načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: O psech, zlodějích, strážníkovi i jiná vyprávění - Jerome Klapka Jerome

O psech, zlodějích, strážníkovi i jiná vyprávění
-20%
sleva

Kniha: O psech, zlodějích, strážníkovi i jiná vyprávění
Autor:

Z anglického originálu přeložil Milan Žáček Pokud si někdy rádi dopřejete porci starosvětského poklidu, kterému tak dobře sluší slunné odpoledne, nicnedělání a vyprávění ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  248 Kč 198
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-01-01
Počet stran: 208
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 202 stran
Vydání: Vyd. ve Vyšehradu 1.
Název originálu: Novel notes Idle ideas
Spolupracovali: z anglických originálů ... přeložil Milan Žáček
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2015-14
ISBN: 9788074295195
EAN: 9788074295195
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

V první části knihy najdeme výběr z volného "románu v kapitolách", který pojednává o tom, jak se skupinka přátel rozhodla napsat román. Přátelé, kterým se nejlépe tvoří na palubě hausbótu, vybírají hlavní hrdinku pro své dílo a přitom vyprávějí historky, které se udály jim nebo jejich známým. Diskutují o tom, jak vycvičit psa, aby uhlídal dům před zloději, vyměňují si zkušenosti s udílením rad, hovoří o prospěšnosti chudáků pro společnost, probírají inteligenci zvířat a to hlavně psů a koček. Druhá část je výborem ze sbírky příběhů, zamyšlení a moralit, kde Jerome zúročil své zkušenosti s vydáváním kulturního měsíčníku. Výbor z povídkové tvorby anglického humoristy přináší opět čtení plné inteligentního a laskavého humoru.

Popis nakladatele

Z anglického originálu přeložil Milan Žáček Pokud si někdy rádi dopřejete porci starosvětského poklidu, kterému tak dobře sluší slunné odpoledne, nicnedělání a vyprávění zábavných příběhů, potom jste správně sáhli po povídkách anglického spisovatele, jehož všichni znají jako autora Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě) a navazujícího románu Tři muži na toulkách. Jerome Klapka Jerome byl autorem 49 knižních titulů a divadelních her, mezi nimiž jeho laskavé, jemných humorem prostoupené povídky mají své nepominutelné místo. A tak je jen dobře, že tyto drobné prózy vystupují ze stínu dvou Jeromových nejznámějších bestsellerů, a připomínají nápaditého autora, který měl četné následovníky, ale žádného předchůdce.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jerome Klapka Jerome - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jerome K lap K a Jerome

O psech,

zlodeˇjích,

strážníkovi

i jiná vypráveˇní

VYŠEHRAD


Tran sla ti on © Milan Žáček, 2001 

Illus tra ti ons © Adolf Born, 2015

ISBN 978-80-7429-519-5


(15 )

KAPITOLA PRVNÍ

Jak jsme se rozhodli psát román

Když jsem jednoho večera po návratu domů z dýmkového 

dýchánku u Jephsona sdělil své ženě, že se chystám napsat 

román, ta myšlenka ji rozhodně potěšila. Řekla mi, že se 

často podivovala, proč mě něco takového nenapadlo dříve. 

„Jen se podívej,“ dodala, „jak jsou ty dnešní romány pro-

stoduché; jsem si jistá, že bys jeden napsat zvládl.“ (Jsem 

pevně přesvědčen, že mi Ethelbertha chtěla složit poklonu; 

nicméně v jejím způsobu vyjadřování panuje jakási nedbalost, která občas význam jejích slov zatemňuje.)

Jakmile jsem ji však informoval, že na díle bude spolupra- covat i můj přítel Jephson, pronesla jen pochybovačné „ach  tak“; a když jsem jí dále vysvětlil, že nám budou asistovat  i Selkirk Brown a Derrick MacShaughnassy, odpověděla mi  dalším „ach tak“, které však již neneslo pražádnou stopu  pochybovačnosti a z něhož bylo rázem jasné, že její zájem  o tuto záležitost, jakožto proveditelného projektu, dočista  vyprchal.

Domnívám se, že podle ní poněkud snížila naši šanci  na úspěch ta okolnost, že mí tři spolupracovníci jsou všich- ni staří mládenci. Vůči starým mládencům coby spole- čenské třídě má žena totiž chová silné předsudky. Mužův 

(16 )

nedostatek smyslu pro ženění nebo – pakliže tento smysl 

má – jeho nedostatek důvtipu něco takového provést prozrazuje buď slabost intelektu, nebo přirozenou mravní zpust-

lost, přičemž to první ubožákovi znemožňuje a to druhé 

odnímá způsobilost, aby se z něho někdy mohl stát skutečně 

užitečný romanopisec.

Snažil jsem se, aby pochopila prazvláštní výhody, které  náš plán přináší.

„Podívej se,“ jal jsem se vysvětlovat, „v běžném, nená- paditém románu se nám dostává myšlenek pouze jednoho  jediného člověka. Zato na tomto románu bude spolupra- covat čtveřice chytrých mužů. Veřejnosti se tak nabídne  možnost sledovat myšlenky a názory všech nás čtyř, a to  za cenu, která se obvykle žádá za stanoviska jen jednoho  autora. Pokud britský čtenář ví, o čem je řeč, tuto knihu si  bez meškání objedná, protože taková příležitost se několik  dalších let nemusí opakovat.“

Ethelbertha souhlasila, že něco takového je pravděpo- dobné.

„A navíc,“ pokračoval jsem a mé nadšení s prohlubujícím se  uvažováním nad touto věcí jen sílilo, „bude tato koupě mimo- řádně výhodná ještě v jednom ohledu. Do knihy nevložíme  jen své každodenní myšlenky. Do této knihy, pokud je unese,  vměstnáme veškerou inteligenci a moudrost, kterými dohro- mady disponujeme. Po ní už nenapíšeme žádnou další. Toto dílo bude mít nádech intelektuálního likvidačního výprodeje. Do tohoto románu jednoduše vložíme všechno, co víme.“

Ethelbertha sevřela rty a něco si pro sebe zamumlala;  načež nahlas poznamenala, že je jí jasné, že to musí být  otázka pouze jednoho svazku.

Tento náznak pošklebku mě ranil. Upozornil jsem ji, že už  existuje početný zástup speciálně vyškolených osob, jejichž  prací není nic jiného než pronášet nepříjemné poznámky  o spisovatelích a jejich dílech – což je povinnost, pokud  jsem mohl soudit, kterou se zdají být schopni vykonávat 

(17 )

i bez jakéhokoli dodatečného přispívání ze strany amatérů. 

A neodpustil jsem si doušku, že pod vlastní střechou by se 

literát mohl pohybovat v poněkud přátelštějším ovzduší.

Ethelbertha odpověděla, že já samozřejmě vím, jak to  myslela. Pravila, že nepochybuje o mně a že i Jephson má  bezpochyby dostatek rozumu (Jephson je zasnoubený), ale  jaksi nevidí smysl v tom, zvát ke spolupráci půlku far- nosti. (O zvaní „půlky farnosti“ nepadlo ani slovo. Ethel- bertha mluví někdy tak rozevlátě.) Myšlenku, že Brown  a MacShaughnassy by mohli být k nějakému užitku, označi- la za holý nesmysl. Co mohl takový párek neostřílených sta- rých mládenců vědět o životě a lidské povaze? Co se týkalo  konkrétně MacShaughnassyho, byla toho názoru, že pokud  bychom se pídili po tom, co ví pouze on, a přinutili ho nijak  neodbočovat, dokázali bychom to vtěsnat na jednu stránku.

Názor na MacShaughnassyho si vytvořila, když ho uvidě- la poprvé. Oba dva si náramně padli do oka; a jakmile jsem  se vrátil do salonu poté, co jsem ho šel vyprovodit k brance, její první slova byla: „Ten MacShaughnassy je prostě ohromný člověk. Vypadá to, že toho o všem tolik ví.“

Což MacShaughnassyho přesně vystihuje. Zdá se, že  toho ví neuvěřitelné spousty. Má v malíčku více znalostí  než kterýkoli jiný člověk, s nímž jsem se kdy setkal. Občas  jde o pravdivé znalosti; ale obecně vzato se vyznačují úžas- nou nespolehlivostí. Kam na ně chodí, je tajemství, které  se prozatím nikomu nepodařilo odhalit.

Když jsme začali vést společnou domácnost, byla Ethel- bertha ještě velmi mladá. (Vzpomínám si, že náš první  řezník v ní málem přišel o zákazníka, protože jí nepřestá- val říkat „slečinko“ a pořád jí předával vzkazy, které měla  vyřídit své matce. Domů chodila celá uplakaná. Říkala, že  se asi nehodí, aby byla něčí manželka, ale že nechápe, proč  ji na to mají upozorňovat nějací živnostníci.) Zcela přirozeně  nebyla v záležitostech spjatých s vedením domácnosti příliš  zběhlá, a jelikož si to uvědomovala, pohlížela s  vděčností 

(18 )

na každého, kdo jí mohl poskytnout užitečné pokyny a rady. 

Když se u nás objevil MacShaughnassy, připadl jí jako 

nějaký velebný děd Vševěd. Věděl vše, co bylo třeba znát 

v domácnosti, od vědecké metody, jak oloupat brambory, až 

po léčení kočičích křečí, a Ethelbertha mu seděla u nohou, 

obrazně řečeno, a za jeden večer získala informace, jak uči-

nit dům neobyvatelný po dobu jednoho měsíce.

Řekl jí, jak je třeba rozdělávat oheň. Řekl, že způsob, kte- rým se v této zemi ohně obvykle rozdělávají, odporuje všem  přírodním zákonům a ukázal jí, jak se tento úkon provádí  v Krymském Tatarsku nebo na nějakém podobném místě,  kde je umění rozdělávání ohňů jedině správně chápáno.  Dokázal jí, že zavedením krymsko-tatarské metody lze  nepředstavitelně ušetřit čas a námahu, o uhlí ani nemlu- vě; a hned na místě ženu této metodě naučil, načež se tato  vydala bez meškání dolů do kuchyně a vše vysvětlila služce.

Amenda, naše tehdejší děvče pro všechno, byla výjimeč- ně flegmatická mladá žena a v jistých ohledech i vzorná  služebná. Nikdy se nehádala. Zdálo se, že nikdy v mysli  nechová žádné vlastní názory. Naše pokyny přijímala bez  odmlouvání a vykonávala je s takovou pedantskou přesností a tak očividným nedostatkem jakéhokoli pocitu odpovědnosti, pokud šlo o výsledky, že naše domácí zákonodárství  zahalila do zcela vojenské atmosféry.

I při výkladu MacShaughnassyho náležitého rozdělávání ohně jen v tichosti poslouchala. Jakmile Ethelbertha  domluvila, jen pronesla:

„Chcete, abych takto rozdělávala oheň?“

„Ano, Amendo, zapamatuj si, že v budoucnu už nikdy  jinak oheň rozdělávat nebudeme.“

„Jak je libo, paní,“ odpověděla Amenda s dokonalým nezá- jmem a tím celá záležitost pro ten večer skončila.

Nadcházejícího rána jsme při příchodu na snídani v kuchyni našli krásně prostřený stůl, ale po snídani nebyla  ani stopa. Vyčkávali jsme. Uběhlo deset minut, čtvrt hodi-

(19 )

ny, dvacet minut. Potom Ethelbertha zazvonila na zvonek. 

Nato se objevila Amenda, klidná a uctivá. „Amendo, víš, že 

hodina snídaně je půl deváté?“ 

„Ano, paní.“

„A víš ty vůbec, že teď už je skoro devět?“

„Ano, paní.“

„A je tedy snídaně připravená?“

„Ne, paní.“

„A bude někdy připravená?“

„Víte, paní,“ odvětila Amenda upřímně a nevzrušeně,  „abych pravdu řekla, myslím, že nebude.“

„V čem to vězí? Nejde zapálit oheň?“

„Ale ano, jde zapálit velmi dobře.“

„A proč tedy tu snídani neuvaříš?“

„Protože než se zase otočíte, už zhasne.“

Amenda se dobrovolně nikdy nepouštěla do žádných  výkladů. Odpověděla na otázku, kterou jste jí položili, a pak  zmlkla. Jednou jsem na ni zavolal do kuchyně ještě předtím,  než jsem pochopil tuto její zvláštnost, abych se jí zeptal,  jestli ví, kolik je hodin. Odpověděla: „Ano, pane,“ a zmizela  v kuchyni vzadu. Po uplynutí přibližně třiceti vteřin jsem  na ni zase zavolal. „Před chvílí jsem po tobě, Amendo, chtěl,“  pravil jsem vyčítavě, „abys mi řekla, kolik je hodin.“

„Opravdu?“ zavolala na mě příjemným hlasem. „Prosím  za prominutí. Myslela jsem si, že se mě ptáte, jestli vím,  kolik je hodin – je půl páté.“

Ethelbertha se ptala – abych se vrátil k našemu ohni –,  jestli se pokoušela jej znovu rozdělat.

„Ach ano, paní,“ odpověděla dívka. „Zkusila jsem to čty- řikrát.“ Pak vesele dodala: „Jestli chcete, můžu to zkusit  ještě jednou.“

Amenda byla ta nejochotnější služebná, které jsme kdy  vypláceli mzdu.

Ethelbertha řekla, že sejde dolů a oheň sama zapálí,  a vyzvala Amendu, aby ji následovala a pozorovala, jak to 

(20 )

dělá. I mě začalo zajímat, jak celý pokus dopadne, a rovněž 

jsem se za nimi vydal. Ethelbertha si vyhrnula šaty a pus-

tila se do práce. Amenda a já jsme stáli opodál a přihlíželi.

Když uběhla asi tak půlhodina, Ethelbertha z tohoto  klání celá rozpálená, špinavá a kapánek mrzutá odstoupila.  Krb si uchovával tentýž chladný, cynický výraz, s nímž nás  přivítal při příchodu.

Pak jsem to zkusil já. Na mou čest, snažil jsem se, seč  jsem mohl. Dychtivě jsem toužil po úspěchu. Jedním důvo- dem bylo to, že jsem chtěl svou snídani. Dalším pak to, že  jsem chtěl říkat, že jsem něco takového dokázal. Připadalo  mi, že rozdělat oheň, který byl připravený tak, jak připrave- ný byl, by pro každého smrtelníka znamenal výkon, na nějž  by mohl být po zásluze hrdý. Vždyť ani za normálních okol- ností není rozdělávání ohně nic jednoduchého: cítil jsem, že něco takového dokázat s handicapem uvaleným MacShaughnassyho pravidly mohlo být činem, na nějž by se ještě  dlouho vzpomínalo. Pakliže bych uspěl, měl jsem v úmyslu  obejít celou čtvrť a hlasitě se chvástat.

Nicméně jsem neuspěl. Zapálil jsem řadu jiných věcí,  kuchyňským kobercem počínaje a kočkou, která se mi mota- la pod rukama, konče, leč materiály uvnitř kamen byly podle  všeho ohnivzdorné.

Ethelbertha a já jsme se posadili, každý na jedné straně  našeho bezútěšného ohniště, dívali jsme se na sebe a mys- leli na MacShaughnassyho, dokud naše zoufalství nepře- rušilo zaštěbetání Amendy, která přišla s jedním z těch  svých praktických návrhů, kterými nás občas oblažovala  a na které jsme mohli či nemuseli přistupovat, jak nám  bylo jen libo.

„Možná,“ pravila, „bych ho alespoň pro dnešek mohla  zapálit postaru.“

„Učiň tak, Amendo,“ řekla Ethelbertha a povstala. A po- tom dodala: „Myslím, že oheň budeme už vždy rozdělávat  jen postaru, Amendo, budeš-li tak laskavá.“

(21 )

Jindy nám zase předvedl, jak se dělá káva – podle arab- ských postupů. Arábie musí být velmi nepořádné místo,  pokud tam kávu dělají častěji. Zašpinil dvě pánve, tři kra- jáče, jeden ubrus, jedno struhátko na muškátové oříšky, jed- nu předložku před krbem, tři šálky a sám sebe. Výsledkem  byla káva pro dva – co by bylo třeba v případě celé sešlosti,  si člověk radši ani nechce představit.

Skutečnost, že nám už hotová káva nechutnala, MacShau- ghnassy připisoval našemu pokleslému vkusu – následku  dlouhodobého holdování podřadnému zboží. Sám pak oba  šálky vypil, a potom odjel domů drožkou.

Vzpomínám si, že v oné době měl i tetičku, tajuplnou  postarší dámu, která žila v jakémsi odlehlém útulku, odkud způsobovala nepopsatelné útrapy všem MacShaughnassyho přátelům. Co nevěděl on – těch pár věcí, na které nebyl  expert –, to věděla jeho tetička. „Ne,“ říkával s odzbrojující  upřímností, „ne, v tom vám opravdu nedokážu poradit. Ale,“  dodával vzápětí, „řeknu vám, co udělám. Napíši své tetičce  a zeptám se jí.“ A za den za dva se vracel a přinášel tetiččinu  radu; a pokud jste byli mladí a nezkušení nebo od přírody  natvrdlí, mohli jste se jí i řídit.

Při jedné příležitosti nám přes MacShaughnassyho poslala recept na hubení švábů. Byli jsme nastěhovaní ve velmi  malebném starém domě; ale jak už to s většinou malebných  starých domů bývá, jeho výhody spočívaly hlavně ve vněj- ším vzezření. V jeho vrzající konstrukci se nacházela řada  děr, puklin a štěrbin. Znenadání se nám uprostřed jídelny  zjevovaly žáby, které se předtím ztratily a vydaly špatným  směrem, což u nich vzbuzovalo zjevně stejné překvapení  a nelibost jako u nás. Z domu si udělal tělocvičnu početný  dav krys a myší, který se vyznačoval pozoruhodným zájmem  o tělesné aktivity; a z kuchyně se po desáté večer stával  klub švábů. Slézali se skulinami v podlaze a prasklinami  ve zdech a dováděli tím svým lehkovážným, neukázněným  způsobem až do časného jitra.

(22 )

Vůči krysám a myším Amenda nic nenamítala. Říkala,  že je docela ráda pozoruje. Ovšem vůči švábům měla před- sudky. Proto se celá rozzářila, když jí má žena řekla, že  nám MacShaughnassyho tetička dala naprosto spolehlivý  recept na jejich likvidaci.

Nakoupili jsme potřebné přípravky, namíchali směs a roz- místili ji po domě. Brouci přišli a snědli ji. Vypadalo to, že  jim chutná. Všechnu ji spořádali a očividně je kormoutilo,  že jí není víc. Neumřeli však.

Sdělili jsme tyto skutečnosti MacShaughnassymu. Usmál  se velmi potutelně, a hlubokým hlasem plným zlověstnosti  nám řekl: „Jen ať jedí!“

Připadalo nám, že jde o jeden z těch pomalých, zákeř- ných jedů. Záškodníka nezabíjí ihned, avšak nabourává jeho  tělesnou konstituci. Živočich den po dni chřadne a skomírá,  přičemž není s to říci, co se s ním děje, až pak jednoho rána  vstoupíme do kuchyně a najdeme ho na zemi chladného  a ztuhlého.

Směsi jsme tedy vyrobili více, každou noc jsme ji nastra- žili a švábi z celé farnosti se na ni slézali jako na pivo. Noc  co noc přicházeli v stále hojnějším počtu. Přiváděli s sebou  všechny své známé a příbuzné. O celé věci se dozvěděli také  cizí brouci – brouci z cizích domácností, co si na nás nemohli  dělat pražádné nároky – a přicupitávali v celých hordách  a naše šváby se o jed snažili okrást. Koncem týdne jsme  do své kuchyně přilákali z širokého dalekého okolí každou  breberku, která se dokázala udržet na nohou.

MacShaughnassy pravil, že je to tak správně. Vyčistí- me celou čtvrť na jeden zátah. Brouci pojídali návnadu bez  přestávky už deset dní a on říkal, že konec nemůže být  daleko. To jsem slyšel rád, protože jsem začínal mít pocit,  že tato bezbřehá pohostinnost nám udělá díru do rozpočtu.  Krmili jsme je pěkně drahým jedem, a jak je vidět, tak jim  to svědčilo.

(23 )

Sešli jsme dolů, abychom se podívali, jak se jim daří.  MacShaughnassy měl za to, že vypadají divně, a byl toho  názoru, že začínají tělesně chátrat. Pokud šlo o mě, mohu  říci jenom tolik, že si jaktěživ nepřeji spatřit dav zdravěji  vypadajících brouků.

Je pravda, že jeden toho večera opravdu umřel. Byl zpo- zorován, jak se snaží prchnout s nepřiměřeně velkým dílem  jedu, a tři nebo čtyři další švábi se na něho zběsile vrhli  a zabili ho.

Byl to však jediný, pokud jsem mohl soudit, jemuž Mac- Shaughnassyho recept přivodil zkázu. Co se týče ostatních,  ze směsi jen ztloustli a zbuclatěli. Některým se dokonce  začala formovat pozoruhodná figura. Jejich počty jsme nako- nec snížili za pomoci jakéhosi běžného přípravku z drogerie.  Nicméně v domě se jich za přispění MacShaughnassyho jedu  usadily takové spousty, že jejich konečná likvidace byla nyní  již neproveditelná.

O MacShaughnassyho tetičce jsem poslední dobou už  neslyšel. Možná si některý z MacShaughnassyho důvěrných  přátel obstaral její adresu, přijel za ní a zavraždil ji. Je-li  tomu tak, chtěl bych mu poděkovat.

Před nedávnem jsem se snažil MacShaughnassyho z jeho  neblahé vášně týkající se udílení rad vyléčit tím, že jsem  mu zopakoval velmi smutnou historku, kterou mi vyprávěl  jistý pán, jehož jsem potkal v jednom vlaku na své cestě  Amerikou. Cestoval jsem z Buffala do New Yorku a během  dne mě najednou napadlo, že bych si cestu mohl zpříjemnit,  kdybych z vlaku vystoupil v Albany a zbytek vzdálenosti  urazil po vodě. Nevěděl jsem však, jak lodě jezdí, a neměl  jsem u sebe ani průvodce. Rozhlédl jsem se, jestli by mi  náhodou nemohl někdo pomoci. U vedlejšího okna seděl  mírumilovně vyhlížející postarší pán, který četl knihu, jejíž  obálka mi byla dobře známá. Uznal jsem ho za inteligent- ního a oslovil ho.

(24 )

„Promiňte mi, že vás ruším,“ řekl jsem a posadil se napro- ti němu, „ale mohl byste mi dát nějakou informaci ohledně  lodní dopravy mezi Albany a New Yorkem?“

„Inu,“ odpověděl a vzhlédl s příjemným úsměvem, „jezdí  tam celkem tři linky. Je to Heggartyova linka, ale ti jezdí  jenom do Catskillu. Pak tam jsou poughkeepsijské lodě, kte- ré jezdí obden. Nebo pak to, co my nazýváme průplavní loď.“

„Ach tak,“ já na to. „No a kterou byste mi mohl doporu- čit?“

S výkřikem se vymrštil na nohy a stál přede mnou s tak  rozezleným výrazem v očích, že jsem v nich četl smrt.

„Ty lotře!“ zasyčel slovy stěží ovládané zuřivosti. „Tak  o to ti tedy jde, co? Tady máš něco, s čím budeš potřebovat  poradit,“ a vytasil šestiranný revolver.

Ranilo mě to. A také jsem měl pocit, že pokud by měl  náš rozhovor pokračovat, mohl bych se cítit být raněn ješ- tě více. Zanechal jsem ho tam tedy beze slůvka rozloučení  a přesunul se na opačný konec vagonu, kde jsem se posadil  mezi korpulentní dámu a dveře.

Stále jsem přemítal o tomto incidentu, když jsem zvedl  zrak a spatřil jsem onoho postaršího pána, jak se ke mně  blíží. Vstal jsem a položil ruku na kliku. Nesměl mě překva- pit nepřipraveného. On se však konejšivě pousmál a napřáhl  ke mně ruku.

„Napadlo mě,“ řekl, „že jsem se možná před chvilkou  zachoval poněkud hrubě. Kdybyste dovolil, rád bych vám  to vysvětlil. Myslím, že až si vyslechnete můj příběh, vše  pochopíte a odpustíte mi.“

Něco v jeho chování ve mně vzbuzovalo důvěru. Našli  jsme si klidné místo v kuřáckém voze. Já jsem si dal whisky  s citronem a on si objednal jakousi zvláštní směsici vlastní  receptury. Potom jsme si zapálili doutníky a on se pustil  do vyprávění.

„Před třiceti lety,“ řekl, „jsem byl mladý muž se zdravou  sebedůvěrou a s touhou činit druhým jen dobro. Nepova-

(25 )

žoval jsem se za génia. Dokonce jsem se nepovažoval ani 

za nikterak výjimečně inteligentního či nadaného. Ale zdálo 

se mi – a čím více jsem si všímal počínání svých bližních, tím 

víc ve mně toto zdání sílilo – že jsem obdařen do nezvyklé 

a pozoruhodné míry prostým a praktickým selským rozumem. S tímto vědomím jsem napsal malou příručku, kterou 

jsem pojmenoval Jak být šťastný, bohatý a moudrý, a vydal 

jsem ji na vlastní náklady. Netoužil jsem po zbohatnutí. Jen 

jsem chtěl být lidem prospěšný.

Kniha nezpůsobila takový rozruch, jak jsem předpoklá- dal. Prodalo se nějakých dvě stě tři sta výtisků a pak prodej  prakticky ustal.

Přiznávám, že jsem byl zpočátku zklamán. Ale za něja- kou dobu jsem došel k závěru, že nechtějí-li se lidé řídit mými  radami, je to spíše k jejich škodě než k mé a celou záležitost  jsem pustil z hlavy.

Jednoho rána, asi dvanáct měsíců nato, jsem seděl ve své  pracovně, když za mnou přišel sluha a oznámil mi, že dole  se nachází muž, který by mě velmi rád navštívil.

Požádal jsem ho, aby ho poslal nahoru, a muž vzápětí  dorazil.

Byl to prostý člověk, ale měl otevřenou, bystrou tvář  a choval se nadmíru uctivě. Pokynul jsem mu, aby se posa- dil. Vybral si židli a posadil se skoro až na samý okraj.

,Doufám, že mi odpustíte tento vpád, pane,‘ spustil roz- vážně, přičemž si celou dobu mnul klobouk; ,ale ujel jsem  více než dvě stě mil, abych vás mohl navštívit.‘

Vyjádřil jsem své potěšení a on pokračoval: ,Bylo mi řeče- no, že vy jste ten pán, co napsal tu malou knížečku Jak být šťastný, bohatý a moudrý.‘

Všechny tyto položky pomalu vypočítal a s láskou se  u každé pozastavil. Přitakal jsem.

,Víte, pane, je to krásná kniha,‘ pokračoval. ,Já nejsem  z těch, co mají vlastní rozum – nemám ho ani za mák –, ale  vím toho aspoň tolik, že poznám, kdo ho má; a když jsem 

(26 )

tak četl tu knížečku, říkám si, Josiahu Hackette (tak se 

jmenuji, pane), až nebudeš vědět na čem jsi, nelámej si nic 

tu svou pitomou hlavu, která ti stejně řekne jenom nesmy-

sly; běž za tím pánem, který tu knížku napsal, a požádej 

ho o radu. Je to laskavý pán, což musí každý uznat, a on 

ti ji dá; a až ji získáš, pusť se do toho plnou parou, pro nic 

se nezastavuj, protože on už ví, co je pro tebe dobré, stejně 

jako ví, co je dobré pro všechny ostatní. To jsem si teda řekl, 

pane; a proto tu teď i jsem.‘

Odmlčel se a otřel si čelo zeleným bavlněným kapesníkem. Vyzval jsem ho, aby pokračoval.

Vyšlo najevo, že tento dobrý muž se chce oženit, ale nedo- kázal se rozhodnout, koho si to vlastně chce vzít. Měl spa- deno – tak to vyjádřil – na dvě mladé ženy a ony, jak se  domníval, mu jeho pozornost oplácely více, než je obvyklé.  Jeho potíž spočívala v rozhodnutí, která z těch dvou – obě  byly výtečné a pozoruhodné mladé osoby – by ho doplnila  jako ideální manželka. První z nich, Julianu, jedinou dceru  námořního kapitána na odpočinku, popsal jako půvabnou  dívku. Druhá, Hannah, byla starší a veskrze zralejší žena.  Byla nejstarší z celého širokého potomstva. Její otec, jak  mi bylo sděleno, byl bohabojný muž, jemuž se dařilo dobře  v dřevařské živnosti. Požádal mě, kterou z nich bych mu  mohl doporučit, aby pojal za ženu.

Byl jsem polichocen. Který člověk na mém místě by  nebyl? Tento Josiah Hackett přijel z velké dáli, aby si vysle- chl mé moudré stanovisko. Byl ochoten – ba co dím, dych- tiv – svěřit své celoživotní štěstí mému úsudku. Nechoval  jsem žádné pochyby o tom, že tak učinil naprosto správně.  Vždy jsem měl za to, že volba manželky je věcí, jež si vyža- duje chladného, nezaujatého soudu, kterého není schopen  žádný snoubenec. V tomto případě bych neváhal nabídnout  radu i tomu nejmoudřejšímu muži. Cítil jsem, že u tohoto  chudého, prostomyslného chlapíka by odmítnutí hraničilo  s krutostí.

(27 )

Podal mi fotografie obou mladých dam, mezi nimiž si měl  vybrat. Rychle jsem si poznamenal na zadní stranu každé  z nich ty detaily, o nichž jsem si myslel, že mi napomohou  při odhadování jejich způsobilosti pro obsazení zmíněného  volného místa, a slíbil jsem mu, že celou záležitost náležitě  uvážím a během jednoho či dvou dnů mu napíši.

Jeho vděk mě dojal. ,Nedělejte si starosti s psaním dopisů,  pane,‘ řekl; ,jenom prostě na kus papíru čmárněte „Julia“  nebo „Hannah“ a strčte to do obálky. Já už budu vědět, co  to znamená – to bude ta, kterou si vezmu.‘

Pak mě uchopil za ruku a odešel.

Výběru Josiahovy manželky jsem věnoval značnou dávku  uvažování. Chtěl jsem, aby byl šťastný.

Juliana byla bezpochyby velice hezká. Kolem koutků úst  se jí tetelila potlačovaná dovádivost, která vyvolávala dojem  zvonivého smíchu. Pokud bych jednal na základě dojmů,  Josiahovi bych do náruče vtiskl právě ji.

Ale, uvažoval jsem, pro roli manželky jsou potřeba solid- nější vlastnosti než pouhopouhá hravost či hezký zevnějšek.  Hannah, ačkoli nikterak tak okouzlující, byla zcela jasně  obdařena jak rázností, tak zdravým rozumem – vlastnostmi  pro ženu chudého muže nadmíru důležitými. Hannin otec  byl zbožný člověk a „dařilo se mu dobře“ – byl to zcela jistě  šetrný, uvážlivý muž. Určitě jí vštípil základy hospodaření  a ctnosti; a později by mohla i k něčemu malému přijít. Byla  nejstarší z početného potomstva. Bylo jisté, že musela hodně  pomáhat matce. Bude mít zkušenosti s chodem domácnosti  a bude chápat, co obnáší výchova dětí.

Juliin otec, na druhé straně, byl námořní kapitán na  odpočinku. Mořeplavci jsou zpravidla zcela zpustlá indi- vidua. Určitě měl ve zvyku procházet se po domě a užívat  jazyka a vyjadřovat názory, jejichž poslouchání muselo mít  na formování charakteru dospívající dívky neblahý vliv.  Juliana byla jeho jediná dcera. Z jedináčků obvykle rostou  špatní lidé. Příliš se jim dovoluje prosazovat si svou vůli. 

(28 )

Pohledná dcera námořního kapitána na odpočinku bude 

naprosto jistě rozmazlená.

Musel jsem si taktéž připomínat, že Josiah je zcela zjevně  muž mdlého charakteru. Bude mu třeba vedení. A Hannah  se v očích zračilo cosi, co vedení vrchovatě prozrazovalo.

Uplynuly dva dny a já jsem byl rozhodnut. Napsal jsem  na kousek papíru ,Hannah‘ a poslal jsem jej.

Po čtrnácti dnech jsem od Josiaha obdržel dopis. Děko- val mi za mou radu, ale jen tak mimochodem dodával, že  si přál, abych se nakonec rozhodl pro Julii. Psal však, že je  nicméně přesvědčen, že vím, co je nejlepší, a že v době, kdy  budu dopis číst, už budou s Hannah svoji.

Ten dopis mě zneklidnil. Začal jsem pochybovat, jestli  jsem nakonec opravdu zvolil tu správnou ženu. Jen si před- stavte, že by Hannah nebyla taková, za jakou jsem ji měl!  Jaké neštěstí by to pro Josiaha bylo. Jaké údaje jsem měl  k dispozici? Stačily jako podklady pro zvažování? Jak jsem  mohl vědět, že Hannah nebyla líná, nevrlá ženská, neustá- lý trn v oku své ubohé přepracované matky, nevyléčitelný  bolák pro své mladší bratry a sestry? Jak jsem mohl vědět, že byla náležitě vychovaná? Její otec mohl být sakramentský prolhanec: jak to zjevně u zbožných mužů bývá. Mohla  se od něj naučit jen pokrytectví.

A jak jsem pak mohl vědět, že Julianina veselá dětin- skost nedozraje do sladké, radostné ženskosti? Její otec  mohl být navzdory všemu, co jsem si myslel, vzor toho, co  by měl námořní kapitán na odpočinku představovat; navíc se sympatickou sumičkou investovanou v nějakém bezpečném podniku. A Juliana byla jeho jediným dítětem. Jaký  důvod jsem měl odnímat tomuto lepému mladému stvoření  lásku k Josiahovi?

Vzal jsem ze stolu její fotografii. Jako by se mi zdálo, že  v těch velkých kukadlech cítím náznak vyčítavého pohledu.  Viděl jsem před sebou scénu v malém vzdáleném domku,  když první zprávy o Josiahově sňatku dopadly jako krutý 

(29 )

kámen do dosud poklidných vod jejího života. Viděl jsem ji, 

jak klečí u otcova křesla, zatímco jí ten bělovlasý, opálený 

kmet jemně hladí zlatovlasou hlavu, která se na jeho hrudi 

otřásá tichými vzlyky. Hryzání svědomí pro mě bylo skoro 

nesnesitelné.

Odložil jsem ji a zadíval jsem se na Hannah – mým přičiněním vyvolenou. Zdálo se mi, že se na mě usmívá v bezcit- ném triumfu. A tehdy se mě začal vůči Hannah zmocňovat  pocit naprosté antipatie.

Bojoval jsem proti tomuto pocitu. Říkal jsem si, že jsem  předpojatý. Ale čím více jsem se proti němu stavěl, tím se  stával silnější. Odhadoval jsem, že postupem času přeros- te od rozmrzelosti k nelibosti a od nelibosti k nenávisti.  A to měla být žena, kterou jsem Josiahovi uvážlivě vybral  za životní partnerku!

Několik týdnů jsem nezažil trochy klidu. S hrůzou jsem  otvíral každý dopis, který mi došel, neboť jsem se bál, že  bude od Josiaha. Při každém zaklepání jsem vyskakoval  z křesla a rozhlížel se po úkrytu. Pokaždé, když jsem v novi- nách četl titulek ,Rodinná tragédie‘, mi na čele vyrazil stu- dený pot. Už jsem čekal, že si přečtu, jak se Josiah a Han- nah navzájem zavraždili a umřeli s mým jménem na rtech.

Postupem času, když jsem se nic nedozvídal, začaly se mé  obavy tišit a začala se mi vracet i víra v intuitivně správný  úsudek. Možná jsem Josiahovi a Hannah prokázal dobrou  službu a oni mi blahořečili. Uplynuly tři mírumilovné roky  a já jsem na existenci Hackettů začínal zapomínat.

Pak přišel znovu. Jednoho večera jsem se vrátil domů  z obchodního jednání a našel jsem ho, jak na mě čeká v hale.  V momentě, kdy jsem ho spatřil, jsem seznal, že mé nejhorší  obavy se pravdě ani nepřiblížily. Pokynul jsem mu, aby mě  následoval do pracovny. Učinil tak a posadil se na stejnou  židli, v níž spočinul i před třemi lety. Prošel pozoruhodnou  proměnou; vypadal staře a ztrápeně. V jeho jednání se zra- čila odevzdaná beznaděj.

(30 )

Chvíli jsme nic neříkali; on si mnul klobouk jako při  prvním rozhovoru, já jsem předstíral, že si rovnám papíry  na stole. Po nějaké době, když se mi zdálo, že cokoli bude  snesitelnější než takové ticho, jsem se k němu obrátil.

,Obávám se, že se vám moc nedařilo, co, Josiahu?‘ zeptal  jsem se.

,Ne, pane,‘ odvětil klidně; ,to rozhodně nemůžu říct, ani  zdaleka. Z té vaší Hannah se vyklubala pěkná saň.‘

V jeho slovech nebyla slyšet ani stopa výčitky. Jednoduše  konstatoval smutnou skutečnost.

,Ale jinak je vám dobrou manželkou,‘ zkusil jsem to. ,Má  své chyby, ovšem. Kdo by je neměl. Ale je rázná. No tak,  uznejte přece, že je to ženská od rány.‘ Byl jsem povinován  sám sobě nacházet na Hannah něco dobrého a toto bylo to  jediné, co mě v dané chvíli napadlo.

,Ano, to je,‘ připustil. ,Ale někdy mi tak připadá, že na ten  náš mrňavý domek až moc.

Víte,‘ pokračoval, ,Hannah má v povaze vás tlačit někam  do rohu; a pak její matka umí být občas taky pěkně nepří- jemná.‘

,Její matka!‘ zvolal jsem, ,ale co ta má s vámi společného?‘

,Víte, pane,‘ odpověděl, ,ona s námi teď žije – od té doby,  co odešel starý pán.‘

,Otec Hannah! Je tedy mrtev?‘

,No ne tak docela,‘ on na to. ,Asi před rokem utekl s jed- nou mladou ženou, která učila v nedělní škole, a dali se  k mormonům. Všechny to naprosto zaskočilo.‘

Zaúpěl jsem. ,A jeho podnikání,‘ vyzvídal jsem, ,ta dře- vařská živnost, kdo v ní pokračuje?‘

,Ach ta!‘ opáčil Josiah. ,Tak ta se musela rozprodat, aby  se splatily dluhy, nebo aby se k nim člověk aspoň dostal.‘

Poznamenal jsem, že je to pro jeho rodinu určitě hrozná  rána. Předpokládal jsem, že domácnost se rozpadla a všich- ni se rozprchli.

(31 )

,Ne, pane,‘ odpověděl prostě, ,nijak zvlášť se nerozprchli.  Všichni bydlí teď u nás.

Ale pozor,‘ pokračoval, když uviděl výraz v mé tváři;  ,samozřejmě že vás se to nijak netýká. Určitě máte habaděj  svých vlastních starostí. Nepřišel jsem, abych vás zatěžoval  ještě těmi mými. To bych se vám mrzce odměnil za veškerou  vaši laskavost.‘

,Co se stalo s Julií?‘ zeptal jsem se. Měl jsem pocit, že už  se ho nechci vyptávat na věci spjaté s ním osobně.

Ustálenou zádumčivost jeho rysů narušil úsměv. ,Bože  můj,‘ pravil radostnějším tónem, než s jakým se dosud vyja- dřoval, ,jen si na ni vzpomenu, už se mi zatetelí srdce, to  vám říkám. Je provdaná za jednoho mého přítele, mladého  Sama Jessopa. Když není Hannah doma, občas se vytratím  a jdu je navštívit. Víte, podívat se k nim domů je jako spatřit  záblesk nebe. Sam si mě kvůli tomu často dobírá. „Josiahu,  ty hlavo dubová, tys to vyved,“ říká co chvíli. Víte, pane, já  a Sam jsme staří kamarádi, takže mu nějak nepřijde, když  si ze mě někdy utahuje.‘

Úsměv se z jeho tváře za chvilku vytratil a on s povzdechem dodal: ,Ano, často tak přemýšlím, jaká radost by mě  čekala, kdyby vám tehdy místo Hannah vyšla Juliana.‘

Cítil jsem, že za každou cenu musím zase stočit řeč na  Hannah. Řekl jsem: ,Vy a vaše žena žijete stále na tom sta- rém místě, nemýlím-li se?‘

,Ano,‘ odpověděl, ,pokud to můžete nazvat žitím. Když je  nás teď tolik, je to spíš nekonečná bitva.‘

Pokračoval dále v tom smyslu, že neví, jak by všechno  zvládl, kdyby nebylo Juliina otce. Řekl, že kapitán se chová  jako anděl, jestli ne jako něco ještě lepšího.

,Netvrdím, že se může v chytrosti rovnat lidem jako jste  vy, pane,‘ vysvětloval. ,Není to člověk, ke kterému byste si  šli pro radu jako třeba k vám, pane; ale přesto je to velký  dobrák.

(32 )

A to mi připomíná, pane,‘ pokračoval, ,proč jsem sem  vůbec přišel. Budete si myslet, že jsem příliš smělý, když  tak žádám, ale –‘

Přerušil jsem ho. ,Josiahu,‘ pravil jsem, ,uznávám, že  za to, co se vám stalo, nesu velkou vinu já. Požádal jste mě  o radu a já vám ji dal. Nebudeme se přít o to, kdo z nás byl  větší pitomec. Důležité je, že jsem vám vyhověl a já nejsem  z těch, co by utíkali před zodpovědností. Bude-li to, oč teď  žádáte, v mých silách, rád vám to poskytnu.‘

Byl oněmělý vděčností. ,Věděl jsem to, pane,‘ řekl nako- nec. ,Věděl jsem, že vy mě neodmítnete. Řekl jsem to i Han- nah. Říkám jí: „Zajdu za tím pánem a zeptám se ho. Půjdu  za ním a požádám ho o radu.“‘

Vydechl jsem: ,O co?‘

,O radu,‘ zopakoval Josiah, přičemž ho můj tón očividně  překvapil, ,v jedné malé věci, ve které se pořád nemůžu  jaksi rozhodnout.‘

Nejdřív jsem si myslel, že se pokouší o sarkasmus, ale  nebylo tomu tak. Ten človíček tam seděl a páčil ze mě radu,  jestli by měl investovat tisíc dolarů, jež mu chtěl půjčit Juliin  otec, do koupě prádelny či baru. Takže mu to ještě nestačilo  (mám na mysli mé poradenství); zatoužil po něm opět a jal  se uvádět důvody, proč bych mu je měl poskytnout. Namítal,  že volba manželky byla úplně jiná záležitost. Možná že v té  věci mě o pomoc vůbec žádat neměl. Ovšem radu, kterou ze  dvou živností by si měl nejradši vybrat, mu přece kterýkoli  obchodník dát mohl. Řekl mi, že si zrovna nedávno znovu  přečetl mou knížku Jak být šťastný, atd., a pakliže se muž,  který ji napsal, nedokáže rozhodnout mezi výhodami jedné  konkrétní prádelny a jednoho konkrétního baru, kteréžto  instituce se nacházejí v jednom a tomtéž městě, pak mu tedy  nezbývá než prohlásit, že vědomosti a moudrost v tomto  vezdejším světě nemají očividně pražádné praktické použití.

Abych pravdu řekl, ono to opravdu vypadalo jako jedno- duchá věc. Nebylo pochyb o tom, že v této věci já, jakožto 

(33 )

kvalifikovaný podnikatel, musím být schopen vynést uváž-

livější stanovisko než toto přitroublé hovádko. Neměl bych 

kouska citu, kdybych mu pomoc odmítl. Slíbil jsem mu, že 

se touto záležitostí začnu zabývat, a obeznámím ho se svým 

názorem.

Vstal a potřásl mi rukou. Řekl, že se ani nebude pokoušet  mi děkovat; slova by k tomu ani nestačila. Rychle si otřel  slzu a odešel.

Této tisícidolarové investici jsem věnoval tolik uvažování,  že bych mohl založit zbrusu novou banku. Rozhodně jsem  nechtěl, pokud to bylo alespoň trochu možné, ztropit podob- nou katastrofu jako s Hannah. Prostudoval jsem listiny, kte- ré mi zanechal Josiah, ale neodvažoval jsem se zformulovat  žádný závěr jen na jejich základě. Nenápadně jsem se tedy  vydal do Josiahova města a oba podniky jsem si na místě  prohlédl. Prováděl jsem tajná, ale bedlivá pátrání v jejich  okolí. Předstíral jsem, že jsem prostoduchý člověk, který  přišel k jakési nevelké hotovosti, a vtíral jsem se do důvě- ry služebnictva. Vedl jsem rozhovory s polovinou města  pod záminkou, že sepisuji obchodní historii Nové Anglie  a zajímají mě podrobnosti pracovní kariéry, přičemž jsem  své dotazování bez výjimky zakončoval dotazem, kde stojí  jejich oblíbený bar a kde si nechávají prát prádlo. Ve městě  jsem strávil celých čtrnáct dní. Většinu svého volného času  jsem prožil v baru. Ve volných chvilkách jsem si špinil šaty,  abych je mohl dát vyprat v prádelně.

Výsledky mého bádání vedly ke zjištění, že co se týkalo  obou živností, nebylo mezi nimi žádného rozdílu. Šlo jen  o rozhodnutí, které z obou zaměření by Hackettovým lépe  vyhovovalo.

Uvažoval jsem. Majitel baru byl vystaven nemalým svo- dům. Nerozhodný muž pohybující se neustále ve společnosti  notorických alkoholiků mohl docela dobře skončit jako jeden  z nich. A Josiah byl mimořádně nerozhodný muž. Musel  jsem mít na mysli rovněž to, že má hašteřivou ženu a že se 

(34 )

k nim do domácnosti nastěhovala celá její rodina. Bylo jas-

né, že přiznat Josiahovi místo, kde by měl snadný přístup 

ke kořalce, by bylo holé šílenství.

Pokud šlo o prádelnu, nacházel jsem v ní cosi až konej- šivého. Práce v ní vyžadovala přítomnost mnoha rukou.  Příbuzenstvo Hannah by se mohlo v prádelně zaměstnat  a mohlo by se tak i přimět k vydělávání vlastních peněz. Hannah sama by mohla vybíjet svou energii při mandlování a Josiah by stroj mohl roztáčet. Při této představě mi  na mysli vytanul docela příjemný obrázek domácké idyly.  Doporučil jsem mu prádelnu.

Následujícího pondělí Josiah napsal a vzkazoval mi, že  tu prádelnu koupil. V úterý jsem si přečetl v Hospodář- ském věstníku, že jedním z nejpozoruhodnějších rysů doby  je zázračný vzestup ceny hotelového a barového majetku  po celé Nové Anglii. Ve čtvrtek jsem v seznamu bankrotů  narazil na čtyři majitele prádelen; a noviny na vysvětle- nou dodávaly, že americký prádelnářský průmysl zásluhou  rychlého nárůstu čínské konkurence stojí prakticky jednou  nohou v hrobě. Šel jsem ven a opil jsem se.

Z mého života se stalo hotové peklo. Celé dny jsem myslel  jen na Josiaha. Celé noci jsem o něm snil. Jen považte, že  mi nestačilo, že jsem byl příčinou jeho domácího trápení,  navíc jsem ho nyní zbavil možnosti, jak si vydělávat na živo- bytí, a znemožnil mu využít štědrosti toho starého dobrého  kapitána. Začal jsem si připadat jako nějaký zlý ďábel, který  si zasedl na tohoto prostého, ale ctihodného muže, aby se  na něm oddával páchání svého zla.

Avšak čas plynul; dlouho jsem o něm či od něj nic neslyšel  a mé břemeno mě začalo postupně opouštět.

Pak po pěti letech se objevil znovu.

Vynořil se za mnou, když jsem otvíral petlici na dveřích,  a položil mi na rameno roztřesenou dlaň. Byla tehdy temná  noc, ale plynová lampa mi osvětlila jeho obličej. Poznal jsem 

(35 )

ho i navzdory rudým skvrnám a kalnému povlaku, který 

mu halil oči. Hrubě jsem ho chytil za paži a spěšně ho vtáhl 

do chodby a pak nahoru do pracovny.

,Posaďte se,‘ zašeptal jsem, ,a začněte tím nejhorším.‘

Už se rozhlížel, aby se posadil na svou oblíbenou židli.  Najednou mě napadlo, že kdybych ho uviděl ve spojitosti  právě s tou židlí už potřetí, asi bych oběma provedl něco  ošklivého. Rychle jsem ji odtáhl a on ztěžka dopadl na zem,  kde propukl v pláč. Nechal jsem ho sedět na podlaze a on  mi přerývaně mezi škytáním vyložil svůj příběh.

S tou prádelnou to šlo od devíti k pěti. Do města dorazila  železniční dráha a pozměnila celou jeho topografii. Obcho- dy a obytné čtvrti se postupně přesunuly na sever. Místo,  kde stál původně bar – právě ten bar, před nímž jsem dal  přednost prádelně –, se teď ocitlo v Samém obchodním  středu města. Muž, jenž ho koupil místo Josiaha, ho prodal  a vydělal na něm celé jmění. Jižní část (kde se nacházela  prádelna) byla, jak se záhy zjistilo, vystavěna na bažinách  a bydlení v ní neodpovídalo sanitárním požadavkům. Pečlivé  hospodyňky samozřejmě do takové čtvrtě odmítaly posílat  své prádlo.

Dostavily se i další potíže. Děťátko – Josiahův miláček  a jediný světlý bod jeho života – spadlo do kotle a uvařilo se.  Matku Hannah rozmačkal mandl, načež se z ní stal nemo- houcí mrzák, který dnem a nocí vyžadoval neustálou péči.

Za těchto hromadících se neblahých okolností hledal  Josiah útěchu v pití, až se z něj stal beznadějný opilec. Byl  si hořce vědom svého úpadku a neustával v pláči. Říkal, že  si myslí, že ve veselém prostředí, například v baru, by mohl  být silný a statečný; ale že na nekonečném zápachu vlhké- ho šatstva a mydlin bylo něco, co z něj vysávalo poslední  zbytky mužství.

Zeptal jsem se ho, co na to všechno říká kapitán. Znovu  mu vyhrkly slzy a odpověděl, že kapitán už nežije. Což, 

(36 )

dodal, mu připomnělo, proč sem vlastně přišel. Ten dobro-

srdečný muž mu odkázal pět tisíc dolarů. Chtěl mou radu, 

jak nejlépe by je mohl investovat.

Mým prvním impulzem bylo na místě ho zabít. Kéž bych  to byl učinil. Ovládl jsem se však a nabídl jsem mu na výběr  mezi vyhozením z okna a odchodem dveřmi bez dalšího  slova.

Odpověděl, že mě klidně opustí oknem, pokud mu nejpr- ve řeknu, jestli má své peníze vložit do továrny na hnojiva  Terra del Fuego, společnosti s ručením omezeným, nebo  do banky Union Pacific. Život ho už jinak víc nezajímal.  Jediné, na čem mu ještě záleželo, byl pocit, že předtím než  zemře, složí ku prospěchu svých milovaných svou malou  finanční rezervu do bezpečných rukou.

Tlačil na mě, abych mu sdělil, co si myslím o hnojivech.  Odvětil jsem mu, že odmítám v této věci cokoli prohlašo- vat. Z mé odpovědi vydedukoval, že o hnojivech nemám  nijak zvlášť velké mínění, a oznámil mi svůj úmysl vložit  v důsledku toho peníze do Union Pacific.

Řekl jsem mu, aby tak určitě učinil, pokud to uzná za  vhodné.

Zastavil se a zdálo se, že si to nechává projít hlavou. Pak  se významně pousmál a pravil, že chápe, co mám na mys- li. Bylo to ode mě velmi laskavé. Vloží veškeré své dolary  do továrny na hnojiva Terra del Fuego.

Vstal (s určitými obtížemi) a měl se k odchodu. Zadržel  jsem ho. Věděl jsem s takovou jistotou, jako jsem věděl, že  následujícího rána vyjde slunce, že ať mu doporučím inves- tici do kterékoli společnost, nebo ať si zarputile myslí, že  jsem mu něco takového doporučil (což vycházelo nastejno),  dříve či později jeho favorit zkrachuje. Moje babička měla  veškeré své nevelké jmění v továrně na hnojiva Terra del  Fuego. Nedokázal jsem si představit, že bych ji na stará  kolena přivedl na mizinu. Pokud šlo o Josiaha, tak už to 

(37 )

nemohlo vůbec nic změnit. O své peníze přijde tak jako 

tak. Poradil jsem mu, aby investoval do akcií Union Pacific. 

Odešel a učinil tak.

Banka se držela celých osmnáct měsíců. Pak se začala  potácet. Finanční svět jen v úžasu přihlížel. Vždy ji měl  za jednu z nejbezpečnějších bank v zemi. Lidé se ptali, co  mohlo být příčinou. Já jsem to tušil, ale nic jsem neříkal.

Banka srdnatě bojovala, ale její osud byl zpečetěn. Za dal- ších devět měsíců se dostavil bankrot.

(Není nutné dodávat, že hnojiva celou tu dobu získávala  na ceně mílovými skoky. Babička umřela s kontem, na němž  figurovalo milion dolarů, a celé ho odkázala na dobročinné  účely. Kdyby jenom věděla, jak jsem ji zachránil od úpadku,  mohla se zachovat vděčněji.)

Několik dní po krachu banky přišel k mým dveřím Josiah; a tentokrát s sebou přivedl celou svou rodinu. Bylo jich  celkem šestnáct.

Co jsem měl dělat? Krok za krokem jsem tyto lidi dovedl  na pokraj vyhladovění. Vzal jsem jim vyhlídky jak na štěs- tí, tak na slušný život. To nejmenší, co jsem pro ně mohl  udělat, bylo postarat se, aby za žádných okolností v životě  nadále nestrádali.

To bylo před sedmnácti lety. Stále se starám, aby za žád- ných okolností nestrádali; a když si všimnu, že jsou se svým  údělem spokojeni, přestává mě tížit svědomí. Je jich do počtu  už dvacet dva a další se má narodit někdy na jaře.

To je tedy můj příběh,“ řekl. „Možná nyní pochopíte mé  náhlé pohnutí, když jste mě požádal o radu. Aby bylo jasno,  v současnosti už v žádné věci rady neposkytuji.“

Tuto historku jsem převyprávěl MacShaughnassymu.  Souhlasil se mnou, že je poučná, a slíbil, že si ji zapamatuje.  Řekl, že si ji zapamatuje, aby ji mohl vyprávět některým  svým přátelům, o nichž si myslel, že by jim tato lekce mohla  být ku prospěchu.

OBSAH

Jak jsme se rozhodli psát román......... 7

PROLOG ................ 9

KAPITOLA PRVNÍ

Jak jsme se rozhodli psát román .......  15

KAPITOLA DRUHÁ

O psech, zlodějích a ještě o strážníkovi  

a jiné kratochvíle s psím výcvikem ......  39

Sny...................  50

KAPITOLA TŘETÍ

O ženských hrdinkách ...........  55

O prospěšnosti chudých ..........  60

KAPITOLA ČTVRTÁ

Hausbót aneb chvála přebývání na řece ....  71

KAPITOLA PÁTÁ

Převoznický pomocník James ........  87

Přízraky, zjevení a jiná duchamorná  

i duchaplná vyprávění . . . . . . . . . . .   92

KAPITOLA ŠESTÁ

O starém Tomovi a jiné příběhy ....... 101

KAPITOLA SEDMÁ

O hrdinech  

aneb o přitažlivosti vojenské služby...... 121

EPILOG................. 135

Jsou časné sňatky chybou? ...........  141

Proč nenávidíme cizince ............  151

Píší toho spisovatelé příliš? ...........  161

Mají být vojáci zdvořilí?.............  173

Věční a věrní ..................  185

Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . .  203

JEROME

KLAPKA

JEROME

O PSECH, ZLODĚJÍCH,  

STRÁŽNÍKOVI  

I JINÁ VYPRÁVĚNÍ

Z anglických originálů Novel Notes a Idle Ideas, 

vydaných v Londýně v roce 1893 a 1905, přeložil Milan Žáček

Ilu st ra ce na přebalu Adolf Born

Ty  po  grafi  e   V la  di  mír   Verner

Vy  da  lo   na  kla  da  tel ství Vy še hrad, spol. s r. o.,  

roku 2015 jako svou 1319. pub li kaci

Vy  dá ní ve Vyšehradu první. AA 8,15. Stran 208

Redigovala Blanka Koutská

Od  po  věd  ná   r e  dak  tor  ka   M arie   Vál  ko  vá

Vy tis kla tiskárna Finidr, spol. s r. o.

Do  po  ru  če  ná   c e  na   2 48  K č

Na  kla  da  tel  ství   V y  še  hrad,   s pol.   s  r.o.

Pra ha 3, Víta Nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz 

www.ivysehrad.cz

ISBN 978-80-7429-519-5



Jerome Klapka Jerome

JEROME KLAPKA JEROME


2. 5. 1859 - 14. 6. 1927

Jerome Klapka Jerome se narodil roku 1859 ve Walsallu, Staffordshire. Jeho otec byl laický kazatel a jmenoval se Jerome Clapp Jerome. Jméno ovšem nemělo se jménem Klapka žádnou souvislost. V Anglii žil v té době v exilu maďarský revolucionář, generál vynikajících schopností vojevůdcovských, György Klapka (mezi jehož předky byl patrně nějaký Čech), a s tím se rodina Jeromova do té míry spřátelila, že na jeho počest dala svému synovi toto neanglicky znějící jméno. Po několika letech se Maďarsko s generálem usmířilo a dovolilo mu návrat do vlasti.

Jerome Klapka Jerome neměl bezstarostné mládí. Jeho otec vydělával pramálo a nedočkal se vysokého věku. V patnácti letech J. K. J. osiřel a živil se jako úředník na dráze, jako ochotnický herec a jako začínající spisovatel. To se však radikálně změnilo, když mu bylo třicet. V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis s titulem The Story of the Thames. Měl to být jakýsi průvodce po dolním toku Temže, připomínající historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis líbil, doporučil však autorovi, aby historické pasáže podstatně zkrátil a aby se mnohem více věnoval veselým příhodám, vzpomínkám a vyprávěním tří veslařů. Ten návrh se Jeromovi zamlouval, poslechl, a tak pod novým titulem Three Men in a Boat to Say Nothing of the Dog) začal vycházet příběh, který autora okamžitě proslavil. Časopisecký seriál se brzy proměnil v knihu, která se jen v Anglii do dnešních dnů dočkala stovky vydání a byla přeložena snad do všech světových jazyků. A Temže se dlouho po prvních vydáních hemžila mladými muži, kteří se toužili opičit po Jeromovi, Harrisovi a Georgovi.

Za nedlouho se Jerome Klapka Jerome ke svým třem postavám vrátil a vylíčil jejich cyklistický výlet do Německa. I toto pokračování slavné knihy se řídilo řadou předvídavého redaktora časopisu Home Chimes, jen ke konci se autorův humor silně zabarvuje nelibostí a rozhořčením nad některými obyčeji.

Jeromovo dílo čítá 29 titulů - povídek, novel, esejí, úvah, vážných románů, divadelních her, ale žádná kniha se už nestala takovým bestsellerem jako Tři muži. A přitom napsal řadu věcí pozoruhodných a půvabných (zvlášť mám rád novelu Malvína z Bretaně), které zcela neprávem upadly v zapomenutí.

Když vypukla první světová válka, přihlásil se Jerome do armády, ale nebyl přijat, protože mu bylo už pětapadesát let. Rozhodně se však chtěl zúčastnit boje proti potlačování svobod a práva, nabídl tedy své služby francouzskému Červenému kříži a jezdil po bojištích jako řidič ambulance. Po těchto otřesných zkušenostech už nic veselého nenapsal. Zemřel 14. června 1927 v Londýně a je pochován pod Chilternskými vrchy ve vesnici Ewelme.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist