načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Odd a mraziví obři - Neil Gaiman

Odd a mraziví obři

Elektronická kniha: Odd a mraziví obři
Autor:

Odd má v životě pěknou smůlu. Při nájezdu Vikingů přišel o otce, s novým otčímem to nemá vůbec jednoduché a zdá se, že krutá zima snad nikdy neskončí. Odd se proto rozhodne z ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 118
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustroval Chris Riddell
přeložila Helena Šváchová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-5059-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Odd má v životě pěknou smůlu. Při nájezdu Vikingů přišel o otce, s novým otčímem to nemá vůbec jednoduché a zdá se, že krutá zima snad nikdy neskončí. Odd se proto rozhodne z norské vesnice odejít a vydá se do lesa. Když na cestě potká medvěda, lišku a orlici, konečně se na něj usměje štěstí. Noví kamarádi totiž nejsou jen obyčejná zvířata, ale uvěznění severští bohové.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Odd a mrazivi obri

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Neil Gaiman

Odd a mrazivi obri

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.





ODD AND THE FROST GIANTS

© Albatros, 2018

Text copyright © Neil Gaiman 2008, 2016

Illustrations © Chris Riddell 2016

Translation © Helena Šváchová, 2018

ISBN e-knihy 978-80 00-05092-8 (1. zveřejnění, 2018)

ISBN tištěné verze 978-80-00-05059-1 (1. vydání, 2018)


Pro Iselin a Linneu

– N.G.

Pro Jacka

– C.R.



9

K APITOLA 1

Odd

kterému říkali Podivný Odd, a v těch časech a končinách na tom

nebylo nic zvláštního ani neobvyklého. Jméno Oddznamenalo hrot ostří a přinášelo štěstí.

A podivný vskutku byl. Aspoň si to o  něm mysleli ostatní vesničané. Ale jestli něco neměl, tak štěstí.

Jeho otec zahynul během námořní výpravy za kořistí před dvěma lety, když bylo Oddovi deset. To se lidem během námořních výprav stávalo, jenže jeho otce nezabil žádný Skot, nezemřel slavně v  žáru bitvy, jak se na vikinga sluší. Skočil přes palubu, aby zachránil jednoho z malýchpodsaditých poníků, které s  sebou brávali na  nájezdy, aby jim nosili zásoby a kořist.

Na poníky nakládali všechno zlato a cennosti a jídlo a zbraně, co jen našli, a poníci se s nimi plahočili zpátky na loď. Poníci byli na lodi zevšeho nejcennější a  nejpracovitější. Potom co jeden Skot zabil Olafa Vysokého, musel na poníky dohlížet Oddův otec. Oddův otec neměl s poníky moc zkušeností, protože se živil jako dřevorubec a řezbář, ale snažil se, seč mohl. Na  zpáteční cestě se během poryvu větru a  deště z  Orknejí jeden poník odvázal a spadl přes palubu. Oddův otec skočil s provazemdo šedého moře, dotáhl poníka zpátky k lodi a spolu s ostatními vikingy ho zase dovlekl na palubu.

Do rána Oddova otce zabil chlad, mokro a voda v plicích.

Když se ostatní vrátili do Norska, pověděli to Oddově matcea Oddova matka to pověděla Oddovi. Odd jen pokrčil rameny. Neplakal. Neřekl na to nic.

Nikdo nevěděl, co Odd uvnitř cítí. Nikdo nevěděl, co si myslí. A  to bylo ve vesnici na březích fjordu, kde každý věděl o každém prvníposlední, přímo k nesnesení.

Vikingem tenkrát nikdo nebýval na plný úvazek. Všichni měli i jinou práci. Loupežné výpravy po moři muži podnikali pro zábavu, nebo aby si obstarali něco, co jim ve vesnici chybělo. Pořizovali si takhle i svoje ženy. Oddovu matku, která byla zrovna tak tmavovlasá, jako byl Oddův otec světlovlasý, přivezli na fjord na lodi ze Skotska. Zpívávala Oddovi balady, které se naučila jako dívka, než jí Oddův otec sebral nůž a přehodil si ji přes rameno a odnesl si ji na loď.

Odd si říkal, jestli se jí po Skotsku nestýská, ale když se jí zeptal, tak mu pověděla, že ani ne, jen se jí stýská po lidech, co mluví stejnýmjazykem. Teď už mluvila jazykem seveřanů, ale s přízvukem.

Oddův otec vládl sekyrou. Měl srub s jednou místností, který sipostavil z polen hluboko v lesíku za fjordem, a chodíval do lesů a vracíval se třeba o týden později s ručním vozíkem vysoko naloženým poleny. Ta pak nechával zvětrat, aby se dala snadno štípat, protože v těch končinách se ze dřeva vyrábělo všechno: dřevěnými hřeby se spojovaly dřevěné plaňky, ze kterých se stavěla dřevěná obydlí či dřevěné lodě. V zimě, když navályzávěje sněhu tak hluboké, že se nedalo cestovat, sedával Oddův otec u ohně a vyřezával ze dřeva obličeje a hračky a pohárky a misky a Oddova matka přitom šila a vařila a neustále zpívala.

Měla nádherný hlas.

Slovům jejích písní Odd nerozuměl, ale ona mu je potom překládala a  jemu se v  mysli rozvířily příběhy o  šlechetných pánech, co vyjížděli na svých skvostných koních, na zápěstí jim seděli vznešení sokoli a po boku se jim vždy hnali jejich stateční lovečtí psi, a řítili se do tisícerýchnebezpečí, bojovali s obry a zachraňovali panny a osvobozovali utlačovanéod krutovládců.

Potom co Oddův otec zemřel, zpívala jeho matka méně a méně.

Odd se ale pořád usmíval a doháněl tím vesničany k šílenství. Usmíval se dokonce i po nehodě, při které si zmrzačil pravou nohu.

Stalo se to tři týdny po tom, co připlula loď bez otcova těla. Odd vzal sekyru, kterou jeho otec kácel stromy, tak obrovskou, že ji stěží zvedl,a dovlekl ji do lesů. Byl si jistý, že ví všechno, co je o kácení stromů třeba vědět, a odhodlaný vyzkoušet si svoje znalosti v praxi.

Později své matce přiznal, že měl možná použít menší sekyrkua pocvičit se s ní na menším stromku.

Stejně ale dokázal něco pozoruhodného.

Když mu strom spadl na chodidlo, vyhloubil sekyrou v zemi pod svou nohou díru a  nohu vytáhl, odsekl jednu větev a  vyrobil si z  ní berličku, protože si v noze rozdrtil kosti. A nějak se dostal domů a dotáhl s sebou i otcovu těžkou sekyru, kovu se totiž v těch kopcích našlo pomálu a sekyry se musely směňovat nebo krást a on ji nemohl nechat zrezivět.

Uběhly dva roky a  Oddova matka se provdala za  Tlustého Elfreda, který byl docela milý, když zrovna nepil, ale z  předchozího manželství už měl čtyři syny a  tři dcery (do  manželky mu uhodil blesk) a  na  svého chromého nevlastního syna neměl čas, a  tak Odd trávil čím dál víc času v širých lesích.

Odd miloval jaro, kdy začaly dolů do údolí stékat vodopádya lesnatou krajinu posely květiny. Měl rád léto, kdy dozrávaly první bobule,i podzim, kdy byly oříšky a malá jablíčka. Neměl moc rád zimu, kdy vesničané trávili tolik času, kolik jen mohli, ve vesnické velké síni a jedli kořenovou zeleninu a  solené maso. V  zimě se muži hádali a  rvali a  prděli a  zpívali a  spali a  budili se a  zase se hádali a  ženy kroutily hlavami a  šily a  pletly a vyspravovaly oblečení.

V březnu bývala ta nejhorší zima za nimi. Sníh roztál, řeky serozproudily a svět zase přicházel k sobě.

Jenže toho roku ne.

Zima se držela zuby nehty, jako když nemocný odmítá zemřít. Ubíhal jeden šedý den za druhým a led byl pořád tvrdý, svět zůstával nepřátelský a studený.

Ve vesnici si lidé lezli na nervy. Zírali na sebe přes velkou síň už čtyři měsíce. Bylo načase, aby muži připravili svoje lodě na moře a ženy začaly plít zem, aby do ní pak zasely nové plodiny. Hry se ošklivě zvrhávaly. Vtipy začaly být kruté. Při šarvátkách chtěl jeden druhému ublížit.

A proto se stalo, že jednoho rána na konci března – pár hodinpředtím, než slunce vystoupalo na oblohu, když byl mráz tvrdý a země pořád jako železo, když Tlustý Elfred a jeho děti a Oddova matka ještě spali – si Odd oblékl svoje nejtlustší, nejteplejší oblečení, ukradl kouřem zčernalou půlku lososa, která v domě Tlustého Elfreda visela z trámoví, a z ohněsebral kotlík s hrstkou planoucích uhlíků. A také vzal otcovu druhou nejlepší sekyru, připnul si ji koženým řemínkem k opasku a odkulhal do lesů.

Sníh byl hluboký a zrádný a pokrývala ho silná, lesklá ledová krusta. Chodilo by se v  něm těžko i  muži se dvěma zdravýma nohama, ale pro chlapce s jednou dobrou nohou, jednou velmi špatnou nohou a dřevěnou berličkou byl každý kopec jako hora.

Odd přešel zamrzlé jezero, které mělo roztát už před několika týdny, a vnořil se hluboko do lesů. Dny se zdály skoro stejně krátké, jako bývaly uprostřed zimy, a přestože bylo odpoledne teprve v půli, panovala už tma jako v noci, když chlapec konečně došel k otcovu starémudřevorubeckému srubu.

Sníh zahradil dveře, a tak musel Odd vzít dřevěnou lopatu a odhrabat ho a teprve pak mohl vstoupit. Pomocí třísek na podpal rozdělal v kotlíku oheň a staral se o něj, dokud mu nepřipadalo bezpečné přenést hodo ohniště, kde byla stará suchá polena.

Na podlaze našel kousek dřeva, o něco větší než svoji pěst. Chtěl ho hodit do ohně, ale nahmatal na dřevěném špalíčku řezbu, a tak ho odložil stranou, že si ho za světla prohlédne. Nabral do malé pánvičky sníha rozustil ho nad ohněm a snědl uzenou rybu a vypil horkou vodu z bobulí.

Bylo mu dobře. V  koutě pořád ležely přikrývky a  matrace nacpaná slámou a  on si uměl představit, že je ta malá světnička cítit jeho otcem, a nikdo ho nebil ani mu nenadával do mrzáků nebo hlupáků, takže když plameny šlehaly dost vysoko na to, aby oheň hořel až do rána, šel Odd spát docela šťastný.



Neil Gaiman

NEIL GAIMAN


10. 11. 1960

Neil Richard Gaiman je původním povoláním žurnalista se zaměřením na sci-fi a fantasy.

Slávu si získal scénáři ke komiksům Sandman, který vypráví příběhy členů rodiny Věčných, hlavně osud Oneira, jinak též Morfea, pána říše snů. V roce 1991 napsal scénář k televiznímu seriálu Nikdykde a stejnojmennou knihu vycházející ze seriálu.

S Terrym Pratchettem napsal román z žánru humorné fantasy Dobrá znamení, příběh o zrození Antikrista a blížícím se Armageddonu. Napsal také román Američtí bohové, na který volně navázal knihou Anansiho chlapci. Jednou z jeho posledních knih je Hvězdný prach, pohádka o chlapci, synovi člověka a dívky z říše kouzel, a o jeho cestě za spadlou hvězdou, kterou přislíbil své lásce za její ruku. Neil se neopomněl zmínit, že na této knize nespolupracovalo žádné dítě, čehož on nelituje. Kromě již uvedených děl napsal "pohádku" Koralina, která je též přeložena do češtiny. Příběh je napsán ale tak, že patří k poměrně dobře vykresleným hororům.

Kromě románů píše Neil Gaiman také písně, básně, povídky a filmové scénáře. Kromě již zmíněného seriálu Nikdykde napsal scénář k filmu Maska zrcadla, na kterém spolupracoval s režisérem filmu Davem McKeanem. Jeho romány Hvězdný prach a Koralina se dočkaly filmové adaptace, Hvězdný prach s Robertem DeNiro Michelle Pfeiffer a Claire Danes v hlavních rolích a Koralina, kde hraje Dakota Fanning a Teri Hatcher.

Většinu díla Neila Gaimana je možno zařadit pod žánr urbanfantasy, což je, trochu zjednodušeně, fantasy odehrávající se na pozadí skutečného světa. Neil o sobě tvrdí, že od mala toužil vyprávět příběhy, k čemuž se dá dodat snad jen to, že většina jeho čtenářů hodnotí jeho knihy a příběhy jako originální, čtivé a velmi osobité.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist