načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: O počítačích převážně nevážně – Petr Kukal

O počítačích převážně nevážně

Elektronická kniha: O počítačích převážně nevážně
Autor: Petr Kukal

Knížečka humorných úvah a krátkých textů fejetonového charakteru, jejichž společným tématem jsou počítače, informační technologie a život lidí kolem nich. Vtipné postřehy z mladého, velmi specifického a tak trochu uzavřeného světa "ajťáků" ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2006
Počet stran: 69
Rozměr: 17 cm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha Grada, 2007
ISBN: 978-80-247-2065-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Knížečka humorných úvah a krátkých textů fejetonového charakteru, jejichž společným tématem jsou počítače, informační technologie a život lidí kolem nich. Vtipné postřehy z mladého, velmi specifického a tak trochu uzavřeného světa "ajťáků" si berou na mušku zvláštní způsob komunikace a uvažování těchto odborníků, jejich často až dětinskou fascinaci jemnými hříčkami a vymyšlenostmi, ironicky popisují nekvalifikované lektory všelijakých počítačových dovedností a další zvláštnůstky počítačového světa. Kniha pobaví především člověka znalého IT světa, ale i toho, kdo s těmito moderními "tichými blázny" přichází často do styku.

Popis nakladatele

Knížka „O počítačích převážně nevážně“ přináší dvě desítky fejetonů, které čerpají náměty z oblasti informačních a komunikačních technologií. Autor v nich s nadhledem a ironickou nadsázkou glosuje nejrůznější myšlenkové stereotypy, zlozvyky a drobná podivínství typická pro svět počítačů a komunitu lidí kolem nich. Čtenáři tu mimo jiné zjistí, proč je dobré, když v některých hospodách není signál mobilních operátorů, jak může člověk sám sobě pomocí dvou poštovních účtů způsobit schizofrenii nebo proč někdy stojí za to pustit do své e-mailové schránky nějaký ten spam.Prostředí informatických oborů je v knížce představeno sice v karikované podobě, současně však také s laskavým pochopením pro všechny „profesní úchylky“ a všechna „expertní postižení“. Své břitké pero obrací autor často i proti sobě samému: Na vlastním příkladu dokládá občasnou absurditu světa, v němž je virtuální realita tak skutečná, že se její obyvatelé ve jsoucím světě nejednou cítí jako turisté v cizím městě. Smysl pro situační komiku i autorská jistota v práci se stylistickými prostředky dává knížce lehkost a spád. Pro cestu vlakem na nějakou odbornou IT konferenci je to vynikající společník.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr Kukal - další tituly autora:
Environmentální výchova v příbězích Environmentální výchova v příbězích
52 slok 52 slok
 (e-book)
Povídání a hry s českými příslovími -- Pro děti od 6 do 10 let Povídání a hry s českými příslovími
Předposlední vlak Předposlední vlak
Prsten v břiše Prsten v břiše
Písmenková polívka Písmenková polívka
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

- 4 -

Tyto fejetony vycházely v letech 2005–2006 na portále www.DSL.cz.O počítačích převážně nevážněPetr Kukal Vydala Grada Publishing, a.s.U Pr

ů

honu 22, Praha 7

jako svou 2761. publikaciPo

č

et stran 72

První vydání, Praha 2007Copyright © Grada Publishing, a.s., 2007V knize použité názvy programových produkt

ů

,

fi

rem apod. mohou být ochran

nými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami p

ř

íslušných vlast

ník

ů

.

Vytiskly Tiskárny Havlí

č

k

ů

v Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlí

č

k

ů

v Brod

ISBN 978-80-247-2065-4

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

4

Kniha indd 4

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

7

20 11 2006 19:42:27

(

t

i

š

t

ě

n

á

v

e

r

z

e

)

I S B N 9 7 8 - 8 - 2 4 7 - 6 6 - 3 ( e l e k t r o n i c k á v e r z e v e f o r m á t u P D F )

©

G

r

a

d

a

P

u

b

l

i

s

h

i

n

g

,

a

.

s

.

2

1

1


- 5 -

Obsah

Ozvi se, Barbaro! ...................................................................... 6E-schíza ...................................................................................... 9Níž, milá

č

ku, a te

ď

doleva .................................................... 12

Báje

č

ný nepokrytý sv

ě

t ......................................................... 15

Orchestriony mobilní komunikace ...................................... 19Jak mluvit se svým po

č

íta

č

em .............................................. 22

Implementing Czech Language ........................................... 25Grafík na slajdíku ................................................................... 28Spící múza ajtík

ů

.................................................................... 31

Virus Vladko, spam Sunny ................................................... 34<smile> ................................................................... 37Hazard zvaný myšlení .......................................................... 40Vítejte v expertním sv

ě

t

ě

....................................................... 43

E-learning si rozvracet nedáme! .......................................... 46O

č

tení ze zdi a jiné magii ..................................................... 50

Docente, nato

č

to! ................................................................... 53

Mluvíte smajlsky? .................................................................. 57Vym

ř

ou ajtíci po me

č

i? .......................................................... 60

Co se pije v IT ......................................................................... 63S cédé

č

kem na prsou! ............................................................ 67

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

5

Kniha indd 5

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

7

20 11 2006 19:42:27


- 6 -

Ozvi se, Barbaro!

T

uhle mi psala Barbara. Nabízela mi – promi

ň

te mi tu

otev

ř

enost – Viagru. Trochu m

ě

to vyd

ě

silo. Nemohl

jsem se na Barbaru v

ů

bec upamatovat. Jestliže m

ě

vybízí ke

koupi podp

ů

rného prost

ř

edku, muselo jít o n

ě

jaké

fi

asko,

ř

íkal jsem si.

Jenže tohle zjišt

ě

ní okruh výb

ě

ru nijak nezúžilo. Hys

tericky jsem prolistoval diá

ř

. Samé Ji

ř

iny, Heleny a Jitky.

Barbara ani jedna. Ješt

ě

m

ě

napadlo, že bych se mohl zeptat

manželky. Ta o mé mizerné pam

ě

ti ví, takže mi nekupu

je Viagru, ale kapsle s výtažkem z Ginga a v

ě

tšinu v

ě

cí si

pamatuje za m

ě

. Nakonec jsem se rozhodl dát si t

ř

i Ginga

najednou a po

č

kat, jestli si nevzpomenu sám.

Za dva dny napsal Goeffrey. Nevím, kde vzal m

ů

j e-mail.

Možná mu ho dala ta mrcha Barbara. Aspo

ň

že jsem si mohl

být jist, že s Geoffreyem jsem nikdy nebyl, to bych si pama-toval ur

č

it

ě

. Geoffrey m

ě

zval do n

ě

jakého klubu. Když jsem

si odkaz rozkliknul, myslel jsme si nejprve, že to jsou stránky m

ě

stských jatek. Byly velmi nekonven

č

ní;

ř

íkal jsme si, že na

jatkách mají fakt kreativního webdesignera. Geoffrey ale dál psal, že se tam skv

ě

le pobavím, takže o jatka asi nešlo (tedy

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

6

Kniha indd 6

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

7

20 11 2006 19:42:27


- 7 -

jestli Geoffrey n

ě

jak neujíždí na hov

ě

zím pajšlu). Postup

n

ě

jsem vylou

č

il i prosekturu, turecké lázn

ě

a v

ě

znici t

ř

etí

nápravn

ě

výchovné skupiny s ostrahou. Pod jedním z odka

z

ů

jsem mezi stovkami pon

ě

kud monotematických fotogra

fi

í na okamžik zahlédl také obli

č

ej. Byl mi n

ě

jak pov

ě

domý.

Doufám, že to nebyla Barbara. Nemá sice kousek taktu, ale tohle by si snad p

ř

ece jen nezasloužila.

Další e-mail mi ješt

ě

téhož dne p

ř

išel v

č

ínských zna

cích. Nebo v japonských – nejsem schopen odlišit katakanu od ideogra

fi

ckého písma lidu od Žluté

ř

eky. Takže te

ď

ani

nevím, jestli mi odesilatel nabízel Toyotu nebo zaru

č

en

ě

ori

ginální teplákovou bundu Adidas. Snaživ

ě

jsem se pokou

šel alespo

ň

v n

ě

kterých obrázcích poznat, co p

ř

edstavují,

když už si s tím n

ě

kdo dal takovou práci. Jeden znak mi

tam p

ř

ipomínal m

ů

j regál na šanony, jeden vypadal jako

domek v záplavové oblasti dva dny po návratu

ř

eky do

koryta a podle tvaru jednoho znaku až skoro na konci m

ě

na chvíli napadlo, že píše bu

ď

Barbara, nebo Geoffrey.

Den nato mi napsal Joshua Jackson. Podle jména to mohl

být rabín, co zb

ě

hl k šoubyznysu.

Č

ekal jsem, že m

ě

bude

zvát na koncert, kde bude t

ř

i hodiny rapovat Pentateuch,

ale vážn

ě

m

ě

zklamal. Cht

ě

l, abych si od n

ě

j koupil n

ě

jaký

software. Dokonce to ani nebyl software na úpravu audio-záznamu, takže jestli d

ě

lá Mojžíš-revival aspo

ň

jako hobby,

nem

ů

že to v práci ani moc uplatnit.

Moje popularita den ode dne rostla. Scott m

ě

pozval

k sob

ě

do hotelu (trochu nevychovan

ě

p

ř

ipojil i ceník, snad

abych vid

ě

l, co je do m

ě

ochoten vrazit), Gary mi nabídl,

abych odebíral jeho

č

asopis, a dv

ě

banky mi cht

ě

ly z

fl

eku

p

ů

j

č

it. Když si pomyslím, jaké dusno kolem toho nad

ě

lají

naše pen

ě

žní domy,

ř

íkám si, že se mají od Západu ješt

ě

hodn

ě

co u

č

it. Taky mi t

ř

i personální agentury nabídly, že

mi seženou zam

ě

stnance, ale vzhledem k tomu, že jsem sám

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

7

Kniha indd 7

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

8

20 11 2006 19:42:28


- 8 -

vyko

ř

is

ť

ován, nemám na vyko

ř

is

ť

ování jiných pomyšlení.

Co sám nechceš, aby ti

č

inili druzí, ne

č

i

ň

ty jim!

Dojalo m

ě

, když se ozvali i Rusové. Jelena m

ě

zvala na semi

ř

o marketingu. Moc jsem se t

ě

šil. Jakožto Husákovo dít

ě

(

klid, tati, to je jen taková metafora

) brilantn

ě

č

tu v azbuce a dopo

sud mám v živé pam

ě

ti sov

ě

tské komsomolky, které k nám p

ř

i

jížd

ě

ly v rámci m

ě

síce

č

eskoslovensko-sov

ě

tského p

ř

átelství.

Vzpomínka na družnou slovanskou náturu dívek z tundry mi p

ř

ed vnit

ř

ní zrak p

ř

ivedla léta zasuté obrázky z dávných let. Že

jsem se seminá

ř

e nakonec nezú

č

astnil, bylo zavin

ě

no jen tím,

že manželka nesdílela moje p

ř

esv

ě

d

č

ení o významu akce pro

mou budoucí pracovní a spole

č

enskou kariéru.

Asi po týdnu mi moji p

ř

átelé Gary, Scott a Geoffrey p

ř

estali

psát. Neozval se už ani raper Joshua, dokonce ani p

ř

íslove

č

n

ě

zdvo

ř

ilí Japonci mi nep

ř

áli hezký víkend. A k dovršení všeho

se odml

č

ela i Barbara. P

ř

emýšlel jsem,

č

ím jsem ty dobré lidi

zklamal, a chodil po

fi

rm

ě

se sv

ě

šenou hlavou. Na nejhlubším

dn

ě

mých splín

ů

mi náš systémák oznámil: Kone

č

n

ě

jsem ti

nasadil antispam. Už t

ě

ty e-maily s nabídkou Viagry, krade

ného softwaru a konferencí otravovat nebudou.

V první chvíli jsem myslel, že ho zabiju, ale ovládl jsem

se. Promi

ň

te mi to, p

ř

átelé. Nezlob se Geoffry, odpus

ť

Jeleno

– nem

ě

l jsem tušení. Už jsem dal všechno do po

ř

ádku, tak se,

prosím vás, ozv

ě

te. Hlavn

ě

ty, Barbaro. Stýská se mi.

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

8

Kniha indd 8

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

8

20 11 2006 19:42:28


- 9 -

E-schíza

N

edávno spadl Seznamu server, co na n

ě

m b

ě

há e-mail.

To není žádné žalování, v

ě

tšina z nás to ví. Není to

konec konc

ů

ani b

ů

hvíjaká ostuda. Jindy spadly zase jiné

servery, nehled

ě

na to, že server prost

ě

n

ě

kdy spadnout

musí. Komu nespadl server, není chlap!

Jakkoli jsem m

ě

l pro situaci pochopení, n

ě

jaký soukro

mý e-mailový ú

č

et jsem prost

ě

pot

ř

eboval. Založil jsem

si tedy obratem schránku u nejmenované konkurence. Bohužel Centrum už tuhle službu taky nabízí n

ě

jaký ten

pátek, takže moje jméno ve všech modi

fi

kacích bylo obsa

zené. Pot

ě

šilo m

ě

sice, že je nás na sv

ě

t

ě

tolik, na druhou

stranou jsem nemohl nevid

ě

t stinné stránky téhle popula

č

-

ní exploze. Jednak každý Kukal navíc znásobí hn

ě

v ú

č

ast

ník

ů

diskusí ke

č

lánk

ů

m na webu DSL, jednak už patrn

ě

nikdy nebudu mít schránku.

Chorobn

ě

totiž zapomínám. Uvést v adrese svého e-mailu

jméno s n

ě

jakým po

ř

adovým

č

íslem je sice p

ř

íjemn

ě

jednodu

ché

ř

ešení, pro m

ě

je to ale totéž, jako opsat p

ř

ed zaviná

č

dru

hou kapitolu z Bagavaghíty. Nikdy už si na n

ě

j nevzpomenu.

Když už to vypadalo, že za

č

nu chovat poštovní holuby,

napadla m

ě

spásná myšlenka. Vzpomn

ě

l jsem si na posm

ě

š

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

9

Kniha indd 9

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

8

20 11 2006 19:42:28


- 10 -

nou školní p

ř

ezdívku, jíž jsem tolikrát proklel. Jak mi byla

nyní dobrá! Podle o

č

ekávání byla volná, a já m

ě

l kone

č

n

ě

zase

soukromý ú

č

et. Hned jsem si z n

ě

j odeslal testovací e-mail

do práce, pak na rodinnou adresu, co používáme v domácím Outlooku, a nakonec ješt

ě

na starou schránku na Seznamu pro

p

ř

ípad, že by to Ivo ješt

ě

n

ě

kdy rozchodil. Existenci své nové

schránky jsem pak udržel v pam

ě

ti ješt

ě

plných sedm minut.

Druhý den, ledva jsem posnídal dva lecitiny a vykou

ř

il

sv

ů

j každodenní svitek list

ů

z Ginga, jsem se odebral do práce.

V lehkém oparu v

ů

n

ě

první kávy jsem se jal zasluhovat si plat.

V Outlooku bylo pár pracovních e-mail

ů

, n

ě

jaké fotky od kole

gy, co v dosp

ě

lém v

ě

ku propadl kouzlu anatomie – a zmatený

e-mail od n

ě

jakého chudáka s naprosto pitomým jménem.

Psal mi, že jde o n

ě

jaký test. Protože si zakládám na své

ob

č

anské angažovanosti, odpov

ě

d

ě

l jsem mu obratem, že

jsem ochoten se testu zú

č

astnit. A

ť

mi pošle otázky. Pod

le všeho šlo o n

ě

jaký opravdu d

ů

ležitý test, protože tentýž

e-mail jsem objevil také v domácí pošt

ě

po návratu z práce.

Také z rodinného ú

č

tu jsem odpov

ě

d

ě

l ve stejn

ě

angažova

ném duchu a o

č

ekával v

ě

ci p

ř

íští.

Další den nasko

č

il Seznam. Vzpomn

ě

l jsem si p

ř

i té p

ř

í

ležitosti na to, že jsem jeho výpadek

ř

ešil paralelní schrán

kou. Po t

ř

etí cigaret

ě

z listí jinanu jsem si vzpomn

ě

l, co

musím naklapat p

ř

ed zaviná

č

.

Ve schránce byl e-mail od n

ě

jakého šílence, který se jmeno

val jako já, a cht

ě

l, abych mu položil n

ě

jaké otázky. Moje

č

erstvá

zkušenost z hlavního nádraží mi napov

ě

d

ě

la, že to nev

ě

stí nic

dobrého. Jakýsi usm

ě

vavý pán se m

ě

tam ptal, jestli mi m

ů

že

položit pár otázek o smyslu života a pak cht

ě

l, abych si n

ě

jaké

položil sám. Nakonec mi v

ě

noval knížku Otázky mladých lidí.

Mladí lidé se v ní ptali Jehovy, jak se jmenuje a jestli mohou na rande chodit vedle sebe, nebo jen za sebou. Jehova

ř

íkal, že je to

fuk, hlavn

ě

a

ť

spolu chodí až po svatb

ě

.

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

1

Kniha indd 10

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

8

20 11 2006 19:42:28


- 11 -

Ř

ekl jsem si, že ud

ě

lám fanatikovi radost, abych si mohl

odškrtnout každodenní dobrý skutek, a poslal mu otázky: co soudí o p

ř

í

č

inách krize rodiny, zda má Bible pravdu a jak

se jmenuje Jehovova ségra. Poslal jsem mu to na oba ú

č

ty, ze

kterých mi psal.

Do práce i dom

ů

mi pak za

č

aly chodit strašn

ě

divné

e-maily. V

ů

bec jsem jim nerozum

ě

l, ale nem

ě

l jsem to srd

ce nechat je bez odpov

ě

di. Abych m

ě

l klid, založil jsem si

schránky ješt

ě

na t

ř

ech dalších portálech, jenže to všechno

bylo jen horší. Za

č

ali mi psát další t

ř

i lidi, v

ů

bec jsem to

nestíhal sledovat. Taky jsem zjistil, že se navzájem znají, protože si kolikrát psali i mezi sebou.

Nakonec už jsem ned

ě

lal nic jiného, než st

ř

ídav

ě

otvíral

n

ě

kterou se svých sedmi schránek a psal lidem, co mi zni

č

ili život. Te

ď

už jsem ale v pohod

ě

. Lidé, u kterých jsem

ubytován, chodí pomalu a tiše, mají bílé oble

č

ení a chovají

se moc hezky. Povídáme si z o

č

í do o

č

í, nikde tu není p

ř

í

stup e-mailu. Když tu po

č

kám dost dlouho, možná na m

ě

ti lidi, co mi po

ř

ád psali, zapomenou.

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

1

1

Kniha indd 11

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

8

20 11 2006 19:42:28


- 12 -

Níž, miláčku, a teď doleva

J

sem venkovan. I m

ů

j kolega je venkovan. Jsme v podsta

t

ě

dost ruralistická

fi

rma. Luxusní možnost pomazlit se

po libosti se slípkami

č

i rozvern

ě

na

č

utnout psíka je ovšem

vykupována

č

asovými ztrátami a nepohodlím dojížd

ě

ní.

Uvítal jsem proto, když mi kulak tuhle ve

č

er nabídl, že m

ě

sveze dom

ů

– oba žijeme týmž sm

ě

rem od Prahy.

Ledva jsme usedli, vy

ň

al kolega ze zá

ň

ad

ř

í GPSku a pohy

bem varietních mág

ů

ji zasunul do držáku na palubní des

ce. Demonstroval jsem úžas, kterýžto ú

č

in na mou psychiku

kolegovi zalahodil tak, že polohlasn

ě

za

ř

žál. Vyrazili jsme.

Sledoval jsem v

ě

ci

č

ku s nelí

č

eným zájmem. Sedlák navo

lil cílovou destinaci kdesi uprost

ř

ed polabských lužních

les

ů

a na displeji se objevila mapa se žlutou šipkou dopo

ru

č

ující nám sm

ě

r. Z kolegova výkladu o principu té v

ě

ci

jsem pochopil asi tolik, že n

ě

jaké družice do zblbnutí hlásí,

kolik je hodin. Podle toho, která se o kolik sekne, pozná p

ř

i

jíma

č

na naší palubní desce, kde zrovna je. Vzpomn

ě

l jsem

si, jak m

ě

v Pionýru u

č

ili poznat podle postavení hodino

vých ru

č

i

č

ek na ciferníku a postavení slunce na obloze, kde

je jih, a hned jsem se s touhle dovedností vytasil. Kolega se

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

1

2

Kniha indd 12

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

9

20 11 2006 19:42:29


- 13 -

ovšem (po mém soudu dost prostoduše) zasmál a pravil, že tenhle systém je p

ř

ece jen mali

č

ko jiný.

Rozhodl jsem se tedy chovat se k podez

ř

elému techno

logickému zázemí celé té v

ě

ci s okázalou p

ř

ezíravostí. O to

v

ě

tší zájem jsem up

ř

el k softwaru, který bezduché sou

ř

adni

ce oblékal do kabátu dálnic, silnic a uli

č

ek, podél nichž na

skakovaly a znovu se ztrácely

č

erpací stanice a fast-foody.

Daleko nejvíc m

ě

ovšem nadchla sle

č

na, co z reproduk

toru GPSky pr

ů

b

ě

h naší jízdy komentovala. „Po padesáti

metrech odbo

č

te doleva,“

ř

ekla nap

ř

íklad kolegovi – a ten

po padesáti metrech odbo

č

il doleva. Byla to naprostá idyla

– chovali se jako mladý manželský pár na prvních dvou kilometrech cesty do Chorvatska. Líbánky trvaly až do chvíle, kdy kolega sjel z dálnice, aby m

ě

po rozmlácených

okreskách zavezl pod rodný krov.

„Po sto metrech odbo

č

te doprava,“ zavelela dívenka

mému kamarádovi, aby ho tak navedla zpátky na dálnici. V pam

ě

ti GPS m

ě

la jasn

ě

dáno, že ho má dovést k domá

címu krbu, a zjevn

ě

z toho nehodlala slevit. Kamarád se

machisticky zazubil a s gustem zahnul doleva. Jsem p

ř

es

patnáct let ženatý, takže jsem se p

ř

irozen

ě

p

ř

ikr

č

il v o

č

eká

vání n

ě

jaké afektované poznámky typu: Ty jsi snad hluchej,

nebo co!? Jasn

ě

jsem ti p

ř

ece

ř

ekla... Jenže nic takového se

nestalo.

Kousek za dálni

č

ním p

ř

ivad

ěč

em to holka zkusila zno

vu: „Po sto metrech se obra

ť

te, je-li to možné,“ zavrkala.

Ucítil jsem sotva znatelný tlak, který m

ě

lehou

č

ce vmá

č

kl

do sedadla. Kolega se z

ř

ejmým požitkem prolétl k

ř

ižovat

ku a nekontrolovan

ě

mu zacukal koutek. Oto

č

il jsem se na

n

ě

j s rostoucím podez

ř

ením. Chvíli váhal, ale pak se ke mn

ě

obrátil – a omluvn

ě

se zak

ř

enil! Došlo mi to.

Povolil jsem si kravatu a rozepnul košili. Kámoš si zapá

lil. Cestu od sjezdu z dálnice, která normáln

ě

trvá tak

č

tvrt

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

1

3

Kniha indd 13

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

9

20 11 2006 19:42:29


- 14 -

hodiny, jsme jeli dobrých 40 minut. Pokaždé, když nám holka zavelela, co a jak, si kámoš odklepl popel na palubní desku, já si posunul seda

č

ku a natáhl nohy – a vyrazili jsme

opa

č

ným sm

ě

rem.

Když jsme p

ř

ijížd

ě

li k našemu domu, povídá mi: „Jezdí

te n

ě

kdy na rodinný výlety? Takový ty s namazanými chle

by a hradem, co má p

ř

íští prohlídku p

ř

esn

ě

ve t

ř

i? Klub

č

es

kých turist

ů

prý pro GPSku zpracoval i mapy turistických

tras. Už dlouho se chystám, že si v sobotu jednou vyjedu do Č

eského ráje sám. Kdybys cht

ě

l, zvu t

ě

.“

Když jsem ve

č

er uléhal na manželské lože, dozníval ve

mn

ě

ješt

ě

ten povznášející pocit z cesty dom

ů

. Cítil jsme se

opravdu skv

ě

le. V tom nejlepším rozmaru jsme se touživ

ě

p

ř

ivinul k žen

ě

a sjel jí rukou po zádech p

ř

es boky ke klínu.

N

ě

žn

ě

zavrn

ě

la a oto

č

ila se ke mn

ě

. Putoval jsem rukama

po krajin

ě

jejího t

ě

la, když mi najednou zašeptala do ucha:

„Výš. Výš – a te

ď

trochu doprava...“

M

ě

l jsme pocit, že mi hlavou zrovna prolétly všechny

ty družice, co

ř

íkaj mému kamarádovi, kudy m

ě

má vézt

dom

ů

. Pevn

ě

jsem to teplé ženské t

ě

lo sev

ř

el a pomalu, chr

č

iv

ě

pronesl: „Tak – to – ani – náhodou!“

Když jsem se druhý den probudil, von

ě

lo v kuchyni kafe

a žena se culila, jak když zrovna típla jointa. „V

č

era jsi m

ě

fakt p

ř

ekvapil,“ povídá mi. „Netušila jsem, jakou máš po

ř

ád

fantazii. Že jste zas v práci stahovali n

ě

jaký prasárny?“

Tomu bys nerozum

ě

la, pomyslel jsem si. Družice,

č

aso

vý impulsy, prost

ě

vyzrálá technologie. Nahlas jsem ale

ř

ekl jen: „Nestahovali,“ a odešel do koupelny. Po t

ř

ech

metrech ch

ů

ze p

ř

es obývák jsem odbo

č

il doleva a v chodb

ě

po metru doprava. Tak jako každý den...

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

1

4

Kniha indd 14

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

2

9

20 11 2006 19:42:29


- 15 -

Báječný nepokrytý svět

B

yl jsem tuhle v divadle. Já vím, není to zas až taková bomba, abych na tom postavil

č

lánek. Koneckonc

ů

ani

fakt, že šlo o p

ř

edstavení jednoho muže, z toho ned

ě

lá vel

kou senzaci – divadla dneska šet

ř

í, kde m

ů

žou. D

ů

vod,

pro

č

tady prezentuji svou pokro

č

ilou kulturnost, je vlastn

ě

banální: Onen jeden muž totiž p

ř

ed za

č

átkem p

ř

edstavení

standardn

ě

požádal publikum o vypnutí mobilních telefo

n

ů

a v pr

ů

b

ě

hu ve

č

era téma ješt

ě

jednou otev

ř

el.

Hovo

ř

il o tom, že n

ě

která divadla se dnes chlubí tím, že

v prostoru jejich hledišt

ě

není signál. Takže i když si n

ě

kdo

mobil vypnout zapomene nebo to z manažerské pýchy odmítne, p

ř

íliš to nevadí. Tuhle konkuren

č

ní výhodu mají

zejména suterénní divadla. Pokud se pak náhodou n

ě

kde

n

ě

jaká scéna nov

ě

staví, rovnou se p

ř

emýšlí, jak tohle odstí

n

ě

ní signálu konstruk

č

n

ě

zajistit. To m

ě

nemálo zaujalo:

Nep

ř

ítomnost signálu jako pozitivní rys.

Vlastn

ě

je to docela p

ř

irozené.

Č

ipy zašité pod k

ů

ží, kte

ré by umož

ň

ovaly lokalizovat jakéhokoli

č

lov

ě

ka kdekoli

na sv

ě

t

ě

, byly v osmdesátých letech vd

ěč

ným nám

ě

tem

nejedné knížky v

ě

deckofantastického žánru. V hospodách

jsem pak sem tam zachytil diskuse typu: Ty by sis dal zašít

20.11.2006 19:42:2920 11 2006 19:42:29

+


- 16 -

č

ip? Dal? Já bych si ho teda zašít nedal. Bych si ho hned

vyrval, kdyby mi ho zašili. Vole.

Dneska se p

ř

edháníme v tom, kdo si po

ř

ídí ten nejnov

ě

j

ší. Nikdy se ho nikdo z nás nezbaví, p

ř

estože to p

ř

edstavuje

daleko menší úsilí než chlapácky si vytrhávat za

ř

ízení zašité

pod k

ů

ží. Sem tam ho n

ě

kdo z nás na chvíli nervózn

ě

odloží,

možná vypne na noc, ale ráno si ho zapíná d

ř

ív, než zapije svá

antidepresiva. Samoz

ř

ejm

ě

, mluvím o mobilu. A p

ř

ekvapiv

ě

nemluvím o technických možnostech lokalizace konkrétního p

ř

ístroje s p

ř

esností na desítky metr

ů

, možná na metry. Mlu

vím o partnerech, rodi

č

ích a tak.

Nap

ř

íklad moje žena naprosto ztratila všechny dobré

návyky, které m

ě

la v é

ř

e pevných linek. (Machruju tady

takhle proto, že moc dob

ř

e vím, že žena tyhle stránky

ne

č

te. P

ř

esn

ě

ji ne

č

te nic, co píšu; pokládá to za v

ě

c duševní

hygieny.) Nejde o to, že se nap

ř

íklad nep

ř

edstavuje (p

ř

ece

vidíš, kdo ti volá, ne?), ale zejména o to, že úvodní pozdrav nahradila lokaliza

č

ní frází: Kde jsi?

Tento trvalý dohled je totiž daleko nebezpe

č

n

ě

jší než

jakékoli sledování tajnými službami p

ř

es družici. Jednak

tajné služby naprosto nezajímá, jestli jsem U Kulatý báby nebo U Huli

č

k

ů

. Pokud bych už n

ě

jakou tajnou službu zají

mal (což je asi stejn

ě

pravd

ě

podobné, jako že bych zajímal

tu

č

ernovlásku, co d

ě

lá ve

č

tvrtým pat

ř

e v budov

ě

naproti),

bude moji polohu de

fi

novat sou

ř

adnicemi zem

ě

pisné ší

ř

ky

a délky nebo n

ěč

ím takovým. Moje žena ji naopak de

fi

nuje

vzdáleností p

ř

íslušného místa od našeho spole

č

ného trva

lého bydlišt

ě

. Tu pak uvede do vztahu k rychlosti prost

ř

ed

k

ů

hromadné dopravy a sd

ě

lí mi, kdy asi tak budu doma.

Tak to budeš kolem páté doma, zašvito

ř

í. To je skv

ě

lé,

pojedeme nakupovat. Nechápe bohužel, že být p

ů

l hodiny

od domova a být u Kulatý báby jsou dv

ě

zatracen

ě

odlišné

v

ě

ci.

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

1

6

Kniha indd 16

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

3

20 11 2006 19:42:30


- 17 -

Takovouhle lokalizaci lze zdánliv

ě

snadno ošálit. Byl

jsem o

č

itým sv

ě

dkem scény, kdy v pražské Pštrossov

ě

ulici

vyb

ě

hl z vinárny muž jen v košili rozepnuté do p

ů

li chlupa

tých prsou a halekal do mobilu: Tak jsme práv

ě

dorazili do

tý Jihlavy, milá

č

ku. Pokud to byl Pražák zvyklý dodržovat

na dálnici stot

ř

icítku a jel z Brna, práv

ě

získal hodinu

č

asu

k dobru. Jenže každá zdánliv

ě

jednoduchá v

ě

c má vždycky

n

ě

jaké mouchy:

Jednou jsem se k téhle ned

ů

stojné taktice uchýlil. Tak

akorát p

ř

ijíždíme na Zli

č

ín, povídám žen

ě

, která se dotazo

vala na pr

ů

b

ě

h mojí cesty z Plzn

ě

. Ukon

č

ete výstup a nástup,

dve

ř

e se zavírají. P

ř

íští zastávka

Č

erný Most, povídá mojí

žen

ě

ten podrazák z reproduktoru nad mou hlavou. Navíc

asi není daleko doba, kdy bude mobilní telefon poskytovat nejen informaci o vlastní bu

ň

ce, ale i o bu

ň

ce volaného

č

ísla.

Pokud už to tedy n

ě

které neum

ě

jí.

Ř

ešením není dokonce ani to, že si mobil zapomenete

doma nebo ho vypnete. To se totiž nedá použít jako univer-zální princip. Když se vám mobil vybije pokaždé, když jste cítit knajpou a kapsy máte plné vizitek n

ě

jakých divných

asistentek, je to d

ř

ív nebo pozd

ě

ji trochu nev

ě

rohodné.

Takže si p

ř

edstavuju, jaká to bude krása, až se to s t

ě

mi

odstín

ě

nými hledišti divadel rozší

ř

í t

ř

eba na hospody. Všude

budou reklamní slogany jako: U nás nemáme signál. Nesig-nálový prostor.

Č

istá hospoda. A tak. Nebo t

ř

eba v kužel

nách. Squashových halách. Nebo sto metr

ů

kolem každého

rybníka, kde je povoleno ryba

ř

it. Taková místa by byla p

ř

ece

strašn

ě

vyhledávaná. Mobilní operáto

ř

i se za

č

nou p

ř

edhán

ě

t

v tom, kdo kde nemá signál: V naší síti neuvíznete. Nenech-te se ulovit. Reklamní texta

ř

i budou po

ř

ádat závody v lí

č

ení

orwellovských praktik konkurence.

A chlapi, když budou mít své dny, p

ř

ijdou p

ř

ed p

ů

lnocí

z bar

ů

p

ř

íjemn

ě

uvoln

ě

ní a vypovídaní za svými dobrými

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

1

7

Kniha indd 17

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

3

20 11 2006 19:42:30


- 18 -

ženami, na které se tím pádem budou up ř ímn ě t ě šit, a zašep

tají jim do ouška: Úpln

ě

jsem ztratil p

ř

ehled o

č

ase, pusinko.

Cht

ě

l jsem ti zavolat, ale to víš: U Kulatý báby není signál.

K

n

i

h

a

.

i

n

d

d

1

8

Kniha indd 18

2

.

1

1

.

2

6

1

9

:

4

2

:

3

20 11 2006 19:42:30



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.