načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Obléknu si půlnoc - Terry Pratchett

Obléknu si půlnoc

Elektronická kniha: Obléknu si půlnoc
Autor:

Tonička Bolavá, s níž jsme se setkali už třikrát v předchozích dílech tetralogie, má tentokrát víc práce než obvykle. Starý baron Chumfurttam, o něhož se starala, zemřel. Je třeba ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  125
+
-
4,2
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 448
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7461-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tonička Bolavá, s níž jsme se setkali už třikrát v předchozích dílech tetralogie, má tentokrát víc práce než obvykle. Starý baron Chumfurttam, o něhož se starala, zemřel. Je třeba najít mladého barona Rolanda v Ankh-Morporku. Tonička se pro něj vydá a její osobní strážci - Nac mac Fíglové - trvají na tom, že poletí s ní. Ti si ovšem své povinnosti jako vždycky vysvětlují po svém. Pak se objeví Úskočný muž, děsivý lovec čarodějek. Tonička se rychle vrací zpět do rodného kraje, kde je třeba připravit pohřeb starého a svatbu mladého barona, ale Úskočný muž ji pronásleduje. I když není sama - kromě pomoci, se kterou všichni počítají, se objeví i pomoc, kterou by opravdu nikdo z nás nečekal -, střetnutí bude těžké. Poslední díl příběhu by měl mít šťastný konec, ale znáte Terryho Pratchetta.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

V sérii Úžasná Zeměplocha

v nakladatelství Talpress dosud vyšlo:

BARVA KOUZEL Dalšítituly:

LEHKÉ FANTASTIČNO PORTFOLIO

ČAROPRÁVNOST KUCHAŘKA STAŘENKY

MORT OGGOVÉ

MAGICKÝ PRAZDROJ SVOBODNEJ NÁROD

SOUDNÉ SESTRY VĚDA NA ZEMĚPLOŠE

PYRAMIDY VÝTVARNÉ UMĚNÍ

STRÁŽE! STRÁŽE! ZEMĚPLOCHY

ERIK KLOBOUK S OBLOHOU

POHYBLIVÉ OBRÁZKY ULICE ANKH-MORPORKU

SEKÁČ MAPA ZEMĚPLOCHY

ČARODĚJKY SMRŤOVA ŘÍŠE – MAPA

NA CESTÁC HTURISTICKÝ PRŮVODCE

MALÍ BOHOVÉ PO LANCRE– MAPA

DÁMY A PÁNOVÉ KOBERCOVÉ

MUŽI VE ZBRANI ÚŽASNÝ MAURIC

TĚŽKÉ MELODIČNO KOULE

ZAJÍMAVÉ ČASY PRŮVODCE

MAŠKARÁDA PO ZEMĚPLOŠE

OTEC PRASÁTEK LU-TZEHO ROČENKA

HRRR NA NĚ! OSVÍCENÍ

NOHY Z JÍLU TO NEJLEPŠÍ

POSLEDNÍ KONTINENT ZE ZEMĚPLOŠSKÝCH

CARPE JUGULUM DIÁŘŮ 1998–2007

PÁTÝ ELEFANT DARWINOVY HODINKY

PRAVDA NA CESTU

ZLODĚJ ČASU NA NEPŘÍTELE

NOČNÍ HLÍDKA NA SHLEDANOU

POSLEDNÍ HRDINA ZEMĚPLOŠSKÝ ALMANACH

PODIVNÝ REGIMENT OTEC PRASÁTEK

ZASLANÁ POŠTA (ilustrovaný scénář)

BUCH! NÁROD

ZIMODĚJ

NADĚLAT PRACHY

NEVÍDANÍ AKADEMIKOVÉ


TERRY PRATCHETT

OBLÉKNU

SI PŮLNOC

TALPRESS


Copyright © 2010 by Terry and Lyn Pratchett

Translation © 2011 by Jan Kantůrek

Illustrations © 2010 by Paul Kidby

First published by Random House Children’s Books

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není

dovolenopoužít nebo jakýmkoliv způsobemreprodukovat

a v jakékoliv formě šířit, bez souhlasu nakladatele.

ISBN 978­80­7197­461­1


KAPITOLA 1

Skvělé velké malé děvče

Čím to, přemýšlela Tonička Bolavá, že lidé mají tak

rádi hluk? Proč je hluk tak důležitý?

Něco někde hodně blízko vydávalo zvuky, jako kdyžrodíkráva.Jakseukázalo,byltostarýkolovrá- tek na kliku, jíž otáčel ošumělý muž v pomačkaném cylindru.Začalaseodnějvzdalovat,proplétalasezá- stupem pryč tak opatrně, jak to jen šlo, ale ten zvuk byl tak nějak ulepený, člověk měl pocit, že kdybyste mu to dovolili, pokusil by se s vámi jít domů.

A to byl jen jeden zvuk v obrovském kotli hluku kolem ní, a všechny ty zvuky měli na svědomí lidé, kteří se snažili vydávat hlasitější zvuky než jiní lidé vydávající hlasité zvuky. Hádali se u provizorních stánků, potápěli hlavy do škopků, aby ústy lovili jablka nebo žáby,* povzbuzovali zápasníky aprova* Pozn.aut.:To se samozřejmě provádělo se zavázanýma

očima.

5


zolezkyni pošitou blýskavými flitry, co nejsilnějšími

hlasy nabízeli cukrovou vatu, a aby to nebylo tak

jednoduché, poměrně dost při tom všem pili.

Vzduch nad mírně zvlněnou rovinou houstlzvukem. Jako kdyby sem, do kopců, přišlo veškeréobyvatelstvodvounebotříměst.Ataksetady,kdejedi- né,cojsteobvykleslyšeli,bylobčasnývýkřikkáněte, teZ ozýval nepřetržitý křik jaksi... všech. Říkalo se tomu „užívat si“.Jedinílidé,kteříhluknedělali,byli zlodějíčkové a kapsáři, protoževykonávalisvápovolání v doporučeníhodném tichu, ale ti se k Toničce nepřibližovali. Kdo by chtěl vybrat kapsy čarodějce? Měl by štěstí, kdyby pak unikl se všemi prsty. Toho sekaždopádněbáliakaždáčarodějka,kterámělajen špetku rozumu, je v jejich strachu podporovala.

Kdyžjstečarodějkou,jstevšemičarodějkami,po- myslelasiTonička,zatímcoseproplétalamezilidmi. Koště táhla na kusu provázku za sebou, takže plulo kusnadzemí.Začínalojitotrochunudit.Fungovalo to celkem dobře, ale protože se po celém trhupohybovalymaléděti,kterézaseboutahalybalónky také upevněnénakonciprovázku,nedokázalaseubránit pomyšlení, že vypadá tak trochu hloupě, a pokud něcozpůsobilo,ževypadalasměšnějednačarodějka, působily směšně všechny čarodějky.

Jenže na druhé straně, kdyby ho byla uvázala někdekživémuplotu,dřívenebopozdějibysenašlo nějaké dítě, které by provázek odvázalo a vylezlo by si na násadu, abysi tovyzkoušelo.V tompřípadě by se koštěpravděpodobně vzneslopřímonahoruaždo míst,kdekončilaatmosféraavzduchmrznul,aikdyž mohla teoreticky přivolat koště nazpět, byly matky

6


velmi nedůtklivé, když musely za teplého dnepozdního léta rozmrazovat vlastní děti. To bynevypadalo dobře. Lidé by o tom mluvili. Lidé o čarodějkách

mluví vždycky.

Nakonec rezignovala a vydala se s koštětem ve vleku dál. Při troše štěstí si budou lidé myslet, že to provádí v rámci pořádané taškařice a v duchuvšeobecného veselí.

Bylo v tom všem i množství etikety, kteráfungovala i na něčem tak ošidně veselém, jako bylkaždoročnívelkýjarmark.Toničkabylačarodějka.Kdoví, co by se mohlo stát, kdyby zapomněla něčí jméno, nebo ještě hůř, pamatovala si ho špatně? Co by se stalo, kdyby zapomněla všechna ta malánepřátelství,skupinkylidí,kteřínemluvilisesvýmisousedy, a takdáleatakdále,aještědalšíatakdáleatakdále, aspoustudalšíhoatakdáleatakdále?Toničkasamozřejmě neznala význam spojení „minové pole“, ale kdyby ho znala, připadalo by jí důvěrně povědomé.

Bylačarodějka.ProvšechnyvesnicekolemKřídy byla čarodějka. Už nejen ve své vlastní vesnici, ale také pro spoustu dalších, a to až k Šunce na Krajíci, kteráodsudbyladobrýdencesty.Oblast,onížčaro- dějka přemýšlela jako o své a pro jejíž obyvateledělala všechno potřebné, se nazývala usedlost, a její usedlostbylaskutečnědobrá.Nebylomnohočarodě- jek, které by měly samy pro sebe celou geologickou anomálii,ikdyžtahleanomáliebylapokrytapřeváž- ně travou a tráva zase převážně ovcemi. Ale dnes byly ovce „na důlinách“ ponechány samy sobě, aby siprostědělaly,codělají,kdyžjenikdonevidí,alena druhé straně to bylo prakticky totéž, co dělaly, když

7


jstenanědohlíželi.Alednestyovce,kterévezdejším

krajilidéopatrovali,opečovávaliashánělidohroma-

dy, nikoho nezajímaly, protože tady teZ probíhala

nejúžasnější atrakce na světě.

Dobrá,připus_me,žeovčáckýjarmarkbyljednou ze všech nejúžasnějších světových atrakcí, ale jen pod podmínkou, že jste obvykle necestovali dál než nějakýchdesetkilometrůoddomova.Kdyžčlověkžil někde na Křídě, dalo se předpokládat, že na trhu potkákaždého,kohozná.*Bylotomísto,kdejstevel- mipravděpodobněpotkalituosobu,snížjstesepoz- ději oženilinebozanižjstese provdali. Všechnaděvčata si při té příležitosti oblékla své nejlepší šaty,zatímcomládencinasadilivýraznadějnéhoočekávání a přihladili si vlasy pomocí levné pomády, nebo, a to častěji, vlastních slin. Ti, kteří použili plivanec, ztohovětšinouvyšlilépe,protoželevnápomádabylaopravduvelmilevnáačastosevletnímteplerozpustila a roztékala se. Obvykle to způsobilo, že mladí muži nebyli předmětem zájmu mladých žen, jakhorečnatě doufali, ale hlavně much, které si na jejich skalpech pořádaly pikniky.

Protože se ale celá ta událost nejmenovala „trh, na který jdete v naději, že z nějaké dívky vymámíte polibek, a když budete mít štěstí, tak i slib, že vám dá ještě jeden,“ říkalo se trhu prostě jarmark.

Jarmark trval tři dny a pořádal se na konci léta. Pro většinu lidí žijících na Křídě a v okolí to byla jedinádovolená.Dnesbyltřetídenapraktickykaždý

* Pozn.aut.:Apokud měla Tonička mluvit jakočarodějka, ona je pravděpodobně znala lépe, než se znali sami.

8


vám řekl, že pokud jste ještě touhle dobou nedostali

svůj polibek, uděláte nejlíp, když půjdete domů.Tonička polibek nedostala, ale... no, byla přece jenčarodějka, ne? Lidé měli strach, v co všechno by se po

tom polibku mohli proměnit.

Nebylonicneobvyklého,žekdyžbylopočasípozd-

níholétapříznivé,spalomnoholidíjentakpodhvěz-

dami a taky, samozřejmě, v křoví. A to znamenalo,

že když jste se v noci rozhodli vydat na malouprocházku,muselijstesedobředívat,kamšlapete,abys-

te nezakopli o něčí nohy. Nechceme zabíhat dožádných podrobností, ale byly tady jisté aktivity, které

Stařenka Oggová – čarodějka a vdova po třechmanželech – nazývala pobavit se po svém. Škoda, žeStařenka žila tam nahoře v horách, protože jí by sejarmark určitě moc líbil a Tonička by byla hrozně ráda

viděla její obličej v okamžiku, kdy by spatřila obra.*

Obrovský muž – a byl to rozhodně muž, o tom

nemohlo být nejmenších pochyb – byl vyryt dotravnatéhopovrchupřed tisícilety.Tvořilahobílá linka

na zeleném pozadí, patřil do doby, kdy lidé museli

mít neustále na vědomí přežití a plodnost lidského

rodu v nebezpečném světě.

Ach,ano,amuselihovytvořitještěnějakýtenčas

* Pozn.aut.:Později si Tonička uvědomila, že nad obrem

pravděpodobně přeletěly všechny čarodějky, už proto, že

se dal jen těžko přehlédnout, když se letělo z hor do

Velkého města. Byl nápadný, dalo by se tak nějak říci,

že se tam přímo nepřehlédnutelně topořil. A Stařenka

Oggová by nejspíš udělala další vzdušný okruh spřeletem nad zmíněnou oblastí, aby se na něj podívala ještě

jednou.

9


předtím, než někdo vymyslel kalhoty. Pravda, říci

oněm,ženemělkalhoty,tozdalekanestačilo.Nepří-

tomnost jeho kalhot naplňovala svět. Člověk prostě

nemohl projít po úzké pěšině, která vedla po úpatí

kopce, aniž by si všiml, že se dívá na obrovského...

obrovský nedostatek kalhot a na to, co je tammísto nich. Byla to rozhodně postava muže bez kalhot

a v žádném případě to nemohla být žena.

Od každého, kdo přišel na jarmark, se čekalo, že sipřinesemalýrýčneboalespoňvětšínůžaževyčistí svůj kousek na příkrém úbočí kopce a odstranívšechen plevel, který se tam během roku uchytil, takže křídovélinieznovuzasvítíoslnivoubělostíaumožní obrovi,abysetamznovuvztyčilvcelésvépýše.Jako by tomu tak už stejně nebylo.

Když děvčata pracovala na obrovi, bylo vždycky celé okolí plné chichotu a polohlasného vtipkování.

Důvody toho chichotání a okolnosti tichýchvtípků jednoznačně směřovaly Toniččiny myšlenky ke Stařence Oggové, kterou jste obvykle viděli někde kousekzaBábiZlopočasnou.Většinoutamstálaaši- roce se usmívala. Všeobecně ji lidé považovali zaveselou,dobrosrdečnouduši,alevtéhlestarépanítoho bylo mnohem víc. Nikdy nebyla úředně Toniččinou učitelkou, ale přesto se Tonička neubránila, aby se odStařenkynenaučilaspoustuvěcí.Usmálasesama prosebe,když si vzpomněla, že Stařenkaznávšechny ty staré temné věcičky – starou magii, takovou, kteránepotřebovalačarodějky,protožebylasoučástí lidí a krajiny. Zahrnovala věci jako smrt,manželství a zasnoubení. A sliby, které byly sliby, i když je nikdo neslyšel. A všechny ty věci, které nutily lidi

10


klepat na dřevo a za žádnou cenu nepodlézat černé

kočky.

Nemuseli jste být čarodějkou, abyste tomurozuměli. Svět kolem vás býval v těch zvláštních časech,

abychom tak řekli, mnohem skutečnější a plnější.

Stařenka Oggová říkala, že to byly temné časy, což

bylo dost netypické slovní spojení pro dámu, která

většinouříkalatakovévěcijako:„Dalabychsibrandy, děkuju vám mockrát, a nalejte rovnou dvojitou,

když už jste v tom.“ Vyprávěla Toničce o starýchčasech,kdysi, jaksezdálo,čarodějkymnohemvícuží-

valy. Vezměte si například všechny ty věci, které se

dělalykolemzměnročníchobdobí,všechnytytradič-

ní obyčeje a zvyky, které už dnes byly dávno mrtvé

a žily jen ve folklorní paměti lidí. Ta, jakpoznamenala Stařenka Oggová, je hluboká a temná, dýchá

a nikdy se neztrácí. Malé rituály.

Toničce se obzvláště líbil ten spojený s ohněm.

Tonička měla ráda oheň. Byl to její oblíbený živel.

Bylpovažovánzanesmírněmocnýazaněco,čehose

bytostitemnotbálynatolik,želidédokonceuzavírali

manželstvítak,žespoluskočilipřesoheň.*Věciovšem

každopádně napomohlo, když jste pronesli nějaké

malé zaklínadlo, jak tvrdila Stařenka Oggová, která

neztrácela čas a ihned Toničce řekla některá slova,

a ta okamžitě uvázla Toničce v hlavě. Spousta zto* Pozn. aut.: No, pomyslela si při tom Tonička, když už

spolu lidé skákají přes oheň, měli by se na to obléci do

vhodného ochranného oděvu a požádat někoho zpřátel, aby se pro všechny případy postavil někde poblíž

s kbelíkem vody. Čarodějky mohou být jakkolivpodivné, ale především a hlavně jsou velmi praktické.

11


ho,coStařenkaOggováříkala,mělosklonyuváznout

lidem v hlavě.

Jenže ty časy už byly pryč. Všichni teZ bylimnohemslušnějšíaspořádanější.KroměStařenkyOggo- vé a obra.

NaKříděbylyještědalšípodobnéobrazy.Jedním z nich byl velký bílý kůň, o kterém si Toničkamyslela, že se kdysi vyrval ze země a tryskem jí přiběhl napomoc.TeZpřemýšlela,cobysestalo,kdybytotéž udělal obr, protože by bylo velmi těžké sehnat mu narychlokalhotydlouhéšedesátmetrů.Avšeobecně vzato, určitě byste to chtěli udělat co nejrychleji.

Obrovi se zasmála jen jednou, a to už velmidávno. Na světě vlastně existovaly jen čtyři druhy lidí: muži a ženy a mágové a čarodějky. Mágovépovětšinoužilinauniverzitáchvevelkýchměstechanesmě- li se ženit, i když důvod, proč tomu tak je, Toničce unikal. Jednoduše řečeno, ty jste tady prostěprakticky nevídali.

Čarodějky byly nepochybně ženy,ale z těchstarších,kteréToničkaznala,sevdalamálokterá.Zčásti tobylotím,žeStařenkaOggováužspotřebovalavšech- ny přijatelné manžely, ale hlavně proto, že neměly čas.Samozřejměžesimohlaičarodějkatuatamvzít úžasnéhomanžela,jakoMagrátaČesnekovázLancre, i když ta už se v posledních dnech, co se magie týče, věnovalatakakorátpěstováníbylinek.Jedinámladá čarodějka, již Tonička znala, která měla kdy čas na nějaké to chození s mládencem, byla jejínejlepšíkamarádkazhor,PetulieChrupavková,kterásevsou- časnosti specializovala na prasečí magii a už brzo se mělaprovdatzapříjemnéhomladíka,jenžmělvnej-

12


bližší době zdědit prasečí farmu svého otce. To na

venkověznamenalo,žejeprakticky aristokrat.*

Čarodějkyovšemnebylyjennesmírnězaměstnané, ale ještě navíc odloučené. To se Tonička naučila

brzy. Čarodějka žila mezi lidmi, ale nebyla stejná

jakooni.Vždyckytadybyljistýodstupnebovydělení.

Nemuseli jste se snažit, stejně k tomu došlo.Děvčata, která znala od doby, kdy si spolu hrály a běhaly

venkujenvkošilkách,jíteZvětšinouvysekávalamalé

pukrlátko, když je potkala na ulici, a každý starší

muž si na pozdrav klepl klouby ruky do patky nad

čelem,tedypřesnějidomíst,kdevětšinaznichkdysi

patku nad čelem mívala.

Tonebylojenzúcty,aletakézestrachu.Čaroděj-

kymívalytajemství,bylytadymimojinéiproto,aby

pomáhaly při porodech. Když byl člověk vdaný nebo

ženatý, byl to dobrý pocit, mít po ruce čarodějku

(i když si lidé většinou nebyli jistí, jestli to bylo pro

* Pozn. aut.: Možná, že Petuliiným romantickýmplánům napomohl i tajemný způsob, jakým prasatazmíněného mladého muže neustále chořela a vyžadovala

léčení všech těch průjmů, aujezskyho choroby, prasečí

chřipky, strnutí šíje, slintavky, kulhavky, hmyzomorky,

prasečího moru, brucelózy, tuberkulózy, tasemnic avykloubených i chybějících kolen. Byla to hrozná smůla,

protože polovinu těch onemocnění u prasat nenajdete

a jedno z nich se vyskytuje jen u sladkovodních ryb.

Jenže na všechny udělalo dojem, jaké množství práce

a času Petulie vynakládá, aby jim ulevila v jejichtráení. Její koště poletovalo sem a tam v kteroukolivdenní či noční hodinu. Být čarodějkou, to bylo konec konců

poslání a vyžadovalo velkou dávku sebeobětování.

13


štěstí, nebo proto, aby se jim nepřihodilo neštěstí),

akdyžpaknakonecumřel,bylatadypřecečarodějka,

aby vám ukázala cestu. Čarodějky měly tajemství,

která nikdy neprozradily... tedy lidem, kteří nebyli

čarodějkami. Zato mezi sebou, když se sešly někde

nastráninaskleničkunebodvě(nebovpřípaděStařenky Oggové na skleničku nebo devět), štěbetaly

a klevetily jako hejno hus.

Ale nikdy o skutečných tajemstvích, o těch, okterých se nikdy nemluvilo, o věcech, které se děly, které jste slyšeli nebo viděli. Tolik tajemství, kterých jste se obávali, mohlo prosáknout ven. Vidět obra bez kalhot sotva stálo za zmínku, vezmeme-li v úvahu věci, které mohla spatřit čarodějka.

Ne,ToničkanezávidělaPetuliijejírománek,kte- rý se navíc jistě musel odehrávat v holínkách,neatraktivníchgumovýchzástěrách,většinouvdešti,ato nemluvíme o velkém množství „chro, chro“ a „kvík, kvík“.

Záviděla Petulii něco jiného. To, že je takuvědomělá. Petulie měla všechno dokonale promyšlené. Věděla,jaksipředstavujesvojibudoucnost,vyhrnula si rukávy a pracovala na tom, aby taková byla, a to klidně–pokudtonepůjdejinak–ipokolenav „chro, chro“ a „kvík“.

Každá rodina, dokonce i ty v horách, si chovala alespoň jednoprase, kteréjimpřeslétosloužilojako popelnice na přírodní odpad a po zbytek roku jako vepřové, slanina, šunka a klobásy. Prase bylodůležité, mohli jste mazat vlastní babičku terpentýnem, když se necítila dobře, ale když onemocnělo prase, poslali jste okamžitě pro prasečí čarodějku a taky

14


jstejízaplatili,adobřezaplatili,většinouvklobáskách.

AkevšemunavícmělaPetuliepřirozenýdarkunudění prasat. Byla samozřejmě i letošní šampiónkou

ve vznešeném umění prasečího unudění. Tonička si

myslela, že se to nedá vyjádřit lépe. Její kamarádka

si sedla vedle prasete, jemně a klidně mu vykládala

tynejobyčejnější,doslovasmrtelněnudnévěci,ažse

do tohozapojil nějakývnitřníprasečímechanismus,

prase si krátce a š_astně zívlo, a padlo. Už to nebylo

živé prase, ale velmi důležitý příspěvek do rodinné

výživy pro příští rok. Na první pohled to pro prase

nevypadánijakvýhodně,alekdyžvezmemevúvahu

ten poněkud drsný, hlučný a nepříliš úpravnýzpůsob,jímžprasata umírala před tím,nežvstoupilona

scénuunudění,bylotovevelkémběhuvěcíprovšech-

ny každopádně mnohem lepší.

Tonička,samavpestrémdavu,sipovzdechla.Když

člověknosilšpičatýklobouk,měltotěžké,protožea_

se vám to líbí, nebo ne, čarodějka, to byl špičatýklobouk,ašpičatýkloboukbylčarodějka.Mělnasvědo-

mí,žesekvámlidéchovali opatrně.Vždyckybylisluš-

ní,óano,ačastoponěkudnervózní,jakokdybyčekali,

že jim budete nahlížet do hlavy,cožbystepravděpodobně dokázali, kdybyste použili staré známépomocníky čarodějek – První pohled a Druhémyšlenky.*Alenebylatoskutečnámagie.Můžejevyužívat

* Pozn.aut.:První pohled znamená, že jste schopni vidět,

co máte skutečně před sebou, a Druhé myšlenkyznamenají, že se zamyslíte nad tím, co si myslíte. V Toniččině

případě se ještě někdy objevovaly Třetí a Čtvrtémyšlenky, i když ty bylo velmi obtížné zvládnout a někdy měly

za následek, že vrazila do dveří.

15


každý, kdo má jen špetku zdravého rozumu, aleněkdyje těžkénajítitušpetku.Lidé jsoučastonatolik

zaměstnáni životem, že nemají čas se ptát proč.Ča-

rodějky to dělají, a to znamená, že jsou potřebné –

potřebné prakticky neustále, ale ne, i když řečeno

velmi slušným a nevyslovenýmzpůsobem, takdocela chtěné.

Tohlenebylyhory,kdebylilidénačarodějkyzvyk- lí,na Kříděmohlibýtpřátelští,alenebylitopřátelé, neopravdovípřátelé.Čarodějkabylajiná.Čarodějka věděla věci, které jste vy nevěděli. Čarodějka byla jiný druh osoby. Čarodějka byla někdo, koho byste radějinemělirozzlobit.Čarodějkaprostěnebylajako ostatní lidé.

Tonička Bolavá byla čarodějka a udělala ze sebe čarodějku, protože tady nějakou potřebovali. Každý potřebuje čarodějku, jen o tom někdy neví.

A fungovalo to. Pohádkové obrázky slintajícíbabiznyzmizelypokaždé,kdyžToničkapomohlamladé mamince porodit první dítě nebo urovnala starému muži cestu do hrobu. Přes to všechno, jak se zdálo, mělypověsti,pohádky,pověry,pomluvyastaréobráz- kové knihy stále ještě pevné místo v paměti světa.

Bylo to těžší ještě o to, že na Křídě nemělyčarodějkyžádnoutradici–dokudbylaještěnaživubabič- ka Bolavá, žádnou čarodějku nenapadlo se tamusadit.Jakkaždývěděl,bylababičkaBolavámoudrážena, moudrá natolik,aby nebyla čarodějkou.NaKříděse nedělonic, s čím bybyla babička Bolavánesouhlasila, rozhodně se to nedělo déle než deset minut.

Takže Tonička byla opuštěná čarodějka.

Nejenže už jí nepomáhaly horské čarodějky,jako

16


BábiZlopočasná,StařenkaOggováneboSlečnaRov-

novodovážná, ale navíc nebyli lidé z Křídy načarodějky vůbec zvyklí. Ty druhé čarodějky by za nísamozřejmě přišlyapomohlyjí,kdybyjeotopožádala,

ale i když by to pochopitelně neřekly, mohlo by to

znamenat, že se nedokážete vypořádat se svouzodovědností, nestačíte na své úkoly, nejste si jistá

sama sebou, nejste dost dobrá.

„Promiňte, slečno?“ Nervózní zachichotání.Toničkaserozhlédlaauvidělavedlesebedvěmaláděv- čátkavesvátečníchšatechaslaměnýchkloboučcích. Upíralananidychtivépohledy,vnichžseobjevovaly stopy uličnictví.Chvilku rychlepřemýšlela, a pakse na ně usmála.

„Aha, Bětuška Pardónová a NanynkaKolmostálová, je to tak? Tak co pro vás dvě můžu udělat?“

Malá Bětka Pardónová stydlivě vykouzlilaodněkudzmístazasvýmizádymaloukytičkuanapřáhla ji před sebe. Tonička ji samozřejmě poznala. Sama takové vila pro starší děvčata, když byla malá,protožese totak prostědělávalo,šlo onedílnou součást jarmarku. Několik drobných divokých květůnasbíraných na důlinách, svázaných do kytičky – a v tom byla ta hlavní magie – pružným zeleným stéblem, vytrženýmvmístech,kdeještěprosvítalanezarostlá křída.

„Když si ji dnes večer dáte pod polštář, bude se vámzdátovašemgalánovi,“řeklaBětkaajejíobličej byl teZ naprosto vážný.

Tonička si opatrně vzala mírně ovadlou kytičku. „Aha, podívejme...,“ řekla. „Tak tady mámesladkého žvatlu,jetelsedmilístek–ten nosíhodně štěstí–,

17


větévku dědečkových kalhot, Jeníka ze zdi, slzičku

krveláskua...,“upřeněse zadívalanadrobnéčervenobílé kvítky.

Dívenka se zeptala: „Jste v pořádku, slečno?“

„Zapomněnku!“* řekla Tonička ostřeji, než měla vúmyslu.Děvčátkasitohoalenevšimla,takžerych- le změnila tón a vesele pokračovala: „Je opravdu moc nezvyklé ji vidět tady. Musí to být nějaká zahradní uprchlice. A jsem si jistá, že víte, že jste tu kytičku svázaly stébly svíčičky bahenní, kterou kdysi lidé používalijakoknotdolojovýchlampiček.Tojeoprav- du velice milé překvapení. Moc vám oběma děkuji. Doufám, že jste si hezky užily jarmark...“

Bětuška zvedla ruku. „Promiňte, slečno?“

„Chtěla jsi ještě něco, Bětuško?“

Bětcezčervenalytváře,obrátilaseachvilkusině- cošpitalasesvoukamarádkou.Pakseotočilanazpět k Toničce.Bylaještěoněcočervenější,alejaksezdá- lo, pevně odhodlaná dobrat se svého.

„Člověk se nemůže dostat do potíží, když se na něcozeptá,žene,slečno?Teda,kdyžsevážně jenom na něco zeptá?“

Bude to „Jak se můžu stát čarodějkou, ažvyrostu?“uvažovalaTonička,protožetovětšinoubyloprá- větohle.Mladáděvčatajividělanakoštětiamyslela si,že právětakovétoje,býtčarodějkou.Nahlasřek-

* Pozn. aut.: Zapomněnka je překrásná červenobílákvětinka, již obvykle mladé dámy dávají mladíkům, kteří

jim nadbíhají. Chtějí obdarovanému naznačit, že už ho

nikdy v životě nechtějí vidět, nebo alespoň rozhodně ne

do té doby, než se začne pořádně mýt a najde si slušnou

práci.

18


la:„Semnouvžádnémpřípaděne.Zeptejtese,naco

chcete.“

BětkaPardónovásklopilapohledkešpičkámsvých bot.

„Máte nějaké vášnivé partie, slečno?“

Další talent, bez něhož se čarodějka neobejde, je umění neukázat na tváři, co si opravdu myslíte, a zvláště nedovolit svému obličeji, aby, děj se co děj, ztuhnul jako prkno. Toničce se podařilo říci, aniž jí zakolísal hlas a aniž se jí na tváři objevil jedinýnáznak rozpaků: „To je velice zajímavá otázka,Bětuško. Můžu se zeptat, proč tě to zajímá?“

TeZ,kdyžotázka,abychomtakřekli,vyšlanave- řejnost, vypadala dívenka mnohem š_astněji.

„Víte, slečno, já se zeptala svojí babičky, jestli bych mohla být čarodějkou,až budu starší,a onami řekla,žebychtoradšinemělachtít,protožečaroděj- ky nemají žádné vášnivé partie, slečno.“

Tváří v tvář dvěma pohledům podobnýmpohledůmdvoumladýchsovseToničcemyšlenkyrozeběh- lydvojnásobnourychlostí.Jsoutooběděvčatazven- kovských hospodářství, pomyslela si, takže určitě viděla, jak měla kočka ko_ata a fena štěňata.Holčičky byly u toho, když přicházela na svět jehňata, a pravděpodobně viděly, jak se telí kráva, což jeobvykle tak hlučná záležitost, že ji nemůžete minout. Vědí dost přesně, na co se mě ptají.

V tom okamžiku se k hovoru přidala pípavým hlasem Nanynka. „Totiž, jestli to tak je, slečno, tak bysmevásprosily,abystenámtukytkuvrátila,když jste si ji prohlídla, páč by to asi bylo plejtvání, tedy bez urážky,“ řekla a rychle o krok ustoupila.

19


Toničku překvapilo, když zaslechla svůj vlastní smích. Bylo to už dlouho, co se naposled zasmála. Začalysekníobracethlavyvokolí,protoželidéchtě- livědět,cotobylozavtip.Podařilosejíchytitobědí- venky dřív, než se daly na útěk, a otočila je k sobě.

„Tojsteprovedlymocdobře,vydvě,“řekla.„Jsem ráda, když aspoň tu a tam narazím na někoho, kdo dokáže logicky uvažovat. Když se chcete někoho na něcozeptat,nikdyneváhejte.AodpověZnavašiotáz- kuzní,žečarodějkyjsou,kdyžpřijdenavášnivépar- tie, úplně stejné jakokaždý jiný,ale občas mají tolik práce, že nemají čas na ně myslet.“

Když dívenky zjistily, že jejich práce a snahanebylyzbytečné,očividněsejimulevilo,akdyžjíBětka položiladalšíotázku,bylaToničkapřipravená.„Tak- že vy máte nějakého amanta?“

„No,teZ právěne,“odpovědělaTonička a dávala sipozor,abyjejívýraznicneprozradil.Pozvedlama- loukytičku.„Alekdoví,jestlijstetoprovedlyspráv- ně, tak už brzo budu nějakého mít, a v tom případě bystebylylepšíčarodějkynežjá,otomnenípochyb.“ Obě děvčátka se při téhle nezastřené lichotcerozzářila a přestala se vyptávat.

„Poslyšte,“pokračovalaTonička,„každouminut- kou už začne koulení sýrů. Vsadím se, že byste o to nechtěly přijít.“

„Ne, slečno,“ odpověděly jednohlasně. Dřív, než oběplnéúlevyavlastnídůležitostiToničkuopustily, poklepalajiBětuškaporuceasjistotouazkušeností někoho, kdo už je na světě – podle Toniččinaspolehlivého společenského kalendáře – celých osm let, jí

20


řekla:„Sgalánytomůžebýtněkdyfakthodněsložité, slečno.“

„Děkujuti,“přikývlasvážnýmvýrazemTonička. „Budu na to každopádně pamatovat.“

Když přišlo na zábavu, kterou jarmark nabízel, jako třeba soutěžonejlepšíobličejzarámovanýkoňskýmchomoutem,soubojpolštářinanamydlenékládě nebo lov žab v korytě s vodou vlastními ústy,Tonička se jí mohla účastnit, ale taky nemusela, a byla raději, když nemusela. Na druhé straně se vždycky ráda podívala na koulení sýrů, přesněji řečeno na koulení sýrů po úbočí kopce a ne na koulení přes obra,protožepakužtaknějaksýrynikdonechtěljíst.

Byly to tvrdé sýry, někdy speciálně vyrobené jen pro koulecí okruh, a vítězný sýrař, jehož sýr sedokoulel do údolí v celku, vyhrál opasek se stříbrnou sponou a všeobecný obdiv.

Tonička byla zkušená sýrařka, ale do soutěže se nikdy nepřihlásila. Čarodějky se podobných soutěží nesmělyúčastnit,protožekdyžvyhrály–aonavědě- la, že by rozhodně dokázala udělat jeden nebo dva sýry, které by mohly vyhrát – každý by řekl, že to „nejnifér,páčjsoutočarodějky“.No,rozhodněbysi tokaždýmyslel,ikdyž řekl bytojenmálokdo.Akdy- by nevyhrály, řekli by lidé: „Cák je to za čarodějku, dyž nedokáže udělat lepší sejr, než jsou sejry nás, vobyčejnejch lidůch?“

V davu nastal mírný pohyb, jak se lidé začalipomalu přesunovat ke startu koulení sýrů, i kdyžnejvětší zástup byl pořád ještě kolem stánku, kde se lovily žáby. Přece jen to byl velmi legrační aspolehlivý zdroj zábavy, zvláště pro ty, kteří sami nelovili.

21


K všeobecnélítostiseletosjarmarkuneúčastnilmuž,

který si pouštěl do kalhot lasičky. Jeho poslední

osobní rekord byl devět lasiček najednou, a tak se

lidé dohadovali, jestli náhodou neztratil svůj grif.

Nebo něco jiného. Jenže dříve či později se nastartovní linii přesunou všichni. Byla to tradice.

Svah byl opravdu velmi příkrý a mezi poháněči sýrůvždyckyvládlabouřlivárivalita,kteráčastovedla ke strkání, kopancům, podrážení nohou,škrábancům a občas dokonce k nějaké té zlomené ruce nebo noze. Všechno probíhalo jako obvykle až dookamžiku, kdy si Tonička všimla – a jak se zdálo, jakojediná – nebezpečně vyhlížejícího sýra, který se koulel sámodsebe.Podnánosemprachubylčernýaněkdo k němu připevnil kusšpinavého,modrobíléhohadru.

„To ne,“ vydechla. „To je Horác. A kde je ten,potíže nikdy nejsou daleko.“ Otočila se a začalapozorněhledatstopyponěčem,cotadybýtnemělo.„AteZ mě dobře poslouchejte,“ řekla polohlasem. „Vím, že někde tady nablízku je alespoň jeden z vás. To není nic pro vás, to je jen pro lidi. Rozumíte?“

Jenžeužbylopozdě.Pánzábavy,vesvémvelkémměkkémkloboukuskrajkovouozdoboukolemokraje,písklnapíš_alku,akoulenísýrůzačalo,jehoslovy ovšem bylo odstartováno, což byl podle něj mnohem vznešenější výraz než obyčejné začalo. A muž vkloboukuskrajkovouozdobounikdynepoužívalobyčej- ná srozumitelná slova tam, kde mohlo být použito úžasné slovo cizí.

Tonička skoro neměla odvahu se podívat. Běžci ani tak neběželi, jako se za svými sýry váleli aklouzali. Dobře ale slyšela výkřiky, které zazněly, nejen

22


když se černý sýr dostal bleskově do vedení, alepokaždé, když se obrátil a pustil se nahoru do svahu,

aby vrazil do některého z obyčejných nevinnýchsýrů. Slyšela slabé škrundavé zvuky, které přicházely

zjehonitra,kdyžznovubleskověvyrazilskoroažna

vrcholek svahu.

Sýrovípoháněčinanějkřičeli,marněsejejpokou-

šelizachytitnebozasáhnoutsvýmityčemi,alepirát-

ský sýrec se smykem otočil a dosáhl dna údolí ještě

před zakrvácenou směsicí mužů a sýrů, kteří dole

vytvořili hromadu. Pak se pomalu vykoulel zpátky

nahoru,kdezůstalsrezervovanouupejpavostísedět

a jemně se při tom chvěl.

Na úpatí svahu se začínali prát sýroví jockeyové,

kteří měli ještě dost sil někoho praštit, a protože se

většinapřítomnýchsoustředilanatuhlenovouzábavu, chopila se Tonička příležitosti, chytila Horáce

a strčila si ho do kabely. Konec konců, byl její.Abychomtoupřesnili,vyrobilaho,ikdyžpřivýroběsejí

do směsi muselo přimíchat něco zvláštního, protože

Horác byl jediný sýr, který požíral myši, a když jste

ho nepřibili k podložce, i ostatní sýry. Nebylo proto

divu, že tak dobře vycházel s Nac mac Fígly,* kteří

* Pozn. aut.: Pokud je mezi vámi někdo, kdo ještě neví,

kdo jsou to Nac mac Fíglové, tak: 1. Bu<te rádi, protože

evidentně žijete poklidný život, a 2. Bu<te připraveni

dát se na překotný ústup, pokud uslyšíte, jak vám někdo

ve výši kotníků vykřikl „kristusmaríja!“ nebo „u psí

nohy!“ Přesněji řečeno, technicky jsou to členovéMalého národa. Teoreticky patří mezi víly, ale rozhodně není

vhodné jim to připomínat, ne, pokud si chcete užít svou

budoucnost se všemi zuby.

23


jejjmenovaličestnýmčlenemsvéhoklanu.Byltoten

typsýra,oněmžbyvětšinaznichřekla,žejetojejich

druh.

Tonička, která doufala, že si toho nikdonevšimne,sipokradmupřiložilataškukústůmařekla:„To- hle je nějaké chování? Není ti hanba? Nestydíš se?“ Taška se mírně pohnula, ale Tonička dobře věděla, žeslova„hanba“ani„stydětse“Horácnemávesvém slovníku, právě tak jako ani žádná jiná slova.Spustilatašku,popošlakousekstranouodzástupuařek- la: „Já vím, že jsi tady, Robe Kterýtene!“

Abyltam.Seděljínarameni.Cítilaho.Bezohle- du naskutečnost,žeNacmacFíglovémělivelmimálo společnéhosvodoua koupáním,pokudnáhodounezmokli, byli vždycky cítit jako mírně nahnilé, opilé brambory.„Keldamiprála,bychzaskočilzvočit,jak se ti vede,“ sdělil jí fíglí náčelník. „Šaks za ňou na Křídě nebyla pobejt celý dva týždně,“ pokračoval, „a já bych říkl, že sa bójí, estli sa ti cosi nepřihodilo, dyž máš takovéj roboty a totok.“

Toničkazasténala,alejenvduchu.Pakřekla:„To jeodnímochezké.Víš,onojeopravdupořádcodělat, a kelda to určitě ví. Nezáleží na tom, co všechno udělám, pořád ještě toho zbývá udělat mnohem víc. Potřebylidíjsounekonečné.Alenemusísidělatsta- rosti. Vede se mi docela dobře. A prosím tě, příště s sebou neberteHorácemezilidi– víte dobře,jakho to vždycky rozruší!“

„No, tož ja, ale hentam na tej fangli sa praví, že je toprolidovétuztýchhor,a mysme vícneženem lidové,mysmelidovétradice,né?Tož,děvucho,stra- dicama nic nenarobíš! Joj, a toto! Chtěl sem sasís>24


noutnatehohabounabezgatí.Jetofaňvelkejmalej

chlap, to zas všecka čes_ stranou!“ Rob se odmlčel

apakdodaltichýmhlasem:„Takžtojímožuřéct,žes

tuto v dobrým rozpoložení zvenčí aj v nútri, ajta?“

V jeho otázce zaznívala jistá nervozita, jako kdyby

chtělřícivíc,alepřitomvěděl,žebyjítonebylovhod.

„RobeKterýtene,bylabychtimocvděčná,kdybys udělal právě tohle,“ odpověděla Tonička, „protože jestlitodokážuposoudit,teZprávěmusímjítošetřit a obvázat spoustu lidí.“

Rob Kterýten najednou vypadal jako člověk,kteréhovyslalisvelminevděčnýmposláním,arychleze sebevysypalslova,kterámujehoženapřikázala,aby Toničce řekl: „Kelda ti vzkazuje, že prej je v moři mnohem víc ryb, slečinko!“

Toničkanaokamžikzůstalastátnaprostonehybně.Pak,anižsenaRobapodívala,řeklatiše:„Poděkuj keldězato,žeměinformovalaomožnostechrybolo- vu. Jestli ti to ale nevadí, Robe, musím jít. A keldě opravdu poděkuj.“

Většinapřihlížejícíchužtouhledoboudorazilana úpatí svahu, aby si zblízka prohlédli, zachránilinebo, s optimismem lidem vlastním, poskytliamatérskou pomoc sténajícím poháněčům sýrů. Propřihlížející tobyla samozřejmě jendalší zábava. Jak často se vám naskytne příležitost vidět pěknou hromadu potlučenýchmužskýchpromíchanýchsesýrya–kdo ví? – třeba se objeví nějaká opravdu zajímavázranění.

Tonička, vděčná, že má co dělat, se samozřejmě davem prodírat nemusela. Díky špičatému černému kloboukusepřednídavrozestupovalrychleji,nežby

25


to dokázal svatý muž s mělkým mořem. Odehnala

spokojený zástup kousekstranou a ty pomalejšístačilo jednou nebo dvakrát postrčit. Jak se ukázalo,

nebyl letos počet raněných kupodivu nijak vysoký –

jedna zlomená ruka, jedno zlomené zápěstí, jedna

zlomená noha a velký počet šrámů, drobnýchřezných ran a odřenin. To kvůli tomu, že se sýrovíjockeyové během závodu dolů spíš klouzali, než běželi,

a tráva nemusí být vždycky vaše kamarádka.Několik mladých mužů mělo kvůli srážkám na svahujakési bolestivé následky, ale velmi rezolutněprohlašovali, že jejich potíže nestojí za řeč, rozhodně ne za

řečsmladou dámou,ale stejně,díkyzaoptání,toby

nám ještě chybělo. Poradila jim, aby si na postižená

místa doma přikládali studené obklady, bez ohledu

na to, která místa to jsou, a dívala se, jak v mírném

předklonu neohrabaně a pomalu odcházejí.

No, vedla si docela dobře, ne? Použila svéschopnostipředzástupemčumilů,apodletoho,covyslech- la od staříků a babek, jí to šlo od ruky. Možná se jí jen zdálo, že když jakýsi stařík s dlouhým bílýmplnovousempoznamenal:„No,děvče,kterýumítakhle rovnatkosti,sijistěsnadnonajdemanžela,“několik kolemstojících se pobaveně usmálo. Ale teZ už bylo po všem, a když už nebyl důvod tady pobývat, dala se většina přihlížejících do dlouhého a namáhavého výstupu do svahu. Pak se ale objevil kočár a hned potom, což bylo mnohem horší, zastavil.

Na dvířkách měl erb rodinyAlmanachů-Ročenků.Zkočáruvystoupilmladýmuž.Bylhezký,alena druhé straně svým způsobem tak prkenný, že by se naněmdalažehlitprostěradla.Roland.Udělalprvní

26


krok,aužmuvelminepříjemnýhlaszkočárusdělil,

že měl počkat, až mu lokaj spustí schůdky a otevře

dvířka,atakyžesimápospíšit,protoženatonemají

celý den.

Mladíksespěšněvydalkzástupuvenkovanů,ana- stalo všeobecné upravování, oprašování anarovnávání,protožetakčionak,tadypřicházelsynbarona, kterémupatřilavětšinaKřídyaskorovšechnyjejich domy, a ikdyžtobylstarýdobrýbrach,projevittro- chu té slušnosti ke členům jehorodiny nikdy nebylo od věci...

„Copaksetotadystalo?Jsouvšichnivpořádku?“ řekl.

Život na Křídě byl všeobecně příjemný a vztah mezi pánem a jeho poddanými byl založen navzájemné úctě, ale mezi venkovany vládlo dědičnépřesvědčení,ženenívhodnéhovořitpřílišdlouhosmoc- nými lidmi, pro případ, že by se některé z použitých slov ukázalo jako nevhodné. Obecně se totiž vědělo, že na hradě je pořád ještě dobře vybavená mučírna, i když už ji nikdo snad sto let nepoužil... ale stejně, je lepší hrát to na jistotu, raději ustoupit dozadu a nechat mluvení na čarodějce. Ta, kdyby se dostala do nějakých nepříjemností, může odletět.

„Jenjednaztěchnehod,kterésestávajípravidel- ně, obávám se,“ odpověděla Tonička a dobře si při tom uvědomovala, že je v celém zástupu jedinouženou,kteráneudělalatradičnípukrlátko.„Párzlome- ných kostí, které se zahojí, a pár odřených obličejů. Už je to všechno vyřízeno, děkuji.“

„To vidím, je to báječné! To jste provedla skvěle, mladá dámo!“

27


Na okamžik si Tonička myslela, že ji ranímrtvice... mladá dámo od...odněj!Takhletobyla–ikdyž zasenetakdocela–vlastněurážka.Alejaksezdálo, nikdo jiný si toho nevšiml. Každý z přítomnýchvěděl, že takovým způsobem noblesové mluví, když se pokoušejí být přátelští a bodří. Snaží se s nimimluvit stejně, jak s nimi hovořil jeho otec, pomyslela si, jenže jeho otec to dělal instinktivně a byl v tomdobrý. Nemůžete mluvit k lidem, jako kdyby byli na veřejnéschůzi.Odpověděla:„Mnohokrátvámděkuji, pane.“

No, zatím to nebylo tak zlé, až na to, že se dveře kočáruotevřelyaobjevilasejednakřehká,elegantní nožka. Patřila dívce jménem Angelika neboKalendária,nebonějakéjiné,covyšlazeskleníku.Tonička ovšem věděla velmi přesně, že je to Kalendária, ale mírnězlomyslnémyšlenky,kterésipřitomTonička v soukromí své hlavy dopřála, by jí odpustil každý, kdo ty dvě trochu znal. Kalendária! To je alejméno! Něco mezi usazeninou a koncem árie. A vůbec, kdo byla Kalendária, aby bránila Rolandovizúčastnit se ovčáckého jarmarku? On tam měl být!Starý pán, jeho otec, by tam určitě byl, kdyby jentrochu mohl! A podívejme! Drobné bílé botky. Jak dlouho by vydržely někomu, kdo by v nich mělpracovat? U toho sama sebe zarazila – trochazlomyslnosti stačila.

Kalendária se podívala na Toničku a okolnízástup,jakobysejichskorobála,ařekla:„Nemohliby- chom jetraději dál, prosím?Maminka užjecelározčílená.“

Atakkočárodjelaflašinetářodešelasluníčkose

28


ukrylo za obzor, ale ve vlahých stínech letní noci tu

atampřecejenzůstalinějacílidé.AToničkaodletěla

domů a letěla vysoko, ve výšce, kde jí do obličeje

mohly nahlédnout jen sovy a netopýři.

29


KAPITOLA 2

Drsn áhudba

Nespala ani hodinu, když začala noční můra.

Z událostí celého pozdního večera si pamatovala nejvíc, jak tloukla hlavou pana Vespodhuje o stěny a zábradlívjehodomku, když ho násilím vytáhla zpostele a vlekla za límec špinavé noční košile dolů po schodech. Byl to těžký muž a z poloviny tvrdě spal. Jeho druhá polovina byla namol opilá.

Táhla ho jako pytel a přitom bylo důležiténedat mu ani vteřinku času, aby začal myslet. Byltřikrát těžší než ona, ale ona věděla své o pákách atěžišti.Nemohlijstebýtčarodějkou,kdyžjsteneuměli pohnout někým těžším než vy. To byste nikdynedokázali vyměnit prostěradla postiženým anemocným. Nakonec pomalu sklouzl po několikaposledních schodech do malé kuchyňky a začal zvracet na podlahu.

Byla docela ráda, že k tomu došlo. Ležet vpáchnoucích zvratcích bylo to nejmenší, co si ten člověk

30


zasloužil, ale ona musela co nejrychleji převzítvelení, dřív než se pan Vespodhuj stačí vzpamatovat.

VystrašenápaníVespodhujová,takovámyš-šedivka, utekla zadem přes humna do vesnické hospody

hned potom, co ji začal bít, a Toniččin otec poslal

nějakéhokluka,abyvzbudilToničku.PanBolavýbyl

člověk s nezanedbatelnou předvídavostí a muselvědět,žepivníveselost,podnistrávenémnaovčáckém

jarmarku, může být zkázou pro každého. Jenže jak

Tonička mířila na svém koštěti k domkuVespodhujových,zaslechla,jakzasezačalahrátdrsnáhudba.*

Udeřila Vespodhuje přes tvář. „Copak toneslyšíte?“zeptalaseamávlarukouktemnémuoknu.„Ne-

slyšíte?Tohrajedrsnáhudba a hrajíjiprovás,pane

Vespodhuji.Amajíhole!Amajíkameny!Majívšech-

no, co kde mohli sebrat, a když nic, tak mají pěsti,

* Pozn. překl.: Temná nebo drsná hudba byl výraz,kterým se od konce 17. století pojmenovával nesnesitelný

hluk, jenž obvykle provázel rituál venkovskéspravedlnosti, potažmo lidového soudu. Jedinci, kteří seprovinili proti jistým společenským normám a zvyklostem,

se na základě rituálu stávali cílem společnéhonepřátelství nebo krutého výsměchu všech ostatních. Nebyl to

jen anglický zvyk, ve Francii podobný proces nazývali

šarivari, v Itáliiscampanatea v Německu podle té které

oblasti haberfeld-treiben, thierjargen nebokatzenmusik. K obřadu patřilo i symbolické vyjádřenínepřátelství a oběB často skončila obalená peřím na kládě nebo

na oslu a za zvuků všeho, co dělalo hluk, bylavyprovozena z města. Ostatně nemusíme chodit daleko, i u nás

se říká „Ten mu zahrál!“ nebo „Někdo by mu mělpořádně zahrát!“

31


a dítě vaší dcery zemřelo, pane Vespodhuji. Ztloukl

jstesvoudcerutakkrutě,paneVespodhuji, žetodě_átkozemřelo,avašiženumusíutěšovatnějakésou-

sedky a každý ví, že to máte na svědomí. Všichni to

vědí!“

Podívala se mu do očí protkaných krvavýmižilkami.Rucesemuautomatickysevřelyvpěst,proto- že patřil k těm, kteří vždycky mysleli spíš rukama. Toničkavěděla,žeužbrzosejepokusípoužít,proto- že je mnohem jednodušší udeřit než přemýšlet. Pan Vespodhuj se životem doslova protloukl.

Drsná hudba se blížila pomalu, protože je těžké chodit za temné noci přes pole, když jste nametený jakkoblížek,atobezohledunato,jakspravedlivýse právě cítíte. Musela jen doufat, že nepůjdou nejdřív dostodoly,protožetobyhohnedtamnamístěpově- sili. Kdyby měl štěstí, tak by ho jen pověsili. Když nahlédla do stodoly a zjistila, že došlo k vraždě,věděla, že pokud nezasáhne, dojde k ní znovu. Použila natudívkuzaklínadlo,abyjizbavilabolesti,atubo- lest pak umístila někam za své vlastní rameno.Bolest jesamozřejměneviditelná,alepředjejímdušev- ním zrakem hořela ohnivou oranží.

„Byltokluk,“zamumlalmužapramínekzvratků mu stékal po prsou. „Přišla sem a nafoukla se aházelahlavou,jakokdyžnechceposlouchatanimě,ani svou mámu. A to je jí akorát třináct! Je toskandál!“

„Vildovijetakyjenomtřináct,“odpovědělaTonič- ka a pokoušela se nezvyšovat hlas. Bylo to opravdu těžké,zuřivostsedralanapovrchahrozilonebezpe- čí, že každou vteřinou vybuchne. „To se mi tadypokoušíte vykládat, že byla příliš mladá na trochuro>32


mantickélásky,aledostmladánato,abystejiztloukl

tak strašně, že krvácela z míst, odkud by nikdokrvácet neměl?“

Nedokázala říct,jestliužjepřismyslech,protože jich měl i v těch nejlepších časech tak málo, že bylo těžké poznat, jestli má vůbec nějaké.

„Nebylo správné, co dělali,“ řekl. „Konec konců, mužský má mít ve vlastním domě respekt a kázeň, nemám pravdu?“

Toničkasiumělapředstavitpopuzenéazapálené řeči,kterésezačalyozývatvhospodě,kdyžsepoma- lu připravovala předehra k drsné hudbě. VevesnicíchnaKříděbylojenmálozbraní,alebylotamdost takových nástrojů, jako jsou srpy, kosy, nože napřiřezávání došků a velká, opravdu velká kladiva.Nebyly to zbraně – dokud jste s nimi někoho neudeřili. A každý znal prchlivost starého Vespodhuje akolikrát jeho žena vyprávěla sousedkám, že ten monokl má od toho, jak potmě narazila do dveří.

No ano,samozřejměžesi dovedlapředstavitrozhovorvhospoděatakyto,jaksekněmupřipojilopi- vo a lidé si začali vybavovat, na kterém místě vkůlně, dřevníku nebo stodole mají pověšeny všechny ty věci, které nejsou zbraněmi. Každý muž byl králem vesvémmalémzámku.Každýtověděl–tedyalespoň každý muž – a tak se všichni starali o své, když se něco dělo v zámku někoho jiného, dokud ten zámek nezačal ošklivě zapáchat. Pak s tím bylo třeba něco dělat,protožejinakbymohlypadnoutvšechnyzám- ky.PanVespodhujpatřilktakovýmmalýmošklivým sousedským tajemstvím, ale teZ už to tajemstvínebylo.

33


„Jsemvašejedinánaděje,paneVespodhuji,“řek- la. „Utečte. Seberte, co můžete, a utečte. Hned teZ. Utečte někam, kde o vás nikdy neslyšeli, a pak pro jistotuutíkejteještěokusdál,protožejájenedokážu zastavit,rozumítemi?Mněosobnějeúplnějedno,co se vám stane, ale nerada bych se dívala, jak se dobří lidé mění ve špatné, protože spáchají vraždu. Takže vám radím, abyste to vzal rovnou přes pole, a jázaomenu, kterým směrem jste se vydal.“

„Nemůžete mě vyhnat z mýho vlastního domu,“ zamumlal v opileckém vzdoru.

„O svůj dům jste přišel, stejně jako o svou ženu adceru...asvéhovnuka,paneVespodhuji.Dnesvno- ci tady nenajdete jediného přítele. Já vám nabízím jen váš život.“

„Za to může ten chlast, ten to má na svědomí!“ vybuchlVespodhuj.„Udělaljsemtovopilosti,slečno!“

„Ale tu skleničku jste vypil vy a pak ještě jednu a další,“ odpověděla mu. „Pil jste na jarmarku celý den a vrátil jste se domů jen proto, že si to pití už chtělolehnout.“Toničkavsrdcinecítilanicnežchlad.

„Je mi to líto.“

„To nestačí, pane Vespodhuji, to zdaleka nestačí. Odejděteastaňteselepšímmužem,akdybystesepak vrátil jako jiný člověk, možná by lidé našli ve svých srdcíchdostmilosti,abyvámřeklipárslov,nebovám alespoň kývli na pozdrav.“

Dívala se mu do očí. Znala ho už pár let. Viděla, že v něm něco vře. Styděl se, cítil zmatek apodráždění a v takové situaci většina Vespodhujů bijekolem sebe.

„Prosím, nedělejte to, pane Vespodhuji,“ řekla.

34


„Dokážetesipředstavit,covšechnobysemohlostát,

kdybyste uhodil čarodějku?“

V duchu si pomyslela: S těmi pěstmi byste mě nejspíš první ranou zabil, a proto vás musímudržovat ve strachu.

„To vy jste na mě poslala drsnou muziku, že jo?“

Povzdechla si. „Drsnou hudbu nikdo neovládá, pane Vespodhuji, topřecevítesám. Začnese ozývat, když už mají lidé něčeho dost. Nikdo neví, kdezačíná.Lidéserozhlížejí,jedenzachytípohledtohodru- hého,nenápadněnasebekývnou,atovidídalšílidé. Jiní lidézachytíjejich pohledatak,nesmírněpoma- lu,začínádrsnáhudba.Někdosivezmelžíciazačne s ní klepat o talíř, pak někdo jiný začne bušitkorbelem do stolu, přidají se boty, které začnou dupat na podlahu,a dupou hlasitěji a hlasitěji.Jetorozzlobený zvuk, takový, který vydávají lidé, když už mají něčeho dost. Chcete se té hudbě postavit?“

„Vy jste nějaká chytrá, co?“ zavrčel Vespodhuj. „S tím vaším pometlem a černoumagií achtělabyste komandovat vobyčejný lidi!“

Musela ho skoro obdivovat. Neměl na světějedinéhopřítele,brodilsevevlastníšpatnostia–Tonička začichala, ano, z dolního okraje noční košile mu odkapávalamoč–,apřestobylnatolikhloupý,žemlu- vil tímhle způsobem. „Ne chytrá, pane Vespodhuji, jen chytřejší než vy. A to není moc těžké.“

„Jo?Jenžechytrostvásvobyčejnědostanedomaléru. Taková žába jako vy a strká nos do věcí jinejch lidůch...Cobudetedělat,ažtamuzikapřijdezahrát vám, he?“

„Běžte,paneVespodhuji.Zmizteodsud.Jetovaše

35


posledníšance,“řekla.Abylatonejspíšpravda,pro-

tože už začala rozeznávat jednotlivé hlasy.

„Dobrá, a dovolilo by její veličenstvovobyčejnýmu člověku, aby si aspoň vobul křusky?“ ušklíbl se jízlivě. Natáhl se pro ně na místo vedle postele, ale pana Vespodhuje jste mohli přečíst tak snadno jako velmislabouknížečku,takovou,cománavšechstra- nách otisky upatlaných prstů a místo záložky kůži od špeku.

Vstal a rozháněl se pěstmi.

Ustoupila o krok dozadu, zachytila jeho zápěstí a vypustila bolest. Cítila, jak jí protéká paží, která ji začala brnět, pokračovala do sevřené dlaně a prstů a pak do Vespodhuje. Všechna bolest, kterou zažila jeho dcera, do něj udeřila v jediné vteřině. Odhodilo ho to přes celou kuchyň a muselo to v něm spálit všechno kromě základního zvířecího strachu.Vyrazil k rozviklaným zadním dveřím jako splašený býk, proběhljimi,anižsezdržovaljejichotvíráním,azmi- zel ve tmě.

Zadívala se ke stodole, kde svítila lucerna. Podle BábiZlopočasnéjstenecítilibolest,kteroujstenesli, ale byla to lež. Potřebná lež. Cítili jste tu bolest, aprotoženebyla doopravdy vaše,dokázalijstejisná- šet,alepojejímodchodujstesecítilislabíavyvedení z míry.

Kdyždorazilútočící,hlučícízastup,sedělaTonič- ka tiše u spící dívky ve stodole. Zvuk se pohyboval všudekolemdomu,aledovnitřnepronikl,tobylojed- no z nepsaných pravidel. Bylo těžké uvěřit, žechaotická drsná hudba má pravidla, ale bylo tomu tak. Mohla znít třeba tři dny nebo utichnout hned první

36


noc, ale když byla slyšet, nikdo se neodvážil vyjít

zdomua nikdoby seneodvážil anidomů vracet,po-

kudtoovšemnebyloproto,abypoprosiloodpuštění,

porozumění, nebo proto, aby si rychle sbalil svých

páršvestekazmizel.Drsnouhudbunikdoneorgani-

zoval.Přišlataknějaknamyslvšemnajednou.Hrá-

la, když lidé z vesnice uznali, že muž zbil svou ženu

přílištvrděnebopsapřílišzuřivě,nebokdyžmanže-

lé,a_užženanebomuž,zapomněli,žesivzaliněkoho

jiného. Byly tady ovšem ještě další, temnější zločiny

proti hudbě, ale o těch se veřejně nemluvilo. Někdy

lidé dokázali hudbu zastavit, když si věci vysvětlili,

našli společnou řeč a napravili své cesty, velmičasto si ale sbalili věci, a dříve, než nastala třetí noc,

zmizeli.

Vespodhujsinedalnapovědět,Vespodhujsechtěl prát. Začala by rvačka a někdo by udělal něcohlouého, tedy něco ještě hloupějšího než předtímVespodhuj. Pak by tozjistil barona lidé by mohli přijít o obživu, což by znamenalo, že by museli opustit Kříduapřestěhovatseněkamhroznědaleko,možná i celých třicet kilometrů, aby našli nová zaměstnání a začali nový život mezi cizinci.

Toniččin otec měl dokonalé instinkty. Opatrně a pět minut po tom, co drsná hudba utichla, otevřel pomaludvířkavevratechstodoly.Věděla,žehotopři- vádí dorozpaků,protožebylváženýmuž,alevtéhle chvílibylajehodceramnohemdůležitějšínežon.Ča- rodějka od nikoho rozkazy nepřijímá a věděla, že ho k tomu donutili ostatní.

Usmálasenaněj,aonsisedlvedlenídosena,za- tímco drsná hudba nenašla nic, co by mohla zbít,

37


kamenovatnebooběsit.PanBolavývžádnémpřípa-

dě neplýtval slovy. Rozhlédl se kolem a pohled mu

padlnamalýuzlíček,spěšnězabalenýdosenaapyt-

loviny,kterýToničkaodložilanamísto,kdehodívka

neuvidí. „Takže je pravda, že se čekala?“

„Ano, tati.“

Jak sezdálo,Toniččinotecsechvílidívaldoprázd- na. „Bude lepší, když ho nenajdou,“ řekl po chvilce.

„Ano,“ přikývla.

„Někteřísousedimluviliotom,žehopověsí.Byli bychom je, samozřejmě, zastavili, ale byla by toošklivá pranice, protože část lidí byla pro a část proti. Rozlezlo se to vesnicí jako jed.“

„Já vím.“

Chvilkusedělimlčky.Pakseotecpodívalnaspící dívku. „Jakpak jsi jí pomohla?“ zeptal se.

„Udělala jsem všechno, co jsem mohla,“odpověděla Tonička.

„A udělala jsi pro ni tu věcičku s tím odebráním bolesti, hm? Odnesla jsi ji?“

Povzdechlasi. „Ano, ale tonenívšechno,cobych měla odnést. Potřebuju rýč, tati. Pohřbím to malé ubožátko v lesích, někde, kde ho nikdo nenajde.“

Zadíval se stranou. „Přál bych si, abys tyhle věci dělatnemusela,Toničko.Ještětinebylošestnáctajá tě vidím pobíhat kolem a pečovat o lidi a obvazovat je, ošetřovat a dělat bůhvíco všechno. Neměla by sis toho tolik nakládat.“

„Hm, já vím,“ přikývla Tonička.

„Proč?“ zeptal se naléhavě.

„Protože ostatní lidé to nedělají nebo nechtějí dělat nebo nemohou, proto.“

38


„Ale to přece není tvoje věc, že ne?“

„Jájsemsiztohoudělalasvojivěc.Jsemčaroděj- ka. Tak to my děláme. Když to není ničí věc, je to moje věc,“ odpověděla Tonička bez zaváhání.

„No jo, ale my jsme si mysleli, že budeš jen tak svištětsematamnakoštětiatakovélegrace,aneže budeš stříhat starým ženským nehty na nohou.“

„Víš, oni lidé nechápou, co je opravdu třeba,“potřáslaToničkahlavou,„protožeprostěnemyslí...Vez- mi si starou paní Punčochářovou, která na celém světě nemá nikoho, jen svou kočku a pěknou dávku artritidy. Lidi jí často donesou něco k jídlu, to je pravda,alenikdosinevšiml,žeužsisamanedokážeostříhatnehtynanohouatyžejípřerostlyapropletly se tak, že si už skoro rok nemůže vyzout boty! Místnílidéjsoufajn,kdyžjdeojídloasemtamněja- kou tu kytičku pro potěšení, ale když se věcizkomlikují a zašmodrchají, tak se k tomu neznají.Takových věcí si všímají čarodějky. No, je tady nějaké to svištění na koštěti, to je pravda, ale většinou jenom proto, abychom se rychleji dostaly tam, kde se něco pokazilo.“

Jejíotecnejistěpotřáslhlavou.„Atoběsetolíbí?“

„Ano.“

„Ale proč?“

Zatímco ji otec upřeně pozoroval, Tonička se nad tím musela chvilku zamyslet. „No, víš, tati,vzpomínáš,jakbabičkaBolavávždyckyříkala:,Nakrmtety, kdož jsou hladoví, oblečte ty, kdož jsou nazí, apromluvteza ty,kdož jsouněmí?‘Víš,ajásimyslím,že by se tam našlo i místo pro: ,Zvedni těm, kteří se nedokážou ohnout, podej těm, kteří se nedokážou

39


natáhnout, a pokliZ těm, kteří už nemají dost sil‘,

nemyslíš?Aprotožeobčaszažiještakkrásnýden,že

tizaplatí všechnytyšpatnédny,avtakovéchvílina

okamžik zaslechneš, jak se svět otáčí,“ odpověděla

Tonička. „Jinak ti to vysvětlit neumím.“

Otecsenanidívalpohledemplnýmužaslépýchy. „A ty si myslíš, že to za to opravdu stojí, co?“

„Ano, tati.“

„Pakjsemnatebepyšný, džigit,todělášopravdu chlapskou práci.“

Použilpřezdívku,kterouznalijenčlenovérodiny, a tak ho hezky políbila a nesnažila se mu vysvětlit, že je více než nepravděpodobné, že by vůbec nějaký chlap dělal tu práci co ona, natož aby ji zvládl.

„Co teZ uděláš s Vespodhujovými?“ zeptala se.

„Říkalijsmesismámou,žebychompaníVespod- hujovouisdceroumohlinanějakouchvílivzítknám a...“PanBolavýseodmlčelavrhlnaToničkupodiv- ný pohled, jako kdyby z ní měl strach. „Víš, děvče, ono to není nikdy tak docela jednoduché. SvatVespodhuj byl jako mladý docela slušný mládenec.Nebylo to nejchytřejší štěně ve vrhu, přiznávám, ale svýmzpůsobemvážnědocelaslušný.Tojehootec,to bylšílenec.Vtédoběbylyvěcimnohemdrsnějšíapro ránu se nechodilo daleko, a když dítě neposlechlo, muselo čekat pohlavek, ale Svá_ův táta měl takový široký kožený opasek se dvěma přezkami a stačilo, když se mu nelíbilo, jak se na něj Svat podíval, a už se s ním oháněl. To nepřeháním. Vždycky říkal, že dá tomu klukovi lekci.“

„No, zdá se, že se mu to vážně podařilo,“zabručela Tonička, ale otec pozvedl ruku.

40


„No,apaktadybylaMařenka,“pokračoval.„Ne- dá se říci, že Svat a Maruška byli prosebejakostvoření,protoževeskutečnostinebylianijedenanidru- hý stvoření pro nikoho, ale myslím, že spolu byli docelaš_astní.VtomčasebylSvathonákem,putoval sestádyahnaljesostatnímidaleko,častoaždovel- kýchměst.Nebylotozaměstnání,kněmužbyčlověk potřeboval moc chytrosti nebo vzdělání, a je možné, že některé z těch ovcí byly chytřejší než on, ale byla to práce, kterou bylo třeba udělat, a dostával za ni plat a na tom nebylo nic špatného. Potíž byla, že někdy nechával Mařenku celé týdny samotnou a...“ Toniččin otec se v rozpacích odmlčel.

„Vím, co se mi chystáš říct,“ řekla Tonička, aby mu pomohla, ale on si jejích slov nevšímal.

„Víš, a zase... ona nebyla zlá holka,“ pokračoval. „Ona asi nikdy tak docela nepochopila, o co vlastně jde, a nebyl nikdo, kdo by jí to vysvětlil, a kolem pořádchodilirůznícizinciapocestní.Někteříznich byli vážně moc pěkní chlapi.“

Toničcehobylolíto,jaktamsedělcelývrozpacích a celý se kroutil, protože teZ měl své malé holčičce vyprávět věci, které by jeho malá holčička neměla vědět.

Tak se k němu znovu naklonila a políbila ho na tvář.„Já vím,tati,já opravdu vím.Jantaraneníjeho dcera, že?“

„Hm, nic takového jsem neřekl, že ne? Mohla by být,“ dodal neohrabaně.

A v tom to nejspíš všechno vězelo, pomyslela si Tonička. Možná, že kdyby měl Svat Vespodhujjistotu, a_ už takovou či takovou, mnohem lépe by se

41


vyrovnalstímhrozným„možn



Terry Pratchett

TERRY PRATCHETT


28. 4. 1948 - 12. 3. 2015

Terence David John Pratchett byl výzmnamným současným anglickým spisovatelem, publicistou, scénáristou a divadelním dramatikem. Je autorem slavných fantastických knih o Zeměploše.

Narodil se v Baeconsfieldu v hrabství Buckingham v Anglii. Studoval na High Wycombe Technical High School, kde ve školním časopise uveřejnil svou první povídku Business Rivals, která vyšla ještě o rok později v časopise Science Fantasy pod názvem The Hades Business. V roce 1965 ze školy odešel kvůli práci v místních novinách The Bucks Free Press, kde mimo jiné psal týdenní sloupky s dětskými příběhy. V roce 1968 dostal za úkol udělat rozhovor s místním vydavatelem, kterému se zmínil o své vlastní knize na motivy jednoho z příběhů ze zmiňovaných sloupků. Kniha se jmenovala Kobercové (The carpet people) a nakonec vyšla v roce 1971.
V roce 1979 odešel z novin a stal se tiskovým mluvčím energetické společnosti Central Electricity Generating Board. Stále se věnoval psaní a v roce 1983 spatřila světlo světa první kniha ze série o Zeměploše - Barva kouzel (The Color of Magic). V roce 1987 byly vydány již 4 knihy série a Pratchett skončil s prací v elektrárně a stal se spisovatelem na plný úvazek.
V roce 2007 mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba a po celý zbytek života se Pratchett snažil proti této ráně osudu bojovat na všech frontách. Věnoval miliony dolarů na výzkum a léčení, snažil se o hlasitou osvětu a plánoval v závěrečném stadiu postoupit euthanázii. V roce 2010 sepsal výroční "Dimbleyho přednášku" (Dimbley lecture - každý rok je významná osoba veřejného života požádána o přednášku na aktuální téma) s názvem Shaking Hands With Death, kterou kvůli Pratchettově zdravotnímu stavu přednesl jeho přítel Tony Robinson. Své nemoci podlehl na jaře 2015 ve svém domě ve Wiltshire obklopen rodinou.
Pratchett zůstal autorsky aktivní až téměř do samého konce, poslední knihu a zároveň poslední příběh série Zeměplochy dopsal jen pár měsíců před smrtí. Jeho díla, zejména fantastická Zeměplocha, byla přeložena do mnoha jazyků a prodává se po celém světě. Od roku 1996 byl Pratchett nejlépe prodávaným autorem ve Velké Británii. Za svou práci získal četná ocenění a čestné doktoráty, například Řád britského impéria za službu literatuře v roce 1998 a Carnegieho medaili za dětskou knihu Úžasný Mauric a jeho vzdělání (Amazing Maurice and His Educated Rodents) v roce 2002. V roce 2009 ho královna Alžběta II jmenovala rytířem.

Jeho neznámější dílo je série knih z fantastiského světa Zeměplocha (Discworld). Příběhy patří do žánru fantasy, ale odehrávají se v prostředí svou podstatou kopírující svět kolem nás. Setkáme se s mágy z Neviditelné univerzity, čarodějkami z venkova či udatnými strážníky z velkoměstské Noční hlídky. Zavítáme do hlavního města Ankh-Morporku, kde své místo na slunci mají vedle spořádaných řemesel i cehy vrahů a zlodějů, stejně tak i do dalekých končin na dobrodružné výpravy třeba až k samému okraji světa, přes který moře přepadávají do hvězdné prázdnoty. Hrdiny příběhů jsou kromě lidí, trpaslíků, skřetů či trolů a víl například bohové nebo samotný Smrť, který provází duše na poslední cestě a bere své zaměstnání velmi vážně.
Pratchett v knihách často naráží na aspekty našeho světa a také paroduje klasická díla. Příběhy jsou napsány s nadsázkou a velmi líbivým humorem a jen velmi zřídka se v nich vyskytuje skutečné násilí, které je zde prezentováno jako čin hodný nejvyššího trestu.

Vše začalo v roce 1983 knihou Barva kouzel, další díla věnovaná hrdinovi Mrakoplašovi a mágům jsou například Lehké fantastično (The Light Fantastic), Magický prazdroj (Sourcery), Poslední kontinent (The Last Continent), Nevídaní akademikové (Unsees Acadmicals) nebo Zajímavé časy (Interesting Times). S čarodějkami se potom setkáme v knihách Čaroprávnost (Equal Rites), Soudné sestry (Wyrd Sisters), Čarodějky na cestách (Witches Abroad), Dámy a pánové (Lords and Ladies), Svobodnej národ (The Wee Free Men), Klobouk s oblohou (A Hat Full of Sky), Obléknu si půlnoc (I Shall Wear Midnight) nebo Zimoděj (Wintersmith).
Dějová linie věnovaná Smrti obsahuje knihy Mort (Mort), Sekáč (Reaper Man), Těžké melodično/i> (Soul Music), Otec prasátek (Hogfather) a Zloděj času (The Thief of Time). A konečně slavná Noční hlídka v Ankh-Morporku, její členové, velitel a mnozí nepřátelé jsou nám představeni v knihách Stráže! Stráže! (Guards! Guards!), Nohy z jílu (Feet of Clay), Hrr na ně! (Jingo), Pátý elefant (The Fifth Elephant), Noční hlídka (Night Watch), Buch! (Thud!) nebo Šňupec (Snuff), v městském prostředí se odehrávají Pohyblivé obrázky (Moving Pictures), Pravda (The Truth), Podivný regiment (Monstrous Regiment) nebo Zaslaná pošta (Going Postal). "Filozofií života" se zabývají díla Malí bohové (Small Goods) nebo Pyramidy (Pyramids).
Poslední 41. kniha ze série Zeměplochy, která zároveň uzavírá dějovou linii o Toničce Bolavé, se jmenuje The Shepherd's Crown a vyšla v roce 2015.
Pratchett ke své vybájené zemi také stvořil řadu doplňkových knih jako Průvodce po Zeměploše (The New Discworld Companion), Kuchařka stařenky Oggové (Nanny Ogg´s Cookbook), Zeměplošský almanach (The Discworld Almanak), Foklor Zeměplochy (The Folklore of Discworld), Věda na Zeměploše (The Sience of Discworld), Věda na Zeměploše II: Koule (The Science of Discworld II: The Globe), Věda na Zeměploše III: Darwinovy hodinky (The Science of Discworld III: Darwin´s Watch) a Věda na Zeměploše IV: Soudný den (The Science of Discworld IV: Judgement Day). A také jsou samozřejmě k dispozici mapy - Zeměplocha mapa (The Discworld Map), Ulice Ankh-Morporku (The Streets of Ankh-Morpork), Turistický průvodce po Lancre (A Tourist Giude to Lancre) nebo Smrťova říše (Death´s Domain).
Některé z příběhů vyšly také jako audioknihy, obrázkové knihy, komiksy a nebo byly zfilmovány.

Terry Pratchet se věnoval i jiným tématům, tyto knihy ale nejsou tolik známé. Za všechny jmenujme například trilogii o Nomech - Na cestu (Truckers), Na nepřítele (Diggers) a Na shledanou (Wings), příběhy Johnnyho Maxwella - Johnny, jen ty můžeš zachránit lidstvo (Only you can save mankind), Johnny a mrtví (Johnny and the Dead) a Johnny a bomba (Johnny and the Bomb).
Dále potom scifi Strata (Strata), Temná strana slunce (The Dark Side of the Sun), Dobrá znamení (Good Omens) nebo úvod do kočičí povahy Nefalšovaná kočka (The Unadulterated Cat).
Pratchettovo dílo bravurně překládal do češtiny Jan Kantůrek. Oba muži se několikrát setkali a stali se přáteli. Pratchett považoval české překlady svých knih za jedny z nejzdařilejších mezi ostatními jazykovými variacemi na celém světě.
Za svůj první honorář v hodnotě 14 liber za uveřejnění povídky The Hades Business si Pratechtt koupil svůj první psací stroj.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist