načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Obrazy ze života M. - Světlana Žuchová

Kniha: Obrazy ze života M.
Autor:

Román laureátky Evropské literární ceny Životní příběh hlavní hrdinky Marisie, která se po smrti matky rozhodla vrátit z Vídně na Slovensko a pracuje jako zdravotní sestra. ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  169
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  199 Kč
15%
naše sleva
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2016-08-01
Počet stran: 152
Rozměr: 115 x 185 mm
Úprava: 149 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložili Miluše Krejčová a Tomáš Krejčí
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-32
ISBN: 9788026706557
EAN: 9788026706557
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Román laureátky Evropské literární ceny Životní příběh hlavní hrdinky Marisie, která se po smrti matky rozhodla vrátit z Vídně na Slovensko a pracuje jako zdravotní sestra. Každodenní banální život se střídá s výjimečnými událostmi, hrdinka vzpomíná na matku, na svého partnera a obtížnou integraci do jeho rodiny, na příčiny rozpadu jejich vztahu, a nevyhýbá se ani palčivým otázkám, které řeší v zaměstnání. Setkává se i s nevlastním bratrem, o jehož existenci neměla ani tušení. A protože je velmi racionální, neustále „rozumně“ vysvětluje všechno, co ji potká. Teď se snažíme všechno stihnout do setmění, protože si cením večerů, kdy si smím po setmění lehnout. Někdy ležím a nechci spát, abych si vychutnala večer a noc. V mé mysli se večer mění v noc v deset. Většinou se snažím bdít, ale usnu a noc zmeškám. Oto si jde lehnout mnohem později. Někdy se vzbudím, když vyjde z koupelny a obléká se u postele. Podívám se na mobil, který si na noc nechávám na nočním stolku, a vidím, že jsou dvě hodiny ráno. Někdy mám chuť vstát a tvářit se, že už je den. Ale naučila jsem se vážit si spánku a většinou hned zase usnu. Svetlana Žuchová se narodila v roce 1976, vystudovala psychologii na univerzitě ve Vídni a medicínu na Lékařské fakultě UJAK v Bratislavě. Pracuje na psychiatrické klinice v Praze. Její povídky vyšly v časopisech jako Dotyky, Rak, Romboid, Vina, OS a v deníku Slovo. Dvakrát byla oceněna v každoroční soutěži krátkých povídek Poviedka (v letech 2001 a 2005) a její texty se objevily v antologii prací účastníků soutěže. Její první knihou byla sbírka povídek Dulce le leche (2003), za kterou dostala cenu Ivana Kraska. Druhou knihou byl komorní román Yesim (2006), odehrávající se v prostředí tureckých emigrantů v Rakousku a založený na poetickém vyprávění hlavní postavy, mladé ženy Yesim, o hlavních událostech a okolnostech jejího života. V románu Zlodeji a svedkovia (2011) se soustředí na psychologii postav žijících mimo domov, i zde autorka využívá prostředí imigrantské komunity. Třetí román je spojený s předchozím osobou vypravěče a hlavní postavy Marisie, jmenuje se Obrazy zo života M. (2013) a autorka za něj obdržela Evropskou literární cenu. Všechny tři její romány se dostaly do finále nejdůležitější slovenské literární soutěže Anasoft Litera (2007, 2012 a 2014). Žuchová také překládá z angličtiny a němčiny, přeložila knihy autorů jako Michel Faber, Sarah Kane, Sophie Kinsella a Sabine Thiesler.

Kniha je zařazena v kategoriích
Světlana Žuchová - další tituly autora:
Zlodeji a svedkovia Zlodeji a svedkovia
Žuchová, Svetlana
Cena: 226 Kč
Obrazy zo života M. Obrazy zo života M.
Žuchová, Svetlana
Cena: 205 Kč
Obrazy ze života M. Obrazy ze života M.
Žuchová, Svetlana
Cena: 93 Kč
Yesim Yesim
Žuchová, Svetlana
Cena: 145 Kč
Dulce de Leche Dulce de Leche
Žuchová, Svetlana
Cena: 192 Kč
Zloději a svědkové Zloději a svědkové
Žuchová, Svetlana
Cena: 140 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7
No ční práce
V nemocnici se nespí a nebdí podle slunce. Tak jako
se v nemocnici v noci nespí, smí se v nemocnici
spát přes den. Nikdo se nediví, když řeknu, že si na
chvíli lehnu. Všichni si na chvilku leháme. Zavřu
dveře a zhasnu světlo. Nejsou ještě ani čtyři hodiny,
ale venku je zamračeno, a tak je brzy tma. Přikryju
gauč bílou dekou, kterou se přikrývám jenom já. Na
gauč si lehá kdokoli, kdo si na chví li lehne nebo kdo
tu v noci spí. Nedbáme na to a spíme ve společných
peřinách, které jsou teď srolované v odkládacím
prostoru pod gaučem. Spím bez polštáře, ale polštář si
někdy dávám za záda, když si na gauči čtu a opírám
se o zeď. To si ho pak vložím za záda a občas z něj
cítím vůně jiných lidí. Když si někdy večer lehám
na tenhle gauč do erárních peřin, nedbám na stopy,
které na nich zanechali kolegové. Jsem vždycky
hodně unavená a lehla bych si kamkoli. Jako při
dlouhých cestách autobusy mezinárodních linek, kdy si
někteří cestující lehají do uliček mezi sedadly.





8
bo na letišti, kdy lidé vyčerpaní časovými posuny
a suchým vzduchem na palubách letadel polehávají
na podlaze v odletových halách. Ospalost je někdy
tak naléhavá, že lidé odloží hygienické návyky a
lehnou si, kde je zrovna místo.
Časem jsem se ale přece jen naučila několik
pravidel. Na rozdíl od interkontinentálního letu není
noční služba výjimečná situace. Když nás bylo na
oddělení málo, sloužili jsme i každý třetí den. Při
prvních službách jsem se chovala jako pes, který si
lehne kdekoli. Prý než si pes lehne, několikrát se
otočí. Údajně je to pozůstatek z dob ve stepi, kdy
si musel před ulehnutím připravit místo ve vysoké
trávě. Při prvních službách jsem si na podlahu
místnosti rozložila spací pytel, lehla si na něj a
přikryla se dekou. Někdy jsem si lehala oblečená, abych
neztrácela čas, kdyby v noci zazvonil telefon. Ráno
jsem lůžko neskládala, abych si na něj mohla lehnout
i přes den. Nesprchovala jsem se, jenom jsem si nad
umyvadlem na dámských toaletách vyčistila zuby
a opláchla obličej. Jsem zvyklá často si mýt vlasy
a v den po službě jsem se cítila špinavá. Neumyté
vlasy byly na pohmat nepoddajné. Paní uklízečka,
která nám chodí každé ráno vytírat podlahu,
srolovala můj spací pytel i s dekou do kouta místnosti





9
a zespoda bylo vidět na umělém černém materiálu
prach a vlasy ze země. Zvedla hrnek s nedopitým
čajem, který byl ještě od večera na zemi u mého
lůžka, a postavila ho i se zbytkem studeného čaje
a čajovým sáčkem na stůl. Čajový sáček z hrnku
nikdy nevyndávám, aby byl silnější. Přestože mě
lidé upozorňují, že do čaje se potom vyluhují i
třísloviny, vyzkoušela jsem si, že zelený čaj má silnější
povzbuzující účinky, když v něm sáček zůstane.
Když jsem takhle sloužila i několikrát do týdne,
byla jsem každý den buď po službě, nebo před ní.
Buď špinavá a nevyspalá, nebo opatrná, abych se
dobře vyspala i na zítřek. Všechno jsem
plánovala podle toho, jestli sloužím, budu po službě nebo
před službou.
Proto jsem si stanovila pravidla, aby se ze služeb
stala součást života a nenarušovaly tok času. Z
nepravidelnosti se musela stát součást vzorku. Domluvila
jsem se, že ve službě můžu spát v místnosti s
gaučem. Vždycky mě překvapovalo, že i psi chápou, že
ležet na vyvýšeném místě je lepší než ležet na zemi.
Psům by to přece mohlo být jedno, jsou zvyklí lehat
si na stepní trávu. Psi přece přirozeně nesedí na
židlích a nekladou věci na stůl, jejich život se





10
vá na zemi. A přece i pes, který žije v bytě, dává
přednost ležení v k řesle nebo na gauči. Přestože má
na zemi měkké místo k ležení, i pes chápe, že lepší
je ležet někde nahoře než v pelechu na zemi. Prý
je to pradávný biologický archetyp, že výše je lepší
než níže. Proto jsem se dohodla, že smím sloužit
v místnosti, v níž je postel. Přestože spací pytel byl
měkký a teplý, vstávat z postele je méně únavné než
vstávat ze země.
Druhé pravidlo, které pečlivě dodržuju, je
každodenní sprchování. Ráno si radši přivstanu, třebaže
ve službě se někdy počítá každá minuta spánku.
Navzdory tomu se radši budím o chvíli dřív,
vezmu telefon i ručník a odemknu sprchy, které jsou na
chodbě. Z místnosti, v níž spím, přecházím pouze
v teplácích a bosá chodbou a někdy potkám kolegy,
kteří ráno přicházejí do práce. Ale v nemocnici se
tomu nikdo nediví. Jsme zvyklí vidět se s otiskem
polštáře na tváři nebo v bílých pantofl ích na bosých
nohou. Ve sprše za sebou zamknu, protože sprchy
slouží všem, kteří ráno vstávají po službě.
Osprchuju se jako každý den. Dbám na to, abych žádný
úkon nevynechala a celý den mi potom nechyběl.
Oholím si nohy, umyju vlasy šamponem i
kondicionérem, utřu se a použiju deodorant. Zvykla jsem si





11
nosit do služby šaty na převlečení. To je další věc.
Do služeb chodím v kalhotách, které se dají v noci
rychle obléct, ale po službě si někdy obléknu
punčochy a sukni. Začíná nový den, jsem
osprchovaná a mám na sobě nové oblečení. Nemaluju se, ale
kdybych se malovala, udělala bych to.
Dodržování těchto pravidel mi velmi pomohlo.
Uvědomila jsem si, že jsou prvořadá a je zapotřebí na ně
pečlivě dbát. Někdy, když je služba špatná a téměř
celou noc nespím, zvažuju, že se ráno neosprchuju.
Přece se však vždycky přinutím a věnuju chví li
rannímu rituálu. Dosud jsem měla štěstí, zatímco jsem
byla ve sprše, telefon nikdy nezvonil. Telefon musím
mít ve službě vždycky s sebou a za každých
okolností ho musím zvednout. Při sprchování pokaždé
spěchám a odhaduju, v kterém okamžiku by bylo
zvonění nejhorší. Nejhorší by bylo, kdyby telefon
zazvonil, když mám na vlasech šampon, protože
s pěnou na hlavě bych ze sprchy vyběhnout nemohla.
Doteď se to však nikdy nestalo, vždycky jsem měla
dost času spláchnout z těla a vlasů pěnu, utřít se,
dokonce se i obléct. To však neznamená, že se to
jednou nestane a nebudu muset improvizovat.
Koupila jsem si i malý fén, abych si mohla vlasy vysušit.
S mokrými vlasy jsem už jednou utíkala na





12
lanci, ale to až tolik nevadí. V nemocnici je teplo,
topení je nastavené na nejvyšší stupeň.
Při službách jsem dlouho nemohla vůbec jíst. Noční
služby jsou nejlepší redukční dieta. Po službě jsem
vždycky měla minimálně o kilo míň. Druhý den se
mi však točila hlava a byla jsem ospalá nejen z
nedostatku spánku, ale i z hladu. Když jsem vstala od
stolu, zatmělo se mi před očima a musela jsem se
rychle předklonit, abych získala rovnováhu. Když
jsem přece jen jedla, bylo to hlavně pečivo, někdy
rohlíky, jindy povidlové taštičky nebo buchty balené
po šesti. Jedla jsem v divných časech, které nebyly
určené na jídlo, někdy i v noci, když mě vzbudilo
zvonění telefonu. Oblékla jsem se, a než jsem
odběhla na ambulanci, ukousla jsem si kousek buchty.
Potom jsem začala dbát na to, abych obědvala,
svačila a večeřela. Nutím se, abych šla v době oběda
před službou aspoň do jídelny na teplé jídlo, a večer
si občas objednám pizzu. Když má Oto čas, přijde
za mnou a přinese jídlo z čínského bufetu. Přinese
i lahev vody, abych kromě zeleného čaje pila i jiné
tekutiny. Mám na stole lahev minerálky a
připomínám si, že musím dodržovat pitný režim.
~ ~ ~





13
Tato pravidla pečlivě dodržuju jako stárnoucí
člověk, který jde každé odpoledne na zdravotní
procházku. Důležité je jít bez ohledu na počasí podle
hesla, že neexistuje špatné počasí, je pouze špatné
oblečení. Při dešti je třeba vzít si deštník a v
zimě ušanku, důležité je jít. Když máma žila sama,
zapsala se na univerzitu třetího věku a na
přednášky chodila i tehdy, když ji téma zrovna nezajímalo.
Stačí si jednou poležet o něco déle a z výjimky se
stane zhoubné pravidlo.
Dlouho jsem vyznávala i pravidlo, že nespím přes
den. Ve dne se bdí a v noci se spí, jinak člověk neví,
jestli má spát nebo bdít. Po celonoční cestě
autobusem je lepší být celý den jako mátoha a počkat do
večera. Tohle pravidlo jsem ale při dlouhých
víkendových službách opustila. V nemocnici se nebdí
a nespí podle slunce, a když jsem se ani následující
noc nemohla vyspat, naučila jsem se lehat si i ve dne.
O víkendové službě je zapotřebí využít ke spánku
každou chvíli. Zavřít dveře, zhasnout světlo, telefon
položit k hlavě a na chvilku si lehnout.
Takhle se noční služby i dny po službách začlenily
do každodennosti. Staly se součástí tkaniny.
Tkanina je sice občas na pohmat drsná, ale aspoň v ní





14
nejsou díry a uzly. Čemu se však nelze vyhnout,
je únava. I únava je součástí běžného života, a tak
jako prý Eskymáci mají mnoho slov na
pojmenování různých druhů bílé, naučila jsem se rozlišovat
různé formy únavy. Nejen únavu z tělesné námahy
a únavu z přemýšlení. Únava je někdy spíš tělesný
pocit. Potí se mi dlaně a cítím, jak mi bije srdce.
I když se ráno osprchuju a převleču do čistého, cítím
se špinavá a někdy mě bolí svaly i kůže. Jindy jsem
unavená takovým způsobem, že mě při pohledu do
stran bolí svaly pohybující očima. Někdy se únava
projevuje neutišitelným hladem, někdy mám pocit,
jako bych měla v žaludku písek. Občas se
nesoustředím, ale někdy se mi díky únavě naopak přemýšlí
snadno. Někdy podupávám nohou, přecházím z
místa na místo, jindy mi všechno vadí a všechno mě
dráždí. Cestou na zastávku autobusu mi vadí lidé,
co zcela každodenně kráčejí přede mnou. Nikdo se
mi neplete pod nohy, mám kolem sebe dost místa,
můžu zrychlit krok. Navzdory tomu bych nejraději
do každého narážela a odstrkovala každého z
cesty. Kleju a používám silná slova. Nejlepší je únava,
která je jako nepřekonatelná ospalost. Tedy tahle
únava je nejlepší, když mám možnost spát. Trvalo
mi dlouho, než jsem objevila jednoduchou
zákonitost, že na hlad je nejlepší jídlo a na únavu spánek.





15
Dlouho jsem se snažila zahánět únavu pohybem,
soustředěním, jídlem nebo kávou. Chvíli fungoval
zelený čaj. Potom jsem zjistila, že spánek je proti
únavě nejúčinnějším prostředkem. Takováhle
únava je na nočních službách to nejhezčí. Skoro bych
řekla, že vedle peněz sloužím noční služby
především kvůli této únavě. Když si pak konečně lehnu,
zavřu oči a jediné, na čem záleží, je spánek.
Všechno ostatní zmizí, nic není důležité. Myslím, že bych
usnula, i kdyby kolem mě hořelo, přestože –
samozřejmě – nikdy nehoří.
Kromě únavy je na nočních službách příjemná
intimita, která se pojí s noční prací. Více ji cítím v
zimě, kdy se brzy stmívá. V létě je na ni třeba čekat
do setmění, ale potom je stejná. Na odděleních se
rozsvítí, ale chodby nemocnice jsou tmavé. Většinu
dveří zamknou a všude se lze dostat pouze s
klíčem. V některých místnostech je tiše puštěné rádio
a na počítačích se někteří dívají na fi lmy. Každý
máme svoje úkoly, které plníme v souhře výrobní
linky, kde každý zná svůj drobný pohyb, ale
řetězením pohybů vzniká hezký výrobek. Na shledanou,
zdravíme se navzájem, protože víme, že se tu noc
ještě uvidíme.
~ ~ ~






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.