načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Objevy pod vrstvami času - Vladimír Socha

Objevy pod vrstvami času

Elektronická kniha: Objevy pod vrstvami času
Autor:

Když byly na počátku 19. století poprvé vědecky popsány fosilní pozůstatky dinosaurů, ptakoještěrů a dalších velkých obratlovců, otevřely se najednou lidstvu dveře do dávných ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 82.9%hodnoceni - 82.9%hodnoceni - 82.9%hodnoceni - 82.9%hodnoceni - 82.9% 98%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 208
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace , portréty
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-0370-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dějiny předvědeckých i vědeckých objevů zkamenělin. Populárně-naučná publikace. Knížka vypravuje přístupnou formou příběh odkrývání tajemného světa pravěku, zejména historii objevování zkamenělin dinosaurů. Popisuje proměny lidského vztahu k dokladům života pravěkých zvířat. Možná je překvapující, že i před vědeckým zkoumáním zkamenělin, které započalo v 1. polovině 19. století v souvislosti se vznikem geologických věd, měly pozůstatky dávno vyhynulých organismů pro lidi velký význam. Pro jejich neobvyklou velikost či bizarní tvar byly přisuzovány fosiliím magické vlastnosti. Knížka se snaží odpovědět na celou řadu otázek, např. proč sbírali zkameněliny již pravěcí lidé, jak vznikla pověst o Gryfovi či jaké zkameněliny byly zničeny za první a druhé světové války. Představeny jsou také průkopníci a významné osobnosti dějin světové paleontologie.

Popis nakladatele

Když byly na počátku 19. století poprvé vědecky popsány fosilní pozůstatky dinosaurů, ptakoještěrů a dalších velkých obratlovců, otevřely se najednou lidstvu dveře do dávných geologických období, o kterých do té doby nemělo ani tušení. Právě o fascinující historii předvědeckých i vědeckých objevů zkamenělin, které nás přivedly až k současnému stavu poznání, pojednává tato kniha.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Vladimír Socha - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Objevy

pod vrstvami času

CPress

Brno

2014

Vladimír Socha


Objevy pod vrstvami času

Vladimír Socha

Jazyková korektura: Jana Vašinová

Obálka: Tomáš Krejčiřík

Zdroje obrázků:

Archiv autora: str. 135, 181

Ilustrace Jiří Hajný: str. 37, 84, 111

Shutterstock: předsádky, str. 9, 12, 15, 16, 21, 23, 25, 27, 31, 33, 35 (Wojtek

Chmielewski), 42, 45 (Renata Sedmakova), 47, 49, 53, 57, 58, 67, 70,

72, 96, 102, 114, 125, 128, 130, 146, 153, 154, 162, 164, 170, 175, 184,

187, 192

Wikipedia: str. 61, 64, 76, 79, 81, 88, 91, 93, 98, 99, 105, 108, 118, 120, 123, 132,

138, 141, 144, 150, 156, 167, 177, 178, 190

Odpovědný redaktor: Tomáš Krejčiřík

Technický redaktor: Radek Střecha

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-264-0370-8

Vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2014 ve společnosti Albatros Media a. s. se

sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 18 457.

© Albatros Media a. s., 2014. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí

být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli

způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

1. vydání


Obsah

PŘEDMLUVA 5

KAPITOLA 1 Pravěká paleontologie 7

KAPITOLA 2 Dávní draci z Orientu 19

KAPITOLA 3 Fantastičtí Gryfové 29

KAPITOLA 4 Obři antického světa 41

KAPITOLA 5 Zkameněliny v temném středověku 51

KAPITOLA 6 Mamuti, draci a oslík Panenky Marie 63

KAPITOLA 7 Úplně první dinosaurus 75

KAPITOLA 8 Večeře v útrobách iguanodona 87

KAPITOLA 9 Souboj, který změnil paleontologii 97


KAPITOLA 10 Ve šlépějích gigantů 107

KAPITOLA 11 Král je jen jeden 117

KAPITOLA 12 Spalující Tendaguru 127

KAPITOLA 13 Dinosauři ve víru světových válek 137

KAPITOLA 14 Ztracení a zachránění 149

KAPITOLA 15 Výprava za pouštním Adamem 161

KAPITOLA 16 Na stopě velkého vymírání 173

KAPITOLA 17 Dinosauří renesance 183

VÝBĚR DOPORUČENÝCH PRAMENŮ 195

JMENNÝ REJSTŘÍK 199

STRUČNÁ ČASOVÁ OSA OBJEVŮ 203

VÝZNAMNÁ DATA OBJEVŮ STRUČNÝ PŘEHLED 206


PŘEDMLUVA

J

eště před pouhými dvěma stoletími prakticky nikdo netušil, že naše planeta má za sebou neuvěřitelně dávnou historii, která se nepočítá pouze na biblická tisíciletí, nýbrž na nepředstavitelné dálavy věků v podobě miliard let. Ačkoliv našim předkům ležely kamenné doklady o světech dávnověku doslova pod nohama, až na vzácné výjimky nebyly po celé lidské dějiny správněinterretovány. Nápadné zkameněliny pradávných organismů byly pokládány za pouhé hříčky přírody nebo výsledek působení tajemných tvořivých sil. Velké kosti mamutů a jiných mohutných zvířat považovali lidé od starověku zapozůstatky legendárních zakladatelů měst, vyhynulých ras lidských obrů nebo mytických králů a božstev. Některým zkamenělinám, a to i těm dinosauřím, se dokonce po staletí nevědomky klaněli. Fosilie, pozůstatky dávno vyhynulých organismů, tedy měly pro člověka v průběhu dějin mnohem větší význam, než jsme donedávna tušili. Přesto byly převážnou většinu času pro své objevitele jen nepochopitelnými znameními, záhadnými talismany, kuriozitami živého světa nebo naopak němými symboly hrůz a nebezpečí.

Vše se změnilo až s nástupem osvícenství a se vznikem geologických věd

na přelomu 18. a 19. století. Tehdy byla plně odhalena dosud netušenáskutečnost, že dávno před příchodem člověka existovaly zcela neznámé světy šerého

dávnověku, oživené plejádami často až fantasticky velkých nebo bizarníchtvorů. Dnes už jsou tak pro nás dinosauři, mamuti či třeba trilobiti stejněskutečnými tvory jako pes, mlok nebo třeba holub. Kolem roku 1800, v době počátků

věd o Zemi, však zkameněliny coby hmatatelné odkazy pravěku představovaly

cosi jako znovunalezenou Archu úmluvy. Přesto však nešlo zdaleka o první

setkání člověka se zkamenělinami, a dokonce ani o první pochopení jejich

skutečné podstaty. Již o celá tisíciletí dříve totiž objevovali kamenná poselství

pradávných dob severoameričtí indiáni, čínští mudrci i starořečtí fi lozofové.

Někteří se přitom správnému vysvětlení jejich podstaty přiblížili až na onen

pověstný krůček. V posledních letech přibývá historických pramenů z mnoha

míst světa, které svědčí o mnohem pestřejších dějinách lidského vztahu ke


Objevy pod vrstvami času6

zkamenělinám. O neuvěřitelném a fascinujícím příběhu odkrývání tajemného

světa pravěku vypráví právě tato kniha. Zvláštní důraz přitom klade na historii

objevování zkamenělin dinosaurů, kteří jsou přímo ikonickou skupinoupra

věkých živočichů, jejichž znovuoživení po 66 milionech let představuje možná

ten vůbec nejzajímavější příběh ze všech...

Mgr. Vladimír Socha,

v Hradci Králové dne 13. února 2014


KAPITOLA 1

Pravěká paleontologie

D

nes víme, že pozůstatky života v dávné době – zkameněliny – záměrně

sbíral a  využíval již pravěký člověk kdysi v  období středního paleolitu, tedy před desítkami, nebo dokonce stovkami tisíciletí. Je tedy nesporné, že vznik vědecké paleontologie před dvěma stoletími představoval pouzemnohem sofi stikovanější navázání na tradici, vyvíjenou člověkem za příhodných podmínek již odpradávna. Zkameněliny jsou jakousi němou pohlednicí čifotografi ckým vhledem do jiných geologických dob naší planety, nehybnýma tichým svědectvím o vývoji organismů, doslova zamrzlým v čase.Zkamenělinami se přitom vážně zabývaly i velmi významné historické osobnosti, jakými byli Aristoteles, Avicenna, Giovanni Boccaccio nebo třeba Voltaire a Goethe. Samozřejmě však existuje příkrá hranice mezi pouhým sbíráním zkamenělin a  chápáním i  vysvětlováním jejich skutečného původu a  významu. K opravdovému pochopení podstaty zkamenělin se člověk dobral až na konci 18.století, přesto existují příklady „prozření“ i z doby mnohem vzdálenější. Co tedy můžeme říct o nejstarším období sbírání zkamenělin člověkem? Jaké byly jeho první dojmy a myšlenky, spojené s pozůstatky ještě mnohem dávnějšíhoorganického života? Rekonstruovat tyto dějiny do úplnější podoby samozřejmě není možné, přesto stále existuje dostatek nepřímých i přímých dokladů, které nám mohou hodně napovědět. A je to historie mnohdy více než zajímavá.

V současnosti se nám jeví jako nezpochybnitelná skutečnost, že lidé znali,

a  někdy dokonce aktivně vyhledávali zkameněliny již v  pravěkém období

paleolitu. Možná dokonce neandertálský člověk (Homo neanderthalensis), ale

bezpochyby již archaický Homo sapiens sbírali a vytvářeli ozdobné předměty

ze skořápek a  ulit pravěkých měkkýšů. Díky novému výzkumu z  roku 2012

dnes víme, že člověk neandertálský byl nejspíš přitahován nápadnýmipřírodninami, například pestře zbarveným ptačím peřím a  drápy. Podle zmíněné


Objevy pod vrstvami času8

studie sbíral zejména velká obrysová pera dravců a  krkavcovitých pěvců. Je

tedy pravděpodobné (byť zatím neprokázané), že mohl používat takénápad

né a  zajímavě tvarované či zbarvené zkameněliny. V  širším slova smyslu tak

můžeme konstatovat, že dinosauří pozůstatky znal dokonce již sám pravěký

člověk, a  to možná před desítkami tisíc let (nová paleontologická systemati

ka považuje ptáky za poslední přežívající skupinu dinosaurů). Musel však při

svých náhodných i záměrných migračních trasách nejprve dosáhnout oblastí,

které jsou na fosilie bohaté (tedy oblasti, kde se nacházely odkryté a dobřepo

zorovatelné sedimenty se zkamenělinami). Převažovaly ovšem zkameněliny

jiných živočichů, zejména pak mořských bezobratlých. Pro pravěkého člověka

byly nejspíše objektem sběratelského zájmu a zároveň jeho touhypo vlastnic

tví cenného předmětu, který považoval za  magický amulet, přinášející štěstí

a někdy i ochranu před nebezpečím vnějšího světa. Ať už šlo o štěstí při lovu,

nebo ochranu před nemocemi a zraněními, symetrická zkamenělinatřetihor

ního měkkýše mohla v jeho představách působit jako kouzelný objekt, hodící

se přesně pro tuto příležitost. Ostatně ze stejného důvodu při sobě nosilizka

meněliny ještě mnozí Evropané na počátku novověku.

Symetrický, nebo naopak velice asymetrický tvar a neobvyklá texturaně

kterých zkamenělin v člověku odedávna vyvolávaly zájem a stávaly sezámin

kou k  přisouzení magických vlastností těmto pozůstatkům dávného života.

Zvláštní tvar neobvyklých „kamenů“, náhodně nalézaných při putováníkraji

nou nebo při pátrání po kamenných surovinách pro výrobu nástrojů, nejspíš

pravěké lovce a sběrače dokázal upoutat a přinášeli je pak s sebou zpátky ze

svých cest. Nejstarší a zároveň velmi vzácné úvahy o možné organické povaze

zkamenělin známe až z  období klasického starověku; musíme tedy předpo

kládat, že pravěcí lidé ještě fosilie nepovažovali za  pozůstatky kdysi žijících

bytostí. Spíše pro ně představovaly jakési symboly, případně kouzelné objekty,

ponechané na Zemi z vůle některých božstev. Podobně na ně nahlíželi již před

dávnou dobou například severoameričtí indiáni. Dnes už si můžeme pouze

domýšlet, při jakých rituálech byly v dávných dobách zkamenělinypoužívá

ny jako amulety, milodary, nebo dokonce předměty projevované náboženské

úcty. Jisté je, že důležitou úlohu sehrály v tomto ohledu i představy dávných


Pravěká paleontologie 9

lidí, kteří některým zkamenělinám přičítali zvláštní, nadpřirozenou moc.Pro

to snad byly i v pozdějších dobách dokonce záměrně zhotovovány jejichtepa

né napodobeniny a  bronzové odlitky. Falšování a  umělá výroba zkamenělin

jsou ostatně hojné dodnes, a  to například v  severoafrických zemích, kde se

podvržení trilobiti nebo dinosauří zuby ve velkém nabízejí turistům. Falšovaly

se zkameněliny kvůli zisku již kdysi dávno v pravěku? Je to docela dobřemož

né, ačkoliv tehdy šlo podvodníkům ještě o jiné požitky než o peníze.

Také zkameněliny pravěkých členovců trilobitů byly prokazatelně sbírány už předvěkýmčlo

věkem. První vědecká zmínka o těchto dávno vyhynulých obyvatelích prvohorních moří však

pochází až z konce 17. století. Je však možné, že antické písemné záznamy o „broučích,ští

řích nebo mravenčích kamenech“ označují ve skutečnosti také zkameněliny trilobitů.

Přímý důkaz, že zkameněliny vyhledávali již neandertálci, pocházíz fran

couzské jeskyně Grotte d’Hyène (Hyení jeskyně) v burgundské oblasti (obci)

Arcy-sur-Cure. V roce 1946 zde francouzský prehistorik AndréLeroi-Gour

han (1911–1986) objevil dvě zkameněliny; jednou bylo kamenné jádro ulity

pravěkého plže a druhou fosilní korál oválného tvaru. Tyto fosilie se nacházely

v nejstarší z několika vrstev, datované do období moustérienu (střednípaleo

lit, asi 300 000–30 000 let před současností). Zdá se, že neandertálský člověk

zde zkameněliny dlouhodobě záměrně přechovával. Další významný objev

z  jiné místní jeskyně – La Grotte du Trilobite (Trilobití jeskyně) – je možná

částečně spjat i s naším územím. Jeskyně s kromaňonským osídlením z doby


Objevy pod vrstvami času10

asi před 25 tisíci lety (jiné údaje hovoří jen o 15 tisíciletích) dostala názevpo

dle zkameněliny trilobita objevené v roce 1885 doktorem Adrienem Ficatiéem

během terénních vykopávkových prací. Spolu s trilobitem byla ve stejnémod

kryvu nalezena také skulptura brouka, vyrobená z lignitu, a množstvíprovr

taných lastur. Dodnes jde nejspíš o jedinou zkamenělinu trilobita objevenou

přímo na sídlišti pravěkého člověka. Otisk zkameněliny se zachovalna šeda

vém pískovci obdélníkového tvaru o délce asi čtyři centimetry. Zjištěné stopy

po okru nasvědčují, že jej pravěký člověk barvil a dále upravoval. Uprostřed

obou okrajů zkameněliny jsou dobře patrné stopy po otvorech, které zřejmě

sloužily k  jejímu zavěšení do  podoby náhrdelníku. Používal se tedy nejspíš

jako amulet nebo přinejmenším jako honosná ozdoba významných osob.Prv

ní vědecká zmínka o trilobitech přitom pochází až z roku 1698, kdy anglický

přírodovědec Edward Lhuyd (1660–1709) vyobrazil jeden svůj objev tohoto

prvohorního členovce a nazval jej poněkud kuriózně „kostrou ploché ryby“.

Zajímavá diskuse se rozpoutala také v otázce původu zkamenělinyz „tri

lobití jeskyně“. Trilobit totiž rozhodně nepochází z  místa objevu. Snad díky

tehdejší proslulosti barrandovských lokalit ve  středních Čechách byl původ

prvohorní fosilie spatřován právě na našem území. Je dobře známo, že některé

zkameněliny přenášel předvěký člověk přes velká území, proto se někteříba

datelé domnívali, že trilobit mohl být takto transportován na  vzdálenost asi

dvou tisíc kilometrů z Čech. Zkamenělina byla původně skutečně určena jako

druh Dalmanites hawlei, který byl v dané době znám především z Barrandem

proslavených lokalit na našem území. Teprve v roce 1972 byla na žádostbrit

ského profesora Kennetha P.  Oakleye (1911–1981) provedena revize původ

ního popisu dalším britským paleontologem a  geologem Jamesem Stubble

fi eldem (1901–1999). Ten starší zařazení trilobita přehodnotil, což je pro nás

možná škoda. V  roce 1994 pak J. L. Henry, profesor paleontologie z Geolo

gického institutu Univerzity v Rennes, přišel konečně s přesnějším určením.

Trilobita označil jako zástupce rodů Zeliszkella, Guichenia nebo Ormathops

ordovického stáří. Nejistotu v určení způsobuje špatný stav zkameněliny, která

byla značně opotřebována již svými dávnými majiteli. Možnou oblast původu

této zkameněliny Sir Stubblefi eld značně rozšířil, a to kromě Čechna Pyrenej


Pravěká paleontologie 11

ský poloostrov, Bretaň, Belgii, Velkou Británii nebo Maroko. Chcete-li, můžete

si na  zeměpisný původ trilobita třeba vsadit – pravdu už se stejně asi nikdy

nedozvíme. Ale nyní již zpět k dávnému pozorování a využívání zkamenělin

člověkem.

Unikátním dokladem zájmu pravěkého člověka o zkameněliny je také jejich

časté ukládání do hrobů v podobě jakési posmrtné výbavy nebo obětin. Mezi

takové vzácné objevy patří často zmiňovaný hrob mladé ženy s dítětemodkrytý v  anglickém Dunstable Downs. Pochází zřejmě z  počátku doby bronzové

a byl poněkud dojemně obklopen věncem ze dvou stovek fosilníchdruhohorních ježovek (živočichů z  kmene ostnokožců). Právě ježovky představovaly

pro svůj netypický tvar často vyhledávaný artikl, se kterým možná lidépozdního paleolitu a později i mladších období obchodovali. Své uplatnění přitom

našly i v lidovém léčitelství a mytologii. Podobné nálezy ozdobnýchzkamenělin se objevují v mladších vrstvách čím dál častěji, takže v pozdější doběbronzové a železné jsou již poměrně dobře známy v podobě četných náhrdelníků,

náramků, přívěsků nebo ozdob hlavy. V hrobech bývaly zkameněliny mnohdy

pokládány volně vedle těla zemřelého, jindy tvořily součást okázalých ozdob

nebo vykazovaly jisté geometrické uspořádání s neznámým účelem. Obvykle

je pro odborníky velmi snadné určit rod nebo i druh dané fosilie. Například

v jednom hrobě objevil německý antropolog Hermann Klaatsch (1863–1916)

množství provrtaných ulit plžů, kteří byli určeni jako zástupci druhůLittorina litorea a Nassa reticulata. Mezi další zkameněliny, často využívané tímto

způsobem, patří měkkýši kelnatky (rod Dentalium), mlži rodu Pectunculus,

plži rodu Turritella nebo třeba třetihorní dírkonožci rodu Nummulites. Jak se

podrobným rozborem zkamenělin – obětin – ukazuje, v mnoha případechpocházely tyto předměty z poměrně vzdálených oblastí. To nasvědčuje možnosti,

že již kdysi dávno byly některé zkameněliny vyhledávány záměrně, a  mohly

dokonce představovat významný obchodní artikl.

Některé nálezy pak napovídají, že podobné artefakty mohly býthromaděny a upravovány i ve větším množství, do určité míry snad i „sériově“.Unikátní nález z Porýní v blízkosti Mohuče naznačuje, že na tomto sídlišti z období


Objevy pod vrstvami času12

aurignacienu existovala jakási předvěká výrobna a zároveň sklad tisícovekoz

dob a amuletů, vyráběných z poměrně hojných zkamenělin třetihorních plžů.

Kolem systematicky narovnaných balvanů, které zřejmě sloužily jako jakési

primitivní pracovní stoly, zde bylo objeveno množství pazourkovýchnástro

jů a  nespočet ulit mořských plžů (rodu Cerithium) s  uříznutým vrcholem.

V  té době také možná mohly zkameněliny i  pozůstatky tehdy žijících zvířat

hrát významnou úlohu v  jakýchsi dávných náboženských představách. Ob

jevy z  některých jeskyní totiž nasvědčují možnosti, že již neandertálský člo

věk vyznával primitivní formu kultu či náboženství shromažďováním lebek

pleistocénních jeskynních medvědů (Ursus spelaeus) ve výklencích hlubokých

jeskyní. Nejslavnějším příkladem je lokalita Drachenhöhle (v překladu„dra

čí jeskyně“) u  rakouského Mixnitz, dnes také Pernegg an der Mur, kde byly

v  průběhu první světové války objeveny pozůstatky více než třiceti tisíc je

dinců medvěda jeskynního o stáří 31 000–65 000 let. Na zkameněliny narazili

vojáci při kopání jeskynní zeminy, která v době válečného nedostatkuslouži

la jako náhrada hnojiva. Podobné jeskyně, které se nacházejí například také

na Slovensku, považovali obyvatelé okolních vsí v období středověku a raného

novověku za sídla draků nebo obrů (k těm se blíže vrátíme ještěv následují

cích kapitolách).

Kostra jeskynního medvěda. Pozůstatky těchto mohutných pleistocénních šelem zavdaly

podnět ke vzniku nesčetných legend a pověstí o dracích, sídlících v různých evropskýchjes

kyních. Výjimkou přitom nebyly ani sluje na území Česka a Slovenska.


Pravěká paleontologie 13

Zkameněliny však neobjevovali a nevyužívali jen pravěcí lidé na  území Evropy. Docházelo k tomu také v samotné kolébce člověka, na africkémkontinentu. Jeden fantastický objev tohoto druhu byl zveřejněn teprve v roce 2005. Jde o skalní malby tzv. křováků (Sanů), zobrazující v podstatě vůbec prvnípřímé obrazové rekonstrukce dinosaurů! Zmíněné skalní obrazyz paleolitického období totiž představují skutečný pokus o rekonstrukci vzezření původců zkamenělých stop (ichnofosilií), se kterými se zde všímaví pozorovatelé často setkávali. Stopy, série stop i zkamenělé kostry zanechali v sedimentechdnešního Království Lesotho menší ornitopodní dinosauři, žijící na  tomto místě v  pradávném období spodní jury (přibližně před 200 až 175 miliony lety). Byli to malí býložravci měřící na délku asi dva metry, kteří se dokázali velmi rychle pohybovat. Sanové jsou známí svými skvělými stopovacímischopnostmi a  výborným pozorovacím talentem (stačí si vzpomenout na  fi lm Bohové musejí být šílení). Je pravděpodobné, že se příslušníci těchto domorodých kmenů po celá staletí setkávali se stopami malých dvounohých ornitopodních dinosaurů a na základě toho vytvořili jejich velmi přesnou (byť hypotetickou) podobu. Rekonstrukce sice neodpovídají podobě dinosaurů, jsou ale správně fyzikálně vyvážené a  korespondují dobře s  velikostí i  přibližnou hmotností skutečných původců zmíněných stop. Skalní malby jsou v některých ohledech dokonce přesnější než vědecké rekonstrukce dinosaurů ještě z  poměrně nedávné minulosti.

Na mnoha paleontologicky zajímavých místech většiny kontinentů sezachovaly četné legendy o „hřbitovech kostí“, k nimž patří například i proslulá svrchnojurská lokalita Tendaguru Hill v dnešní Tanzanii (více v kapitole 12). O těchto oblastech si lidé v Africe, Asii i v Severní Americe shodně vyprávěli, že jde o  dějiště dávných bitev mezi legendárními monstry, o  hřbitovy draků nebo hrobky legendárních postav z mýtů a bájí. Za zmínku v tétosouvislosti stojí stovky indiánských legend, které se snaží vysvětlit obrovská množství fosilií roztroušených po  prériích amerického Středozápadu. Podle indiánů (korektnější by ovšem bylo nazývat je „původními obyvateliseveroamerického kontinentu“) se jedná o místa bojů mezi nebeskými hromoptáky, vodními netvory a  dalšími fantastickými bytostmi. Je známo, že koncept „hlubokého


Objevy pod vrstvami času14

času“ chápali do jisté míry například severoameričtí indiáni z kmene Pónýů,

Assiniboinů a dalších. Ti se setkávali se zkamenělinami dinosaurů a velkých

kenozoických savců na pustinách Velkých plání a byli si zřejmě dobře vědomi,

že jde o tvory již dávno nežijící. Evropané v té době – tedy zhruba do konce

18. století – naopak věřili v současnou existenci jakýchkoliv z fosilií známých

tvorů v  dosud neprobádaných pustinách jiných kontinentů. Tuto skutečnost

dobře ilustruje úsměvná příhoda z raného období dějin Spojených státůame

rických. Prezident Th omas Jeff erson (1743–1826) na  počátku předminulého

století nabádal cestovatele Meriwethera Lewise (1774–1809) a WilliamaClar

ka (1770–1838), aby se při své objevné cestě na západ amerického kontinentu

pokusili najít také živé exempláře mastodontů. Indiánští průvodci, kteří byli

k tomuto úkolu najati, však podobnou snahu nechápali a považovali ji za zcela

scestnou. Až po mnoha dalších letech se marných pokusů vzdali i bílíosad

níci a průzkumníci. Právě v té době přišel brilantní francouzský paleontolog

Georges Cuvier (1769–1832) s velmi překvapivým tvrzením, že mnohé druhy

organismů již nenávratně vyhynuly. Cuvier si také jako jeden z prvních povšiml

„pokrokového“ postoje indiánů v této otázce.

Zajímavé rovněž je, že velké kosti vystavovali ve  svých chrámech již me

xičtí Aztékové, když na jejich území v roce 1519 dorazili první španělštído

byvatelé. Aztékové přitom nespatřovali v  pozůstatcích žádné draky ani jiná

legendární stvoření, nýbrž připomínku zcela reálných obřích bytostí (či snad

kmene gigantických lidí), které jejich udatní předkové pobili po  příchodu

do své nové domoviny. Původní obyvatelé Severní Ameriky však nepochybně

znali zkameněliny již mnohem dříve, než se za oceánem objevili první „bílí“

Evropané. Je možné, že se s fosiliemi dinosaurů setkávali již nejstaršípředko

vé dnešních indiánů. Archeologické lokality sahající do  minulosti vzdálené

asi 13  500 let, patří k  tzv. kloviské kultuře (Clovis culture). Dávné populace

těchto „proto-indiánů“ obývaly území dnes bohatá na objevy jurskýcha kří

dových dinosaurů i jiných organismů. Jedná se zejména o severní Wyoming

a jižní Montanu, jež pro paleontologii objevil až Barnum Brown na počátku

20. století (více v kapitole 11). Ve stejné oblasti, kde v roce 1964 nalezl John

H. Ostrom dravého deinonycha a zahájil tím vlastně tzv. dinosauří renesanci


Pravěká paleontologie 15

(o tomto tématu se více dočtete v poslední kapitole knihy), již dávno před tím

těžili Vraní indiáni i jejich pravěcí předkové červené minerály, které využívali

jako barvivo. Červené horniny jsou přitom nejnápadnější ve  vrstvách se

108 milionů let starými dinosauřími fosiliemi. Je tedy velmi pravděpodobné,

že je indiáni dobře znali, i když samozřejmě nevěděli nic o jejich původu.

Obrněný ptakopánvý dinosaurus sauropelta, žijící v období spodní křídy. Části tělesného

pancíře tohoto dinosaura v podobě kostěných štítků osteodermů využívali již kdysi dávno

indiáni na území amerických států Montany a Wyomingu. Fosílie posloužily jako plotýnka pro

pražení šišek.

Kromě zkamenělin deinonychů zde mohli teoreticky objevit taképozůs

tatky býložravých dinosaurů rodu Te n o n t o s a u r u s a Sauropelta. Právě druhý

jmenovaný, asi pět metrů dlouhý dinosaurus, pokrytý typickým „pancířem“

v podobě zkostnatělých kožních destiček a trnů, je v tomto ohledu velmiza

jímavý. Sauropelta edwardsorum byla vědecky popsána zmíněným Johnem

Ostromem v roce 1970, indiáni však zkameněliny tohoto dinosaura znali již

velmi dlouho před tím. V oblastech s výchozy zdejšího souvrství pravidelně

tábořili a sbírali semena jehličnanů. Archeologickým výzkumem tábořišť se

zjistilo, že indiánští lovci a sběrači také záměrně shromažďovali velkékos

těné štítky (osteodermy) z  pancíře sauropelty. Tyto zkamenělé pozůstatky

dinosauřího brnění jim totiž sloužily jako malá plotna pro pomalé pražení

borovicových šišek! Osteodermy indiáni upřednostňovali před pískovcem,

neboť poskytovaly velmi plochý povrch a  na  rozdíl od  horniny v  ohni ne

praskaly. Zkameněliny také vydržely podstatně vyšší teploty, potřebnék ote


Objevy pod vrstvami času16

vření šišek a pražení jejich semen. Ačkoliv jde o poněkud kuriózní případ,

velmi dobře ilustruje, jak běžnou a obvyklou součást života dávných kultur

zkameněliny představovaly. Jde také o exemplární příklad za mnoho dalších,

neboť mezi různými indiánskými kmeny a  zkamenělinami byly objeveny

doslova stovky souvislostí.

Petroglyfy na skále v Národním parku Zion na území státu Utah. Dávní umělci zde velmi věr

ně ztvárnili zkamenělé stopy tříprstých masožravých dinosaurů. Považovali je za otisky nohou

skutečných dosud žijících tvorů, nejspíš obřích ptáků nebo magickými silami nadaných bytostí.

Prakticky všechna místa známá dnes výskytem zkamenělin obratlovců

jsou totiž opředena legendami a  mýty původních severoamerických oby

vatel, o  čemž podala podrobné svědectví zejména americká historička vědy

a klasická folkloristka Adrienne Mayorová (*1946) ze Stanfordovy univerzity.

Dnes známe interakce mezi fosiliemi a pravěkými proto-indiány v  podstatě

jen prostřednictvím jejich potomků, mnohem mladších „klasických“ indiánů,

což může být poněkud zavádějící. V některých případech je ale tato souvislost

téměř nezpochybnitelná. Příkladem se může stát zaznamenané setkánípravě

kých proto-indiánských populací s fosiliemi v podobě petroglyfů a piktografů

(maleb a  rytin na  skále) z  jihozápadu Spojených států, věrně zobrazujících


Pravěká paleontologie 17

tříprsté otisky stop dravých teropodních dinosaurů. Tyto stopy, pocházející

obvykle z období spodní jury (staré tedy necelých dvě stě milionů let),inter

pretovali jejich objevitelé zřejmě jako otisky stop obřích ptáků nebo duchů

nadaných magickými schopnostmi. Příklad takových skalních maleb dnes

představují třeba petroglyfy na  území Národního parku Zion v  americkém

státě Utah. Také v Indii, Mongolsku nebo Číně znali zkameněliny již pravěcí

lidé, jen v  malém počtu případů se nám o  tom však dochovalo hodnověrné

svědectví.

Ale nemusíme pro podobné příklady chodit až do vzdálených končin.Fan

tastický příklad se nám zachoval i v polských Svatokřížských horách.V lokali

tě Kontrewers se nachází nízký kopec, na kterém je od nepaměti odkryt velký

kámen s otiskem tříprsté dinosauří stopy z období spodní jury (asi před 200

až 175 miliony let). U  stopy jsou vyryty postavy jakýchsi démonů, autorem

zřejmě ztotožňovaných s původcem stopy. Je možné, že tříprsté stopyteropo

dů podobné této v minulosti podnítily vznik legend o tříprstých dracícha dé

monech, známých i z mnohých pohádek. Nabízí se zde i regionální souvislost

– slavný polský básník období romantismu, Adam Mickiewicz (1798–1855),

v  jedné ze svých balad z  roku 1820 popisuje Mefi stofela (ďábla) s  kuřecími

pařáty a  orlími drápy místo klasického kopyta. Jinému balvanu s  podobnou

tříprstou stopou nedaleko dnešního Baltówa se dokonce již dlouho přezdívá

„Ďáblova noha“. Dávní tvůrci těchto legend by však skutečným vzhledempů

vodců stop asi byli hodně překvapeni... Jak se dnes ukazuje, zkamenělinyse

hrály například v oblasti mytologie a náboženských představ dávných lidských

populací mnohem významnější úlohu, než by se mohlo zdát. V dalšíchkapi

tolách se s  tímto fenoménem seznámíme ještě podrobněji, přičemž budeme

postupovat chronologicky, tedy s každou další kapitolou blíže k současnosti.



KAPITOLA 2

Dávní draci z Orientu

D

inosauři byli pro vědu objeveni v  Evropě. Právě na  starém kontinentu

se odehrál vznik paleontologie jako vědy, byly zde odkryty a  následně vědecky popsány první dinosauří zkameněliny. Dlouhá desetiletí až do konce 19. století pak udávala tón ve výzkumu této skupiny právě evropskápaleontologie (zejména pak anglická, francouzská a  německá). V  Asii byly dinosauří zkameněliny vykopány až poměrně pozdě – s  výjimkou některých izolovaných fragmentů, objevených Brity počátkem předminulého století v Indii, se paleontologie dočkala teprve v prvních desetiletích 20. století. O to větší bylo překvapení, když se poměrně nedávno zjistilo, že zkameněliny dinosaurů byly obyvatelům dávné Číny, Mongolska a Indie známé již před mnoha tisíciletími, ba dokonce možná ještě dřív! Alespoň tomu nasvědčují zápisky amerického přírodovědce, cestovatele a dobrodruha Roye Chapmana Andrewse (1884 až 1960), jenž se stal mezi roky 1922 a 1930 vedoucím proslulých výpravAmerického přírodovědeckého muzea v New Yorku do tehdy ještě zcela neznámé pouště Gobi (více v kapitole 15).

Andrews ve  svých knižních pamětech z  roku 1932 Th e New Conquest of

Asia vzpomíná, jak v jednom údolí s kolegy objevili sídlištní vrstvu, obsahující

velké množství kamenných nástrojů. Stáří této vrstvy bylo přibližně odhadnuto na  velmi pozdní paleolit až raný mezolit, tedy období asi před 20  000

až 10  000 lety. Vědci, mezi kterými nechyběl archeolog a  geolog, brzy zjistili, že se nachází na  místě dávných lidských sídlišť s  četnými ohništi. Kromě

pozůstatků svědčících o  dlouhodobě udržovaném ohni tato sídliště doslova

překypovala množstvím kamenných úštěpů z pazourku, chalcedonu i jiných

druhů nerostů. Jak se brzy ukázalo, tehdejší obyvatelé také shromažďovali

úlomky skořápek z vajec, které provrtávali a nasazovali na šňůrky jakonáhrdelník nebo náramek. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, kdyby ovšem


Objevy pod vrstvami času20

nešlo o skořápky 75 milionů let starých vajec dinosaurů, pocházející z oblasti

Flaming Cliff s vzdálené odtud tři kilometry! Tyto Planoucí útesy, jak lokalitu Bajan-Dzag nazvali Američané, patří dodnes k  nejvýznamnějším paleontologickým nalezištím celého asijského kontinentu. Nacházejí se na území

současného Jihogobijského ajmagu, přičemž odtud pocházejí významné objevy dinosauřích vajec i koster známých rodů, jako jsou rohatý Protoceratops,

obrněný Pinacosaurus  nebo srpodrápý Velociraptor. Když do  této oblasti

počátkem 20. let minulého století dorazili první vědci ze Západu, nemohli

ještě tušit, že zkameněliny druhohorních dinosaurů před nimi možná objevili,

a dokonce i prakticky využívali již o tisíce, ba desítky tisíc let dříve lidé pozdní

doby kamenné! Původní nálezy Andrewsovy expedice dnes bohuželnemůžeme s jistotou ověřit, stejně tak je ale nemůžeme ihned odmítnout.

Zkamenělé kosti dinosaurů znali staří Číňané prokazatelně již předněkolika tisíciletími. Z doby kolem roku 300 n. l. se dokonce dochoval první písemný záznam o jejich objevení, pocházející z knihy Chua Jang Kuo č‘. Za vládydynastie Ťin (265–420 n. l.) ji sepsal čínský mudrc Čang–Čchü (asi 291–361 n. l.) a  dočítáme se v  ní o  objevu „dračích kostí“ v  oblasti dnešního města Mien-jang v provincii S‘-Čchuan (Sečuán). Vzhledem k tomu, že zde existují velmi hojné sedimenty jurského stáří, je velmi pravděpodobné, že alespoň některé dračí kosti skutečně patřily dinosaurům. V  roce 1988 přišel s  touto myšlenkou čínský paleontolog Č‘-ming Tung, není však plně prokazatelná. Hned nad jurskými vrstvami totiž leží mnohem mladší vrstvy pleistocénní, obsahující zkameněliny velkých savců. Lze nicméně předpokládat, že místní obyvatelé znali a využívali kosti dinosaurů již mnohem dříve. Například už na počátku 3. století př. n. l. byl vydán soubor mytologicko-geografi ckých tradic nazvaný Kniha hor a vod (v originále „Šan haj džing“). Jedná se možná o nejstaršídochovaný záznam o objevu zkamenělin obratlovců na území Číny.

Jistá čínská kronika z 2. století př. n. l. zase obsahuje záznam o vodnímkanálu, jenž dostal název Kanál dračí hlavy kvůli objevu dračích kostí při jeho stavbě. Podle jiných písemných údajů z té doby se snad již kolem roku 265 n. l. prodávaly fosilie dinosaurů, jakým byl třeba stegosaurid Tu oji ang o s aur u s


Dávní draci z Orientu 21

(„obrněný“ býložravý dinosaurus), coby léky na mnohé neduhy. V některých

oblastech Číny jsou totiž tyto zkameněliny natolik četné, že je místní léčitelé

roztloukali na prášek, který používali jako „zázračný“ uzdravující prostředek.

Ještě v roce 2007 reportéři západních médií zjistili, že mnozí čínštívenkova

né v  provincii Che-nan tímto způsobem využívají fosilie dinosaurů dodnes.

Dávní obyvatelé Číny dlouho věřili, že mohutné kosti, které po celé generace

náhodně objevovali, patřily skutečným drakům. Kromě prostředků tradiční

čínské medicíny pro ně ale dinosauří stopy představovaly také předmět ná

boženské úcty a kultovní objekty nebo symboly štěstí, moci, síly a prosperity.

Ostatně staří Číňané sami sebe nazývali potomky draka. O pravěkých plazech

přitom rozhodně neměli ani nejmenší ponětí. V samotné Číně již byloidenti

fi kováno celkem pět oblastí, kde místní folklór zachovává ústní neboi písem

nou tradici vysvětlující výskyt dinosauřích ichnofosilií (zkamenělých otisků

stop). Číňané považovali tyto doklady dávného života za pozůstatky božských

nebo legendárních ptáků, velkých savců, bohů či hrdinů, nebo i  posvátných

rostlin, či za důkazy jejich působení. Na základě určitých lokálně tradovaných

legend čínští paleontologové v posledních letech dokonce vytipovalia skuteč

ně objevili lokality s dosud neznámými ichnofosiliemi neptačích dinosaurů.

Přibližná podoba jurského stegosaurida tuojiangosaura, jehož zkameněliny nejspíš dobře

znali i staří Číňané na počátku našeho letopočtu. Tento býložravec dosahoval délky sedmi

metrů a žil v době před 160 miliony let.


Objevy pod vrstvami času22

Zkamenělé pozůstatky pravěkých tvorů byly v  Číně obvykle nazývány pojmem lóng („drak“), ovšem zdaleka nešlo jen o  zkameněliny dinosaurů. V  mnoha případech se totiž jednalo o  fosilie pleistocénních savců, případně o pouhé subfosilní (ne zcela zkamenělé) pozůstatky živočichů vyhubených teprve v historické době (například dávných nosorožců). První fosilní otisky stop dinosaurů v  Číně byly prokazatelně objeveny až ve  20. letech minulého století a  popsány o  29 let později. Od  té doby se podařilo identifi kovat přes padesát dalších lokalit, a to v různých místech této obrovské země. Čínští paleontologové se nyní pokusili vysledovat co nejvíce případů, kdy zmíněné zkameněliny vstoupily do  povědomí obyvatel Číny v  rámci jejich dávné mytologie. Velmi jim při tom pomohla svědectví místních vesničanů, rolníků a dalších lidí, kteří si dokázali vybavit ústně tradovanou existenci dračích kostí či míst s těmito záhadnými objekty spojených.

V roce 2011 probleskla světovými médii zpráva, že mnozí obyvatelévysoko položených částí Tibetu uctívají fosilní otisky stop sauropodníchdinosaurů. Nikoliv ale proto, že by si natolik vážili paleontologického bohatství své země. Považují (či donedávna považovali) zmíněné ichnofosilie za pozůstatky legendárních bytostí nebo božstev, spojených s jejich vlastní mytologií.K tomuto uctívání přitom dochází již stovky, nebo dokonce tisíce let, a  jde tedy o velmi dlouhou tradici. Hlavní úlohu přitom sehráli obří sauropodnídinosauři, či spíše zkamenělé otisky jejich stop. V okolí města Čhamdo(na jihozápadě autonomní oblasti Tibetu) se místní obyvatelé již po staletí klaníprávě těmto stopám, zachovaným na svislých skalních stěnách. Podle informací od  tamních lidí donedávna všichni věřili, že jde o  stopy legendárního krále a válečníka Gesara z Lingu. Podle obecně tradované legendy se Gesar narodil někdy v 11. století jako syn mocné bohyně zdraví Indiry. Král svýminadpřirozenými schopnostmi porazil království démonů a stal se vlivným a uctívaným vládcem dávného Tibetského království. Tato víra se na mnoha místechTibetu i okolních států udržela až do novověku a například v prefektuře Čhamdo v  Tibetské autonomní oblasti na  jihozápadě Číny se udržela dodnes. Místní folklór považoval osm párů obřích stop, zachovaných na vertikálněnakloněné skále, právě za důkaz existence a působení krále Gesara. Jak ve zmíněném


Dávní draci z Orientu 23

roce upozornili a ve vědecké studii poté popsali čínští paleontologové, jedná

se ve skutečnosti o zkamenělé stopy obřích sauropodních dinosaurůz obdo

bí spodní až střední jury (jejich stáří činí asi 180–160 milionů let). Největší

z  těchto stop titanosauriformů (skupiny vývojově pokročilých sauropodů)

měří na délku 112 centimetrů (zadní končetina) a patřily zřejmě dinosaurovi

o tělesné hmotnosti několika desítek tun. Velcí dinosauři dorůstající asiosm

náctimetrové délky je pravděpodobně zanechali na březích tehdejšího moře.

Stopy byly předběžně popsány jako ichnotaxon Brontopodus a pocházejíz lo

kality u vesnice Morong. I dnes je přitom stále chodí obdivovat davy turistů.

Mnozí obyvatelé Tibetu byli až do nedávna v otázce původu stopnekompro

misní – podle jejich názoru muselo jít o posvátné pozůstatky.

Otisky dinosauřích stop dnes patří k dobře rozeznatelným zkamenělým pozůstatkům těchto

dávných vládců pozemských souší. Nevědomky se jim v průběhu starověku a středověku,ně

kde ale i v moderní době, klaněli lidé v Evropě, Asii, Africe i Severní Americe.

Příběh s  tibetskými dinosauřími stopami měl však ještě velmi nečekané

pokračování a  mírně šokující závěr. Zmíněná série stop byla odkryta v  roce

1999 při stavbě silnice č. 214 k letišti v nedalekém městě, kdy dělníci vyhodili


Objevy pod vrstvami času24

část skály do vzduchu třaskavinou. Právě v této oblasti se od roku 1994nachá

zelo nejvýše položené letiště světa Bamda, a to ve výšce 4 334 metrů nadmo

řem. (Nový vzdušný přístav v další tibetské prefektuře Nagčhu jej paks nad

mořskou výškou 4 436 metrů dokonce ještě překonává). Právě při jeho stavbě

došlo k odkrytí zmíněných dinosauřích stop. Místní buddhisté ihned uvěřili,

že se jedná o stopy krále Gesara, ostatní obyvatelé v nich však spatřovali otisky

horského božstva Šan-Šen, které natolik vyděsila exploze, že uprchloa zane

chalo po sobě právě jen tyto šlépěje. Stopy se vědecky zkoumají od roku 2003,

kdy se k nim poprvé dostal čínský doktorand oboru paleontologie Sing Lida

(*1982). Tento talentovaný vědec a ilustrátor patří mezi nejúspěšnějšízástup

ce nové paleontologické generace nejlidnatějšího státu světa a konstatoval, že

stopy jsou jedním z mála dokladů o přítomnosti velkých sauropodníchdino

saurů v Tibetu. Jelikož šlo o sauropoda ze skupiny takzvanýchtitanosaurifor

mů, nemohlo se jednat o  stejný druh dinosaura, jaké známe ze sousedního

Sečuánského údolí. Nejzajímavější část příběhu však má teprve přijít. Sing se

za posledních deset let pokoušel místním obyvatelům mnohokrát vysvětlit, že

nejde o  stopy Gesara či jiného božstva, nýbrž o  dinosauří otisky staré mno

ho milionů let. Někteří mu však dodnes nevěří a považují jeho slovaza tres

tuhodné rouhání. Jiní spirituálně založení obyvatelé mu částečně uvěřili, ale

s nově získanými fakty naložili po svém. Místo k horským božstvům se začali

modlit k dinosauřímu bohovi, který má být velmi mocný a jeho úžasnástaro

bylost mu ještě dodává na vznešenosti. Buddhističtí věřící pak dokonce nosí

k místu nálezu votivní dary. Tibeťané mají k přírodě vrozenou úctu, která jim

nedovoluje brát podobné věci na lehkou váhu. A to ani v případě, že jdeo pa

leontologické nálezy.

Možná s ještě zajímavějším dokladem kontaktu člověka a dinosauříchzka

menělin v předvědeckém období se setkáme i jinde v Číně (pokud tedy Tibet

považujeme za právoplatnou součást obřího asijského státu). Tým amerických

a  čínských vědců přišel opět v  roce 2011 s  objevem, učiněným ve  velmi od

lehlém kraji na jihozápadě Číny. V oblasti provincie Čchung-čching (zároveň

jde o nejlidnatější čínské město téměř s 29 miliony obyvatel) narazili badatelé

na přímou spojitost mezi místní mytologií a zkamenělinami dinosauřích stop.


Dávní draci z Orientu 25

V oblasti čínského okresu Kidžang leží oblast známá jako Lianhua Baožaj, což

lze volně přeložit jako Pevnost lotosové hory. Jedná se vlastně o dávnouvojen

skou tvrz blízko neklidných hranic starověké Říše středu, chránící obyvatelstvo

před vpádem cizích vojsk z Mongolska. Ochranu v této pevnosti hledali čínští

obyvatelé již za dynastie Chan (asi 206 př. n. l. – 220 n. l.). Trvale tam pak lidé

žijí nejméně posledních sedm století (minimálně od  roku 1256, jak ukazují

dochované historické památky z doby vlády dynastie Jižní Sung), a tak dlouho

také trvá propojení místního folklóru a dinosauřích ichnofosilií. To dokazuje

i množství relikvií a některé místní názvy, které se v mnoha případech vztahují

přímo k pravěkým dinosauřím stopám. Pevnost však své dnešní jméno získala

až roku 1862, středověcí obyvatelé ji takto nejspíš ještě nenazývali.

Hlavními původci zkamenělých stop od Pevnosti lotosové hory byli kachnozobí dinosauři,ži

jící v období svrchní křídy (asi před 70 miliony let). Největší z nich se vyskytovali právě v Číně,

dosahovali délky až 17 metrů a hmotnosti přes 10 tun.

A  zmíněných stop není právě málo. Pevnost lotosové hory představuje

vůbec největší lokalitu s dinosauřími ichnofosiliemi v celé jihozápadní Číně.

Většinou se jedná o tříprsté stopy velkých ptakopánvých dinosaurů ze skupiny

hadrosauridů (kachnozobých dinosaurů), další patří také obrněnýmankylo

saurům a dravým teropodům. Otisky šlépějí staré 80–65 milionů let se zdena

cházejí na ploše 140 m² v počtu nejméně 329 exemplářů. Dochovaly sev mno

ha podobách: jako vypouklé i zahloubené otisky, stopy po drápechv někdej

ším měkkém sedimentu nebo coby vícevrstvé otisky. Vytvořily na vrstevních

plochách jakési kamenné pole, vzdáleně podobné hladině jezera s lotosovými


Objevy pod vrstvami času26

květy (včetně listové žilnatiny), odkud je odvozen i historický název místa. Jde

vskutku o velmi půvabnou shodu okolností – lotos totiž u buddhistůsymboli

zuje mír a klid, proto bylo zmíněné místo pro okolní obyvatele odedávnapo

svátným. Některé tamní malby dokonce zobrazují velký zlatý lotos kvetoucí ze

země. Právě takový symbol pak pro místní obyvatele představovaly dinosauří

stopy ze svrchnokřídového období. Netušíme, jak dlouho se jim staří Číňané

klanějí a odkdy k nim přicházejí rozjímat. Nepochybně se však jedná o mnoho

století, možná dokonce tisíciletí.

Mezi nejstarší zajímavosti tohoto druhu patří také tzv. božští ptáci, o nichž

se vyprávěly legendy již ve starověku. Etničtí Mongolové, praktikujícíšamanis

mus, prý dokonce uctívali jakéhosi „božského orla“ již v období mezi lety 6500

a 5000 př. n. l. Je možné, že k tomu přispěly i stopy tříprstých teropodníchdi

nosaurů. Podobně snad vznikaly rovněž legendy o „posvátném kuřeti“. Jelikož

první pozorovatelé nechápali proces fosilizace, domnívali se, že jsou stopypří

mo vytlačené do kamene. To ještě více posilovalo jejich víru, že původce otisků

musel být nadán nadpozemskými schopnostmi a silou. Některé dinosauří stopy

se v jejich myslích kupodivu podobaly otiskům stop dnes žijících zvířat,zvlášt

ních humanoidních (člověku podobných) bytostí, nebo dokonce rostlin.Tako

vé případy známe ze všech provincií, kde nalézáme bohaté vrstvy zkamenělin

vyhynulých suchozemských obratlovců. I  tento zajímavý aspekt provázanosti

čínské paleontologie a lidové mytologie se v současnosti podrobuje rozsáhlému

výzkumu. Zkamenělé stopy dinosaurů nepochybně promluvily takédo myto

logie obyvatel Vnitřního Mongolska (autonomní oblast spadající pod čínskou

správu). V roce 1979 byly popsány tříprsté stopy teropodních dinosaurůz ob

dobí spodní křídy v oblasti Chabu. Šlo přitom vůbec o první popis dinosauřích

stop z uvedené oblasti. Je však dobře známo, že paleontologové o tamníchsto

pách nevěděli jako první. Minimálně od 50. let minulého století je totiž dobře

znali místní farmáři, kteří jim říkali Šen Niao („Božský pták“), protože jimtří

prsté otisky připomínaly ptačí stopy obřích rozměrů. Pastevci údajně věřili, že

stopy představují krásná přání lidského štěstí, které zde zanechal posvátný pták

stejného jména. Otisky se v Chabu nacházejí v počtu mnoha tisíc na osmiloka

litách o celkové ploše 500 km² a patří plazopánvým dinosaurům i skutečným


Dávní draci z Orientu 27

pravěkým ptákům. Velké stopy měří na délku až šedesát centimetrů a zahrnují

zřetelné otisky drápů. Právě jejich ptačí vzezření přitom představuje hlavnídů

vod, proč je místní pastevci označují jako stopy „Božského ptáka“ Šen Niao.

Jelikož se na místě nacházejí také početné otisky pravěkých ptáků, mohlo toto

poznání vést u všímavých pozorovatelů k přesvědčení, že se ve všech případech

jedná o ptačí stopy různých velikostí.

Malebné skalní útvary na březích indické řeky Narmada nedaleko města Džabalpur. V okol

ních sedimentech se nachází velké množství zkamenělin svrchnokřídových dinosaurů.Někte

ré z nich byly možná kdysi používány dokonce jako zbraně.

Abychom se však nezdržovali pouze v Číně, podívejme se na dalšízajíma

vý případ vztahu dinosauřích zkamenělin a  člověka v  dávné minulosti Asie,

tentokrát v Indii. Fascinující příklad prolínání dinosauří paleontologie a dějin

lidského osídlení odhalili vědci v roce 2012 v paleontologicky proslulémindic

kém údolí řeky Narmada na území státu Madhjapradéš. Tam objevil dinosauří

zkameněliny již roku 1828 úředník britské koloniální správy William Henry

Sleeman (1788–1856). Od  té doby se v  tamních svrchnokřídových vrstvách

o  stáří kolem sedmdesáti milionů let podařilo objevit množství dinosauřích

zkamenělin i stovky jejich fosilních vajec. Dnes proto řeka Narmadapředsta

vuje pro dinosauří nadšence skutečný pojem. Také v její blízkosti se v okolních

chrámech vyskytly případy uctívání dinosauřích vajec a jiných fosilií. Někteří


Objevy pod vrstvami času28

archeologové tvrdí, že na lokalitě, kde před mnoha tisíci let sídlily primitivní

kmeny, odkryli dokonce důmyslné nástroje vyrobené z  dinosauřích zkame

nělin. Mezi dávnými artefakty se přitom nacházely i předměty sloužící zřejmě

jako zbraně; dostupné informace zpravodajských agentur bohuželneobsahu

jí žádné podrobnosti, mělo se však jednat celkem o  osm artefaktů – některé

v podobě ostré sekerky a dýky.

Je přitom jasné, že původní „tvůrci“ z doby kamenné neměli ani ponětí, že

jejich surovina pochází z těl kdysi žijících zvířat. Artefakty zhotovené z fosilií

bezobratlých nicméně nejsou žádnou novinkou. Precizně provrtané třetihorní

mušle a podobné ozdobné předměty známe již dlouhou dobu, a lze je dokonce

vystopovat až do éry neandertálců či snad ještě „klasického“ člověkavzpříme

ného. Víme rovněž o artefaktech tohoto typu z období před více než sto tisíci

lety. Přímé využití zkamenělin dinosaurů člověkem je ale prokázáno až z doby

(před)historické a dosud se v podstatě omezovalo pouze na starověkou Čínu

a Mongolsko. Je otázkou, zda se objevy z údolí řeky Narmada potvrdí, nebo

budou později přehodnoceny jako špatná interpretace prvního výzkumu.

V  tak delikátních případech jsou totiž mylné výklady velmi pravděpodobné

a  časté. Samotný fakt, že v  asijském starověku znali lidé dinosauří pozůstat

ky, zůstává nicméně jistý a dnes je již zřejmě nade vši pochybnost prokázaný.

Ať už šlo o legendárního krále Gesara, hrozného draka, nebo lotosové květy,

dinosauři i po více než 66 milionech letech obohacovali svými fosiliemimy

tologii dávných obyvatel Číny, Mongolska a  nejspíš i  dalších zemí východní

a střední Asie.


KAPITOLA 3

Fantastičtí Gryfové

„V této poušti dlí mnoho zlých duchů a spalujících větrů; ti, kteří se s nimi setkají,

zmizí do posledního. Nejsou tu ani ptáci na obloze, ani zvěř na pevné zemi.

Rozhlížeje se na všechny strany, tak daleko, jak jen oko může dohlédnout

v pátrání po stezce, nelze spatřit žádného ukazatele vyjma

tlejících kostí mrtvých, jež lemují cestu.“

Fa-sien, Zpráva o buddhistických zemích, 414 n. l.

Č

ínská paleontologie se v  rámci celé své historie potýká s  nepříjemným

faktem, kterým je nadměrné využívání zkamenělin jako zdroje surovin pro výrobu tradičních léčiv. Právě tradiční čínská medicína využívala fosilie po dlouhá tisíciletí pro účely výroby léků na celou škálu lidských chorob: srdečních, ledvinových i střevních, na úplavici, horečku, souchotiny,neplodnost a jiné zdravotní problémy. Nejvíce ceněným materiálem byl přitomprášek ze zkamenělých zubů, představující žádaný omlazovací prostředek.Samozřejmě šlo o zcela neúčinnou formu léčby – navzdory tomu jsou tyto „léky“ i  po  tisíciletích stále populární. Nejstarší záznamy o  podobném využití jsou staré více než čtyři tisíciletí. Kosti a  zuby domnělých draků přinášeli chudí rolníci i  placení hledači z  vnitrozemí říše do  lékáren a  obchodů. Čína vždy patřila k nejbohatším územím, co se množství a kvality zkamenělin téměřlibovolného stáří týče, proto zmíněný obchod od počátku kvetl a zkameněliny se hledaly jak nad zemí, tak postupem doby i uvnitř sedimentů. Tato tradice je natolik houževnatá, že byla potvrzena i v současnosti a kvůli vládnímzákazům a pokusům o regulaci nakládání s fosiliemi vychází občas obyvateléněkterých provincií do ulic protestovat. Byly zaznamenány i případy otevřených střetů, kdy vesničané paleontologům bránili navštívit nejbohatší lokalitya zá>


Objevy pod vrstvami času30

měrně zatajovali místa jejich výskytu. Pojďme však raději do vzdálené historie

asijského starověku.

Největší množství kostí a zubů poskytovaly čínské medicíně zkameněliny

mnohem mladších živočichů, než jsou dinosauři: šlo například o fosiliepliocénního (stáří kolem pěti milionů let) trojprstého prakoně druhu Hipparion

richthofeni nebo vyhynulého bezrohého nosorožce rodu Chilotherium. Zajímavé je, že nejlepší fosilní materiál z Číny paleontologové často získávalikuováním na váhu ve skladech čínských lékáren a drogerií. Například Němec

K. A. Haberer se tímto způsobem dostal k velmi cennému vzorku savčích fosilií,

které později v Mnichově zpracoval jeho kolega Max Schlosser (1854–1932).

Prakticky každá čínská lékárna měla na  skladě i  další položky: kromě kostí

a zubů obratlovců také fosilní bezobratlé – ramenonožce nebo korýše. Podle

jednoho staršího výzkumu patří k nejhojnějším rodům ramenonožcůna čínských pultech Orthis, Rhynchonella, vzácněji potom Spirifer a Cyrtina. Všichni zmínění ramenonožci nápadného tvaru pocházejí z  prvohorních vrstev (zejména období devonu, tedy o  stáří kolem 400 milionů let). Fosilie dávných krabů zase patřily k jedinému druhu velmi početného rodu Macrophthalmus, mnohem mladšího geologického stáří (zřejmě pleistocénního). Podledlouhodobé praxe roztloukají čínští lékárníci tyto zkameněliny na prach, který pak smíchávají s vodou, a takto vzniklou substanci prodávají jako prostředek proti bolestem hlavy a očním nemocem.

Dlouhodobě se Číňané setkávali také s fosiliemi mamutů. Zajímavé je, že

Číňané spolu s obyvateli Sibiře na rozdíl od mnoha jiných starověkýchnárodů nepovažovali jejich zkameněliny za  pozůstatky (lidem podobných) obrů,

nýbrž za skutečné ostatky jiných zvířat. Správnou představu však o nichrozhodně neměli. Představovali si, že se jedná o podzemního tvora, který sepodobně jako krtci vyhýbá dennímu světlu, a  pokud je mu vystaven, dokonce

umírá (tento závěr nejspíš vznikl pozorováním napůl pohřbených mršinmamutů v  sibiřském permafrostu, kdy mrtvé zvíře vypadá, jako by právě vylézalo na povrch). Zajímavý je také fakt, že o subfosilních nebo fosilizovaných

pozůstatcích zvířat, které nacházeli pod zemí, smýšleli podobně i  obyvatelé


Fantastičtí Gryfové 31

jihoamerických pamp. Také obyvatelé západní polokoule přisuzovali těmto

nálezům povahu zvířat žijících pod zemí. Číňané podávali o mamutech (jimž

přezdívali tin-šu nebo fi n-šu) první zprávy již od 5. století př. n. l. Jejichtvrze

ní, že šlo o podzemní tvory, přetrvalo pozoruhodně dlouho. Ještě v 16. století

(tedy dva tisíce let po  první zmínce) se ve  velkém přírodopisném díle Bun

-zoogann-mu píše o  mamutovi jako o  „zvířeti obývajícím tmavá a  osamělá

místa, kde se živí kořínky rostliny fu-kia“. Uvádí se v něm také, že tento tvor

umírá při jakémkoliv kontaktu se slunečními či měsíčními paprsky. Zcela jiné

vysvětlení pak měli Číňané pro zkameněliny „draků“: tyto mocné létajícíby

tosti se podle jejich přesvědčení nedokázaly vrátit do  své nebeské říše přes

hradbu mračen a těžké deště, proto spadly na zem a zahynuly. Je vhodnézmí

nit, že povaha čínských draků se od cha



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist