načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Odhalené tajemství vzniku agenta 007 -- Z archivů britských tajných služeb - Lett Brian

Odhalené tajemství vzniku agenta 007 -- Z archivů britských tajných služeb

Elektronická kniha: Odhalené tajemství vzniku agenta 007
Autor: Lett Brian
Podnázev: Z archivů britských tajných služeb

Kniha o skutečném pozadí vzniku agenta 007 mohla být napsána až v nedávné době. Její autor musel čekat na zrušení bezpečnostního embarga a zpřístupnění četných, dosud přísně ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339
+
-
11,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 272
Rozměr: 24 cm
Úprava: 16 stran obrazové přílohy: ilustrace, mapy, portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Ian Fleming and SOE’s operation postmaster
Spolupracovali: přeložil Vladimír Pilát
Skupina třídění: Vojenství. Obrana země. Ozbrojené síly
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2014
ISBN: 978-80-247-4755-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha o skutečném pozadí vzniku agenta 007 mohla být napsána až v nedávné době. Její autor musel čekat na zrušení bezpečnostního embarga a zpřístupnění četných, dosud přísně střežených archivních materiálů britských zpravodajských služeb. Bezprostřední inspirací k vytvoření fiktivního agenta Jamese Bonda byla totiž nesmírně riskantní a z mezinárodního hlediska velice ožehavá akce britských tajných služeb z roku 1942, jejíž neúspěch by měl fatální následky i dlouho po válce. Napínavé líčení operace, která se nejen skutečně udála, ale jejíž způsob provedení a její klíčoví aktéři s „povolením zabíjet“ zároveň posloužili Ianu Flemingovi jako vzory pro sepsání slavné fikce, populárních bondovek. Popis operace Postmaster (1942). Autor odhaluje dosud přísně střežené archivní materiály britských zpravodajských služeb.

Popis nakladatele

Tato kniha o skutečném pozadí vzniku agenta 007 mohla být napsána až v nedávné době. Její autor musel čekat na zrušení bezpečnostního embarga a zpřístupnění četných, dosud přísně střežených archivních materiálů britských zpravodajských služeb. Bezprostřední inspirací k vytvoření fiktivního agenta Jamese Bonda byla totiž nesmírně riskantní a z mezinárodního hlediska velice ožehavá akce britských tajných služeb z roku 1942, jejíž neúspěch by měl fatální následky i dlouho po válce. Našim čtenářům se tak nyní konečně dostává do rukou brilantní a nesmírně napínavé líčení operace, která se nejen skutečně udála, ale jejíž způsob provedení a její klíčoví aktéři s „povolením zabíjet“ zároveň posloužili Ianu Flemingovi jako vzory pro sepsání slavné fikce, populárních bondovek. (z archivů britských tajných služeb)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Lett Brian - další tituly autora:
Odhalené tajemství vzniku agenta 007 -- Z archivů britských tajných služeb Odhalené tajemství vzniku agenta 007
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Odhalené tajemství vzniku

AGENTA 007

Odhalené tajemství

vzniku

AGENTA 007

BRIAN

LETT

Z archivů britských

tajných služeb

Z archivů britských

tajných služeb

GRADA Publishing, a.s.,

U Průhonu 22, Praha 7, 170 00

Tel.: +420 234 264 420, fax +420 234 264 421

E-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz



Odhalené tajemství vzniku

Agenta 007

Brian Lett

Z archivů britských

tajných služeb

GRADA PUBLISHING


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Brian Lett Odhalené tajemství vzniku agenta 007 Z archivů britských tajných služeb Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5368. publikaci Odpovědná redaktorka Danuše Martinová Přeložil Vladimír Pilát Sazba Q point Počet stran 288 První vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Copyright © Brian Lett, 2012 Czech language edition © Grada Publishing, a.s., 2014 Kniha byla přeložena z originálu Ian Fleming and SOE ́s Operation Postmaster. The Untold Top Secret Story vydaného nakladatelstvím Pen & Sword Books Limited, Barnsley, South Yorkshire, UK. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-4755-2 Brian Lett Odhalené tajemství vzniku agenta 007 Z archivů britských tajných služeb Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5368. publikaci Odpovědná redaktorka Danuše Martinová Přeložil Vladimír Pilát Sazba Q point Počet stran 288 První vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Copyright © Brian Lett, 2012 Czech language edition © Grada Publishing, a.s., 2014 Kniha byla přeložena z originálu Ian Fleming and SOE ́s Operation Postmaster. The Untold Top Secret Story vydaného nakladatelstvím Pen & Sword Books Limited, Barnsley, South Yorkshire, UK. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. 978-80-247-4755-2 (tištěná verze) 978-80-247-8875-3 (elektronická verze ve formátu PDF) 978-80-247-8876-0 (elektronická verze ve formátu ePUB)

Poznámka autora

Toto je skutečný příběh tajné služby M a jeho agentů, kteří měli „povo

lení zabíjet“. Každá z událostí, vylíčených v této knize, je pravdivá. Veškeré

citace jsou převzaty z dobových hlášení, zpracovaných přímými účastníky.

Pro M a jeho agenty je v knize pravidelně užíváno krycích označení, převzatých z dobových písemných pramenů. Pro snadnou identikaci uvádím jejich skutečná jména:

W.01 kapitán Gustavus March-Phillipps

W.02 nadporučík Georey Appleyard

W.03 nadporučík Graham Hayes

M brigádní generál Colin McVean Gubbins

Caesar podplukovník Julius Hanau

W podplukovník Louis Franck

W4 major Victor Laversuch

W10 nadporučík C. A. Leonard Guise

W25 kapitán Richard Lippett

W30 kapitán Desmond E. Longe

W39 major L. H. Dismore

W51 B. Godden

W53 Peter Ivan Lake


Julianovi, Robinovi, Stephanii a Tobymu


Obsah

Poznámka autora ............................................5

Seznam fotograí ............................................9

10. ledna 1942 ..............................................11

Začátek ....................................................14

Příprava na odvetu: červen – prosinec 1940.....................19

M a Ian Fleming ............................................28

Státi se tajnými agenty .......................................36

Operace „Savannah“.........................................40

Zrození „Maid Honor Force“ .................................47

Muž, který měl stvořit Jamese Bonda ..........................58

Problém v západní Africe ....................................62

Plavba do západní Afriky ....................................74

Přípravy a zklamání .........................................90

Mezihra ve Freetownu .......................................98

Získání souhlasu s provedením operace „Postmaster“ ...........112

Vydírání na ostrově Fernando Póo............................116

Plán útoku ................................................124

Poslední dílky skládačky ....................................139


Krycí legenda..............................................144

Závěrečné přípravy v Santa Isabel ............................150

„Maid Honor Force“ útočí...................................159

„Nuneaton“ odvléká „Likombu“..............................173

„Vulcan“ odvléká „Duchessu d ́Aosta“ .........................177

Únik .....................................................184

Mezinárodní krytí..........................................206

Richard Lippett . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215

Rozptýlení, uznání, odměna .................................233

Příloha 1: Úplný seznam osob, zapojených

do operace „Postmaster“ ...........................245

Příloha 2: Citace ...........................................248

Příloha 3: Poznámka autora .................................253

Příloha 4: Příběhy Jamese Bonda .............................260

Příloha 5: Pramenný materiál ................................261

Rejstřík...................................................264


9

Seznam fotograí

Gus March-Phillipps a Georey Appleyard na palubě Maid Honor Major Gus March-Phillipps, DSO, MBE Major Georey Appleyard, MC and Bar Kapitán Graham Hayes, MC Major Anders Lassen, VC, MC and two Bars Maître André Desgranges, CGM Major Victor Laversuch, OBE Kapitán Peter Lake, MC, Legion d ́Honneur, Croix de Guerre Podplukovník Leonard Henry „Dissi“ Dismore, OBE, TD Snímek lodi Maid Honor s vloženými portréty Appleyarda, Desgranga a

March-Phillippse

Duchessa d ́Aosta a Likomba na kotvišti v přístavu Santa Isabel Přístav Santa Isabel, listopad 1941. Snímek pořídil vicekonzul Michie

z paluby letounu guvernérova pilota Alacona.

Plánek, nakreslený podle předchozího snímku pro potřeby operační

porady agentů SOE, zachycuje důležité přístavní objekty a zařízení.

Duchessa d ́Aosta v kotvišti před Katedrálním náměstím. Snímek pořídil

vicekonzul Michie z paluby letounu guvernérova pilota Alacona. Plánek významných objektů včetně kaplanova domu, odkud měl být

vydán veledůležitý signál „vpřed“. Skica je nakreslena podle podobného

snímku, bohužel však špatné kvality, pro potřeby porady před

uskutečněním operace Postmaster. Fotograe parníku Duchessa d ́Aosta, pořízená ze skrytého pozemního

stanoviště Námořní mapa přístavu Santa Isabel s vyznačenými hloubkami a pozicemi

lodí Duchessa d ́Aosta a Likomba („tugs“ – remorkéry) Mapa západní Afriky z doby II. světové války Hlavní stan SOE v Londýně, Baker Street 64. Snímek zachycuje současný

st av. Pamětní deska SOE na domě v Baker Street 64 Vojenský průkaz generálmajora Sira Colina McVean Gubbinse, M Podplukovník Julius Hanau, OBE, „Caesar“


10

Generál Sir George Giard, KCB, DSO, jenž představoval hlavní problém

SOE v západní Africe. Generál William J. Donovan, DSC, DSM, šéf OSS, ze kterého se později

vyvinula CIA. Telegram M agentovi W.01 (March-Phillipps), zaslaný prostřednictvím W4

(Laversuch) 10. ledna 1942 Odpověď agenta W.01, odeslaná M prostřednictvím W4 dne 12. ledna

1942, po vyplutí jednotek k provedení operace Postmaster Maid Honor pod plachtami na snímku, pocházejícím z předválečného

období Vauxhall Velox 30/98 Tourer, jeden z nejrychlejších vozů své doby.

Exemplář, který vlastnil March-Phillipps označil Appleyard slovem

„fantastický“. „Pistole do rukávu“ – vražedná zbraň, kterou používali agenti M,

propagovaná na jedné ze stran jejich tajného katalogu. Výbušné diplomatky a cigarety, jež jsou zde zobrazeny, představovaly

pouhé dvě z širokého spektra položek, nabízených agentům M v tajném

katalogu. Kromě nich tu bylo možno nalézt výbušná zařízení na

ničení pneumatik, svědivý prášek, potápěčské obleky, samopaly Sten

s tlumičem či tlačné dýky. M s autorovým otcem majorem Gordonem Lettem, DSO jako zástupci

SOE na vzpomínkovém aktu v koncentračním táboře Dachau v roce

1964


11

KAPITOLA 1

10. ledna 1942

R

áno 10. ledna 1942 poslal M ze své úřadovny v Baker Street 64, „velké,

šedivé budovy poblíž Regent’s  Parku“, jak ji později ve svých „bon

dovkách“ zvěčnil Ian Fleming, telegram agentovi W.01. Dobře věděl,

že telegram může být posledním kontaktem, který kdy s  agentem W.01

navázal. Jeho text byl následující:

„Dobrý lov. Věřím, že uděláte všechno pro to, abyste zajistil dosažení

úspěchu a  vyhnul se nežádoucím reakcím. Přeji mnoho štěstí Vám,

všem MH i ostatním. M.“

V  časných ranních hodinách následujícího dne opustili W.01 a  jeho Maid

Honor Force (v telegramu MH) v pořádku nigerijský Lagos a zahájili nejsmělejší operaci, jakou za II. světové války uskutečnila britská tajná služba SOE (Special Operations Executive – Provádění speciálních operací), k  jejímuž velení M náležel. Operace byla sice koncipována jako totálně „popiratelná“, ale pokud by se věci vyvíjely špatně nebo dokonce některý z  příslušníků Maid Honor Force padl do zajetí, vyvolalo by to na mezinárodním poli s velkou pravděpodobností velice škodlivé reakce. Neúspěch a odhalení mohly dokonce dohnat Španělsko a  další neutrální země ke vstupu do války na straně mocností Osy – Německa a Itálie. Skupina, kterou M pověřil splněním úkolu, si pochopitelně s  pomocí korvetního kapitána Iana Fleminga a zpravodajské služby britské Admirality pro každý případ – úspěchu i neúspěchu – připravila krycí legendu, ale když cokoli jako pravda jednou vyjde najevo, nadělají s tím krycí legendy jen velice málo.

Byly to právě obrovská míra rizika a vysoký stupeň obtížnosti, jež způsobily, že plánování operace s  krycím označením Postmaster trvalo tak dlouho. M studoval zamýšlené cíle přepadu – dvě nepřátelské lodě kotvící v neutrálním přístavu Santa Isabel v západní Africe – více než rok. Jednotka, nazývaná Maid Honor Force, byla zformována koncem jara 1941, kdy již M uvažoval o možnosti nájezdu na Santa Isabel. Jak M, tak i Louis Franck,


12

ODHALENÉ TAJEMSTVÍ VZNIKU AGENTA 007

šéf expozitury v  Lagosu v  západní Africe (známý jako W), a  korvetní kapitán Ian Fleming však ještě museli vynaložit spoustu úsilí, aby přiměli odpovědné činitele Admirality a  ministerstva zahraničních věcí k  vydání souhlasu s  provedením operace. Denitivního souhlasu se jim podařilo dosáhnout až v samém závěru prosince 1941. V důsledku tohoto vývoje měl M nakonec tak málo času, že dokonce ani nyní, ve chvíli, kdy odesílal již zmíněný telegram agentu W.01 a  příslušníkům Maid Honor Force, neměl k dispozici veškeré potřebné informace o těch, kdo tvořili sestavu jednotky pověřené provedením operace Postmaster.

M choval naprostou důvěru v pečlivě vybrané komando tajných agentů, jež tvořilo jádro Maid Honor Force. Bylo jich jedenáct. Jejich velitel, kapitán Gus March-Phillipps (nyní známý jako W.01) byl agentem, jehož si M pro svou tajnou službu osobně vybral o rok dříve. Jeho zástupce, W.02, nadporučík Georey Appleyard, se do jednotky dostal stejným způsobem. Ostatních devět agentů, tvořících sestavu komanda, si pro operaci Postmaster vybrali přímo jejich nadřízení důstojníci.

Na operaci se podíleli i další tajní agenti SOE, ale pouze muži s kódovým označením začínajícím číslicí „0“ byli speciálně vycvičeni k  likvidaci protivníka, především k takzvanému tichému zabíjení. Byli to agenti, jimž Ian Fleming později ve svých „bondovkách“ přisoudil předčíslí „00“ doplněné proslaveným rčením „s povolením zabíjet“.

Když M odeslal svůj telegram, nezbývalo mu nic jiného než čekat. Major Victor Laversuch, agent W.4, který stál v době nepřítomnosti W v čele expozitury SOE v Lagosu, předal poselství March-Phillippsovi, ale jakmile Maid Honor v časných ranních hodinách 11. ledna zvedla kotvy, ztratil s ní až do ukončení operace Postmaster o pět dnů později veškerý kontakt. Základním požadavkem totiž bylo striktní zachovávání rádiového klidu.

V textu telegramu se odrážela nejistota, kterou byl M zachvácen při pomyšlení na výsledek operace. Řídil sice mnoho agentů v  mnoha oblastech světa, ale operace Postmaster se pro tajnou službu SOE mohla velice snadno stát neúnosně hazardní. Bez ohledu na skutečnost, že SOE byla duchovním dítětem samotného premiéra Winstona Churchilla, zrozeným v  temném létě roku 1940, v  očích velení všech tří složek britských ozbrojených sil zůstávala velice nepopulární organizací, kterýžto stav měla nyní možnost změnit. Pokud by operace Postmaster skončila úspěchem, byl by to bravurní kousek SOE a její budoucí existence jako samostatné tajné služby by byla zajištěna. Jestliže by však všechno skončilo draze zaplaceným a nepříjemným krachem, jevila by se budoucnost SOE ve značně pochmurných barvách. Přestože M nebyl technicky vzato v  lednu 1942 nejvyšším velitelem SOE


13

10. LEDNA 1942

(povýšen byl teprve v  následujícím roce), zastával funkci ředitele operačního a výcvikového odboru, a pokud by se věci vyvinuly špatným směrem, položil by hlavu na špalek.

Na výsledek čekali s  úzkostí a  obavami i  mnozí další, kteří se na plánování operace Postmaster podíleli, ale do její realizace přímo zapojeni nebyli. Major Laversuch, agent W.4, který se v  západní Africe zabýval posledními přípravami, neměl za úkol vyplout s Maid Honor Force, nýbrž zůstat v Lagosu a organizovat věci na místě. V Lagosu čekali rovněž admirál Willis, velitel námořních sil v  oblasti jižního Atlantiku, a  generál Giard, velitel pozemních vojsk v západní Africe, kteří patřili k odpůrcům operace Postmaster, a  guvernér Nigérie Sir Bernard Bourdillon, řadící se k  jejím zastáncům.

Další čekali v Londýně. Julius Hanau s krycím jménem Caesar zastával ve vztahu k operaci Postmaster funkci zástupce M. Čekal přímo v Baker Street. O věci byli informováni rovněž premiér Churchill a členové jeho válečného kabinetu. Zejména ministr zahraničních věcí Anthony Eden byl zvědav, jaký dopad bude mít operace na jeho vlastní budoucnost a  jaké lži bude muset v patřičný okamžik napovídat španělskému ambasadorovi. Korvetní kapitán Ian Fleming v budově Admirality přemýšlel o tom, kterou z krycích legend bude nutno použít.

Někde mezi Londýnem a  New Yorkem se pohyboval W, který byl jako šéf expozitury SOE v  západní Africe hlavním architektem plánu operace Postmaster. Přicestoval do Londýna, aby pomohl opatřit potřebný souhlas k  jejímu zahájení, a  nyní trávil dovolenou u  své rodiny na Long Islandu v  New Yorku. Později byl formálně přidělen do Spojených států s  úkolem pomáhat a  fungovat jako poradce při budování základů amerického protějšku SOE, Úřadu strategických studií (Oce for Strategic Studies). Z Úřadu, známého pod zkratkou OSS, se po válce, v době, kdy Ian Fleming psal o jeho spolupráci s Jamesem Bondem, vyvinula CIA. Vztahy mezi SOE a  OSS byly v  tomto raném období mimořádně dobré – stejně jako vztahy mezi CIA a Flemingovou tajnou službou na stránkách bondovek. To, co se začalo odvíjet onoho rána 10. ledna 1942, však byla skutečnost, nikoli kce.

Všechno nyní záviselo na práci Guse March-Phillippse a  jeho mužů a  na podpoře, které se jim po provedení operace mělo dostat ze strany Královského námořnictva. Po odeslání telegramu svěřil M provedení operace zcela bezvýhradně do jejich rukou.


14

KAPITOLA 2

Začátek

V

šechno začalo na počátku léta roku 1940. Válka se pro Velkou

Británii a  její spojence vyvíjela mimořádně nepříznivě. Mohutná

německá válečná mašinérie napínala síly a  nezadržitelně se valila

napříč Evropou. Svazky Britského expedičního sboru (British Expeditionary

Force, BEF), čelící strategii „bleskové války“, ustupovaly pod těžkými údery

nepřátelských vojsk k  přístavu Dunkerque a  okolním plážím. Koncem

května se v  tomto prostoru soustředily statisíce spojeneckých vojáků, roz

místěných na plážích, v písečných dunách i všude jinde, kde mohly nalézt

úkryt. Jejich jedinou nadějí se stala evakuace po moři do Anglie. Mezi nimi

byl také nadporučík sboru služeb Královského pozemního vojska (Royal

Army Service Corps, RASC) Georey Appleyard.

Appleyard byl statný, plavovlasý, třiadvacetiletý mladý muž, Yorkshiřan,

narozený v Leedsu. Jeho rodiče obývali Manor House v Linton-on-Wharfe

poblíž Wetherby, kde také Appleyard strávil většinu svého života. Dařilo se

jim dobře a  Appleyardův otec rozjel podnik, z  něhož se nakonec vyvinul

největší obchod s  automobily v  Leedsu. Georey navštěvoval kvakerskou

školu v Boothamu v Yorku a později absolvoval s vyznamenáním studium

techniky na Caius College v Cambridgi. Ve volném čase byl zapáleným or

nitologem, na boothamské škole získal stipendium v oboru přírodních věd

a historie a své zálibě se věnoval i později v Cambridgi, kde občas v hustém

dešti slézal kluzké střechy domů a  pátral po hnízdech vzácného černého

rehka zahradního. Nevadilo mu ani houpat se na konci lana, zavěšeného

na bemptonských útesech, kde vybíral z  hnízd racčí vejce. (Nebyla patrně

žádná náhoda, že si Ian Fleming pro svého vynikajícího tajného agenta,

Jamese Bonda, vypůjčil jméno skutečně existujícího ornitologa.)

Appleyardův švarný vzhled, svalnatá atletická postava a  hluboko posa

zené modré oči mu zajišťovaly trvalou přízeň žen. Kromě toho byl skvělým veslařem a uznávaným lyžařem, reprezentujícím Cambridge s pozoruhodnými výsledky na mezinárodním poli. V letech 1938 a 1939 vedl anglický lyžařský tým v utkáních s Norskem. Vynikal rovněž v ledním hokeji a vodním


15

Z AČÁTEK

lyžování. Nyní, kdy se krčil ve své písečné díře obklopen zkázou a chaosem, mu to však k ničemu nebylo. Němce nezajímalo, kým nebo čím je, ti měli jen jedinou starost – zabít ho.

Všude kolem něj zuřilo peklo, které se rozpoutalo po totální porážce vojsk Britského expedičního sboru. Letouny Luwae znovu a znovu ostřelovaly a bombardovaly pláže, přeplněné lidmi. Prchající vojáci nemohli na svou obranu učinit prakticky nic, nebo jen velice málo – pokusit se zahrabat ještě hlouběji do písku.

Vojska Britského expedičního sboru a  jeho spojenců byla během několika málo týdnů zuřivých bojů rozdrcena nacistickou přesilou. Hitler budoval své ozbrojené síly soustavně, plánovitě a  po celou řadu let. Nyní byly mimořádně dobře vycvičeny a kvalitně vyzbrojeny. V řadách Britského expedičního sboru naproti tomu sloužilo mnoho nedostatečně vycvičených vojáků, opatřených zastaralou výzbrojí a  výstrojí. Beznadějně vymanévrovány a poraženy, stahovaly se svazky Britského expedičního sboru k přístavu Dunkerque a doufaly v evakuaci po moři. Tisíce britských vojáků čekaly po celé dny na okolních plážích i  v  přístavu, kde se stávaly cílem téměř nepřetržitých útoků nepřátelského letectva. Mnozí z nich byli raněni, většina demoralizována. Hledali úkryt, kde se dalo, a zahrabávali se do písku jako zvířata, zahnaná do úzkých.

Georey Appleyard sloužil v  řadách Britského expedičního sboru ve Francii několik měsíců. Jeho kamarádi ve zbrani o něm říkali, že se v jeho osobě snoubí organizační talent s  bojovým mistrovstvím a  mimořádnou schopností dodat ostatním v  nebezpečné situaci sebedůvěru. Appleyardův postoj k válce, jak ho vyjádřil v rozhovoru s jedním z přátel, byl velice prostý: „Konat pouze svou povinnost nestačí – my musíme udělat víc než to – musíme udělat všechno, co je v našich silách, až na samou hranici možností.“ Zatím se ale stejně jako ostatní krčil ve svém písečném úkrytu a modlil se, aby přežil do evakuace a  neskončil svůj život zbůhdarma na této prokleté pláži. Když Ian Fleming o více než deset let později stvářel svého literárního hrdinu Jamese Bonda, využil přitom některých Appleyardových charakterových vlastností. Ať tak či onak, cesty Fleminga a Appleyarda se v květnu roku 1940 zkřížily a  Appleyard se jen stěží mohl cítit méně heroicky než právě ve chvílích, kdy se třásl strachy u Dunkerque.

Bombardování a  ostřelování pokračovalo takřka bez přestávky. Appleyard, tisknoucí obličej hluboko do svého záhrabu, najednou pocítil mohutný úder do zad a rozplácl se na dně jako žába. Ústa měl plná písku, domníval se, že to dostal a  nadešel jeho konec. Očekával prudkou bolest, která po takovém zranění musí jistě následovat, a připravoval se na ochromení, jež postupně ovládne celé jeho tělo. Náhle mu však v  uších zazněl

+


16

ODHALENÉ TAJEMSTVÍ VZNIKU AGENTA 007

neznámý hlas: „Cccítím se jako zzzatracenej zbabělec, a co Vy?“ Byl to Gus

March-Phillipps. Když se Appleyard vzpamatoval, zjistil, že ho do zad neu

deřila střela ani střepina granátu, ale jiný britský důstojník, který se vrhl do

jeho díry ve snaze uniknout nepřátelské palbě – nadporučík Gustavus Henry

March-Phillipps. Jeho komentář přesně vystihoval Appleyardovy pocity. Po

sebedůvěře a optimismu, s nímž jednotky Britského expedičního sboru na

podzim minulého roku opouštěly Británii, a  po nejistém období takzvané

podivné války, trvající až do jara, udeřil německý Blitzkrieg, jenž Britům

v nepříjemně krátkém čase přivodil totální porážku a ponížení. Appleyard

a  March-Phillipps byli hrdí muži, kteří z  duše nenáviděli situaci, v  níž se

právě ocitli. Zdravý rozum jim jistě napovídal, že je lepší zůstat naživu

a sbírat síly k dalšímu boji a že jejich vlast nutně potřebuje, aby přežili. Jak

se tu však celé hodiny krčili v díře, bez možnosti odpovědět na ránu ranou,

s pouhou nadějí na záchranu, cítili se přesto oba velice „nebritsky“. Věděli

také, že mnozí jejich kamarádi stále ještě vedou zoufalý boj na zdrženou

s úkolem umožnit evakuaci ostatních.

Dvaatřicetiletý Gustavus March-Phillipps byl o devět let starší než Apple

yard, což představovalo značný věkový rozdíl. Byl romantikem a v mnoha

ohledech vojákem starého tradičního střihu. Vzhlížel k  dávným hrdinům,

jakými byli Drake, Raleigh a  Robert I. Bruce, a  soudil, že britská armáda

by u  nich měla hledat inspiraci a  bojového ducha k  obraně proti němec

kému náporu. Jako praktikující římský katolík pevně věřil v  Boha (stejně

jako Georey Appleyard), těsně následovaného Králem a Vlastí. Ve dvaceti

byl přijat do Královského dělostřelectva, v jehož řadách sloužil několik let

v  Indii a  dosáhl hodnosti poručíka. Zúčastnil se bojů na severozápadní

hranici, ale v lednu 1932 ke své nelibosti shledal, že zůstal s 23. polní dělo

střeleckou baterií trčet v posádkovém městě Meerutu, zahlcen nekonečným

koloběhem ceremoniálních a sociálních služeb.

March-Phillipps neměl pochopení pro okázalost, ceremoniály a  byro

kracii. Zklamán vojenským životem, odešel v říjnu 1932 z armády a vrátil

se do městečka Blandford Forum v  Dorsetshiru, kde jeho rodina vlastnila

Eastway House – dům z 18. století. Bylo mu tehdy čtyřiadvacet a následují

cích několik let vedl život venkovského gentlemana. Napsal a publikoval tři

novely – Sporting Print, Storm in a Teacup a Ace High, v nichž vyjádřil pro

nikavé porozumění povaze člověka. Všechny byly kritikou příznivě přijaty.

March-Phillipps byl štíhlý, trochu kostnatý muž střední postavy s tma

vými, na čele mírně ustupujícími vlasy a  pichlavýma očima. Byl posedlý udržováním fyzické kondice a  každý gram jeho tělesné hmotnosti tvořily pevné svaly a šlachy. Spíše než buldoka připomínal chrta. Dámy ho považovaly za pohledného muže. V dětství jej však kopl do obličeje kůň, na což si


17

Z AČÁTEK

March-Phillipps odnesl trvalou památku – lehkou deformaci a jizvu na horním rtu, kterou zakrýval pečlivě pěstěným knírem. Byl vynikajícím jezdcem a jeden čas působil v předsednictvu Dorsetshirského honebního společenství. Miloval anglický venkov i přírodu a stejně jako Appleyard se věnoval ornitologii. Při řeči lehce zadrhával, ale nikdy nepřipustil, aby mu tato vada zabránila v čemkoli, co chtěl říci nebo udělat. Jeho přátelé dokonce tvrdili, že ji uměl využít jako ofenzivní zbraň. Měl vznětlivou povahu, jejíž projevy však trvaly jen krátkou dobu, a  v  boji dokázal vždy zachovat klid a  sebekontrolu. Byl nápaditý při vymýšlení velkých akcí a schopný i odvážný při jejich realizaci. Přirozený vůdce mužů, jehož smysl pro spravedlivé jednání s  podřízenými mu zajišťoval jejich bezvýhradnou loajalitu. Mnohé z  výše uvedených vlastností si od March-Phillippse „vypůjčil“ Ian Fleming, který mu je nepochybně záviděl, a obdařil jimi osobnost agenta Jamese Bonda.

V  charakteru Guse March-Phillippse nalezneme ještě jiný aspekt, jenž ho sbližoval s  Flemingem – vášeň pro rychlá auta. V  roce 1940 vlastnil a  řídil Vauxhall Velox 30/98 Tourer, jeden z  nejlepších sportovních vozů své doby. Byl to mohutný stroj s  motorem o  obsahu 4224 ccm, schopný vyvinout značnou rychlost. První z  automobilů Velox 30/98 byl vyroben v roce 1913, poslední kus v roce 1927. V roce 1940 musel být tedy March-Phillippsův Velox 30/98 nejméně třináct let starý, tedy již něco jako veterán. Jeho přirozeným rivalem na britských silnicích byl 4,5litrový Bentley, který měl o něco málo výkonnější motor a vedl si dobře v proslulém závodě v Le Mans. Odborníci ovšem tvrdili, že Velox 30/98 je ve skutečnosti rychlejší. Je nanejvýš pravděpodobné, že někdy během jejich známosti vzal Gus March-Phillipps Iana Fleminga svým Veloxem na projížďku – za předpokladu, že na ni dokázali sehnat ve válkou sužované Británii dostatek benzínu.

Když Ian Fleming na počátku padesátých let stvořil postavu Jamese Bonda (Casino Royale, 1953), obdařil ho sportovním veteránem, podobným, jaký měl Gus March-Phillipps. Nejednalo se však o  Velox 30/98, kterých bylo již tehdy velmi málo, nýbrž o jeden z posledních 4,5litrových vozů Bentley, který si Bond opatřil ještě před válkou, v roce 1933, jako „téměř nový“ (poslední vůz tohoto typu byl vyroben v roce 1931). Svůj Bentley řídil v prvních „bondovkách“. Teprve v šedesátých letech, kdy se podle literárních předloh začaly točit první lmy, byl Bondův oblíbený vůz „modernizován“ a  tajný agent začal používat svůj skvělý Aston Martin.

Vypuknutí války vytrhlo March-Phillippse z  poklidného venkovského života, přivedlo jej zpátky do armády a  v  jejích řadách v  roce 1939 do Francie. V průběhu ústupu Britského expedičního sboru z Francie a za bojů o  Dunkerque sloužil jako štábní důstojník na velitelství generála Brooka. Vyznamenal se a  za projevenou statečnost byl později dekorován Řádem




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist