načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: O lakomém křečkovi – Zuzana Pospíšilová; Markéta Vydrová

O lakomém křečkovi

Elektronická kniha: O lakomém křečkovi
Autor: Zuzana Pospíšilová; Markéta Vydrová

Děti často slyší, že jsou špinavé jako prasátko, lakomé jako křeček nebo že spí tvrdě jako dudek. V naší řeči je spousta podobných rčení a přirovnání. Napadlo vás někdy, jak taková rčení vznikla? Možná to bylo tak jako v pohádkách, které si ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  195
+
-
6,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 80
Rozměr: 23 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: namalovala Markéta Vydrová
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4329-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Děti často slyší, že jsou špinavé jako prasátko, lakomé jako křeček nebo že spí tvrdě jako dudek. V naší řeči je spousta podobných rčení a přirovnání. Napadlo vás někdy, jak taková rčení vznikla? Možná to bylo tak jako v pohádkách, které si můžete přečíst v této knížce. Pohádkové příběhy o zvířátkách vysvětlují začínajícím čtenářům význam některých běžně používaných rčení. Pro mladší děti.

Popis nakladatele

Děti často slyší, že jsou špinavé jako prasátko, lakomé jako křeček nebo že spí tvrdě jako dudek. V naší řeči je spousta podobných rčení a přirovnání. Napadlo vás někdy, jak taková rčení vznikla? Možná to bylo tak jako v pohádkách, které si můžete přečíst v této knížce.

Zařazeno v kategoriích
Zuzana Pospíšilová; Markéta Vydrová - další tituly autora:
Detektivové Detektivové
Pohádky pod polštář Pohádky pod polštář
Jak Safrabak Portefuj ukradl Přísněnku Jak Safrabak Portefuj ukradl Přísněnku
Sportovní pohádky Sportovní pohádky
 (e-book)
Detektivové a zachráněné peníze Detektivové a zachráněné peníze
 (e-book)
Popletená abeceda -- Dej básničky do pořádku Popletená abeceda
 (e-book)
Tatínku, nezlob! Tatínku, nezlob!
POKLAD -- osobní kniha pro děti s vlastními jmény POKLAD
 (e-book)
Páteční cesta za Kočkoládou Páteční cesta za Kočkoládou
Černobílé pohádky Černobílé pohádky
Muzikálové pohádky -- Hudební zpracování pohádkových příběhů Muzikálové pohádky
 
K elektronické knize "O lakomém křečkovi" doporučujeme také:
 (e-book)
Hugův geniální svět Hugův geniální svět
 (e-book)
Lumpíček a Rošťanda Lumpíček a Rošťanda
 (e-book)
Případy detektiva Kláska a opičáka Jojíka Případy detektiva Kláska a opičáka Jojíka
 (e-book)
Kuba nechce prohrávat Kuba nechce prohrávat
 (e-book)
Malý princ Malý princ
 (e-book)
Vítej, Karle! Vítej, Karle!
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

kyky

prv

ky

ňáčv ňáč

proro

prro

n

čteGrada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

O LAKOMÉM KŘEČKOVI

Z. Pospíšilová / M. Vydrová

Děti často slyší,

že jsou špinavé jako prasátko,

lakomé jako křeček nebo že spí

tvrdě jako dudek. V naší řeči je spousta

podobných rčení a přirovnání. Napadlo vás

někdy, jak taková rčení vznikla? Možná to bylo

tak jako v pohádkách, které si můžete

přečíst v této knížce.

Pro čtenáře od 6 let.


ky

prv

ňáč

pro

čte



Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či

elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena

v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této

knihy bude trestně stíháno.

Mgr. Zuzana Pospíšilová

O lakOmém křečkOvi

TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 5275. publikaci

Ilustrace Markéta Vydrová

Odpovědná redaktorka Helena Varšavská

Sazba a zlom Antonín Plicka

Návrh a zpracování obálky Markéta Vydrová

Počet stran 80

Vydání 1., 2013

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

© Grada Publishing, a.s., 2013

Cover Illustration © Markéta Vydrová

iSBN 978-80-247-4329-5

ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:

iSBN 978-80-247-8694-0 (ve formátu PDF)

iSBN 978-80-247-8695-7 (ve formátu ePUB)


7

9

23

37

52

66



Taky vás vždycky zajímalo, proč se

o někom říká, že je černá ovce, špinavý jako

prasátko, lakomý jako křeček, že spí jako

dudek nebo krade jako straka? Chcete vědět,

jak tato rčení vznikla?

Začtěte se tedy do této knížky. Možná to

bylo právě takhle...

7



Vedle obilného pole se rozprostírala malá

louka, na které bydlela myška Lenka, zajíc

Čeněk, krtek Danek, jezevec Zbyněk a taky

křeček Mareček. Kamarádili spolu a často se

chodili vzájemně navštěvovat.

9


Když obilí dozrálo, nadešel pravý čas, aby si zvířátka začala dělat zásoby potravy na zimu, která měla být letos obzvlášť dlouhá. Všichni pilně sbírali obilné klásky.

Zvířátka si vzájemně pomáhala, jenom křeček Mareček si sbíral sám pro sebe.

Toho léta ovšem vyjely kombajny na pole dřív a všechno obilí bylo pryč ještě před tím, než si všichni stačili udělat dostatek zásob na zimu. Zůstaly jen úzké pásy neposekaného obilí na krajích pole.

Křeček Mareček, který se nerad s někým dělil, chtěl mít zbytek obilí jen pro sebe.

Rozdělal ohýnek na opačném konci louky a čekal, až mu vítr pomůže oheň pořádně rozfoukat. Jakmile se Marečkovi zdálo, že plameny šlehají dost vysoko, utíkal pryč,

1


co mu síly stačily. Spoléhal se na to, že zvířátka budou chtít oheň uhasit.

A taky že ano.

Jako první uviděl oheň zajíc Čeněk, který zrovna běhal po poli. Hned začal volat na pomoc ostatní zvířátka: „Hořííí, pomóóóc, hoří louka, pojďte rychle hasit, ať nám neshoří naše domečky!“

Všechna zvířátka, kromě Marečka, se polekaně seběhla.

„Čendo, ty jsi z nás nejrychlejší. Poběžíš rychle k potoku pro vodu!“ radila myška Lenka. „Ty, Danku, vykopeš hromádky hlíny jednu vedle druhé, ať se oheň nemůže dostat dál na pole. Já se Zbyňkem pomůžeme zajíčkovi hasit plameny. Nemůžeme dopustit, aby všechno shořelo!“

1

1


Všichni se rychle rozběhli plnit přidělené úkoly.

Křeček Mareček zatím na poli sklízel poslední zbytky obilí a po plných náručích si je nosil do svého příbytku. Když byl hotov, únavou upadl do hlubokého spánku.

Zvířátka na poli stále ještě zápasila s posledními neposlušnými plamínky. Ale i ty se jim nakonec podařilo zkrotit.

Když bylo po všem, všichni si pořádně oddechli a znaveně si lehli do trávy. Věděli, že je ještě čeká spousta práce se sklízením obilí na zimu.

Vtom si krtek Danek vzpomněl na křečka: „Kde je Mareček?“ zeptal se polekaně.

„Co když se mu něco stalo? Třeba nám uhořel?“ vyplašil všechny zajíc.

2

1



Jen jezevec Zbyněk si zachoval chladnou hlavu: „Nebojte se, třeba se před ohněm někam schoval.“

A tak se vydali Marečka hledat.

„Křečku Marečku, kde jsi? Ozvi se! Marečku!“ volali jeden přes druhého. Prošli celou louku, ale Mareček se neozýval. Smutně došli až k jeho doupěti.

„Tohle je poslední šance,“ řekla myška a zaklepala na dveře.

Mareček se probudil a polekaně se podíval kolem sebe. Všude je spousta obilí, které se mi nevešlo do komůrky. Sem nemohu nikoho pustit, to by mě prozradilo. Budu předstírat, že jsem nemocný! Řekl si v duchu křeček. Uvázal si kolem krku šátek a vykoukl ven.

4

1


Zvířátka se venku se slzami na krajíčku chystala k odchodu, když vtom Mareček otevřel.

„Co se děje?“ zeptal se, jako by nic nevěděl.

„Jé,“ zajásal zajíc, „ty žiješ! To je skvělé!“

Mareček se na něj nechápavě podíval, ale myška Lenka mu to hned vysvětlila: „Víš, mysleli jsme, že jsi uhořel. Pustíš nás dovnitř? Budeme ti všechno vyprávět.“

Mareček začal prudce máchat rukama: „Ne, ne, to asi nepůjde. Jsem totiž nemocný, potřebuji klid.“

„Tak si můžeš lehnout a my ti zatím uvaříme čaj,“ plánovala Lenka.

„To taky nepůjde. Myslím, že mám nějakou moc nakažlivou nemoc. Raději

5

1

+

běžte domů a povíte mi to jindy!“

přikazoval rozhodně křeček.

Zvířátka se tomu divila, ale nezbývalo jim

než poslechnout. Stejně se už únavou sotva

držela na nožkách.

6

1

Mareček se vrátil do svého bytečku. Sundal si šátek a s chutí se pustil do práce. Věděl, že musí co nejdříve zvětšit komůrku pro své zásoby obilí. Kdyby se k němu někdo náhodou vypravil na návštěvu, mohlo by se všechno prozradit. Trvalo mu to celé dva týdny. Však to taky byla pořádná komora až po strop plná jídla.

Když pak křeček Mareček konečně vyšel ven, nestačil se divit. Studený vítr už shodil skoro všechny lístečky ze stromů, tráva zežloutla a po kytičkách nebylo ani památky. Jen smutná zvířátka brouzdala po poli a hledala poslední zbytečky obilných klasů. Mareček se vydal za nimi.

Jako první ho zpozoroval zajíc: „Už jsi zdráv, kamaráde?“

7

1


„Jo, jo,“ odpověděl stroze křeček.

„Představ si, že někdo posbíral i poslední zbytek obilí dřív, než jsme si stačili udělat dostatek zásob na zimu,“ hlásila Marečkovi myška Lenka.

„To je teda neštěstí,“ odpověděl naoko účastně křeček.

„A letos to vypadá na pořádně dlouhou zimu. Asi budeme mít všichni hlad!“ lamentoval krtek Danek.

„Třeba nebude tak zle!“ snažil se zmírnit zoufalství Zbyněk.

Za pár týdnů přišla opravdová zima. Zvířátka se rozloučila a každý si zalezl do svého doupěte. Utěsnili si zevnitř dveře a všechny škvíry, aby jim dovnitř nefoukalo, a uložili se k zimnímu spánku. Jedli málo,

8

1


aby jim skromné zásoby vydržely co

nejdéle.

Jen Mareček si dopřával. Jedl hodně,

a čím dál víc, a zásob přitom skoro ani

neubývalo. Není divu, že přes zimu náramně

přibral. Byl kulatý jako sud, nemohl se

pomalu ani pohnout a jen ztěžka odfukoval.

9

1


Na jaře, hned s prvními slunečními paprsky, začala zvířátka postupně vylézat ze svých komůrek. Měla hlad a potřebovala najít něco k snědku. Chyběl jen křeček.

Když se neobjevil ani za týden, Lenka si o něj začala dělat starost. „Co je s Marečkem? Snad nám přes zimu neumřel hlady? Byl přece nemocný, třeba si ani nestačil udělat zásobu jídla?“

Danek rozhodl: „Půjdeme se na něho podívat!“ A tak šli.

Myška zaťukala na dveře, ale nikdo neotvíral, nikdo se neozýval. Zajíc Čeněk nastražil uši, jestli uvnitř něco neuslyší.

Zvířátka se chystala k odchodu, ale zajíc je zastavil: „Počkejte, zdálo se mi, že slyším nějaké funění.“

2




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.