načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: O posledních věcech člověka -- Vybrané kapitoly z thanatologie – Naděžda Špatenková; et al.

O posledních věcech člověka -- Vybrané kapitoly z thanatologie

Elektronická kniha: O posledních věcech člověka
Autor: Naděžda Špatenková; et al.
Podnázev: Vybrané kapitoly z thanatologie

Představení problematiky umírání, smrti, pohřbívání a truchlení v interdisciplinárním, komplexním pojetí thanatologie. Umírání, smrt, pohřbívání a truchlení představují hluboká lidská témata, která je možné pojímat z různých hledisek. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  120
+
-
4
boky za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 315
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Skupina třídění: Smrt. Pohřby. Obyčeje při úmrtí
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Galén, 2014
ISBN: 978-80-749-2138-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Představení problematiky umírání, smrti, pohřbívání a truchlení v interdisciplinárním, komplexním pojetí thanatologie. Umírání, smrt, pohřbívání a truchlení představují hluboká lidská témata, která je možné pojímat z různých hledisek. Autoři postihují danou problematiku komplexně: od fáze pre finem přes fázi in finem až po fázi post finem, která zahrnuje péči o mrtvé tělo, pohřební rituály a doprovázení pozůstalých. Publikace terminologicky vymezuje základní thanatologické pojmy, popisuje potřeby umírajících i pozůstalých, a také společenské představy o důstojné i nedůstojné smrti. Je pojednáno o infamii sebevrahů, poradenství pro pozůstalé, pohřebních a smutečních rituálech i o thanatopraktickém zaopatření mrtvého těla. Nejsou opomenuta ani témata dědictví a projektování obřadních síní či hřbitovů. Zkráceno.

Popis nakladatele

Umírání, smrt, pohřbívání a truchlení představují hluboká lidská témata, která je možné pojímat z různých hledisek. Autoři postihují danou problematiku komplexně: od fáze pre finem přes fázi in finem až po fázi post finem, která zahrnuje péči o mrtvé tělo, pohřební rituály a doprovázení pozůstalých. Publikace terminologicky vymezuje základní thanatologické pojmy, popisuje potřeby umírajících i pozůstalých, a také společenské představy o důstojné i nedůstojné smrti. Je pojednáno o infamii sebevrahů, poradenství pro pozůstalé, pohřebních a smutečních rituálech i o thanatopraktickém zaopatření mrtvého těla. Nejsou opomenuta ani témata dědictví a projektování obřadních síní či hřbitovů. Monografie předkládá argumenty a relevantní informace vztahující se k posledním věcem člověka a umožňuje čtenářům (z řad odborníků i dalších zájemců) nacházet informace, inspiraci a seznamovat se s nejrůznějšími jevy, procesy a principy v oblasti thanatologie, klást si otázky, hledat odpovědi a najít potřebné zkušenosti a doporučení. Snahou autorů je přiblížit odborné i široké veřejnosti témata umírání, smrti, pohřbívání a truchlení, oproštěná od tabuizovaných klišé.

(vybrané kapitoly z thanatologie)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Naděžda Špatenková; et al. - další tituly autora:
Gynekologie Gynekologie
Hematologie pro praktické lékaře Hematologie pro praktické lékaře
Základní otázky komunikace -- Komunikace (nejen) pro sestry Základní otázky komunikace
 (e-book)
Degenerativní onemocnění páteře Degenerativní onemocnění páteře
O posledních věcech člověka O posledních věcech člověka
 (e-book)
Poradenství pro pozůstalé -- Principy, proces, metody, 2., aktualizované a doplněné vydání Poradenství pro pozůstalé
 (e-book)
Klinická pediatrie Klinická pediatrie
 (e-book)
Gerontopsychiatrie Gerontopsychiatrie
Krize a krizová intervence Krize a krizová intervence
 (e-book)
Krize a krizová intervence Krize a krizová intervence
 (e-book)
Informovaný souhlas -- Etické, právní, psychologické a klinické aspekty Informovaný souhlas
 (e-book)
Jak řeší krizi moderní žena Jak řeší krizi moderní žena
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

O POSLEDNÍCH

VĚCECH ČLOVĚKA

Vybrané kapitoly z thanatologie

Naděžda Špatenková et al.


Zpracování a vydání publikace bylo umožněno díky finanční podpoře

Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v roce 2014

z Fondu pro podporu vědecké činnosti.

Upozornění

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Galén

Na Popelce 3144/10a, 150 00 Praha 5

www.galen.cz

© Galén, 2014


O POSLEDNÍCH

VĚCECH ČLOVĚKA

Vybrané kapitoly z thanatologie

Naděžda Špatenková et al.


Hlavní autorka a pořadatelka

PhDr. et Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D.

Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie,

Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

Autoři

PhDr. et Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D.

Mgr. et Mgr. Drahomír Ševčík; MUDr. Zdenka Polzerová, MBA; Mgr. Zdeňka Dohnalová, Ph.D.;

Mgr. et Bc. Klára Tesaříková Čermáková; Mgr. Zlatica Dorková, Ph.D.; PhDr. Petra Vávrová;

Mgr. Tomáš Kotrlý, Th.D.; Mgr. Olga Nešporová, Ph.D.; Mgr. Andrea Preissová Krejčí, Ph.D.;

doc. Mgr. Martina Cichá, Ph.D.; Bc. et Bc. Jana Máčalová; Mgr. Jaroslav Šejvl;

Mgr. Radka Bužgová, Ph.D.; Bc. Karolína Drcmánková; Mgr. Blanka Dobešová;

JUDr. Petr Rambousek; Ing. arch. Jan Kovář; Prof. PhDr. Miloslav Pojsl

Recenzenti

prof. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

prof. PhDr. Dušan Šimek

PhDr. Jaroslava Králová

Mgr. Marta Hošťálková, Th.D.

Naděžda Špatenková et al.

O POSLEDNÍCH VĚCECH ČLOVĚKA

Vybrané kapitoly z thanatologie

Vydalo nakladatelství Galén, Na Popelce 3144/10a, 150 00 Praha 5

Editor nakladatelství Lubomír Houdek

Šéfredaktorka nakladatelství a odpovědná redaktorka Soňa Dernerová

Odpovědná redaktorka Alena Regalová

Obrazová dokumentace z archívu autorů

Sazba Václav Zukal, Galén

Tisk Glos, Špidlenova 436, 513 01 Semily

Určeno odborné veřejnosti

G 341015

Všechna práva vyhrazena.

Tato publikace ani žádná její část nesmějí být reprodukovány, uchovávány v rešeršním systému nebo

přenášeny jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, elektronického, fotografického či jiného

záznamu) bez písemného souhlasu nakladatelství.

Authors © Radka Bužgová, Martina Cichá, Blanka Dobešová, Zdeňka Dohnalová, Zlatica Dorková,

Karolína Drcmánková, Tomáš Kotrlý, Jan Kovář, Jana Máčalová, Olga Nešporová, Miloslav Pojsl,

Zdenka Polzerová, Andrea Preissová Krejčí, Petr Rambousek, Jaroslav Šejvl, Drahomír Ševčík,

Naděžda Špatenková, Klára Tesaříková Čermáková, Petra Vávrová, 2014

Editor © Naděžda Špatenková, 2014

© Galén, 2014

První vydání v elektronické verzi

ISBN 978-80-7492-149-0 (PDF)

ISBN 978-80-7492-150-6 (PDF pro čtečky)


5

Autoři

PhDr. et Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D., roz. Kubíčková, je průkopníkem

poradenství pro pozůstalé v České republice a první autorizovanou osobou v této

oblasti. Vystudovala jednooborovou psychologii a sociologii – andragogiku v pro

filaci na sociální práci. Specializuje se především na gerontologii a thanatologii.

V současné době je odbornou asistentkou na Univerzitě Palackého v Olomouci,

kde také vede Univerzitu třetího věku. Vzdělává a superviduje laické i profesio

nální poradce pro pozůstalé, poskytuje psychologické poradenství i psychotera

pii a spolupracuje s různými institucemi. Je autorkou řady publikací, například:

Poradenství pro pozůstalé, Zármutek a  pomoc pozůstalým, Krizová intervence pro

praxi apod.

Mgr. et Mgr. Drahomír Ševčík vystudoval speciální pedagogiku a jednooboro

vou psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Absolvoval psychoterapeu

tický výcvik v komunitě SUR. Specializuje se na viktimologii, profesně se věnu

je  především osobám ohroženým domácím násilím, obětem trestné činnosti

a ohroženým dětem. Je jednatelem a dobrovolným poradcem regionální pobočky

Bílého kruhu bezpečí v Olomouci. Je spoluautorem publikací Domácí násilí – kon

text, dynamika a intervence a Krizová intervence pro praxi.

MUDr. Zdenka Polzerová, MBA, roz. Fejfárová, vystudovala Lékařskou fakul

tu Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia začala pracovat jako lé

kařka v  Odborném léčebném ústavu Paseka, kde působí dosud jako ředitelka

ústavu a primářka léčebny dlouhodobě nemocných. V průběhu praxe složila ates

taci z interního lékařství a má specializovanou způsobilost z oborů pneumologie

a ftizeologie a geriatrie. V rámci manažerského vzdělávání absolvovala studium

MBA.


6 o posledních věcech člověka

Mgr.  Zdeňka Dohnalová, Ph.D., vystudovala religionistiku a  pedagogiku na

Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v  Brně. Doktorát ze sociální politiky

a  sociální práce získala na  Fakultě sociálních studií MU, zde také v  současnosti

působí jako odborná asistentka a  garantka studentských praxí. Profiluje se na

kurzy filozofie a  etiky v  pomáhajících profesích, odborné praxe a  supervize,

thana tologie a sociální práce s ohroženými rodinami. Externě vyučuje na Vyšší

odborné škole sociálně právní – Evangelické akademii v Brně. Je certifikovanou

supervizorkou, předsedkyní správní rady obecně prospěšné společnosti Jinej

svět, zaměřené na pomoc dětem a mladým lidem po úmrtí blízkého člověka. Spo

lupracuje rovněž s  Dlouhou cestou, o. s., nabízející podporu rodičům po  úmrtí

dítěte.

Mgr.  et Bc.  Klára Tesaříková Čermáková absolvovala studium oboru právo

na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a studium oboru andrago

gika v profilaci na personální management na Filozofické fakultě Univerzity Pa

lackého v  Olomouci. Pracovala v  několika institucích jako podnikový právník

a od roku 2003 působí na katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropolo

gie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde vyučuje právnické

disciplíny. Angažuje se rovněž jako koordinátorka a manažerka poradny Sdruže

ní obrany spotřebitele, o. s., pobočky pro Olomoucký kraj, kde se věnuje poraden

ství ve spotřebitelském právu a mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů.

Mgr. Zlatica Dorková, Ph.D., působí v Ústavu zdravotnických věd Fakulty hu

manitních studií Univerzity Tomáše Bati ve  Zlíně. Je způsobilá k  výkonu zdra

votnického povolání v  oboru všeobecná sestra a  zdravotně sociální pracovník.

Zabývá se antropologií smrti s aplikací do zdravotnictví. Podporuje filozofii dů

stojného umírání u zdravotnických a sociálních pracovníků a podílí se na detabu

izaci smrti v české společnosti. V této oblasti přednáší a aktivně publikuje.

PhDr. Petra Vávrová je psycholožka, vysokoškolská učitelka a lektorka vzdělá

vání dospělých. Vystudovala Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor sociál

ní pedagogika, a  Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v  Olomouci, obor

psychologie. Působí na  katedře sociologie, andragogiky a  kulturní antropologie

Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a věnuje se především psy

chologickému poradenství a vzdělávání v oblasti mezilidských vztahů a komuni

kace. Podílí se na tvorbě a realizaci vzdělávacích programů pro management fi

rem v ČR. Publikuje v oblasti psychologie komunikace a psychohygieny.

Mgr. Tomáš Kotrlý, Th.D., absolvoval Katolickou teologickou fakultu Univerzi

ty Karlovy v Praze. V rámci postgraduálního studia se tamtéž zaměřil na církevní

právo. V roce 2006 dokončil a publikoval Přehled veřejných a neveřejných pohřebišť

v ČR. Jako státní úředník působící na Ministerstvu pro místní rozvoj dále edito


Autoři 7

val řadu brožurek, článků a metodických pokynů. Vydal monografii Pohřebnictví

– právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků.

Mgr. Olga Nešporová, Ph.D., vystudovala sociální antropologii na Fakultě hu

manitních studií Univerzity Karlovy. Od  roku 2004 pracuje jako socioložka ve

Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí v Praze a externě spolupracuje na pro

jektech Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Dlouhodobě se zabývá proble

matikou sociologie smrti a sociologie rodiny. V oblasti smrti se zaměřuje přede

vším na  představy o  posmrtné existenci a  pohřební obřady v  současné české

společnosti. Články na  tato témata publikovala např. v  časopisech Lidé města,

Český lid, Sociologický časopis a Mortality. Je autorkou první české monografie

na téma sociologie smrti – O smrti a pohřbívání.

Mgr. Andrea Preissová Krejčí, Ph.D., filozofka a antropoložka; od roku 2007

je odbornou asistentkou na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci,

kde stála u vzniku a počátků oboru kulturní antropologie a stále se podílí na jeho

rozvoji. Předmětem jejího badatelského zájmu jsou postmoderní filozoficko-an

tropologické problémy vědy a společnosti: problematika edukace, mravnost a mo

rálka, integrální antropologie a problematika multikulturalismu, ale také otázky

kompenzace smrti v kultuře nebo sebevražedné chování.

doc. Mgr. Martina Cichá, Ph.D., je původní profesí zdravotní sestra, pracovala

na  interním oddělení a  jednotce intenzivní péče. Poté vystudovala magisterský

obor učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy, absolvovala doktor

ské studium antropologie a habilitovala se v pedagogice. V současné době působí

v Ústavu zdravotnických věd Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati

ve Zlíně a na katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické

fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Věnuje se zejména antropologii a pe

dagogice (tematice multikulturalismu a multikulturní výchovy) a aplikaci spole

čenských věd do zdravotnictví; je autorkou a spoluautorkou řady publikací, např.

Etika pro zdravotně sociální pracovníky; Ošetřovatelství – morální umění: Kapitoly

z dějin ošetřovatelství ve vztahu k morálnímu profilu sestry a další.

Bc.  et Bc.  Jana Máčalová absolvovala bakalářské jednooborové studium kul

turní antropologie a jednooborové studium historie, v rámci něhož se věnovala

tématu pověr a magických představ v české společnosti 19. století. Nyní je stu

dentkou sociologie a  andragogiky na  Filozofické fakultě Univerzity Palackého

v Olomouci a profiluje se na sociální práci. Svou diplomovou práci píše na téma

vdovství.

Mgr. Jaroslav Šejvl je vedoucím hřbitovní správy Olšany, která je součástí Sprá

vy pražských hřbitovů. Profesně se zaměřuje na problematiku aplikace práva při


8 o posledních věcech člověka

správě veřejného pohřebiště a na etické aspekty s tím související. Je spoluzakla

datelem Cechu hrobnického; v  roce 2009 absolvoval dílčí kvalifikaci hrobníka

a v roce 2012 profesní kvalifikaci stavitele podzemních hrobek. Je editorem pub

likace Pohřbívání a hřbitovy, která představuje v celé své šíři problematiku správy

veřejného pohřebiště. Souběžně působí jako externista na 1. LF UK a VFN v Pra

ze a jako přísedící Městského soudu v Praze.

Mgr. Radka Bužgová, Ph.D., vystudovala sociální práci, pracovala v Ústavu so

ciální péče v Hrabyni, v Diakonii ČSE a nyní působí v Ústavu ošetřovatelství Lé

kařské fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Badatelsky se zaměřuje na témata

identifikace potřeb umírajících a jejich rodinných příslušníků. V současné době se

angažuje jako dobrovolník v  mobilním hospicu Ondrášek v  Ostravě, kde mimo

jiné organizuje setkání pro pozůstalé.

Bc. Karolína Drcmánková je absolventkou kulturní antropologie na Filozofic

ké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V současné době studuje etnologii

na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se především temati

kou vnímání smrti a pohřebních rituálů u náboženských menšin, žijících na úze

mí České republiky. Tomuto tématu se také věnovala ve své diplomové práci.

Mgr. Blanka Dobešová je doktorandkou na katedře environmentálních studií

Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně, kde se věnuje téma

tu přírodního pohřebnictví. Je jednou z autorek projektu Les vzpomínek a sou

částí realizačního týmu tohoto prvního českého přírodního hřbitova. Společně

se svou spolupracovnicí Alžbětou Živou založila občanské sdružení Ke kořenům,

věnující se poradenství při organizaci přírodě přátelských a DIY pohřbů.

JUDr.  Petr Rambousek, původním povoláním právník, který se již více než

23  let věnuje pohřebnictví a  jeho rozvoji. Je provozovatelem pohřební služby,

zkušeným balzamovačem a propagátorem pohřebnictví v jeho komplexní podo

bě. Do českého pohřebnictví přináší nové podněty a pohledy ze zahraničí a pro

sazuje jejich zavedení do  praxe. Je členem Deutsches Institut für Thanatopraxie

GmbH v Düsseldorfu, Evropské federace pohřebních služeb (EFFS) ve Vídni, předse

dou výboru pro thanatopraxi EFFS, členem představenstva EFFS. Je také předse

dou komise pro balzamaci a konzervaci Sdružení pohřebnictví v ČR.

Ing. arch. Jan Kovář vystudoval architekturu na Fakultě stavební Českého vy

sokého učení technického v  Praze. Specializuje se na  projektování hřbitovů

a  smutečních obřadních síní, mimo jiné je autorem realizovaného pohřebiště

v Bruntále a studie smuteční obřadní síně v Bruntále a v Budišově nad Budišov

kou. Tuto problematiku přednáší i  na  katedře architektury Fakulty stavební

VŠB-TU v Ostravě v rámci nauky o stavbách.


Autoři 9

Prof. PhDr. Miloslav Pojsl, vysokoškolský učitel a vedoucí katedry církevních

dějin a dějin křesťanského umění Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzi

ty Palackého v Olomouci. Hlavní pozornost ve své vědecké práci věnuje velkomo

ravské a  cyrilometodějské tradici, Velehradu a  Olomouci, soupisu moravských

sepulkrálních památek. V  současné době se intenzivně zaměřuje na  dějiny sa

krální architektury a  vývoj pohřbívání v  křesťanské tradici. Má bohatou publi

kační činnost, např. Sepulkrální památky na Moravě a ve Slezsku do roku 1420, Olo

moučtí biskupové a arcibiskupové a jejich pohřební místa. Je editorem a redaktorem

54 svazků edice Církevní památky, publikuje v odborných i populárních periodi

kách, spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí.

Giuseppe Maiello, Ph.D., je sociokulturní antropolog, historik a slavista. Věnu

je se především problematice antropologie smrti. Působil a přednášel na Fakultě

humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, na Filozofické fakultě Západo

české univerzity v Plzni a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

V současné době přednáší na Fakultě multimediální komunikace Univerzity To

máše Bati ve Zlíně.


zvláštní poděkování pAtří

Pohřebnímu ústavu EXCELENT s. r. o.

k. H. Borovského 1020

356 01 Sokolov

Pohřebnímu ústavu AURIGA

®

spol. s r. o.

B. němcové 1052/1

412 01 litoměřice

a

Kamenictví, pohřební službě a krematoriu

Memory in Memory s. r. o.

nová 1401/26

400 03 Ústí nad labem


11

oBSAH

Úvod........................................................17

Interdisciplinární přístup k problematice umírání a smrti..........19

Thanatologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Thanatopsychologie ...............................................20

Thanatosociologie ................................................22

Thanatohistorie...................................................24

Současné postoje ke smrti ..........................................27

Terminologické vymezení základních pojmů

– umírání, smrt, zármutek a truchlení ...........................31

Umírání .........................................................31

Smrt ............................................................34

Smrt a reakce pozůstalých ..........................................36

Truchlení, zármutek a žal...........................................40

Umírání a smrt z pohledu lékaře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45

Komunikace s umírajícím pacientem.................................45

Konstatování smrti a komunikace s pozůstalými.......................48

Umírání a smrt v nemocnici z pohledu sestry .....................51

Role sestry v procesu umírání pacienta ...............................54

Saturace potřeb umírajících v procesu poskytování ošetřovatelské péče ...56

Etika přístupu sestry k umírajícímu..................................61

Odosobněnost smrti v LDN ....................................65

Vytěsnění a institucionalizace smrti .................................65

Následná lůžková péče .............................................66

Paliativní péče ....................................................69 o posledních věcech člověka

Animace instituce .................................................71

Koncept bazální stimulace..........................................73

Důstojné umírání očima seniorů ................................75

Senioři a smrt ....................................................75

Metodologie výzkumu .............................................76

Teoretická východiska .............................................76

Výzkumné výsledky ...............................................77

Závěr............................................................80

Co potřebují umírající a doprovázející v 21. století.................81

Potřeby ..........................................................82

Přání ............................................................87

Jak to vidí budoucí pracovníci v pomáhajících profesích ................88

Čeho před smrtí nejvíce litujeme ....................................90

Hodnocení potřeb pacientů v paliativní péči na onkologickém

oddělení v souvislosti s kvalitou života: pilotní studie..............93

Cíl pilotní studie ..................................................95

Výzkumný soubor.................................................95

Metodika ........................................................96

Výsledky a diskuse ................................................96

Závěr ..........................................................106

Infámie sebevrahů včera a dnes ...............................109

Prolog ..........................................................109

Odborný zájem o sebevraždu ......................................110

Sebevražda ve statistice ...........................................110

Sebevražedné chování v několika číslech ............................111

Shrnutí svědectví čísel a dat. Lze usuzovat na příčiny sebevražedného

jednání? ........................................................113

Infámie sebevrahů v současnosti ...................................114

Infámie za/u hřbitovní zdí/zdi .....................................115

Závěr: Hledání odpovědí ..........................................117

Pozůstalí po sebevrazích .....................................119

Reflexe tématu v literatuře ........................................119

Hněv pozůstalých ................................................120

Pocity viny ......................................................121

Sebevražedné sklony..............................................121

Hledání pochopení ...............................................122

Nedokončené záležitosti ..........................................123

Rodinné a sociální reakce..........................................123

obsah 13

Pozůstalí po obětech trestných činů a činnost BKB ...............125

Vražda..........................................................125

Sociální význam a interpretace vraždy...............................126

Truchlení u pozůstalých po obětech vraždy ..........................127

Oběti a pachatelé vraždy ..........................................128

Práva pozůstalých v trestním řízení.................................128

Bílý kruh bezpečí.................................................128

Pomoc pozůstalým...........................................131

Truchlení jako životní krize........................................131

Průběh procesu truchlení jako krizové situace........................132

Neformální pomoc pozůstalým.....................................133

Rodina jako zdroj pomoci pozůstalým...............................135

Komunita jako zdroj pomoci pozůstalým ............................136

Formalizovaná pomoc pozůstalým..................................136

Profesionalizace poradenství pro pozůstalé .....................139

Trend profesionalizace............................................139

Poradce pro pozůstalé jako povolání ................................140

Profesionalita a profesionalizace ...................................141

Altruistická profesionalizace ......................................142

Poradce pro pozůstalé jako sekularizovaný duchovní ..................143

Péče o pozůstalé v Německu – inspirace ze zahraničí ..............145

Inspirace ze zahraničí.............................................145

Péče o pozůstalé v Německu .......................................145

Péče o pozůstalé v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

Význam a smysl psychologické péče při ovdovění.................151

Smrt partnera jako náročná životní situace ..........................151

Individualita v prožívání smrti partnera .............................151

Zdravotní důsledky a vyhledání lékařské pomoci......................153

Podoby odborné péče o pozůstalé...................................154

Zásady psychologického přístupu k pozůstalým ......................155

Role psychologa..................................................156

Význam psychologické péče .......................................157

Životní situace pozůstalých rodičů po perinatální ztrátě dítěte ....159

Úvod ...........................................................159

Intervence do životní situace pozůstalých rodičů .....................160

Rituál pohřbu....................................................162

Závěrečná reflexe.................................................163

Význam a funkce pohřebního rituálu ...........................165

Pohřební rituál...................................................165 o posledních věcech člověka Příprava a průběh pohřebního obřadu ..............................167

Po pohřbu a bez pohřbu...........................................168

Pohřeb žehem ..............................................171

Žeh ............................................................171

Krematoria jako symbol proticírkevního hnutí .......................172

Idea žehu v českých zemích........................................173

Stavba krematorií ................................................175

Závěr...........................................................175

Pohled do vývoje křesťanského pohřbívání ......................177

Nejstarší období .................................................177

Židovská pohřební praxe ..........................................179

Pohřbívání v křesťanském starověku................................180

Pohřbívání v době christianizace západních Slovanů ..................183

Pohřbívání v přemyslovském období ................................186

Vývoj od vrcholného středověku do současnosti ......................189

Pohřební místa ..................................................191

Změny poloh náhrobníků .........................................194

Církevní pohřeb.............................................197

Úvod ...........................................................197

Sociokulturně antropologická východiska............................198

Historická východiska ............................................200

Hmotná východiska ..............................................200

Křesťanská pohřební liturgie.......................................201

Frekvence církevních pohřbů ......................................205

Odmítnutí církevního pohřbu......................................206

Shrnutí .........................................................207

Svědectví farářky – Evangelické pohřby na Vysočině

a ve středních Čechách .......................................209

Svědectví pamětníka – Katolické pohřby na Valašsku

(ve Štítné nad Vláří) .........................................213

Smrt a pohřební rituály v hinduismu ...........................215

Hinduismus .....................................................215

Pojetí života a smrti v hinduismu...................................215

Pohřební rituál...................................................216

Truchlení .......................................................218

Význam pohřebních rituálů v hinduismu ............................218

Pohřbívání bez obřadu z perspektivy sociologie ..................219

Smrt jako téma sociologie .........................................219

obsah 15

Vymezení pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 Frekvence pohřbívání bez obřadu či s obřadem .......................221

Faktory působící ve prospěch pohřbívání bez obřadu ..................224

Závěr...........................................................230

Thanatopraxe...............................................233

Historický exkurz ................................................233

Legislativní zakotvení ............................................234

Význam zaopatření a balzamování..................................234

Thanatopraxe v České republice ....................................235

Balzamace ......................................................238

Závěr...........................................................239

Projevy magie a víry v pověry ve vztahu k smrti a pohřbívání

na konci 19. století ..........................................241

Metodologie.....................................................241

Narození........................................................242

Smrt ...........................................................244

Pohřební hostina: její funkce a význam .........................249

»Utěšovací« a pohřební hostina.....................................249

Funkce pohřební hostiny .........................................251

Dědictví podle nového občanského zákoníku ....................257

Nový občanský zákoník (NOZ).....................................257

Zásady dědického práva a jejich uplatnění v NOZ .....................257

Výběr nejdůležitějších institutů v dědickém právu nových

nebo nově upravených ............................................262

Tvorba hřbitovů a smuteční obřadní síně očima architekta ........271

Společensko-historický exkurz .....................................271

Projektování hřbitovů a smutečních síní.............................272

Vnitřní prostor smuteční obřadní síně ..............................273

Projekt obřadní síně v Bruntále ....................................274

Přírodní pohřebnictví .......................................277

Představení přírodního pohřebnictví................................277

Společenské přínosy zeleného pohřebnictví ..........................279

Přírodní pohřebnictví u nás........................................281

Místo závěru................................................283

Literatura .................................................285

Ostatní zdroje ..............................................305

Summary – of the last things ..................................309

Věcný rejstřík...............................................311

Jmenný rejstřík.............................................313


»Smrt je nejzávažnější téma, jakým se kdy lidská mysl zabývala,

svrchovaná otázka všech dob a národů.

Je to nevyhnutelná hranice, ke které všichni směřujeme;

součást zákona našeho bytí – tak jako zrození.«

Camille Flammarion


17

Úvod

Naděžda Špatenková

Umírání, smrt i truchlení jsou v naší společnosti stále ještě poněkud okrajovými

tématy, o  kterých se moc nemluví. Elias (1998, s. 28) připomíná, že přehnaná

civilizační tabuizace, která zakazuje výraz silných, spontánních emocí, nám při

konfrontaci s  těmito posledními věcmi člověka často svazuje jazyk i  ruce. Stále

ještě mezi laickou i odbornou veřejností převládá povědomí, že je lepší o těchto

věcech mlčet. Nedávno zveřejněný průzkum agentury STEM/MARK pro Život 90

uvádí, že o smrti je těžké hovořit pro dvě pětiny občanů. Třetina z nás o tomto

tématu nemluví vůbec. Současně si tři čtvrtiny dotázaných uvědomují, že o tom

to tématu nemluvíme dostatečně. Cílem naší publikace je mimo jiné podpořit

diskusi o těchto tématech, která nejsou dostatečně reflektována.

Přestože jsou poslední věci člověka v naší každodenní sociální realitě (všudy)

přítomné, společenskovědní disciplíny se jim příliš nevěnují. Lékařské i nelékař

ské zdravotnické obory je ale diskutovat a řešit musí. Je pravdou, že v posledních

letech roste o tato témata zájem. Konstitucionalizovala se thanatologie »jako in

terdisciplinární vědní obor o smrti a o všech fenoménech, které jsou s ní spojeny« (Haš

kovcová, 2000, s. 142). Slaný (2008, s. 91) v souvislosti s thanatologií připomíná,

že »je však nejen „vědou“, ale neméně také součástí kultury (a  kulturnosti) vůbec«.

Na  našem knižním trhu se objevují překlady cizojazyčné literatury (Firthová,

Luf ová, Oliviere, 2007; Parkes, Relfová, Couldricková, 2007 aj.), ale také původ

ní české zdroje literatury (např. Haškovcová, 2000, 2007; Stejskal, Šejvl a  kol.,

2011; Kubíčková, 2001; Špatenková, 2013; Nešporová, 2013; Kotrlý, 2013).

Umírání, smrt, pohřbívání a truchlení představují hluboká lidská témata, která je

možné pojímat z různých hledisek. Naše publikace je tak jen drobným příspěv

kem k této problematice, prezentuje pouze některé vybrané aspekty. Thanatolo

gie má totiž velmi široký rozsah a  není možné její obsáhlý záběr v  celém svém

významu pojmout v jediné publikaci. Přesto jsme se pokusili postihnout danou


18 o posledních věcech člověka problematiku pokud možno komplexně – od fáze pre finem přes fázi in finem až po fázi post finem, která zahrnuje péči o mrtvé tělo, pohřební rituály a doprovázení pozůstalých. Publikace terminologicky vymezuje základní thanatologické pojmy, popisuje potřeby umírajících i pozůstalých, prezentuje společenské představy o  důstojné i  nedůstojné smrti. Je zde pojednáno o  infámii sebevrahů, poradenství pro pozůstalé, pohřebních a  smutečních rituálech i  o  thanatopraktickém zaopatření mrtvého těla. Neopomněli jsme ani témata dědictví a projektování obřadních síní či hřbitovů.

Publikace vznikla jako jeden z výstupů projektu Prožívání a zvládání signifikantní ztráty, který byl podpořen Fondem pro podporu vědecké činnosti Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Řešitelem tohoto projektu byla Naděžda Špatenková. Autorský kolektiv knihy tvoří nejen členové katedry sociologie, andragogiky a  kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, ale také přední odborníci z dalších univerzit a také významní odborníci z praxe. Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP je mimo jiné pracovištěm, které významným způsobem participuje na  tvorbě takových profesních kvalifikací pro Národní soustavu kvalifikací, jako je např. Poradce pro pozůstalé, Smuteční aranžér, Sjednavatel pohřbení, Smuteční řečník a  obřadník, Doprovázející umírajících a pozůstalých apod.

Publikace představuje výstupy nejrůznějších empirických i klinických šetření, integruje teoretické poznatky z  oblasti antropologie, humanitních či sociálních věd, ale také medicíny, ošetřovatelství, pohřebnictví a  architektury. Konkrétní aplikační rovinu prezentovaných poznatků můžeme vidět nejen ve zdravotnictví či sociálních službách, ale také v  terapii a  poradenství, ať už v  poradenství pro pozůstalé či poradenství andragogickém, psychologickém, sociálním a právním.

Autoři věří, že si kniha své čtenáře najde nejen na akademické půdě, ale také v oblasti společenské praxe. V neposlední řadě bychom rádi oslovili také adepty pomáhajících profesí, resp. studenty oborů směřujících k pomáhajícím profesím. Tato publikace ale není klasickou učebnicí. Nepředkládá systematický a ucelený výklad dané problematiky. Jejím cílem je předložit argumenty a relevantní informace vztahující se k posledním věcem člověka. Umožňuje tak čtenářům jak z řad odborníků, ale i dalších zájemců nacházet informace, inspiraci a seznamovat se s  nejrůznějšími jevy, procesy a  principy v  oblasti thanatologie, klást si otázky a hledat odpovědi, setkávat se se zkušenostmi a doporučeními praktiků, badatelů i vzdělavatelů. Snahou autorů je přiblížit odborné i široké veřejnosti témata umírání, smrti, pohřbívání a truchlení oproštěné od tabuizovaných klišé.

interdiSciplinární příStup

k proBlemAtice umírání A Smrti Naděžda Špatenková

»...Umírání a smrt propojuje všechny vědní disciplíny, nejen ty humanitní,

protože základním principem existence vesmíru, přírody i lidí je obnova.

Tedy nekonečný cyklus: zrození – bytí – umírání – smrt – zrození...«

Jaroslava Králová

Thanatologie »Všichni lidé jsou smrtelní*, citují učebnice logiky známý sylogismus. A  přece se člověk ve vztahu ke smrti chová často nelogicky... Smrt děsí. Současně ale čímsi fascinuje... Smrt vzbuzuje zájem z mnoha různých důvodů. Lidé se jí bojí. A někdy si ji naopak zoufale přejí. Chtějí na ni »zapomenout jako na smrt« – a přesto se jim myšlenky na  ni paradoxně znovu a  znovu vracejí. Každý z  nás bude jednou ve svém životě konfrontován se smrtí – například se smrtí svých pacientů, klientů, možná také se smrtí svých blízkých, určitě však se svou vlastní smrtí. Jsme na to připraveni? Víme, jak se jí postavit či jak ji přijmout? A jaké to bude, až nastane? Kde k tomu dojde? A kdo bude v tu chvíli s námi? A co bude pak...? To je jen několik otázek, které smrt vyvolává. Odpovědi na ně se snaží hledat a nalézat »běžní« smrtelníci, ale také badatelé nejrůznějších oborů. Každá disciplína problematiku smrti nazírá z  vlastní perspektivy, v  podstatě se jí ve  větším nebo menším měřítku zabývá každá věda. Spojením různých vědeckých přístupů vzniká thanatologie.** K průkopníkům tohoto oboru u nás patří Helena Haškovcová. Thanatologie se snaží pojmout problematiku smrti v  nejrůznějších souvislostech a vytvořit na ni holistické nazírání. Smrt je v současnosti pojímána především medicínsky, mluvíme o  medicinalizaci, resp. medikalizaci smrti. Lékaři se v jistém ohledu stávají pány nad životem a smrtí. Se smrtí a umíráním bojují svými zbraněmi – dlouhodobou, intenzivní léčbou, včetně farmakoterapie. Smrt pa* Všichni lidé jsou smrtelní. → Sokrates je člověk. → Sokrates je smrtelný (např. Liessmann, Zenaty, 1994, s. 40). ** Název této disciplíny je odvozen z řečtiny. Thanatos je řecký bůh smrti, starší bratr Hypna, boha spánku, který doprovází zemřelé do podsvětí k Hádovi (Feldmann, 2004, s. 7). Výraz logos má velmi široký význam, překládá se především jako slovo, myšlenkový obsah, ideje (Brugger, 2006, s. 224). o posledních věcech člověka cienta je pro mnohé z  nich důkazem jejich neúspěchu. Medicína také změnila názor na to, co je to »dobrá«, resp. »šťastná« smrt, a co je »špatná« smrt. Glaser a Strauss (2006) v této souvislosti definovali »acceptable style of facing death«, což je takový způsob umírání, o kterém člověk neví, a myšlenky na přicházející smrt ho tak paradoxně nemusí trápit a  zatěžovat. Takovou smrtí je například úmrtí ve spánku nebo po aplikaci utišujících léků. Špatnou smrt označili Glaser a Strauss jako »embarrassingly graceless dying«, a  je to podle nich taková smrt, o  které pacient ví, trápí se jí a  trpí bolestmi. Taková smrt je považována za  nežádoucí a za nehumánní.

Rozšíření zdravotní péče je tak společně se sekularizací společnosti hlavní příčinou dnešního vztahu ke  smrti. Kulturní a  jiné souvislosti umírání se ocitají mimo pozornost sekularizovaného světa. Jako by smrt ve společnosti zemřela, neexistovala. Společnost ji ve svém vývoji postupně vytěsnila. Elias (1998) v této souvislosti hovoří o dvojím vytěsnění smrti – individuálním a sociálním. Individuální vytěsnění znamená, že člověk nechce slyšet o něčí smrti, protože mu připomíná smrt vlastní a obavy s ní spojené. Sociální vytěsnění je výsledkem nedostatku spontaneity při vyjadřování soucitu v  kontaktu s  umírajícími nebo pozůstalými. Rituály kolem umírání a smrti jsou prázdné, vyčpělé a nicneříkající. Žádné nové, efektivnější ale doposud nebyly vytvořeny.

Ačkoli je smrt přirozenou součástí života každého člověka, chováme se, jako bychom byli nesmrtelní, jako by se nás vůbec netýkala. V rozvinutých společnostech se eliminovala rizika faktického nebezpečí smrti (jako jsou např. války, nepokoje, násilí, hladomory, epidemie apod.), smrt je nazírána jako ukončení života člověka ve  vysokém věku. Smrt, která by nastala dříve z  jakýchkoliv příčin, je vnímána jako předčasná, náhlá a nepřirozená, byť by se jednalo o vyústění patologického procesu, např. infaustního onemocnění (srov. Špatenková, 2003). Také Nešporová (2007, s. 361) podotýká, že smrt se stala téměř výhradně záležitostí starých lidí, byla institucionalizována a dostala se pod lékařskou kontrolu. Tím se smrt pro většinu lidí nachází v poměrně bezpečné vzdálenosti, daleko a »pod kontrolou«. Není všudypřítomná a hmatatelná. A hlavně není reálná. Paradoxně se totiž každodenně setkáváme se smrtí, není to ale smrt skutečná – je zprostředkovaná médii, medializovaná, např. prezentovaná v  televizních zprávách, novinách, na internetu, je zavzatá do počítačových her. Opravdová smrt je vytlačena do institucí, je institucionalizovaná a medikalizována. Lékaři se tak proti své vůli stali novodobými posly smrti. Spolu s novináři jsou to oni, kdo smrt v současné společnosti prezentují a konstruují (Walter, 1994, 2002). Thanatopsychologie Elias tvrdí, že »strach a hrůzu nebudí smrt sama o sobě, nýbrž spíše předjímající představa smrti« (1998, s. 40). Vliv smrti na chování a prožívání člověka je pak předeinterdisciplinární přístup k problematice umírání a smrti 21 vším doménou thanatopsychologie. Thanatopsychologie studuje např. psychiku jednotlivce a  způsob, jakým se  vypořádává s  umíráním, smrtí a  truchlením, a  dále proces utváření povědomí smrti v  lidské psychice. Langenmayr (1999, s. 13–14) vymezuje povědomí o smrti na základě toho, jak je přistupováno k umírajícím a k truchlícím: 1. Otevřené povědomí: o smrti a jejích následcích se otevřeně mluví mezi zdra

votnickým personálem, umírajícím i rodinou. Umírající i jeho blízcí jsou infor

mováni o tom, co je čeká, a mohou tak čelit určitým specifickým problémům

vyplývajícím z této situace. 2. Smíšené povědomí: všichni zainteresovaní aktéři jsou o jasné prognóze smr

ti informováni, přesto se o ní mlčí. Blízcí umírajícího popírají nastalou situaci

– a  zde můžeme vidět možnou příčinu pozdějších komplikovaných reakcí

na ztrátu. 3. Ne-povědomí: skutečnost je před umírajícím i jeho blízkými utajována a po

zůstalí jsou informováni až v případě smrti. Tím ale přicházejí o určitou mož

nost se na tuto situaci jakkoliv připravit. Thanatopsychologie je disciplína stojící na  pomezí psychologie a  thanatologie. Za zakladatele thanatopsychologie můžeme považovat Sigmunda Freuda. Mnoho psychologických, všechny psychoanalytické a většina psychiatrických, ale i sociologických teorií truchlení se opírá o jeho práci Truchlení a melancholie (Trauer und Melancholie). Tento krátký esej Freud napsal v roce 1915 a vydán byl v roce 1917. Mnoho současných teorií zármutku a žalu má povahu interpretace tohoto textu. Stěžejním tématem thanatopsychologie je mimo jiné zármutek, smutek a  žal, ať už jako reakce na  vlastní smrt (u  umírajících) nebo na  ztrátu blízkého člověka (u  pozůstalých). Zármutek může mít rozmanité projevy nejrůznější intenzity, je to určitý způsob a  forma restrukturalizace vnitřního světa a  hodnot v důsledku konfrontace se smrtí. Zármutek, smutek a žal jsou ryze psychologickými, resp. intrapsychickými fenomény, truchlení jako reakce na  ztrátu je pak spíše sociálním aktem, rituálem. Je to vlastně jakýsi očekávaný způsob chování, tedy něco co je »vtisknuto« společností. Ariès (2000, s. 340) upozorňuje na to, že od 20. století jsou »lidé přesvědčení, že projevy smutku na veřejnosti a také jeho příliš hluboké a příliš dlouhé prožívání v soukromí jsou morbidní. Záchvat pláče je ztotožněn s nervovým záchvatem. Smutek je nemoc. Ten, kdo svůj žal dává najevo, je slaboch. (...) Období smutku už není obdobím mlčení pozůstalého v kruhu úslužných a mnohomluvných lidí, ale obdobím mlčení všech lidí v okolí: telefon nezvoní, lidé se vám vyhýbají. Truchlící je v karanténě.« Z hlediska psychologie je ale tento postoj ke smrti krajně nebezpečný a nenormální. Psychologové podtrhují nutnost ventilace emocí, vyplakání se. To je zajímavá diskrepance a  divergence mezi nastolenými postoji ke smrti ve společnosti s odbornými názory psychologů: »společnost považuje žal za morbidní, kdežto pro psychology je morbidní právě jeho potlačování« (tamtéž).

22 o posledních věcech člověka

Thanatosociologie

Smrt jako předmět sociologie je téma poměrně neobvyklé a v odborné sociologic

ké literatuře je reflektováno jen okrajově. V důsledku medikalizace smrti se může

zdát, že umírání a smrt jsou spíše záležitostí medicíny, nikoliv sociologie. Nazírá

me-li umírání a smrt touto optikou, snadno můžeme nabýt dojmu, že se vymyká

jakékoliv sociologické analýze. Smrt má ovšem nejen medicínské, ale také socio

logické konotace. Oba fenomény – umírání a smrt – lze definovat na pozadí so

ciokulturních institucí a  jejich měřítek, nebo je možné je pojímat jako sociální

akt, resp. proces.* Umírání a smrt vždy obsahují společenský význam. Smrt není

pouze biologický fakt, je to také sociálně konstruovaný fenomén.

Sociologie** bývá nejčastěji a  nejstručněji vymezována jako nauka o  společ

nosti. Např. Petrusek (1996, s. 1018) definuje sociologii jako vědu o společnosti,

společenských jevech, strukturách a procesech a jejich vzájemných vztazích. Pod

pojem společnost pak můžeme v souladu s Dopitou (In: Špatenková, 2004, s. 93)

zahrnovat skupinu lidí žijících v národním státě, pro které jsou závazné relativně

stejné hodnoty a  normy předávané normativním systémem (tradicí, výchovou

apod.). Berger (1990) tvrdí, že »lidské společnosti jsou pouze ženy a muži stojící spo

lečně tváří v tvář smrti«. Smrt je nedílnou součástí života – a to nejen jedince, ale

i  společnosti. Tento fakt se nikdy nezmění. Co se však mění, je přístup jedinců

a společnosti ke smrti. Dříve se hovořilo o tabuizaci smrti (srov. Přidalová, 1998),

odsunutí či vytěsnění smrti. V poslední době se v odborné literatuře objevuje ná

zor, že společnost začíná opět smrt zařazovat do svého povědomí, že se s ní znovu

učí zacházet (Walter, 1994). Foucault (In: Knoblauch, Zingerle, 2005, s. 11) tento

rostoucí zájem společnosti o smrt interpretuje jako začátek další změny přístupu

ke smrti. Může se jednat o změnu paradigmatu od smrti vytěsněné k znovunaby

tí významu smrti. Vývoj přístupů ke smrti by se dal stručně shrnout do třístup

ňového schématu: instinktivní přístup → rituální přístup → institucionalizova

ný přístup (Keller, 1997, s. 59). Dnešní společnost se nachází na přechodu mezi

druhým a  třetím stupněm. Rituál vymizel a  stávající sociální instituce nejsou

dostatečně nastaveny, ačkoli diskuse na toto téma sílí.

* Smrt představuje kontinuální proces, na jehož počátku reprezentuje smrt nový problém pro jednot

livce i společnost. Po určité době začnou aktéři (lékaři, média, psychologové...) k tomuto problému

přistupovat odlišnými způsoby, které se po čase institucionalizují. Tyto institucionalizované postupy

v podstatě určují členům společnosti jak umírat a jak truchlit, nastolují pravidla a způsoby chování

(rituály) během smrti. V okamžiku, kdy tato institucionalizace ve společnosti už není efektivní nebo

nefunguje, případně když instituce, které je nastolily, ztratí důvěryhodnost, stává se smrt opět pro

blémem a celý cyklus nových institucionalizovaných postupů začíná od začátku (Walter, 2002; Ber

ger, Luckmann 1999). Tento proces dobře ilustruje fakt, že to, co se mění, není smrt samotná, ale

význam, který je smrti připisován institucemi dané společnosti.

** V doslovném překladu znamená sociologie vědu o společnosti (lat. socius = druh, nebo societas – spo

lečnost; řec. logos – slovo, věda). interdisciplinární přístup k problematice umírání a smrti 23

Předmětem zájmu thanatosociologie, hraniční disciplíny mezi sociologií a  thanatologií, je právě proměna společenské reflexe smrti. Thanatosociologie prezentuje sociologické perspektivy fenoménu smrti. Smrt je problémem pro každou společnost, tvrdí Mellor (1993). Na  jedné straně ji společnost musí akceptovat, protože lidé prostě umírají. Na druhé straně ji ale odmítá proto, aby lidé žili naplno a  neodevzdali se pouze pasivnímu čekání na  smrt a  neupadli tak do stavu totální anomie. Sociální anomie je podle Dopity (In: Špatenková, 2004, s. 93) »stav, kdy se ve  společnosti rozpadá hodnotový a  normativní řád, stav, který nepochybně indikuje sociální úpadek«. Projevem anomie může být také aktivní jednání směřující ke  smrti – sebevražednost. Durkheim chápe sebevraždu především jako reakci jedince na společnost. Podle něj existuje přímá souvislost mezi sebevražedným chováním a stupněm integrity společnosti. Individuum potřebuje společnost a také společnost potřebuje individuum – když člověk ztrácí pocit potřebnosti a  integrita společnosti, v  níž je začleněn, je nízká, podíl sebevražd těch, kteří nejsou plně integrováni, vzrůstá. »Le lien qui les attache à leur cause commune les rattache à la vie et, d‘ailleurs, le but élevé sur lequel ils ont les yeux fixés les empêche de sentir aussi vivement les contrariétés privées« (Durkheim, 1897, s. 70). Tedy: Pouto, které je (sebevrahy) poutá k společné věci, je poutá k životu, mimo to jim jejich vytyčený cíl také nedovoluje cítit tak silně osobní nepříjemnosti (cit. dle Preissová Krejčí, 2011). Zvýšený výskyt tzv. anomických sebevražd je indikátorem rozkladu individuálních i kolektivních hodnot, ke kterému dochází, když se ve velkém počtu objevují situace, pro jejichž řešení neexistují žádné normy. To může u jedince vyvolat dočasnou ztrátu orientace a následnou frustraci z neexistence pravidel pro vlastní život. Lidé zároveň v těchto dobách ztrácejí realistický pohled na skutečnost, jejich ambice a očekávání nejsou naplněny. Sebevražda se tak může zdát jediným možným východiskem (Keller, 2004). Sebevražednost tedy úzce koreluje s krizí ve společnosti. Krize společnosti jsou předmětem sociálních věd prakticky od jejich vzniku. Dopita (In: Špatenková, 2004, s. 93) píše, že »přechod tradiční společnosti v moderní a krize s ním spojená vyvolala vznik samostatné vědní disciplíny popisující společnost a  její stavy – sociologie«. Také proto je téma sebevraždy v sociologii zpracováváno prakticky od prvopočátků této disciplíny a poměrně obsáhle (např. Durkheim, Masaryk).

Thanatosociologie je relativně mladá disciplína, která u  nás zatím není příliš rozšířená. Mezi její představitele patří např. Ariès, Giddens, Elias, Seale, Charmaz, Corr a  další. Tématu smrti se ve  svých dílech dotkli ale i  jiní sociologové, např. Bauman (1992), Berger a  Luckmann (1999), Becker (1973), Littlewood (1993) aj. Mezi české představitele sociologie smrti patří např. Olga Nešporová. Moderní sociálně-vědecký diskurs týkající se smrti se začal vyvíjet teprve v 60. le- tech 20. století. V této době již byla smrt vytlačena ze společnosti, a tak se musela thanatosociologie pokusit nejprve o znovuzačlenění povědomí smrti do společnosti. Ferber (1978, s. 16) odkazuje na  to, že »získat zpět uctivý a  přijímaný

24 o posledních věcech člověka

vztah ke smrti znamená prolomit mlčenlivý totalitarismus společnosti«. To ale nebylo

jednoduché v  atmosféře, kterou Gorer (1955) popisuje jako pornografii smrti.

Gorer poukazoval na  to, že o  smrti se mluví se stejnou pruderií, jako se dříve

mluvilo o pohlavním životě. Stejně jako dříve pornografie je totiž nyní smrt tabu

izována a zahalená studem. Foucault (1999) upozorňuje na fakt, že o sexualitě se

postupně ve společnosti mluvit nejen mohlo, ale mluvit se o ní musí. Zatímco ze

smrti se tak stalo společenské tabu, ze sexu se naopak stala společenská »konver

zační« povinnost.

Jedním z hlavních úkolů thanatosociologie se tak stalo přijetí a potvrzení fak

tu, že »smrt individua je nejen nevyhnutelným, ale i nezměnitelným předpokladem pro

rozvoj druhu a evoluci« (Ferber, 1978, s. 17). Dalším klíčovým tématem thanatoso

ciologie jsou rituály související se smrtí. Tyto rituály v současné době doznávají

značné krize. »Konvenční obraty a rituály sice stále ještě nevymizely, ale mnohem více

než dříve lidé cítí, že je poněkud trapné je používat, protože působí hluše a  vyčpěle«

píše Elias (1998, s. 24) a poukazuje na to, že nové rituály, které by lépe odpovída

ly současnému stavu cítění a chování a nepůsobily zastarale a falešně, doposud

chybí. Je ale otázkou, zda tuto situaci budeme nazývat krizí*, vývojem nebo změ

nou.

Thanatohistorie

Snad nejucelenější přehled historického vývoje postojů západoevropské společ

nosti k  fenoménu smrti od  středověku po  současnost přinesl Philippe Ariès

ve  svém díle Dějiny smrti (česky 2000). Ariès (re)konstruoval historické pojetí

umírání a smrti a reflektoval v dějinách západních zemí několik etap, pro které je

podle jeho názoru charakteristický určitý náhled na smrt. Ariès popisuje několik

modelů smrti**:

• smrt ochočená, resp. zkrocená;

• smrt sebe sama;

• smrt vzdálená i blízká, resp. smrt vzdálená a přesto hrozící;

• smrt blízkého, resp. smrt těch druhých;

• smrt převrácená, resp. neviditelná.***

* Ve slovnících je krize vymezována obvykle jako zlomový obrat k lepšímu nebo k horšímu; přechodný

stav; moment zřetelné nerovnováhy; radikální změna navyklého způsobu života; okamžik, kdy se

rozhoduje, zda se v dané záležitosti nebo aktivitě bude pokračovat, zda se něco změní, nebo bude tato

aktivita naopak ukončena (Špatenková; In: Baštecká, 2009, s. 147–148).

** Arièsovo dílo je hojně citováno. Většinou se však odkazuje pouze na smrt ochočenou a smrt nevi

ditelnou, které představují dva extrémní postoje ke smrti. Z tohoto důvodu alespoň stručně nastíní

me všechny Arièsovy modely.

*** Jednotlivé nuance v názvu příslušných etap se odvíjejí především od toho, jak (a kým) je původní

pojem překládán.

interdisciplinární přístup k problematice umírání a smrti 25

Smrt ochočená charakterizuje celkový postoj ke smrti, který ve společnosti více

či méně přetrvával od  5. až do  počátku 18. století. Tento postoj je typický pro

jednoduchá tradiční společenství s veřejnou povahou smrti. Smrt byla tehdejším

lidem blízká, důvěrně známá a tím také zároveň zkrocená. Když lidé vědí, co je

smrt a jak s ní nakládat, tak se jí tolik nebojí a přijímají ji jako nezbytnou součást

života. Pro tento model je charakteristická značná ritualizace smrti. V  tradiční

společnosti totiž převládá názor, že jak život, tak ani smrt nepatří výlučně jedin

ci, a proto je i smrt provázena víceméně okázalými rituály (jako ostatně všechny

důležité životní události). Lidé v této dějinné etapě věděli, jak se v umírání, smr

ti i  truchlení chovat, existovaly ustálené rituální pohřební zvyky. Ariès (2000,

s. 371) píše, že »ritualizace smrti je zvláštní případ celkové lidské strategie proti pří

rodě, sestávající z různých zákazů a ústupků. Proto společnost neponechala smrt samu

sobě a přemíře doprovodných citů, ale spoutala ji prostřednictvím obřadů a proměnila

ji v podívanou. Proto se ze smrti nemohla stát osamělá příroda, proto musela být veřej

nou událostí, do níž se zapojovalo celé společenství«. Důvěrně blízký vztah ke smrti

byl důsledkem víry v posmrtný život, víry ve vzkříšení těla spojené s uctíváním

prvních mučedníků a  jejich hrobů. Posmrtný život byl pojímán jako odpočinek

nebo spánek a  toto pojetí je podle Arièse jedna z  nejhouževnatějších představ

středověké mentality.

Druhý model, smrt sebe sama, se vyznačuje příklonem k  individualitě, kdy

se  jednotlivec již nechce podrobovat kolektivnímu osudu. Lidé tíhnou k  životu

více než ke smrti, smrti se bojí a brání se jí. Tyto tendence lze vysledovat již od

11. století a přetrvávají až do 17. století. Hmatatelným důsledkem je vznik závě

tí, kdy umírající zanechali pokyny svým blízkým, jak mají naložit s  tělem. Od

ochočené smrti se tento model odlišuje nejen nově vzniklým individualismem,

ale také proměnou představ o posmrtném životě. Od 11. století se postupně for

movala nová eschatologie, oddělujíc



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.