načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Obsidio - Amie Kaufmanová

Obsidio

Elektronická kniha: Obsidio
Autor: Amie Kaufmanová

- Poté co se Kady, Ezra, Hanna a Nik zachránili a porušili přitom všechny existující zákony, musí se společně s několika tisíci přeživšími dostat do trvale osídlené části ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249
+
-
8,3
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 613
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: vybrané kresby z deníku: Marie Lu
z anglického originálu Obsidio ... přeložil Richard Podaný
Jazyk: česky
Téma: sci-fi, vesmírná sci-fi, fantasy, australská literatura
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-754-4755-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Poté co se Kady, Ezra, Hanna a Nik zachránili a porušili přitom všechny existující zákony, musí se společně s několika tisíci přeživšími dostat do trvale osídlené části vesmíru. Ovšem obchodní konsorcium, které stálo za invazí na mírumilovnou planetu, to nehodlá nechat jen tak. A tak se všichni musí spojit, aby odvrátili hrozící zničení sebe, evakuační lodi i jedné malé promrzlé planety, která byla na začátku toho všeho.

(Marie Lu ; z anglického originálu Obsidio ... přeložil Richard Podaný)
Zařazeno v kategoriích
Amie Kaufmanová - další tituly autora:
 (e-book)
Illuminae Illuminae
 (e-book)
Gemina Gemina
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Obsidio

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cooboo.cz

www.albatrosmedia.cz

Amie Kaufmanová, Jay Kristof

Obsidio – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


OBSIDIO

AKTA ILLUMINAE - 03


OBSIDIO

A M I E K A U F M A N O V Á

A JAY KRISTOFF

Vy b r a n é k r e s b y z d e n í k u:

MARIE LU

OBSIDIO

AKTA ILLUMINAE - 03


Pro Marii. Pro koho taky jiného?



Hlavní žalobce: Gabriel Crowhurst, BSA, MFS, JD

Hlavní obhájce: Kin Hebi, BSA, ARP, JD

Porota: Chua Li Ťün, BSA, JD, MD; Saladdín al-Nakkát, BSA, JD;

Shannelle Gillianne Chuová, BSA, JD, OKT

Svědek: Leanne Frobisherová, ředitelka divize BeiTech

Industries pro akvizice, MFA, MBA, PhD

Datum: 04/11/76

Čas: 13:06

— pokr. ze str. 1172 —

Crowhurst, G: Měli bychom asi pokračovat, že? Slečno Donnellyová,

je videospojení na vašem konci funkční?

Donnellyová, H: Vidíme vás, pane Crowhurste.

Crowhurst, G: Děkujeme, že jste dnes soudu k dispozici. Uveďte pro

sím do záznamu své jméno a povolání.

Donnellyová, H: Hanna Alimah Donnellyová. Povolání vlastně ani

nemám. Mým otcem byl Charles Donnelly, velitel skokové stanice

Heimdall.

SOUDNÍ DVŮR SPS, PŘEPIS – KERENZSKÝ PROCES, 97. DEN

1 / 615


/ 6152

al-Nakkát, S: Slečno Donnellyová, soudní dvůr vám znovu musí při

pomenout, že možnost svědectví na dálku se uděluje jako výjimka,

nejde o právo. A nelze si také nepovšimnout, že vaše tak řečená

Skupina Illuminae má značnou zálibu v dramatizaci. Pokud by lí

čení degenerovalo v nějaké melodrama nebo frašku, bez váhání je

ukončím, rozumíte?

Donnellyová, H: Rozumíme, Ctihodnosti.

Crowhurst, G: Slečno Donnellyová, přísahu jste již složila. Víte, jak

se podle práva trestá křivé svědectví před soudním dvorem Sjedno

cené pozemské správy?

Donnellyová, H: Jistě by mi to mohli objasnit právní zástupci dok

torky Frobisherové. Bezpochyby ji právě před tím varovali, než ji

pustili na svědeckou lavici k tomu komediálnímu výkonu.

Hebi, K: Námitka!

Donnellyová, H: Zdravím, Leanne. Pěkný kostýmek. Originál od

Feeneyho, že?

Frobisherová, L: [nesrozumitelné]

Hebi, K: Vaše Ctihodnosti...

al-Nakkát, S: Slečno Donnellyová, toto jsou přesně ony teatrální

vložky, které nebudu tolerovat. Budete oslovovat výhradně činov

níky soudu, nebo to ohodnotíme jako pohrdání soudem. Je to zcela

jasné?

Donnellyová, H: Ano, Ctihodnosti. Naprosto jasné.


3 / 615

Crowhurst, G: Slečno Donnellyová, soud již probral první a druhou

část Akt Illuminae, jež se zabývají původní invazí na Kerenzu IV

provedenou jednotkami BeiTech Industries...

Hebi, K: Námitka. Údajnou invazí.

Chuová, S: Námitka se uznává.

Crowhurst, G: Omlouvám se. Údajnou invazí.

Probrali jsme záznamy o bitvě mezi Lincolnem a Alexandrem. Poté

jsme se přesunuli k údajnému obsazení skokové stanice Heimdall

zvláštními agenty BeiTechu a k příletu vědeckého plavidla WUC

Hypatia.

Donnellyová, H: Nezapomeňte taky na to, jak málem implodoval ves

mír. Dvakrát.

Crowhurst, G: Jistě. Nicméně jste nám stále ještě nevysvětlila, jak

je možné, že s námi nyní mluvíte, přestože byla skoková stanice

Heimdall zničena. Pokud jste se, jak tvrdíte, i se zbytkem osazen

stva Heimdallu přesunula ještě před zkázou stanice do soustavy

Kerenzy, a to na palubě lodi Mao, patřící předtím Travisi Falkovi,

musela byste tam přece zůstat uvězněná i s posádkou Hypatie a bez

jakékoli možnosti návratu do Jádra. A při nefunkčnosti červí díry

byste se s námi ani neměla jak spojit.

Donnellyová, H: Deset bodů z deseti.

Crowhurst, G: Takže... kde se nyní nacházíte, slečno Donnellyová?

Donnellyová, H: To nesmím sdělit.


/ 6154

Crowhurst, G: Ale v soustavě Kerenzy nejste, že?

Donnellyová, H: To by přece nebylo možné. Skupina Illuminae sice

zachránila dvě univerza před anihilací při hyperprostorovém para

doxu, ale zázraky dělat neumí.

Ťün, Ch: Slečno Donnellyová, odpovězte prosím na otázku.

Donnellyová, H: Omlouvám se. Ne. Odpověď zní ne. Nejsme na

Kerenze.

Crowhurst, G: Výtečně. A nyní. Protože bez použití skokové technolo

gie by vám cesta zpátky do Jádra zabrala několik tisíc let, vysvětlila

byste soudu laskavě, jak jste vy a vaši kolegové z té soustavy unikli?

Donnellyová, H: ... všichni ne.

Crowhurst, G: Prosím?

Donnellyová, H: Z Kerenzy jsme neunikli všichni, pane Crowhurste.

Crowhurst, G: Tvrdíte, že část vaší skupiny je pořád tam?

Donnellyová, H: Tvrdím, že odtamtud neodejdou vůbec. To je smysl

toho všeho. Přesně proto tady dnes jsme. Abychom o všem vyprá

věli místo těch, kteří to sami vyprávět nemůžou. Abychom do toho

vnesli světlo. A promluvili za mrtvé, pane Crowhurste.

Za mrtvé, doktorko Frobisherová.

al-Nakkát, S: Slečno Donnellyová, poslední varování!


5 / 615

Donnellyová, H: ... omlouvám se, Ctihodnosti.

Crowhurst, G: Slečno Donnellyová... co kdybychom začali od za

čátku? Jak jste po zkáze Heimdallu unikli do soustavy Kerenzy?

Donnellyová, H: To je na dlouhé vyprávění. Ve kterém navíc vystupují

lidé, které zatím neznáte. Víte, tehdy jsme ještě nevěděli... tedy až

do zničení stanice Heimdall vlastně nikdo nevěděl, že na Kerenze

IV to pár lidí přežilo.

[zvuky z publika]

Ťün, Ch: Klid! Klid v soudní síni!

Crowhurst, G: Promiňte, slečno Donnellyová. Někdo tam přežil?

Donnellyová, H: Jen si to představte. Při původním útoku napadly

planetu čtyři dreadnoughty a navíc i mobilní skoková platforma

Magellan. Alexandr sice Magellan vážně poškodil, takže se nikdo

nemohl skokem dostat ze soustavy, ale naprosto zničené byly jen

dva dreadnoughty. Ty ostatní zůstaly na orbitě u Kerenzy IV a ne

měly jak se dostat domů.

Crowhurst, G: Takže na planetě byly jednotky společnosti BeiTech?

Donnellyová, H: Správně. Když se Hypatia dostala ke vstupnímu

bodu Heimdallu, okupační síly byly na planetě uvězněné už skoro

sedm měsíců. A s nimi i fůra kolonistů, kteří se nestihli dostat na

lodě flotily Alexandr.


/ 6156

Crowhurst, G: Ale... nebyly by ty dreadnoughty a jejich posádky od

BeiTechu s to vyslat zprávu Rapírovi, operativci BeiTechu na stanici

Heimdall? BeiTech by přece zcela jistě věděl, že tam jsou ti lidé, co

útok přežili.

Donnellyová, H: To je trochu složité na vysvětlování. Naštěstí a sho

dou okolností jsme k té věci dali dohromady materiály...

Frobisherová, L: Jak jinak.

Donnellyová, H: Nemusíš se utrhovat, Leanne.

Sedí se všem pohodlně? Nemusí si někdo odskočit, aby pak necou...

al-Nakkát, S: Slečno Donnellyová...

Donnellyová, H: No dobře. Takže si, děti, otevřete slabikáře na straně

jedna.

Bylo nebylo, za sedmerými horami, na takovém jednom kousku

ledu někde v řiti vesmíru, kterému se říká Kerenza IV...


7

BEITECH INDUSTRIES

ÚTOČNÁ FLOTILA KERENZA

VLAJKOVÁ LOĎ CHURCHILL

/ 615

7 /615P6r7 vníeíP51lante1edv

o P7kumkut1PzPoP

1ítmku51dvý SUN 7802-024-BTN

Záchyt: 16/08/75

Jméno: LINDSTROM, Rhys

Hodnost: Specialista

Dosavadní přidělení: Elektronická podpora, mobilní skoková platforma Magellan

Nové přidělení: Opravy elektroniky a logistika, planeta Kerenza IV

PRO INFORMACI:

První relevantní

dokument nalezený

v zachráněných materiálech

firmy BeiTech, který se týká

našeho nového „hrdiny“,

Rhyse Lindstroma.

7 /615P1rvníe1larvtnd/oí

n nkauluímzdí ý/c1í ýhc/dláíě/líi/ttfií5y ý/a/dír/índPnBmzdíT5í ý1auP/lhoíc/kí tní

mzrí 5vtluíl/,Ba/ímhv5lsš

éhdoík/ían„Baícrv/í,fiPíl5í 5PB,uídn,1Plhír„n„nmsí P5v“ntdfiíR5L/PP5líl5ínt,1vuí

./t/lTfií‚éoínamzauPícrv/ír„muPnBí tz61í5yTa5vluícrv/íl5 ndzƒ5Pí ý1íTd/l„nmzlhílz…

rP/a„†í‡5t nmsí,nBý/ím5Ph6hír/íTy n„„nT/lsƒnírfirvsdBí1TnP56/íƒ/td15šíé5„1íl5aýh…

T/lhíƒnalnvhím/Pd1í„P5aluím5„1íTa5vlnrví5ynaa5lnrvíˆ/1i/6ƒí‚laBrvt1/rí5y‰t,1vzPlhdBí

r,ntBš

ˆnƒBk/Poíl5í ý/adnrvhíl5í./t/lT/í‚éír/ín,c/m1Pfiíl/nŠ/„zm5lsín,vhk/oíc/kím/aPfií

„y narv5mBív/6ƒl16„sƒní /trnlzPBšíéya†rP/a„BívnƒnímzdílfilhímfiazmzdítnT„5Toí

5,firv/ír/íƒPzr1Píl5a ntBŠh„B틃t1rv1/dBíByŠvmtvsíŠ/vfiítnvfiía/Pv5šíěn tnmnahv/íŠvmtvnBí

Š/vBíl5í ýh„vhívBtlBrímy„nPnl11íl5í./t/lT/í‚éíŒ nŠhl5c/펑’“”’‘•–š


8 / 615

8 /6 151/5  5 5  51 5/15

11 5/61 /6/6 1 /6  1  

5  51  5/ 

51 /6  5 

8 1  6 5­€/6‚1€/6ƒ„



 …†/6 1  6 15‡ ˆ/ 

‚   6 …†5‰ 1 

V následku toho je naší

prioritou zajistit produkci v hermiovém dole na Kerenze.

Nadporučík Christie vám na palubě vlajkové lodi Churchill dá brífink a přidělí

vám ochrannou jednotku pro celou dobu vašeho pobytu na Kerenze IV. Nijak ne

pochybuji, že splníte svou povinnost s obvyklou brilancí a že napomůžete našemu

konečnému vítězství.

Sun Chuo-ťin

Admirál, BeiTech Industries, Orbitální sbor

Velitel, BT013-TN Churchill, Útočná flotila Kerenza


9 / 615

ZÁCHYT: 17/08/75 08:46 Host_17: seš tam? Host_03: jj Host_17: můžeš? Host_03: co mě kurva honíš seš moje máma? Host_17: tohle je vážný sakra Host_03: eště že mi to povíš Host_17: hlavně to neposer Host_17: stejně to od ostatních schytám, i když se to neposere Host_03: je schůzka? Host_17: jj v 15:00 o pauze Host_03: ztráta času. Samý kecy v kleci Host_17: už ne. Mám těch sraček stejně plný zuby jako ty Host_17: určitě jdeš dth? Host_03: sedni a čum na ohňostroj Host_03: a buď v klídku, dožiješ se dýl Host_17: je ti jasný, že tohle nepřežijem nikdo Host_03: možná ne Host_03: ale aspoň budem naživu dýl jak ty sráči od BeiTechu Host_03: můžou nám držet flek v pekle

PRO INFORMACI:

Tyto záznamy byly

zachráněny z nízkotechno

logického redundantního

debatního serverového systé

mu na Kerenze IV, při jedné

tamní střední škole, zavede

ného jako součást místního

odboje. V této podobě.


10 / 615

Shrnutí bezpečnostního záznamu,

připravil analytik

ID 7213-0089-DN

Záznam začíná jen audio stopou. Jak systém naskakuje online,

slyšíme šumy. Basové hučení motorů a pod tím chvění ventilace

a taky útržky tlumeného hovoru.

„... povídám: ,holka, jak jsem mohla vědět, že si na něj myslíš,

a taky...‘“

„... nom tři tejdny od posledního střídání, hele. Tohle je fakt na

ho...“

„... omrzliny. Přišel o obě ruce a nos a...“

„... vzbouřenci, to mě po...“

Po obrazovce mi přeběhne sněžení, už se nahazuje i video stopa.

Jsme uvnitř raketoplánu BeiTechu třídy Saranče, jaké se po

užívají k přepravě mezi planetárním povrchem a plavidly na orbitě.

Jsou určené pro těžké náklady a hromadné výsadky při výpravách

na planety. Všechny povrchy jsou ocelově šedé, osvětlené matně

rudými fluorescenčními pásy. Na monitorové stěně se míhají data.

Je to prostě vojenská transportní loď, pancéřovaná a ozbrojená. Na

zadních dveřích nákladového prostoru, pod logem BeiTech Indust

ries s fénixem, jsou podle šablony úhledně nastříkaná tři slova.

Svatá trojice každého kolečka v korporátním stroji.

SPOLEČNOST

VELENÍ

SBOR

PRO INFORMACI:

Přepis záznamu

kamery z ATLASu, získaný ze serverů BeiTechu na planetě Kerenza IV, datum 17/08/75. Původní záznam také obsažen ve složce. Už byste měli být zvyklí na barvitý jazyk našich videotechniků, ale přesto drobné varování: bacha na vulgarismy.


11 / 615

V Sarančeti je spousta vojáků. Orbitální pěchota, známá jako „blátošlapové“, vycvičená pro rychlé nasazení z oběžné dráhy na povrch planet. Dvě desítky mužů a žen, většinou něco přes dvacet let, všichni se usilovně navlékají do štíhlých linií Antišokové taktické lehké armádní soupravy (ATLAS), kombinéz z plastoceli a látky z neprůstřelných nanovláken, s bílošedým zimním maskovacím vzorem. Pak vypadají jako něco mezi kudlankou a rytířem z archivních videí, až na to, že Lancelot nenosil bouchačku velkou tak, že by zbořila celý dům.

Každý ATLAS má ramenní osobní kameru. Kvalita záznamu je dobrá, audio vynikající. Něco se musí BeiTechu nechat: když si naplánují ilegální planetární invazi provázenou genocidou, nešetří na výdajích.

Jeden voják se ale liší. Zatímco ostatní si kamarádsky povídají, on tiše stojí. Je mladší než ostatní. Osmnáct, nejvýš devatenáct. Jeho ATLAS je zbrusu nový, nikde promáčkliny a šrámy, nikde žádné ručně kreslené ozdoby, kterými se jinak kombinézy jednotlivých blátošlapů odlišují jedna od druhé. Má výraznou bradu. Pronikavé šedé oči, jen trošku moc veliké. Pískové vlasy, s patkou, která pokud není proti vojenskému řádu, tak by tedy rozhodně být měla. Určitě nedodržuje zákony přitažlivosti. Jedna moje kolegyně videoanalytička – která si nedá pokoj a při práci mi neustále nakukuje přes rameno –, říká, že „by po něm šla jako slepice po flusu“.

Na hrudním chrániči je napsáno LINDSTROM, RHYS.

Možná je to pěkný kluk, ale všichni ostatní vojáci si ho prohlížejí přimhouřenýma očima... když se na něj vůbec podívají.

„Ten posranej mlíčňák...“ zavrčí jeden.

„Zelenej jak sedma.“

„Je vůbec dost starej, aby mu tam dole rostly chlupy?“

„Zeptej se svý ségry.“

„Víš, co, polib mi, Óširová.“

„Jenom když poprosíš.“


/ 61512

LINDSTROM, RHYS celou tu dobu mlčí. Mračí se na energetické uzávěry svého ATLASu. Prakticky jako by měl na čele napsáno NIKDY JSEM TENHLE KRÁM NEMĚL NA SOBĚ, ale nikdo ze zbytku jednotky mu nenabídne pomoc s oblékáním.

„Poo-zor! Důstojník!“

Lindstrom a ostatní se bleskově narovnají do pozoru. Do nákladového prostoru vejde postava v taktické výzbroji, vysoké boty duní na temperopěně podlahy. Je to muž, masivní jako tank, a ještě nemá na hlavě přilbu. Tmavé oči, krátké vlasy barvy pepř a sůl. Na jedné našedlé tváři má maorské válečné tetování. Na otlučeném prsním chrániči je hned vedle důstojnických frček jméno CHRISTIE. Vedle toho je úhledně rukou napsáno TEĎ JSEM VÁŠ BŮH.

Prohlédne si jednotku, všechny postupně zhodnotí pohledem.

„Pohov.“

Vojáci se maličko uvolní, rozkročí se, ruce dají za záda.

„Dobré ráno, blátošlapové.“

„Dobré ráno, pane!“ ozvou se dva tucty vyštěknutí.

„Vím, že jsme neměli čas na kompletní poučení, než jsme vymázli z Churchillu. A omlouvám se, že vás okrádám o spánek pro krásu. Je kurevsky jasný, že Woźniak ho dost potřebuje.“

Nadporučík se ušklíbne na jednoho hromotluckého vojáka s obličejem jako rozšlápnutá kobliha a ten se zazubí na celé kolo. Na prsou má jméno WOŹNIAK, ale vyškrábal ho a nad to napsal BARON. Má spoustu jizev, vypadají čerstvě – a když uvážíme, kolik nanotechnologické chirurgie má frontová jednotka BeiTechu k dispozici, je jasné, že si je nechal schválně.

„Taky je mi jasné, že nám do příštího turnusu na Kerenze měly zbývat ještě čtyři soly,“ pokračuje nadporučík Christie. „Takže předehru přeskočím a tady je situační hlášení:

Včera ve 23:47 kerenzského času došlo k poruše na interním environmentálním systému Kerenzské radnice, kterou jsme si zařídili jako důstojnickou ubikaci. Následkem toho systém začal hnát


13 / 615

do radnice čisté CO. Než na poruchu přišli, třicet sedm důstojníků zemřelo na otravu oxidem uhelnatým.“

„Mě poser,“ ucedí tiše Woźniak.

„Zkurvený vzbouřenci,“ dodá někdo jiný.

Saranče se zakymácí v náhlé turbulenci. Christie přidá na hlasitosti.

„Vím, co si myslíte. Ale nedá se vyloučit, že nešlo o sabotáž. Přesto admirál Sun rozhodl posílit stavy na planetě. Až do odvolání se budou turnusy střídat vždy po šesti týdnech na povrchu a dvou týdnech na orbitě. Takže doufám, že jste si přibalili palčáky a vůbec. Protože tam krapet zkejsneme a je tam fakt zima.“

Nálada členů jednotky taky klesne pod bod mrazu.

„Dotazy?“ zeptá se Christie.

Jeden černovlasý voják s pusou plnou žvýkacího tabáku zvedne ruku.

„Jeden bych měl.“

„Není to ten, odkud se berou děti, že ne, vojíne Dayi?“

Voják se zazubí a přendá si žvanec z jedné tváře do druhé.

„Šéfe, proč jednoduše všecky ty mizerný kopáče nepostavíme ke zdi a neodděláme je?“

„Panečku, to je skvělý plán, vojíne,“ přikývne Christie. „Takže počítám, že až všichni civilové budou bradama vzhůru, vy osobně budete obsluhovat hermiové procesory? Nejspíš jste si mezi bojovým nasazením a šukáním sestřenic udělal titul inženýra, že?“

„No tak co jim aspoň oddělat děti,“ nedá se vojín. „To by je naučilo, aby nás nenasírali.“

„Skutečnost, že pod zámkem máme příbuzné všech horníků, je asi to jediné, díky čemu dolování hermia pořád probíhá,“ zavrčí Christie. „Když je odděláme, důl se zavře a my nedostaneme šťávu pro Magellan. Navíc oficiální postoj pořád je, že na planetě není žádné povstání. Takže si laskavě vyndejte mozek z prdele a myšlení nechte na divizi logistiky.“


/ 61514

Day se zatváří kysele, ale už drží hubu. Christie nakrčí obočí, čeká na další dotazy. Do ticha jen jedna štíhlá žena s černými vlasy ostříhanými na mikádo kývne na chlapce.

„Kdo je ten klofák, veliteli?“

„To je specialista Lindstrom.“ Nadporučík Christie plácne blonďáčka mocně po rameni. „Elektronik půjčený z Magellanu. Dohlídne zatím na údržbu systémů v kolonii na Kerenze.“

„A kde je Albretto? Nebo Ingram a Couzens?“

„Ti byli v ubikaci, když přišel na návštěvu pan Oxid. Jsou tuhý.“

„A tenhle kluk je má nahradit?“ Žena se nevěřícně podívá na Lindstroma. „Kolik mu je, dvanáct? Ani si neumí oblíct ATLAS, veliteli.“

„A od vás bylo velice milé, že jste mu hned nabídla pomoc, četařko Óširová.“

Tetování na Christieho obličeji sebou při tom sarkastickém pokusu o vtip škubne. „Protože se tolik staráte, budete až do odvolání specialistovi osobně hlídat záda. A jak jste úslužně připomněla, máme techů nedostatek, takže pokud se mu něco stane, je z vaší prdele můj cvičnej terč. Jasné?“

Žena zamrká a zatne zuby.

„... ano, pane, provedu, pane.“

Ozve se zapraskání v interním rozhlasu Sarančete.

„Veliteli, tady spojovací. Pět minut na povrch, končím.“

„Tak bláťáci!“ rozeřve se Christie. „Slyšeli jste tu hodnou paní, pět minut do bordelu. Teplota minus šest, vítr osmdesát kiláků, takže bačkůrky s sebou. A pokud jedinýho z vás, vy voli, napadne, že by na tomhle turnusu moh zhebnout, osobně si pro něj dojdu až do pekla a nakopu mu prdel, že to neviděl. Jasný?“

„Ano, pane!“

„Neslyším!“

„Ano, pane!“

„Vaše životy patřej BeiTechu a dohlížím na to já. Blátošlap neumře, dokud nedostane povolení umřít, rozumíme si?“


15 / 615

„Ano, pane!“

„Furt vás kurva neslyším!“

„Ano, pane!“

Christie ukáže na logo BeiTechu a na heslo na dveřích hangáru.

„Společnost! Velení! Sbor!“

„Sbor! Jóóóó!“

Čtyřiadvacet pěstí udeří do čtyřiadvaceti hrudních chráničů. Jedině Lindstrom to udělá trochu později. Christie si ještě jednou prohlédne jednotku a pak přikývne.

„Paráda.“

Pak se velitel bez dalších řečí sebere a zase odejde.

Vojáci dokončují přípravy. Kontrolují zbraně. Regulátory teploty. Sílu signálu. Snaží se tenhle hermiový podniček WUC zvládat už šest a půl měsíce, takže jsou jako dobře promazaný stroj. Do poslední součástky... až na jednu. Lindstrom pořád zápolí s kombinézou. Pak zvedne hlavu a zjistí, že četařka Óširová stojí před ním a ruce má zapřené v bok.

Takhle zblízka vidím díky Lindstromově kameře, že vlastně není o moc starší než on. Vypadá na japonské předky, ale bude v tom někde i trocha Eurobloku. Tvrdé hnědé oči. Pěkná, ale strach by vám nedal jí to naznačovat. Na hrudním chrániči má napsáno NEZABIJEŠ. Je o kus menší než on, ale kdovíproč jako kdyby se nad ním tyčila.

„Kolikrát jsi na sobě měl ATLAS, Klofáku?“

„... no, jenom při výcviku, četařko.“

Ona se ještě chvilku dívá, jak se s tím kluk pere, prohlíží si tu srandovní patku vlasů, pak ho plácne do ruky.

„Dívej se. Uč se.“

Probere s ním celý postup. Metodicky. Ověřuje si, jestli dával pozor. Saranče se v další turbulenci pořádně zazmítá, Lindstrom se zapotácí. Óširová skoro vůbec. Když četařka skončí, kývne na kluka.

„Jasný?“


/ 61516

„Snad jo.“

„Musíš to zvládat určitě, ne jenom snad. Na Kerenze je sedmdesát pod nulou, když zapadne slunce. Když nebudou uzávěry těsnit a ty do toho vlezeš, omrzneš, než si uvědomíš, co se ti stalo.“

Kluk zamrká. „To je sranda, že jo?“

Óširová se podívá na jiného pěšáka. Na toho s jizvami. „Hele, Barone, pamatuješ si na Stohlovou?“

„No kurva že jo.“ Hromotluk se teatrálně otřese. „Doteď se mi o tom zdá.“

„Proč?“ Kluk mezi nimi přeskakuje pohledem. „Co se jí stalo?“

Ten, co mu říkají Baron, se jen ušklíbne. „Na půlnoční hlídce jí kleknul regulátor teploty v ATLASu. Než se dostala zpátky, byla napůl zmrzlá. Když jí sundavali kombinézu, šla s tím dolů skoro všechna kůže.“

Kluk polkne. Beze slova začne opakovat po Óširové postup při uzavírání kombinézy. Baron párkrát mrkne na kamarády.

Musí se uznat, že Lindstrom se učí rychle; zvoře to jen jednou, potom mu to už jde.

„Dobře,“ přikývne Óširová.

Lindstrom jí věnuje oslnivý úsměv miláčka žen. „Díky.“

„To si ušetři, fešáku,“ vzdychne ona. „Poděkovat mi můžeš, jest li se nenecháš oddělat do té doby, než mě Christie zbaví povinnosti dělat ti garde.“

Lindstromův úsměv miláčka žen mizí – vypadá to, že není zvyklý, aby to nezabíralo.

„No ale... tak hrozný to přece není, ne? Jenom hlídáme pár kolonistů, ne?“

Hangárem se rozlehne smích. Rozhlas varuje vojáky, že za dvě minuty jsou na povrchu. Motory řvou, Saranče klesá a zpomaluje. Celá loď se zmítá jako při zemětřesení. Óširová se na kluka usmívá.

„Žijete si tam na Magellanu jako ve vatičce a moc se k vám nedonese, co se dole děje, co?“


17 / 615

„Ne, spíš jsme tam měli moc práce,“ odsekne kluk. „Znáte to, zacelit trhlinu v systému izolace víru. Postarat se, aby warpová bouře nepohltila celou planetu. Někam se dovolat. A možná časem dostat do provozu celý generátor červí díry, abysme do prdele mohli odsud vypadnout. Bylo to dost složitý.“

„Fakt?“ Óširová nakloní hlavu ke straně. „No tak tady dole to je vážně jednoduchý, Klofáku. Uděláš, co ti řeknu, hned, jak ti to řeknu. Budeš šlapat, kam šlapu já. Pohneš se, když se pohnu já. Jasnačka?“

„To asi zvládnu.“ Kluk nasadí vzdorný pohled. „Nejdeme přece do bitvy nebo tak.“

„No, úplně divoká střílečka to asi fakt nebude,“ uzná Óširová. „Ale vsaď se, že tam je někdo, kdo by tě rád odprásk. Horníci nejsou tak blbý, aby po tobě stříleli, dokud máme pod zámkem jejich rodiny. Ale můžou ti zavařit jinak. Třeba poteče jenom studená voda, kdykoli se vypravíš do sprch, anebo v nádrži Geparda najdeš hrst cukru. Ale možná se taky jednou vydáš na noční hlídku a posere se ti termoregulátor v ATLASu. Nebo ti selžou brzdy. Nebo půjdeš spát, pustíš si topení – a už se nikdy neprobudíš.“

Óširová jde blíž a přimhouřeně se na něj podívá. „Ty lidi tu byli doma a my jsme k nim vpadli, Klofáku. Rozbombardovali jsme je na sračky. Pobili jsme jejich příbuzný. Myslíš si, že tě nečeká žádná bitva? Tohle je celá válka, kurva.“

Lindstrom je jako zařezaný. Óširová se mu podívá do očí. Hlas má jako žiletku.

„Dělej, co ti řeknu, hned, jak ti to řeknu,“ zopakuje. „Šlap, kam šlapu já. Hni se, když se hnu já. Jasný?“

V průlezu se zase objeví nadporučík Christie, už má přilbu a ta má na čele osm teleskopických čoček podobných shluku zářících pavoučích očí.

„Takže, bláťáci. Půl minuty. Připravit!“


/ 61518

Óširová se pořád upřeně dívá na Lindstroma a čeká na odpověď. Kluk konečně přikývne.

„Ano, četařko. Provedu, četařko.“

„Nasaď si přilbu.“

Kluk si naštvaně narazí přilbu a ta pavoučí optika zabliká a přejde do stálé narudlé záře. Magnetické svorky drží všechny vojáky na místě, řev motorů skoro ohlušuje. Kov se třese, nýty skučí, pod tím vším syčí hydraulika. Poslední zachvění, pak krátké ticho a po něm série zadunění; Saranče dosedá na zem.

Vrata se rozevírají, dovnitř skučivě vnikne ledový vítr a jasný, oslepující jas světla bílého jako sníh. Teplota v nákladovém prostoru prudce padá, vzduch se plní námrazou a sněhem. Kamerám chvíli trvá, než se svitu přizpůsobí.

Když je zase vidět, pěšáci už vystoupili z přepravní lodě a stojí ve stínu jednoho jejího širokého křídla. Lindstrom se podle rozkazu drží blízko Óširové a pozorně se rozhlíží. Přistávací zóna je stejně provizorní jako všechno ostatní v kolonii na Kerenze IV. BeiTech jen předělal staré geebalové hřiště střední školy na polní letiště – protože to bylo jediné místo dost rozlehlé a s dost pevným povrchem, jakmile po útoku zničili astroport. Kdyby ti ubozí pitomci věděli, že tady ztvrdnou a budou tu muset žít půl roku nebo i víc, třeba by celou kolonii nerozbombardovali na úplný sračky tak důkladně.

Dojemné, podejte mi někdo kapesníček.

U přistávací plochy leží v úhledných hromádkách třicet sedm hliníkových beden. Každá je asi dva metry dlouhá. Hranatá. A opatřená logem BeiTech Industries. Je vidět, jak se změnil Lindstromův výraz, jakmile pochopil, co to je.

Rakve.

Rakve s mrtvolami důstojníků BeiTechu.

Na tlustých pneumatikách přijede cisterna, doplňuje palivo do Sarančete, mechanici v termooblecích se rojí kolem lodě, jí se od boků zvedá do mrazivého vzduchu pára.


19 / 615

Vojín Baron Woźniak stojí vedle Lindstroma a šťouchne do něj loktem.

„Nenech se od Óširový semlít, mladej. Je to profík. Tý se drž a budeš v pohodě.“

„Jasně,“ slíbí kluk, ale pořád se dívá na hliníkové rakve.

„Jestli máš chvilku, stav se večer v ubikacích. U Barona se vždycky mastěj karty. Prachy máš, ne?“

„Jo.“

„Tak fajn.“ Hromotluk přikývne. „Dva jedna nula nula. Ale Christiemu to neříkej.“

Nadporučík Christie štěkavě vydává rozkazy, většina jeho vojáků se má hlásit v operačním středisku. Podívá se na kluka, snaží se překřičet motory i vánici, kombinéza mu mění hlas.

„Lindstrome! Enviroregulátor v lékařským centru je na hadry. Vy a Óširová se tam fofrem odkýblujte a ať co nejdřív běhá. Pak se hlaste v OS na...“

Nedořekne, přeruší ho exploze.

Jasná. Ohlušující. ATLAS má audio i video konstruované tak, aby vydrželo bojovou zátěž, takže většinu vidím. Začalo to v cisterně napojené na Saranče, ale neskutečně rychle to stoupá, spálí to mechaniky a vojáky to rozhází do stran jako hračky. Lindstromem to mrskne dobrých deset metrů, dopadne na zem a Óširová se svalí na něj. Všude kolem prší kouřící trosky a hřištěm probíhají ozvěny výbuchu.

Četařka je okamžitě na nohou, sundá z ramene flešetovou pušku MX, červený paprsek laserového zaměřovacího systému protíná vířící černý dým. Na polním letišti se rozeřve alarm. Kvílí sirény. Motory řvou, jedou sem hasiči. Na sněhu leží zčernalá mrtvá těla. Lindstrom se pracně vyštrachá na nohy, v ruce drží pušku, řve na Óširovou.

„Co se to kurva děje?“

„Drž se dole!“

„Někdo na nás útočí?“

„Drž se dole!“


/ 61520

Žena se dívá skrz kouř, přeostřuje. Ze Sarančete je prázdná skořápka, zkroucená, hoří. Pěšáci se zvedají na nohy, ale kolem místa exploze leží aspoň tucet zuhelnatělých a kouřících těl.

„Zdravotník!“ rozlehne se křik. „Zdravotník!“

Lindstrom se potácí, Óširová je před ním.

„Do prdele,“ vydechne četařka.

Nadporučík Christie klečí, kolem něj se shlukli čtyři další vojáci. Pátý leží na zádech a hrudní chránič ATLASu mu rozerval kouřící kus trupu lodě. Hrudník pod tím je rozsekaný, vykukují z toho bílé kosti, krev kouří na sněhu. Christie sundá pěšákovi přilbu a je vidět obličej vojína Jarroda Daye, zkřivený bolestí; v jedné tváři pořád vězí žmolek žvýkacího tabáku.

„Zasraný hajzlové,“ zaskučí.

„Vydrž, vojíne. Brzy tu bude zdravotník.“

„Je... j-je to z-zlý, šéfe.“

„Šetři plíce, Dayi,“ zavrčí Christie. „Na to, abys poznal, kdy máš umřít, jsi moc velký hlupák.“

Day začne kašlat, u rtů mu vyskakují bubliny, na bradě má krev a šťávu z tabáku. Nadporučík se dívá přes rameno ke shluku budov na okraji polního letiště a zařve: „TAK KDE JE KURVA TEN ZDRAVOTNÍK?“

Day kašle křečovitěji, tvář mu bledne. Lindstrom a Óširová už stojí vedle ostatních, za zády jim pořád hoří Saranče. Sněhovou břečkou honem přibíhá voják BeiTechu se zeleným křížem na zádech, padá na kolena vedle skučícího vojína. Christie drží Daye za ruku, sám si stáhne přilbu a dívá se vojínovi do očí. Zdravotník se dává do práce.

„Dívej se na mě, Dayi,“ poručí důstojník.

Day jen sténá a oči má zavřené.

„Vojáku, říkám, ať se díváš na mě!“

Maličko pootevře oči. Christie mu chytí hlavu oběma rukama, shýbá se k němu. „Blátošlap neumře, dokud nedostal povolení umřít, slyšíš mě, vojíne?“


21 / 615

Day má na rtech krev a šťávu. Zdravotník nadává a už je od krve lepkavý po lokty. Krev se vsakuje do sněhu.

„Vojíne Dayi, slyšíte mě?“ rozeřve se zase Christie. „Nedávám vám povolení umřít, jasné?“

Day sebou cukne. Zašeptá něco nesrozumitelného.

„Neslyším vás!“

Zraněný muž škytne, třeští oči. A když vydechne, z očí mu mizí světlo. Jako by ho někdo odpojil. Sto kilo svalů a kostí uzavřených ve skořápce z plastoceli a nanovláken. Ozbrojených po zuby. Doko

nale vycvičených.

A je to pryč – jako lusknutím prstů.

Na větrem zmítaném letišti je ticho. Christie se rozhlíží po vojácích. Po personálu letiště a po zdravotnících a mechanicích. Všichni mlčí. Servomotory tlumeně zavrní, když se nadporučík vysouká na nohy. Zimní maskování na zbroji má pocákané krví. Letmo se podívá kolem sebe, po mrtvolách, po explozi jich zůstalo ležet aspoň deset. Odplivne si do nachově zbarveného sněhu.

„Identifikovat a odnést.“

Lindstrom se odváží kradmo se podívat na Óširovou. Namáhavě dýchá.

Četařka má tvář schovanou pod přilbou. A hlas jako z oceli.

„Vítáme tě na Kerenze, Klofáku.“


/ 61522

ZÁCHYT: 17/08/75 09:17 Steph PARKOVÁ: co to do prdele bylo??? Bruno WAY: taky přeju dobrý den. Steph PARKOVÁ: Vyser si, Bruno. Bruno WAY: :( Asha GRANTOVÁ: seš ok, Steph? V poho? Joran KARALIS: Všichni se uklidněte. Co bylo co? Steph PARKOVÁ: ta zkurvená exploze, neasi? Neslyšels?? Joran KARALIS: My děláme v dole osmnáctihodinové směny, Steph. To toho moc neuslyšíš, když jsi pět kiláků pod šelfem a dvacet od místa, kde se něco děje. Steph PARKOVÁ: někdo nastražil bombu do cisterny s palivem. Víš, jak jsem byla blízko?? Zničilo to celý jedno Saranče. 13 mrtvejch. Asho, mrtvoly vezou k vám. Asha GRANTOVÁ: beeeeezva. Přesně tohle jsem potřebovala. Další pitvu. Steph PARKOVÁ: já myslela, že podobný věci spolu kurva probíráme. A odkdy odpalujem bomby na letišti?? Bruno WAY: když jsem tu pecku slyšel, napadlo mě, že to budeš ty, Steph. Steph PARKOVÁ: Já???? Bruno WAY: makáš na stadionu a máš přístup k přistávacím plochám. Steph PARKOVÁ: njn, taky neříkám, že není dobrej nápad oddělat pár těch šmejdů. Navrhuju to už pár měsíců. Ale nejdřív bych to probrala s váma Asha GRANTOVÁ: ani nevíme, jestli to byl někdo z našich. Technika BeiTechu je už 7 měsíců na sněhu. Mohla to bejt porucha

PRO INFORMACI:

Tým BeiTechu není

jediný, kdo by rád věděl, co

to vybuchlo. Nejvyšší čas se

seznámit s Ashou Grantovou,

lékárnickou praktikantkou;

s Brunem Wayem, instala

térem; se Steph Parkovou,

mechaničkou; a s Joranem

Karalisem, důlním inženýrem.


23 / 615

Steph PARKOVÁ: sipiš, asi jako ta nehoda klimošky, co odrovnala třicet sedm

důstojníků, co???

Bruno WAY: ber to z tý lepší stránky. My jsme všichni celý a ta příjemná

nehodička na radnici je připravila o většinu techspecialistů.

Steph PARKOVÁ: přesně o tom mluvím. Že je to až moc pěkný, než aby to byla

pravda.

Asha GRANTOVÁ: Možná si trochu tý kliky zasloužíme

Steph PARKOVÁ: kliky! No to mě poser. Prostě sem jenom z Magellanu pošlou

místo těch, co o ně přišli, jiný techy.

Asha GRANTOVÁ: dřív nebo pozdějc jim musejí dojít

Bruno WAY: takže... jestli to nebyla nehoda, tak myslíš, že to byl někdo z odboje

na vlastní pěst? Třeba někdo z dolu?

Joran KARALIS: rozhodně ne, naši chlapi by to neudělali. Takovou pitomost

by si tady dole nikdo nedovolil. Jde o naše rodiny. Mám ženu a dceru zamčené

v Komplexu C a podobné hovadiny všechny ohrožují na životě.

Steph PARKOVÁ: všichni nemáme rodiny jako rukojmí, Jorane

Bruno WAY: hele, všichni zhluboka dýchat. Jorane, samozřejmě že to s rukojmíma

bereme vážně. Všichni jsme o někoho přišli. Já myslím na Jennu den co den.

Steph PARKOVÁ: a ne všem se lidi, co je mají rádi, dostali do evakuační flotily,

Bruno

Bruno WAY: Steph, snad je ti jasný, že by Hans nechtěl, abych jen tak zahodila život.

Steph PARKOVÁ: TAKY ŽE NE!! S tím výbuchem nic společnýho nemám! Ale

všichni moc dobře víme, že nás stejně všechny dřív nebo pozdějc postřílej.

Joran KARALIS: A možná to bude spíš dřív. Ozval se mi Monty. Ta warpová

bouře se podle všeho utišila dost na to, aby zase uvedli do provozu stelární komy.


/ 61524

Joran KARALIS: Myslíme si, že BeiTech už poslal ven zprávu.

Steph PARKOVÁ: Do prdele

Asha GRANTOVÁ: Do prdele

Bruno WAY: Do prdele

Asha GRANTOVÁ: prostě MUSÍME zjistit, co v tý zprávě bylo. Sakra, a musíme

taky zjistit, jestli někomu došla.

Joran KARALIS: Souhlas, jenže jak?

Steph PARKOVÁ: pokud se spojili s ústředím BT, jsme v prdeli. Jakože i rychlostí

světla chvíli trvá, než se zpráva dostane ke bráně do heimdalla a pak do jádra,

ale dřív nebo pozdějc to máme spočítaný.

Joran KARALIS: To máme možná i bez toho. V dole nás dřou na krev. Myslím,

že to množství hermia, co potřebujou, budou brzy mít.

Steph PARKOVÁ: taky jsou asi blízko k tomu, aby vrátili generátor skokový

brány na Magellanu do provozu. jakmile budou mít dost hermia ke skoku pryč ze

soustavy, je s náma ámen.

Bruno WAY: to nevíme. Pořád říkají, že všechny evakuujou

Steph PARKOVÁ: a ty tomu věříš? Po tom, co udělali?

Bruno WAY: vyloučený to není. Komu bysme si asi tak stěžovali na to, co

provedli? SPS? „Dovolte, ale přišli k nám od BeiTechu a ubližovali mi, zrovna když

jsem protizákonně doloval hermium, ale oni porušili zákon ještě hůř než my...“

Bruno WAY: prostě vědí, že to nikomu neřekneme, takže jo, vyloučený to

myslím není

Asha GRANTOVÁ: budu muset brzy končit, doručej mi sem ty mrtvoly

Joran KARALIS: Musíme zjistit, kdo ty bomby nastražuje.


25 / 615

Steph PARKOVÁ: na bomby kašli, musíme se dozvědět, co bylo v tom

přenosu!

Asha GRANTOVÁ: musíme získat přístup k jejich komsystémům

Steph PARKOVÁ: přesně kvůli tomu potřebujeme přímější akci. Udeřit na

komunikační stanici a přímo tam to zjistit

Joran KARALIS: Ne, to je moc riskantní. Ohrozí to naše rodiny, sakra.

Steph PARKOVÁ: a co myslíš, že s nima bude, jestli Magellan bude schopnej

skoku, Jorane?

Steph PARKOVÁ: pudou kurva rovnou ke zdi, tak je to

Bruno WAY: takhle nebudeme mluvit, jo?

Joran KARALIS: Když bude po nás, nikomu tím nepomůžeme!

Steph PARKOVÁ: a komu a čemu pomůžeme, když tu budem jenom sedět

a žvanit???

Joran KARALIS: Musíme být opatrní!

Steph PARKOVÁ: už se s tou svojí posranou opatrností jdi bodnout, Jorane.

<Steph PARKOVÁ opustila konverzaci.>

Joran KARALIS: Kruci. Konec pauzy. Musím jít. Špicujte uši. A zachovávejte klid,

proboha. Brzy to probereme.

<Joran KARALIS opustil konverzaci.>

Bruno WAY: ok to bylo slušný

Asha GRANTOVÁ: lepší než minulá porada

Bruno WAY: :P

Asha GRANTOVÁ: ... Bruno, podle tebe to udělala Steph?


/ 61526

Bruno WAY: tu bombu na polním letišti? Fakt nevím. Jakože je mi jasný, jak se

cítí. Dívala se, jak jí umírá manžel. Myslí si, že nemá co ztratit.

Asha GRANTOVÁ: Všichni pořád máme co ztratit

Bruno WAY: Já vím. Proto den co den bojuju. Musíme, kvůli rukojmím i kvůli

lidem, co je máme rádi a co se dostali pryč. Budeme s Jennou zase spolu, vím to.

Asha GRANTOVÁ: To doufám, Bruno. To vážně doufám.

Bruno WAY: seš v poho, Aši?

Asha GRANTOVÁ: vezou mi sem tucet mrtvol, šéfa mi včera zmlátil do kuličky

jeden důstojník BT a... ale jo.

Asha GRANTOVÁ: ale jo, jsem v poho, a ty?

Bruno WAY: Taky dobrý. Ale... tohle je fakt něco jinýho než na střední, co?

Pamatuješ vůbec na doby, kdy jsme neměli horší problémy, než že tě ve třídě

trefuju zezadu papírkama do hlavy?

Asha GRANTOVÁ: Bruno, už musím.

Bruno WAY: jj, z takovejch hovadin jsem vyrost, jen co nám vybombardovali

celou planetu

Asha GRANTOVÁ: hele nech těch fórů, musím se dát do kupy, než mi sem

začnou nosit to mrtvý maso

Bruno WAY: ok. Se opatruj, hele

Asha GRANTOVÁ: ty taky

<Bruno WAY opustil konverzaci.>

<Asha GRANTOVÁ opustila konverzaci.>


27 / 615

PRO INFORMACI:

Videosoubory zís

kané z osobního palmpadu

Ashy Grantové.

Přepis videodeníku,

připravil analytik

ID 7213-0089-DN

Video začíná šumem, ten se pročistí a my spatříme obličej Ashy Grantové. Jen zpola ji osvětluje obrazovka, kamera palmpadu ostří a my už za ní místo tmavých šmouh vidíme mopy a košťata. Je v komoře na úklidové potřeby, přepíná z online konverzace na videozáznam.

Tmavé vlasy má stažené do ohonu a světle hnědou kůži zalévá nazelenalý svit z palmpadu. V zelených očích se jí odrážejí dvě světýlka obrazovky. Kouše si dolní ret, prsty si poklepává do spánku a přemýšlí, jak začít.

„Ahoj, Kady.“ Hlas má hrubý únavou, odkašle si, až pak tišeji pokračuje. „Scházíš mi. Musím si s tebou chvilku povídat, než do toho zas půjdu. Srandovní, je jedno, že všechny tyhle nahrávky jsou jenom tady u mě na palmpadu a nikam je nepošlu. Stejně mi připadá, že s tebou mluvím. Všechny soubory držím pod šifrováním, co jsi pro mě udělala, a proto mi připadá, jako že mě hlídáš, aby se mi nic nestalo. Že si zamykám tajemství někam, kde je díky tobě nikdo nenajde.“

Vzdychne si, nakloní hlavu, opře ji o rukojeť jednoho koštěte. „Je to tu fakt zesraný, Káďo. Na přistávací ploše došlo k výbuchu a zabilo to pár vojáků BT, takže jestli se na ně příští den dva někdo jenom křivě podívá, asi nás z pomsty pár pobijou. Vlastně pár dalších. Musel to udělat někdo z odboje. Když se k tomu přidají ti, jak umřeli na ubikacích... je to už moc.“


/ 61528

Zkřiví rty do unaveného úsměvu. Natáhne se, upraví nastavení na palmpadu, aby jí líp zabíral obličej. „Včera děsně zmlátili mého šéfa Mortona. Abych to zkrátila, zase se pohádal s velitelem lékařského týmu BeiTechu a nakonec z toho byl zlomený nos, zlámaná žebra a zlomenina očnice. A já mu to říkala, Káďo, já jsem mu to do prdele říkala. Povídám, koukni se, kdo tady má bouchačky, jedině ty od BeiTechu. BeiTech dal, BeiTech vzal. Zatím nám dovolujou používat vybavení a léčit naše lidi, ale jenom pokud pomáháme jejich zdravotnický jednotce léčit ty jejich. Klidně by nás mohli odříznout, kdy si vzpomenou, a přesně to mu taky říkali, jenže on stejně...“

Nedořekne, zašklebí se, pak se jí svaly v obličeji zase uvolní.

„Shrnu to asi takhle,“ pokračuje klidněji. „Jsem ráda, že jsem ho nepustila na žádný komunikační kanál odboje. Máme už tak dost potíží s naší vlastní neřízenou střelou. Jenže jakmile bude mít BT dost hermia, aby se s Magellanem dalo skočit pryč odsud, tak jako tak je po nás a Mortonova žebra budou nejmenší z našich problémů.“

Zase si opře hlavu o rukojeť koštěte a vzdychne si.

„Jaký to je, být mrtvá, Kady?“

Položí tu otázku s unaveným úsměvem, pak se odmlčí a sáhne někam za palmpad pro lahev s vodou. „Já tedy předpokládám, že jsi mrtvá. Slyšela jsem, že jsi to na jednu z těch lodí stihla, jenže jednu sestřelili ještě v atmosféře a po těch ostatních šel ten obrovský dread nought BeiTechu, takže to spíš vypadá, že tě už někdo rozstřílel na kusy. Ale ráda si představuju, že jsi naživu, sedíš na gauči u nás v obýváku, máš ty růžový vlasy a křusky sis položila na konferenční stolek, píšeš textovku Ezrovi a stěžuješ si mi na rodiče a...“

Stiskne rty tak moc, až je z nich odkrvená tenká čárka, ale ani tak se neubrání zachvění. Skloní hlavu, takže jí ohon spadne přes rameno, skoro minutu si dlaněmi přikrývá tvář. Zvenčí se tlumeně ozve reproduktor, ale ona si toho nevšímá.

Když zase zvedne hlavu, jiskří jí oči. „No ale hlavně jsem slyšela, že na jednom tom raketoplánu jsi. Takže teď jsi pro mě Schrö


29 / 615

dingerova Kady. To byl ten cáklý pokus na staré Zemi, kdy strčili kočku do krabice, a protože nešlo vědět, jestli je živá, anebo mrtvá, brali ji zároveň jako mrtvou i živou... a nejspíš taky byla naštvaná, že ji zavřeli do krabice. Teď jsem se prostě rozhodla věřit, že jsi naživu. A myslím...“

Další zvuky, tentokrát nad ní. Tlumenější, zaškrábání, a ačkoli reproduktor nechala být, tentokrát strne a zvedne hlavu.

„Káťo, co tam děláš?“ zašeptá po chvíli.

„Já mám hlad, Asho,“ odpoví někdo taky šeptem. Ten hlas je mladší. O hodně mladší.

Grantová sáhne do kapsy pláště a vytáhne tyčinku. Podá ji nahoru, a když ruku zase stáhne, nic v ní nemá.

„Večer ti toho seženu víc, slibuju, prtě,“ zašeptá. „Neukazuj se, jasný? Tiše jako myška.“

„Ta nejchytřejší myška.“

„Jasně, protože tu nejchytřejší myšku nikdy nechytnou, nemám pravdu?“

„Na to je chytrá až moc,“ ozve se tichounce a huhlavě neviditelná holčička s pusou plnou té tyčinky. Pak další zaškrábání a ona se stáhne.

Grantová se zadívá na vlastní odraz na obrazovce. Teď když je zase sama, si dovolila vyčerpaný výraz. Pak potřese hlavou, svižně a sebejistě, a narovná si nemocniční stejnokroj, jako by to byla bojová výstroj.

Natáhne ruku a vypne kameru.


/ 61530

PRO INFORMACI:

Mapa kolonie na Kerenze, kterou rozdali všem pěšákům vyslaným na povrch. Rafinérie hermia na ní ovšem není, protože ta je dobrých dvacet kiláků mimo město.


31 / 615


32 / 615

PRO INFORMACI:

Specialista Rhys

Lindstrom se mezitím snaží

líp poznat svou novou

chůvu.

Shrnutí bezpečnostního záznamu,

připravil analytik

ID 7213-0089-DN

Toto je přepis záznamu z kamery na ATLASu, získaný ze serveru nemocnice kolonie na Kerenze. Kvalita kamer v nemocnici je na hovno. Audio zní jako nahrané na záchodě. Za takových podmínek nemůžu pracovat. Uáááá.

Než do nemocnice dojeli, skoro jen mlčeli. Specialista Lindstrom a četařka Óširová se napáskovali do zadní části obrněného osobního transportéru k mrtvolám třinácti vojáků BeiTechu a mechaniků. Óširová jen oznámila do nemocnice, že tam jedou, jinak toho ona ani Lindstrom moc nenamluvili. Z některých mrtvol se pořád kouří – neměli na všechny dost vaků. V OOTčku to asi taky děsně smrdí, ale ti dva jsou uvnitř ATLASů, takže jsou ušetřeni pachů z čerstvě usmaženého lidského masa.

„Tvých kamarádů je mi líto,“ řekne po nějaké době Lindstrom.

Óširová se kradmo podívá na ty fláky chladnoucího masa, které dřív patřily do jejího týmu.

„Drž hubu, Klofáku,“ vzdychne si.

„Chceš si o tom promluvit?“

„Ne, Klofáku, chci, abys zavřel pec.“

Uběhne pár minut a slyšet je pořád jen zvuk kol na sněhu.

„Óširová?“

„Bóóže, co zas?“

„Proč se ty mrtvoly berou do nemocnice?“


33 / 615

Četařka zase vzdychne, v hlasovém procesoru kombinézy to zní chraplavě.

„Je tam márnice,“ odpoví konečně. „Všem zaměstnancům BeiTechu padlým při plnění povinností se musí provést pitva, až pak je převezou na Churchill. Admirál je na procedury jako ras. Uvědom si, že sem v lednu shodili experimentální biozbraň. Sun nechce na flotile ani stopové komponenty. Umíš si představit, co by to nadělalo, kdyby se ta věc dostala do lodi?“

Lindstrom vážně netuší, v co se taková biozbraň BeiTechu vyvinula, když ji pár měsíců nechali mutovat v plechovce poletující v kosmu, a tak jen pokrčí rameny. „Stejně to nechápu. Víme přece přesně, jak umřeli.“

„My pravidla nevymýšlíme. My je dodržujeme. To tě v přijímači měli naučit.“

„Jsem u vědecké divize. Tam nás učí, abysme se na okolní svět dívali analyticky. Hledali efektivnější přístupy. Znáš to, abysme mysleli a tak.“

„A naučili tě tam držet hubu? Už ti to říkám potřetí.“

Kluk si vzdychne a už neřekne ani slovo. OOTčko kodrcá po zamrzlých cestách, projíždí díry od šrapnelů, které tu před sedmi měsíci nadělalo ostřelování. Zastaví až za dalších deset minut – nemocnice je na úplně druhé straně městečka než letiště. To se už z mrtvol přestalo kouřit.

Když vyjdou ven do mrazivého vzduchu, poprvé si můžeme prohlédnout, co z kolonie zbylo. V podstatě to bývalo větší městečko postavené k tomu, aby v něm žilo tak osmnáct tisíc lidí. Horníků a inženýrů, jejich rodin a všech dalších lidí nutných k tomu, aby fungovala všechna zařízení, která vyrostla kolem ilegálního podniku WUC na těžbu a zpracování hermia. Takže školy a obchody. Pumpy a krámy s alkoholem. Sklady a bytové domy a kinoplexy, ach jo.

Teď to je město duchů. Všechno přikrývá sníh. Mrazivý vítr se prohání mezi poničenými budovami a kolem zborcených trosek astroportu. V ledovém šelfu zejí tři hluboké trhliny, které vedou


/ 61534

rovnou centrem města. Nikde nikdo kromě vojáků BeiTechu nebo kolonistů se speciálními propustkami. Nesourodý konvoj civilních vozidel zrovna veze další směnu horníků do práce a kolem něj jedou OOT – po leteckých úderech se hned při prvním útoku zhroutil tubus metra, takže k hermiovému dolu se dá dojet pouze po silnicích. Důl a rafinerie jsou vidět jenom jako nejasný flek na obzoru. Další městečko ze samých věží a trubek a betonu, dobrých dvacet kilometrů od města.

Minimální bezpečná vzdálenost pro případ, že by se všechno posralo. Jak jste měli snadno pochopit díky téměř dovršené interdimenzionální katastrofě na palubě Heimdallu, když pracujete s exotickými ultratěžkými prvky a něco se pokazí, pokazí se to fakt důkladně.

Na parkovišti před nemocnicí čekají čtyři vojáci BeiTechu s útočnými puškami VK, s nimi tam jsou dva kolonisté v uniformách zdravotníků.

Civilové se třesou zimou, ale začnou vykládat mrtvoly na připravené vozíky. Lindstrom dojde k smutně se tvářící ženě s šedivějícími vlasy a chystá se jí pomoct zvednout nejtěžší mrtvolu.

„Co to děláš, Klofáku?“ zeptá se Óširová.

„Eee... pomáhám s mrtvolama?“

„A je to do prdele tvoje práce?“

„Ne, ale...“

„Nadporučík Christie ti poručil, abys ve špitále spravil enviroregulátor, ne?“

„Jo.“

„Táááákže, co se na takový rozkaz udělá nejdřív?“ Óširová párkrát luskne prsty. „Sakra, jak to, že si to nepamatuju? Pomoz mi, specialisto...“

„Nejdřív se ve špitále spraví enviroregulátor.“

„No vidíš, jak to znáš. A já si myslela, že všechna ta doba, co jsi v přijímači věnoval ‚myšlení‘ a tak, by se líp využila s pornem a ubrouskem.“


35 / 615

„Bóóže...“

Četařka ukáže hlavou k nemocnici.

„Neser mě a padej dovnitř, než ze mě bude nanuk.“

Lindstrom si s omluvným výrazem hodí na rameno brašnu

s nástroji a nechá práci na civilech. Zdravotníci pořád nakládají mrtvoly pod pozorným dohledem těch čtyř zabijáků od BeiTechu. Nikomu zjevně neuniklo, že všichni mrtví na sobě mají firemní uniformy.

I uvnitř to vypadá, že nemocnice zažila lepší časy. Kdysi bílé

stěny jsou zašedlé, okna popraskaná, osvětlení v jednom kuse poblikává. Není to velká nemocnice, nejvýš takových padesát lůžek.

Óširová dojde k recepci a sundá si přilbu, vzduch hlasitě za

syčí. Krátké černé vlasy se rozloží kolem obličeje s ostrými lícemi, tmavýma očima a nenamalovanými rty. Lindstromovi přilba připlácla tu směšnou patku k hlavě, ale sotva si ji sundá, kdovíjak zase v rozporu se zákony fyziky ta vlna vlasů vyskočí do pozoru.

„Kde jsou všichni?“ zeptá se.

Nikde ani živáčka. Vzadu z chodby jsou slyšet vzrušené hlasy

a nad recepcí poblikává drobná modrá koule. Jako v odpověď na

Lindstromův dotaz se z rozhlasu ozve ženský hlas.

„Doktorka Sarah Wiesnerová ať se hlásí v pokoji dvacet čtyři.

Doktorka Wiesnerová, pokoj dvacet čtyři.“

„Co se děje?“ chce vědět Lindstrom.

„Modrý kódy.“ Óširová ukáže na blikající kouli. „Někdo umírá.“

Četařka nahlédne do chodby a spatří, jak po ní utíká sestra

v otrhaných šatech. Mrkne po Lindstromovi a zvedne prst.

„Počkáš tady. Jdu se zeptat, kudy se jde k řízení envirosystému.“

„Můžu se sám rozhlídnout, než...“

„Ne.“ Óširová ho zpraží pohledem. „Kdyby se ti něco stalo,

Christie si mě dá ke snídani jako kus masa.“

Kluk se zašklebí. „Nadporučík snídá maso?“

„Ne. To se... no přece...“ Máchne rukou. „To se tak jenom říká.“

„A neříká se spíš...“


/ 61536

„Tyhle ustálený obraty mi moc nejdou, no a co? Prostě drž klapačku a čekej tady. To je rozkaz.“

„Provedu.“

Óširová se na něj ještě chvíli přísně dívá, jako kdyby čekala, že se stejně někam vydá. On se ale ze všech sil snaží vypadat, jako by se mu podrážky přilepily k podlaze, a četařka nakonec odkráčí k těm hlasům a elektronickému kvílení EKG na pokoji 24.

Pootevřou se dveře vedle recepce. Ven vyjde dívka ve zmuchlaném nemocničním stejnokroji, u ucha mí připevněný reproduktorek a mikrofonek. Dlouhé tmavé vlasy má stažené do ohonu, světle hnědá kůže působí světlejší od všeho toho sněhu za popraskanými okny. Vypadá, jako by tři dny nespala, je celá zdrchaná, ale i tak je vcelku hezká. Oči má zelené jako tráva v létě.

„Třetí výzva, doktorko Wiesnerová,“ řekne, a její hlas zapraská z rozhlasu. „Prosíme, hlaste se okamžitě v pokoji dvacet čtyři. Doktorka Wiesnerová, pokoj dvacet čtyři.“

A tady to, milé děti, začíná být zajímavé.

Podíval jsem se na to zpomaleně aspoň desetkrát a můžu odpřisáhnout, že na Lindstromově obličeji se po chvíli, kdy tu holku spatřil, dá za tři vteřiny napočítat sedmadvacet různých výrazů. Úplně se vykulí a brada mu spadne div ne až na zem. A fór je v tom, že když ta holka zahlídne jeho, je vyjukaná naprosto stejně. Vytřeští ty zelené oči. Přiloží si ruku na prsa, jako kdyby dostala infarkt. Její zašeptání díky rozhlasu zachraptí po celé nemocnici.

„No do prdele ...“

Kluk zamrká.

Otevírá a zase zavírá pusu jako ryba.

Tváří se neskutečně vyjeveně a zpitoměle.

„... Asho?“ vydechne.

„Klofáku!“

Kluk sebou trhne. Ta holka taky. On se otočí po hlase četařky Óširové a vší silou se snaží trochu ovládnout. Četařka stojí na


37 / 615

chodbě, přeskakuje pohledem z jednoho na druhého. Pak zvedne ruku a ukáže palcem k výtahům.

„Enviro je támhle.“

„Já...“

Lindstrom střelí pohledem po dívce. Milion různých emocí popraskává mezi těmi dvěma jako droboučké blesky. Fakt kurva je to skoro vidět prostým okem, úplné oblouky bílého světla, co spalují ten metr mezi nimi a jsou světlejší než sníh tam venku.

Radost.

Hrůza.

Strach.

Šok.

„Hej!“

Lindstrom se zase podívá na Óširovou, která se už pořádně mračí.

„Hejbni kostrou, specialisto. Neplatěj nás od hodiny.“

Četařka naštvaně odkráčí. Kluk se vzpamatuje, naposledy se kradmo podívá na tu holku, sebere si bradu z podlahy a šourá se za Óširovou k výtahu pro personál. A když dveře udělají pink, vejde za svou nadřízenou dovnitř a na mou duši vypadá, jako kdyby ho někdo z rozběhu nakopnul do rozkroku. Stoupne si zády k Óširové, aby mu neviděla do tváře. Je celý bledý. Otřesený, ani tomu nechce věřit.

„Buď tak hodnej, Klofáku,“ varuje ho Óširová, „a drž se od civilistek co nejdál. Jestli tě Christie načape, jak si pochutnáváš na místních specialitách, zmlátí tě jako...“ Zamračí se. „Sakra, ještě včera jsem si pamatovala, jak se tohle...“

Dveře se hlučně zavřou. Kluk tam jen stojí a obličej má jako katalog všech možných emocí. Ze všech sil se snaží jenom pravidelně dýchat.

Počítám, že se konečně naučil držet hubu.


PRO INFORMACI:

Několik ručně psaných vzkazů, které si tajně vyměnili Rhys Lindstrom a Asha Grantová v následujících dvanácti hodinách. Papírky byly po přečtení ničeny, takže bylo nutné je rekonstruovat z jiných záznamů.



40 / 615

Přepis videodeníku,

připravil analytik

ID 7213-0089-DN

Obrazovka se probudí, záběr se zběsile točí, než Asha najde místo, kde v komoře opře palmpad – ruce se jí třesou, zkouší to na třikrát, než přístroj drží na místě. Potom je sama v záběru, dřepí před přístrojem, oči má vytřeštěné.

„Kady, co se to do prdele stalo?“ zašeptá a rozčileně se rukou škubne za ohon. „Proč tomu blbýmu vesmíru u všech devíti kruhů pekla do hajzlu připadalo, že potřebuju ještě víc zkomplikovat život a...“

Nedořekne, rozklepaně se nadechne, snaží se uklidnit.

„Musím trochu vycouvat, sestřenko. Víš, vždycky jsem ti byla vděčná, že se neptáš, proč mě rodiče vzali do exilu na Kerenzu. Určitě jsi hrozně chtěla vědět, co jsem provedla, že mě vyrazili, a pro mě hodně znamenalo, že to ze mě nemámíš. Ale teď si to poslechnout musíš. Takže.“

Odmlčí se, zaloví v plášti, vytáhne čokoládovou tyčinku a strhne zuby obal. Kousne si, pokračuje s plnou pusou. „Když mi bylo šestnáct, potkala jsem Rhyse. Byl u nás na škole nový. Láska na první pohled. Nebo upřímně řečeno nadrženost na první pohled, ale ono to je fuk. Pochybuju, že v tom někdo z nás vidí rozdíl.

No zkrátka, spadli jsme do toho oba po hlavě a počítali jsme na beton s tím, že spolu budeme napořád. Love story jako hrom. Nikdy nepřestaneme jeden ze druhého rvát šaty. Chodil každý den,


41 / 615

doprovázel mě do školy, já pověděla našim, že jsem začala chodit do matematického kroužku, abysme spolu mohli bý



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist