načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: O pojmu vesmír -- Společník na cestách staletími se známými mysliteli - Rudolf Polách

O pojmu vesmír -- Společník na cestách staletími se známými mysliteli

Elektronická kniha: O pojmu vesmír -- Společník na cestách staletími se známými mysliteli
Autor:

Nelze se vyhnout rozjímání nad vlastním osudem i budoucností života na Zemi. Vesmír byl a bude ve všech kulturách ústředním tématem uvažování každičkého člověka. Kniha O pojmu ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Indeart
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 278
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nelze se vyhnout rozjímání nad vlastním osudem i budoucností života na Zemi. Vesmír byl a bude ve všech kulturách ústředním tématem uvažování každičkého člověka. Kniha O pojmu vesmír řady moudrých lidí světa od starověku po dnešek, o kterých často slýcháváme, avšak málokdy je necháváme široce promlouvat vlastními slovy. V knize je tomu naopak. Kniha O pojmu vesmír může také pomoci nahlížet na svět lidí bez předsudků.

Související tituly dle názvu:
Knihy.ABZ.cz - krátkodobě nedostupné
Knihy.ABZ.cz

Stránka krátkodobě nedostupná

Požadovaná stránka bohužel nemůže právě teď být zobrazena, pravděpodobná příčina je:
  • probíhá pravidelná údržba
  • krátkodobé přetížení servery

Zkuste prosím stránku načíst znovu za 10 minut. načíst znovu


Knihy.ABZ.cz - © 2004-2018 - ABZ knihy, a.s.
Cena: Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rudolf Polách

Po studiích na Vyšší průmyslové škole kožařské ve Zlíně (dříve škola

Tomáše Bati) absolvoval VUT Brno, fakultu strojní a stal se kandidátem

ekonomických věd. Pracoval v průmyslové oblasti. Během života se zajímal o

filozofii a po ukončení pracovního procesu se plně věnuje filozofickým

otázkám existence vesmíru.

O pojmu vesmír. Společník na cestách staletími se známými mysliteli

Nelze se vyhnout rozjímání nad vlastním osudem i budoucností života na

Zemi. Vesmír byl a bude ve všech kulturách ústředním tématem uvažování

každičkého člověka. Kniha O pojmu vesmír řady moudrých lidí světa od

starověku po dnešek, o kterých často slýcháváme, avšak málokdy je

necháváme široce promlouvat vlastními slovy. V knize je tomu naopak. Kniha

O pojmu vesmír může také pomoci nahlížet na svět lidí bez předsudků.

Rudolf Polách

O pojmu vesmír

Společník na cestách staletími

se známými mysliteli

2015

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Používání elektronické verze knihy je umožněno jen osobě, která ji legálně nabyla, a jen pro její osobní a vnitřní potřeby v rozsahu stanoveném autorským zákonem. Elektronická kniha je datový soubor, který lze užívat pouze v takové formě, v jaké jej lze stáhnout z portálu. Jakékoliv neoprávněné užití elektronické knihy nebo její části, spočívající např. v kopírování, úpravách, prodeji, pronajímání, půjčování, sdělování veřejnosti nebo jakémkoliv druhu obchodování nebo neobchodního šíření je zakázáno! Zejména je zakázána jakákoliv konverze datového souboru nebo extrakce části nebo celého textu, umisťování textu na servery, ze kterých je možno tento soubor dále stahovat, přitom není rozhodující, kdo takového sdílení umožnil. Je zakázáno sdělování údajů o uživatelském účtu jiným osobám, zasahování do technických prostředků, které chrání elektronickou knihu, případně omezují rozsah jejího užití. Uživatel také není oprávněn jakkoliv testovat, zkoušet či obcházet technické zabezpečení elektronické knihy.

© Dipl. Ing. Rudolf Polách, CSc., 2015

© INDEART, 2015 www.indeart.cz

978-80-7519-064-2 (PDF)


OBSAH

O pojmu vesmír

Věnování

Poděkování

PŘEDMLUVA

PRVNÍ ČÁST Nejstarší poklady

KAPITOLA PRVNÍ I-ťing (Čína) Třetí křídlo, třetí komentář - velký komentář Nejstarší osídlení a nejstarší kniha lidského roku Komentáře a hexagramy

KAPITOLA DRUHÁ Enúma eliš – Mezopotámie Písemnictví na klínopisných tabulkách Enki a řád světa Další sumerské představy o vzniku světa Enúma eliš

KAPITOLA TŘETÍ Chvalozpěv Achuenatonův na Slunce. Egypt Modlitby a chvalozpěvy Nápisy z rakví Střední říše Texty pyramid Knihy mrtvých. Kapitola 125 - Říkadlo pro vstup do síně obou pravd. Písmo

KAPITOLA ČTVRTÁ Ílias a Odysseia. Anatolie

KAPITOLA PÁTÁ Bhagavadgíta – Indie Indoevropské jazyky a národy Bhagavadgíta je částí Mahábháraty Zpěvy Bhagavadgíty Bhagavadgíta - morální poselství Bhagavadgíta - ke vzniku a zániku

DRUHÁ ČÁST Nejstarší myslitelé

KAPITOLA ŠESTÁ Buddha - Indie Zde a nyní Ustání stárnutí a smrti Sám se hodnotím - sám se měním Morální poselství Svět

KAPITOLA SEDMÁ Konfucius- Čína Syn nebes Konfucius: Rozpravy

KAPITOLA OSMÁ Platón - Řecko

KAPITOLA DEVÁTÁ Aristotelés - Řecko Látka, podstata, podklad Naprosto První hybatel Neomezeno Veškerenstvo, nebe, svět, vesmír

KAPITOLA DESÁTÁ Epikúros - Řecko Epikúros pozdravuje Hérodota Epikúros pozdravuje Pýthoklea Epikúros pozdravuje Menoikea

KAPITOLA JEDENÁCTÁ Ptolemaios - Egypt

KAPITOLA DVANÁCTÁ Šótoku Taiši - Japonsko

KAPITOLA TŘINÁCTÁ Wönhjo - Korea

TŘETÍ ČÁST Arabští myslitelé

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ Avicenna (Ibn Síná) - Uzbekistán

KAPITOLA PATNÁCTÁ Šahrastání - Írán

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ Averroes (Ibn Rušd) - Španělsko

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ Suhrawardí - Írán

ČTVRTÁ ČÁST Evropští myslitelé

KAPITOLA OSMNÁCTÁ Mikuláš Koperník - Polsko

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ Galileo Galilei - Itálie

KAPITOLA DVACÁTÁ Thomas Hobbes - Anglie

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ Isaac Newton - Anglie Sluneční soustava v zajetí matematiky Newtonovy zákony Nová matematika

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ David Hume - Skotsko Myšlení Účinek. Příčina. Zkušenost Víra ve skutečnost Zvyk, síla, nutné spojení Svoboda 1. hybatel Filozof

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ Antoine-Laurent Lavoisier - Francie

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ Pierre Simon de Laplace - Francie Kantova - Laplaceova rotující mlhovina Předurčení událostí - svět v podobě stroje Determinismus a černé díry Laplaceův démon

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ Arthur Schopenhauer - Německo Filozofie Lidský tvor v čase Absolutno Vesmír jako svět

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ Charles Darwin - Anglie Souboj neskončil

PÁTÁ ČÁST Myslitelé dvacátého století a vědci

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ BUDITELÉ Miguel de Unamuno y Jugo,Sunjantsen (Sun I-sien),Móhandás Karamčad

Gándhí,Muhammad Iqbál, Han Jong-un, Uehara Senroku, Sajjid Muhammad Husajn

Tabátabá‟í

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ Přínos matematiky Matematika – způsob pohledu na svět Nekonečno Uzly jako topologická struktura Matematická pravda Struktury v hlavách myslitelů Příklady přínosů matematiky Matematika k pojmu vesmír

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ O povaze fyzikálních zákonů Fyzikální zákon Gravitace Limity poznání

KAPITOLA TŘICÁTÁ Albert Einstein - Německo Teorie speciální relativity Obecná teorie relativity

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ Niels Bohr - Dánsko Komplementarita

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ Werner Heisenberg - Německo Princip neurčitosti

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ Richard P. Feynman - Spojené státy americké

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ Stephen Hawking - Velká Británie Singularita; imaginární čas. Černé díry „Ţádná hranice“ Doslov

Povinná četba pro zvídavější čtenáře

ČTĚTE ELEKTRONICKÉ KNIHY

Věnování

Knihu věnuji všem překladatelům světa, protoţe jen díky jim můţeme čerpat ze studnice bohatství myšlenek lidstva ve svých rodných jazycích.

Poděkování

Vyslovuji svůj dík paní JUDr. Libuši Prádlerové za svolení k uţití překrásné medaile Pohádka od akademického sochaře a medailéra Jiřího Prádlera.

PŘEDMLUVA

Tématem, kterým se zde zabýváme, je vesmír, jak na něj bylo nahlíţeno v různých dobách a zeměpisných oblastech. Na vesmír, tak jak ho dnes chápeme, nelze přesně aplikovat lidské myšlení tři tisíce let staré a dokonce ne i na myšlení staré jen jedno století. Důvodem nejsou jen rozdílné technické prostředky ke zkoumání nebe nad hlavou, ale zejména prostředí či klima, ve kterém bylo moţno nové myšlenky pronášet i za ně bojovat. Někteří, jako Sokratés, Suhrawardí či Bruno, svůj boj o ţivot proti současníkům prohráli. Někteří, nařčeni z bezboţnosti, jako Aristotelés, Galilei či Hobbes si ţivot uchránili. Tito jsou jedněmi z bezpočtu těch, kteří se snaţili vysvětlit děje na Zemi ivesmíru. Je nezadatelným právem čtenáře, pokud je to jen trochu moţné, seznámit se s co nejpřesněji citovanými myšlenkami autorů. Leonardo da Vinci to také doporučuje: „Kdo můţe jít k prameni, ať nechodí ke dţbánu.“ V knize proto naprosto převa-ţují citáty. O jejich poctivý výběr, vzhledem ke zvolenému tématu, jsem se upřímně snaţil.

Přál bych si, aby se takto pojatá kniha stala uţitečnou v souladu s výrokem Aristippose: „Právě tak, jako ti, kdo velmi mnoho jedí nejsou zdravější neţ ti, kteří jedí jen tolik kolik potřebují, nejsou moudří ani ti, kdo čtou mnoho, nýbrţ ti, kdo čtou uţitečné věci.“ Podle Čuang C„: „Naše zkušenost světa je relativní našemu rozhledu.“ Rozhled je důleţitý, říká Epikúros, „neboť povšechného názoru potřebujeme často, podrobného však ne ve stejné míře.“ Nelze nevzpomenout Aristotela, který rodiče nabádá: „Rodiče, kteří dali vzdělání svým dětem zasluhují více cti neţ ti, kteří je jen zplodili, neboť tito jim poskytli jen ţivot, kdeţto oni krásný ţivot.“ Velmi pěkně se o vzdělání vyjádřil Diogonés: „Vzdělání přináší mladým lidem umírněnost, starým útěchu, chudým bohatství a bohatým ozdobu.“

Jsem hluboce přesvědčen o tom, ţe nejhorší zločin člověka je ţít v nevědomosti z vlastní vůle.

PRVNÍ ČÁST

Nejstarší poklady

To, ţe můţeme dnes létat letadly, jezdit auty a zítra snad létat kolem Země ještě vůbec neznamená, ţe můţeme přehlíţet prvotní myšlenky našich předků. Známe-li dnes pohledy na svět lidí před několika tisíciletími, pak nám to umoţňuje pochopit jejich sílu, která ovlivňovala a mnohdy dodnes ovlivňuje jednání lidí. Tak jak reagují rostliny na sluneční světlo nebo měsíční svit, reagují i zví-řata upínajíce zraky k obloze na stálé střídání dne i noci, aby byla lépe připravena na přeţití a rozmnoţování. Stejně tak i člověk (od stadia vývoje, které v dnešní době označujeme homo aţ po homo sapiens sapiens) se upíná ke Slunci a měsíční obloze, aby vyuţíval po mnoho generací předávaných zkušeností a poznatků k rozhodování o svých činech pro nejbliţší hodiny, dny, týdny a měsíce.

Skutečnými poklady lidstva se zabýváme v první části. Jsou to literární díla, které nemají autory, protoţe dlouhá staletí byly dotvářeny do podob, jak je známe dnes. Jde o klenoty z čínské slovesnosti I-ťing, z Mezopotámie Enúma eliš a další, z Egypta Chvalozpěv Achuenatonův na Slunce a další, z Anatolie Ílias a Odysseia zapsané Homérem a z Indie Bhagavadgíta. Je příznačné, ţe tato díla, či jejich základní struktura, vznikla v průběhu 2. tisíciletí př. n. l.

Jak název knihy napovídá, budeme v nich hledat vyjádření abstraktního pojmu vesmír, které jinak také souvisí s pojmy vznik a zánik. Smyslem hojných citátů je dát čtenáři moţnost posoudit, zda jsme se při hledání výše uvedených pojmů nedopustili příliš mnoha omylů a současně přiblíţit tyto skvosty lidského myšlení co nejvíce v jejich originální podobě.

I-ťing, zvaná téţ Čouské proměny či Kniha proměn, je dílo, na kterém oceníme jeho obrovskou morální sílu. Dílo je člověku milé, protoţe mu dává moţnost volby, jak se v určité situaci zachovat, pokud se tazatel pomocí určité techniky dotazu na knihu obrátí.

Enúma eliš je skladba, která nás zavádí do Mezopotámie. V kapitole jsou uvedeny citáty z dalších tří skladeb; ve všech překvapuje robustnost zde popisovaných bojů. Země, Slunce i Měsíc se stávají dětmi podle vůle stvořitelů.

Chvalozpěv Achuenatonův na Slunce přiřazujeme Egyptu a skladba je významná pro pojem vesmír. Nechybí zde ani citáty textů z pyramid a nápisy z rakví. Nedalo nám, neţ citovat z Knihy mrtvých z kapitoly 125 - Říkadlo pro vstup do síně obou pravd, zejména pro její morální význam.

Ílias a Odysseia jsou všeobecně známé Homérovy eposy o válkách a ţivotě tak, jak je proţíval lid v Anatolii.

Bhagavadgíta neboli zpěv Vznešeného je jakýsi hinduistický světonázorový kodex, jak jiní říkají, biblí staré i dnešní Indie. Dílo sotva šedesátistránkové je ze sanskrtu poctivě přeloţeno Filipským a Vackem. Úvod kapitoly jsme věnovali místo indoevropským jazykům a národům, které se budou v mnoha souvislostech dotýkat toho, co jiţ bylo i bude řečeno.

KAPITOLA PRVNÍ

I-ťing (I jing) (Kniha proměn)

(Čouské proměny). Čína

Třetí křídlo, třetí komentář - velký komentář

Kniha proměn velmi souvisí s pojmem vesmír. Chenyang Li je komentuje takto: „I-ťing (Čouské proměny) byla původně věštěbná příručka, avšak spolu s připojenými komentáři „Deset křídel“ lze výsledný I-ťing povaţovat za filozofické dílo.

Dílo poskytlo impulz pro určitou část nejtvořivějšího a nejuţitečnějšího myšlení čínských věštců a učenců a v naivním a racionálním uţití fascinovalo čínské myšlení a zcela ovlivňovalo čínskou koncepci kosmu a lidských vztahů k neustálým změnám, které jsou předvídatelným výsledkem vesmírné souhry protikladných přírodních sil.

Na počátku dynastie Čou (asi 11. stol. př. n. l.) byl I-ťing konzultován jako věštebná příručka výlučně králi, kteří věřili, ţe na jejich otázky odpovídají duchové mrtvých předků. Jak dynastie Čou pokračovala a moc lenní šlechty pomalu začala zastiňovat moc krále, pouţívání věštění, původně výsada krále, se rozšiřovalo z hlavního města do lenních údělů a nakonec prostoupilo celou vzdělanou společnost.

Období Válčích států bylo věkem, kdy tradiční společenské normy byly v rozkladu a bylo třeba hledat nové myšlenkové systémy, které by vysvětlily chaos vznikající z onoho rozkladu. Bylo to období „sta škol“, kdy... ctihodné texty jako I-ťing byly znovu interpretovány. Konfuciánští moralisté se soustředili na etické otázky, odrá-ţející se v sociálním obsahu textu. Taoisté a teoretici školyjinjang se zajímali o kosmologické problémy. Výsledkem byl soubor sedmi rozličných komentářů (v deseti křídlech), z nichţ kaţdý se snaţil vykreslit I-ťing jako souvislý myšlenkový systém.

Nyní se vrátíme k třetímu a nejdůleţitějšímu komentáři - Velký komentář.

Toto dílo na rozdíl od zbytku křídel se neskládá z komentářů jednotlivých čar či

hexagramových specifik, ale je to soubor studií o podstatě I-ťingu. Pojmy, o nichţ

tyto studie pojednávají tvoří skutečnou metafyziku „proměny“, na nichţ je I-ťing

zaloţen. Termín i sám znamená změnu, proměnu, avšak jelikoţ posloupnost

hexagramů je modelem kosmu („nebes a země“) je proměna probírána ze dvou

různých pohledů - proměna v přirozeném světě, makrokosmu a proměna vIťingu, mikrokosmu. Kromě toho obecný pojem proměny lze dále dělit na dva

různé pojmy - střídání a přeměnu. Střídání je řízená změna - zvrat bipolárních

protikladů, který se v I-ťingu objevuje jako střídání jinových a jangových čar

a který v přírodě představuje střídání dne a noci či střídání čtyř ročních období.

Přeměna na druhé straně je nahodilou proměnou čili náhodou, která se projevuje

ve zjevování znamení a existenci nadpřirozených jevů. Čas je rovněţ faktorem

změny. Čas je představován jako funkce střídání a pokroku, právě tak jako se

roční období střídají v průběhu roku.

Hexagramové znamení jako takové bylo mikrokosmickým modelem

jedinečného okamţiku v ţivotě tazatele.“

1)

1) Chenyang Li: Velké postavy východního myšlení, PROSTOR, 1998, str. 85.

Nejstarší osídlení a nejstarší kniha lidského roku

I-ťing z čínštiny přeloţil, výkladem a komentáři opatřil Oldřich Král. Podle

něj Kniha proměn, I-ťing, patří k nejstarším knihám lidského rodu. Souhlasím

a podpořím tento názor prostřednictvím vývojových předstupňů člověka.

Současné paradigma rozděluje vývojové linie člověka a lidoopa v období 5-8 mil.


let. Asi před 2,5 mil. let se objevil Homo habilis (člověk zručný), který se opět

vývojově odděluje na africkou a asijskou vývojovou řadu. V kaţdé řadě je na

prvním stupni Homo erectus (člověk vzpřímený) v asijské řadě s přívlastkem

jávský. V africké řadě pokračuje Homo sapiens (člověk rozumný) a končí Homo

sapiens sapiens (člověk současný). Proti očekávání v asijské řadě nepokračuje

Homo sapiens, ale Homo erectus s přívlastkem čínský, ačkoliv je mladší neţ

Homo sapiens. Zdá se, ţe se dnes jaksi nehodí, aby Homo erectus čínský vývojově

končil jako Homo sapiens sapiens.

Pokud si vezmeme jako pomocníka Johna F. Fairbanka zjistíme toto: „Na okraji Severočínské roviny, čtyřicet čtyři kilometry jihozápadně od Pekingu poblíţ dnešní vesnice Čou-kchou-tien jsou vápencové kopce s mnoha jeskyněmi. Jedna zvlášť velká jeskyně dosahovala původně rozlohy srovnatelné s fotbalovým hřištěm (150 x 45 metrů a v jednom místě 36,6 metrů na výšku). Na severovýchodě měla jeskyně malý vchod. Tuto jeskyni poprvé osídlil lidský rod zhruba před 400 000 lety a osídlení trvalo bez přerušení 200 000 let, aţ do doby, neţ se jeskyně téměř úplně zaplnila odpadky.

V roce 1921 byl jeden zub této lokality identifikován jako zub primitivního předchůdce člověka. První lebka byla nalezena v roce 1929. Pečlivé vykopávky z let 1921 aţ 1937, obnovené roku 1959, dosud odkryly přes sto tisíc kamenných nástrojů, přes stovku zubů, čtrnáct lebek, a mnoho dalších kostí, celkem asi ze čtyřiceti jedinců druhu Homo erectus, velmi podobného jiným raným formám lidského rodu objeveným na Jávě (1891), v Evropě, na Předním východě a v Africe.

Byli to lidé malého vzrůstu. Pekingský muţ měřil na výšku necelých 1,6 metru, pekingská ţena kolem 1,4 metru. Měli silné lebeční kosti a ustupující brady, avšak kapacita jejich mozku byla 850-1 300 cm3 (proti 775-900 cm3člověka z Jávy a 1 350 cm3 raného Homo sapiens).

Roku 1964 byla v provincii Šen-si objevena další lebka Homo erectus, snad jen poněkud primitivnější neţ jsou lebky pekingského člověka. Štípané kamenné nástroje a lidské fosilie staré 400 000 aţ 200 000 let z více neţ deseti nalezišť ukazují, ţe Homo erectus byl v Číně kdysi značně rozšířen, zejména na území dnešních provincií rozkládajících se v západním horském pásu. V letech 1980- 1981 byla nalezena lebka i na východě v provincii An-chuej, a roku 1984 část kostry v provincii Liao-ning. V několika lokalitách, kde v průběhu posledních sedmdesát let probíhaly vykopávky, byly nalezeny pozůstatky raného Homo sapiens zhruba 200 000 aţ 50 000 let staré (střední paleolit). Před padesáti aţ dvanácti tisíci lety (mladší paleolit) byl v několika místních kulturách po celé Číně, jejich počet se blíţí desítce, rozšířen Homo sapiens (tj. mladší varianta druhu). Obvykle se usazoval v místech, kde hory přecházely v níţinu a lov mohl být doplňován rybolovem a sběrem.“

1)

Dále například víme, ţe nejstaršími doloţenými obyvateli Mezopotámie byl druh Homo sapiens neanderthalensis. Tento lidský druh je podle platného paradigma slepou vývojovou větví lidského rodu. Jeho pozůstatky byly nalezeny v jeskyni Šanídár vserverovýchodním Iráku (nad řekou Tigrid) a jsou datovány do období 50-40 tisíc let př. n. l.

Myslím, ţe výše uvedené opravňuje k tvrzení, ţe I-ťing patří k nejstarším knihám lidského rodu. Oldřich Král I-ťing přibliţuje takto: „V čínské tradici je studium Knihy proměn a všeho co s ní souvisí povaţováno za zvláštní, velmi respektovanou vědeckou a filozofickou disciplínu. Totéţ platí ve všech zemích východní Asie. Fyzikové nacházejí v I-ťingu analogie genetických kódů nejnovějších molekulárních teorií. A softwarové firmy nabízejí numerologické programy zaloţené na symbolické soustavě knihy, jejíţ kořeny jsou staré více neţ tři tisíce let.

Je tu jediný zákon Universa, který je absolutní, tímto zákonem je proměna - vytrvalý a nekonečný pohyb. Zákon Proměny je vlastní stejně Knize jako Světu. Rozdíl je v tom, ţe Proměny Knihy mají lidsky uchopitelný rozměr. I-ťingové Proměny jsou na hranici mýtu a rozumu. V mýtu je zjevování od bohů, v Proměnách je zjevování od géniů. Kniha je svět stvořený génii. Kniha je svět, v němţ bohové jiţ neměli místo, ačkoliv poukaz k nim v Knize nechybí. Svět je vše, co je událostí.

Máme co činit se shluky čar, jeţ jsou zastávkami na dráze pohybu, v situaci, v souvislosti, v přechodu. Nic není zde jen tak, všechno můţe být i jinak, takový je vzorový pohyb zvratných moţností. Hexagramy jsou situace a události, čáry jsou vztahy a souvislosti. Takový je tu řád, takové je tu Tao, taková je tu Cesta.

Blíţe pravdě jsou asi ti, kdo tvrdí, ţe tento symbolický systém a jeho originální vyjádření jsou uţ takového rázu, ţe zde musela být nějaká promyšlená kosmologie. Je pravděpodobnější, ţe jistá ucelená filozofie kosmu musela předcházet, neţ se mohlo na základě oráklu věštit. Tato filozofie umoţňovala divinační názor, ţe je moţná taková orientace, která dává člověku šanci rozhodující volby, jíţ lze ovlivnit příští běh věcí, usnadnit jeho tazatelův -úděl v něm, to vše na základě identifikace konkrétní situace, pomocí předepsaných divinačních operací a jejich dešifrování pomocí symbolických referencí uloţených v symbolické struktuře Knihy. Vlastní I-ťing je ovšem předtaoistický a předkonfuciánský a v tom smyslu je v čínském kontextu předfilozofický.

Osm trigramů tvoří jakési kosmické jádro systému tím, ţe symbolizuje osm elementárních aspektů přírody jako nebe, země, hrom, voda, hora, vítr, oheň, jezero. Tyto aspekty přírody mají své protějšky v rovině pohybu (tvořivý, přijímající, vstávající, klesající, klidný, jemný, přilnavý, útěsný), v rovině vlastností (síla, ústupnost, vznět, hrozba, pokoj, pronikavost, zápal, slast), v rovině vztahu (otec, matka, prvorozený syn, druhorozený syn, nejmladší syn, prvorozená dcera, druhorozená dcera, třetí dcera). Poměrně jednoduchý systém osmi trigramů byl numericky a hlavně systémově zmnohonásoben zdánlivě tím nejjednodušším způsobem -zdvojením trigramových jednotek na hexagramy. Místo trigramů zde bylo rázem 64 hexagramů... Tak nabízí I-ťing 4 096 moţných odpovědí (82 = 64; 642 = 4 096).

Kniha proměn je aţ potom knihou ontologickou, Kniha proměn je aţ potom knihou kosmologickou předtím i potom je knihou existenciální, jejíţ dominanty jsou rozhodnutí, volba a čin. Kniha proměn vznikla ve jménu ţivota, je to kniha, která z člověka nesnímá odpovědnost za jeho ţivot s odvoláním na osud jednou provţdy zvenčí jemu přisouzený.“

2)

1) F. Fairbank: Dějiny Číny, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, str. 38 až 40.

2) Oldřich Král I-ťing: Kniha proměn Maxima Praha, 2000, str. 7 až 31.

Komentáře a hexagramy

Nedílnou součástí I-ťingu je deset křídel, deset komentářových textů.

Přibliţme si je alespoň takto:

„1. Za dávných časů Světci vytvořili Proměny tak, ţe objevili stonky řebříčku, aby magickými nástroji pomohli vyjevit boţské síly. Číslo tři bylo vyhrazeno nebi, číslo dvě bylo vyhrazeno zemi a tak postupovala všechna ostatní čísla. Pozorovali proměny tmy a světla a tak zaloţili znamení trigramu. Rozvinuli rozdíl mezi tvrdým a měkkým a tak vytvořili čáry. V souladu s přirozenou mravností vytvořili řád, který vtiskli do jejich významu. Vyčerpáním řádu a přirozenosti věcí se dobrali aţ k sudbě.“

1)

„Bylo nebe a země, aţ potom se

zrodilo deset tisíc věcí. Je to těchto deset tisíc věcí, jeţ napl-ňují prostor mezi

nebem a zemí. Část první.“ „Bylo nebe a země, aţ potom bylo deset tisíc věcí.

Bylo deset tisíc věcí aţ potom byl muţ a ţena. Byli muţ a ţena, aţ potom byli

manţel a manţelka. Byli manţel a manţelka, aţ potom byli otec a syn. Byli otec

a syn, aţ potom byli vládce a ministr. Byli vládce a ministr, aţ potom byli

nadřízení a podřízení. Byli nadřízení a podřízení, aţ potom byla dotvořena

a vybroušena etiketa a spravedlivost. Cesta manţela a manţelky nemůţe být jiná

neţ trvalá. Část druhá.“

2)

„1. Rozvrhem toho, co je nahoře, a toho, co je dole, je dáno vznešené a nízké. Na nebi tvoří se symboly, na zemi tvoří se tvary. Proto se tvrdé a měkké čáry k sobě přiřazují, takto se k sobě přidává osm trigramů. Hromem a bleskem bubnují, větrem a deštěm svlaţují, sluncem a měsícem putují kruhem, zimou a ţárem se střídají.

4. Proměny jsou analogické nebi a zemi a proto doká-ţí bezezbytku obsáhnout cestu nebe a země. Zvedáme hlavu, abychom pozorovali nebeská znamení, skláníme hlavu, abychom zkoumali zemský pořádek. Zahrnujíce všechen vývoj nebe a země, nechybují, sledujíce podoby deseti tisíce věcí, nepominou ţádnou. Pronikajíce k cestě dne a noci, rozumějí. Proto duch nemá místo a Proměny nemají tělo.

6. Proměny jsou širé, jsou velké. Mluví-li se o dálce, tu nemá hranic,mluvíli se o blízkosti, tu je v ní klid a je v ní správnost, mluví-li se o prostoru mezi nebem a zemí, tu je v něm hotovo vše. Část první.“

„5. Slunce odchází a měsíc přichází, měsíc odchází a slunce přichází, slunce a měsíc se navzájem střídají a tak vzniklo světlo. Chlad odchází a horko přichází, horko odchází a chlad přichází, chlad a horko se navzájem střídají a tak se utvořil rok. Část druhá.“

3)

A konečně pro představu, jak zní text hexagramů, jsem vybral úplné znění čtyř z nich.

„15. hexagram Ťien/Skromnost

OBRAZ: Pod zem je spuštěna hora. To je skromnost. Tak ušlechtilý člověk ubírá odtud, kde je mnoho, a přidává tam, kde je nedostatek. Zvaţuje věci a srovnává činy.

VÝROK: Skromnost je zdrojem úspěchu. Ušlechtilý člověk má schopnost dokončit dílo.

VÝROKY ČAR: ZÁKLADNÍ ŠESTKA: Nejskromnější ušlechtilý člověk svou skromností dokáţe překročit největší proud. Štěstí.

DRUHÁ ŠESTKA: Skromnost vyslovená. Vytrvalost nese štěstí.

TŘETÍ DEVÍTKA: Pracovitý, skromný, ušlechtilý člověk dokončí, co si předsevzal. Štěstí.

ČTVRTÁ ŠESTKA: Všechno bude dobré, pro tu účinnou skromnost.

PÁTÁ ŠESTKA: Nevyvyšujte se bohatstvím nad sousedy, ale uţijte násilí, je-li třeba a všechno bude dobré.

VRCHNÍ ŠESTKA: Vyslovená skromnost, však je-li třeba, vytáhne s vojskem ztrestat město či stát.

29. Hexagram Kchan/Propadání

OBRAZ: Řeka teče proudem, dál a dál. Zdvojený trigram. Propadání. Tak šlechetný člověk působí mravní silou a pěstuje výchovnou sluţbu.

VÝROK: Přes opakované propadání se přeneseš. Jen v srdci je naděje, ţe se dílo naplní vrchovatě. VÝROKY ČAR: ZÁKLADNÍ ŠESTKA: Opakované propadání. Padáme do propasti. Je zle. DRUHÁ DEVÍTKA: Propast je nebezpečná. Usiluj jen o málo.

TŘETÍ ŠESTKA: Kamkoli přijdeš, zeje propast. Nebezpečí a nástrahy. Padneš do jámy. Nejednej.

ČTVRTÁ ŠESTKA: K poháru vína a k ošatce rýţe prostá hliněná nádoba, podaná oknem. Nakonec ţádná chyba.

PÁTÁ DEVÍTKA: Propast není přeplněná, ale naplněná jak má být, po okraj. Ţádná chyba.

VRCHNÍ ŠESTKA: Svázán provazem, uvízne v hustém trní. Tři roky nedosáhne úspěchu. Neštěstí.

39. Hexagram Ťien/Překáţka

OBRAZ: Na hoře je řeka. Překáţka. Tak šlechetný člověk se obrací k sobě a přetváří svou ctnost.

VÝROK: Jihozápad je příznivý, severozápad nepříznivý. Je dobré potkat velkého muţe. Vytrvalost přináší štěstí.

VÝROKY ČAR: ZÁKLADNÍ ŠESTKA: Cesta tam vede k překáţce. Cesta sem vede k chvále. Cesta sem je cesta zpátky, k pramenům.

DRUHÁ ŠESTKA: Králův vazal jde od překáţky k překáţce. Nikoli z vlastní viny.

TŘETÍ DEVÍTKA: Cesta tam narazí na překáţku, vracíme se zpátky.

ČTVRTÁ ŠESTKA: Cesta naráţí na překáţku, vracíme se a spojujeme.

PÁTÁ DEVÍTKA: K největší překáţce se dostaví přítel.

VRCHNÍ ŠESTKA: Cesta tam naráţí na překáţku, cesta sem přináší úspěch a štěstí. Je dobré potkat velkého člověka.

60. Hexagram Ťien/Omezení

OBRAZ: Řeka nad jezerem. Vymezení. Tak šlechetný člověk si uvědomuje míru a rozpráví o mravním jednání. VÝROK: Naděje a úspěch. Hořká omezení nesmějí trvat příliš dlouho. VÝROKY ČAR: ZÁKLADNÍ DEVÍTKA: Nevychází z domu ani ze dvora. Bez chyby.

DRUHÁ DEVÍTKA: Nevychází ze vrat ani ze dvora. To je zlé.

TŘETÍ ŠESTKA: Ten, kdo se neuskrovní, pozdě bude naříkat. Bez chyby.

ČTVRTÁ ŠESTKA: Pokojně se uskrovňuje. Naděje a úspěch.

PÁTÁ DEVÍTKA: Sladké štěstí. Cesta přinese uznání.

VRCHNÍ ŠESTKA: Trpké uskrovnění. Vytrvalost přináší neštěstí. Lítost nakonec zmizí.“

4)

Základní výklad jednotlivých hexagramů a jejich jmen je vyjádřen v obrazech a výrocích.

Primární symboly hexagramů, plná čára pro jang, přerušovaná čára pro jin mají své vyjádření ve výrocích čar.

Pokud si poloţíme otázku o čem OBRAZ hovoří, dovíme se

-43x co dělá šlechetný člověk

-12x co dělá ušlechtilý člověk (muţ)

-1x co dělá veliký člověk

-1x co dělá vládce

-7x pokyny vladařům (staří králové).

Obraz je návodem k činu a ideálnímu chování jak vůči níţe postaveným, tak i vůči sobě samému. OBRAZ je vzor.

Pokud si poloţíme otázku o čem VÝROK hovoří, dovíme se, ţe

- dává určitý pokyn k činu 33x

- co má udělat šlechetný člověk 5x

- co dělá král 3x

- tyto jsou vhodné vlastnosti nebo činy 7x.

Výrok přibliţuje, zvýrazňuje, zdůrazňuje, varuje a vybízí k činu, také věští. VÝROK je návod.

Od citovaných autorů pro naše potřeby zvýrazníme tyto myšlenky:

Li: „... čínské myšlení fascinovalo a zcela ovlivňovalo čínskou koncepci kosmu a lidských vztahů k neustálým změnám, které jsou předvídatelným výsledkem vesmírné souhry protikladných přírodních sil.“

„Termín i sám znamená změnu, proměnu; avšak jelikoţ posloupnost hexagramů je modelem kosmu („nebes a země“) je proměna probírána ze dvou různých pohledů - proměna v přirozeném světě, makrokosmu a proměna vIťingu, mikrokosmu. Kromě toho obecný pojem proměny lze dále dělit na dva různé pojmy - střídání a přeměnu.“

„Čas je rovněţ faktorem změny.“

Král: „Je tu jediný zákon Universa, který je absolutní, tímto zákonem je proměna - vytrvalý a nekonečný pohyb.“

„Kniha je svět, v němţ bohové jiţ neměli místo...“

„Tato filosofie... dává člověku šanci rozhodující volby...“

„... je to kniha, která z člověka nesnímá odpovědnost za jeho ţivot s odvoláním na osud jednou provţdy z venčí přisouzený.“

Uspořádání hexagramů -Sü kua: „Bylo nebe a země, aţ potom se zrodilo deset tisíc věcí. Bylo deset tisíc věcí, aţ potom byl muţ a ţena.“

Veliký komentář - Si Cch„: „Hromem a bleskem bubnují, větrem a deštěm svlaţují, sluncem a měsícem putují kruhem, zimou a ţárem se střídají.“ „Proměny jsou analogické nebi a zemi... Zvedáme hlavu, abychom pozorovali nebeská znamení, skláníme hlavu, abychom zkoumali zemský pořádek. Proto duch nemá místo a Proměny nemají tělo.“

„Mluví-li se o dálce, tu nemá hranic, mluví-li se o blízkosti, tu je v ní klid a je v ní správnost, mluví-li se o prostoru mezi nebem a zemí, tu je v něm hotovo vše.“

Podle uvedeného jsou Proměny vzorem a návodem současně.

Uloţme si úkol zjistit, zda se v obrazech, výrocích a výrocích čar hexagramů vyskytují pojmy vznik, zánik, počátek, konec, celek, část.

Výsledek? Jako pojmy o stavech se s výjimkou 63. hexagramu (počátek, konec) nevyskytují.

1) Výklady znamení - Šuo kua, str. 233 v I-ťingu.

2) Uspořádání hexagramů - Sü kua str. 241, 243 v I-ťingu.

3) Veliký komentář - Si Cch„ str. 247, 249, 250, 268 v I-ťingu.

4) Podle překladu Oldřicha Krále.

Co můţe být řečeno

Změna je přirozená, dotýká se jak člověka, přírody tak i přírodních sil.

Nebesa a země se navzájem ovlivňují a proměňují.

Co se děje ve světe je přirozené.

Jsou-li nebesa a země schopny proměny jsem i já, člověk, schopen proměny.

Čas vyvolává změnu ročních období, proto je rovněţ činitelem změny. Můţe-li se měnit čas tím spíš se mohu měnit sám.

To co mohu vţdy a všude pozorovat je proměna jako vytrvalý a nekonečný pohyb.

Umím-li si vysvětlit příčiny proměn nepotřebuji bohy.

Nebesům, zemi a svému místu v nich rozumím a proto se mohu rozhodnout jak budu konat.

Bylo nebe a země, říká se v Sü kua, proto nemá smysl pátrat o čase jejich vzniku pro mé další rozhodování. Také vím, kdy jsem jako člověk byl a také vím, kam v rovině vztahů patřím.

Nebe je pro mne kulaté, protoţe slunce a země putují kruhem, proto nebe nemá hranice. Pokud potřebuji hranice budu je hledat na zemi.

Umím si proměny vysvětlit, proto je nemusím ani zboţňovat ani zhmotňovat, jsou mým vzorem a návodem současně.

Dá se s určitou nadsázkou říci, ţe výše uvedenému všichni Číňané rozuměli a rozumějí.

O co se Číňan ve svém ţivotě mohl opřít?

Věděl, ţe se nemusí bát přírody a přírodních sil.

Věděl, ţe nic není stálé a vše podléhá změně.

Věděl, ţe má šanci se rozhodnout o tom co, jak a kdy udělá.

Věděl, ţe se při rozhodování musí spolehnout sám na sebe, ţe mu bohové nepomohou.

Věděl kam v hierarchii společnosti bezpečně patří.

To ovšem neznamená, ţe by boţstvo nemělo své místo v čínské společnosti. Podle Lexikonu zemí ‟96 (Fortuna Print, Praha 1995) vyznávalo v roce 1980 20,1 % obyvatel lidová náboţenství a bez vyznání bylo 71,2 % obyvatel. Tolik statistika. Ti, co čínské poměry důvěrně znají tvrdí, ţe je obvyklé mít doma oltář předků. Modlí se k němu rodina a zdvořilý návštěvník se napřed pokloní u oltáře předků. Číňané mají bůţka kuchyně; klaní se k němu, protoţe na ně vţdy na Nový rok posílá hlášení na nebesa a v něm vypočítává dobré i špatné skutky celé rodiny a je uplácen drobnými úplatky. Čínských bohů a bůţků je nespočet a mají i lidské slabiny a libují si, kdyţ se jim obětují tyčinky nebo zvláštní papírové peníze.

K problematice zboţnění se John F. Fairbank vyjadřuje takto: „Další oblastí, v níţ císařská moc uplatňovala své mocenské postavení bylo lidové náboţenství, přesněji řečeno zboţštění osob jeţ se proslavily v historii. Nejvýraznějším příkladem je osoba Kuan Jüho (162-220), muţ, který zahájil svou kariéru jako osobní stráţce zakladatele jednoho ze Tří království. Prasenjit Duara (1988) si povšiml, jak se Kuan Jü stal všudypřítomným lidovým boţstvem, bohem loajality, bohatství, literatury, ochráncem chrámů, patronem herců a tajných společností, a také bohem války.

Dalším názorným příkladem je Nebeská císařovna (Tchien-chou), známá téţ jako bohyně Ma-cu, patronka rybářů, námořníků a kupců plujících po moři. Objevila se v 10. století na pobřeţí Fu-ťienu jako méně významné boţstvo. Její kult počíná u ţeny z rodu Lin, která projevovala starost o muţe na moři a byla oslovována jako „Tetička Lin“. Kult spojoval lidi nejrůznějšího společenského postavení, kteří moţná k bohyni přistupovali s odlišnými představami. Nicméně stát, v důsledku toho, ţe vyuţil kultu oblíbeného mezi lidem, posílil integraci své moci s kulturou v nejširším slova smyslu.“

1)

Síla I-ťingu spočívá v poskytování jistoty, která pomohla přeţít čínské společnosti tisíciletí do dnešních dnů.

Ctnost jako vlastnost člověka je stěţejní myšlenkou I-ťingu.

Ctnost je ideální vlastností pro všechny členy společnosti bez rozdílu jejich společenského postavení.

Na osudu jednotlivce záleţelo vţdy jen málo, to hlavní bylo přeţití a blahobyt rodiny.

Takţe

Vesmírem Číňana nebylo nějaké nebeské neomylné boţstvo, ale přeţití a blahobyt rodiny.

1) John. F. Fairbank v Dějiny Číny str. 186, 187.

KAPITOLA DRUHÁ

Enúma eliš. Mezopotámie Písemnictví na klínopisných tabulkách

„Starověká Mezopotámie je oblastí, jejíţ dějiny mají pro dnešní dobu

mimořádný význam. Ve 4. tisíciletí př. n. l. se v Mezopotámii setkáváme

s rozvinutou civilizací městských center, která se honosila výstavními budovami

ohromujících rozměrů. V této době je také poprvé doloţena existence písma, které

mělo přímo epochální význam ve světových dějinách a bezesporu náleţí

k největším vynálezům, které kdy byly učiněny. Mezopotámští umělci nám

zanechali literární díla, která patří ke kulturnímu dědictví celého lidstva.“

1)

„Sumerské písemnictví zahrnuje velký okruh textů, zvláště jsou to

dokumenty administrativního, právního a hospodářského charakteru. Dále

obsahuje nápisy a seznamy králů či dynastií anebo seznamy různých předmětů či

osob. Literární skladby tvoří v tomto mnoţství sumerských textů jen relativně

malé procento. Nejstarší literární památky jsou dochovány od 26. století př. n. l.

Jsou to oslavné písně na chrámy a veršované rady otce synovi. Literární skladby

byly s největší pravděpodobností tradovány ústně a teprve postupně docházelo

k jejich zapisování. Sumerské literární skladby dosahují aţ několika set řádků,

vyznačují se výrazovou pestrostí a hojností příměrů. Sumerské mýty vyprávějí

o osudech bohů, líčí stvoření světa a člověka (např. Inanna a Enki, Enki

a Ninchursanga, Enki a řád světa), epické skladby oslavují významné činy

panovníků a dalších hrdinů (např. Gilgameš a netvor Chuvava, Gilgameš a Akka,

Epos o Lugalbandovi). Smutek a beznaděj nad zničením sumerských měst se

odráţí v rozsáhlých ţalozpěvech (např. Nářek nad zkázou města Uru, Nářek nad

zničením Eridu).“

2)


Bůh Enki, bůh moudrosti, povaţovaný za jednoho ze stvořitelů světa

a člověka, kdyţ zabil Abzua (Apsúa), jako personifikace sladkých vod, stal se

vládcem sladkovodního oceánu. O jeho stvořitelských činech více napoví citát

následujícího eposu.

1) Nea Nováková, Lukáš Pecha, Furat Rahman: Dějiny Mezopotámie, Karolinum, Praha, 1998, str. 9.

2) Nea Nováková, Lukáš Pecha, Furat Rahman: Dějiny Mezopotámie, Karolinum, Praha, 1998, str. 222.

Enki a řád světa

„... Tura zplodil, jelena zplodil,

ovci divokou zplodil, divokého býka zplodil,

... vyhloubil jámu uprostřed hor,

15 na místě kam nikdo nevstoupí... 25 V krajině pravé ses zastavil!

Pole obdělaná jsi zavlaţil.

Na rozkaz tvůj vrší se kopce a hromady obilí,

stáj s ohradou olej a mléko poskytuje,

pastýř v radostné písni sladkými slovy to chválí,

30 pastýř dobytka, jenţ stloukáním másla tráví své dny.

132 Ty, kteří domy ţádné nemají, ţádná města nemají,

nomády Martu, jsem já, Enki, zvířenou stepní obdařil! 150 Čistý... a mocný pramene tok Enkimu přichystali,

v zálivu eridském přístav dobrý ozdobili, sypali (písek) pro dobrý

přístav, mohutný přístav

„Kozoroha Abzu“.

192 Sumere, horo veliká, krajino nebe i země,...


200 tvůj panovník, veliká hora, otec Enlil,

otec všech cizích zemí, závorou jak stromy zelenými

Tě sevřel. 205 Sumere, dome, nechť ohrady tvé jsou postaveny

a krávy v nich jsou početné,

nechť ovčírny tvé jsou zaloţeny a ovcí v nich je nepřeberně! 250 Kdyţ od místa toho pohled svůj odvrátil,

kdyţ otec Enki na Eufrat popatřil,

vystoupil Eufrat proti němu bojovně jak trkavý býk.

Zvedá svůj muţský úd, semeno stříká.

(Enki) naplnil Eufrat trvale tekoucí vodou. 255 Nyní je kravkou, jeţ telátka svá starostlivě volá...

Tigris jak trkavý býk také se přidal na jeho stranu.

(Enki) mu úd muţský zdvihl, přinesl svatební dar.

Tigris jak mocný tur v srdci se nad tím radoval...

Přinesl vodu, jeţ stále teče, své víno učinil sladkým, 260 přinesl obilí, klasy mnoha zrn, lidé je pojídají. 274 K baţině promluvil a dal jí vousaté ryby, 275 promluvil k rákosišti a dal mu červené palice

a zelené stvoly.

317 Pluh připravil, jho i spřeţení,

veliký kníţe Enki býkům rohatým v řadě dal jít.

Promluvil k svaté brázdě 320 a pole obilí dobrému vzejít dalo.

Pána, jenţ čelenku si nasadil, ozdobu vysoké stepi,

rolníka Enlilova s nástroji všemi,

Enkimdua, pána příkopů a kanálů

Enki tam dosadil. 350 Zemi dobrou bohatě obdařil trávou bujnou i bylinami.

Zvířenu vysoké stepi učinil početnou, jak je zapotřebí,

rozmnoţil divoké ovce i ovce z pastvin, obskočit je

nechal.

Hrdinu, korunu vysoké stepi a vládce stepi,

velkého stepního lva, siláka, Enlilovu mocnou ruku, 355 Sumugana, pána kopců,

tam Enki dosadil. 380 Tkal nádhernou látku mug, osnovu na stavu stanovil správně,

Enki sám dobře udělal, co jinak je úkolem ţen.

Lidé podle něho šaty si šijí.“

1)

1) Mýty staré Mezopotamie, Odeon, Praha, 1977

Další sumerské představy o vzniku světa

Vznik Měsíce je námětem básně Enlil a Ninlil. Podle staré nippurské verze

z 19. století př. n. l. se vyhnaný Enlil snaţí všemoţně zabránit, aby jeho dívka

vstoupila do podsvětí. Ninlil by překročením hraniční obětní řeky navţdy ztratila

potomka - Měsíc, kterého nosí pod srdcem. Enlil se proto domlouvá se stráţcem

brány, aby Ninlil poradil porodit pro podsvětí náhradní bohy.

Enlil a Ninlil

„76 Na Ninlil, zářící krasavici,

jíţ Enlil srdce své dal, jasnýma očima pohlédl!

Enlil vládce všech zemí,

Enlil, vládce, tak rozkázal mi! 80 Kdyţ tys nyní paní mou, ruka má smí tě hladit!“

„Sémě mého vládce, semeno čisté pod srdcem mým

vzklíčilo,

zárodek Nannara, boha měsíce, pod srdcem svým nosím!

Nechť potomek vzácný vládce mého vystoupí na nebe,

jiný můj vlastní syn nechť do podsvětí vejde.“

1)

Eposy či básně se v úvodu často zabývají vznikem světa. Příkladem je

báseň Strom chuluppu, která je známá i pod názvy Gilgameš a dub nebo Gilgameš

a vrba.

1) dtto Strom chuluppu - sumerská verze

„Za onoho dne, onoho dávného dne,

za oné noci, oné vzdálené noci,

onoho roku, onoho dávného roku,

kdy květy se rozvily podle boţského plánu, 5 kdy květy do země byly zasazeny podle boţského plánu,

kdy v sýpkách země vše uloţeno bylo,

kdy oheň v peci země zapálen byl,

kdy nebe se od země vzdálilo,

kdy od nebe země se oddělila, 10 kdy sémě lidstva ustanoveno bylo.

Kdyţ An se nebe zmocnil,

a Eškirgale do vínku podsvětí bylo dáno...“

1)

1) Mýty staré Mezopotamie, Odeon, Praha, 1977

Enúma eliš

„Akkadské písemnictví navazuje na písemnictví Sumerů. Sumerské skladby

nebyly jen přejímány, ale i tvůrčím způsobem rozvíjeny. Například z původně


nezávislých sumerských skladeb o Gilgamešovi vzniklo obsáhlé akkadské dílo

Epos o Gilgamešovi. Základním motivem je tu hledání věčného ţivota a smyslu

lidské existence. Součástí kanonické verze eposu o Gilgamešovi

z Aššurbanipalovy knihovny, zapsané na 12 tabulkách, je i vyprávění o potopě,

které bylo původně obsa-ţeno v jiném babylonském vyprávění: Eposu

o Atrachasísovi. Z četných paralel je nepochybné, ţe toto téma bylo převzato do

biblického příběhu o Noemovi a jeho arše. Biblické vyprávění z Geneze

připomíná také akkadský epos o stvoření světa, známý pod počátečními slovy

Enúma eliš ,kdyţ nahoře„, jehoţ vznik se umísťuje do 18. stol. př. n. l.“

1)

1) Nea Nováková, Lukáš Pecha, Furat Rahman: Dějiny Mezopotámie, Karolinum, Praha, 1998, str. 222.

Enúma eliš

I. tabulka

Kdyţ nahoře nebesa nebyla pojmenována,

dole země jménem nebyla zvána,

tu prastarý Apsú jejich zploditel,

a ţivotodárná Tiámat, rodička veškerenstva,

5 své vody smísili dohromady.

Nevynořily se pastviny, rákosové houští nebylo vidět.

Kdyţ ţádný bůh se ještě neobjevil,

jménem nebyl nazván, osud ţádnému nebyl určen,

tu z jejich lůna bohové byli stvořeni.

IV. tabulka

135 Spočinul pán, na Tiámatinu mrtvolu hledí,

ten kus masa rozdělit chce a stvořit věci nádherné.

Roztrhl ji vedví jako tresku,

z jedné půle sklenul nebesa.

Vyznačil hranice a rozmísil stráţce.

140 Těm pak přikázal, aby nedali vytéci vodám.

Prošel nebesy, oblohu si prohlédl... V. tabulka

Marduk zbudoval sídlo velkým bohům,

hvězdy, jejich podoby, v souhvězdí seskupil.

Určil rok, stanovil jeho délku

a kaţdému z dvanácti měsíců přisoudil po třech hvězdách. 5 Kdyţ vymezil počet dnů jednoho kaţdého roku,

vyznačil stanoviště hvězdy Néberu, aby označeny byly svazky těles nebeských.

Aby ţádné z nich na své dráze nebloudilo, nedbalosti se nedopustilo,

sídla Enlila a Ey zřídil blíţe ní.

Otevřel brány na obou stranách 10 závoru upevnil vlevo i vpravo.

V Tiámatině břiše umístil nebes výšiny.

Nannarovi dal vzejít, svěřil mu noc

a určil ho co klenot její k rozpoznání dnů.

„Znovu a znovu v kotouči světelném na pouť se vydávat budeš, měsíc co měsíc! 15 Kdyţ na počátku vyjdeš nad zemí,

budeš jak srpek po šest dní zářit!

Sedmého dne pak co kotouče půl.

Den patnáctý kaţdého měsíce nechť spojí poloviny obě!

Kdyţ na horizontu Šamaš tě spatří, 20 tu poznenáhlu ubývej a ustupuj zpět!

O novoluní přimkni se k dráze Šamašově,

s níţ den třicátý tě spojí, on však druhým bude!

(22 řádky poškozeny) 45 Kdyţ Šamašovi přiřkl správu dnů

a stráţce noci a dne ustanovil,

sebral Tiámatinu slinu.

Z ní pak stvořil Marduk sníh a led. Nakupil mračna plné vody. 50 Závany větru, déšť, chlad,

závoje mlhy - mnoţství jejich slin

svěřil sobě samému, vloţil do ruky své.

Poloţil hlavu její a na ní horu navršil.

Pramen otevřel a vytryskl proud. 55 Otevřel v jejich očích Eufrat a Tigris.

Chřípě ji ucpal, ponechav je co zásobárnu vody.

Navršil na jejich ňadrech strmé pohoří

a prorazil mocná zřídla, aby spojila se v hojný tok.

Skroutil její chvost a svázal v silné pouto, 60 aby upevněno bylo celé Apsú pod nohama jeho.

Pak poloţil její stehno, podpíralo nebesa.

Druhou její půli rozloţil a zemi zpevnil. ...

prach v nitru Tiámatině rozvířil.

Rozprostřel síť, zcela ji vyprázdnil. 65 Tak stvořil nebesa a zemi... ...

a svazek jejich pevným učinil. VI. tabulka

„Kingu vyvolal ten boj, 30 Tiámatu popouzel, připravoval válku!

Před Eou v poutech ho přidrţeli

a za trest proťali mu ţíly.

Z krve jeho stvořil pak Ea pokolení lidské,

sluţbou je obtíţil bohů a bohy osvobodil.“

1)


„Z konce 4. tis. př. n. l. pochází několik mistrovských děl, která ilustrují

vysokou úroveň kamenického řemesla v Mezopotámii. K nejvýznamnějším

uměleckým památkám patří kultovní váza z Uruku, která je vytesána z alabastru

a vyzdobena pásovými reliéfními obrazy. Na nich jsou symbolicky zachyceny

různé úrovně vesmíru jak je vnímal mezopotámský člověk: na nejniţší úrovni jsou

rostliny, nad nimi ţivočichové, ještě výše stojí svět lidí a nad nimi se rozprostírá

říše bohů. Skvělou ukázku umění uruckých kameníků je také realistický portrét

ţenské hlavy, který je vytesán z mramoru.“

2)

S jistotou lze tvrdit, ţe se Homo sapiens teritoriálně rozšiřoval, přičemţ

nehraje roli, zda ke vzniku člověka vedla jedna či více vývojových linií. Toto není

předmětem dnešní úvahy. Tak jako v Číně člověk postupně osídloval čím dále tím

více oblastí kolem řek, tak i v Malé Asii a na Předním východě jako kočovník

a pastevec brázdil rozsáhlé oblasti s různými typy vegetace. Od severu aţ

k Osmánskému zálivu se táhnou jehličnaté, listnaté, smíšené a středomořské lesy.

Náplavové oblasti Eufratu a Tigridu jsou střídány stepí, suchou stepí a pouští.

Dostatek obţivy pro lovnou zvěř a přístup ke sladkým vodám řek a oáz vytvářely

příznivé podmínky pro růst populace a její koncentrace s důsledky pro omezování

kočovného způsobu ţivota. Vedle sebe ţili jak kočovníci, tak i původní zemědělci

usazení v sídlištích, kteří si podle vyspělosti zajišťovali doplňování stravy lovem

a sběrem. Za první etnika Mezopotámie povaţujeme Semity a Sumery, přičemţ se

obvykle vychází z různých předmětů z pálené hlíny, které zřejmě představovaly

zvířata a potraviny. Tyto předměty se staly bezprostředním předchůdcem

obrázkového písma. V západním Iránu v Súsách vzniklo ve stejném období písmo

nazývané protoelamské, země Elamu, současníka zemí Sumer a Akkad.

1) Mýty staré Mezopotamie, Odeon, Praha, 1977

2) Nea Nováková, Lukáš Pecha, Furat Rahman: Dějiny Mezopotámie, Karolinum, Praha, 1998, str. 36.

Co můţe být řečeno

Změna způsobu zajišťování obţivy a příhodné ţivotní podmínky vedly k růstu a významu místních a následně i městských boţstev. Úroveň rozvoje společnosti Elamitů 3. tis. př. n. l. lze posoudit podle bohů.

Enlil, sumersky „pán větru“, je bohem pastevců závislých na dešti pro svá stáda. O postojích Enlila vůči lidem se hovoří v babylonském Eposu o Gilgamešovi. Epos se povaţuje za vůbec nejstarší skladbu svého druhu ve světové literatuře. V 7. stol. př. n. l. byla k Eposu o Gilgamešovi připojena jako 12. tabulka báseň Strom chuluppu z části citovaná výše. Názor na vznik jsoucna je v básni vyjádřen určením času - za onoho dávného dne, kdy od nebe země se oddělila. Stvořitelská funkce Enlila je např. předvedena v ukázce z básně Enlil a Ninlil, kde ze spojení s dívkou bohyní Ninlil vzniká planeta Měsíc. Podle jiného mýtu Enlil dal listvu rašit ze země na způsob trávy. Další způsoby stvoření lidí v mezopotámské literatuře jsou z hlíny nebo z hlíny smísené s krví zabitého boha jak je citováno výše. Jak je moţné posoudit, zabývají se mýty činy bohů, které měly dopad na ţivot lidí. „Jestliţe například byly atmosférické úkazy přijímány jako přímý projev boha vzduchu Enlila, nevystupuje v nich tento bůh jako abstraktní symbol počasí, ale jako konkretní boţská osoba.“

1)

Enki, sumersky „pán země“, je bohem usedlých zemědělců, jejichţ úroda závisela na zavodňování půdy. Objev umělého zavlaţování se povaţuje za jeden z nejvýznamnějších vynálezů lidstva. Výstavba a údrţba kanálů byla velmi namáhavá práce a jistě vyţadovala i nucení velkého počtu lidí k práci. Tím vznikla potřeba organizační a donucovací sloţky reprezentované místními chrámovými sluţebníky. Vzájemná koordinace spolupráce slo-ţek obyvatel vycházela z chrámů místních boţstev. Boţstva tak získala funkci jednotící autority. Města se odlišovala jiţ původní kulturou a vyznávala jiná místní boţstva (jejich počet se v Mezopotámii blíţil třem tisícům). V důsledku spojení měst do státních útvarů se prosazuje národní bůh. Jen on si mohl dovolit přenést břímě stavby a údrţby zavlaţovacích kanálů na lidi, jak je to zjeveno v posledním dvouverší eposu Enúma eliš -viz výše. Stvořitelská práce Enkiho je popsána v eposu Enki a řád světa. Enki myslel na všechny, i na nomády, a na vše, co je k ţivotu nezbytné.

Marduk, původně městský bůh Babylónu, se stal nejvyšším vládcem mezopotámského panteonu. V eposu Enúma eliš Marduk, vyuţívajíc jednotlivých částí těla zabité ţivotadárné Tiámat, rodičky veškerenstva, se stává tvůrcem světa. Kdyţ zbudoval sídlo velkým bohům, stvořil nebe, zem a přírodu a vše potřebné k ţivotu přírody, stvořil lidi, aby je obtíţil sluţbou bohům a bohy osvobodil.

Snad jsme si mohli vše řečené odpustit kdyby stačilo říci, ţe představy o vzniku vesmíru jsou zakódovány v kultovní váze z Uruku: na nejniţší úrovni jsou rostliny, nad nimi ţivočichové, ještě více stojí svět lidí a nad nimi se rozprostírá říše bohů. Pěkněji neţ Matouš to neřekneme: „Tyto mýty představovaly tehdejším lidem adekvátní výklad světa. Jejich myšlení ještě nerozlišovalo mezi subjektivní a objektivní realitou: okolní svět jako by byl součástí člověka, jakoby s ním ještě splýval a nebyl redukován na prostou realitu, předmět zkoumání obecně platných zákonů.“

2)

1) Mýty staré Mezopotamie, Odeon, Praha, 1977, str. 16

2) Mýty staré Mezopotamie, Odeon, Praha, 1977, str. 28

Takţe

Člověk staré Mezopotámie nám prostřednictvím mýtů zanechal své poselství o vesmíru jehoţ středem bylo spojení konkrétní reality s konkretním stvořitelem. Konkrétní realita, konkrétní stvořitel, konkrétní vděk a chování. Ţádné obavy o osudy bojujících bohů na rozdíl od reality bojujících kmenů a městských sídlišť. Co bylo dříve a co bylo později nebylo předmětem úvah mezopotámského člověka.

KAPITOLA TŘETÍ

Chvalozpěv Achuenatonův na Slunce. Egypt

Modlitby a chvalozpěvy

Achuenaton, jinak téţ Achnaton, je faraon Amenhotep IV, který vládl v letech 1375-1358 př. n. l. v období Nové říše. Chvalozpěv je na slunečný kotouč plující po nebeském oceánu ve svém denním člunu, který kdyţ dospěje k západnímu horizontu přesedne do svého nočního člunu, projíţdějíc duatem, opět vychází na východním horizontu.

VII. Chvalozpěv Achuenatonův na Slunce

„... Záříš krásně v horizontu nebe, ó Slunce ţijící, jeţ jsi ţilo na prapočátku. Kdyţ vycházíš na východním horizontu, naplňuješ celou zemi svou krásou. Jsi veliké, krásné, lesknoucí se, vznášející se vysoko nad celou zemí. Tvé paprsky objímají svět aţ na konec toho, co jsi stvořilo. Ty jsi Re...“

1)

„Jak mnoho jest toho, co jsi stvořilo! Není tajnosti před jediným bohem, jemuţ není rovného. Ty jsi stvořilo svět podle své vůle, jsouc samojediné, s lidmi, dobytkem, skotem i se vším, co jest na zemi a chodí po svých nohách, i se vším co létá, mávajíc svými křídly.

Cizince, Syřany a Etiopce i Egypťany, kaţdého usadilo jsi na jeho místo a opatřuješ jim jejich potřeby, takţe kaţdý má svou potravu. Spočítán jest věk kaţdého, jazyky rozlišeny jsou řečí a postava jejich i pleť zrovna tak. Ty jsi rozlučitel, jenţ rozloučil cizí národy.

Ty stvořilo jsi Nil v duatu a přivedlo jsi jej sem ze



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist