načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ó, jak ti závidím – Halina Pawlowská

Ó, jak ti závidím

Elektronická kniha: Ó, jak ti závidím
Autor: Halina Pawlowská

Krátké texty, v nichž Pawlowská nešetří humorem a sebeironií, se s nadhledem dotýkají nevěry, výchovy dětí, lásky, manželství, seberealizace apod., otázek, kterými se obírá většina žen a jimž se lépe čelí s humorem a vtipem. Soubor krátkých ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 71.8%hodnoceni - 71.8%hodnoceni - 71.8%hodnoceni - 71.8%hodnoceni - 71.8% 78%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 166
Rozměr: 20 cm
Vydání: Vydání třetí
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-267-0678-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Krátké texty, v nichž Pawlowská nešetří humorem a sebeironií, se s nadhledem dotýkají nevěry, výchovy dětí, lásky, manželství, seberealizace apod., otázek, kterými se obírá většina žen a jimž se lépe čelí s humorem a vtipem. Soubor krátkých povídek a fejetonů, v nichž se autorka s humorem a ironií dělí se svými čtenářkami o řadu problémů ze života současné ženy.

Popis nakladatele

Fejetony Haliny Pawlowské, oplývající jejím osobitým humorem, ve kterých se dívá na život očima emancipované ženy.

Pokud se začtete do této knížečky, zjistíte, že i celebrity mají obyčejné problémy, děti, rodiče, rodinné příslušníky, kteří jsou praštění, hamižní, závistivý a kdo ví jací ještě. Najdete však také povídky o úplně cizích lidech a jejich životních trampotách nebo poznatcích. A hlavně spoustu moudrostí jako třeba, že v lidském životě nejsou důležité věci, rozum a cíle. Nejdůležitější jsou (často i jen prchavé) okamžiky štěstí, které si s sebou (jenom vy) vezmete do hrobu!

Zařazeno v kategoriích
Halina Pawlowská - další tituly autora:
Až se mě dcera zeptá Až se mě dcera zeptá
 (e-book)
Ulovila jsem ho v buši Ulovila jsem ho v buši
 (e-book)
Záhada žlutých žabek Záhada žlutých žabek
 (e-book)
Tři metry vášně Tři metry vášně
Takhle jsem si to teda nepředstavovala Takhle jsem si to teda nepředstavovala
Čmelák - Láskyplné povídky Čmelák
 
K elektronické knize "Ó, jak ti závidím" doporučujeme také:
 (e-book)
Charakter mlčel a mluvilo tělo Charakter mlčel a mluvilo tělo
 (e-book)
Jak blbá, tak široká Jak blbá, tak široká
 (e-book)
Manuál zralé ženy Manuál zralé ženy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ó jak ti závidím

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.motto.cz

www.albatrosmedia.cz

Halina Pawlowská

Ó jak ti závidím – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Praha 2016



Mé rodině a Dáše

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 5


Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 6


Miláčku můj,

už vím,

že ti svou lásku závidím...

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 7


Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 8


Ó, jak ti

závidím!

Poslední dva roky bylo unás doma peklo. Máme totiž dceru. Teď je jí sedmnáct. Zvládli jsme zelené vlasy, kroužek vnose, spínací špendlíky na krku ipozdní příchody argumentované tím, že rockové kluby začínají žít až po půlnoci. Co jsme ale nemohli zvládnout, byla dceřina ignorance!

Můj otec mě totiž vychoval vpevném přesvědčení, že jen vzdělání je kritériem třídní hierarchie, amůj manžel se dodnes nevzpamatoval ztoho, že se nedostal na vysokou. Naše dcera si na dovolené vRakousku myslela, že se tam mluví anglicky, akdyž byla vtelevizi beseda, které se účastnili Lux aKlaus, tak nás vyvedla zkonceptu poznámkou, že nechápe, proč jsou vhlavním vysílacím čase vtelevizi vědecké filmy.

Naše dcera prohlásila, že se matematiku nechce učit, protože jí připadá nelogická, akdyž měla za úkol zmapovat Jiráska, po první stránce dostala záchvat smíchu akni

9

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 9

Ó, jak ti závidím!


hu zaklapla, protože přece nebude ztrácet drahocenné minuty svého mládí výplodem nějakého pyromana (myslela grafomana!).

Jednou dcera mému muži řekla, že Masaryk byl žokej. Můj muž pak chodil po kuchyni avzdychal: „Je prostě blbá! Blbá! Po kom je, proboha, tak blbá!“ Aprotože otázka visela mezi námi jako nesmiřitelná olovnice, aprotože otázka evokovala mé maturitní vysvědčení, negramotnost mého pradědečka ataky to, jak se mi nikdy nepodařilo získat řidičský průkaz, tak jsem začala horečně argumentovat, že vlastně ani není tak důležité, co ví aneví naše dcera, ale že je pro nás ipro ni daleko důležitější žít viluzi, že navzdory její pravděpodobné budoucnosti (asfaltérka, betonářka, dozorkyně...) bude naše dcera ve svém osobním životě bezproblémově šťastná. (Takhle jsem dopadla atohle jsem porodila!)

Pak jsem prožila hroznou neděli. Jsem sice ve vysokém postavení, ale ti, co mají postavení ještě vyšší, mě upozornili, že mám zvýšit výkony, snížit mzdy a víc se usmívat. Uvědomila jsem si, že mám pořád méně času apořád víc práce, azačala jsem pochybovat osmyslu svého života. Měla jsem pocit, že jsem stará, nevyužitá, zneužitá, opotřebovaná, nemilovaná aopuštěná. Ataky že jsem služka. Uklízela jsem vkuchyni skříňky amyla okna. Apak byl večer apřijela má dce

10

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 10


ra. Byla vKrkonoších. Vypadala svěže, kruhy kolem očí ji usvědčovaly zdlouhých nocí apřekypovala nadšením, protože na horách byl Mireček aVladimírek aJiříček a taky Mareček aMarcelek a Míša a všichni ji chtěli avšichni chodili po horských hřbetech, tančili na lyžích, klouzali se ze svahů, líbali se ajednou se omylem někde vpláních zamotali tak, že překročili slovenskou hranici.

„Co jste přestoupili?“ zeptala jsem se.

„Slovenskou hranici!“ řekla dcera.

Spálila jsem si prst orozpálený olej (dělala jsem dceři lívanečky) avzáchvatu sebelítosti jsem zapomněla na své pravidlo odceřině štěstí. Napřáhla jsem se... adala jsem dceři facku!

Hned začala vřeštět. Ahned do kuchyně vběhl můj muž. „Co je?!“

„Byla vKrkonoších atam omylem přestoupila slovenskou hranici!“ rozvzlykala jsem se. Můj muž (už se dva měsíce ovládal!) reagoval okamžitě. „Blbče!“ ulehčeně zařval avrazil dceři druhou facku. Pak už klidně dodal: „Vždyť tě mohli zavřít!“

No... Dnes žijeme vklidu. Dcery se už

opravdu na nic neptáme asami si žádné

otázky neklademe. Ostatně... nejdůležitější

je, že můj muž je ve svém osobním životě

bezproblémově šťastný.

(Ó, jak ti závidím!)

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 11


Zpodhledu

Tři týdny jsem nemohla chodit. Už se na mě doma nedívali jako na křehkou dámu skaméliemi. Vočích blízkých už byla netrpělivost. Začala jsem si uvědomovat, že jsem obtížná žena. Od ostatních obtížných žen jsem se lišila jen tím, že jsem měla hnusnou nohu. Má noha byla opravdu hnusná (spřetrhanou achilovkou), protože mě po operaci znemocnice odvážel můj muž ado dvířek auta mi přivřel obvaz tak, že jsme ho devatenáct kilometrů vláčeli loužemi abahnem.

Po jedenadvaceti dnech má noha zase potřebovala převázat. Zase mě do nemocnice vezl můj muž. Zase byl nervózní, akdyž mě dopravil zpátky do našeho domu, postrkoval můj invalidní vozík tak prudce, že jsem mu sama navrhla, aby mě jen přistavil před výtah ašel. Atak to udělal aodešel. Po deseti minutách mi došlo, že výtah nejede. Po dvaceti minutách mi to potvrdila sousedka Maříková. Řekla mi: „Výtah nejede.“

„Do třetího patra se sjednou nohou nedostanu,“ řekla jsem já.

„To máte blbý,“ řekla Maříková. Měla jsem to

12

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 12

Z podhledu


blbý. Potvrdil mi to isoused Michálek, šel do hospody. Potvrdila mi to iarchitektka Šimáková, musela „letět“, potvrdil mi to iprvňák Jiříček. Navrhl, abych se těch sto třicet dva schodů vzhůru vyplazila. Pak ke mně přišel správce Klepák. Táhlo zněj pivo. Řekl mi, že jich vypil osm. Otočil můj vozík zády ksobě arozhodl se, že mne do třetího patra vytáhne.

Na pátém schodu Klepák klopýtl. Můj vozík spadl naznak. Ležela jsem na zádech, nohy jsem měla kolmo nad hloubkou tří metrů ana klíně mi vězel Klepák. „Když mě pustíte, tak tou bolavou nohou narazím do zdi anikdy už nebudu chodit,“ řekla jsem mu.

„Měřím sto devadesát centimetrů avážím sto kilo,“ zklidnil mě správce.

„Když mě pustíte, tak si přerazím páteř,“ napadlo mě.

„Zula se mi bota,“ informoval mě Klepák. „Nemám se čím zapřít, ponožka hrozně klouže.“

„Když mě pustíte, tak mě to křeslo katapultuje ahlava se mi roztříští ozeď,“ osvítilo mě.

„Ponožky mi kupuje milenka,“ svěřil se Klepák. „Jsou tak kvalitní, že je zkrátka nesundám.“ Apak mě strhnutím zvedl ještě oschod, vozík ujel jako kočárek vrevolučním filmu Křižník Potěmkin ajá zůstala na odpočívadle černém jako smrt ve svém černém svetru, který stál skoro pět tisíc.

13

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 13


Apak jsem sklouzla zpátky kvýtahu, sedla jsem si tam aseděla tam šest hodin.

Minulo mne dvacet sedm lidí. Paní Haničincová (dala mi čaj), pan Mrázek (dal mi tatranku), pan Melounek (půjčil mi deku – od dehtu, docela malinko), paní Vávrová (pootevřela dveře, abych slyšela rádio) aZmatlíkovi, Husákovi aTesařovi (nedali mi nic). Pak se roznesla zpráva, že možná přijde iopravář, atak se mnou vpřízemí zůstala paní Stehlíková ze šestého patra, která měla těžké balíky, slečna Jindřichová na podpatcích, pan Sládek skotníkem, primářka Hlavsová sinformací, že už nikdy nebudu tělesně přitažlivá, aOndráčkovi snapůl ochrnutým jezevčíkem. Opravář měl oči jako Mesiáš avšem nám řekl: „Ještě pár hodin abude to!“ Abylo to. Avšichni odjeli do svých domovů. Akdyž přišla řada na mne, tak byla noc. Ajá zvonila azvonila, až jsem pochopila, že když se má nedůvěřivá maminka podívá do kukátka ve dveřích, tak ve výši svých vlastních očí nevidí nic. Ataky jsem včernošedé tmě chodby pochopila, že nikdo nemá mít duši tak černou, aby někomu, kdo to má blbý, říkal, že to má blbý!

Že je to fakt blbý! P. S.: Lékařka mi předepsala prášek, který má na krabičce napsáno: Prevencia proti náhlej smrti. Lékárník na krabičku dopsal: Brát 1xdenně! Pak se na mě podíval, škrtl to anapsal: Dvakrát!

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 14


Není to tam

zlý

Byla jsem přikrytá tlustým froté ručníkem.

Krásně jsem viděla dolů. Má produkční řva

la do telefonu, protože udělala natáčecí plán

na půl roku ateď musela změnit asi sedm

desát termínů. Můj producent byl taky na ner

vy, domluvil sérii sponzorů, ti mě chtěli vidět

aon horečně promýšlel netradiční alternati

vy. Má nakladatelka jednala. Objednala do

tisk mé poslední knížky, dokonce vnákladu

dvaceti tisíc. Můj zástupce včasopisu si ne

byl jist, zda je vhodné, aby dal mou tvář na

titulní stranu, amůj ředitel měl obavy, zda mu

má smrt nenaruší dovolenou na Krétě. Můj

tatínek byl vysloveně nešťastný. Jeho kama

rád-generál mu totiž pomohl, aby měl vyšší

důchod, atatínek se mu chtěl odměnit tím, že

mu slíbil, že pozvu na návštěvu jeho neteř.

Dokonce ji sám pozval na úterý ateď nevě

děl, jak to má zrušit. Maminka shrůzou zjis

tila, že jsem zapomněla podepsat nějaké

cenné papíry vbance, apožádala proto lé

15

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 15

Není to tam zlý


kařku, zda by nemohla můj úmrtní list ante

datovat. Taky štrachala vmých věcech, aby

objevila všechny mé účty kdaňovému při

znání. Můj manžel tvrdil, že nemůže jít na

pohřeb. Byl rozhořčený, protože ke svému

tmavému saku měl jen světlé džíny ataky

měl jenom sportovní boty na surové gumě.

Má sekretářka měla za úkol rozeslat parte.

Poslala je kolegům, kamarádům, známým

osobnostem... zapomněla na příbuzné. Má

asistentka na ně naštěstí nezapomněla. Na

bídla jim dokonce rozvoz. Spletla si ale kre

matoria, atak se všichni místo vMotole sešli

urakve nějakého význačného chemika ve

Strašnicích. Bylo mi příjemně. Ručník hřál

ajá konečně zase mohla polykat. Ostny, kte

ré mi drásaly mozek, plíce isrdce, zmizely

ajá si kobědu dokonce perverzně dala dva

lanýžové ježky. Ležela jsem na lehátku. By

lo bílé jako všechno kolem. Jen bazén byl

modrý aměl tvar mušle. Koupaly se vněm

asi tři bledé děti. Čtyři ženy – zhruba mého

věku – seděly vrohu ukávy, dvě starší dá

my pospávaly ajedna babička hlučně chrá

pala. Dvě holky kolem dvaceti listovaly

módními časopisy akruhy kolem očí měly

stejně avantgardně fialové jako modelky.

Ubazénu se povalovalo dvanáct mužů. Dva

hráli šachy. Těm bylo asi osmnáct. Tři hráli

karty. Těm bylo asi pětašedesát. Pět jich by

16

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 16


lo mezi dvanácti apětadvaceti. Jen dva mu

ži byli ve věku, kdy bylo slušné onich uva

žovat. Ti ale zas byli tak malí, že na ně byla

škoda kůže. Pochopila jsem proto sděsivou

neochvějností, že můj nadpozemský život

bude zřejmě bez koketních pohledů lačných

mužských očí, bez necitlivých mužských ře

čí, které rozdírají milující ženu, abez objetí,

která pálí ina dálku. Pochopila jsem, že vne

bi se budu zmítat depresí znenaplněnosti

svých milostných tužeb. Zchmur mne vytrhl

pozemský děj. Puberta mé dcery právě vy

vrcholila odchodem zdomova. Byla noc

amá dcera byla smladíky, kteří se mi ani

znadhledu nelíbili. „Jdi domů!“ zařvala jsem

na ni. „Bude půlnoc!“ Má dcera zmateně po

hlédla kměsíci apak si zase přihnula zláh

ve snějakým hnusným alkoholem. „Tak

pomozte jí někdo!“ rozčílila jsem se. „Hej!

Kde je kdo? Kde je... nějaký anděl? Anděl

strážný?!“ Apak se stalo něco, co by se da

lo označit jako filmový střih. Má dcera byla

najednou hezky učesaná, ve sprše doma

amydlila se mýdlem. Vydechla jsem úlevou

arozhlédla jsem se. Třeba se přece jen ita

dy někde skrývá nějaký čtyřicátník, který by

zahřál mé mrtvé srdce. Mé mrtvé srdce ale

ještě víc zmrtvělo, když jsem uviděla, jak se

můj desetiletý chlapeček drží tramvaje ana

skateboardu odvážně sjíždí kopec k nábře

17

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 17


ží. „Anděli! Rychle!“ Azase střih. Amůj syn

hned nesl spořádaně skateboard v podpaží

abylo mi jasné, že ten den mu už nic nehrozí.

Atak jsem si přitáhla ručník blíž kbradě

achtěla jsem si po všem tom fyzickém idu

ševním utrpení zdřímnout, když se přede

mne postavil ON. Přesně můj typ. Vysoký

blonďák sočima modrýma jako pomněnky.

„Jsem anděl strážný,“ představil se. „Vlastně

lépe řečeno – jsem archanděl Gabriel. Ne

chtěla byste jít dneska večer se mnou na ví

no?“ „Myslela jsem, že andělé mají křídla,“

namítla jsem. „Aže... nejsou sexy.“ Azača

la jsem panikařit. Na víno! Asandělem! Aon

vypadá tak chlapecky ajá mám šedou pleť

ašminky jsem si zapomněla na zemi amám

díru na punčochách. Anejen že nemám co

na sebe, ale taky nevím, co mám tomu an

dělovi říkat, aco dál. Co tady se sexem, co

když i tady vnebi je AIDS. Aprotože jsem by

la úplně bezradná, tak jsem šla zavolat Dá

še. Jenže jsem nemohla najít telefon. Ani fax

anešlo ani mailovat, ani poslat telegram,

adokonce ani dopis. Ajá jsem přitom Dášu

viděla. Byla na hřbitově adávala mi na hrob

krásnou kytici růžových poupátek.

„Dášo!“ zavolala jsem. ADáša byla hned

umě. „Je to úplně normální anděl!“ řekla mi

suše. „Je dvacet let ženatý anikdy se ne

rozvede!“ Apak mě Dáša vzala za ruku

18

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 18


ařekla: „Pojď! Jsou sice všichni hrozní, ale

už jsme si na ně zvykly.“ Abylo šest ráno.

Azazvonil budík ajá si vzala antibiotika, aby

konečně zmizela hnisavá angína azánět

uzlin adýchacích cest aplic aimé duše.

Aobě mé děti sladce spaly, jako mají spát

všechny děti všech matek, které jsou určitě

zodpovědnější než erární andělé, amůj muž

se ze spaní nespokojeně vrtěl, aproto jsem

se rozhodla, že mu hned koupím tmavé kal

hoty ktmavému saku ispolečenské boty,

ataky že budu točit jako blázen aoslovovat

sponzory adávat nápady na titulní strany

avyplňovat pečlivě papíry vbance ascho

vávat všechny účty pro daně apozvu neteř

tatínkova generála. Ato všechno udělám

proto, že mám Dášu. Přítelkyni, která všech

no ví. Dokonce ito, že má vždycky cenu žít.

Ikdyž... Vtom nebi (ati, co tam půjdou, to

jistě vědí už dneska) to až na ty proradné

blonďáky taky není tak zlý.

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 19


„Aneboj

se!“

Vždycky jsem si myslela, že mám ráda Ra

kousko, protože tam mají tvarohový závin

svanilkovým šodó ataky je tam klid, který mi

připomíná mírumilovnost statných, světle

hnědých krav.

Toho roku to vRakousku při mé dovolené

lehce vřelo. Bylo totiž mistrovství světa ve

fotbale aněmečtí turisté nejdřív hlasitě srka

li pivo apak si dali do klopy smuteční stuhu.

Můj syn chtěl, abych mu koupila „domácí

kopanou“. Bylo to zelené plátno advaadva

cet magnetů pomalovaných jako cirkuso

vý klaun. Když jsem platila, tak prodavač

vzhlédl, chvíli mi koukal do výstřihu apak hys

tericky vzkřikl: „Něco pro vás mám!“ apřinesl

podprsenku. Černou. Krajkovou. Hezkou...

Úměrně kmým prsům – velkou! Prodavač

podprsenku pečlivě rozložil. Afascinující na ní

bylo, že (už tak dost obrovská podprsenka!)

měla dělat prsa ještě větší. Prodavač naléhal,

atak jsem si ji zkusila. Pak jsem vní vykouk

20

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 20

„A neboj se!“


la zLegolandu aprodavač tak nadšeně zařval, že jsem si podprsenku hned koupila.

Doma (vhotelu) před zrcadlem jsem zjistila, že zepředu vní vypadám jako karetní stolek azprofilu jako tibetská náhorní plošina. Masochisticky jsem si podprsenku nechala ašla na masáž. Masérky začaly vzrušeně štěbetat. Pak mi (obě!) dekolt potíraly krémem se zlatými střípky. Přitom (obě!) vykřikovaly, že mám ňadra vzrušující jako Sophia Lorenová.

Pak jsem šla se synem do bazénu. Podprsenku jsem použila jako horní díl plavek. Plavala jsem vbazénu čtyřicetkrát napříč (abych byla štíhlá) apak se ke mně připojila holčička. Bylo jí sedm aměla čtyři „druhé“ zuby. Holčička si mě prohlížela. Její oči měly stejný výraz, jaký mají všechny ženy, když vidí tu, kterou by mohly považovat za sokyni. Holčička za chvilku řekla: „Koukají ti zplavek prsa!“

„Nekoukají celá,“ opravila jsem ji. „Kouká jich jenom půlka.“

„Ani půlka nemá koukat,“ řekla holčička.

„Půlka nevadí,“ řekla jsem já.

„Vadí,“ řekla holčička arezolutně dodala: „Mně nekouká nic!“

„Protože žádná prsa nemáš!“

Holčička pak ještě jednou skočila šipku. Nějak se jí nepovedla aona spadla na hladinu jako postřelený ptáček.

Při večeři ke mně přišel její tatínek. Byl

21

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 21


vousatý, velký arozzuřený. „Urazila jste mou dceru!“

„Ne! Jen jsem jí řekla, že nemá prsa.“

„Ale my jí říkáme, že už je má!“

Mlčela jsem. Muž pokračoval. „Aona je teď zmatená! Ona má depresi!“

„Tak jí řekněte, že všechno je relativní,“ poradila jsem mu.

Nechápal.

„Řekněte jí prostě, že sice nějaká ta prsa má, ale že ve srovnání smými to není nic!“

Otec se na mě upřeně zadíval.

„Obávám se, že už nám nebude důvěřovat,“ vzdychl.

Asi dvacet pět minut jsem holčičce vysvětlovala, že je vrůstu aže je velmi pravděpodobné, že bude mít nejdřív rašící poupátka apak zralé plody.

„Ajak ses učila?“ přerušila mě holčička.

Prozradila jsem jí, že jsem občas měla dvojky.

Holčičku to nadchlo aodhopsala. Za pět minut stála přede mnou její maminka. Asi tak šestadvacet, jablkově zelený svetr, džíny amezi ňadry žlábek, kterým jí bylo vidět na zelenkavé bříško.

„Proč jste jí řekla, že jste měla dvojky?“ zeptala se rozhořčeně.

„Protože jsem měla dvojky!“ naštvala jsem se. „Avůbec... oco jde?!“

22

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 22


„Oprsa přece,“ řekla žena. „Řekla jsem jí, že když se bude dobře učit, že jí je taky koupíme!“

Večer jsem četla časopisy. Ve všech jsem našla inzeráty na prádlo, které zvýrazní vnady, rady, jak si zpevnit bradavky, ataky soutěžní kvízy, kde se mělo určit, která ňadra ke které hollywoodské hvězdě patří. Vhotelové hale jsem potom našla puzzle, kde se dala složit prsa Pamely Andersonové.

Vnoci jsem vyšla na balkon. Naproti svítila hvězda. Svítila jasně ajá jsem konečně pochopila, proč mám Rakousko tak ráda. Ne pro pohodlí, tradici a jídlo. Ne! Mám ho ráda pro jeho vrchy, vrcholy, pohoří, hory. Mám Rakousko ráda, protože Rakušané ve žlábku údolí fascinovaně žijí „jablíčky“, „hruškami“, „melouny“ i„mišpulemi“. Mám Rakousko ráda proto, že je to úrodná země, která pokorně ctí životodárné symboly mateřství. P. S. 1: Ráno jsem holčičku potkala u snídaně. „Aneboj se,“ šeptla mi spiklenecky. „Do solária se silikonem klidně můžeš! Maminka tam už byla!“ P. S. 2: Můj syn má Rakousko rád proto, že vněm mají finskou saunu aamerický javorový sirup.

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 23


Deset dní,

které otřásly

dovolenou

Pondělí: Vedro mi připomíná, jak jsem

vpěti letech inhalovala aopařila jsem si ob

ličej. Bojím se dýchat. Jsem zděšená, když

přijíždíme do Rakouska. Je těsně před ve

čeří. Můj manžel si dá vídeňský řízek, můj

syn telecí hrudí ajá se rozhodnu, že si vre

cepci objednám desetidenní dietu. Denně

mi předhodí jen tisíc kalorií. Až se zdovo

lené vrátím, tak Mirkovi, který mne prý mi

loval, ale který mne odvrhl, protože se mu

začala líbit blbá Regina, chtivostí zasvítí

oči. Naposled se proto pořádně najím. Dám

si jehněčí kotlety ajako přílohu sním špe

nát iopečené brambory imoučník, protože

to je moje oblíbená vanilková zmrzlina

salpskými malinami ajmenuje se to Hor

ká láska.

24

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 24

Deset dní, které otřásly dovolenou


Úterý: Zatáhlo se avypadá to, že bude pršet. Mně to ale nevadí, protože si aspoň trochu odpočinu. Budu celý den vposteli apak si zaplavu vbazénu. Kobědu má syn opečenou rybu sbrambůrkem apetrželkou ataky tatarku, která vypadá moc čerstvě. Muž se vrhl na zapečené špagety se smetanou. Voní na nich čerstvá bazalka.

Já mám mrkvový koktejl. Středa: Pořád prší. Když můj muž kýchá, tak to zní, jako by hlasitě vyštěkl obrovský pes. Vždycky se leknu. Myslím, že dřív takhle nekýchal. Kobědu měl Jiříček srnčí sbrusinkami amandlové knedlíčky. Muž si dal bramborové pyré agrilovaný stejk na pepři.

Já jsem dostala vločky, jogurt asedm borůvek. Čtvrtek: Můj muž kýchá asi dvacetkrát za den. Můj syn asi třicetkrát za den řekne, co budeme dělat. Nemůžeme dělat nic. Už neprší, ale leje. Mirek prý sReginou pojede do Chorvatska kmoři. To je sprosté, protože do Chorvatska měl jet kdysi se mnou. Aspoň to říkal. Mirek prý začal nový život. Já ho taky začnu. Budu krásná aštíhlá atakových Mirků budu mít tisíce.

Snědla jsem jen plátek toustového chleba, tři deka kozího sýra arajské jablíčko. (Jiříček

25

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 25


měl rakouské hody: jitrničku, jelítko, zelí, knedlík. Můj muž měl svíčkovou apotom tvarohový řez se šlehačkou.) Pátek: Zhubla jsem už odvě kila. Koupila jsem si nové džíny. Už neleje. Sněží. Svah,

na kterém jsme chtěli před dvěma lety oVá

nocích lyžovat, ale nešlo to, protože na něm

nebyl sníh, je pocukrovaný jako od cukráře.

Dnes je vhotelu „Den cukrářských specialit“.

Jiříček si dal specialitu: svítek sbrusinkovým

džemem, můj muž buchtičky se šodó ajá ta

líř salátu. Na talíři mám směs, která připo

míná trávu, když se pokosí králíkům. Nejvíc

mi chutnají čtyřlístky.

Sobota: Mrznu. Musela jsem Jirkovi koupit

větrovku amuži svetr. Sama jsem si pořídila

šaty, které jsou mi zatím těsné, ale až do

končím kúru, tak mi budou dobře. Taky jsem

dnes vbazénu uplavala asi tisíc metrůateď

mne bolí ruce, že vnich neudržím příbor.

Naštěstí mi stačí lžíce. Dostala jsem jenom

čerstvý jogurt akněmu tři maliny. Jiříček má

kuře sbramborovým salátem agriliášový

krém vkošíčku z lineckého těsta. Můj muž si

dal pečeného halibuta se sýrovou omáčkou,

pařenou brokolicí abramborovými kroketami.

Jako moučník si objednal palačinku sme

ruňkami ačokoládovou pěnou.

26

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 26


Neděle: Čtyři hodiny jsem balila. Moc mi to nešlo, protože mi po včerejším plavání ztuhly klouby. Myslím, že Mirek bude koukat, oco přišel. Zhubla jsem otři kila apo dietě se cítím nejen lehčí, štíhlejší akrásnější, ale taky tak nějak bystřejší amladší. Jiříček iJirka se dnes shotelem rozloučili slavnostní večeří, dostali oba předkrm, což byl humrový koktejl, pak jehněčí karé smladou zeleninou apak zmrzlinový pohár svaječným krémem a sjahodami velkými jako tenisové míčky.

Já dostala vločky astrouhaný celer. (Ten jsem vrátila.) Pondělí: Šla jsem na pedikúru, manikúru adala si udělat masáž. Stálo mě to dva apůl tisíce. Jsem téměř dokonalá. Dnes jím jen ovoce. Pomeranč, jablko, meloun (jenom čtvrtku). (Jirka imanžel mají medailonky srýží.) Úterý: Mirek mi řekl, že nikdy netušil, že si myslím, že jde mezi mnou a jím o něco vážného, jinak bych prý přece se svým mužem nejezdila na společné dovolené!

Šla jsem do vinárny sVlastou. Tu nechal Karel. Líčila mi, jaký je gauner, avypily jsme přitom dva litry bílého. Dala jsem si jenom salát! Opůlnoci jsem pochopila, že je opravdu všem mým nadějím konec! Našla jsem ve spíži starou vepřovou konzervu, paštiku, tu

27

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 27


ňáka, brokolicovou polévku vprášku ama

karony. Ktomu všemu jsem snědla asi pecen

chleba. Protože jsem nemohla usnout, tak

jsem vařila rybízovou zavařeninu amáčela

jsem si do ní suchary.

Středa: Má odtučňovací kúra mne stála tři

cet tisíc. Jiříček vRakousku nastydl a pícha

li mu ucho. Manžel mi řekl, že nějaké Daně

jeho kýchání nevadí. Mirek si Reginu bude

brát, protože čekají dítě, ajá za včerejší ve

čer ztloustla očtyři apůl kila.

Čtvrtek: Už vím, co udělám. Pojedu kmoři!

Tam budu plavat, opalovat se azhubnu!

Avšichni (včetně Mirka) ze mě budou určitě

„paf“!

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 28


Nenechte se

otrávit!

Zřejmě jsem byla přepracovaná. Jedině tak

se dalo vysvětlit, proč jsem si do rádia (Frek

vence 1) vzala černé šaty (ty nejdecentnější

svýstřihem jen na okraj žlábku) ana krk

štrasový náhrdelník střemi pravými zirkony.

Taky jsem měla třpytivé náušnice, náramek

ana zádech batoh. Obrovský červený batoh

sasi deseti kily knih, scénářů apoznámek,

kterými jsme se měly celý den až do noci

probírat smou kamarádkou-spisovatelkou.

V rádiu jsem skončila s vysíláním apak

jsem měla před sebou malý parčík. Takový

úzký pruh trávy, který zdálnice směřoval dost

strmě ke kolejím, co vedou do Nuslí. Slunce

pálilo. Já se třpytila tak, že straky nade mnou

poplašeně létaly, ačerné šatičky (jak do Ru

dolfina!) pohlcovaly všechny (úplně všech

ny!) paprsky. Rázně jsem si vykračovala.

Popruhy batohu mě trochu tlačily, oči jsem

hodně mhouřila. Tak moc, že toho kluka jsem

si všimla až vposlední chvíli. Bylo mu asi tak

29

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 29

Nenechte se otrávit!


dvacet. Seděl na bobku vkřoví vzatáčce na cestičce, přesně vtom místě, odkud nebylo vidět ani nahoru, kde jezdí auta, ani dolů, kde jezdí tramvaj. Ikdyž jsem měla mozek zatemněný, tak tohle mi došlo. Zarazila jsem se. Ale setrvačnost mého těla umocněná kily knih na zádech mne popostrčila ještě opár metrů blíž ke klukovi. Narovnal se. Přesně

jak vkriminálních filmech měl mikinu ohrnu

tou až knosu aaž těsně knosu mu sahal kšilt

čepice. Zahlédla jsem jen oči. Apak ke mně

vztáhl ruku. Prudce jsem se otočila. Nahoře

přede mnou na okamžik zasvítil ocas bílého

psa. To byla moje naděje. Rozběhla jsem se

vzhůru. „Otto, Otíku, knoze!“ křičela jsem

hystericky. Kluk se jen tak chabě dotkl mé

paže, ale necítila jsem za sebou jeho dech.

Nahoře na stráni jsem byla zase sama. Úpl

ně sama. Iten cizí bílý pes, který mi pomohl,

abych předstírala, že je můj, zmizel. Kluka

jsem tušila deset metrů před sebou za za

táčkou. Apořád jsem potřebovala zparku

dolů. Uviděla jsem úzkou, vtrávě vyšlapa

nou zkratku, stezičku. Opatrně (Jo! Měla jsem

černé lodičky asi na patnácticentimetrových

podpatcích!) jsem se šinula zkopce. Kradmo

jsem pokukovala do míst, kde jsem tušila zlo

čince. Pak cesta prudce změnila úhel. Asi tak

na sedmdesát stupňů. Nohy mi podklouzly.

Vzpomněla jsem si na svého ortopeda, kte

30

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 30


rý mi operoval achilovku. Hlína se začala dro

lit. Valila se do údolí jako lavina vHimálaji.

Musela jsem okamžitě zvolit jinou taktiku. Zu

la jsem si boty, klekla si na kolena avděsu,

že mne batoh převáží ajá vkotoulech nazad

(nikdy mi moc nešly) překonám dvacet pět

metrů, abych se (trapně odhalená se sukní

uobriliantovaného krku) zmrzačila před ne

chápavými lidmi na chodníku, jsem šplhala

zase zpátky do kopce. Prsty jsem vrážela do

trávy. Prsa jsem po centimetrech posunova

la prachem. Asi tak nejvíc jsem připomínala

tuleně, který se omylem dostal na psí cvičák

asnaží se podlézt překážku. Pak jsem se ko

nečně zachytla obrubníku na cestě. Akdyž

jsem se ulehčeně narovnávala, tak mi bágl

sjel přes hlavu ajá se (skoro omráčená) zří

tila nosem do asfaltu. Pak jsem vzhlédla. Ve

dle stálo asi šest mladíků aohromeně na mě

zírali. Na mě! Na ženu ve středním věku,

sklenoty, spochybným zavazadlem asvý

razem, který asocioval něco mezi hrůzou

oběti vrukou maniaka v Mlčení jehňátek aho

rolezcem, který právě dobyl Mount Everest.

„Je asi zfetovaná!“ řekl jeden zchlapců

avšech pět pohoršeně zrychlilo. Vtu chvíli

jsem si uvědomila, že ten jeden mi byl pově

domý. Aha! Byl to ten kriminálník zkřoví.

Oprášila jsem se. Nadechla se a... vybavila

se mi historka okráli Mithridatovi zPontu.

31

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 31


Přečetla jsem si, jak udatně bojoval proti nepřátelům. Bál se ale všech. Isvých lidí usvého dvora. Myslel si, že ho chtějí otrávit. Aproto si denně sám dávkoval arzen astrychnin, apak, když mu opravdu dali smrtelnou dávku jedu, byl už tak imunní, že se mu nic nestalo. Zosudu krále mě napadlo poučení: Nenechte se otrávit! Otravte se sami!

Má přítelkyně si se smíchem vyslechla můj příběh zparku a pak mi jemně řekla: „Anelezla jsi náhodou po té cestičce, jak tam minulý týden zavraždili tu výtvarnici?!“

Náhodou jo. Aproto umě platí: „Chcete se mě zbavit?! Klid! Zabiju se sama!“

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 32


Faxy

svobodné

ženy

Pondělí:

Miláčku, jsem tak zoufalá, že se už se mnou nechceš scházet. Vždyť já otebe tolik stojím! To je ten důvod, proč pak říkám neuvážená slova! Já samozřejmě nemyslím vážně, když ti tvrdím, že tvá manželka je odporná megera. Vím přece, že je to chytrá, elegantní žena aje tvou povinností se kní chovat slušně, když ti dala tři děti ažije stebou třicet let. Ale tolik po tobě toužím, že se neovládám, když tuším, že ode mne odejdeš kNí ajá budu sama vtemné noci. Už nikdy ale nebudu hysterická. Slibuji! Středa:

Miláčku! Proč jsi tak neoblomný? Ani ses na mě dneska vkanceláři neusmál. Ato jsem na sobě měla ty šaty, co máš tak rád. Jarek si jich

33

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 33

Faxy svobodné ženy


34

ale všiml, řekl, že mi sluší, apozval mne vsobotu na oběd. Asi půjdu. Žádný jiný program (kromě snění otobě) totiž nemám. Ozvi se mi, prosím. Víš, že bez tebe nemohu žít, avíš, že... že je to přece vždycky tak krásné. Pátek:

Milovaný miláčku! Jsi nejkrásnější, nejlepší, nejinteligentnější muž, kterého znám. Měj mě rád. Nebudu protivná, sobecká arozmarná. Vykoupu tě, osuším, zulíbám. Dovol mi to. Prosím. Jarek chce jít zítra do nějaké nové restaurace ve Stromovce. Neděle:

Miláčku! Včera to bylo nádherné. Nemyslím ten oběd sJarkem. Myslím ta tvá objetí v„naší“ garsonce, adoufám, že otěhotním aže naše děťátko bude sladké jako marcipánový koláček, bude stejně chytré jako ty ado kapsy strčí všechny tři tvé syny, které jsi tak neuváženě zplodil stou tvou hnusnou, tupou megerou.

Miluji tě! Pondělí:

Miláčku! Proč ses na mne dneska ani nepodíval? Pro má neuvážená slova? Slibuji, že už budu hodná, to já se takhle chovám přece jen tehdy, když se nemohu ovládnout, pro

Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 34


Toto je pouze náhled elektronické knihy.

Zakoupení její plné verze je možné v

elektronickém obchodě společnosti eReading.




Halina Pawlowská

HALINA PAWLOWSKÁ


21. 3. 1955

Populární autorka próz na rozhraní krátké povídky a fejetonu Halina Pawlowská, rodným jménem Kločureková, se narodila se v Praze. Byla jedinou dcerou otce pocházejícího z Podkarpatské Rusi, významného rusínského agrárního politika. Po základní škole v Ječné ulici přestoupila na jazykovou školu v Ostrovní ulici a posléze na gymnázium, které absolvovala roku 1974. Po gymnáziu Pawlowská vystřídala několik zaměstnání. Roku 1976 nastoupila na pražskou FAMU na obor scénáristiky a dramaturgie, který roku 1981 úspěšně absolvovala.

Pawlowská – Halina Pawlowská – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.