načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Obchodní kodexy - Karel Schelle; Jaromír Tauchen

Obchodní kodexy
-7%
sleva

Kniha: Obchodní kodexy
Autor: Karel Schelle; Jaromír Tauchen

Soubor obchodních kodexů tvoří další sbírku v řadě komentovaných monotématických pramenů práva a navazuje tak na kodexy občanské. Stejně jako občanské kodexy sbírka má sloužit ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  595 Kč 553
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
18,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Key publishing
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 900
Rozměr: 176x250
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Datum vydání: 03.01.2011
Nakladatelské údaje: Ostrava ; Brno, Key Publishing ve spolupráci s The European Society for History of Law, 2010
ISBN: 978-80-7418-074-3
EAN: 9788074180743
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Soubor obchodních kodexů tvoří další sbírku v řadě komentovaných monotématických pramenů práva a navazuje tak na kodexy občanské. Stejně jako občanské kodexy sbírka má sloužit pro potřeby jak studentů, tak dalších badatelů v oblasti dějin soukromého práva. I tentokrát autoři sbírky zvolili ve vztahu k platnému obchodnímu zákoníku stejný přístup jako u kodexů občanských, tedy publikují jeho dvě verze, které mají dokumentovat koncepční posun u české legislativy v oblasti obchodního práva.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Karel Schelle; Jaromír Tauchen - další tituly autora:
Základy ústavního práva - 5. vydání Základy ústavního práva
Základy organizace veřejné správy Základy organizace veřejné správy
Stát a právo v době Metternichově Stát a právo v době Metternichově
Demokratizace českého právního řádu Demokratizace českého právního řádu
Meziválečné Československo a Evropa Meziválečné Československo a Evropa
Velké dějiny zemí Koruny české - Stát Velké dějiny zemí Koruny české - Stát
Trestné činy proti životu a zdraví včera a dnes Trestné činy proti životu a zdraví včera a dnes
 (e-book)
Práce a její právní regulace v Protektorátu Čechy a Morava Práce a její právní regulace v Protektorátu Čechy a Morava
Encyklopedie českých právních dějin, V. svazek Pa-Právni Encyklopedie českých právních dějin, V. svazek Pa-Právni
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

O

O

b

b

c

c

h

h

o

o

d

d

n

n

í

í

k

k

o

o

d

d

e

e

x

x

y

y

Karel Schelle

Jaromír Tauchen

2010


doc. JUDr. Karel Schelle, CSc.

JUDr. et Bc. Jaromír Tauchen, Ph.D., LL.M.

obchodní kodexy

Vydavatel: KEY Publishing s.r.o., Nádražní 733/176, 702 00 Ostrava-Přívoz

ve spolupráci s The European Society for History of Law,

Foltýnova 2, 635 00 Brno, Česká republika

Tisk: NOVPRESS s.r.o., nám. Republiky 15, 614 00 Brno

Vydáno v roce: 2010

Vydání: první

© Karel Schelle, Jaromír Tauchen 2010

ISbn 978-80-7418-074-3 (KEY Publishing)

ISbn 978-80-87475-02-7 (The European Society for History of Law)


3

OBSAH

OBSAH .....................................................................................................................................3

ÚVODEM ..................................................................................................................................5

VÝVOJ OBČANSKÉHO PRÁVA ..........................................................................................................7

ZÁKON, JÍMŽTO SE UVÁDÍ ZÁKONNÍK OBCHODNÍ – ZÁKON Č. 1/1863 Ř.Z. ............................................19

ZÁKON O PRÁVNÍCH VZTAZÍCH V MEZINÁRODNÍM OBCHODNÍM STYKU (ZÁKONÍK MEZINÁRODNÍHO OBCHODU) –

Č. 101/1963 SB. .................................................................................................................. 125

HOSPODÁŘSKÝ ZÁKONÍK – ZÁKON Č. 109/1964 SB. ..................................................................... 255

OBCHODNÍ ZÁKONÍK – ZÁKON Č. 513/1991 SB. (VE ZNĚNÍ K 1. LEDNU 1992) .................................... 365

OBCHODNÍ ZÁKONÍK – ZÁKON Č. 513/1991 SB. (VE ZNĚNÍ K 31. BŘEZNU 2002) ................................ 565

LITERATURA ........................................................................................................................... 899


5

ÚVODEM Soubor obchodních kodexů tvoří další sbírku v řadě komentovaných monotematických pramenů práva a navazuje tak na kodexy občanské. Stejně jako občanské kodexy sbírka má sloužit pro potřeby jak studentů, tak dalších badatelů v oblasti dějin soukromého práva. I tentokrát autoři sbírky zvolili ve vztahu k platnému obchodnímu zákoníku stejný přístup jako u kodexů občanských, tedy publikují jeho dvě verze, které mají dokumentovat koncepční posun u české legislativy v oblasti obchodního práva. Jako prameny pro sestavení sbírky byly použity:

Překlad Zákonníka říšského vydaného pro království České (částka I., č. 1, s. 1) - viz

Tauchen, Jaromír - Salák, Pavel: Říšská sbírka zákonů 1848 - 1918. Dokumenty. Brno

: Masarykova univerzita, 2009. (ISBN 978-80-210-5093-8)

Obchodní zákoník : podle stavu k 9. 5. 2002 , ÚZ : úplné znění, č. 332, Ostrava

: Sagit, 2002, 208 s.

7

VÝVOJ OBČANSKÉHO PRÁVA

POČÁTKY OBCHODNÍHO PRÁVA NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Obchodní právo se do českého práva sice vrátilo až po roce 1989, mohlo však navázat na

bohaté tradice začínající už v nejstarších dobách. Na základní mezníky vývoje obchodního

práva na území České republiky proto musíme upozornit.

Obchodní právo vzniká a začíná se rozvíjet spolu se vznikem měst jako center řemeslné

výroby a obchodu. Základem pro vznik středověkého města byla městská privilegia daná

městu zakladatelem při jeho založení. Obsahem privilegia bylo ustavení vnitřní organizace a

správy města, vymezení povinností obyvatel, právo, kterým se měli řídit a oprávnění

vlastního výkonu soudnictví a správy. Možno tu tedy mluvit o městské autonomii, o právu

vydávat si vlastní předpisy a o městské samosprávě, tj. spravování svých záležitostí vlastními

orgány.

Postupem času a s rozvojem měst vznikla potřeba kodifikace městského práva. Základem pro

ně byla městská privilegia a jednak praxe městských soudů, což dokládá brněnská Kniha

písaře Jana. Tuto knihu později přepracoval a doplnil Brikcí z Lipska pod názvem Práva

městská. Nejvýznamnějším kodifikačním dílem byl bezesporu Koldínův zákoník nazvaný

Práva městská království českého, který byl vydán roku 1579 a roku 1580 se stal závazným

pro soudní praxi. Zákoník platil i v 18. století a teprve jednotlivé zákoníky feudálního

absolutismu postupně rušily jeho ustanovení. Poslední podstatná část zákoníku o právu

majetkovém byla zrušena až roku 1811 Všeobecným občanským zákoníkem.

Prvou čistě obchodněprávní kodifikací v Evropě byl Napoleonův Code de commerce z roku

1807, který měl být základem „droit commun de l ́Europe“. České země si na podobnou

OBCHODNÍ KODEXY

8

kodifikaci ovšem musely ještě několik desetiletí počkat. Zatímco v oblasti občanského a

rodinného práva unifikační snahy vyvrcholily vydáním Všeobecného občanského zákoníku v

roce 1811, v oblasti obchodního práva zatím k žádné takové zásadní kodifikaci nedošlo.

Nicméně cesta k modernímu obchodnímu právu byla otevřena.

Práce na unifikaci obchodního práva probíhaly již delší dobu, konkrétně od roku 1809, kdy

byly zahájeny kodifikační práce, a byl předložen první návrh nového kodexu. Další návrhy

následovaly v rychlém sledu. V roce 1842 byl předložen druhý návrh, třetí návrh byl

dokončen v roce 1855 a čtvrtý roku 1857. Žádný z těchto návrhů se však neprosadil a nebyl

přijat.

Proto bylo na spolkovém sjezdu německých států 17, dubna roku 1856 přijato usnesení o

zřízení zvláštní komise, která měla za úkol vypracovat návrh nového kodexu. Jejím předsedou

byl jmenován rytíř dr. Raule, předseda vídeňského obchodního soudu. Z práce komise vyšel v

roce 1861 návrh obchodního zákoníku, který byl předložen na sjezdu spolkových zemí a

usnesením tohoto shromáždění doporučen státům k přijetí.

Rakousko přijalo návrh a to zákonem ze 17. prosince 1862 s účinností od 1. července 1863,

vyhlášen byl tento zákon pod číslem 1/1863 ř. z. Rakousko však nepřevzalo celý kodex, nýbrž

odmítlo přijmout pátou knihu o právu námořním a v platnosti zůstala úprava dosavadní.

Důvodem pro tento postup byly rozpory mezi rakouskými a uherskými politiky. Přijatá norma

byla označena jako Všeobecný obchodní zákoník (ADHGB). Velkým problémem Habsburské

monarchie byla skutečnost, že nový obchodní zákoník neplatil v Uhrách, kde byl přijat

obchodní zákoník podle návrhu profesora Istvána Apathyho a to v roce 1875.

Výhodou nového zákoníku bylo, že zrušil všechny zákony a nařízení, které se vztahovaly k

předmětu obchodního zákoníku, pokud nebylo stanoveno jinak. Výslovně byly zrušeny starší

řády merkantilní, fallitní a směnečné, pokud jednotlivá jejich ustanovení ještě platila, první

kniha Codice di commercio platná v království lombardskobenátském, v Dalmacii a v jižním

Tyrolsku, ustanovení francouzského obchodního zákoníku jsoucí ještě v platnosti ve městě

Krakově a jeho území a ustanovení o vedení obchodních protokolů (§ 2 zákona č. 1/1863 ř.

z.).

VÝVOJ OBCHODNÍHO PRÁVA

9

VÝVOJ OBCHODNÍHO PRÁVA V PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE

Dne 28. října byla vyhlášena československá samostatnost. Ve stejný den byla na schůzi

pléna Národního výboru přijata norma, která byla stěžejní pro celý právní řád nově vzniklého

státu. Jednalo se o tzv. recepční normu publikovanou ve Sbírce zákonů a nařízení pod číslem

11. Podle tohoto zákona zůstaly v platnosti veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a

nařízení, a veškeré úřady samosprávné, státní i obecní byly podřízeny Národnímu výboru.

Tímto zákonem tedy došlo k převzetí rakouského a uherského právního řádu a rakouské a

uherské veřejné správy. S hodnocením tohoto zákona přišel brzy sám jeho autor, když

napsal, že „základním tímto zákonem mělo být zamezeno, aby nenastal bezprávní stav, aby

se celá státní správa nezastavila a aby se 29. října pracovalo dále, jako by revoluce vůbec

nebylo“.

Recepční norma však přinesla právnímu řádu Československa problém dualizmu, protože po

rakousko-uherském vyrovnání došlo k odlišnému právnímu vývoji v Čechách a na Slovensku a

Podkarpatské Rusi. Revoluční proklamací z 28. října 1918 byl vytvořen československý

obchodní zákoník, a to jednak „český“ (s obsahem shodným s obsahem rakouského zákoníku

obchodního) a jednak „slovenský“ (s obsahem shodným s obsahem uherského zákoníku

obchodního).

Z toho tedy vyplynulo, že zatímco v českých zemích zůstal základním pramenem Všeobecný

obchodní zákoník ve znění pozdějších změn a doplňků, na Slovensku a Podkarpatské Rusi byl

základem obchodního práva zákonný článek XXXVII tzv. „slovenský obchodní zákoník“ ve

znění pozdějších změn a doplňků. Potřeba nové jednotné kodifikace se ukázala jako

nezbytná, neboť pro rozvoj hospodářství v rámci celého státu bylo nezbytné sjednotit

pravidla novou kodifikací obchodního práva.

Potřeba nové obchodní kodifikace byla zřejmá, protože hospodářské poměry byly rozhodně

dál než v letech 1863, resp. 1875, z nichž pocházela rakouská i uherská, dosud používaná

úprava obchodního styku. Po vleklých odkladech odůvodňovaných tím, že je třeba nejprve

kodifikovat občanské právo, zřídilo ministerstvo spravedlnosti v roce 1929 komisi pro

unifikaci obchodního práva. Z její činnosti sice v roce 1937 vzešla osnova obchodního

zákoníku, která byla vydaná tiskem, ale návrh byl prakticky pouhým torzem úpravy

OBCHODNÍ KODEXY

10

obchodního práva. Pokud by byl zákoník v navrhované podobě přijat, byl by méně úplný než

obdobný uherský, ba dokonce méně kompletní než dosud používaný torzovitý rakouský

obchodní zákoník.

Snaha o vytvoření nové kodifikace obchodního práva nebyla naplněna, protože celý proces

byl přerušen německou okupací. Jediný pokus, jak sblížit oba systémy na území republiky

představoval zákon č. 271/1927 Sb. kterým byla rozšířena platnost zákona č. 58 ř. z. z roku

1906 o společnostech s ručením omezeným na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Obchodní právo bylo však doplněno novou právní úpravou ochrany hospodářské soutěže.

V roce 1927 vyšel první zákon o nekalé soutěži (zákon č. 111/1927 Sb.), jehož účelem bylo

zajistit dobré mravy hospodářské soutěže. Porušením pravidel soutěže byla například nekalá

reklama, nesprávné označení původu zboží, zneužívání podnikových značek, porušování a

využívání obchodních a výrobních tajemství a podplácení. Ochrana tu byla jak v rovině

soukromoprávní, tak trestní. Soukromoprávní ochrana spočívala v možnosti podání žaloby na

zdržení se závadného jednání a odstranění stavu, případně též žaloby na náhradu škody.

V rovině trestněprávní mohl podat soukromou trestní žalobu každý soutěžitel, jakož i každá

korporace, která podle svých stanov byla povolaná hájit hospodářské zájmy soutěžitelů.

Porušovatelům tohoto zákona hrozil trest až šest měsíců vězení. Zákon byl zrušen až novým

občanským zákoníkem z roku 1950.

Vedle uvedené právní úpravy samozřejmě stát reguloval hospodářskou sféru nepřímými

formami jako daněmi, cly, rozpočtem a podobnými nástroji. Radikální změnu přinesla v

tomto ohledu ekonomická recese 30. let, která motivovala přijetí rozsáhlého souboru

soustavných regulativních opatření ze strany státu. Hojně používanou se stala nucená

syndikalizace. Uplatňovala se například v oblasti výroby skla (vládní nařízení č. 2/1936 Sb.),

textilní výrobě (vládní nařízení č. 228/1936 Sb.), ale též těžbě dřeva (vládní nařízení č.

170/1933 Sb., ve znění novel) a jiných odvětvích.

Nucený syndikát vznikl, požádal-li o jeho ustavení právním předpisem stanovený počet

podnikatelů v dané oblasti, tzv. směrodatná část (např. v oblasti sklářského průmyslu šlo o

podnikatele, na které připadalo alespoň 70% z celkového souhrnu mezd a platů nebo tržeb

za zboží nebo počtu zaměstnanců). Do pravomoci nuceného syndikátu, kam byli povinni

vstoupit všichni výrobci dotyčného odvětví, náleželo například určování nejvyššího

VÝVOJ OBCHODNÍHO PRÁVA

11

přípustného rozsahu výroby a odbytu, stanovení podmínek pro převod výrobních a

odbytových možností mezi členy, péče o dovoz a vývoz a další. Syndikát byl oprávněn

zřizovat si svoje místní složky a dozorčí orgány. Na jeho činnost dohlížel vládní komisař.

Dalším způsobem regulace byla kontingentace výroby. V tomto případě nebyly zřizovány

žádné zvláštní organizační formy, ale právní předpisy určovaly pro jednotlivé odvětví, jaké

množství výrobků zde může být produkováno. Například zákon č. 105/1932 Sb. stanovil

maximální množství výroby cukru, vládní nařízení č. 51/1934 Sb. pověřilo ministerstvo

průmyslu, aby přidělovalo jednotlivým producentům jedlých tuků kvóty z celkově

stanoveného ročního rozsahu.

Zákonem č. 141/1933 Sb. bylo upraveno zřizování a fungování kartelů a soukromých

monopolů. Pojem kartelu byl vymezen jako úmluva mezi samostatnými podnikateli, jíž se tito

zavazovali mezi sebou omezit či vyloučit volnost soutěže, a to reglementováním výroby,

odbytu, obchodních podmínek atp., pokud bylo smyslem smlouvy co nejúčinněji ovládnout

trh. Zákon uznával stávající kartely a zároveň zrušil ustanovení koaličního zákona, která

kartely zakazovala.

Kartely mohly vznikat jednak podle předpisů obchodního zákoníku na základě jednoduchých

smluv i jako instituce trvalejšího charakteru. V zájmu zajištění kontroly musely mít kartelové

smlouvy písemnou formu a být registrovány v rejstříku u Státního statistického úřadu.

Evidovány byly rovněž kartelové ceny a sazby, jakož i zásahy vůči subjektům stojícím mimo

kartel.

Pokud by prováděním kartelové dohody mohl být ohrožen veřejný zájem, nastupovalo smírčí

řízení. Vláda byla navíc zmocněna, aby zakázala provádění kartelové úmluvy, došlo-li by

nepřiměřeně vysokými cenami k ohrožení podnikání v určitém odvětví. Ustaveny byly též

kartelová komise a kartelový soud, které měly bdít nad tím, zda nejsou porušovány

stanovené povinnosti.

Citovaný zákon obsahoval rovněž ustanovení ohledně odstoupení od smlouvy, k čemuž

mohlo dojít v případě, že jejím prováděním by bylo podnikání hospodářsky povážlivě

ohroženo, ztíženo nebo znemožněno takovou měrou, která nemohla být předvídána při

uzavírání smlouvy ani, když dotyčný subjekt dbal povinností řádného obchodníka.

OBCHODNÍ KODEXY

12

S výjimkou určených částí (např. zápis do rejstříku, povinnost hlásit ceny) platil obdobný

režim i pro soukromé monopoly.

K realizaci kartelového zákona bylo vydáno několik prováděcích nařízení týkajících se vedení

kartelového rejstříku a sbírky listin, smírčího řízení, postupu při řešení nepřiměřeně vysokých

cen a další

Podstatným z hlediska státní intervence se stal zákon č. 95/1933 Sb. o mimořádné moci

nařizovací (ve znění novel). Vláda jím byla zmocněna, aby po dobu mimořádných

hospodářských poměrů svými nařízeními upravila celní sazebník a činila opatření pro

přiměřenou úpravu cen a výrobních a odbytových poměrů v průmyslu, živnostech a

zemědělství, jakož i pro zachování rovnováhy ve státním hospodářství, státních nebo státem

spravovaných podnicích, ústavech, fondech a dalších zařízeních a institucích, k nimž by jinak

bylo třeba zákona. Její nařízení musela být do 14 dní od vyhlášení předložena parlamentu, a

pokud by obě komory odepřely dát souhlas, pozbývala platnosti. Na základě tzv.

zmocňovacího zákona pak byla v dalších letech vydána řada vládních nařízení týkajících se

různých stránek řady hospodářských.

VÝVOJ OBCHODNÍHO PRÁVA V OBDOBÍ PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA

Na území Protektorátu Čechy a Morava platilo dvojí právo – právo protektorátní a právo

německé (říšské). Jeho aplikace byla závislá na tom, jakou státní příslušnost měly subjekty

právních vztahů. Pro protektorátní občany bylo rozhodující recipované právo Československé

republiky spolu s nově po 15. březnu 1939 přijatými protektorátními předpisy tedy

především „Všeobecný obchodní zákoník“; státní příslušníci Velkoněmecké říše se řídili

Obchodním zákoníkem z roku 1897 (RGBl. I., S. 219).

V období války bylo ze strany státu zasahováno do předpisů obchodního práva. Ministr

spravedlnosti měl široká oprávnění a zmocnění činit především z důvodu veřejného pořádku

nebo s ohledem na válečné poměry omezení či naopak úlevy od povinností stanovenými

obchodněprávními předpisy. To se dotýkalo především povinnosti uveřejňovat roční závěrku

apod. (Vládní nařízení č. 312/1942 Sb., o osvobození od dodržení obchodněprávních ZÁKON, JÍMŽTO SE UVÁDÍ ZÁKONNÍK OBCHODNÍ

ZÁKON Č. 1/1863 Ř.Z.

ZE DNE 17. PROSINCE 1862

(VE ZNĚNÍ K 1. ČERVENCI 1863)

Zákon daný dne 17. prosince 1862, pro království České, Haličské a Vladimířské s vojvodstvími Osvětimským a Zátorským a velkovojvodstvím Krakovským, pro království Lombardsko-Benátské a království Dalmatské, pro arcivojvodství Rakouské pod Enží i nad Enží, pro vojvodství Horno- a Dolnoslézské, Štyrské, Korutanské, Krajinské, Salcburské a Bukovinské, pro markrabství Moravské, pro knížecí hrabství Tyrolské a zemi Vorarlberskou, též pro knížecí hrabství Gorické a Gradišťské s markrabstvím Istrianským a pro město Trst přímo pod vládou říšskou postavené s okršlkem Trstským, jímžto se uvádí zákonník obchodní.

(Obsaž. v I. částce zákonníka říšského, č. 1, str. 1, vydané dne 3. ledna 1863.)

S přivolením obojí sněmovny Mé rady říšské vidí se Mi naříditi takto: Uznávajíc přednosti a výhody, kterýmiž se zákonník obchodní, dle nařízení německého shromáždění spolkového skrze zvláštní komisi, při níž zřízenci vlády rakouské spolu působili, navržený vyznamenává; uvažujíc, že v sousedních státech spolku německého platnosti zákona již nabyl a nadíti se jest, že se mu platnosti této i také v ostatních dostane; prohlížejíc k tomu, jak velice se obchod s jinými zeměmi zvelebí společným o tom zákonodárstvím, zaroveň pak na zřeteli majíc zvláštní poměry rakouské, uvádí se dotčený zákonník obchodní co do prvních čtyr v příloze % obsažených knih a s vyloučením páté knihy o právu pomorském jednající, vedle následujících ustanovení v královstvích a zemích v nadpise jmenovaných za zákon a nabude dne 1. července 1863 platnosti.

OBCHODNÍ KODEXY

20

I.

Ustanovení obecná.

§ 1.

Svrchu psaným dnem počínajíc platnosti pozbudou všecky zákony a nařízení, kteréž se vztahují k věcem zákonníka obchodního, ač není-li v tomto uvozovacím zákoně určeno, aby i napotom v platnosti zůstaly, anebo není-li v zákonníku obchodním ukázano k zákonům zemským.

§ 2.

Jmenovitě platnosti pozbudou starší řády merkantilní, falitní a směnečné, pokud jednotlivá jich ustanovení posud platí; první kniha zavedeného v království Lombardsko-Benátském, v Dalmatsku a v jižních Tyrolích (Codice di commercio); ustanovena francouzského zákonníka obchodního, která v městě Krakově a v okršlku Krakovském ještě v moci své trvají; ustanovení o tom, jak protokoly obchodní vésti sluší, prohlášená nařízeními ministerskými, vydanými dne 12. srpna 1853, č. 166, 2. dubna 1854, č. 100, 13. dubna 1857, č. 79, 16. září 1857, č. 168, a 28. dubna 1860, č. xxx zákonníka říšského; posléze ustanovení ministerského nařízení, vyd. dne 13. května 1860, č. 123 zákonníka říšského o protokolování firem, o knihách obchodních a živnostenských, o prokuře a příslušnosti soudův obchodních. Nicméně se tím ustanovení v §§. 10. - 14. posléze dotčeného nařízení obsažená o poplatcích, ježto se vztahují k protokolování, nikterak nemění.

§ 3.

Zákonů o nabývání, obmezování a rušení práv věcních na statcích nemovitých ustanovení zákonníka obchodního se netýkají. Zákonův o taxách úročních a o lichvě dotýká se zákonník obchodní jen potud, pokud v sobě zavírá zvláštní ustanovení, jimižto se jednotlivá nařízení oněch zákonů proměňují.

§ 4.

Založená na smluvách státních svoboda tureckých poddaných k provozování obchodu zákonníkem obchodním žádné proměny nebéře. Sic jinak ustanovení zákonníka obchodního a tohoto zákona i také na ně se vztahují.

§ 5.

Kdy koli zákonník obchodní ukazuje k zákonům zemským anebo k zákonům v jednotlivých státech platným, rozuměti tím sluší takové zákony a nařízení, ježto ve všech královstvích a zemích, pro něž zákon tento vydán jest, anebo v některých z nich platnost mají.

Kde se v zákonníku obchodním zmínka činí o německém řádu směnečném, rozuměti sluší prohlášený v Rakousku obecný řád směnečný.

OBCHODNÍ ZÁKONÍK – ZÁKON Č. 1/1862 Ř.Z.

33

Obecný zákonník obchodní

pro království České, Haličské a Vladimířské s vojvodstvími Osvětimským a Zátorským a velkovojvodstvím Krakovským, pro království Lombardsko-Benátské a království Dalmatské, pro arcivojvodství Rakouské pod Enží i nad Enží, pro vojvodství Horno- a Dolnoslézské, Štyrské, Korutanské, Krajinské, Salcburské a Bukovinské, pro markrabství Moravské, pro knížecí hrabství Tyrolské a zemi Vorarlberskou, též pro knížecí hrabství Gorické a Gradišťské s markrabstvím Istrianským a pro město Trst přímo pod vládou říšskou postavené s okršlkem Trstským.

Ustanovení obecná.

Čl. 1.

U věcech obchodních, pokud zákonník tento žádného ustanovení neobsahuje, průchod mají obyčejové obchodní a, když těch není, obecné právo občanské.

Čl. 2.

Ustanovení německého řádu směnečného zákonníkem tímto v ničemž se nemění.

Čl. 3.

Kdykoli v zákonníku tomto o soudu obchodním řeč jest, nahražuje místo jeho obyčejný soud, kdež zvláštního soudu obchodního není.

Kniha první.

O obchodnictvu.

Rozdíl první.

O kupcích.

Čl. 4.

Za kupce dle tohoto zákonníka pokládán budiž ten, kdo za živnost provozuje obchody.

Čl. 5.

Daná o kupcích ustanovení platí rovněž o společnostech obchodních, jmenovitě též o společnostech akciových, které provozují obchody.

Táž ustanovení platí také o veřejných bankách, co se dotýče obchodu, jejž provozují, bez ujmy nařízením pro ně vydaným.

OBCHODNÍ KODEXY

34

Čl. 6.

Paní, kteráž obchod za živnost provozuje (obchodnice), má v provozování obchodu všecka práva a všecky povinnosti kupecké. Co se dotýče obchodu jejího, nemůže se táhnouti k právním dobrodiním, ježto v jednotlivých státech paním jsou propůjčena. Zdali živnost obchodní provozuje samotná anebo ve spolku s jinými, zdali ji provozuje svou osobou, anebo skrze prokuristu, v příčině té se rozdílu nečiní.

Čl. 7.

Manželka, nepřivolí-li manžel její, obchodnicí býti nemůže. Za přivolení manželovo se pokládá, když paní s vědomím a bez odporu jeho obchod provozuje.

Manželka kupcová, která manželu svému v živnosti obchodní toliko jest nápomocná, není obchodnicí.

Čl. 8.

Manželka, která jest obchodnice, může se jedním obchodním platně zavázati, aniž by k tomu neb onomu jednání zvláštního přivolení manžela svého měla zapotřebí.

Za dluhy obchodní práva jest veškerým jměním svým, nehledíc k právům spravovacím a k požívání anebo jinším právům manželovým, jenž na jmění tom skrze sňatek manželský založena jsou. Zavazeno jest i společné jmění, pokud mezi manžely jest spolek statkův; zdali manžel osobním majetkem svým spolu práv jest, posuzovati sluší podlé zákonů zemských.

Čl. 9.

Obchodnice může u věcech obchodních samostatně státi před soudem; zdali vdaná jest či nevdaná, rozdílu nečiní.

Čl. 10.

Ustanovení, ježto zákonník tento o firmách, knihách obchodních a o prokuře v sobě zavírá, neplatí o hokynářích, vetešnících, obchodnících po domích a podobných obchodnících, menší živnosti provozujících, též o hospodských, obyčejných povoznících, obyčejných plavcích a osobách, kteří živnosti své neprovozují šíře nežli co řemeslníci. Zákonům zemským zůstaveno jest, třídy tyto, ač je-li toho třeba, zevrubněji vytknouti.

Spolky k provozování takové živnosti obchodní, o kteréž dotčená ustanovení neplatí, nepokládají se za společnosti obchodní. Zákony zemskými ustanoví se, že dotčená ustanovení i také o jiných kupcích tamního státu neplatí. Ale rovněž může se také zákony zemskými naříditi, aby ustanovení ta o jednotlivých z jmenovaných tuto tříd, anebo aby o všech kupcích tamního státu platnost měla.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist