načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Obrněný transportér OT - 810 -- historie, takticko-technická data, modifikace - Jiří Frýba

Obrněný transportér OT - 810 -- historie, takticko-technická data, modifikace

Elektronická kniha: Obrněný transportér OT - 810 -- historie, takticko-technická data, modifikace
Autor:

V knize se seznámíte s historií německých polopásových obrněných vozidel v Československu po 2. světové válce, s procesem vývoje transportéru OT-810, s jeho verzemi a podrobnými ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  297
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 143
Rozměr: 18 x 23 cm
Úprava: tran : ilustrace (některé barevné)
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0231-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Historický vývoj a technické vlastnosti československého obrněného transportéru OT-810.

Popis nakladatele

V knize se seznámíte s historií německých polopásových obrněných vozidel v Československu po 2. světové válce, s procesem vývoje transportéru OT-810, s jeho verzemi a podrobnými takticko-technickými charakteristikami. Najdete v ní kromě množství technických údajů i unikátní černobílé dobové fotografie a barvené snímky nemnoha dochovaných exemplářů. (historie, takticko-technická data, modifikace)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Frýba - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Obrněný transportér

OT-810

Po druhé světové válce musela obnovená armáda Československé republiky rychle vyřešit problém s nedostatkem bojové techniky,

která by zajistila vyšší pohyblivost a  ochranu pěších jednotek. K  dispozici měla pestrou směs obrněných transportérů, pochá

zejících ze zahraničních jednotek nebo z válečné kořisti. Nejvíce jich bylo německé provenience – a právě německé polopásové

transportéry HkL 6P (známé také jako „Hakl“) posloužily jako inspirace pro první poválečný obrněný polopásový transportér

československé provenience, OT-810. Jedná se o pozoruhodný a v mnoha ohledech unikátní stroj, který měl původně být vlastně

jen vylepšenou kopií německého originálu, ale postupnými úpravami se vyvinul v úplně nové vozidlo, jež sice zachovávalo původní

koncepci ze čtyřicátých let, ale současně přineslo mnoho nových prvků. V knize najdete kromě podrobných technicko-taktických

charakteristik a dalších údajů i unikátní černobílé dobové fotografie a barvené snímky dochovaných exemplářů.

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Jiří Frýba

historie, takticko-technická data, modifikace

OT-810

OT-810

Obrněný

transportér

Obrněnýtransportér

retro

VOJENSKÝ HISTORICKÝ

ÚSTAV PRAHA

VOJENSKÝ ÚSTŘEDNÍ

ARCHIV

Publikace vznikla ve spolupráci

s Vojenským historickým ústavem Praha

a Vojenským ústředním archivem.

Jiří Frýba



Jiří Frýba

Obrněný transportér OT-810

historie, takticko-technická data, modifikace

Grada Publishing


Jiří Frýba

Obrněný transportér OT-810

historie, takticko-technická data, modifikace

Vydala Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 6533. publikaci

Odpovědný redaktor Petr Somogyi

Grafická úprava a sazba Jakub Náprstek

Počet stran 144

První vydání, Praha 2017

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

© Grada Publishing, a.s., 2017

Cover design © Jakub Náprstek, 2017

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-271-9696-8 (pdf )

ISBN 978-80-271-0231-0 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické

či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Obsah

Úvod ............................................... 6

1 Německé polopásové transportéry

v československé armádě ................... 9

2 Vývoj obrněného transportéru

OT-810 .......................................... 31

3 Takticko-technická charakteristika

OT-810, HAKO a OPp 3t N ............... 69

Stálý převod .......................................... 78

Spojovací hřídele .................................... 82

Řízení .................................................. 92

Přístrojová deska ................................... 95

Upevnění kulometu na obrněných

transportérech ................................... 100

Závěsné zařízení .................................. 101

4 Verze obrněného transportéru

OT-810 ........................................ 103

Lehký obrněný transportér

s rádiovými stanicemi R-113 a R-112 ...... 104

82mm bezzákluzový kanón vz. 59A

na polopásovém transportéru OT-810 D .. 108

Dělostřelecká pohyblivá pozorovatelna

na OT-810 (DPP OT-810) ...................... 118

OT-810 pro přepravu osvětlovacích raket .. 121

OT-810 zdravotní (OT-810 Z) ................. 126

5 Barevné fotografie dochovaných

vozidel ......................................... 131

Zkratky .............................................. 140

Prameny a literatura ............................ 142

Závěr ................................................ 143 OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR OT-810 Československá armáda se po druhé světové válce personálně obnovila na základě zahraničních jednotek z východní i západní fronty, domácích odbojových skupin a nověmobilizovaných vojáků. Z hlediska materiálu se využila výzbroj a technika přivezená československými zahraničními jednotkami, ale především pak kořistní materiál, ponechaný na našem území po kapitulaci Německa a jeho satelitů. Ve stavu naší armády se tak v padesátých letech 20. století setkala obrněná vozidla sovětské, americké, anglické, německé a domácí produkce. Takovou pestrou paletutechniky neměla ve výzbroji žádná jiná evropská armáda. Protože slibované dodávky výzbroje ze SSSR se zpožďovaly, muselo se řešit dočasné naplnění alespoň mírových stavů dokončením rozpracovaných vozidel v domácích zbrojovkách a opravami shromážděných kořistních německých obrněnců. Početně největší zastoupení mezi kořistní technikou měly obrněné transportéry D7p a HkL 6p. Z tohoto důvodu je prvníkapitola knihy zaměřena na využití německých transportérů v naší armádě. Fotografické dokumentace se dochovalo minimální množství a bohužel ne vždy v dostatečné kvalitě. Vedle označení OPp 3t N se v naší armádě užívalo i označení HkL 6p

1

– v textu pro rozlišení používám označení OPp 3t N

pro kořistní transportéry generálkované v našich zbrojovkách a označení HkL 6p pro původní německé vozy.

1

Počeštěním zkratky HkL 6p vznikl dodnes používaný název „Hakl“,

jímž se mylně označovaly i naše OT-810.

Transportér OT-810 měl po druhé světové válce co nejrychleji zabezpečit vyšší pohyblivost a ochranu pěšíchjednotek naší armády. Bouřlivý rozvoj zbraňových systémů

(především pak zbraní hromadného ničení) v padesátých

letech si vynutil úpravy zadávacích podmínek pro jeho

vývoj. Původní úmysl vytvořit v podstatě vylepšenou kopii

německého válečného transportéru HkL 6p se postupnými úpravami změnil ve vývoj koncepčně stejného, ale

v konečném důsledku nového vozidla. Na základěarchivních dokumentů jsem se snažil objasnit postupný vývoj

transportéru, jehož jednotlivé etapy jsou dokumentovány

dostupnými fotografiemi. Transportér nesl po zavedení do

armády označení OT-810, krycí označení vojenské správy

pro vývoj znělo HAKO, národní podnik Tatra Kopřivnice

ho v kategorii speciálních vojenských vozidel označoval

číslem 810 (z toho vzniklo i oficiální vojenské označení).

V průběhu vývoje se v dokumentech vojenské správy

vyskytují všechna tři označení.

V kapitole zaměřené na takticko-technická datatransportéru jsou pro porovnání rozdílů vedle sebe údaje OPp 3t N,

prototypu HAKO (ev. č. 660 201) a sériového OT-810.

Pokud to bylo možné, jsou rozdíly doloženy fotografiemi.

Závěrečná kapitola je zaměřena na účelová provedení,

která se ve většině případů objevují až po vyřazenítransortéru OT-810 z první linie.

Doufám, že se mi v této knize podaří zodpovědět mnohé

otázky spojené s tímto vozidlem a vyvrátit některé

nepřesnosti, které kolují po internetu. Všechny uváděné

informace jsou výsledkem dlouhodobého studiadostupných archivních materiálů. Je ale samosebou možné, že se

časem objeví nové informace, které tuto práci ještě dále

doplní.

Úvod


ÚvOD 7



Německé polopásové transportéry

v československé armádě

1

Transportér OPp 3t N (ev. č. 54 180) [1]

Druhý typ vznikl pod továrním označením D 7p

3

(vý r obce

firma Demag) na zkráceném podvozku polopásového

tahače D 7, jednalo se o menší a lehčí transportér(vojenské označení Sd.Kfz. 250) určený především pro průzkumné a ženijní jednotky. Výroba Sd.Kfz. 250 běžela od

června 1941 do března 1945. Celkově vzniklo dvanáct

oficiálních modifikaci Sd.Kfz. 250/1 až Sd.Kfz. 250/12

v počtu 6628 ks, 413 ks muničních vozidel (Sd.Kfz. 252)

a 283 ks průzkumných vozidel (Sd.Kfz. 253). Do výroby

pancéřových koreb se zapojily i továrny na našem území.

Jednalo se o firmy Böhmisch-MährischeMaschinenfabrik AG, Prag (ČKD Praha, kód výrobce „aeo“) s produkcí

1560 ks v roce 1943, Poldihütte Stahlwerk, Komotau

(Poldi Kladno, kód výrobce „dpm“) s dodávkou 134 ks

3

D 7 = nepancéřované transportéry (tahače), vojenské označení Sd.Kfz.

10; D 7p = pancéřované transportéry, vojenské označení Sd.Kfz. 250,

Sd.Kfz. 252, Sd.Kfz. 253, o jedno pojezdové kolo zkrácená podvozková

část tahače D 7. Ozbrojené síly Německa v období druhé světové války používaly dva základní typy polopásových obrněných transportérů. Jednalo se o vozidlo továrny Hanomag, zkonstruované na základě polopásového tahače a vyráběné pod továrním názvem HkL 6p

2

. Byly zařazeny do

výzbroje pod označením Sd.Kfz. 251. Celková produkce od

roku 1938 do konce války činila 16 578 kusů transportérů

ve čtyřech provedeních (Ausführungen „A“ až „D“) a ve

23 verzích. Na výrobě se kromě německých firem podílela

i firma Škoda Werke Plzeň (od července roku 1943 výroba

chassis) a Bohemia v České Lípě (od roku 1941 dodávky

nýtovaných koreb).

2

HkL 6 = nepancéřované transportéry (tahače), vojenské označení

Sd.Kfz. 11, podvozková část identická s HkL 6p; HkL 6p = pancéřované

transportéry, vojenské označení Sd.Kfz. 251.


10 OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR OT-810

v období leden až březen 1944 a Vítkovické železárny

(kód výrobce „bzs“), která dodala od ledna do září 1943

847 ks.

Oba typy polopásových transportérů se vedle jiné kořistní

techniky dostaly do výzbroje našich jednotek již v květnu

1945, během povstání v Čechách a na Moravě. V Praze

jednotka nadporučíka Neubauera používala kromě stíhačů tanků Hetzer od 5. května i HkL 6p ze Štefánikových kasáren Vládního vojska (označován jako „Velká

housenka“) a D 7p (ev. č. WH154168, „Malá housenka“)

ze smíchovské opravny Tatra (ztracen s celou osádkou

9. května 1945 po přímém zásahu z tankového kanónu

při pronásledování ustupujícího německého zadního voje

v oblasti Zlíchova).

Povstalecká skupina škpt. Šimůnka měla ve stavu od

5. května dva kusy Sd.Kfz. 251 (jeden byl výzbrojen kanónem 7,5 cm Kw.K. 37 = Sd.Kfz. 251/22), které získala

v Nové škole ve Vysočanech. Následující den je doplnil

jeden Sd.Kfz. 251 ukořistěný v Karlštejnské ulici veVysočanech. Dva z těchto transportérů jednotka ztratila 7. května

při německém útoku u vysočanského nádraží, jeden pak

8. května na Libeňském mostě.

Řevnická skupina odbojové organizace Trávnice zajistila

5. května na nádraží v Řevnicích z železničního transportu

1 ks Sd.Kfz. 250 (označen nápisem ČSR – PARTYZÁN –

ŘEVNICE 1) a 4 ks Sd.Kfz. 251 (nápisy ČSR – PARTYSkupina vozidel HkL 6 (Sd.Kfz. 11) na dvoře plzeňské Škodovky

v říjnu 1943 připravená k předání [2]

Polopásový obrněný transportér Sd.Kfz. 250 („Malá housenka“)

v Jeseniově ulici na Žižkově, asi 8. května 1945 [1]

NěMecKé POLOPáSOvé TRANSPORTéRy v čeSKOSLOveNSKé ARMáDě 11

Rozstřílený transportér Sd.Kfz. 251/22 povstalecké skupiny

škpt. Šimůnka u vysočanského nádraží, v ulici Pod Pekárnou [2] Sd.Kfz. 251 Ausf. D řevnických vlastenců (čSR – ŘevNIce – PARTIZáN 4) Řevnický polopásový transportér Sd.Kfz. 251 číslo 3 na hřišti SK Praga, Praha-vysočany [2] OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR OT-810 ZÁN – ŘEVNICE 2 až 5). Do boje zasáhly v Radotíně. Po skončení bojů 12. května byly odeslány do Prahy aodstaveny na hřišti SK Praga ve Vysočanech u ulice Spojovací, které využívala skupina majora Škorpila k soustřeďování kořistní bojové techniky z pražských ulic. Kromě Prahy byli vlastenci aktivní i v ostatních českých městech. Například v Hořicích v Podkrkonoší padl do rukou českých povstalců kromě transportérů Sd.Kfz. 251 Ausf. C a D také muniční obrněný transportér Sd.Kfz. 252, 2cm Flak 38 auf Selbstlafette Zgkw.3t (Sd.Kfz. 11) a Sd.Kfz. 10/5. Oddíl Bernard pod velením majora Bělohlávka z Písku měl 8. května při odjezdu na pomoc obci Bernartice ve svém stavu kromě další techniky také jeden obrněný transportér Sd.Kfz. 251 Ausf. D (patrně ze stavu Vládního vojska). Odbojáři z Třeboně ukořistili 9. května obrněný transportér Sd.Kfz. 251/1 Ausf. D v úpravě Stuka zu Fuss (z plechových klecí umístěných na bocích korby bylo možno odpalovat šestici tříštivotrhavých 280mm Wurfkörper M F1 50). V Týně nad Vltavou zase získali povstalci jako kořist Sd.Kfz. 251/3 Ausf. D, s největší pravděpodobností ze stavu 9.tankového pluku 25. tankové divize. V obci Chrášťany (okres Rakovník) se podařilo zadržet z Prahy ustupující německé vojáky na polopásovém vozidle Sd.Kfz. 10/4 s 2cm kanónem Flak 38.

Sd.Kfz. 10/4 s 2cm protiletadlovým kanónem Flak 38 na návsi obce

chrášťany, okres Rakovník

Sd.Kfz. 251/9 Ausf. c Stummel, zajištěný na letišti Praha-Kbely

společně s železným prototypem tančíku Praga AH-Iv Sv vyzbrojeným

dvojčetem kulometů 7,92 mm MG 81 Z (Maschinengewehr 81,

Zwilling)

NěMecKé POLOPáSOvé TRANSPORTéRy v čeSKOSLOveNSKé ARMáDě 13

Přestože velení armády po určitou dobu se zařazením

kořistních transportérů do výzbroje váhalo, neoficiálně

je do svého stavu přijímaly vznikající jednotky různého

zaměření. Například jedenáct kusů Sd.Kfz. 251 a jeden

Sd.Kfz. 250 evidoval už v roce 1945 ve svém stavu 1.tankový prapor 1. oblasti (čísla vozidel ÚV-151, 153 až 162).

6

Početní stavy obrněných transportérů, které si přivezly

do vlasti naše zahraniční vojenské jednotky především

ze západu a v menší míře i z východu,

7

na pokrytí požadavků jednotlivých složek armády nestačily. Proto v roce

1947 došlo k jednání, na jehož základě rozhodlo vedení

armády provést zhodnocení stavu a možností opravtransortérů ponechaných ustupujícími německými jednotkami na našem území. Společně s další kořistní technikou

došlo ke stahování transportérů vyprošťovacími četami

z míst nálezů na nejbližší železniční stanice. Práce spojené

s odsunem techniky probíhaly po celý zbytek roku 1947,

byly dokončeny na jaře roku 1948. Železničními transorty se technika dopravovala přímo do opravárenských

zařízení nebo na místa soustředění kořistní techniky.

6

Zkratka psaná na vozidle (ÚV) značí „útočná vozba“ + pořadové číslo,

jedná se vlastně o první evidenční čísla obrněné techniky.

7

Jednalo se o 53 ks amerického polopásu International HarvesterHalftrack M5A1 a M14 (označení v naší armádě Internacionál), ze stavu

ČSOB, o britský pásový Loyd Carrier ve verzích CTT 2-Mk.I (tahač)

a Loyd Carrier TSC (startovací a nabíjecí) a různé verze transportéru

Universal Carrier (oba typy nesly v naší armádě označení Carrier), celkem 114 ks (z toho 18 ks od 1. čs. armádního sboru v SSSR). Vzhledem k tomu, že v německé armádě se obrněnétransortéry Sd.Kfz. 251 a Sd.Kfz. 250 používaly ve velkých počtech, je pochopitelné, že se na našem území po skončení války nacházely stovky těchto vozidel. Na některých místech se jednalo o jednotlivé kusy, v jiných destinacích se našly desítky vozidel, například na letišti v Plzni-BoryAmeričané shromáždili od německých jednotek, které se dostaly do jejich zóny, 43 ks Sd.Kfz. 251 a 8 ks Sd.Kfz. 250. Sovětská armáda soustředila na několika místech Československa asi 100 ks Sd.Kfz. 251 a menší množství Sd.Kfz. 250. Po odchodu je zde zanechala výměnou zaodpovídající množství železného šrotu.

4

Další vozidla soustředily

vyprošťovací oddíly řízené VII. odborem Ministerstva

národní obrany. Podařilo se tak získat přibližně 600 ks

Sd.Kfz. 251, 200 ks Sd.Kfz. 250 v opravitelném stavu a další

desítky jako zdroj náhradních dílů. Vedle obrněnýchvozidel se shromáždilo i několik desítek neobrněných provedení transportérů HkL 6 a D 7. Největší množství kořistní

obrněné techniky včetně transportérů bylo soustředěno

na sběrné ploše ve Vojenském výcvikovém táboře Mladá

(posádka Milovice).

5

4

Například v prostoru soustředění v obci Zálužany převzali 25. března

1946 zástupci Velitelství tankového vojska škpt. Betka a škpt. Prokop

21 ks vozidel, včetně 12 ks obrněných 3t polopásů pro dopravu osob

(zřejmě Sd.Kfz. 251, předány 22. tankové brigádě pro prapor samopalníků), 2 ks obrněných polopásů s kanónem 75 mm (asi Sd.Kfz. 251/9)

a jeden polopás Sd Kfz 10/1 (přidělen dělostřeleckému pluku 52).

5

Název Vojenský výcvikový tábor (VVT) se v roce 1952 změnil na

Vojenský výcvikový prostor (VVP).


14 OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR OT-810

Fotografie z jednoho z míst soustředění kořistní techniky

ve středních čechách, zřízených vojsky Rudé armády (vozidla

označena kombinacemi písmen azbuky a čísel). Na snímku vlevo

dole Sd.Kfz. 251 Ausf. D označený БA 3044 [2]


NěMecKé POLOPáSOvé TRANSPORTéRy v čeSKOSLOveNSKé ARMáDě 15

Letecké záběry místa soustředění kořistní techniky v posádce

Milovice, pořízené 2. června 1946 při příležitosti oslavy opětovného

zahájení činnosti ve vojenském výcvikovém táboře Mladá [2]

+


16 OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR OT-810

Na celkových opravách transportérů se v největší míře

podílely Škodovy závody v Plzni, protože zde zůstala

k dispozici výrobní linka pro podvozkové skupiny HkL 6.

Mezi další opravny patřily Automobilní zbrojnice číslo 1

v Přelouči, ČKD Slaný a automobilka Wichterle a Kovařík (Wikov) v Prostějově (pozdější Agrostroj Prostějov).

Bohužel celkové počty opravených HkL 6p jsou známy

jen z plzeňské Škodovky, počty transportérů D 7p se zatím

nepodařilo zjistit u žádné z továren. V Plzni bylo v letech

1946 až 1951 celkem opraveno 236 ks HkL 6p, dílčí výkaz

z AZ 1 udává 107 ks opravených HkL 6p od ledna do října

roku 1947, což celkem dává 343 ks opravených transportérů (doloženo dokumentačně). Celkový počet transportérů byl ovšem větší, jak vyplývá z počtů těchto vozidel

vykazovaných v dokladech vojenské správy.

Slavnostní nástup jednotek 1. oblasti, v popředí 2 ks terénních

osobních vozidel vW 188 Kübelwagen, v pozadí transportér Sd.Kfz.

250/1 neue Art [2]

Tento tahač na podvozku polopásového vozidla HkL 6 (ev. č. 52 819)

používal stavební prapor železniční brigády v Pardubicích koncem

čtyřicátých let 20. století. v závěsu přepravník Strassenroller R 40,

druhý kus přepravníku vzadu řídily skupiny vojáků pomocí lan

NěMecKé POLOPáSOvé TRANSPORTéRy v čeSKOSLOveNSKé ARMáDě 17

Odtah soustředěných kořistních polopásových transportérů

vyprošťovací skupinou v železniční stanici Příbram, na počátku roku

1948. Na prvním snímku na vagonu zprava Sd.Kfz. 250-9 neue Art

(označen 149/L), Sd.Kfz. 250-1 neue Art a 2 ks Sd.Kfz. 251-1

Ausf. D. Na druhé fotografii je Sd.Kfz. 251-1 (148/L), zapřažený

za Sd.Kfz. 7 a používaný vyprošťovací skupinou jako tahač nepojízdné

techniky. Na třetím snímku poškozený transportér Sd.Kfz. 251-1

(označen ležatým křížem) připravovaný k odsunu. Kořistním číslem

(148/L, 149/L) opatřovaly vozidla jednotlivé hodnotící komise:

písmeno je iniciála velitele hodnotící komise, číslo označuje pořadí

hodnoceného vozidla. Ležatým křížem se označovala vozidla vhodná

nanejvýš jako zdroj náhradních dílů nebo určená k sešrotování

18 OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR OT-810

Počty německých kořistních transportérů používaných naší armádou:

8

Celkové počty k datu [ks] OPp 3t N OPp 1t N Celkem

prosinec 1950 590 ? 590 + ?

prosinec 1953 586 199 785

1. dubna 1956 549 197 746

březen 1957 476 154 630

1. prosince 1959 439 138 577

8

Prozatím se v archívních dokumentech podařilo dohledat údaje jen k těmto datům.

Počty HkL 6p (OPp 3t N) opravených Škodovými závody Plzeň:

Rok 1946 1948 1949 1950 1951 Celkem

Počet 2 83 90 30 31 236

Vozidla na základě dokončovaných oprav byla postupně

zařazována k jednotkám, malé transportéry především

k průzkumným a ženijním jednotkám a střední transportéry

k jednotlivým pěším a dělostřeleckým plukům (například

v roce 1949 se jednalo o PP 38 Beroun – 16 ks, PP 21 Čáslav –

18 ks, PP 13 Šumperk – 19 ks, PP 40 Uherské Hradiště – 8 ks,

TSDP 351 Jince – 13 ks, TSDP 352 Plzeň – 13 ks), od roku

1950 a 1951 pak k tankovým a mechanizovaným divizím.

Velké množství kořistních transportérů měl v letech 1949

až 1950 ženijní prapor 13. tankového sboru u svéhonáhrad

ního oddílu v Olomouci, a to 42 vozů OPp 3t N a 16 vozů

OPp 1t N. Zřejmě největší počet těchto vozidel obdržel PP 6

(„Hanácký“) z Olomouce, 89 ks OPp 3t N a 11 ks OPp 1t N.

Transportéry Sd.Kfz. 250 byly do výzbroje naší armády

zařazeny v kategorii „transportér malý“, pod označe

ním „Obrněné polopásové vozidlo“ – zkratka: OPp 1t N

(Obrněné polopásové vozidlo 1tunové, německé), pou

žívalo se i původní označení výrobce: D 7p. Transpor

tér Sd.Kfz. 251 byl zařazen v kategorii „transportér

střední“, pod označením „Obrněné polopásové vozi

dlo“ – zkratka: OPp 3t N (Obrněné polopásové vozidlo

3tunové, německé), oficiálně se používalo také původní

označení výrobce: HkL 6p (v dokumentech se obje

vuje v různém provedení, například HKL 6P, HKL 6p,

HkL 6p). Význam 1t a 3t v označení souvisí s maximální

hmotností taženého přívěsu.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist