské

požadavky jakéhokoliv druhu rostliny, je nej

lépe zjistit její původní vlast a seznámit se

s charakteristickými podmínkami jejího stano

viště (ekologií). Ty se pak snažíme co nejvíce

napodobit v bytových podmínkách, ve skleníku,

ve veřejných prostorách domů, event. ve volné

půdě. Záleží ovšem i na odolnosti pěstovaného

druhu, neboť některé jsou tolerantní, snášející

i základní zanedbání pěstitele, např. fíkovníky,

sansevierie, některé bromeliovité, kdežto jiné,

např. masožravé rostliny nebo tropické orchi

deje, mají specifické nároky, které nám nejlépe

sdělí pěstitelé na ně specializovaní.

Pro lepší pochopení ekologických podmínek,

z nichž pochází naprostá většina druhů uvádě

ných ve speciální části, se seznámíme s alespoň

hrubým tříděním rostlinných společenstev, která

jsou výrazem klimatických a půdních podmí

nek na velkých územích. Nazýváme je rostlin

nými formacemi a patří k nim tropické deštné

lesy, poloopadavé a opadavé lesy tropů, savany

a sucholesy, tropické pouště a polopouště, tvrdo

listé lesy a lesy vlhkého mezotermního klimatu.

Tropické deštné lesy

Je to druhově nejbohatší rostlinná formace vyvi

nutá v klimaticky nejpříznivějších a zásadními

změnami neovlivněných podmínkách. Vznikala

mnoho tisíc let jako vyvážené společenstvo rost

lin a živočichů s nejtěsnějšími vazbami, jejichž

porušení může vést až k zániku druhů. Půdy (oxi

soly) jsou hluboce zvětralé a humifikace v nich

probíhá rychle. V nížinných deštných lesích

občas dochází k zaplavení a zbahnění půd, takže

druhově bohatší jsou svahy kopců a hor. Ve spek

tru rostlin převládají dřeviny, hlavně stromy, tvořící

často tři patra propojená liánami. Druhová pes

trost je nesmírná, na 1 ha může růst přes 100

druhů, ojediněle i více. Stromy nejvyššího patra

(giganty) rostou jednotlivě a mohou přesáhnout

i 50 m výšky. Některé dřeviny mají specifická

přizpůsobení – opěrné chůdové kořeny, květy

přímo na kmenech a silných větvích (kauliflorie),

bronzové zbarvení mladých, rychle rostoucích nz

listů apod. Kůra stromů je běžně porostlá epify-a

ty; lišejníky a mechy rostou i na listech (epifyly). š

Bylinné patro není souvisle zapojené, takže pri-nn

Rostlinné formace tropů a subtropů

a okrasné rostliny

Nížinný primární

deštný les v Amazonii

Parámo

v Kolumbii

- Espeletia

hartwegiana


Obecná část10

mární deštný les je dobře průchodný. Ve vlhké

půdě se daří mnoha houbám. Většina druhů

je opylována hmyzem, některé druhy i ptáky

nebo netopýry.

Největší, bohužel už silně mizející plochy dešt

ných lesů, má Jižní Amerika (Amazonie) s přesa

hem přes střední Ameriku do Mexika, menší plo

chy jsou v rovníkové Africe, jižní Asii, Indonésii,

na Nové Guinei, při východním pobřeží Austrálie

a na ostrovech Tichomoří.

Druhová skladba tropického deštného lesa se

v podstatě nemění asi do výšky 1000 m n. m.,

pak přibývá podhorských druhů a přibližně od

1500 m n. m. se vytvářejí nižší horské deštné

lesy, často se dvěma patry stromů a bohatším

bylinným patrem s větším zastoupením kapra

ďorostů a zejména bohatším souborem epifytů.

V horských deštných lesích Venezuely byla zjiš

těna vůbec největší druhová bohatost (diverzita)

na naší planetě.

V mlžných lesích vlhkých tropů začínají

cích přibližně kolem 2000 m n. m. se v Andách

uplatňují například dřeviny z čeledi vavřínovi

tých, druhy rodu podokarpus a jim příbuzné,

v podrostu jsou hojné jatrovky a vranečky,

kmeny jsou bohatě porostlé epifyty (zvláště

z čeledi broméliovitých a vstavačovitých), ubý

vají naopak liány. Bylinné patro je téměř zcela

zapojené. Situace je však na různých konti

nentech následkem řady faktorů velmi rozdílná

a i v jednom velehorském systému se může

lišit o několik set metrů.

Ve vyšších polohách tyto lesy přecháze

jí do subalpínského stupně. Stromy tvoří

jediné patro, jsou již jen asi do 15 m vysoké

a mají křivolaké kmeny. Proto se tomuto typu

někdy říká subalpínský křivoles. Ten může

v Malajsii sahat až do výše 4000 m. Na rozdíl

od předchozích typů jsou v něm – např.

v Andách – podstatněji zastoupeny jehličnany,

zvláště borovice a podokarpus, a mají vysoký

podíl mechorostů a lišejníků.

Ve vlhkých oblastech tropů vznikl nad sub

alpínskými lesy pás bezlesé vegetace zvané

páramo. Je vyvinuto přibližně od 3500 do

4500 m n. m. Převládají tu trávy a šáchorovité

byliny známé i z evropských hor (např. kostřa

vy, kavyly, ostřice). Kromě toho vyniká statný

mi bylinami pozoruhodných tvarů, k nimž patří

druhy rodů Dendrosenecio, Lobelia, Espeletia

nebo Argyroxiphium. Nad pásem páramo je

na nejvyšších horstvech vyvinuto ještě super

páramo; i v něm ještě roste řada druhů cév

natých rostlin. V suchých oblastech tropů ve

větších vzdálenostech od rovníku vznikla v Jižní

Americe puna podobná alpským loukám, ale

díky drsným klimatickým podmínkám druhově

jednotvárná. V páramu i puně jsou zastoupeny

ještě některé kaktusy dosahující až k hranici

sněhu.

Původní tropické deštné lesy prakticky ne

ovlivněné činností člověka existují však už

jen v nepatrných zbytcích. Z největší části je

nahradily polní kultury, byť jsou díky vysokým

srážkám vyplavujícím půdní živiny výnosné jen

několik málo let. Z dalších příčin patří k hlav

ním budování silnic a dálnic a s tím související

rozvoj průmyslu zpracovávajícího místní pro

dukty. Po opuštění polních pozemků i jiných

volných ploch vznikají úhory rychle zarůstající

plevelnými bylinami i dřevinami. V Africe k nim

patří například Musanga cecropioides, v Jižní

Americe Mora excelsa. Během několika desí

tek let se vytvoří sekundární tropický deštný

les s jinou chudší druhovou skladbou dřevin

i výskytem živočichů. Na otázku, zda na těchto

místech může dojít k obnově primárního lesa,

nelze odpovědět, protože tak dlouhodobá srov

nání nemáme.

Poloopadavé a opadavé

lesy tropů a subtropů,

savany a sucholesy

Postupným vzdalováním od rovníku se prodlužu

je období sucha a následkem toho i vzhled

porostů. Perioda sucha může být u poloopa

davých a opadavých lesů v rozpětí 3–8 měsíců,

srážky mezi 700–2000 mm, ovšem mezi různý

mi oblastmi světa existují velké rozdíly. V obdo

bí sucha stromy ztrácejí listy a byliny usycha

jí. Přesto právě v této době některé dřeviny

rozkvétají a přinášejí plody. Dochází k redukci

počtu stromových pater, ubývá počtu druhů,

zvláště lián a epifytů, naopak bylinný porost je

následkem prosvětlení bohatší. V Africe jsou

lesy tohoto typu vyvinuty například v Angole,

Namibii, Zimbabwe, Zambii, Mozambiku (lesy

miombo, mopane, kdysi zalesněný pás sahe

lu), v Americe na Antilách, v Mexiku (např. na

Yucatánu nebo v lesích s mnoha sukulenty

v oblasti Oaxacy), v jižní a východní Brazílii,

v Asii v monzunových oblastech indického


Obecná část 11

Yucca faxoriana v polopoušti Sonora

Pachypodium

lealii v polopoušti

severní Namibie

Welwitschia mirabilis v poušti Namib


Obecná část12

subkontinentu (např. teakové lesy tvořené

Tectona grandis), v Austrálii na většině území

s tropickým klimatem (lesy různých druhů rodu

Eucalyptus).

Omezením ročního úhrnu srážek asi na

500–800 mm při délce periody sucha od 5 do

10 měsíců dochází k dalšímu snížení počtu dru

hů i jedinců dřevin a převládne bylinná složka

porostu, kterou tvoří především trávy. Tato fyzio

gnomicky velmi typická formace se vyvinula mezi

územím lesů a polopouštěmi tropů a subtropů.

Nejznámějším příkladem jsou africké savany.

Určitým přechodným stupněm mezi opadavý

mi lesy a savanami jsou sucholesy s větším

počtem sukulentů – statných pryšců (např.

Euphorbia candelabrum v Africe). Terminolo

gie těchto porostů je však značně nejednotná.

Jiným způsobem vznikly např. savany na Kubě,

které jsou podmíněny minerálně chudým sub

strátem, i když roční úhrn srážek se tam pohy

buje kolem 1000 mm. Podobně i venezuelská

llanos jen s jednotlivě rostoucími dřevinami

mají srážky vysoké. V jihovýchodní Asii zaujíma

ly savany původně jen nevelké plochy a rozšířily

se až následkem odlesnění. Obdobná situace

je i v Austrálii.

Tropické a subtropické

pouště a polopouště

Klesne-li roční úhrn srážek až na hodnoty

kolem 200 mm, je prakticky vyloučena existen

ce zapojené vegetace, kterou následkem toho

tvoří jen izolovaně rostoucí jedinci některých

bylin a ojediněle i dřevin, případně rostliny zce

la chybějí. Pro tuto formaci je zaveden pojem

poušť, eventuálně při poněkud vyšších srážkách

a vyšší frekvenci rostlin (při pokryvnosti do

25 % plochy) polopoušť; ostrá hranice mezi

nimi však neexistuje. Charakteristické jsou velké

teplotní výkyvy mezi dnem a nocí, které někdy

mohou přesáhnout i 50 °C (v noci mráz) a níz

ká vzdušná vlhkost (většinou mezi 10–20 %).

V těchto podmínkách často převládají rostliny

jednoleté a rostliny s podzemními zásobními

orgány. Typická jsou morfologická i fyziologická

přizpůsobení rostlin, které mají často drobné listy

nebo trny omezující výpar (xerofyty), silně zvýše

nou koncentraci buněčné šťávy, neboť rostou na

zasolených stanovištích (halofyty) nebo naopak

velmi nízkou koncentraci buněčné šťávy a znač

nou zásobu vody v pletivech (sukulenty). Nejširší

souvislý pás pouští ze západní Afriky až do Před

ní Indie tvoří Sahara a pouště Arábie, pobřeží

na jihozápadě Afriky lemuje poušť Namib, kde

rostliny přijímají vodu prakticky jen z pobřežní

mlhy; jižněji na kontinentu se rozkládá polopoušť

Karoo. V ekologicky příznivějších podmínkách

Sahary, například ve vádích, rostou některé druhy

akácií a tamaryšky, v oázách palma duma théb

ská (Hyphaene thebaica) a Ficus sycomorus. Pro

namibskou poušť je typickou rostlinou památná

prehistorická Welwitschia mirabilis, nahosemen

ná dřevina vývojově zcela izolovaná. V polopoušti

Karoo je velmi bohatě zastoupena čeleď Aizoa

ceae s mnoha sukulentními rody a druhy.

V Severní Americe je nejznámější polopouští

mexická Sonora přecházející na severu do Ari

zony a Texasu. Polopouštní vegetace s mnoha

sukulenty je však silně vyvinuta i v řadě mexic

kých států, třeba Querétaro, Coahuila, Hidalgo,

San Luis Potosí nebo Puebla (např. kaktusy

rodů Astrophytum, Echinocactus, Echinocereus,

Mammillaria). Specifické podmínky má jihoame

rická poušť Atacama v pobřežním pásmu Peru

a Chile, kde následkem studeného Humbold

tova proudu rovněž téměř neprší, ale klima je

mnohem studenější než v poušti Namib. K typic

kým druhům zde náležejí některé pozemní druhy

rodu Tilandsia. Obrovská území zaujímají polo

pouště v centrální a západní Austrálii, v nichž

převažují trsnaté trávy se štětinovitými listy, např.

Triodia nebo Aristida.

Tvrdolisté lesy

Tato formace se vyvinula v méně teplých a vlh

čích oblastech subtropů obou polokoulí. Klima je

charakteristické letním obdobím sucha, kdežto

srážky jsou soustředěny především do zimních

měsíců. Jejich roční úhrn se pohybuje v rozmezí

asi 450–1200 mm, ale s velkými místními rozdíly.

Původními porosty v těchto oblastech byly hlavně

neopadavé listnaté lesy s bohatým podrostem

keřů, polokeřů a bylin. Jehličnany rostly většinou

jen ve vysokých polohách nebo na chudých písči

tých či kamenitých půdách. Rozsáhlé odlesňování

a pastva však vedly až k likvidaci těchto porostů

a na jejich stanovištích vznikla sekundární, čas

to jen křovinatá náhradní rostlinná společenstva,

v oblasti kolem Středozemního moře zvaná

makchie. Mnohé druhy z těchto lesů však mají

dosud značný praktický význam, a to jako užitko

vé i okrasné rostliny.


Obecná část 13

Nám nejbližší oblasti lesů jsou ve Středoze

mí, v Zakavkazí a na ostrovech Makaronésie.

Ze Středozemí pochází například borovice pinie,

cypřiš vždyzelený, olivovník evropský, žumara níz

ká, levandule lékařská, narcisy, tulipány a mno

ho dalších rostlin. Z lesů v Zakavkazí se u nás

pěstují např. mišpule německá, kdouloň obecná,

bobkovišeň lékařská, v chráněných polohách

i fíkovník smokvoň. Specifický ráz má květena

Kanárských ostrovů, odkud pochází kupříkla

du datlovník kanárský, dračinec obrovský, druhy

rodu Aeonium, kopretinovce, atd.

K dalším oblastem původně tvrdolistých lesů

patří jižní oblast Kapska, kde mají původ rod

protea, mnohé vřesovce, pelargonie nebo frézie,

úzký pás pobřežní Kalifornie, kde rostou napří

klad druhy rodu latnatec, část pobřeží Chile

s některými druhy z čeledi vavřínovitých a pamě

tihodnou palmou jubeou chilskou a jihozápad

ní Austrálie s některými druhy rodů Eucalyptus,

Banksia, Grevillea či Callistemon.

Lesy vlhkého

mesothermního klimatu

Klima se vyznačuje vydatnými srážkami v roz

pětí nejčastěji mezi 1200–2700 mm roč

ně, které jsou poměrně rovnoměrně rozdě

lené. Průměr teplot letních měsíců se pohy

buje kolem 20 °C, zimy jsou mírné a krát

ké, mrazy krátkodobě dosahující maximálně

–10 °C. Lesy těchto oblastí jsou druhově boha

té, mají velký podíl stálezelených druhů a bohatý

bylinný podrost. Vznikly kupříkladu ve vlhkých

subtropech jižní Číny, odkud pocházejí některé

druhy magnolií, čajovník čínský, zeravec východní;

na Floridě, kde jsou původní tisovec dvouřadý či

palma Serenoa repens; v jižní Brazílii, kde kdysi

byly rozsáhlé lesy Araucaria angustifolia; ve val

divijské oblasti Chile s rody Fitzroya, Podocar

pus a Nothofagus nebo na jižním ostrově Nové

ho Zélandu, odkud pochází například stromovitá

kapradina Dicksonia antarctica.

Tvrdolisté lesy – makchie na ostrově Hvar


Obecná část14

Exotika za oknem

Dnešní možnosti experimentování s pěsto

váním netradičních druhů okrasných rost

lin v bytových podmínkách jsou mnohem

širší než tomu bylo v nedávné minulosti.

Z významných popularizátorů a propagátorů

pěstování netradičních druhů odvedl asi nej

větší práci Mgr. J iří R. Haager (současný ředi

tel Botanické zahrady v Teplicích), který se

od sedmdesátých let minulého století snažil

představit laické, ale i odborné veřejnosti

řadu perspektivních pokojových rostlin. Mno

hé jsou dnes již stálým zahradnickým sorti

mentem, ale do českých zemí dorazily teprve

nedávno a poměrně lopotně přes holandská,

německá či dánská zahradnictví, kde je pro

gresivněji smýšlející zahradníci „znovuobjevili“

pro obchodní využití. Neustálé rozšiřování

a částečná obměna zahradnického sorti

mentu jsou totiž logickým důsledkem výrazné

snahy komerčních firem obohacovat nabídku

běžně pěstovaných druhů a tím přímo ovliv

nit šíři nabízeného spektra pokojových rostlin.

Jinými slovy – i stálý zákazník má vždy z čeho

vybírat. Důkazem tohoto tvrzení budiž fakt,

že i zkušený český zahradník občas smutně

pokrčí rameny při hledání odpovědi na všeteč

ný dotaz: „Prosím Tě, nevíš co to je za kytku?

Včera jsem si ji koupil u nás v květinářství.“ Dal

ším významným faktorem, rozšiřujícím druho

vou skladbu pokojových rostlin, je existence

malých soukromých firem nabízejících zájem

cům opravdové pěstitelské rarity, kterými se

velké pěstírny obvykle nezabývají. Nabíd

ku těchto specialit je však nutné záměrně

vyhledat prostřednictvím internetu, inzertních

nabídek apod., čímž je předurčena především

pro opravdové aktivní zájemce a „koníčkáře“,

kdežto sortiment z pultů květinářství je nabí

zen široké veřejnosti.

Právě mnohé druhy pěstované pro okrasu

v tropech a subtropech jsou předmětem zvý

šeného zájmu pěstitelů a zahradníků, takže

naše kniha může nabídnout jednak přehled

zajímavých druhů, se kterými se lze setkat

v tropech, a zároveň druhy, které je možné

ve většině případů pěstovat i v našich pod

mínkách.

Pěstování od píky

Z pěstitelského hlediska se tradiční i zahrad

nicky zcela nové druhy svými nároky příliš neliší.

Všechny rostliny totiž potřebují pro svůj zdárný

růst a vývoj vyvážené hodnoty základních vege

tačních faktorů, kterými jsou světlo, teplota

a voda (zálivka). Kromě těchto tří nejdůležitěj

ších činitelů ovlivňuje celkový stav rostliny také

pěstební substrát a výživa. To je také hlavní

důvod, proč se o všech těchto faktorech podrob

něji rozepisujeme v dalších kapitolách. Zcela

specifickým tématem pro pěstování okrasných

rostlin v interiéru je vzdušná vlhkost. Dlužno

dodat, že vzdušná vlhkost venkovního prostředí

tropů a subtropů se výrazně liší podle oblastí.

Na zahradě v tropech je její ovlivnění pěstitelem

takřka nemožné, na rozdíl od bytových interi

érů. Proto i zahradníci v tropech a subtropech

musí respektovat specifika daného stanoviště

ať se teplot nebo vlhkosti týče. Je to zcela stej

né jako v našich podmínkách – žádný zahradník

se nebude snažit založit meruňkový sad v Peci

pod Sněžkou...

Světlo

Pro život rostlin je světlo velevýznamný faktor,

protože světelná energie je hnacím motorem

fotosyntézy, jejímž prostřednictvím vytváří rost

lina organickou hmotu. Ovšem světlo působí

na rostlinu vlastně třemi způsoby, a to svou

intenzitou, složením a střídáním resp. různou

délkou dne a noci.

Z hlediska nároků na intenzitu světla můžeme

rostliny rozdělit do tří základních skupin. Podle

tohoto členění jsou v naší knize uvedeny sym

boly nároků na intenzitu světla u jednotlivých

druhů.

Rostliny na přímé slunce – skupina svět

lomilných rostlin, kam řadíme většinu druhů

ozdobných květem, kaktusy, sukulenty aj.

Rostliny do mírného zastínění (polostí

nu) – často rostliny ozdobné listem. V přípa

dě nadměrné intenzity světla u nich dochází

k popálení listů, jestliže rostou v přílišném

stínu, dochází ke snížení intenzity vybarvení,

popřípadě ke zmenšení listové plochy.

Rostliny do stínu – malá část předsta

vovaných rostlin, především kapradiny nebo

Stručné základy pěstování okrasných rostlin


Obecná část 15

rostliny podrostové. Na intenzitu světla jsou

nenáročné, často jim vadí přímé sluneční

osvětlení.

Světlo by mělo být ve správné korelaci prá

vě s teplotou a zálivkou. Typickým příkladem

špatných světelných podmínek při nevyrovnané

teplotě a zálivce jsou rostliny s dlouhými zele

nými stonky a malými listy světlé barvy. Zvláš

tě u sukulentních druhů je toto tzv. „vytažení“

velmi nepěkné a způsobuje růstové deforma

ce, které nelze odstranit jinak než radikálním

řezem. Tento jev je způsoben malou inten

zitou světla, vysokou teplotou a nadměrnou

zálivkou, která rostlinu udržuje v ještě inten

zivnějším růstu. Musíme mít totiž na paměti,

že sluneční záření (světlo) brzdí prodlužovací

růst rostlin, ty jsou kompaktní, pěkně vybar

vené a mají kratší internodia. Pozor ovšem na

první intenzivnější slunce po dlouhém období

zimy. Pokud rostliny včas nepřistíníme, může

se stát, že dojde k jejich popálení, kterého

se nemusíme bát v pokročilejším jaru a létě,

kdy jsou rostliny na intenzivní sluneční záření

již přivyklé.

Pro vývoj a především kvetení má u někte

rých rostlin velký význam také střídání různé

délky dne a noci. Z tohoto hlediska rozlišujeme

rostliny krátkodenní (kvetoucí během krátkého

dne) jako je například Euphorbia pulcherrima,

Chrysanthemum sp., Schlumbergera sp. aj.

a rostliny dlouhodenní, které vykvétají během

dlouhého dne a patří k nim celá velká skupina

námi představovaných rostlin. Třetí skupinu

tvoří takzvané rostliny fotoperiodicky necitlivé

neboli neutrální jako je například Aphelandra

squarrosa, Pelargonium peltatum, Zantede

schia aethiopica a další.

Teplota

Teplota patří k základním životním podmínkám

a její správné hodnoty ovlivňují zdárný růst,

vývoj a zakládání květů. Teplota by měla být

vždy v korelaci se světelnou intenzitou a záliv

kou. Obecně pak platí, že čím vyšší teplota,

tím vyšší intenzita světla a vydatnější zálivka.

Je-li tedy během zimy krátký den, snížíme

i teplotu a omezíme zálivku. Pro pěstitele jsou

tak důležité dva údaje – teplotní optimum

během vegetace a teplotní optimum pro

zimování. Během vegetace lze jakési opti

mum nastavit velmi obecně mezi 20–28 °C.

Daleko důležitější jsou teplotní rozmezí pro

období vegetačního klidu, která jsme v naší

knížce rozdělili podle nároků jednotlivých rost

lin do čtyř kategorií.

Přezimování teplé (18–25 °C) – pro tep

lomilné rostliny pocházející většinou z vlhkých

tropických oblastí (např. Adansonia sp., Etlin

gera elatior, Heliconia sp., Ravenala mada

gascariensis, mnohé orchideje aj.).

Přezimování poloteplé (10–18 °C) – vhodné

pro rostliny teplých subtropů nebo rostliny z vyš

ších poloh tropů, velkou většinu palem aj.

Přezimování chladné (5–10 °C) – přede

vším pro subtropické rostliny se zimním obdo

bím vegetačního klidu (Nerium oleander, Aga

ve americana, Solanum rantonnetii, Datura

sp., Myrtus communis aj.).

Rostliny snášející zimu střední Evropy –

rostliny z podmínek, kde v zimě panuje podob

né klima jako v kontinentální Evropě nebo rost

liny teplotně velmi nevyhraněné a přizpůsobivé

(Hibiscus syriacus, některé druhy juk, a další).

Zálivka a voda

Množství a kvalita vody mohou mít, respektive

mají, rozhodující vliv na zdravotní stav rostli

ny a na její zdárný růst a vývoj. Kvalita vody a

se ovlivňuje hůře a pracněji, ale její množství ov

může každý pěstitel „dávkovat“ poměrně spo-že

lehlivě.iv

Zálivka během vegetaceá – po nuceném

období vegetačního klidu probouzíme rostli-o

ny především zvýšenou teplotou, délkou pro-př

dlužujícího se dne a v návaznosti na tyto dva žu

faktory teprve pak zvýšenými dávkami vody.to

Rostliny pocházející z vlhkých tropů udržujemetl

v mírném růstu i během zimy, ale i ony reagují ír

na prodlužující se den a na vyšší teploty zvýše-pr

nými nároky na vodu. Jsou-li rostliny v plnémmi

růstu, je důležité vodou nešetřit. Substrát by u

měl být u většiny rostlin stále mírně vlhký,

nikoliv však přemokřený!ol

Pokud se rozhodneme provést zálivku, vždy ok

volíme ranní nebo večerní dobu, kdy jsou tep-m

loty za oknem, ve skleníku nebo i na terase vez

srovnání s teplotami v odpoledním žáru nižší.vn

Pokud bychom se rozhodli zalévat za nejvyš-u

ších teplot během parného dne, může vlivem t

značného rozdílu teplot prostředí a zálivkovéčn

vody dojít k teplotnímu šoku, který se projeví y

zastavením růstu popřípadě žloutnutím listů.ta

To je však stále lepší varianta, protože mno-e

hé rostliny zareagují tím, že se tzv. podpaří ro

+


Obecná část16

a uhnijí jim buď kořeny, nebo měkký stonek

v místě styku s půdou. Obzvlášť citlivé jsou

na podpaření mladé rostliny a sukulenty.

Zálivka v době vegetačního klidu – i rostliny

pocházející z tropického deštného lesa zalévá

me během vegetačního klidu o poznání méně

než v období intenzivního růstu. Řada rostlin,

u kterých je doporučováno chladné přezimová

ní, vystačí se zálivkou jednou týdně až jednou

měsíčně; vždy záleží na konkrétním druhu, na

teplotě zimoviště a na jeho konkrétních svě

telných podmínkách. Některé větší přenosné

rostliny (oleandry, brugmansie, datury, abu

tilony aj.) často zimujeme ve světelně málo

příznivých podmínkách chodeb, sklepních pro

stor či vytápěných garáží. V těchto případech

musíme s vodou obzvláště šetřit, aby rostliny

v důsledku nízkých teplot a špatného osvětlení

neuhnily.

Zcela specifické nároky mají kaktusy a jiné

sukulenty. Větší agáve vydrží od listopadu do

března zcela bez vody, což taktéž platí pro vět

šinu běžně pěstovaných rodů a druhů kaktusů.

Důležité však je, aby teplota zimoviště byla sta

bilní a pohybovala se v rozmezí 5–10 °C. Zálivka

choulostivějších sukulentních druhů zimovaných

při vyšších teplotách by se měla řídit pravidlem,

méně je lépe než více! Rozhodně v jejich pří

padě postačí mírná zálivka 1–2krát měsíčně.

Kvalita vody

Ne každá voda tekoucí z kohoutku je vhodná pro

zálivku, bohužel povětšinou obsahuje chlór, kte

rý rostliny nesnášejí. Toho se však lze zbavit jeho

vyprcháním, pokud vodu necháme do druhého

dne odstát (kromě toho se také vytemperuje

na pokojovou teplotu!). Daleko horším problé

mem je tvrdost vody, která způsobuje zasolo

vání půdy a zhoršuje příjem živin rostlinou. Její

odstranění je poměrně komplikované, leč není

nemožné, například metodou reverzní osmózy,

kterou využívá mnoho zahradnických pěstíren

a botanických zahrad. Pro domácí podmínky je

však toto zařízení v současné době neobyčejně

drahé. Na tvrdou vodu bezesporu nejhůře reagu

jí epifytické rostliny (orchideje, bromélie), řada

druhů pocházejících z vlhkých tropů či vřeso

vištní rostliny rostoucí původně na rašeliništích.

Někteří pěstitelé doporučují pro tyto náročnější,

kyselomilné rostliny používat vodu, ve které byla

den předem vyluhována rašelina, a to v poměru

10 l vody na jeden litr rašeliny.

Naprosto ideální je, pokud můžeme schraňo

vat v nádobě srážkovou vodu jímanou například

z dešťosvodů. Nejen, že ušetříme za platbu dra

hé pitné vody, ale rostlinám zároveň dopřáváme

poměrně kvalitní zálivku (dešťovou vodu však

nechytáme ve znečištěných oblastech měst

během krátkodobých dešťů, kdy dochází ke

smytí veškerých usazenin a k rozpuštění mno

hých znečišťujících látek).

Vzdušná vlhkost

Určité druhy pěstovaných rostlin vyžadují vyšší

vzdušnou vlhkost než je tomu v běžném pro

středí. Pro tyto rostliny buď vyrábíme speciál

ní zařízení (epifytické skříně, skleníky apod.),

nebo se je snažíme jednou či dvakrát denně

rosit měkkou vodou, která alespoň částečně

nahradí chybějící procenta vzdušné vlhkosti.

Substrát

Pěstební substrát je pro zdárné pěstování okras

ných pokojových rostlin velmi důležitým fakto

rem, ale v posledních přibližně dvaceti letech

zaznamenal vývoj jeho přípravy a složení zce

la zásadních změn. Zvláště komerční pěstírny

preferují v současné době pro většinu rostlin

upravované rašelinové substráty, které splňují

zásadní požadavky – jsou vzdušné, dobře poutají

vodu i živiny, za určitých podmínek mohou rychle

vysychat a navíc jsou lehké, což je pro přená

šení a manipulaci s rostlinami velmi důležité.

Proto by jistě zahradnické klasiky minulého sto

letí překvapilo zjištění, že se dnes v pěstírnách

produkují kupříkladu milióny kaktusů a jiných

sukulentů v rašelině, když přece základem pro

jejich pěstební substráty byla odedávna mine

rální složka (písek, antuka) a jen nepatrný podíl

tvořila rašelina nebo zemina s vyšším obsahem

humusové substance.

Asi by bylo zcela zbytečné pro potřeby naší

knihy popisovat dopodrobna klasické zahrad

nické zeminy a otrocky vyjmenovávat jednotlivé

příměsi, ze kterých se různé substráty míchají.

Pevně věříme, že si v dnešní době čtenář pro

amatérské pěstování rostlin bez problémů vysta

čí s kvalitními rašelinovými substráty nakoupený

mi ve specializovaných obchodech. Tyto substrá

ty jsou dnes nabízeny pro různé skupiny rostlin.

Podle našich dosavadních zkušeností je však

vhodné je zlehčit a provzdušnit přidáním určité

ho podílu agroperlitu, protože některé substráty

mají po určité době v nádobách tendenci ke


Obecná část 17

sléhání. Zároveň je třeba počítat také s častěj

ším přesazováním než tomu bylo u klasických

substrátů na bázi různých zahradnických zemin.

U zakoupených směsí pro kaktusy a sukulenty

doporučujeme přidat kromě agroperlitu ještě

část propraného říčního písku nebo antuky.

Jako vhodné se nám osvědčilo přimíchávání

hydrogelu do substrátů především pro přenos

né rostliny. Hydrogely na sebe váží vodu, kterou

rostlinám uvolňují v době sucha, čímž může

rostlina lépe přečkat výpadky zálivky ze strany

pěstitele. Pro přenosné rostliny a pro truhlíky má

přídavek hydrogelu velký význam, neboť odpa

řovací plocha těchto rostlin je většinou velká

a s tím souvisí i zvýšená spotřeba vody!

Z praxe máme ověřeno, že ne každý nabízený

substrát je kvalitní. V případě nulových zkuše

ností s výběrem substrátu může být pro nakupu

jícího určitým vodítkem cena a pak také složení

substrátu, přičemž vždy preferujeme vyšší podíl

rašeliny nad zpracovanou kůrou.

Pokud by chtěl čtenář přece jen experimen

tovat s mícháním vlastního substrátu (k čemuž

později pro náročnější rostliny stejně asi dojde),

uvádíme velmi zjednodušené rozdělení rostlin

podle jejich nároků na pH půdního roztoku.

substrát přibližné

pH

rostliny

velmi

kyselý

substrát

pH 4

čeleď Bromeliaceae,

masožravé rostliny,

vřesovištní druhy

kyselý

substrát

pH 5

kamélie, mnohé

orchideje,

blahovičníky,

citrusy aj.

mírně

kyselý

substrát

pH 6

velká část

pokojových

a přenosných

rostlin

neutrální

substrát

pH 7

většina kaktusů

a ostatních

sukulentů

Zcela specifickým způsobem pěstování rostlin

je hydroponie. Jedná se o metodu, při které

pěstujeme rostliny bez klasické zeminy či sub

strátu, pouze v inertní minerální složce jako je

křemičitý písek, štěrk, čedičová vata, liapor nebo

keramzit, přičemž živiny dodáváme rostlinám

formou živného roztoku. Tato metoda není mezi

amatérskými pěstiteli uplatňována příliš často.

Ve velkovýrobě se její různé obměny využívají

například při pěstování skleníkových kultur plo

dové zeleniny (rajčata, papriky) nebo okrasných

rostlin k řezu (růže, gerbery aj.).

Výživa a přihnojování

Základní hnojení můžeme provést dlouhodobě

působícími plnými hnojivy, která zamícháme

do substrátu již při sázení či přesazování. Tato

hnojiva obsahují vyvážený poměr základních

živin (N, P, K, Ca, Mg) včetně stopových prvků

a mohou působit od dvou měsíců až po půl roku,

což je prakticky celá vegetační sezóna! Tato

hnojiva jsou běžně k dostání v zahradnických

prodejnách, pouze pěstitelé nejsou dostatečně

obeznámeni s jejich obrovským potenciálem

a snadnou „obsluhou“.

Přihnojování během vegetace provádíme

plnými minerálními hnojivy jejichž výběr na trhu

je taktéž dostatečný. Pravidelně přihnojujeme

rostliny produkující velké množství zelené hmoty

nebo intenzivně kvetoucí druhy. V tomto případě

doporučujeme přihnojovat jednou za 10–14 dní, o

vždy však v koncentracích uvedených v návodu.y v

Nikdy koncentraci nezvyšujte! Lépe je hnojit čas-dy

těji roztokem o menší koncentraci, než opačně.ro

Pak je to stejné, jako byste na člověka trpícíhoje

nedostatkem vitamínů vysypali v dobré víře plný o

nákladní vůz jablek či citrusových plodů.a

Rostliny, které přirůstají nebo kvetou méně, os

přihnojujeme jen jednou za 3–4 týdny, většinu n

kaktusů a sukulentů pouze 1–2krát za vegetaci.tu

Přihnojujeme jen za vegetace, první přihnojení n

provádíme asi 14 dní po přesazení, kdy si rost-vá

lina již vytvořila nové kořenové vlásky a hnojivoj

jí neublíží.eu




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist