načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Oheň na sněhu -- Mýty sibiřských lovců - Jiří Horák

Oheň na sněhu -- Mýty sibiřských lovců

Elektronická kniha: Oheň na sněhu -- Mýty sibiřských lovců
Autor:

Kniha poutavě vypráví mýty sibiřských lovců. Dozvíme se tu, jak vznikla země, kde vyrostl první strom, odkud se berou zvířata a spoustu dalších zajímavých příběhů.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  80
+
-
2,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Jaroslava Jiskrová - Máj
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 129
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-720-3093-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha poutavě vypráví mýty sibiřských lovců. Dozvíme se tu, jak vznikla země, kde vyrostl první strom, odkud se berou zvířata a spoustu dalších zajímavých příběhů.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jiří Horák

OHEŇ

NA SNĚHU

Mýty sibiřských lovců

Jaroslava Jiskrová – Máj

2012


3

Jak vznikla země

Z

a dávných časů, kdy všechno začínalo, byla země

docela maličká, rovná a hladká a ze všech stran ji

obklopovala jenom samá voda. Na té zemi už žilo

několik zvířat, ale ještě vůbec žádní lidé. V té době vládli

celému světu dva bratři-duchové; horní svět ugu buga

obýval dobrý duch Ševeki a dolní svět cheru buga starší

a zlý Akin. Bratři žili odděleně, každý po svém, a oba měli

dlouhou chvíli.

Jednou, když mladšího Ševekiho takový samotářský život už dočista omrzel a zahlédl náhodou bratra právě na zemi, zašel za ním a navrhl mu:

„Pojď, zkusíme udělat zemi trochu větší.“

„A proč?“ podivil se Akin. „Copak ti tahle nestačí?“

„Mně stačí,“ odvětil Ševeki. „Ale kdybychom ji udělali velikou, jak se na pořádnou zemi patří, mohla by na ní být spousta zajímavých věcí, mnoho nových zvířat,rostlin a také lidé.“

„V tom se mnou nepočítej!“ odbyl Ševekiho Akin. Jednak si nedovedl takovou velikou zemi ani představit, a už vůbec nevěděl, k čemu by všechno to nové mělo na světě být. „Kdepak! To by dalo moc práce, ale jestli máš chuť, tak si to udělej sám!“

Jejich rozmluvu slyšel mamut Cheli, a když se zlý Akin s mladším bratrem rozloučil, šel za Ševekim a sám se mu nabídl:

„Jsem velký a silný. Jestli chceš, mohu pro tebe zemi zvětšit, jak budeš potřebovat!“

„Dobrá,“ souhlasil Ševeki. „Tak se do toho dej!“

Mamut Cheli se hned pustil do práce. Mohutnými kly začal nabírat z mořského dna písek, hlínu a kamení, přihrnoval to všechno k prvnímu kousku pevniny a tak se maličká země začala zvětšovat. Tehdy vylezl z vody obrovský had, který žil dosud jen v moři, a když viděl, co Cheli dělá, řekl mu:

„Jsem had Džabdžar a chci všechno, co tu budenového, vidět na vlastní oči.“

Co Džabdžar řekl, to také udělal. Lezl potom celý den zvědavě po zemi podle toho, jak ji Cheli zvětšoval, ateprve večer se vrátil zpátky do moře.

Mamut Cheli pokračoval v této práci i v příštích dnech. Země rychle rostla a přibývala na všech stranách. Tam, kde se mamut uložil večer ke spánku, vzniklo vždy do rána nové údolí. Každý den ráno vylézal na zem zvědavý had Džabdžar a všude tam, kudy se plazil za mamutem, objevily se řeky a naplnily mnohá údolí sladkou vodou.

Po čase se zlý Akin přece jen rozhodl podívat, co se na středním světě děje. Vyhrabal skrze navršenou zemivelikou díru, vylezl z cheru buga na střední svět a nemohl kolem sebe vůbec nic poznat. Ať se rozhlížel, na kterou stranu chtěl, namísto maličké a původně rovné země viděl všude kolem dokola vysoké hory a údolí, jezera i řeky. A spatřil také mamuta Cheliho, který ještě stále zemi zvětšoval.

Tehdy zlý Akin pochopil, že teď už bude muset žít navždy dole v temnotě cheru buga pod tou velikánskou zemí, kterou mamut Cheli všude na středním světě pro Ševekiho navršil. Strašně se proto rozzuřil a s divokým rykem se na mamuta vyřítil, aby ho zabil.

Polekaný Cheli se dal na útěk. Běžel, co mu nohystačily, a Akin se hnal ze všech sil za ním. Cheli začal kličkovat, zděšeně se ohlížel dozadu, jestli ho už zlý Akin nedohání, a nedával při tom pozor na cestu. Právě se znovu ohlédl, když se před ním objevila veliká díra, kterou Akin vylezl z cheru buga na zem, a utíkající Cheli do té jámy spadl. Dlouho padal a padal, až se ocitl na samém dně cheru buga. A zlý Akin zmizel v jámě za ním.

Zvědavý had Džabdžar celou tu honičku sledoval s očima navrch hlavy a ani se nepohnul, aby snadrozzuřený Akin neobrátil svůj hněv také proti němu. Pak zalezl zpátky do moře, a než se potopil, řekl:

„Viděl jsem všechno a víckrát už z vody nevylezu!“

Mamut Cheli se dal před zlým Akinem na útěk i v cheru buga. Zoufale hledal potmě východ z podzemních slojí a narážel při tom v běhu do jejich stěn.

Od těch dob se země otřásá zemětřesením, sesouvají se příkré břehy řek a v horách padají laviny.

A protože zlý Akin mamuta Cheliho v cheru buga ještě stále nedostihl, je tomu tak na světě dodnes.

První strom

Z

a dávných časů, kdy všechno začínalo, pokrývala

celou zemi jen tráva a keře, ale nikde ještě nerostly

vůbec žádné stromy. V té době žil v horách upramene řeky Jangan kmen výbojných a obávanýchválečníků. Ten kmen se jmenoval Gevul a jako svůj totem uctíval

ohnivé plameny a horký dým stoupající z kráteru sopky

Kačan.

Muži Gevulů často sestupovali z hor, překračovali hranice svého kmene a lovili zvěř nebo ryby na území sousedních kmenů.

Ale častěji než za zvěří vydávali se po stopách lidí a přepadali osamělé lovce, aby je s sebou odvleklispoutané do hor. V táboře pak celý kmen uspořádal velikou slavnost s posvátnými tanci, písněmi a obřady a po nich každého zajatce shodili do ohnivého jícnu sopky Kačan jako živou oběť velkému duchu jejich totemu.

Nejvíce obětí přiváděli bojovníci Gevulů z kmene Tajmena, který žil pod horami v údolí řeky Jangan. Ani jeden muž z tohoto kmene nezemřel stářím nebo při lovu. Ať se Tajmeni skrývali před pronásledovánímGevulů sebelépe, stále jich ubývalo.

Když zůstalo z celého kmene naživu jen pár lidí, přiběhl jednou do tábora chlapec se zprávou, že opět sestupuje z hor do údolí celý voj ozbrojených Gevulů. Všichni muži z kmene Tajmena však byli na lovu a v táboře zůstaly jen ženy a děti s šamanem. Tábor neměl kdo bránit a na útěk bylo pozdě.

Tehdy šaman, který se jmenoval Kejan, ulomil znejbližšího keře dvě veliké větve a vyšel sám, beze zbraně, obávanému nepříteli naproti. Došel na rozlehlou pláň, zastavil se uprostřed a zvedl tam obě ruce s větvemi nad hlavu.

Válečníci z kmene Gevulů dorazili až k němu, odložili luky s šípy a kopí koto. Usadili se kolem Kejana a dali si vařit maso, které si přinesli s sebou.

Šaman Kejan stál bez hnutí mezi nimi, vzpažené ruce se mu třásly strachem a s nimi se chvěly i obě větve, které držel. Ale Gevulové si toho nevšímali, a když se všichni najedli, ulehli do stínu těch větví, naslouchali ševelení listů a jeden po druhém usnuli.

Na tuto chvíli šaman Tajmenů čekal. Jakmile zavřel poslední Gevul oči, zakýval Kejan větvemi na znamení lovcům svého kmene, kteří se zatím vrátili z lovu. Ti se připlížili tiše přes pláň, obklíčili spící válečníky a pak všechny nepřátele kolem Kejana pobili.

A tu se stalo něco, co nikdo nečekal. Zároveň sposledním zabitým bojovníkem Gevulů vyhasla v horách u pramene řeky Jangan navždy sopka Kačan. Zmizely ohnivé plameny i horký dým a každý, kdo později na sopku vystoupil a nahlédl do jejího kráteru, spatřil jen černou bezednou díru.

Radost z vítězství nad odvěkými nepřáteli nebrala konce. Tajmeni pozvali všechny sousední kmeny z údolí a rovin pod horami na velikou oslavu a společně s nimi celý den a celou noc hodovali, zpívali a tančili tancevítězství a radosti.

Šaman Kejan stál po celou tu dobu uprostřed jejich kruhu, držel dosud obě větve nad hlavou a teprve ráno, když se pozvaní hosté chystali k návratu do svýchtáborů, všichni poznali, že se starý šaman ze svého místa už nikdy nikam nepohne.

Tak se objevil na zemi první strom.

Od těch dob roste na světě spousta stromů, ale dodnes žádný z nich nechodí a zůstává stát po celý život na místě,

11

kde vyrostl. Dodnes také lovci rádi usedají pod velikými

stromy, aby si odpočinuli na cestách. A všechny stromy

dosud potřásají větvemi v korunách, tichým šelestem

listů vyprávějí o své dávné minulosti, nikdo z lidí však

už jejich řeči nerozumí.

Ale dodnes každý, kdo zapálí jejich dřevo, uvidí opět

ohnivé plameny a horký dým, jaké kdysi dávno stoupaly

pouze z jícnu strašné sopky Kačan.

Num a Na

Z

a dávných časů, kdy všechno začínalo, žil vtemnotě pod zemí za mnoha slojemi věčně zmrzlého

ledu zlý a obávaný duch Na. Světlý a dobrý duch

Num obýval horní svět a každý den pokračoval v tvoření

naší země, až byla skoro taková, jakou ji znají lidé dnes.

Jak země rostla a měnila svoji podobu, vylézal Na stále častěji z podzemí, aby si prohlédl, co je kde zase nového.

Jednou, když vylezl opět na zem, poznal, že z té nové velikánské země vznikne celý střední svět, který už bude navždycky oddělovat horní svět od dolního světa, a proto se okamžitě vypravil za Numem.

„Když už musím žít pod zemí,“ řekl mu Na, „dej mi tam dolů do té věčné tmy aspoň slunce. Nic víc po tobě nechci.“

„Nač potřebuješ právě slunce?“ chtěl vědět Num.

„Abych tam měl světlo. Vždycky, když se jdu podívat, co je tady zase nového, a hledám potmě východ, narážím cestou na ostré hrany a ledové rampouchy. Podívej se, jak jsem odřený, potlučený a kolik mám boulí!“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist