Kniha: Oblaka – Juan José Saer

Tato próza v některých bodech navazuje a odkazuje na román Pátrání: stejná trojice literátů opět objeví neznámý rukopis, předkládá jej a střídmě komentuje. Zatímco v Pátrání si Saer pohrával s kriminálním žánrem, pohybuje se "nalezený rukopis" Oblaka na hranici žánru dobrodružného. Mladý psychiatr z poloviny 19. století v něm vypráví o léčebně, kterou pomáhal založit v Buenos Aires charismatickému doktoru Weissovi, o nesnázích, do nichž je doktorova samorostlá povaha dostávala a především o cestě kontinentem, kterou podnikl s pěti nemocnými, aby je do léčebny dopravil. Apatický Prudencio, který v sevřené pěsti skrývá tajemství, jeptiška Teresita, prožívající svá eroticko-mystická vytržení, Troncoso s vůdcovskou mánií a bratři Verdeovi, z nichž jeden používá jedinou opakující se větu a druhý se pokouší mluvit zvířecí řečí, tvoří spolu s doktorem a doprovodem pikareskní skupinu, jež se po svém vyrovnává s nástrahami cesty, mezi nimiž nechybí ani ohrožení ze strany indiánských vzbouřenců. Bizarně dobrodružný půdorys je pro autora opět především příležitostí k rozvíjení filozofických úvah v košatých větách se snahou o postižení všech nuancí. Úvahy se dotýkají odrazů duše v prostoru, nespolehlivosti lidského rozumu a řeči jako nástrojů k pochopení světa i vágnosti hranice mezi normálním a abnormálním. Vícevrstevný filozofický román, v němž se vypráví o psychiatrické léčebně, založené v Buenos Aires na počátku 19. století, o jejím svérázném zakladateli a o cestě několika jejích pacientů přes argentinskou poušť.

Mladý psychiatr doktor Real převáží pětici bláznů z nejmenovaného města v provincii Santa Fe do Buenos Aires, aby je umístil do první psychiatrické léčebny na latinskoamerickém kontinentu, jejímž zakladatelem a ředitelem není nikdo jiný než slovutný doktor Weiss, jeho duchovní rádce a oddaný přítel. Zdánlivě nekonečná cesta pustou nížinou, během níž mladého psychiatra doprovázejí i vojáci, stopaři a prostitutky, je plná strastiplných příhod a nečekaných nástrah. Jeden z bláznů zažívá mystická vytržení, druhý zase svírá v pěsti celý svět, v jediné větě třetího se skrývá smysl universa, další se zase dokáže vcítit do zvířat. Lze stanovit hranici mezi rozumem a šílenstvím? Nebo snad oba pojmy splývají? Neutvářejí snad dějiny, tu velkou iluzi, jen bytosti stižené šílenstvím? Je oprávněné si myslet, že jsme dokonalejší a že toho víme o světě víc než kůň či kolibřík? Juan José Saer zůstává i v tomto románu věrný své tvůrčí vizi a soustředí zde základní stavební kameny své tvorby: úvahy o času a prostoru, o možnosti zobrazení skutečnosti a o nevěrohodnosti nástrojů - rozum, smysly a paměť -, jimiž zdánlivě postihujeme skutečnost.

Namísto doslovu rozhovor se Saerem.

V době, kdy je předzvěst zlatého věku popírána nekonečným sledem katastrof, nezávisí jeho příchod na ozbrojené vůli hrdinů, nýbrž na úsměvu, jímž dítě obdaří svou matku, která je devět obtížných měsíců nosila ve svém lůně.

Próza – beletrie > Romány > Romány dle národů > Argentinské romány

Katalog vybraných autorů > S > Saer – Juan José Saer

Katalog nakladatelství > R > Runa