Kniha: Obrázkové čtení -- Pohádky, báje, bajky, pověsti - Šárka Jechová

V  jedné malé vesnici spolu žili

a . Jednou ráno dědeček poprosil babič

ku: „Usmaž mi, prosím, , mám na něj velkou chuť.“ Babička měla dědeč

ka moc ráda, tak přinesla z  komory mouku, mléko, a máslo, zadělala těsto

a z něj usmažila krásný, voňavoučký . Dala ho na vychladnout.

Koblížkovi se ale na okně nelíbilo. Seskočil dolů a kutálel se směrem k  .

Na cestě potkal . „Koblížku, koblížku, já tě sním!“ „I nesníš, zajíčku, poslouchej,

co ti zazpívám: Já koblížek, koblížek, na másle smažený, na okýnku chlazený, dě

dečkovi a babičce jsem utekl a tobě, , taky uteču!“ A než se zajíc stačil vzpa

matovat, byl pryč. Kutálel se dál, až potkal . „Koblížku, koblížku, já tě sním!“

„I nesníš, , poslouchej, co ti zazpívám: Já koblížek, , na másle smažený,

na okýnku chlazený, dědečkovi a jsem utekl, jsem utekl a tobě, vlku, taky

O KOBLÍŽKOVI

27

uteču!“ A  než ho stihl chytit, byl pryč. Kutálel se, kutálel, když v  tom proti

němu . „Koblížku, , já tě sním!“ „I nesníš, medvěde, poslouchej, co ti

zazpívám: Já koblížek, koblížek, na másle smažený, na okýnku chlazený, a ba

bičce jsem utekl, jsem utekl, jsem utekl a tobě, , taky uteču!“ A než

po něm medvěd stačil chňapnout, byl pryč. Kutálel se lesem dál a potkal .

„Jaký jsi krásný a voňavoučký,“ povídá liška. byl rád, že ho liška chválí, a tak

hned spustil svoji písničku. „Já koblížek, koblížek, na másle smažený, na

chlazený, dědečkovi a jsem utekl, jsem utekl, jsem utekl, jsem

utekl a tobě, liško, taky uteču!“ „To byla ale krásná písnička,“ povídá , „ale

jsem už stará a špatně slyším, mohl by sis mi sednout na a zazpívat ji ješ

tě jednou?“ na nic nečekal, vyskočil lišce na čumák a spustil: „Já koblížek,

koblížek... A chramst! Milého snědla.

A zatímco koblížek běhal po , babička udělala nové těsto a usmažila dě

dečkovi plnou koblížků.

28

92

TROJSKÝ KŮŇ

Před dávnými časy stálo na břehu město Trója. Kolem dokola mělo pevné

hradby, takže nebylo možné ho dobýt. Také řecká vojska slavného vojevůdce Ody

ssea už deset let Tróju obléhala marně. A když před hradbami Tróje padl ranou do 

neporazitelný hrdina Achilles, řekl si Odysseus: „Dost! Když nemůžu Tróju

dobýt silou, podaří se mi to chytrostí.“ A dal svým vojákům rozkaz vyměnit

za  a  . Spoustu dní a nocí pak vojáci pracovali, káceli

a  ze  vyráběli obřího , který byl uvnitř dutý. V  něm se  tajně

schoval Odysseus s  několika vojáky. Ostatní pak předstírali, že  s  nepořízenou na

sedají na  a odplouvají pryč. Na břehu po nich zůstal jen dřevěný –

dárek pro město Tróju. Trojanům se dar velmi líbil, ale brzy zjistili, že  je tak

velký, že neprojde žádnou . Ale protože byli šťastní, že válka skončila, sami

část hradeb rozebrali a  slavnostně vtáhli do města. A pak slavili, jedli

a  pili spoustu a  nakonec všichni usnuli. Právě na  to čekal Odysseus s  vojáky

v břiše . Potichu vylezli ven, přemohli stráže a v místě rozbořených hradeb

zapálili . To bylo znamení pro posádku, která se v noci nepozorovaně vrátila.

Vojáci vyskákali z  a podle záře bezpečně poznali, kudy se dostanou

do Tróje. A tak padlo nedobytné město Trója. Nebylo poraženo v boji, ale lstí. Řeko

vé si nabrali na lodě plné a vrátili se slavně domů. Výraz „trojský

kůň“ dodnes používáme pro dar, co se  nám jeví jako užitečný, ale ve  skutečnosti

uškodí.

„„ Řekni, co je uvnitř koně, co je nad a pod ním. Co je na koni, co je nalevo

a napravo od koně?

93

105

Za časů císaře Rudolfa II. žil v Praze židovský rabín Löw. Prý ovládal různá magická

kouzla a čáry. Jedné noci, kdy na obloze svítil a  , se vydal na kopec za měs

to a  z  hlíny tam vytvořil velikého . Pojmenoval ji Golem. Pak vložil Gole

movi do  čarovný šém – lístek, na  kterém bylo napsané tajné zaklínadlo,

a  Golem ožil. Pomáhal pak rabínovi s  prací v  , nosil v  vodu ze  ,

štípal , uklízel, stlal , pracoval na zahradě a přitom nepotřeboval jídlo,

pití ani odpočinek. Každý pátek večer rabín vyndal Golemovi z  šém a 

zůstal bez hnutí až do začátku dalšího týdne. Jednou na to ale rabín Löw zapomněl.

Zrovna sloužil bohoslužbu v synagoze, když k němu přiběhli vyděšení lidé, že 

běhá po městě jako smyslů zbavený a všechno ničí. Rabín na nic nečekal a rozběhl

se za  . Všude kolem byla obrovská spoušť – rozbitá , rozšlápnuté ,

vyrvané i s  , polámané a  , rozbitá . Rabín přiskočil

O GOLEMOVI

ke  a vyjmul mu z  šém. Pak Golema ukryl na neznámé místo a šém mu

už nikdy do  nevrátil. Možná ukrytý Golem stále někde čeká na  oživení,

možná už se dávno rozpadl na prach. Kdoví...

„„ Co vkládal rabín Golemovi do úst?

106