načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ochránce – Jodi Ellen Malpasová

Ochránce

Elektronická kniha: Ochránce
Autor: Jodi Ellen Malpasová

Jake Sharp přijal zakázku významného muže, jenž ho pověřil hlídáním své dcery z důvodu nedávno obdržených výhrůžek. Jake tuší, že mu zaměstnavatel neříká celou pravdu,
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339
+
-
11,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Cosmopolis
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 443
Rozměr: 21 cm
Spolupracovali: z anglického originálu The protector ... přeložila Kristýna Vyhlídková
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0597-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jake Sharp přijal zakázku významného muže, jenž ho pověřil hlídáním své dcery z důvodu nedávno obdržených výhrůžek. Jake tuší, že mu zaměstnavatel neříká celou pravdu, přesto se ale rozhodne ochranu na první pohled rozmazlené Camilly přijmout. Nepočítal však s tím, že se do Camille, jež je pravým opakem toho, co očekával, zamiluje. Nyní musí čelit nejen nebezpečí skrývajícímu se za výhrůžkami, ale i strachu z toho, že ztratí své srdce. Má vztah dívky z vyšší vrstvy a muže zoceleného válkou šanci uspět?

Popis nakladatele

Smyslný erotický román od bestsellerové autorky Jodi Ellen Malpasové. (jsi v dobrých rukách...)

Zařazeno v kategoriích
Jodi Ellen Malpasová - další tituly autora:
 (e-book)
Jedna noc 1: Zaslíbená Jedna noc 1: Zaslíbená
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

OCHRÁNCE

Jsi v dobrých rukách...

Jodi Ellen Malpasová


Jodi Ellen Malpas THE PROTECTOR Copyright © 2016 by Jodi Ellen Malpas Translation © Kristýna Vyhlídková 2019 © Grada Publishing, a. s., 2019 Z anglického originálu The Protector, vydaného nakladatelstvím Orion Books v roce 2016, přeložila Kristýna Vyhlídková Odpovědná redaktorka Barbora Srncová Redakční úpravy a korektury Monika Straková Obálka Ondřej Mikulecký Grafická úprava a sazba Roman Křivánek, Art007 Vydala Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis v Praze roku 2019 jako svou 7379. publikaci Tisk FINIDR Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, Praha 7 ISBN 978-80-271-1151-0 (ePub) ISBN 978-80-271-1150-3 (pdf) ISBN 978-80-271-0597-7 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Pro mého tátu – věčného ochránce.

7

PODĚKOVÁNÍ

Je tu tolik lidí, kterým chci poděkovat. Vždycky přemýšlím nad tím,

jestli už z toho nejste všichni otrávení. Ale pro případ, že ne, tak dě

kuji svému britskému týmu a  také tomu americkému tam za vodou

za to, že neustále podporujete moji kariéru. Mám obrovské štěstí, že

stojíte za mnou.

Je tu ovšem jedna osoba, kterou musím vyzdvihnout – někdo, kdo

pro mě moc znamená, a  to nejen jako profesionál v  oboru. Je jím

moje agentka, Andrea Barzvi. Už jsou to tři roky, kdy jsme se poprvé

setkaly – kdy jsem byla naprosto bezradně lapená ve víru všech věcí

točících se okolo trilogie This Man. Pořád jsem bezradná, ale vědomí,

že mám po boku Andreu, dělá z té bláznivé horské dráhy spíš vzrušu

jící zábavu než děsivou skutečnost. Ona je opravdu poklad a já každý

den děkuji šťastné hvězdě, že mě našla. Díky, Andy, za všechno, co

pro mě děláš jako profesionál, a ještě mnohem víc.

JODI ELLEN MALPASOVÁ

A  nakonec bych ráda poděkovala všem úžasným bloggerkám

a čtenářkám po celém světě. Jsem vděčná, že jste mě pustily do svého

webového světa a  stále hlídáte, kam mě ta moje spisovatelská cesta

zavede. Doufám, že si mého nového muže, Jakea, náležitě užijete.

9

1. KAPITOLA

JAKE

ZÍRÁ NA MĚ vytřeštěnýma očima plnýma hrůzy a děsu a tělo má

pode mnou úplně ztuhlý. Žár, prach, řev všude kolem – to všechno

způsobuje, že je téměř nemožný se soustředit. Jenže já se musím

soustředit. Párkrát prudce zamrkám a  lehce se posunu, abych ho

udržel v tom štěrku a písku na místě. Neměl bych tu být. Měl bych

se držet v pozadí v okolních kopcích, nepostřehnutelnej díky bujný

mu porostu a všudypřítomným okolním skalám. Neznámá, nevidi

telná hrozba.

Muž, kterýho tu držím jako vězně, je hubenej a podvyživenej s na

žloutlým bělmem očí. A tenhle vymytej mozek sejmul dva z mých par

ťáků. Intenzivní bolest v  rameni mi připomene, že mě málem dostal

taky. Měl jsem zůstat na pozici. Podělal jsem to. Bezohledná a sobecká

potřeba přivést tyhle zasraný hajzly do pekla vyústila ve smrt dvou vo

jáků. Měl jsem to být já, kdo tu měl teď o pár metrů dál ležet ve špíně.

Zasloužil bych si to.

10

791. KAAKP ITAOTL902

Pod tenkou látkou trička mu divoce buší srdce. Cítím to na vlastní

kůži, dokonce i přes ty strašný vrstvy uniformy a neprůstřelnou vestu,

která mi kryje hrudník. Ale ani teď mu z očí nemizí ten ďábelskej po

hled, zatímco ke mně něco mumlá v tý svý hatmatilce.

Modlí se.

Měl by.

„Uvidíme se v  pekle.“ Zmáčknu spoušť a  pošlu mu kulku rovnou

do hlavy.

***

Naprosto zpocenej se prudce posadím na posteli, těžce oddechuju

a tenký prostěradlo se mi lepí všude po těle.

„Zkurvysyn,“ vydechnu a dovolím očím, aby se přizpůsobily ran

nímu rozbřesku. Pak si z panoramatickýho okna ložnice všimnu lon

dýnskýho obzoru. Je šest ráno. Vím to, aniž bych se musel podívat na

hodiny na nočním stolku, a není to jenom vycházející slunce, co mi

tuhle informaci prozradí. Každý ráno přesně v  tuhle dobu mi totiž

v hlavě začne ječet alarm. Břemeno a požehnání zároveň.

Spustím nohy po straně z  postele, popadnu telefon a  nijak mě

nepřekvapí, když tam nenajdu žádnou zprávu ani zmeškanej hovor.

„Dobrý ráno, světe,“ zamumlám a  odhodím ho zpátky na noční

stolek, než si protáhnu ruce a zatnu ztuhlý svaly. Zakroužím rameny

a zhluboka se nadechnu, než všechen ten vzduch zase klidně a dlou

ze vypustím nosem. Položím si předloktí na kolena a zírám na město,

zatímco se snažím potlačit noční můru do bezpečnýho kouta mys

11

791. K9A

li a pravidelně u toho dýchám. Nádech a výdech. Nádech a výdech.

Nádech a výdech. Zavřu oči a děkuju síle falešnýho poklidu. Dovedl

jsem ji k dokonalosti.

Jenže pak se mi všechny svaly v těle opět napnou, když se za mnou

cosi pohne. Ruka mi sklouzne rovnou pod matraci pro mou VP9, než

se nad tím vůbec stihnu zamyslet.

Impuls.

Zbraň míří na probouzející se cíl ještě dřív, než stihnu vůbec zaostřit.

Instinkt.

Vyskočím na nohy, nahej jako v den, kdy jsem se narodil, v pevně

nataženejch rukách pistoli.

„Hmmmmm,“ vkrade se mi do mysli tichý zavrnění a já si všimnu

dlouhejch nahejch nohou trčících zpod peřiny. Konečně mi nasko

čí mozek a  přenese mě zpátky do baru, ve kterým jsem včera ve

čer skončil. Rychle strhnu zbraň z dohledu právě ve chvíli, kdy se jí

se zachvěním otevřou oči. Líně se usměje a pohybem vypočítaným

k tomu, aby mě přiměla slintat a ptáka sebou škubat chtíčem, si pro

táhne pevný štíhlý tělo.

Jenže to má smůlu. Mám teď v hlavě jedinou věc. A ona to není.

„Pojď zpátky do postele,“ zašeptá a  chlípným pohledem přejede

moji metr pětadevadesát centimetrů vysokou postavu. Nadzvedne

se na lokti, položí si bradu do dlaně a  dlouhýma prstama si začne

poklepávat na tvář.

Nevšímám si jí, ať už škemrá jakkoliv. A na obzoru čekám hodně

zklamanou ženskou. Ta samá scéna, jinej den. Vyrazím pryč a v zá

dech mě vyprovází znechucenej pohled. „Promiň, mám něco na prá

12

791. KAAKP ITAOTL902

ci,“ prohodím přes rameno, aniž bych jí věnoval pozornost. Na tohle

nemám čas. „Klidně si vezmi banán, až budeš odcházet.“ Zabočím

za roh do koupelny.

Dvě celoprosklený stěny mi poskytují sto osmdesáti stupňový roz

hled po městě, ale já vidím jedině svoji ztrhanou tvář v  zrcadle. Po

vzdechnu si a opřu se oběma rukama o umyvadlo, když pustím vodu,

a  dál zírám na svůj ubohej odraz. Vypadám stejně na hovno, jako se

cítím. Zkurvenej Jack Daniel’s. Dlaněma si přejedu po zarostlý tváři

právě ve chvíli, kdy za sebou zaslechnu: „Ty seš takovej zasranej kokot!“

následovaný výstražnejma signálama, že se mi do koupelny blíží žen

ská. Nemůžu s ní nesouhlasit. Jsem hajzl. Nabroušenej, pomstychtivej

hajzl. Přál bych si, aby se ve mně usadil klid a mír, ale v mým životě žád

nej klid není. Den co den vídám jejich tváře kdykoliv, když zavřu oči.

Danny, Mike. Byli pro mě jako bráchové a i po čtyřech letech vím, že to

byla jenom moje vina, proč jsou mrtví. Moje hloupost. Moje sebestřed

nost. Není před tím úniku. Jenom rozptýlení. Práce, chlast a sex... To

je všechno, co mám. A bez jasnýho úkolu mi zbývají jenom dvě věci.

Střelím unavenýma očima za svůj odraz a najdu ji tak vytočenou,

jak jsem čekal. Ale je tam i touha. Krásný prsa jí zdobí pevný bradav

ky a  ona mě nepřestává probodávat vražedným pohledem. Otočím

hlavu ke straně a  čekám, až si mě chlípně prohlídne. Pootevře rty.

Pták zůstává v klidu. Ani náznak ranní erekce.

„Zavři za sebou dveře,“ řeknu bez zájmu a spolu s přímočarým příka

zem jí nevěnuju víc než kamennej výraz. A pak to spatřím. Odhodlání.

„A je to tu,“ zamumlám si pro sebe, odstrčím se od umyvadla a na

rovnám se, abych se proti tomu obrnil.

13

791. K9A

Zuřivě ke mně dojde a  rozhazuje přitom rukama. „Ty bastarde!“

zařve a  vrazí mi facku. A  já ji nechám, zatnu zuby a  čekám, až mě

přestane brnět tvář. Pak si s  křupnutím protáhnu krk a  otevřu oči.

„Dveře jsou tímhle směrem,“ řeknu a mávnu rukou směrem za ni.

Chvíli na sebe jenom zíráme – ona ohromeně, protože si pravdě

podobně přehrává to, jak úžasně jsem ji včera ošukal, a  já netečně,

zatímco si nepřeju nic jinýho, než aby si kurva pospíšila a  já mohl

začít den.

„Díky za pohostinnost,“ vyštěkne, konečně se otočí na bosý patě

a vypadne.

Za pár minut prásknou dveře a rozvibrujou se všechny stěny. Vrá

tím se k  zrcadlu a  popadnu kartáček na zuby. Pak na sebe hodím

kraťasy, obuju si tenisky a vyrazím do ulic.

***

Čerstvej ranní vzduch je skvělej. Zamířím do parku, poslouchám

zvuky probouzejícího se Londýna, narůstající dopravy, ptáků a kro

ky dalších běžců dopadajících na chodník. To všechno na mě má

uklidňující účinek, kterej potřebuju k  tomu, aby můj den dobře za

čal. Na trávě se stále drží rosa, a jak sprintuju po cestě, ulpívá na mě

vlhkost. Začínají mi dřevěnět nohy. Přesně takhle to mám rád. Sou

středím se, můj směr je automatickej, jako kdybych běžel tuhle trasu

milionkrát. Což jsem pravděpodobně udělal. Ty samý tváře, většinou

ženský a všechny nadějně rozesmátý, když mě vidí se blížit. Narovna

jí se a nutí se do pravidelnýho dechu. Možná bude dnešek tím dnem,

14

791. KAAKP ITAOTL902

kdy se zastavím a pozdravím je, nebo po nich možná střelím rychlým

úsměvem, zatímco je budu míjet. Jak jsem řekl, obrovský zklamání.

Jsou to jenom další tváře v moři bezvýznamnejch lidí, který mi zkří

žili cestu. Nenápadně je všechny oběhnu, tělo mi pracuje automatic

ky, aby se vyhnulo jakýkoliv kolizi.

O  půl hodiny později se mi konečně projasní hlava a  pot začne

vyplavovat z  těla všechen alkohol. Během poslední míle to ze mě

všechno vyprchá a začnou mě pálit plíce.

Hotovo.

Zvolním tempo a pomalu zastavím před Nero’s café. Zvednu oči

k  nebi. Spokojeně přikývnu. 7:20 přesně. Vejdu do dveří, popadnu

ubrousek a  otřu si čelo, zatímco kráčím k  pultu. Cestou kolem led

ničky popadnu lahev s vodou, otevřu ji a obrátím ji do sebe ještě dřív,

než dojdu k obsluze. Ta má pro změnu namarkováno ještě dřív, než

stačím sáhnout do kapsy pro peníze.

„Vaše černá káva už se dělá,“ řekne a rychle se podívá přes rameno.

„Díky,“ zamumlám a  odhodím lahev na druhou stranu kavárny.

Přistane přímo v koši. Ve chvíli, kdy obrátím pozornost zpátky k ser

vírce, už moje káva stojí na pultě.

Každý den to samý. Popadnu kafe a vypadnu.

Jak kráčím po Berkeley Street, doprava houstne. U svýho obvyk

lýho prodejce se stavím pro noviny. Drží je v napřažený ruce, už když

se blížím, a usmívá se. „Dneska jdete dřív, pane.“

Přikývnu a hodím mu libru, než přelítnu očima titulní stranu. Ve

vteřině, kdy zaregistruju titulek hlavního článku, se ve mně zvedne

vlna vzteku.

15

791. K9A

O SVÁTCÍCH ZEMŘELO PO STŘELBĚ V TURECKU 19 LIDÍ

„Bastardi.“ Spolknu vztek, stejně jako bezmoc, a pokračuju ve čte

ní. Začali s evakuací, turisty varovali, aby se tam nevydávali. Turecko

bylo přidáno na seznam nebezpečných zón. Celej svět je v poslední

době nebezpečná zóna. Zavřu noviny a odhodím je do nedalekýho

koše. Nechápu, proč si to dělám. Nemám, jak bych pomohl. Teď už

ne. Už mě nepotřebujou. Nebo lépe řečeno nechtějí. Moje sebede

struktivní řádění v  Afghánistánu se o  to postaralo. Tváře parťáků,

kamarádů se začnou dobývat skrz moje ochranný zdi v hlavě. Šťastný

tváře. Mrtvý tváře. Mrkáním rozeženu vzpomínky a potlačím je, než

mě úplně přemůžou. Potřebuju dalších deset kilometrů.

***

Pustím sprchu a  nechám teplotu přesně tam, kde je. Na zatraceně

studený. Ostří ledový vody na mě zaútočí ze všech čtyř stran a zajistí

mýmu tělu dokonalej trest. Je to dobrý. Skutečný. Zvrátím hlavu a ne

chám si vodu stékat i přes obličej, zatímco přemýšlím nad plánem na

dnešní den. Vyčistit zbraň... Tenhle týden už počtvrtý. Zkontrolovat

e-maily. Možná zavolat Abbie.

To poslední bylo na seznamu každodenních věcí už čtyři roky, ale

stále zůstávalo nesplněný. Prostě jí zavolat. Dát jí vědět, že jsem na

živu. To je všechno, co potřebuje. Všechno, co jí můžu dát. A stejně

se nemůžu dokopat k  tomu, abych se vrátil k  minulosti. Dech mi

zpomalí a hlava poklesne. Ostrá palba, výbuchy, řev.

16

791. KAAKP ITAOTL902

E-maily!

Protřu si tvář a seberu se z počínajícího záchvatu paniky tím, že

popadnu sprchovej gel. Potřebuju začít svůj den. Jakmile se umyju

a omotám si ručník kolem pasu, popadnu prášky a jeden do sebe ho

dím, zatímco pokračuju podél panoramatických oken až do obývací

ho prostoru, kterýmu dominuje psací stůl. Posadím se do obrovský

ho koženýho křesla a zapnu notebook. Mezitím co nabíhá, ztracenej

v myšlenkách zírám z okna na město.

Jenom jí napiš. Dej jí vědět, že jsi pořád naživu. Suše se svý ubohý

realitě zasměju pod nos. Abbie je pravděpodobně jediná osoba na pla

netě, který není jedno, jestli jsem mrtvej, nebo živej. Nebo už možná

taky ne. Jsem to jenom já. Žádná rodina. Žádný přátelé. Žádný rodiče.

Od chvíle, kdy byli máma s tátou zabiti na palubě letu Pan Am 103,

jsem měl jedinej cíl. Válku. Bylo mi sedm. Ve skutečnosti jsem ani

nerozuměl tomu, co se stalo, ale věděl jsem, že tam venku jsou špatný

lidi a někdo je musí zastavit. A čím jsem byl starší, tím víc ta spalu

jící touha bojovat s ďáblem rostla. Dokud babičku nepřemohlo stáří,

starala se o mě ona. Pak už nebyl nikdo, kdo by si o mě dělal starosti.

Nastoupil jsem do armády a přispěl svojí troškou do mlýna. Čímko

liv, co by mohlo pomoct.

Moje přesná střelba nezůstala nepovšimnuta, a tak mě vytáhli od

normálních kadetů. Dali mi pušku. Nikdy jsem se neohlížel zpátky.

Zamířil jsem, vystřelil a  zasáhl cíl. Znovu a  znovu a  pokaždý jsem

cítil zadostiučinění úspěchu. Žádná vina. Jenom úspěch. Protože

bylo zas na světě o jednoho nebezpečnýho bastarda, kterýho jsme se

museli bát, míň.

17

791. K9A

Cink!

Zvuk příchozího e-mailu mě vytrhne z myšlenek. „Ahoj, krásko,“

zamumlám si sám pro sebe, když na monitoru spatřím její tvář. Na

jednou mě přepadne naděje v jakousi úlevu. Už jsem dva týdny bez

práce a málem z toho zatraceně magořím. Dva týdny ničeho jinýho

než chlastu, šukání a neustálýho zápasu o to, jak udržet vzpomínky

na uzdě.

Jak je pro Lucindu typický, její vzkaz je prostej a přímej... Což je

bezpochyby důvod, proč je to jediná ženská, kterou mám vlastně rád.

Jenže čím víc se do něj začítám, tím rychleji můj spokojenej

úsměv mizí.

KLIENT: Trevor Logan – obchodní magnát a majitel nemovitostí

OBJEKT: Camille Loganová – nejmladší dítě a jediná dcera

ÚKOL: osobní ochrana

DOBA TRVÁNÍ: na neurčito

PLAT: 100 000 £/týden

Opřu se v křesle a sepnu si ruce před bradou do stříšky. Sto tisíc

za týden? V  tom musí být nějakej háček. Osobní ochranka? Tohle

už jsem dlouho nedělal a nejsem si jistej, jestli je to zrovna teď dob

rej nápad, a  to z  důvodu, že se nejedná o  nikoho jinýho než dceru

Trevora Logana – bezohlednýho byznysmena, kterej cestou na vr

chol zadupal do země kohokoliv, kdo mu stál v cestě. Viděl jsem ho

nedávno v  novinách. Kvůli soudnímu sporu a  obvinění, že zamlčel

menšinovýho akcionáře firmy, kterou zrovna koupil. Samozřejmě že



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist