načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: O umění vycházet s lidmi -- Jak to vidí slavní - Alena Hájková

O umění vycházet s lidmi -- Jak to vidí slavní

Elektronická kniha: O umění vycházet s lidmi -- Jak to vidí slavní
Autor:

Umíte vycházet s lidmi, společensky vystupovat a zůstat přitom sami sebou? Autorka čtivě seznamuje čtenáře s pravidly komunikace a chování, s rolí emocí, s obranou proti manipulaci, se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 155
Rozměr: 22 cm
Úprava: barev. ilustrace , portréty
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-1072-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Umíte vycházet s lidmi, společensky vystupovat a zůstat přitom sami sebou? Autorka čtivě seznamuje čtenáře s pravidly komunikace a chování, s rolí emocí, s obranou proti manipulaci, se silou působení prvního dojmu. O společenských trapasech, taktu, sebedůvěře a mezilidských vztazích se dočtete v rozhovorech s osobnostmi, doplněných o jejich dosud nezveřejněné fotografie (Václav Havel, Arnošt Lustig, Bořek Šípek, Karel Gott, Karel Svoboda aj.). (jak to vidí slavní)

Předmětná hesla
Společenské chování
Interpersonální komunikace
Osobnosti -- Česko -- 20.-21. stol.
etiquette
Interpersonal communication
celebrities -- Czech Republic -- 20th-21st centuries
Zařazeno v kategoriích
Alena Hájková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Tuto knihu věnuji svým dětem Honzíkovi a Kubíkovi

Upřímné poděkování za vše, co pro mne znamenají,

patří rodičům a manželovi


Nakladatelství děkuje architektovi a uměleckému designérovi Bořku Šípkovi

a Bohuslavu Janatovi za všestrannou podporu, která umožnila vznik této knihy

a její slavnostní křest v Design salonu Arzenal, Valentinská 11, Praha 1.

Naše poděkování za moderování křtu patří Zdeňku Mahdalovi.

Alena Hájková

O umění vycházet s lidmi

Jak to vidí slavní - Karel Gott, Arnošt Lustig, Karel Svoboda,

Václav Smetana, Bořek Šípek, Bohuslav Janata, Jaroslav Svěcený,

Zdeněk Mahdal, Jiří Cienciala, Ladislav Špaček, Alan Pajer

© Grada Publishing, a.s., 2005

Photos © Alan Pajer, 2005

Layout & Cover Design © Alena Pajerová, 2005

ISBN 80-247-1072-2

(tištěná verze)

ISBN 978-80-247-6315-6 (elektronická verze ve formátu PDF)

© Grada Publishing, a.s. 2011


Obsah

Pár slov úvodem 8

O autorce 10

Předmluva 11

O UMĚNÍ VYCHÁZET S LIDMI 13

Nakolik je důležitý první dojem? 14

Přátelství není samozřejmost 17

Radosti a záludnosti slovní komunikace 21

Jak nechybovat při telefonování nebo psaní 25

Važme si času svého i druhých 28

Proč si znepříjemňovat život hádkami? 29

Říct „ne“ znamená někdy více, než říct „ano“ 32

Pochvalou dosáhneme u druhých zázraků 33

Být zdravě sebevědomý není na škodu 36

Dopřejme sobě i druhým pocit úspěchu a uznání 37

Přátelská setkání se zajímavými lidmi 40


KAREL GOTT:

Rozlišuji, co je v životě důležité a co ne 43

ARNOŠT LUSTIG:

Při večeři neplivejte a nečůrejte pod stůl 49

KAREL SVOBODA:

Jsem vlk samotář 63

VÁCLAV SMETANA:

Čas a profese mě naučily komunikovat s lidmi 75

BOŘEK ŠÍPEK:

Snažím se působit nenápadně 87

BOHUSLAV JANATA: V Arzenálu máme

zavřeno jen na Silvestra a o Vánocích 99

JAROSLAV SVĚCENÝ:

Nejsem z těch, kteří věří v jeden osud 109

ZDENĚK MAHDAL:

Řídím se selským rozumem 121

JIŘÍ CIENCIALA: Důvěra a dodržené slovo

jsou u mě na prvním místě 131

LADISLAV ŠPAČEK:

Jsem člověk, který se hlídá 137

ALAN PAJER:

Jsou chvíle, kdy se mi podaří přijít včas 149

... a jak to vidím já 157

Jak vznikala tato kniha 158



Pár slov úvodem

Všechno, co se stane poprvé, má tak trochu slavnostní

nádech. Tato knížka je pro svou autorku jejím prvním

literárním dítětem. Kladla otázky a sestavila odpovědi

lidí, u nichž předpokládala jistou zkušenost, zralost

i smělost vyslovit své názory na chování lidí mezi lidmi.

Nechtěla to mít nudné, a tak hledala perličky. Zajímala

jí vyslovená i nevyslovená pravidla.

Klíč, podle něhož se chovají lidé v soukromí, ve svých profesích, v obchodním nebo akademickém světě. Jejich malá soukromá tajemství, zákony, jimiž se řídí. Ozvěny intuice, pozůstatky a ozvěny naší zvířecí minulosti. Zákony, jimž podléháme.

Autorka je známa ve světě obchodních pravidel, z říše nutnosti, jak vystupovat při různých příležitostech,osvědčila se jako rádkyně v bludišti pravidel, etikety aspolečenských předpisů. Stala se dobrou vílou podnikatelů a soukromníků, její hvězda občas zazáří i na televizním nebi. Ptala se umělců, podnikatelů, vědců a lidí z praxe. Která pravidla společenského chování jsou tanejdůležitější? Jak se zachovat správně, jak uhájit své a přitom být korektní, zachovat si rovnou páteř?


Všechny otázky a odpovědi, máte, milí čtenáři, nyní před sebou. Z nich jako obrázek vyvolaný z negativu se zvýrazní všechny osobnosti, které Alena Hájkováoslovila. Dozvíte se pravidla, jimiž je záhodno se řídit. Otevře se vám mikrosvět úspěšných a občas obdivovaných lidí, který je ale součástí světa nás všech.

Knížka, kterou držíte v ruce, je malá, ale užitečná. Hezké počtení, kdekoliv ji otevřete.

Arnošt Lustig


Alena Hájková (*1964 v New Delhi, Indie)

Po studiu hry na klavír a zpěvu

na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze

a na Obchodní akademii v Resslově ulici

v Praze působila od roku 1992 navelvyslanectví Indické republiky v Praze

a v několika mezinárodních firmách.

Následně strávila několik let v Německu,

kde získávala zkušenosti, které zúročila

založením společenské a vzdělávacíagentury STYLE (www.agentura-style.com,

info@agentura-style.com) v roce 1998.

Zabývá se organizací společenských akcí,

mediálním poradenstvím, společenským

vystupováním, komunikací a podporou

profesního rozvoje jednotlivců i pracovních týmů. Mezi její klienty patří hotel

Hilton a společnosti Nestlé, Boehringer Ingelheim, Merck a Čepro. Publikuje v MF DNES, v Lidových novinách a v lékařském a rodinném časopise MAMITA, vystupuje v rozhlase nastanicích Rádio Regina a Radiožurnál a v televizních pořadech (ČT 1, Nova, TV Prima). Je vdaná, má dva syny. O autorce


Předmluva

Během našeho života se setkáváme s mnoha lidmi.

Někteří nás zaujmou natolik, že se stanou našimipřáteli, o některých ani nevíme, že kolem nás prošli. Vše

je pomíjivé, zůstává nám pouze to, co máme v sobě,

co jsme se naučili, čeho jsme sami dosáhli, co jsme

sami zažili - naše osobní zkušenosti.

Každý z nás má jinou životní filozofii. Někdo věří ve svou šťastnou hvězdu, jiný v budoucí životy. Někdo z nás je věřící, další věří v osud nebo v teorii spiknutí. Nechme proto každému jeho víru.

V rámci globalizace se naše cesty sbližují a my seotevíráme světu. Pokud se budeme neustále vzdělávat a pracovat sami na sobě, bude pro nás dalekojednodušší porozumět nejen druhým, ale i sobě samým. Vzdělání a kvalifikace jsou tedy v dnešní době nedílnou součástí našeho života.

Velkou roli v komunikaci mezi lidmi hraje takéspolečenské vystupování. To obsahuje různá pravidla,která jsou víceméně daná v určité kulturní oblasti a která nás provázejí na každém kroku. Protože se neustále pohybujeme mezi lidmi, jsou nezbytnou součástínašeho každodenního života.


Chování člověka ovlivňuje také to, jestli má k sobě a k ostatním lidem pozitivní nebo negativní přístup. Pozitivně naladěný člověk si dovede vytvořit svůj styl, dobrou image, dokáže sebevědomě a slušněvystupovat, což je důležité pro uplatnění jak v zaměstnání, tak ve společnosti.

Jinak se chováme doma, jinak v zaměstnání nebo ve společnosti. Ať už jsme ale kdekoliv, měli bychom se vždy chovat slušně. Pokud chceme mít v životěúsěch, bez umění dobře vycházet s lidmi seneobejdeme. Zároveň je nesmírně důležité, abychom zůstali sami sebou, neboť je to jedna z cest k vnitřníspokojenosti.

Alena Hájková

autorka


O UMĚNÍ

VYCHÁZET S LIDMI


Nakolik je důležitý první dojem?

Ať chceme nebo ne, náš úspěch nebo neúspěch závisí

z velké části na tom, jaký dojem o sobě zanecháme.

Na začátku setkání nás lidé vnímají daleko pozorněji

a tak na to, abychom zaujali, moc času nemáme. Takže

pokud něco zkazíme, náprava může trvat i několik let,

někdy se nám nemusí podařit vůbec.

Každý z nás má svou image, kterou vyvolává v druhých lidech příjemný nebo naopak nepříjemný pocit. Tenneříjemný může být vyvolán například i tím, že nám dotyčný připomíná někoho, kdo je nám nesympatický nebo máme na něj nepříjemné vzpomínky.

Image se skládá z našeho vystupování, vzhledu, jak a o čem nebo jakým tónem hovoříme. Na druhém vnímáme i to, jestli působí jeho hlas příjemně či protivně, jaká používá gesta, jaké má postoje, mimiku. Důležitá je i upravenost, oblečení a doplňky, tedy kravata, šátek, hodinky, šperky nebo parfém. U žen hraje také velkou roli líčení. A ještě jsou tu naše boty. Schválně se podívejte, kolik lidí je oblečeno ve značkovém oblečení a přitom má sešmajdané a špinavé boty. Jako by byly schované až úplně dole, kam už nikdo nedohlédne.

Tedy to první, čeho si na nás ostatní všimnou, jeoblečení. I to, jak jsme upravení, co máme na sobě,vypovídá o naší osobnosti. Podle toho, jak se oblékáme, dáváme okolí najevo, kdo jsme a jak si vážíme sebe a ostatních. Tak nás bude hodnotit i naše okolí. Je jasné,

14


15

že ne každý má plný šatník drahého oblečení nebo bot,

ovšem každý může přijít oblečen čistě, upraveně a vkusně.

Samozřejmě, že jsou určité profese, napříkladumělecké, které dovolují jistou volnost až extravagantnost voblékání, ovšem pokud máme v náplni práce jednat s lidmi, jsme-li například obchodníky nebo vedoucími pracovníky, měli bychom zvolit jiný, střídmější styl oblékání. Oblečeni a upraveni bychom měli být podle toho, jakou profesi vykonáváme, s kým jednáme a kam zrovna jdeme.

Věřte, že i mimika, gesta a chůze můžou na nás prozradit víc než náš mluvený projev. Už zdálky vidíme, jestli k nám přichází někdo, kdo je v dobré náladě nebo nějaký bručoun. Ten, kdo působí nepřístupně, neumí pořádně podat ruku, pozdravit, neustále se mračí, uhýbá očima, odpovídá otráveně na půl huby, je neustále plný svých problémů nebo hovoří jen o sobě, nebývá moc oblíbený. Bohužel právě proto, že je tak zaměstnán sám sebou, nemá ani šanci vycítit, že není vítaný.

Naopak ten, kdo se mile usmívá, je dobře naladěn, působí optimisticky, je elegantně oblečen, projevujezájem o lidi, chválí, má smysl pro humor, vyzařujepozitivní energii, je všude vítán. Nesporně velkou výhodu má člověk vyzařující určité charizma. Říká se tomu kouzlo osobnosti. Pro úspěch, ať už osobní nebo pracovní, je charizma velmi důležité. Být charizmatickým se ale nedá naučit, to je dar od Boha.

Důležitá je i přiměřenost našeho chování. Určitě není dobré někam přijít a začít hned něco vykřikovat, jen aby si nás všichni všimli. Také ale není dobré působit


16

zakřiknutým dojmem. To, aby se ostatní nemuselidohadovat, zdali jsme vůbec pozdravili nebo odpověděli

na otázku. I po telefonu se dá poznat, jestli jsme v dobré

náladě, jestli sedíme rovně nebo se cpeme sušenkami

na gauči. Proto bychom měli působit harmonicky, naše

gesta by měla být v souladu s tím, o čem mluvíme. Tomu

bychom měli přizpůsobit i své oblečení a celkovouupravenost. Pak je náš obraz ucelený.

Všichni neustále někam píšeme, někomuesemeskujeme, a tak náš písemný projev prozrazuje o naší povaze mnoho věcí. Podle toho, co a jak píšeme, nebo jakouvolíme grafiku, si dělá adresát svůj obrázek o nás. Ipísemný projev je tedy součástí prvního dojmu.

Na image se dá pracovat postupně nebo ji můžeme časem, díky okolnostem, změnit úplně. Podívejte senaříklad na ženy nebo muže, kteří byli novináři, herci, zpěváky, a pak se dostali do nejvyšších kruhů. Tatospolečnost vyžaduje naprostou změnu v chování, dodržování protokolů, jiný styl oblékaní. Přestože se změna image může někomu dokonale povést, budeme mít tendenci daného člověka posuzovat na základě prvního dojmu, který jsme si utvořili ještě v dobách, kdy byl ve svépůvodní profesi. Málokdo si však uvědomuje, jak je těžké odejít z již zaběhnutého způsobu života a přizpůsobit se novým poměrům.

A nakonec nezapomeňte na to nejdůležitější. První, čeho si okolí všimne, je náš vzhled, pak jakým způsobem hovoříme, jak stojíme, a teprve nakonec zaregistruje, co říkáme.


17

Přátelství není samozřejmost

S lidmi, kteří nás pozitivním způsobem zaujali, sesnažíme navázat užší vztah. Většinou bývají sympatie nebo

antipatie vzájemné, a tak záleží na tom, do jaké míry náš

úsudek ovlivnil první dojem. Je jasné, že každý z nás chce

ze začátku působit co nejlépe, udělat dobrý dojem.Záleží na tom, zdali se chováme přirozeně nebo zdali jde

o naučenou pózu. Nikdo se však nevydrží přetvařovat

neustále, takže první dojem může později člověka zklamat. Nebo naopak. Z prvního setkání nemusíme být

zrovna nadšení, pak si postupně na dotyčného zvykáme

a nakonec si řekneme, že on není až tak špatný. Může se

ale stát, že přijde nějaká krize, během které se dotyčný

ukáže v pravém světle, a my posléze budeme muset

uznat, že nás první dojem o něm nezklamal, že bylpravdivý.

Většinou si děláme úsudek na základě detailů, které nás zaujmou - například způsob komunikace, oblečení, upravenost, kvalita bydlení, zájmy a výběr přátel. To jak vystupujeme navenek, nemusí vždy korespondovat s tím, jací jsme uvnitř. To může mít několik důvodů. Hlavní roli hraje osobní zkušenost. Špatné osobní zkušenosti mohou člověku bránit, aby se choval otevřeně. Takový člověk se nerad otevírá, neboť si chrání své nitro. Někdy ovšem ani přehnaná vřelost nemusí signalizovat, žemáme před sebou člověka vstřícného a otevřeného.

Skutečný charakter člověka nejlépe poznáme v krizových situacích. Mnohdy předstírané přátelství nebo


18

kamarádství se pak zbortí jako domeček z karet. Jenpřátelství, založené na vzájemném pochopení, toleranci

a důvěře, přetrvává. Přátelství nevzniká okamžitě, nějaký

čas trvá, než ho oba partneři vzájemným upřímným

chováním a důvěrou vybudují. Mezilidské vztahy, ať už

přátelské nebo partnerské, by měly být založeny naresektování svobody obou partnerů. Jedině takové vztahy

mohou přetrvat.

Přítel je ten, kdo je ochoten nám naslouchat, když nám není nejlépe, je to člověk, který nezneužije našich důvěrných informací. Ovšem je třeba si uvědomit, že ani sebelepší přátelé za nás nevyřeší naše problémy. Můžou nás vyslechnout, můžou nám poradit, ale konečné rozhodnutí musíme učinit jedině my sami. Těžko takémůžeme hledat pomoc u těch, kteří si sami nedokážouporadit a sami jsou plní nejrůznějších problémů.

Pokud někomu pomůžeme, nečekejme vždy vděk. Toho se většinou nedočkáme. Vždyť pokud se rozhodneme někomu pomoci, je to naše svobodné rozhodnutí, ne povinnost. Existují mezi námi takoví, kteří naši pomoc považují za samozřejmost. Na druhé straně odmítnutí pomoci nemusí signalizovat naši neochotu, ale dává prostor dotyčnému, aby sám své problémy pochopil a řešil. V míře zodpovědnosti za svůj život se odráží stupeň vyspělosti každého z nás.

Znám spoustu lidí, kteří mají své „známé“ doslova na každém kroku. Uvnitř jsou ale úplně sami, protože své city naprosto rozmělnili mezi ostatní. Podle mého názoru je lepší mít nanejvýš jednoho nebo dva důvěrné přátele, o kterých víme, že se na ně můžeme plně spolehnout.

*


19

Nakonec stejně pochopíme, že jediní, na koho se můžeme bez obav spolehnout, jsme my sami.

Jsou i takoví, co o kamarádství nestojí. Jsou tonapříklad velmi introvertní lidé, kteří jsou pohrouženi sami do sebe a cítí se nejlíp v okruhu své rodiny, svých nejbližších. Tito lidé těžko navazují vztahy, bývajínepřizpůsobiví a ani nestojí o to, aby je druzí sami vyhledávali. Někteří z nich mají velmi bohatý vnitřní život, jiní se zase bojí zklamání, protože se mezi lidmi cítí nejistě. Jsou i takoví, kteří o druhé stojí až v okamžiku, kdy z toho můžou mít prospěch. Nemálo je i těch, kteří potřebují ke svému životu obdiv, publikum. Neustále hovoří o svých úspěších, co vše viděli, kde všude byli, kdo se s nimi bavil a jak jsou všude vítáni. Druhé většinouvyhledávají jen proto, že se potřebují někomu vypovídat, pochlubit, avšak o přátelství prakticky nestojí.

Velmi těžké je získat důvěru druhých a pokud si ji získáme, dbejme na to, abychom ji neztratili, protože zpátky se získává velmi těžko. To, že jsme s někým vdůvěrném vztahu, neznamená, že mu všechno na sebeprozradíme. Neodhalujme se úplně, nechávejme si svá drobná tajemství pro sebe, aspoň budeme působit tajemněji. Každý má právo na svá malá tajemství, na své soukromí. Lidé se rozcházejí i po dvaceti letech a nikdy nevíte, zdali potom vaší důvěry nezneužijí ve svůj prospěch. Pozor také na žárlivost či nedůvěru! Takovévlastnosti můžou přátelský vztah úplně zničit. Neustále někomu dokazovat, že to, co jsme udělali nebo řekli, bylo jinak, je vysilující. Proto je vhodnější z takového vztahu rychle odejít.


20

Velkou roli ve vztazích hraje očekávání. Může se stát, že od vztahu očekáváme něco jiného než druhá strana. Typickým příkladem jsou přátelství mezi mužem a ženou. Očekávání je cosi, co do skutečného vztahunepatří. Je-li náš vztah založený na respektování vzájemné svobody, pak přijímáme partnera takového, jaký je.Jestliže od vztahu nebo partnera něco očekáváme, nemusí se to vyplnit a vede to k rozladěnosti a zklamání. Proto se raději těšme z pouhé přítomnosti svého přítele či partnera. Radujme se z toho, že jsme spolu, prožívejme tyto chvíle naplno.

Každý člověk je jedinečná, neopakovatelná bytost. Proto nemůžeme být všichni stejní, nemůžeme reagovat na podněty stejným způsobem. Přesto máme sklon věřit, že když takto jednáme a přemýšlíme my, musí podobně jednat a uvažovat i ostatní. Člověk přátelský, otevřený a ochotný těžko chápe ty, kteří jsou neochotní, zlí,neradi komunikují a uzavírají se před světem. Nikoho ovšem nepředěláme tím, že mu budeme neustále říkat, co má dělat, pokud on sám se nechce změnit. Maximálně ho otrávíme nebo ztratíme. Nechme proto každéhotakového, jaký je. Neupozorňujme zbytečně druhé na jejich chyby, sami o nich dobře ví. Teprve, požádá-li nás někdo o radu, můžeme vyslovit svůj názor.

Važme si přátel, kteří nám říkají pravdu, a snažme se pracovat sami na sobě. To je velmi těžký úkol. Odměnou nám ale bude obrovské dobrodružství přisebepoznávání a pozitivní zkušenost, že jsme schopni řídit vlastní život, že jen na nás samotných záleží, jak ho prožijeme.


21

Radosti a záludnosti slovní komunikace

Všimli jste si? Pořád s někým komunikujeme, ať užosob

ně nebo po internetu či telefonicky. Mobily používáme

doslova na každém kroku. Díky rozvoji techniky můžeme

dnes komunikovat s celým světem. Důležitý je i způsob

vyjadřování. U lidí, kteří mluví monotónně, nezáživně,

dělají dlouhé pomlky, brzy každý zapomene, o čemmlu

vili. Také lidé, kteří říkají samé hlouposti nebo skáčou

druhým neustále do řeči, zůstanou brzy bez posluchačů.

Tedy v tom lepším případě. Zpravidla je hned někdo

okřikne, aby raději zmlkli. Bývá to ta nejúčinnějšímeto

da. Špatně se poslouchají také ti, kteří majíautoritativ

ní, velitelský hlas, ti, co neustále poučují, mají „patent

na rozum“ a nepřipustí jiný názor než ten svůj. Pakexis

tují lidé nadměrně ostýchaví a nesmělí. Zatímco ostatní

si mezi sebou povídají, člověk tohoto typu se snaží asi

popáté začít tu samou větu a nikdo ho nevnímá. To je

snad lepší ani nezačínat. Těžko se také jedná a vychází

s lidmi, kteří jsou náladoví. Sledovat, jakou kdo mázrov

na náladu, a dávat pozor, abychom mu neublížili, jena

máhavé a neefektivní.

Oblíbení jsou lidé, kteří mají smysl pro humor a umí

si udělat legraci sami ze sebe. Buďte ale opatrní. Pokud

chcete vtipkovat na účet druhého, musíte odhadnout,

zdali se dotyčný neurazí. Někomu sedí dvojsmyslné apro

vokativní řeči, někomu ne. Také dávejte pozor na muž

skou ješitnost. Přestože muži mají rádi vtipné ženy, je

jich ego je velmi silné.


22

Velkým uměním je umění naslouchat. Nejenže se díky tomu staneme vyhledávanými společníky, ale také se víc dozvíme. I dobře kladené otázky jsou součástí úspěšné komunikace. Dejme tomu, že byste si chtěli vzít na pár dní dovolenou. Jak to máte šéfovi říct? Než říct „Beru si dovolenou minimálně na čtyři dny, takže počítejte s tím, že tady nebudu! Ano?“ je lépe se zeptat „Myslíte, že je nyní vhodný čas, abych si vzal/a na čtyři dny volno? Můžete mě na tu dobu postrádat?“ Vidíte ten rozdíl? Pokud položíte druhému striktní otázku, dostanetezpravidla striktní odpověď. Ta by v prvém případě znělapravděpodobně NE. Výsledek rozhovoru tedy do jisté míry záleží na způsobu kladení otázek.

Záleží také na mimoslovní komunikaci. Už podlezpůsobu, jakým se k nám někdo zdálky blíží, jak se na nás dívá, si uvědomujeme, je-li nám sympatický či nikoliv. Tyto signály vysíláme a přijímáme podvědomě. Je dobré se během rozhovoru dívat tomu druhému do očí. Oči jsou okna do duše a již na začátku z nich vyčtemedůležité informace. Když na nás někdo vrhne studený pohled nebo přimhouří nepřátelsky oči, raději se dáme na ústup. Stejně bychom si asi moc příjemně nepopovídali. Jsou také lidé, kteří říkají úplně něco jiného, než simyslí, a věřte, že se to dá lehce poznat. A víte jak? Uhýbají pohledem, nemluví plynule, mnou si ruce nebo ucho, vrtí sebou.

Žádný člověk nechodí po světě strnule, bez výrazu. Naopak. Tím, jak se tváříme nebo gestikulujeme,podtrhujeme význam toho, co říkáme. Gestikulace vypovídá o našem temperamentu a momentálním duševnímrozoložení. Každé gesto o něčem svědčí. Například ten,


23

kdo si překříží ruce na prsou, se podvědomě před námi

uzavírá, ten kdo volně pohybuje rukama a přitom obrací

dlaně nahoru, dává nám najevo svou otevřenost.Jsmeli někam pozváni, nesedáme si na úplný okraj židle.

Jednak tím působíme nejistě, jednak z ní můžeme vnestřeženém okamžiku sletět. Stejně tak nevypadá dobře,

pokud sedíme na židli příliš ležérně, pokud ji doslova

zavalíme svým tělem.

Při rozhovoru dbáme na to, abychom se na druhénetlačili, abychom respektovali jejich intimní zónu. Pokud vstoupíme do jejich bezprostřední blízkosti, cítí seohroženi, nesví a jsou méně ochotni k otevřenémurozhovoru. Všichni přece známe ten nepříjemný pocit například z výtahů, kde býváme na sobě namačkáni. Při běžném hovoru se doporučuje odstup asi 1,2–2 m.

Pro úspěšnou komunikaci je také důležitý takt, cit, schopnost vcítění a předvídavost. Představte si například, že ležíte v nemocnici a chystáte se na operaci. Přijde za vámi návštěva a začne vám vykládat, jak je to hrozný a nebezpečný, kolik lidí už na tuto nemoc zemřelo. Tak to opravdu povzbudí! A naopak je milé, když vás někdo s pochopením vyslechne a přidá pár uklidňujících slov.

Je třeba mít cit pro to, co kdy, kde a komu můžeme říct. Pravda je relativní, každý z nás má právo se dívat na věc z jiného úhlu, na základě vlastních zkušeností. Navíc nemůžeme nikdy znát všechny okolnosti, proto se snažme neprosazovat „svoji" pravdu za každou cenu.

Další důležitou součástí úspěšné komunikace je takt. Skutečně taktní člověk nezačne hned vykládat, jak jste


24

nechutně tlustí nebo hubení, nemožně oblečení. Nesnaží se hodnotit vás ani vaše soukromí. Také dokáže

ve vhodný čas přijít i odejít. Kdo má v sobě takt, ten se

nesnaží hned ke všemu vyjadřovat, nýbrž počká, až bude

o to požádán. Takový člověk se nikomu nevnucuje, ani

nepokládá nepříjemné otázky. Respektuje vaši osobnost.

Život bez emocí neexistuje. Emoce jsou našípřirozenou součástí. Ovšem míra citu je u každého jedince jiná. Rozdílný je i způsob prožívání. Různí lidé reagují nastejný podnět různě. Jeden film může někoho dojmout až k pláči, s jiným ani nehne. Někdo se během hádky narosto rozčílí, druhý zůstane v klidu. Emoce můžou být příjemné i nepříjemné. Znáte to. Třeba se zamilujete, představujete si ty nejhezčí chvíle, pouštíte si hudbu a někdy ani nevnímáte okolí. Je vám fajn. Nebo naopak. Právě jste se s někým rozešli a máte v sobě pocitúzkosti a smutku. Emoce nás provázejí celý život. Abychom je dokázali dobře zvládat, je dobré umět předvídat, jak se konkrétní situace bude vyvíjet.

Mnoho věcí se dá vysvětlit, popsat, nacvičit, aleexistují záležitosti, které musíme prostě vycítit. Tomu seříká intuice. Je to jakýsi vnitřní hlas, který nám říká podstatné věci. Díky němu můžeme řadu věcí odhadnout předem a vyhnout se tak mnoha nepříjemnostem.

Co říct na závěr této kapitoly? Kdo umí nejennaslouchat, ale i vcítit se do pocitů druhých, ten má ten nejlepší předpoklad k tomu, aby ho lidé měli rádi a stal se oblíbeným.


25

Jak nechybovat při telefonování

nebo psaní

I při telefonování bychom měli dodržovat určitá pravidla.

Telefonický rozhovor začínáme pozdravem, uvedením

svého jména, případně názvu firmy. Následovat by měla

otázka, zdali nevoláme nevhod. Pokud ano, omluvíme se

a domluvíme si jiný, vhodnější čas. Mluvíme zřetelně

a příjemně. Úsměv a dobrou náladu náš partnerokamžitě vycítí. Již podle zabarvení našeho hlasu a způsobuhovoru si udělá o nás úsudek. Nezapomínáme dotyčného

oslovovat jménem, titulem nebo funkcí.

Během hovoru nemluvíme ani příliš rychle anineděláme dlouhé pomlky, abychom nezdržovali volajícího ani sebe. U obchodních rozhovorů bychom měli mít na paíře připravené body, o kterých chceme hovořit. Důležité informace si ihned zapisujeme. Tím se vyhneme dalším zbytečným telefonátům a navíc budeme působit profesionálně. Pokud nám náš partner něco dlouze vysvětluje nebo vypráví, není dobré se úplně odmlčet. Občas mu můžeme přitakat slovy „aha“ nebo „ano“.

Vrcholem neslušnosti je, si během telefonického rozhovoru ještě povídat s někým jiným, kdo je v místnosti, neustále „odskakovat“ od hovoru. Této chybě bychom se měli vyhnout i s ohledem na výši telefonních poplatků. Protože dnes můžeme bez problémů komunikovat s celým světem, musíme si také uvědomit, že v různých zemích mají odlišný čas, a tak k telefonickému rozhovoru volíme tu nejvhodnější dobu.


26

Důležité je i to, jak dlouho telefonujeme. Vycítíme-li, že náš partner by hovor rád ukončil, přizpůsobíme se a nesnažíme se hovor protahovat zbytečnými otázkami. Dále je vhodné, aby hovor ukončila žena, hovořila-li s mužem, osoba významnější nebo nadřízený. Nikdy se nesmíme zapomenout rozloučit, případně můžeme poděkovat za rozhovor a připomenout nejdůležitější body hovoru. V případě, že je hovor přerušen, ozývá se opět volající. Často se dovoláme na záznamník nebo do hlasové schránky. V takovém případě je vhodné nechat vzkaz s uvedením našeho jména, telefonního čísla a také důvodu, proč jsme volali.

V některých institucích bývá používání mobilníchtelefonů zakázané. Je slušností toto přání respektovat, ať už si o něm myslíme cokoliv. Ne všude jsou totiž na našerozhovory zvědaví. Když už musíme volat, měli bychom si mobilní telefon přepnout do „tichého režimu“ a poodejít stranou. Hovořit bychom měli co nejtišeji a nerušit okolí.

Další formou komunikace je písemný styk (dopis, email). Náš písemný projev by měl být co nejkratší, nejstručnější. Vyhneme se tak tomu, že si adresát naši poštu ani nepřečte nebo ji nedočte až do konce. Jak na obálce, tak i v záhlaví rozlišujeme, jestli je náš dopis adresován firmě nebo konkrétní osobě. Pokud se jedná o konkrétní osobu, uvádíme její jméno na prvním místě, potomnásleduje funkce, název firmy a adresa. V tomto případě může obálku otevřít pouze osoba, které je dopisadresován. V případě, že napíšeme na první místo název firmy, může být dopis otevřen již na recepci nebo v podatelně.


27

Dopis obsahuje nejen určité sdělení, nýbrž takévypovídá o charakteru svého pisatele. Co a jak píšeme, jaký typ a velikost písma používáme, zdali používáme věty holé nebo souvětí, prozrazuje na nás hodně. Náš text by měl být předem jasně promyšlený a dobře grafickyupravený. Důležitou roli hrají i barvy.

Nezapomeňme dotyčného oslovit a správně skloňovat jeho jméno. Pokud se jedná o tzv. nevyžádaný e-mail nebo dopis, hned na začátku se omluvíme a vysvětlíme, proč dotyčného oslovujeme. V případě, že adresáta neznáme nebo s ním korespondujeme pouze pracovně,vyhýbáme se jakýmkoliv důvěrnostem a rádoby vtipným obrázkům nebo smajlíkům.

Elektronická pošta většinou mívá svého konkrétního adresáta, a proto by ji měl otvírat pouze ten, komu jeurčena. Ani zde se neúnavně nerozepisujeme. Napíšeme pouze úvodní text a vše další posíláme v přílohách.

Nezapomeňme, že naše sdělení vyzní na papíru či velektronické poště úplně jinak, než kdybychom hodotyčnému sdělili osobně.


28

Važme si času svého i druhých

Většina z nás si v současné době stěžuje na nedostatek

času. Záleží, jak umíme s časem hospodařit, zdalidokážeme plánovat a dodržovat domluvené termíny, a jak si

vážíme času svého i druhých. Velkou výhodou je, když

si umíme čas správně zorganizovat. Tím šetříme čas jak

sobě, tak druhým. Často v době, kdy už jsme mohli být

na cestě za příjemnějšími věcmi, sedíme ještě v práci

nebo doma luxujeme, zatímco ti, kteří na nás čekají,

„rostou“ netrpělivostí. Samozřejmě, někdy je to nutnost.

Mnohdy to ale bývá proto, že si neumíme svůj časdobře naplánovat, neumíme odhadnout, jak a co nám může

dlouho trvat.

Pro to, abychom si ušetřili čas, je důležitá vnitřnísebekázeň, sebekontrola a správné načasování veškerých úkolů. Vzhledem k tomu, že během dne musíme zvládnou velmi mnoho pracovních i jiných činností, žijeme neustále ve stresu. Proto je dobré hned po ránu si vhlavě „roztřídit“ všechny svoje denní povinnosti, případně si je i sepsat, byť jde o běžné záležitosti. Neboť ráno ještě nejsme zpravidla obklopeni lidmi; nehoní nás vyzvánějící telefony ani neodkladné termíny. Také je třeba zvážit priority a ty méně důležité záležitosti odsunout nakonec nebo zcela vyřadit.

Správně zorganizovaný čas bychom měli mít nejen v soukromí, ale i v práci. Velkým pomocníkem je pro nás diář. Pak se ale nezapomeňme občas do něj podívat. Je dobré, abychom měli vždy rezervovaný čas na nějaké


29

Proč si znepříjemňovat život hádkami?

Většina z nás touží žít v harmonických vztazích. Ovšem

život přináší také situace, které ne vždy jsou příjemné,

a my je musíme řešit. Konflikty vznikají ve chvíli, kdy se

strany nemůžou spolu dohodnout, mnohdy také znedo

rozumění. Protože žijeme mezi lidmi a neustále tak něco

řešíme, konfliktům se prostě nevyhneme. Většina z nás

je určitě nemá ráda. Výjimku tvoří ti, kteří s oblibouvy

volávají spory proto, aby si kompenzovali svoji vlastní

nespokojenost. S konfliktními lidmi nic moc neudělá

me. Jediná šance je takového člověka rychle rozpoznat

a včas se mu vyhnout. Vždyť na každou hádku musí být

minimálně dva.

Pro řadu těchto lidí je samozřejmě pohodlnější žítži

vot ostatních, neustále někomu diktovat, co má či nemá

dělat, případně ho pomlouvat. Rozhodně bychom se

neměli do pomluv nebo intrik sami aktivně zapojovat.

Takové jednání by se velmi rychle otočilo proti nám.

neočekávané činnosti. Ovšem čas vyčleněný naodpoči

nek, uvolnění a koníčky by měl být nezbytnou součástí

každodenního plánování. Máme tak možnost přijít naji

né myšlenky a s odstupem času vidět některé záležitosti

z úplně jiného úhlu. Svůj denní program si všakneplá

nujme jen podle vlastních potřeb, nýbrž zohledňujme

i časový rozvrh lidí z našeho okolí.


30

Vždy je lepší někoho chválit než kritizovat. Všimněte si,

že jakmile řeknete o někom něco negativního, dozví se

to okamžitě všichni. S chválou bohužel nikdo nespěchá.

Abychom se sami nestali terčem konfliktů, musíme si zachovávat vůči ostatním určitý odstup. Musíme mít jasně stanovené hranice, za které nikoho nepustíme. A pozor! Kdo si laťku stanoví hodně nízko, těžko ji časem zvedá.

Mnoho osobních konfliktů vzniká nejennedorozumění, ale také ze závisti a z nespokojenosti se sebou samotným. Nedorozumění nebo hádce se dá předejít tím, že hned na začátku rozhovoru druhého upozorníme, že zrovna nejsme v dobré náladě. Každý, kdo má v soběalespoň trochu citu pro věc, tuto informaci přijme a naši protivnou náladu nebude chápat jako výzvu k boji.

Jsou ale chvíle, kdy se hádce prostě nemůžeme vyhnout. Měli bychom při ní zachovat klid a rozvahu apokud možno dbát na to, abychom byli s dotyčným sami, bez svědků. Není nic trapnějšího, než když potřebujeme druhým ukázat, „jak jsme mu to nandali“. Někdy je lépe se do konfliktu vůbec nepouštět a vyčkat, dokudneopadnou první silné negativní emoce. Třeba časem zjistíme, že byl úplně zbytečný. Pokud se nám podaří problémvyřešit, toto choulostivé téma už nikdy znovu neotevírejme. Také nezapomínejme, že moudřejší vždy ustoupí! Nesnažme se mít za každou cenu poslední slovo.

Může se také stát, že ten druhý chce v hádcepokračovat, přestože jsme přesvědčeni, že z naší strany je již všechno v pořádku. Pak je dobré říct: „Myslím, že jsem ti všechno vysvětlil, omluvil jsem se ti, nemám, co bych


31

více dodal“ a odejít! Účinná je také tzv. metodaotevřených dveří, která spočívá v tom, že dotyčnému odsouhlasíme jeho kritická slova, i když samozřejmě víme, že

jsme nevinní. Tím mu vezmeme vítr z plachet a on nemá

pro hádku další argumenty. Jinak se samozřejměnebojme říct svůj vlastní názor, braňme se, ale slušně.Snažme se hádku co nejrychleji ukončit smírem, dohodou.

Pokud se pohádáme s někým neznámým na ulici,podvědomě počítáme s tím, že ho již nikdy (při troše štěstí) neuvidíme, a tak nám nějaké to slovíčko ujede rychleji. Horší je, pohádáme-li se s někým, s kým jsme často ve styku nebo ke komu máme bližší vztah. Hádka se dá vyvolat velmi rychle, ale její následky se mohounapravovat hodně dlouho. A někdy to nejde vůbec.

„Není člověk ten, který by se zalíbil lidem všem,“říkávala babička ve stejnojmenné knize Boženy Němcové. Přesto či právě proto je třeba, abychom spolu vycházeli dobře, abychom byli vůči sobě vzájemně tolerantní. Hledejme na lidech ty lepší stránky, protože od každého z nich se můžeme něčemu přiučit. A nezapomínejme, že nikdy nemůžeme vědět, kdy se s dotyčným zase setkáme a v jakém postavení může vůči nám být.

Návod „jak předcházet konfliktům“ neexistuje. Existují jen obecná pravidla slušného soužití, ke kterým patří dochvilnost, spolehlivost a upřímnost. Nebojme sepřiznat, že něco nezvládáme, něčemu nerozumíme, že jsme udělali nějakou chybu, vše se dá řešit. Strach a obavy jsou totiž naším velkým nepřítelem, činí násnesvobodnými, úzkostnými a vyplašenými.


32

Sebevědomý člověk nepodléhá strachu, ale hledá řešení. Důvěřuje svým schopnostem, věří, že daný problém zvládne, i když z počátku neví jak.

Nezapomeňme, že všechny hádky a vypjaté emoce nakonec zahladí čas. Říct „ne“ znamená někdy více, než říct „ano“ Dnes často slýcháme o asertivním jednání. Co to znamená? Asertivita je umění říct „ne“, umění dát najevo svá přání a požadavky a také je umět prosadit. Asertivita představuje zbraň proti manipulaci ze strany druhých, je způsobem, jak požádat druhého o laskavost bez pocitu trapnosti. Mnoho lidí chodí dlouho okolo „horké kaše“, než o něco požádá. A to jim ubírá na sebevědomí.

Jsou také lidé, a není jich málo, kteří neradi něcoodmítají, jen aby nevypadali jako ti špatní, aby si to sostatními nerozházeli. Také ne každý je tak pohotový, abydokázal rychle zareagovat nebo uměl jednoduše říct „ne“. Asertivita tedy znamená určitý druh obrany.

Manipulace s druhými může mít různé podoby, odotevřené agresivity až po projevy nemohoucnosti a citového vydírání. Agresivita se projevuje častojednostranným svalováním odpovědnosti a viny na jiné, neustálou


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist