E-kniha: Občan, spolek, obec a úřad v ochraně životního prostředí -- praktický průvodce - Jitka Jelínková

Občan, spolek, obec

a úřad v ochraně

životního prostředí

praktický průvodce

- práva účastníků řízení, ekologické spolky a obce jako účastníci řízení

- žádosti o informace o životním prostředí, podněty, stížnosti, petice

- ochrana před nečinností

- obstrukce, zneužití práva, šikanózní podání

- pro profesionály i laiky, občany i úřady

- každodenní správní praxe i klíčová judikatura

Jitka Jelínková

Jitka Jelínková, Miloš Tuháček

Občan, spolek, obec a úřad v ochraně životního prostředí

Jitka Jelínková

Občan, spolek, obec

a úřad v ochraně

životního prostředí

praktický průvodce

Jitka Jelínková

4

Edice Právo pro každého JUDr. RNDr. Jitka Jelínková, Ph.D. Občan, spolek, obec a úřad v ochraně životního prostředí praktický průvodce Vydala GRADA Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 tel.: 234 264 401, fax 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6 709. publikaci Realizace obálky Michal Němec Sazba Jan Šístek Odborná redaktorka Ing. Michaela Průšová Počet stran 272 První vydání, Praha 2017 Vytiskla tiskárna Tisk Centrum, s.r.o., Moravany ___________________________________________ © GRADA Publishing, a.s., 2017 ISBN 978-80-271-9964-8 (ePub) ISBN 978-80-271-9963-1 (pdf) ISBN 978-80-271-0508-3 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být re

produkována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemné

ho souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.5

Obsah Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1. Jaké právní know-how v oblasti životního prostředí knížka

přináší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

A co v ní nenajdete . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2. Veřejná správa životního prostředí . . . . . . . . . . . . . . 18

... a její (občasná) soudní kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Kontrola (dozor) uvnitř veřejné správy, metodické pokyny,

role nadřízených správních orgánů . . . . . . . . . . . . . . . 26

Odpovědnost za vadný výkon veřejné správy (stát, orgán,

úředník) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Neřádní znalci, autorizované a jiné odborně způsobilé osoby . . 34 3. Samostatná a přenesená působnost obcí a krajů na úseku

životního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Samostatná působnost a obecně závazné vyhlášky . . . . . . . . 36

Obec jako účastník řízení a dotčený územní samosprávný

celek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Přenesený výkon státní správy obecními a krajskými úřady

podle zákonů k ochraně životního prostředí, nařízení obce

a kraje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

Přestupky podle zákona o obcích a o hlavním městě Praze . . . 44

Působnost městských obvodů a městských částí, statuty . . . . . 45

Systémová podjatost aneb Úředník není nezávislý, ale měl

by být nestranný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

6

4. Účast veřejnosti, možnosti občanů a spolků podílet se na

rozhodování v životním prostředí . . . . . . . . . . . . . . . 50

Evropské a mezinárodní záruky – směrnice EIA, Aarhuská

úmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

Účast veřejnosti při posuzování vlivů na životní prostředí (EIA)

a v navazujících správních řízeních . . . . . . . . . . . . . . . 55

Účast veřejnosti v územním plánování, právo na soudní

ochranu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

Účast veřejnosti ve správních řízeních týkajících se zájmů

životního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Přímá dotčenost na právech – „sousedé“, spolky . . . . . . . . . 63

5. Nejsilnější ustanovení o právu účasti veřejnosti ve správních

řízeních (hned po EIA) – § 70 zákona o ochraně přírody a jeho zmrzačení od 1. 1. 2018 . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Výkladové poznámky k § 70 zákona o ochraně přírody

v současné podobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Zamýšlené zásahy, při nichž mohou být dotčeny zájmy

ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona . . 72 Neúčast v řízení o přestupku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Způsoby sdělení informace o zahájení řízení, na něž se

vztahuje žádost ekologického spolku . . . . . . . . . . . . . . 75 Možnost účasti spolků, co před zahájením řízení neměly

podánu žádost o informování . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

6. Základní zásady činnosti správních orgánů v praxi . . . . . 79

7. Typy podání ve veřejné správě životního prostředí . . . . . 87

Zlaté pravidlo: podání se posuzuje podle obsahu, nikoli

podle toho, jak je označí podatel . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Formálně či neformálně, s podpisem (případně elektronickým)

nebo bez? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Podání prostřednictvím „cizí“ datové schránky . . . . . . . . . . 89 Spamový filtr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Listinné podklady v originálu, ověřené kopii, autorizovaně

konvertované x prosté kopie či naskenované dokumenty . . . 92 Podání podle § 37 správního řádu – požadavky na obsah

a formu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

8. Dotčené osoby a správní orgány . . . . . . . . . . . . . . . . 95

Účel procesních ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Námitky podjatosti a vyloučení úřední osoby . . . . . . . . . . . 99

Plné moci, vady a domnělé vady, pověření člena spolku

(zaměstnance právnické osoby) . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Spis a nahlížení do něj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Ústí jednání a jiné úkony „tváří v tvář“ – ústní přednesy

a protokolace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

Nahrávání – zvukové a obrazové záznamy . . . . . . . . . . . 117

Malá odbočka – použitelnost utajených nahrávek jako

důkazů ve správním řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

Doručování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

9. Práva účastníků řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

Právo navrhovat důkazy – a kdy je lze odmítnout . . . . . . . 131

... a povinnost označit důkazy na podporu svých tvrzení – má

ji zejména žadatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

Právo vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí –

přísné ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu . . . . . . . . 136

Právo účastnit se dokazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

... nebo povinnost účastnit se určitého úkonu správního

orgánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

Ústní jednání a provádění důkazů mimo ústní jednání . . . . 141 Ohledání místa nebo vlastní šetření správního orgánu, vstup

na pozemky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

Svědecké výpovědi nebo písemná vyjádření svědků, výslech

znalce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

Hodnocení provedených důkazů, zvláště znaleckých posudků 154 Vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků –

přezkoumatelnost rozhodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Může být rozhodnutí např. o povolení kácení bez

odůvodnění? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

Odvolání, blanketní odvolání, výzvy k odstranění nedostatků,

posuzování opožděnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

Spory o účastenství, opomenutý účastník . . . . . . . . . . . . 171

10. Žádosti o informace (nejen) o životním prostředí . . . . . . 176

Zákon č. 123/1998 Sb., nebo zákon č. 106/1999 Sb.? . . . . . . 179 Zdůvodnění žádosti o informace se nevyžaduje . . . . . . . . 183 Neformálně, rychle a v principu bezplatně . . . . . . . . . . . 184 Identifikace žadatele a požadované informace . . . . . . . . . 185

Odkázat na jiný povinný subjekt, který má k informaci „bližší

vztah“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

Povinný subjekt informaci nemá a není povinen ji mít . . . . . 189

Vytvoření nové informace x zpracování ze zdrojových

informací („výtahy z databází či části dokumentů“),

přehledy, statistiky z rozhodovací činnosti povinného

subjektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Způsob a forma zpřístupnění informace, odkaz na

zveřejněnou informaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Lhůta pro vyřízení žádosti o informace, její výjimečné

prodloužení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Zákonné důvody odepření (části) informací . . . . . . . . . . 194 Rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace . . . . . . . . 200 Nečinnost povinného subjektu, odpírání neformálním

sdělením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 Úhrada nákladů spojených se zpřístupněním informace . . . . 202 Vyřizování žádostí o informace a správní řad . . . . . . . . . . 203 Právní obrana žadatele o informace . . . . . . . . . . . . . . . 204 Práva osoby dotčené poskytnutím informace . . . . . . . . . . 205 Šikanózní žádosti, zneužití práva na informace . . . . . . . . . 206 Poskytování informací ze správních spisů . . . . . . . . . . . . 209 Poskytování informací z kontrolní činnosti . . . . . . . . . . . 211 Stavební zákon, obecní zřízení a další zvláštní ustanovení

o poskytování informací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

11. Podněty k zahájení řízení, kontrole a jiné činnosti z moci

úřední . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 § 42 správního řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Neformálnost, ale nezapomenout požádat o sdělení výsledku . 218 Ochrana totožnosti podatele podnětu, anonymní podněty . . . 220 Postupování podnětů mezi správními orgány a otázka

sdílených kompetencí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Jak se bránit proti nedůvodnému odložení podnětu,

„přehazování“ podnětů mezi úřady či nedodržování lhůt –

§ 80 správního řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Podněty, nečinnostní žaloba a zásahová žaloba podle

soudního řádu správního . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 Oznámení přestupku a podněty – specifika správního

trestání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 Rozhodnutí vydat a vymoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 Podněty k přezkumnému řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

12. Stížnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

„Stížnost“ podle obsahu často není stížností podle § 175

správního řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

Slabší právní nástroj, než by se zdálo – subsidiarita,

nenárokovost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 V první instanci vyřizuje správní orgán, proti němuž nebo

jeho úředníkovi stížnost směřuje . . . . . . . . . . . . . . . 241 Přešetření způsobu vyřízení stížnosti nadřízeným správním

orgánem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 Opakované stížnosti, stížnosti podávané různým správním

orgánům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

13. Petice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

Na koho a v jakých záležitostech se lze peticemi obracet . . . . 246 Právo na odpověď v zákonné lhůtě, nikoli právo

na vyhovění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Odraz petic v rozhodování správních orgánů? . . . . . . . . . 248 Vyžadovaná podpora stanoveného počtu podpisů – zvláštní

druh petice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

14. Zásada zákazu zneužití práva, procesní obstrukce, šikanózní

podání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 Jak soudy charakterizovaly zneužití práva – jde

o „hledisko spravedlnosti“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 Obstrukce ve správním řízení – námitky podjatosti,

zástupci, doručování, vadná podání a jejich doplňování,

omluvy z ústního jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Šikanózní podněty, stížnosti, žádosti o informace . . . . . . . . 262 Lze hovořit o obstrukcích i na straně správních orgánů? . . . . 265

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272

10

Seznam použitých zkratek Agentura, AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny České

republiky ČIŽP, inspekce Česká inspekce životního prostředí EIA posuzování vlivů na životní prostředí kontrolní řád zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kon

trolní řád) Listina Listina základních práv a svobod

(č. 2/1993 Sb.) Ministerstvo, MŽP Ministerstvo životního prostředí NSS Nejvyšší správní soud občanský zákoník občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Sb. NSS Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního

soudu SEA strategické hodnocení životního prostředí správní řád zákon č. 500/2004 Sb., správní řád s. ř. s. zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní stavební zákon zákon č. 183/2006 Sb., o územním pláno

vání a stavebním řádu (stavební zákon) trestní zákon zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon trestní zákoník zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ÚS Ústavní soud VKP významný krajinný prvek ZCHD zvláště chráněný druh ZCHÚ zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody

a krajiny zákon o obcích, obecní zřízení zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní

zřízení) zákon o krajích, krajské zřízení zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské

zřízení) Předmluva Patřím ke generaci, která zažila dobu nesvobody. „Nechte na odbornících“, říkávali nám nelaskavě významní funkcionáři komunistického režimu, když se někdo z nás v osmdesátých letech zajímal kriticky o stav životního prostředí a jeho ohrožení. Těmi odborníky mysleli buď své vlastní členy, nebo jejich technokratické a loajální pomocníky. To oni měli rozumět ochraně životního prostředí lépe než lid, v jehož jménu vládli. Tehdejší režim mnohé environmentální informace zároveň tajil. O některých rizicích raději neměl ani tušení anebo před nimi zavíral oči. Kritika kontroverzních projektů byla pro veřejnost tabu, ať už se jednalo o výstavbu velkovýkrmen, velkoplošné odvodňování, stavbu jaderné elektrárny, či utajování informací o radioaktivitě po havárii v Černobylu.

Od listopadu 1989 se situace změnila. Z ochrany životního prostředí se stala otevřená agenda a nejen disidentské téma. Nová ekologická politika, zřízení Ministerstva životního prostředí a první vlna demokratické a ekologické legislativy v letech 1990–1992 rychle otevřely cestu jak k en - vironmentálním informacím, tak i možnosti účasti na správě životního prostředí. Ochrana životního prostředí se stala skutečně věcí veřejnou. Tento trend byl v zásadě zachován i v následujících deseti či patnácti letech. V legislativě jej podpořily například oba „informační“ zákony (zákon č. 123/1998 Sb. a zákon č. 106/1999 Sb.) i právní úprava v oblasti hodnocení vlivu na životní prostředí zdůrazněná členstvím naší země v mezinárodní Aarhuské úmluvě.

Kniha, kterou připravila kolegyně Jitka Jelínková, přichází v pravý čas. Totiž čas, kdy se zdá, že mnohá vydobytá práva na účast veřejnosti v oblasti ochrany životního prostředí budou nejen zpochybňována, ale i přímo oklešťována – viz poznámka autorky v Úvodu k zákonu č. 225/2017 Sb. k poslední, opravdu nešťastné novele stavebního zákona. Kladu si v této souvislosti otázku, která se sama nabízí – začíná zpětný chod v oblasti práv účasti veřejnosti na životní prostředí, nebo jde jen o zaváhání nebo nedorozumění? Poskytnul stát v posledních dvaceti pěti letech občanům příliš mnoho práv a svobod v této oblasti? Nebo se zformovaly politicky vlivné zájmové skupiny, kterým občané a veřejnost opět začala překážet, jako tomu bylo v době nesvobody? Odpověď na tyto otázky v prvním roce vydání knihy (2017) ještě nedostaneme. I proto je publikace v naznačených souvislostech tak důležitá, neboť nejen mapuje rozsah práv a povinností a poskytuje návody a příklady, ale zároveň nutí k zamyšlení nad perspektivou v této oblasti. Její autorka paní JUDr. RNDr. Jitka Jelínková Ph.D. je jistě jednou z nejzkušenějších právniček s bohatou praxí ve státní správě životního prostředí (dlouhá léta zastávala post vedoucí právní služby na

12

České inspekci životního prostředí) i praxí vyučující práva. Zároveň je

důslednou obhájkyní veřejných zájmů při ochraně životního prostředí.

Její erudice i vzdělání v obou oborech – právním i přírodovědném jí

v tom významně napomáhají. V letech svého působení na České inspekci

životního prostředí dosáhla viditelných a zřejmých úspěchů například při

záchraně stovek stromů rostoucích mimo les, zejména v exponovaných

lokalitách českých a moravských velkoměst, ale i ve volné krajině. Osobně

se angažovala v kauzách zdánlivě již ztracených a prohraných, tedy tam,

kde již bylo pravomocně, a přesto nezákonně rozhodnuto o pokácení

stovek stromů na veřejných prostranstvích a zvuk motorové pily byl

již na doslech. Doktorka Jelínková je také spoluautorkou knihy „Právo

životního prostředí – praktický průvodce“ vydané v roce 2015 a „Právní

vztahy k dřevinám – praktický průvodce“ z roku 2016. Rady a poznatky

takovéto odbornice nejsou tedy planým teoretizováním.

Kniha je dobrým návodem, jak si počínat v různých situacích při ochra

ně životního prostředí především z občanského hlediska. Vykládá platnou

legislativu, uvádí praktické příklady, zhodnocuje zkušenosti autorky. Je tak

cenným návodem pro lidi, kteří se hodlají angažovat při ochraně životního

prostředí osobně a nechtějí spoléhat na někoho jiného. A to je podle mě

ta cesta, kterou opustit nemůžeme. Vedle demokratického politického

systému, právního státu a politických i právních záruk občanských práv

a svobod je to právě aktivní občan, který je obranou před zneužitím moci,

vlivu či bohatství.

JUDr. Svatomír Mlčoch

advokát, člen rozkladové komise ministra životního prostředí, bývalý náměstek

ministra životního prostředí a bývalý člen legislativní rady vlády ČR13

Úvodem

Jak musí osoba jednající za ekologický spolek prokazovat své oprávnění při nahlížení do spisu, jak má úkon nahlížení probíhat? Lze „nahlížet do spisu na dálku“, tj. má účastník řízení právo, aby mu byla na požádání zaslána kopie celého spisu?

Má účastník řízení právo požadovat, aby úřední osoba zaprotokolovala každé jeho slovo?

Kdy může orgán životního prostředí odmítnout požadavky ekologického spolku na konání ohledání místa, ústního jednání, na pořízení znaleckého posudku, na výslech znalce?

Může si účastník řízení nahrávat průběh úkonu, a to dokonce tajně?

Musí být plné moci a jiné listiny předkládány v originálech či úředně ověřených kopiích, nebo se správní orgán může či má spokojit s prostými kopiemi a skeny?

Kdy musí být podání podepsáno uznávaným elektronickým podpisem a kdy je lze učinit prostým e-mailem?

Jak se může podatel podnětu či účastník řízení bránit nečinnosti správního orgánu nebo procesnímu ping-pongu?

Jak se správní orgán může bránit procesním obstrukcím, šikonózním podnětům nebo žádostem o informace? Na tyto a mnoho dalších otázek jsem orgánům životního prostředí, ekologickým spolkům, případně dalším dotčeným osobám opakovaně odpovídala během své dlouhé praxe ve veřejné správě životního prostředí. Nyní se snažím odpovědi na většinu právních otázek spojených s „komunikací“ správních orgánů a dotčených osob na úseku životního prostředí, především ve správních řízeních, nabídnout všem zájemcům.

Protože správněprávní know-how je v zásadě společné, ať jde o agendu životního prostředí, nebo jinou oblast veřejné správy, věřím, že knížka může být užitečnou pomůckou i pro úředníky jiných agend či osoby, které se ocitnou v postavení účastníka řízení, podatele podnětu nebo žadatele o informace mimo samu oblast ochrany životního prostředí.

Když jsem tuto knížku věnovanou právním otázkám spojeným s účastí veřejnosti v ochraně životního prostředí začínala psát, netušila jsem, v jak negativně přelomové době z hlediska vývoje právní úpravy bude dopsána.

Od 1. 1. 2018 totiž dochází k bezprecedentnímu oslabení práva veřejnosti účastnit se prostřednictvím ekologických spolků správních řízení týkajících se zájmů životního prostředí. Zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mezi nimi klíčový § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, znamená vyloučení ekologických spolků z územních a stavebních řízení i dalších řízení, jimž nebude předcházet „velká“ EIA, tj. posouzení vlivů záměru na životní prostředí.

Dvojnásobně bude oslabeno právo veřejnosti usilovat o záchranu dřevin rostoucích mimo les před zbytečným kácením pro stavební záměry. Zmiňovaná novela zákona o ochraně přírody a krajiny provedená spolu s novelou stavebního zákona totiž ruší samostatné řízení o povolení kácení dřevin pro účely stavebních záměrů povolovaných stavebními úřady a nahrazuje dosud samostatné správní rozhodnutí o povolení kácení dřevin a uložení náhradní výsadby pouze závazným stanoviskem orgánu ochrany přírody, do jehož podoby veřejnost v podstatě nemůže mluvit.

A nejen veřejnost, ale v řadě případů ani nadřízený správní orgán, pokud by se o vydání nezákonného závazného stanoviska sobě podřízeným orgánem dověděl, kupř. z podnětu veřejnosti. Z právního hlediska totiž nejabsurdnější změnou je vyloučení přezkumu zákonnosti závazných stanovisek dotčených orgánů ze strany jejich nadřízených orgánů z moci úřední, pokud jde o závazná stanoviska vydávaná pro účely řízení podle stavebního zákona.

Ano, bude hůř!

Nadějí, že aspoň největší chyby již platné, avšak dosud neúčinné novely zákona o ochraně přírody a krajiny a stavebního zákona budou napraveny, je podaný návrh skupiny senátorů Ústavnímu soudu. Díky za něj. Jitka Jelínková (judr.jitka.jelinkova@gmail.com), srpen 2017

1. Jaké právní know-how

v oblasti životního

prostředí knížka přináší

Knížka je věnována právním otázkám „komunikace“ správních orgánů a dotčených osob na úseku životního prostředí, a to především veřejnosti angažované ve prospěch ochrany životního prostředí, ať již jednotlivců, nebo ekologických spolků. Právní limity „interakcí“ orgánů životního prostředí a dotčených osob se ale samozřejmě týkají rovněž postupů vůči žadatelům o vydání různých povolení, souhlasů a stanovisek potřebných k realizaci jejich záměrů či osobám, které se dopustily porušení povinností na úseku životního prostředí a čelí nepříznivým právním následkům jako obvinění z přestupků nebo jako účastníci řízení o uložení různých opatření k nápravě nebo omezení, zákazu či zastavení výroby nebo jiné škodlivé činnosti.

Jako východisko při hledání odpovědí na sporné otázky tam, kde podrobnější procesní pravidla chybí nebo jsou nejednoznačná, je vždy třeba mít na paměti základní zásady činnosti správních orgánů obsažené v úvodních paragrafech 2 až 8 správního řádu i ještě obecnější ústavní zásady postavení občana vůči veřejné moci. Základní zásady činnosti správních orgánů platí pro všechny postupy správních orgánů vůči dotčeným osobám, tj. nejen ve správních řízeních, ale i při vyřizování žádostí o informace, podnětů, stížností a jiných podání.

Nejdůležitějším procesem, ve kterém se orgány životního prostředí a dotčené osoby stýkají, je samozřejmě správní řízení. Pro správní řízení jsou typické spory zejména o rozsah dokazování a zapojení účastníků řízení do provádění důkazů, na úseku životního prostředí např. o nutnost či nenutnost konat ohledání místa či ústní jednání, o právo účastníků klást svědkům a znalcům otázky, o možnost správních orgánů opírat se o poznatky z úřední činnosti získané např. vlastními šetřeními v terénu, o odborné znalosti úředních osob správního orgánu apod. Navazují otázky hodnocení provedených důkazů, zejména znaleckých posudků a jiných odborných podkladů, a rozsahu vypořádání se s návrhy a námitkami

+ účastníků řízení tak, aby rozhodnutí bylo přezkoumatelné. Zcela zásadní je vymezení okruhu účastníků řízení, spory o účastenství a různá podání údajně či skutečně opomenutých účastníků řízení.

Některé aspekty komunikace správních orgánů a dotčených osob se týkají všech postupů regulovaných správním řádem, tj. nejen správního řízení, ale např. i kontroly, vydávání závazných stanovisek, stanovisek, vyjádření, sdělení (tzv. úkony podle části čtvrté správního řádu) či vyřizování stížností i podnětů. Všech postupů správních orgánů se týkají námitky podjatosti, spory kolem formy a obsahu plných mocí, nahlížení do spisu, protokolace úkonů, při nichž dochází k přímému kontaktu mezi správním orgánem a dotčenými osobami, pořizování zvukových a obrazových záznamů z takových úkonů či samozřejmě široké spektrum sporů kolem doručování úkonů správního orgánu jeho adresátům, i naopak doručování podání účastníků řízení a dalších dotčených osob vůči správním orgánům.

Zapojovat se do ochrany životního prostředí umožňuje veřejnosti nejen postavení účastníka řízení o povolení určitého záměru, ale do jisté míry i jiné typy podání, s nimiž se na orgány životního prostředí mohou lidé obracet. Jde zejména o žádosti o informace, podněty, petice a stížnosti. I při jejich vyřizování nepostupují orgány životního prostředí vždy v souladu s právem, zejména pokud jde o právo na informace, které je přitom základním, ústavně zaručeným právem.

Ve výjimečných případech postupy dotčených osob, zejména účastníků řízení, ale např. i žadatelů o informace, přesáhly mez pouhého důsledného využívání procesních či hmotných práv přiznaných jim platným právem, ale byly ve skutečnosti zneužitím práva. Třebaže procesními obstrukcemi a zneužitím práva nechvalně prosluli zejména obvinění z dopravních přestupků a jejich zmocněnci, i na úseku životního prostředí se můžou vyskytnout situace, kdy jde o zneužití práva, šikanózní opakované podněty v téže věci apod.

Knížka by měla poskytnout spolehlivé odpovědi na většinu nastíněných právních otázek vycházejících z rozsáhlých zkušeností autorky s praxí veřejné správy životního prostředí a samozřejmě z bohaté judikatury správních soudů, neboť jejich právní názory jsou zásadním vodítkem pro správní orgány.

Publikace by měla být přístupná i pro začátečníky v oboru, proto je v přiměřeném rozsahu podáván výklad i právně jednoduchých věcí „zjednodušeným jazykem“, což zkušení profesionálové veřejné správy životního prostředí jistě postřehnou a snad prominou. I pro ně by však kniha v řadě pasáží měla být přínosem, protože po základním právním výkladu podává odpovědi i na složitější a velmi složité právní otázky. A co v ní nenajdete Knížka se pouze okrajově věnuje specifickým procesům, do nichž se veřejnost angažovaná v ochraně životního prostředí může zapojovat, a to posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA) a územnímu plánování. Tyto procesy mají zcela zásadní význam pro využití území a povolování stavebních, dobývacích a jiných záměrů v navazujících správních řízeních a spolehlivý právní průvodce těmito oblastmi by vyžadoval samostatnou publikaci.

Ochrana zájmů životního prostředí se často řeší v územním řízení a jiných typech řízení před stavebními úřady, knížka však zvláštnosti řízení podle stavebního zákona oproti obecné úpravě správního řízení (např. uplatnění koncentrační zásady, pokud jde o námitky účastníků řízení a vyjádření dotčených orgánů) zmiňuje rovněž jen okrajově; je určena především orgánům životního prostředí, nikoli stavebním úřadům.

Rovněž specifická oblast správního trestání, tj. postihu přestupků, v tomto případě na úseku životního prostředí, není hlavním tématem této publikace.18

2. Veřejná správa

životního prostředí

V názvu knihy jsou jednotliví aktéři na poli ochrany životního prostředí „občan – spolek – obec – úřad“ (přesněji by měl být použit pojem správní orgán, což je širší, obecný pojem pro vykonavatele působnosti v oblasti veřejné správy) seřazeni v duchu zásad moderního demokratického právního státu, kde by občan měl být vždy východiskem a veřejná správa službou veřejnosti. V realitě jsou to především správní orgány životního prostředí, které mají v rukou „kulaté úřední razítko“ a svým rozhodováním v konkrétních případech určují, nakolik se právní ochrana životního prostředí uplatňuje v praxi.

Pojem „veřejná správa“ vyjadřuje známou skutečnost, že vedle státní

správy, kterou vykonává stát prostřednictvím vlastních orgánů (vláda, ministerstva a jiné ústřední správní úřady, před 1. 1. 2003 okresní úřady a další specializované orgány, např. státní inspekce, policie, celní úřady, katastrální úřady), ji tvoří samospráva, kterou vykonávají veřejnoprávní korporace oddělené od státu v tzv. samostatné působnosti. Pro ochranu životního prostředí je důležitá územní samospráva představovaná obcemi a kraji. Územní samospráva je vymezena jako oprávnění územních celků rozhodovat samostatně o některých otázkách místního či regionálního významu. Základními územními samosprávnými celky s právem spravovat své věci samostatně jsou obce, vyššími územními samosprávnými celky jsou kraje. Vedle této tzv. samostatné působnosti jsou obce a kraje v různém rozsahu pověřeny také výkonem státní správy v přenesené působnosti. Právě výkon státní správy v přenesené působnosti orgány obcí a krajů má zásadní význam pro praktickou ochranu životního prostředí v území.

„Orgány pro životní prostředí“ – orgány ochrany přírody, orgány ochra

ny ovzduší, vodoprávní úřady, orgány ochrany zemědělského půdního

fondu, orgány vykonávající veřejnou správu v oblasti odpadového hos

podářství atd.

Souhrnný pojem „orgány pro životní prostředí“ používá např. zákon

č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Zákony k ochraně jednotlivých složek

životního prostředí (ovzduší, vody, půdy, přírody a krajiny, lesa, hornino

vého prostředí včetně nerostných zdrojů) a k ochraně před zdroji ohrožení

životního prostředí (odpady, chemické látky atd.) používají pro orgány

vykonávající veřejnou správu v dané oblasti konkrétnější označení typu

orgán ochrany přírody, orgán ochrany ovzduší, vodoprávní úřad aj. Občané a spolky jim mohou v ochraně veřejných zájmů životního prostředí napomáhat zejména „nabídkou odborné a argumentační protiváhy“ proti zamýšlenému zásahu do přírody a krajiny, záměru, který zatěžuje životní prostředí, pokud platné právo účast veřejnosti v rozhodovacím procesu připouští. Záměry, o kterých orgány životního prostředí rozhodují či spolurozhodují, mohu reprezentovat nejenom soukromý, ale i jiný veřejný zájem, nicméně lidské aktivity ze své podstaty v naprosté většině případů životní prostředí zatěžují. Požaduje-li angažovaná veřejnost důslednou ochranu životního prostředí, může být „výsledné rozhodnutí učiněno vyváženě při vědomí všech střetávajících se zájmů a práv“ (citace z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 311/2016 – 31 ze dne 28. 3. 2017).

Kompetence a pravomoci v oblasti ochrany životního prostředí jsou

v současné době rozděleny mezi velké množství orgánů veřejné správy, které se obvykle dělí z hlediska územní působnosti na ústřední, regionální a místní (na úrovni celé ČR, na úrovni krajů, na úrovni obcí), z hlediska věcné působnosti na obecné (Ministerstvo životního prostředí a další ministerstva, orgány krajů, orgány obcí různých stupňů) a zvláštní (z ústředních správních úřadů zejména Státní úřad pro jadernou bezpečnost, z ostatních speciálních orgánů státní správy na prvním místě Česká inspekce životního prostředí, dále správy národních parků a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, orgány hygienické, veterinární a rostlinolékařské péče, celní úřady a další).

„Nastavení“ kompetencí ve vztahu k ochraně životního prostředí není

vždy vhodné.

Kompetence významné pro ochranu životního prostředí nemá jen Minister

stvo životního prostředí, ale také další ministerstva, zejména Ministerstvo

zemědělství (ústřední orgán státní správy pro zemědělství, s výjimkou

ochrany zemědělského půdního fondu, vodní hospodářství, s výjimkou

ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti

povrchových a podzemních vod; státní správy lesů, myslivosti a rybářství,