načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Oko hurikánu -- Prohlédnutí iluzí - Jorgen; Larsen Nukunu

Oko hurikánu -- Prohlédnutí iluzí

Elektronická kniha: Oko hurikánu -- Prohlédnutí iluzí
Autor: ;

Slovní spojení „oko hurikánu“ je metaforou stavu, kterého musíme dosáhnout, chceme-li strhnout závoj iluzí. Svět, který vnímáme našimi šesti smysly (šestým je myšlení), není ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  155
+
-
5,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 121
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložil Kamil Pinta
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-0200-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace dánského psychoterapeuta a duchovního vůdce, ve které formou odpovědí na otázky svých posluchačů na satsanzích přibližuje duchovní cestu, jejíž podstata spočívá ve stržení závoje iluzí a nalezení skutečného světa, pravdy a duch. probuzení.

Popis nakladatele

Slovní spojení „oko hurikánu“ je metaforou stavu, kterého musíme dosáhnout, chceme-li strhnout závoj iluzí. Svět, který vnímáme našimi šesti smysly (šestým je myšlení), není skutečný. Svět vnímaný smysly je zástěrkou, clonou zakrývající skutečnost. Můžete se zeptat: „Jaký je rozdíl mezi skutečným světem a světem vnímaným smysly?“ Skutečný svět nepodléhá změnám, je stále stejný. On a vy, vaše nejniternější realita, jste jedním. Skutečný svět je pravým, blaženým, čirým a absolutním vědomím. Svět iluzí – projevený svět – je proměnlivý, věčně v pohybu. Zdá se, že existuje, při hlubším pohledu v něm však nenajdete nic trvalého. Je nestálý a prchavý. Východní filosofové jej nazývají májá (velkou zdí reality). Svět iluzí je plný bolesti a utrpení. Vzbuzuje pocit odcizení a oddělenosti. Skutečný svět je ve světě iluzí skryt. Jak naznačuje rčení „Zajíc nemá rohy“, je třeba podívat se hlouběji, probořit zeď májá. Jak na to? Musíme se naučit rozlišovat mezi iluzí a skutečností. Rozlišovat znamená „vidět srdcem“. Znamená to prožívat bez nálepek a pojmů. Proto v této knize autor mluví o „vidění srdcem“ – srdce nezná slova; zná jen důvěrnou blízkost.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nukunu

Přeložil Kamil Pinta

Prohlédnutí iluzí


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Nukunu

[Hare has no horns. Česky]

Oko hurikánu : prohlédnutí iluzí / Nukunu ; z anglického originálu

A hare has no horns ... přeložil Kamil Pinta. -- První vydání v českém jazyce.-

Praha: Maitrea, 2016. -- 121 stran

ISBN 978-80-7500-200-6

111.61 * 233-852.5U * 159.922 * 2-584.5 * 130.1/.3 * 159.923.2 * 165.322 * 2-312.6

– skutečnost

– májá

– vědomí

– duchovní cesta

– duchovní zkušenosti

– sebepoznání

– duchovní poznání

– duchovní probuzení

– populárně-naučné publikace

– rozhovory

13 – Filozofie ducha [5]

Nukunu

Oko hurikánu

A Hare Has No Horns

Copyright © Nukunu Jørgen Larsen, 2011

Translation © Kamil Pinta, 2015

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2016

ISBN 978-80-7500-200-6


Tuto knihu věnuji všem báječným

duchovním hledačům a učitelům, s nimiž

jsem měl to štěstí se v životě setkat.

I díky jejich zájmu mě dodnes baví

prozkoumávat toto nezměrné tajemství.


XI

PŘEDMLUVA

S

lovní spojení „oko hurikánu“

*

je metaforou stavu, kterého musíme

dosáhnout, chceme-li strhnout závoj iluzí.

Svět, který vnímáme našimi šesti smysly (šestým je myšlení), nenískutečný. Svět vnímaný smysly je zástěrkou, clonou zakrývající skutečnost.

Můžete se zeptat: „Jaký je rozdíl mezi skutečným světem a světemvnímaným smysly?“

Skutečný svět nepodléhá změnám, je stále stejný. On a vy, vašenejniternější realita, jste jedním.

Skutečný svět je pravým, blaženým, čirým a absolutním vědomím.

Svět iluzí – projevený svět – je proměnlivý, věčně v pohybu. Zdá se, že existuje, při hlubším pohledu v něm však nenajdete nic trvalého. Jenestálý a prchavý. Východní filosofové jej nazývají májá (velkou zdí reality).

Svět iluzí je plný bolesti a utrpení. Vzbuzuje pocit odcizení a oddělenosti.

Skutečný svět je ve světě iluzí skryt. Jak naznačuje rčení „Zajíc nemá rohy“, je třeba podívat se hlouběji, probořit zeď májá.

Jak na to? Musíme se naučit rozlišovat mezi iluzí a skutečností. * Původní název knihy – „Hare Has No Horns“ (Zajíc nemá rohy) – je rčením, jímž autor rovněž poukazuje na nutnost vzdát se klamných představ – pozn. překl. XII

Oko hurikánu

Rozlišovat znamená „vidět srdcem“. Znamená to prožívat bez nálepek a pojmů. Proto mluvím o „vidění srdcem“ – srdce nezná slova; zná jen důvěrnou blízkost.

Srdce je čtvrtou dimenzí. Když vnímáte zkušenost v tomto rozměru, jste s ní zajedno, nic vás od ní nedělí, a trojrozměrný svět je ve čtvrtém rozměru obsažen.

Tento způsob vnímání je absolutně uspokojující a celistvý. Je to, jako bychom doslova žili v tom, co vnímáme.

Tento rozměr je prostý utrpení a je prožíván jako podivuhodnáprázdnota. Podivuhodná proto, že je nevysvětlitelná; nelze ji popsat slovy. Je mystická!

Přestože ji nelze pojmenovat, lze na ni alespoň ukazovat a má smysl ji hledat.

A ještě jedna věc: přestože ji mysl nepřetržitě hledá, už z podstaty věci ji nemůže pochopit; jakmile se ale tato mysl přiblíží k pravdě, utiší se.

Tím, co hledáme, jsme my sami. Jsme dokonalí a úplní. To je nášpřirozený stav, s nímž jsme ztratili kontakt, protože jsme se nechali pohltit májá. Slova ukazující k pravdě mohou rozeznít cosi tak hluboko v nás, že procitneme k tomu, čím jsme. Tato „chvíle jasnosti“ může trvatzlomek vteřiny, několik hodin, dnů, nebo po zbytek naší fyzické existence v tomto těle.

Otázky a odpovědi, z nichž je sestavena tato útlá knížka, majíukazovat cestu k pravdě a usnadnit vám její hledání. Při čtení některých pasáží možná zjistíte, že vaše mysl utichla! Došlo k rezonančnímu efektuzvanému transmise.

Následující otázky mi byly položeny při satsanzích během posledních dvou let.

Buďte normální

Otázka 1:

Připadá mi, že abych dosáhl osvícení, musím se proměnit v něco jiného, než

čím jsem teď. Je to tak?

prosinec 2009

Nukunu:

Ano i  ne. Ano, protože jste se vzdálil svému přirozenému stavu. Ztratil jste kontakt se svým skutečným já. Ztotožňujete se se svou sobeckou

myslí, a proto žijete v oddělenosti a bolesti.

Jste čirým vědomím, které je matkou všeho; vědomí je tedy takérealitou dvojnosti „já – zkušenost“. V nevědomém stavu vědomí věří, že je pouhým střípkem sebe sama: že je „já“. V nevědomém stavu tedy věříme, že jsme odděleným jsoucnem obdařeným myslí (subjektivitou), které přebývá v objektivním světě, od něhož jsme my – subjekt (sobecká mysl) – oddělení. Takže ano, musíme se vrátit ke své přirozenosti, abychom poznali, že naší totožností je vědomí. Přitom ale platí, že vědomím jsme stále, ať tomu věříme, nebo ne.

Při jednom satsangu se mě kdosi zeptal: „Pokud dosáhnu osvícení, co bude s mou rodinou? Kdo se o ně postará?“ Odpověděl jsem: „Tatážrealita, která se o ně stará teď. Vy se jen domníváte, že se o ně staráte. Realita o ně pečuje bez ohledu na vaše domněnky!“ Život je děj, který pokračuje nehledě na to, co si myslíme. Ve své nevědomosti věříme, že jsme to my, kdo rozhoduje a  volí. Z  hlediska probuzené mysli však neexistuje

2

Oko hurikánu

žádné oddělené jsoucno, které by neslo zodpovědnost. Jedinýmkonají

cím i předmětem konání je samo vědomí.

Nemusíte se tedy proměňovat v něco, čím nejste. Být osvícenýzname

ná být jednoduše tím, čím jste vždy byl a budete, ať si to uvědomujete,

nebo ne. Jak si to můžete uvědomit? Tak, že se odevzdáte tomu, co je,

necháte věcem volný průběh. Pak se mysl uvolní a přestane bojovat sama

se sebou. Jakmile tento boj ustane, to, čím jste a  čím vždy budete, se

rázem projeví.

Všechno je vědomí

Otázka 2:

Co znamená všudypřítomnost, vševědoucnost a všemohoucnost?

Prosinec 2009

Nukunu:

Všichni lidé jsou všudypřítomní, vševědoucí a všemohoucí! Ne každý si

to ale uvědomuje.

Když se díváte na nebe, nebo na jakýkoli jiný předmět, máte za to, že pozorujete subjektivní obraz něčeho, co existuje vně vás. Myslíte si, že nebe je objektivní jev a že to, co vám ukazuje vaše mysl, není objektivní nebe, ale pouze jeho odraz.

Mysl ve své pomýlenosti rozkládá každou zkušenost na tři části:objektivní nebe, subjektivní zobrazení nebe (nebe proměněné myslí v osobní zkušenost) a konečně vás, prožívající subjekt. Lidé dvacátéhoa jednadvacátého století byli a jsou vychováváni v tomto paradigmatu. Všichni věří, že tomu tak je, přestože existenci objektivního světa, jehož subjektivní obraz má lidská mysl tvořit, nelze prokázat.

Moderní věda a kvantová fyzika dodnes marně hledají důkazexistence hmoty. Vědci, kteří hmotu zkoumají, se shodují v závěru, žejediné, co existuje, je energie. Hlubší zkoumání pak ukazuje k svrchované existenci vědomí. Kvantová fyzika tak v poslední době vstupuje na půdu mystiky.

Oko hurikánu

V okamžiku probuzení člověk jednoduše „ví“, že vše, co vnímá, jepsychický jev. Ví to; všechno je vědomím. Jak si tím může být jistý? Protože s probuzením přichází uvědomění, že já sám jsem vědomím.

Probuzený člověk prožívá svět jevů zevnitř, neodděluje ty a já. Místo „já a svět“ říká „já jsem svět“. Je to jako ve snu: snící vytváří imaginární světy. A ráno? Když se probudíte, sen se vším, co obsahoval, se rozplyne a  ten, kdo jej snil, vyjde opět najevo. Byl tu celou dobu, jen jste si ho neuvědomovali.

Při duchovním probuzení dochází k něčemu podobnému: přestáváme se ztotožňovat s egem (postavou ve snu) a identifikujeme se s vědomím (tím, kdo sní).

Když se ráno probudíme, víme, že sny, které se nám v noci zdály, jsou výplody naší mysli. Stejně tak když se probudíme duchovně, víme, že život, který se odvíjel, odvíjí a  bude odvíjet, je dílem nás jako vědomí. V tomto smyslu jsme tvůrci svých životů a v tomto smyslu jsmevšudyřítomní, vševědoucí a všemohoucí!

Toto tvrzení nemůže pochopit člověk, který pohlíží na životdualisticky. Dokud jsme přesvědčení, že existuje vnější svět, do něhož jsme vrženi, nemůže takové konstatování dávat smysl.

Představa, že jsme kdekoli a  v  kterémkoli okamžiku součástí kteréhokoli předmětu, je dualistickému chápání cizí. Copak je to možné? Jak bychom mohli být současně mořem, stromy i  člověkem, s  nímž hovoříme? Všudypřítomnost, vševědoucnost a  všemohoucnost jsou pravdy, které může pochopit jen osvícená mysl.

Na všech církevních pohřbech, kterých jsem se v  Dánsku účastnil, pronesl kněz při obřadu větu: „Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo budiž požehnáno.“ Tato slova lze chápat dvojím způsobem. Exotericky – z  hlediska běžné dualistické mysli – znamenají cosi jako: Hospodin, Otec, Bůh, dává člověku tělo a  opět mu je bere. Představu,

Všechno je vědomí

že člověk je svým tělem, podporuje i  jiná věta pronášená na pohřbech:

„Prach jsi a v prach se obrátíš.“

Z hlediska probuzené mysli je „Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo budiž požehnáno“ úžasným konstatováním. V každéživotní situaci existuje pouze jeden konající, nikoli dva! Je to jedna a  tatáž realita, která dává i  bere. Když od někoho něco zdánlivě přijímáme, je tu zdánlivý příjemce a my, zdánlivý dárce. Procesu se z našeho pohledu účastní dvě odlišná jsoucna. Hlubší pohled však odhalí jinou skutečnost: dárce a příjemce jsou totéž. Jako ve snu: když si mezi sebou něco předají dvě postavy, jsou skutečně dvě? Není to jen hra snícího, který vytváří obě postavy i to, co si předávají?

Krásná je také věta „Hospodin budiž požehnán“. Všichni si můžeme uvědomit svou totožnost s  Bohem. V  tomto smyslu je Hospodin požehnaný!

Tato požehnanost má nesmírnou hloubku. Každá probuzená duše vám řekne, že Stvořitel a  stvořené jedno jsou. Křesťané mluví o  unio mystica, hinduisté říkají „Tat tvam asi“ („Ty jsi to“). V tom spočívá ona požehnanost.

Ve většině náboženských tradic, v hinduismu zvlášť, je běžnousoučástí náboženské praxe obětování pokrmů a  květin božstvu. Po odevzdání oběti ji dárce a kněz společně konzumují. Většina hinduistů chápe tento akt doslovně: „Odevzdávám něco svému Bohu.“ Někteří dokonce věří, že múrti nebo socha božstva skutečně jejich oběť nějakým způsobem pozře.

Obětování má ale hlubší význam: je to rituál, který nám mápřipomenout, že vše, co odevzdáváme, odevzdáváme Bohu, a  když odevzdanou oběť jíme, pojídá ji Bůh.

Poušť pravdy

Otázka 3:

Připadám si, jako bych žila na poušti.

leden 2010

Nukunu:

To je skvělé!

Jistě znáte příběh o Ježíši Kristu, který odešel na poušť, aby se tam postil.

Nakonec se mu zjevil ďábel a  pokoušel ho. Řekl mu: „Když mě

budeš následovat, tohle všechno bude tvoje!“ A  ukázal na lidský

svět se vším, co v něm je.

Tento příběh je třeba chápat v  hlubším významu. Jakmile si uvědomíte, že nic z  toho, co vám svět může dát, není trvalé, že se každá šťastná chvilka, kterou vám mysl (zkušenosti) nabízí, dříve nebo později promění ve svůj opak – láska v nenávist, radost v žal atd. –, zjistíte, že jedinou trvalou realitou je vaše nejniternější, pravé já. Říká se mu také „přirozenost mysli“.

Vše, co vnímáme a prožíváme, je ve své podstatě přirozeností mysli. To, co nám ukazují naše smysly, je pouhou iluzí pravdy, nikoli pravdou samotnou. Kdo si toto uvědomí, je probuzen.

Oko hurikánu

„Jeden súfijský mistr umíral a  všichni jeho žáci se těšili, že budou moci konečně nahlédnout do knihy, z níž čerpal všechnu svoumoudrost. Jen co mistr vydechl naposled, nahrnuli se nedočkavě do jeho pokoje a otevřeli starobylou knihu. Všechny stránky byly prázdnékromě jediné, kde stálo: „Moudrým je ten, kdo zná rozdíl mezi nádobou a jejím obsahem.“

Obsah (přirozenost mysli) je ve všech nádobách (zkušenostech) stejný. Ďáblem jsou sliby sobecké mysli – vždy falešné, vždy plané!

Mysl nám slibuje stále nové, růžové obzory, ať se ale pachtíme sebevíc, k obzoru nikdy nedojdeme. To, že si připadáte jako na poušti, jeznámkou zralosti; sobecká mysl (ďábel) je zoufalá, nedaří se jí zapálit vás pro další projekt! Proto vám připadá, že jste na poušti. Pouští je mysl zbavená tužeb. Když se mysl začne ztišovat, můžeme si připadat vyprahlí, protože jsme zvyklí na „šťavnatý“ život s roztouženou myslí plnou nadějía očekávání. Jen klidně zůstaňte, kde jste, zůstaňte vědomá. Vaše pravé já není nudné a vyprahlé, ale nepopsatelně krásné.

Probuzení má jedinou nevyhnutelnou podmínku: „Mysl musíumlknout!“ Slýcháme o krásách osvícení a začneme je hledat; slyšíme, žeosvícení přináší blaženost, lásku a svobodu, a osvícení se stane naším novým vytouženým cílem. Ano, vedlejším důsledkem uvědomění si toho, co jsme nikdy neztratili, je hluboké smíření. Toto uvědomění však přichází až poté, co zanecháme všeho hledání!

Nic z toho, co jsme až doposud znali, nám nesmí stát v cestě.Chceme-li se skutečně probudit, musíme se vzdát všech představ, které máme o  lásce, pravdě, svobodě a  míru. Za prvé, všechny naše představy lásky a  míru jsou vzpomínky; myšlenky tak svůdné, že se stávají překážkami na cestě k pravdě, jíž je bezpojmové vědomí. Za druhé, ať si tutoskutečnost představujeme jakkoli, s našimi dosavadními zkušenostmi nemá nic společného.

9

Poušť pravdy

Abychom do této skutečnosti mohli vstoupit, musíme být zcela nazí,

s myslí zbavenou všech pojmů a představ. Až tehdy a jedině tehdy, když

odstraníme všechny představy Boha, se nám tato skutečnost můžespon

tánně otevřít a my si můžeme uvědomit božskost, jíž jsme.

Skutečné pochopení

je skokem za hranice

rozumového chápání

Otázka 4:

Myslím, že rozumím tomu, co říkáte o všímání si a chápání pomíjivosti všech

věcí, a přesto stále propadám iluzím závisti a strachu!

leden 2010

Nukunu:

Kdo je tím, kdo chápe pomíjivost života a všímá si jí? I toto přihlížející

„já“ je pomíjivé a iluzorní.

Představte si, že se díváte na film. Chvílemi vás může zcela pohltit; zapomenete, že sledujete film! Ztotožníte se s ním. Vzápětí zjistíte, že jste se nechala strhnout, a uvědomíte si samu sebe, sledující film.

Snaha zůstat vědomý se nazývá bdělou pozorností. Drtivá většina lidí kolísá mezi zapomněním a  bdělou pozorností. Čas od času podlehnou strachu, zlosti a dalším hlubokým stavům mysli. V těchto stavech nemají strach nebo zlost; jsou jimi. Ztotožní se s  nimi. Ztotožnění se je nevědomý, snění podobný stav. A trýznivý, protože jsme vláčeni hnutími své mysli; nemáme ponětí, kým doopravdy jsme.

Jakmile začneme hněv vědomě prožívat, místo abychom jím byli,přestáváme se ztotožňovat. Ještě ale nejsme vědomí ani probuzení; je to jen



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist