sleva
Kniha:
Občanský průkaz, prosím
Autor:
Eduard Vacek
Kdy zboží dostanu
| Nakladatelství: | » Pulchra |
| Médium / forma: | Tištěná kniha |
| Rok vydání: | 2019 |
| Počet stran: | 238 |
| Rozměr: | 19 cm |
| Vydání: | 1. autorizované vydání |
| Skupina třídění: |
Česká próza Biografie |
| Jazyk: | česky |
| Vazba: | kniha, brožovaná vazba |
| Novinka týdne: | 2019-40 |
| Datum vydání: | 01.10.2019 |
| ISBN: | 9788075640352 |
| EAN: | 9788075640352 |
V časech, kdy na domovní prohlídku a vyšetřování stačilo šíření samizdatových textů, se s Eduardem Vackem ocitáme nejdříve ve vazbě, později i ve výkonu trestu. Spisovatel podává svědectví o podmínkách ve věznicích, zachycuje osudy spoluvězňů, pojmenovává negativní jevy jako násilí či drogy, popisuje denní režim se špatnými hygienickými podmínkami, líčí chabý charakter socialistických dozorců. Díky úvahám o společenském systému, aroganci moci a ideologiích obecně má jeho text širší platnost. Nechybí ani vhled do ženské části nápravného zařízení. E. Vacek se po revoluci stal poslancem a pracovníkem Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR.
Dokumentární román o poměrech v ženských a mužských věznicích Československé socialistické republiky v 80. letech 20. století.
Knihu Eduarda Vacka Občanský průkaz prosím, je beletrizované svědectví o vězeňském systému reálného socialismu. Na pozadí osobního příběhu autora a některých jeho spoluvězňů se objevuje kritická analýza prostředků nápravy kriminálních osob, ale současně také i odpůrců totalitního režimu v Československu osmdesátých let 20. století. Autor dává nahlédnout do systému ostrahy, který započíná na hranicích státu, pokračuje zdmi věznice a končí v separaci, úplným omezením všech svobod, omezením pohybu, snížením dávek potravin a technickými opatřeními, která mají znepříjemnit i odpočinek. Další rovinu románu tvoří osobní vyprávění odsouzenců, včetně žen, s nimiž se autor potkával na vycházkovém dvoře věznice. Z jednotlivých příběhů, z nichž je spleten děj knihy, je patrné, že mnoho osob je ve vězení nejen kvůli svému osobnímu selhání, ale v důsledku selhání státu či jejich nejbližšího okolí a činů, za něž byli jako pachatelé odsouzeni, se dopustili jako posledního článku řetězu předcházejících událostí, v zásadě ze zoufalství. V kontextu všeobecně známé a již publikované vězeňské literatury je Vackova kniha cenným dokumentem nejen pro její samotné literární zpracování, ale především proto, že textů o československých socialistických věznicích v osmdesátých let je jen velmi málo.
