E-kniha: Ochrana dřeva - Petr Ptáček

Petr Ptáček

Ochrana dřeva ve stavbách

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou XXXX. publikaci

Odpovědná redaktorka Jitka Hrubá

Sazba Vladimír Velička

Fotografi e na obálce z archivu Grada Publishing, a.s.

Obrázky v knize z archivu autora

Počet stran 96

První vydání, Praha 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2009

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2009

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-1950-4

5Ochrana dřeva ve stavbách

OBSAH

Obsah

1 Proč dřevo chránit ...................................................................... 7

2 Možnosti poškození dřeva ............................................................ 8

2.1 Poškození povětrnostními vlivy .......................................................... 8

2.2 Poškození biologickými činiteli ........................................................ 13

2.2.1 Dřevokazné houby ............................................................... 13

2.2.1.1 Celulózovorní houby ........................................... 14

2.2.1.2 Lignonovorní houby ............................................ 19

2.2.1.3 Měkká hniloba ..................................................... 21

2.2.2 Dřevozbarvující houby a plísně ...........................................23

2.3 Poškození dřeva ohněm ....................................................................36

2.4 Poškození ostatními vlivy ..................................................................36

3 Způsoby ochrany dřeva ............................................................... 38

3.1 Konstrukční ochrana dřeva ..............................................................38

3.2 Chemická ochrana dřeva .................................................................. 41

3.2.1 Nátěrové hmoty ....................................................................45

3.2.1.1 Impregnační základ + lazura, krycí barva

- třída ohrožení 1,2,3 ............................................46

3.2.1.2 Nátěrové hmoty určené na podlahy a schody

dřevěné a na bázi dřeva

- třída ohrožení 1,2 .............................................. 47

3.2.1.3 Nátěrové hmoty určené na obklady

- třída ohrožení 1,2 ...............................................48

3.2.2 Impregnační prostředky ...................................................................48

3.2.3 Ochrana proti ohni ...............................................................53

3.2.3.1 Reakce na oheň ...................................................53

3.2.3.2 Požární odolnost ..................................................55

3.3 Jiné způsoby ochrany ........................................................................58

3.3.1 Tepelná úprava dřeva ...........................................................58

3.3.2 Sušení dřeva ..........................................................................60

6 Ochrana dřeva ve stavbách

OBSAH

4 Výběr vhodného ochranného prostředku ......................................... 63

4.1 Příklady ...............................................................................................65

4.2 Speciální požadavky ..........................................................................66

5 Způsoby kontroly kvality impregnace ............................................. 72

5.1 Kontrola na stavbě ............................................................................ 72

5.2 Kontrola v laboratoři – přímá metoda ............................................. 74

5.3 Nepřímá metoda ................................................................................ 75

5.4 Trvanlivost provedené chemické ochrany ....................................... 77

5.4.1 Nátěrové hmoty a systémy .................................................. 77

5.4.1.1 Nátěrový systém – krycí, lazurovací ................... 77

5.4.1.2 Ochranné prostředky na dřevo ...........................82

6 Ochrana životního prostředí

– likvidace napadeného a chráněného dřeva ..................................... 86

6.1 Vliv ochranných prostředků a chráněného dřeva

na člověka a životní prostředí ...........................................................86

6.2 Likvidace napadeného dřeva ............................................................88

6.3 Likvidace chráněného dřeva .............................................................88

Použitá literatura ........................................................................... 90

Rejstřík ....................................................................................... 93

KAPITOLA

1

PROČ DŘEVO CHRÁNIT

7Ochrana dřeva ve stavbách

1 Proč dřevo chránit

Dřevo je oblíbený materiál, který člověk používá od počátku své

existence na výrobu nástrojů, nábytku, obalů, hudebních nástrojů,

sportovního nářadí, ale i celých obydlí. Jde o obnovitelný zdroj, kte

rý je biologicky rozložitelný. Po uhlí je naším největším surovinovým

zdrojem. V minulosti bylo dřevo základním stavebním materiálem

zejména na venkově a v horských oblastech. Dřevo má celou řadu

dobrých vlastností. Je to poměrně lehce opracovatelný materiál,

který je pevný a lehký v poměru k ostatním běžně používaným ma

teriálům jako beton a železo. Je možné ho spojovat lepením nebo

kovovými spojovacími prvky a navíc působí i esteticky. Samozřejmě

má i své nevýhody, jako je jeho anizotropie (různé vlastnosti v růz

ných směrech), vady dřeva, jako jsou suky, trhliny atd., ale i možnost

napadení různými biotickými a abiotickými činiteli.

V ideálních podmínkách nám dřevo může sloužit desítky, stovky,

a v některých případech i tisíce let. Vzhledem k tomu, že může být

poškozeno biotickými i abiotickými činiteli, o kterých se dozvíte

v dalších kapitolách, je potřebné ho chránit před nepříznivými vli

vy především konstrukční ochranou. Tam, kde není tato ochrana

možná, je vhodné přistoupit k ochraně chemické.

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

8 Ochrana dřeva ve stavbách

STAVEBNĚ TECHNICKÝ PRŮZKUM

2 Možnosti poškození

dřeva

2.1 Poškození povětrnostními vlivy Dřevo může být vzhledem k jeho skladbě a expozici poškozováno jak abiotickými činiteli, tak biotickými činiteli. Vzhledem k rozsahu poškození se mění jeho pevnost, vzhled, tepelné vlastnosti atd. Abiotičtí činitelé: • voda (déšť, sníh, led); • teplota (nízká – mráz, vysoká – záření); • sluneční záření (zvýšení teploty povrchu dřeva na 40–80 °C,

podle druhu dřeva); • UV záření způsobující šednutí dřeva (přeměna povrchové vrstvy

dřeva obsahující lignin na látky, které mohou být vyluhovány

vodou). Přírodní vlivy jako voda, sluneční záření a jeho složka UV záření působí současně a v závislosti na ročním období postupně dřevo degradují. Částečně narušené dřevo je potom snadněji napadeno biotickými činiteli, jako jsou dřevokazné houby, plísně, hmyz nebo rostliny. Pro odhad rizika možnosti poškození dřeva je vhodné si ještě před jeho použitím odpovědět na několik základních otázek: • jaká je „agresivita“ prostředí, ve kterém se dřevo bude nacházet

(bude pod střechou, v kontaktu se zemí, převládá u nás zima se

stálou sněhovou pokrývkou atd.); • jaká je jeho přirozená odolnost a jak dlouho chceme, aby nám

sloužilo; • jak zajistíme jeho konstrukční ochranu a zda bude dostatečná;

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

9Ochrana dřeva ve stavbách

• zda chceme použít ochranné prostředky a jaké jsou pro dané

použití vhodné (zda je pro dané použití dřevo vůbec vhodné).

Při odpovědích na některé z těchto otázek nám mohou pomoci již

existující normy. ČSN EN 335-1 defi nuje třídy ohrožení (tab. 1),

ČSN EN 350-2 defi nuje přirozenou odolnost vybraných dřevin. Zde

jsou uvedeny pouze nejvíce používané dřeviny (tab. 2).

Tab. 1 Defi nice tříd ohrožení dřeva biotickými škůdci – klasifi kace podle EN 335-1, 2, 3

Třída

ohrožení

Charakteristické vlivy

a podmínky

Prostředí a příklady použití

1 vlhkost dřeva 10 až 20 % neklimatizované suché interiéry

(půdní prostory, krovy)

2 vlhkost dřeva může někdy

přesáhnout 20 %

neklimatizované interiéry s relativní

vlhkostí vzduchu i více než 80 %

(sklepy, prádelny)

3 vlhkost dřeva často větší než 20 %

+ působení povětrnosti

exteriéry, ale bez kontaktu se zemí

(venkovní obklady a konstrukce)

4 vlhkost dřeva trvale vyšší než 20 %

+ působení povětrnosti a kontakt

se zemí

dřevo zabudované do země nebo

vody (i částečně) (sloupy, pražce,

chlad. věže)

5 vlhkost dřeva trvale vyšší než 20 %

+ působení mořské vody

dřevo zabudované do mořské vody

(i částečně) (lodě, zařízení přístavů)

Tab. 2 Přirozená odolnost nejvíce používaných dřevin – ČSN EN 350-2

Název Přirozená trvanlivost* Impregnovatelnost

houby tesařík červotoč jádro běl

smrk ztepilý Picea abies 4 SH SH 3–4 3v

borovice lesní Pinus sylvestris 3–4 S S 3–4 1

jedle bělokorá Abies alba 4 SH SH 2–3 2v

modřín opadavý Larix decidua 3–4 S S 4 2v

buk lesní Fagus silvatica 5 --- S 1

(4 – červené

jádro)

1

dub letní Quercus robur 2 --- S 4 1

* vysvětlení symbolů viz tabulka 3

** impregnovatelnost viz tabulka 4

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

10 Ochrana dřeva ve stavbách

Na základě údajů v tabulce 2 můžeme říci, že odolnost našich dřevin proti dřevokazným houbám není příliš velká, pouze dub je klasifi kován jako trvanlivý, ostatní dřeviny jsou středně nebo slabě trvanlivé. Trvanlivost se týká pouze jádrového dřeva, bělové dřevo se většinou považuje za netrvanlivé. Vzhledem k těmto skutečnostem je tedy nutné chránit dřevo před působením dřevokazných hub takovým způsobem, aby pro ně nebyly vytvořeny vhodné podmínky, tj.vlhkost a teplota. Pokud toto nemůžeme zabezpečit, je vhodnější se použití dřeva pro dané účely vyhnout. Ovšem ani tlaková impregnace nám nezajistí dokonalou ochranu v celém průřezu materiálu. Jednotlivé dřeviny lze proimpregnovat úspěšně pouze v bělové zóně, takže nejlepší pro tento typ ochrany jsou prvky s kruhovým průřezem. Pokud se budeme snažit tlakově naimpregnovat trám čtvercové

ho průřezu např. do třídy ohrožení 4

(kontaktu se zemí), můžeme být pře

kvapeni, že trvanlivost dřeva nebude

dlouhá. Kvalitně proimpregnovat lze

pouze bělovou část. Jádro může být

sice naimpregnované v souladu s po

žadavky a možnostmi pro impregnaci,

ale jen do hloubky několika milimetrů,

což je pro dlouhodobé zabudování do

země nedostatečné.

Obr. 1 Tlaková impregnace

Tab. 3 Přirozená trvanlivost dřeva proti houbám a hmyzu – ČSN EN 350-2

Přirozená trvanlivost dřeva

dřevokazné houby: hmyz:

tesařík – Hylotrupes bajulus

červotoč – Anobium punctatum

1 – velmi trvanlivé

2 – trvanlivé

3 – středně trvanlivé

4 – slabě trvanlivé

5 – netrvanlivé

D – trvanlivé

S – náchylné

SH – jádrové dřevo je známo jako náchylné

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

11Ochrana dřeva ve stavbách

Tlaková impregnace je primárně určena do třídy ohrožení 4. Je

proto prováděna výhradně přípravky na bázi mědi. Dřevo je po im

pregnaci vždy zelené až zeleno-šedé, což je způsobeno fi xací mědi

na dřevní hmotu. Na přání zákazníka je sice možné přípravek a ná

sledně dřevo zabarvit dohněda, ale toto „obarvení“ není trvalé,

protože hnědé barvivo není fi xováno na dřevní hmotu a vyluhuje

se vodou. Tlakově impregnovat lze samozřejmě i čirými přípravky.

Existuje celá řada přípravků, které jsou pro tento způsob schválené,

ale vzhledem k tomu, že je nelze použít do třídy ohrožení 4, nejsou

používány při tlakové impregnaci. V ČR je tlaková impregnace čirým

přípravkem prováděna pouze ve fi rmě Impreg, s.r.o.

Totéž platí např. i o palisádách nebo půlených palisádách, které se

dnes hojně používají v zahradách. Pokud je z palisády „ostrouhána“

bělová část (u půlených palisád ve středové části vůbec bělová část

není) nemůžeme očekávat dlouhodobou trvanlivost. Pokud impreg

novanou půlenou palisádu rozřízneme, uvidíme na příčném řezu

„zeleno-šedou“ vrstvu impregnace jen v tloušťce několika milimet

rů. Životnost takového dřeva nám může prodloužit pouze uložení

v drenáži, např. z kamení, a zamezení kontaktu s půdou.

Z následující tabulky 4 jsou patrné možnosti impregnace dřeva

(proimpregnovatelnosti), pokud ji spojíme s tabulkou 1, uvidíme,

že úspěšně lze proimpregnovat běl borovice a dubu. Například smrk

se impregnuje obtížně s průnikem max. 3–6 mm. Tento průnik mů

žeme zlepšit „perforací“, tzn. navrtáním dírek před impregnací.

Tento způsob se používá například při impregnaci sloupů – provádí

se perforace paty sloupu, která je ve styku se zemí, a na přechodu

země-vzduch, kde je agresivita okolí největší.

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

12 Ochrana dřeva ve stavbách

Obr. 2 Zkouška podle ČSN EN 113 preventivní účinnosti proti dřevokazným houbám

Basidiomycetes

Tab. 4 Klasifi kace impregnovatelnosti – ČSN EN 350-2

Třída impregno

vatelnosti

Popis Vysvětlivky

1 impregnuje se

lehce

řezivo lze úplně proimpregnovat tlakovou

impregnací

2 impregnuje

se středně

obtížně

úplný průnik obvykle není možný, ale po 2 nebo 3

h tlakové impregnace lze dosáhnout u jehličnatých

dřevin více než 6 mm bočního průniku a u listnatých

pronikne velkou částí cév

3 impregnuje se

obtížně

po 3 až 4 h tlakové impregnace nelze dosáhnout

více než 3 až 6 mm bočního průniku

4 impregnuje

se extrémně

obtížně

značně nepropustné pro impregnaci, průnik

ochranného prostředku i po 3 až 4 h tlakové

impregnace, jak boční tak čelní, je minimální

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

13Ochrana dřeva ve stavbách

2.2 Poškození biologickými činiteli 2.2.1 Dřevokazné houby Dřevokazné houby jsou jedním z nejnebezpečnějších organismů napadajících dřevo. Způsob rozkladu dřeva závisí na druhu houby. Ve stavbách se nejčastěji setkáváme s houbami stopkovýtrusnými (Basidiomycestes) a vřeckatými (Ascomycetes, výtrusy vznikají ve vřeckách). Dřevokazné houby stopkovýtrusné se rozmnožují tak, že vnější strana výtrusu (basidiospory) praskne a z výtrusu vyrůstá houbové vlákno (hyfa), které se rozvětvuje a vytváří primární podhoubí. Po setkání vrcholových buněk dvou primárních podhoubí se vytvoří sekundární podhoubí (mycelium). Toto sekundární podhoubí je dvojjaderné a může vytvářet plodnici, na které je hymenium, kde se vytvářejí nové výtrusy. Sekundární mycelium se dělí na dva typy: • substrátové – proniká do dřeva a rozkládá jej, • povrchové – je většinou tvořeno z širších hyf, houba se jím

rozrůstá po povrchu dřeva. Z hyf povrchového mycelia se vy

tvářejí provazcovité útvary – rhizomorfy (známé u dřevomorky)

a blanité a kožovité vrstvy – syrrocia, které pronikají do dřeva,

zdiva i půdy. Dřevokazné houby se zaměřují na dvě základní složky dřeva. Celulózovorní houby rozkládají celulózu a hemicelulózu a způsobují hnědou hnilobu (dřevo je zabarvené do hněda). Ligninovorní houby rozkládají lignin, celulózu i hemicelulózu a způsobují bílou hnilobu. Pro růst dřevokazných hub je nejdůležitější vlhkost dřeva cca 30–70 % a teplota cca 20–30 °C. Jak je patrné z podmínek růstu, při dobré konstrukční ochraně by k růstu dřevokazných hub nemělo docházet. Příčinou jejich rozvoje je většinou vada v konstrukci (dlouhodobé zatékání poškozenou krytinou, navlhlé zdivo, zvýšená kondenzace aj.), nebo i nevhodné použití dřeva pro daný účel. Největším nebezpečím je fakt, že dřevokazné houby zhoršují mechanické vlastnosti dřeva a způsobují jeho degradaci a následně mohou způsobit i havárii celé konstrukce.

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

14 Ochrana dřeva ve stavbách

2.2.1.1 Celulózovorní houby

Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans)

Způsobuje typickou hnědou hnilobu dřeva, postupně se ve dřevě

tvoří příčné a podélné trhliny – rozpadá se v kostkách. Roste ze

jména na dřevě jehličnatých dřevin. Dřevo se barví do tmavě hněda

a nakonec se rozpadá na tmavě hnědý prach. Způsobem růstu se liší

od ostatních dřevokazných hub, roste totiž při nízké vlhkosti dřeva

18–20 % a rozkládá cukry obsažené ve dřevě na molekuly vody, kte

rými zvlhčuje dřevní substrát na vlhkost dřeva 30–40 %. Dřevomor

ka se může rozvíjet při teplotě 3–26 °C (optimálně 18–22 °C).

Dřevomorka prorůstá různými lignocelulózovými materiály,

ale také zdivem, maltou atd. Plodnice je na okraji bílo-žlutá, ke

středu oranžová, až oranžovo-hnědá až hnědo-rezavá. Na větší

vzdálenost (i několika metrů) se rozrůstá pomocí provazců –

rhizomorf.

Obr. 3 Plodnice dřevomorky

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

15Ochrana dřeva ve stavbách

Dřevo napadené dřevomorkou je nutné mechanicky odstranit, vložit

do vhodných pytlů a uložit na skládku nebo spálit (pozor na mož

nost úletu výtrusů). Je nutné opatrně odstranit veškeré napadené

části, jakékoliv „zbytky“ mohou přežívat i několik let a při vytvoření

vhodných podmínek může houba opět začít vyvíjet aktivitu. Potřeb

né je odstranit i celé násypy, podlahy, omítku atd., nevyhnutelné je

odstranit i dřevo zdánlivě zdravé min. 0,5 m od viditelného napa

dení (nejlépe 1–1,5 m). Při masivním napadení je vhodné nechat si

provést posudek stavu konstrukce a návrh sanace, samotnou sanaci

mohou provést i specializované fi rmy.

Dřevomorku ani ostatní dřevokazné houby není možné „chemicky“

zlikvidovat, lze provést pouze preventivní ochranu dřeva a zdiva. Po

likvidaci zbytků houby je nutné odstranit příčinu výskytu, což může

být u dřevomorky obtížné, protože provazce (rhizomorfy) prorůstají

na vzdálenost několika metrů a někdy není možné odstranit všechny

zbytky. Pokud není možné stavbu odstranit (je např. památkově

Obr. 4 Rhizomorfy dřevomorky (www.spuni.cz)

+

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

16 Ochrana dřeva ve stavbách

chráněná), je nutné vytvořit takové podmínky, které zabrání opětov

nému růstu. Jde zejména o snížení vlhkosti a časté větrání stavby,

pokud je to potřeba tak i nuceně (ventilátory).

Zdivo lze chránit prostředky na bázi kvartérních amonných solí

a kyseliny borité nebo jiných organických látek (musí být provedena

zkouška podle ČSN ENV 12 404). Vžité používání sanační omítky

a zdiva pouze s přídavkem kyseliny se na základě zkoušek jeví jako ne

zcela účinné, při zvýšení množství kyseliny borité na účinné množství

se mohou na povrchu vytvářet výkvěty kyseliny borité. Nové dřevo

je nutné chemicky chránit nejlépe hloubkově „tlakovou“ impregnací

nebo dlouhodobým máčením. Ochranný prostředek pro preventivní

ochranu dřeva před dřevokaznými houbami Basydiomycetes musí

být označen minimálně symboly podle ČSN 490600-1 Fb, 1, 2, S.

Pro prostředky na preventivní ochranu zdiva lze použít pouze popis.

Použitelné odzkoušené prostředky na ochranu dřeva a zdiva podle

ČSN EN 599-1 a ČSN 490600-1 je možné nalézt na www.vvud.cz.

Obr. 5 Rhizomorfy dřevomorky

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

17Ochrana dřeva ve stavbách

Koniofora sklepní

(Coniophora puteana)

Dřevo se kostkovitě rozpadá a má

hnědé až černé zbarvení. Koniofora

roste zejména na místech, kde došlo

k havárii konstrukce, popraskaní ta

šek, zatékání, kondenzaci atd. Napadá

dřevo jehličnaté i listnaté, ke svému

růstu potřebuje dostatečnou vlhkost

dřeva 45–90 %, mycelium roste při

teplotách 3 až 35 °C, nejintenzivněji

při teplotě 23 °C.

Dřevo pokrývá tenkým nepravidel

ným povlakem, okraj plodnice je bílý,

směrem do středu barva žlutookrová

Obr. 6 Dřevomorka v dřevěné zárubni

Obr. 7 Koniofora sklepní

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

18 Ochrana dřeva ve stavbách

až zelenohnědá. Nevytváří silné a dlouhé provazce jako dřevomorka domácí. Při svém růstu vylučuje do prostředí kyseliny, které vytváří vhodné podmínky pro růst dřevomorky domácí, proto se mohou tyto dvě houby vyskytovat současně. Tato houba je používána při zkoušce preventivní účinnosti proti dřevokazným houbám ČSN EN 113 ve třídě ohrožení 1, 2, 3.

Pórnatka placentová

(Poria placenta)

Vyskytuje se více druhů (Poria vail

lantti, Poria vaporaria). Mezi těmito

druhy nejsou velké rozdíly, odlišnosti

se týkají velikosti výtrusů a hymeno

foru, tvar plodnic je stejný.

Ke svému růstu potřebují vlhkost

dřeva 35–50 %, roste při teplotách

3 až 35 °C, nejintenzivněji při teplotě

25 °C. Napadá hlavně dřevo jehlična

tých dřevin, výjimečně i listnatých. Plodnice pórnatky placentové jsou podlouhlé, až 20 cm dlouhé a 1–2 cm tlusté, rozlité po substrátu. Hymenofor (spodní strana klobouku) je tvořený z bílých rourek, později šedivožlutých, širokých 0,2 až 1 mm a dlouhých 0,5 až 4 mm (někdy až 10 mm). Povrchové mycelium je bílé barvy, je tvořeno ze silných provazců „rhizomorf“, oproti dřevomorce kratších a pružnějších. Tato houba je používána při zkoušce preventivní účinnosti proti dřevokazným houbám ČSN EN 113 ve třídě ohrožení 1, 2, 3. Trámovka plotní (Gloeophyllum sepiarium) Vyskytuje se také více druhů (Gloeophyllum abietinum, Gloeophyllum trabeum), které se liší např. v barvě okraje klobouku, hustotě pórů, velikosti klobouku atd. Klobouk je rezavý až kaštanově hnědý, později černohnědý, má velikost 2–10 mm, je tuhý, polokruhovitý až kruhovitý, vějířovi

Obr. 8 Pórnatka placentová

KAPITOLA

2

MOŽNOSTI POŠKOZENÍ DŘEVA

19Ochrana dřeva ve stavbách

tý, přirostlý ke dřevu. Hymenofor je

složen z okrově hnědých až hnědých

hustých tlustostěnných pórů.

Ke svému růstu potřebuje vlhkost dře

va 35–40 %, roste při teplotách 5 až 45

°C, nejintenzivněji při teplotě 31 °C.

Napadá dřevo jehličnatých dřevin,

upřednostňuje smrk a borovici, výji

mečně napadá i dřevo listnatých dře

vin. Rozkládá dřevo „zevnitř“, napade

ný trám je zvenku na první pohled na

povrchu neporušený a pevný, dřevo je

kostkovitě rozpadlé uvnitř.

Dřevokazných hub, které se mohou vyskytovat ve stavbách, je celá

řada, zde jsou uvedeny pouze nejznámější a nejčastěji se vyskytu

jící. V případě napadení zejména nosných částí staveb je vhodné

zpracovat posudek stavu napadení a možné rekonstrukce fi rmou,

která se touto problematikou zabývá. Tato houba je používána při

zkoušce preventivní účinnosti proti dřevokazným houbám ČSN

EN 113 ve třídě ohrožení 1, 2, 3.

2.2.1.2 Lignonovorní houby

Lignonovorní houby rozkládají lignin, celulózu i hemicelulózu buď

současně, nebo nejdříve lignin a následně polysacharidy. Z ligno

novorních hub jsou neznámější:

Outkovka pestrá

(Coriolus versicolor)

Napadá dřevo listnatých dřevin, výjimečně i jehličnatých. Vyskytuje

se v hlavně v exteriéru na pokáceném dřevě, zahradním nábytku,

plotech atd.

Plodnice je složena z tenkých kruhovitých tuhých klobouků, nad se

bou i vedle sebe. Klobouky mají rozměr 2–12 cm o tloušťce 0,3 mm.

Obr. 9 Trámovka plotní