načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Ó, jak ti závidím - Halina Pawlowská

Elektronická kniha: Ó, jak ti závidím
Autor:

Fejetony Haliny Pawlowské, oplývající jejím osobitým humorem, ve kterých se dívá na život očima emancipované ženy. Pokud se začtete do této knížečky, zjistíte, že i celebrity ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  111
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  119 Kč
7%
naše sleva
3,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Počet stran: 166
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání třetí
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-267-0678-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fejetony Haliny Pawlowské, oplývající jejím osobitým humorem, ve kterých se dívá na život očima emancipované ženy.

Pokud se začtete do této knížečky, zjistíte, že i celebrity mají obyčejné problémy, děti, rodiče, rodinné příslušníky, kteří jsou praštění, hamižní, závistivý a kdo ví jací ještě. Najdete však také povídky o úplně cizích lidech a jejich životních trampotách nebo poznatcích. A hlavně spoustu moudrostí jako třeba, že v lidském životě nejsou důležité věci, rozum a cíle.

Zařazeno v kategoriích
Halina Pawlowská - další tituly autora:
Banánové chybičky Banánové chybičky
Pawlowská, Halina
Cena: 211 Kč
S Halinou v kuchyni BOX S Halinou v kuchyni BOX
Pawlowská, Halina; Teprt, Lubomír
Cena: 395 Kč
Ulovila jsem ho v buši Ulovila jsem ho v buši
Bornová, Erika; Pawlowská, Halina
Cena: 211 Kč
Košík plný milenců -- + audio CD Košík plný milenců
Pawlowská, Halina; Převrátilová, Silvie; Bulejčíková, Petra
Cena: 189 Kč
Ó, jak ti závidím Ó, jak ti závidím
Pawlowská, Halina
Cena: 194 Kč
Charakter mlčel a mluvilo tělo Charakter mlčel a mluvilo tělo
Pawlowská, Halina
Cena: 169 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Ó jak ti závidím
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.motto.cz
www.albatrosmedia.cz
Halina Pawlowská
Ó jak ti závidím – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





Praha 2016










Mé rodině a Dáše
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 5





Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 6





Miláčku můj,
už vím,
že ti svou lásku závidím...
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 7





Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 8





Ó, jak ti
závidím!
Poslední dva roky bylo unás doma peklo.
Máme totiž dceru. Teď je jí sedmnáct.
Zvládli jsme zelené vlasy, kroužek vnose,
spínací špendlíky na krku ipozdní příchody
argumentované tím, že rockové kluby
začínají žít až po půlnoci. Co jsme ale nemohli
zvládnout, byla dceřina ignorance!
Můj otec mě totiž vychoval vpevném
přesvědčení, že jen vzdělání je kritériem třídní
hierarchie, amůj manžel se dodnes
nevzpamatoval ztoho, že se nedostal na vysokou.
Naše dcera si na dovolené vRakousku
myslela, že se tam mluví anglicky, akdyž byla
vtelevizi beseda, které se účastnili Lux
aKlaus, tak nás vyvedla zkonceptu
poznámkou, že nechápe, proč jsou vhlavním
vysílacím čase vtelevizi vědecké filmy.
Naše dcera prohlásila, že se matematiku
nechce učit, protože jí připadá nelogická,
akdyž měla za úkol zmapovat Jiráska, po
první stránce dostala záchvat smíchu akni-
9
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 9
Ó, jak ti závidím!





hu zaklapla, protože přece nebude ztrácet
drahocenné minuty svého mládí výplodem
nějakého pyromana (myslela grafomana!).
Jednou dcera mému muži řekla, že
Masaryk byl žokej. Můj muž pak chodil po kuchyni
avzdychal: „Je prostě blbá! Blbá! Po kom je,
proboha, tak blbá!“ Aprotože otázka visela
mezi námi jako nesmiřitelná olovnice,
aprotože otázka evokovala mé maturitní
vysvědčení, negramotnost mého pradědečka ataky
to, jak se mi nikdy nepodařilo získat řidičský
průkaz, tak jsem začala horečně
argumentovat, že vlastně ani není tak důležité, co ví
aneví naše dcera, ale že je pro nás ipro ni daleko
důležitější žít viluzi, že navzdory její
pravděpodobné budoucnosti (asfaltérka, betonářka,
dozorkyně...) bude naše dcera ve svém
osobním životě bezproblémově šťastná. (Takhle
jsem dopadla atohle jsem porodila!)
Pak jsem prožila hroznou neděli. Jsem
sice ve vysokém postavení, ale ti, co mají
postavení ještě vyšší, mě upozornili, že mám
zvýšit výkony, snížit mzdy a víc se usmívat.
Uvědomila jsem si, že mám pořád méně
času apořád víc práce, azačala jsem
pochybovat osmyslu svého života. Měla jsem pocit,
že jsem stará, nevyužitá, zneužitá,
opotřebovaná, nemilovaná aopuštěná. Ataky že
jsem služka. Uklízela jsem vkuchyni skříňky
amyla okna. Apak byl večer apřijela má dce-
10
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 10





ra. Byla vKrkonoších. Vypadala svěže,
kruhy kolem očí ji usvědčovaly zdlouhých nocí
apřekypovala nadšením, protože na horách
byl Mireček aVladimírek aJiř íček a taky
Mareček aMarcelek aMíša a všichni ji chtěli
avšichni chodili po horských hřbetech,
tančili na lyžích, klouzali se ze svahů, líbali se
ajednou se omylem někde vpláních
zamotali tak, že překročili slovenskou hranici.
„Co jste přestoupili?“ zeptala jsem se.
„Slovenskou hranici!“ řekla dcera.
Spálila jsem si prst orozpálený olej (dělala
jsem dceři lívanečky) avzáchvatu
sebelítosti jsem zapomněla na své pravidlo
odceřině štěstí. Napřáhla jsem se... adala jsem
dceři facku!
Hned začala vřeštět. Ahned do kuchyně
vběhl můj muž. „Co je?!“
„Byla vKrkonoších atam omylem
přestoupila slovenskou hranici!“ rozvzlykala
jsem se. Můj muž (už se dva měsíce ovládal!)
reagoval okamžitě. „Blbče!“ ulehčeně zařval
avrazil dceři druhou facku. Pak už klidně
dodal: „Vždyť tě mohli zavřít!“
No... Dnes žijeme vklidu. Dcery se už
opravdu na nic neptáme asami si žádné
otázky neklademe. Ostatně... nejdůležitější
je, že můj muž je ve svém osobním životě
bezproblémově šťastný.
(Ó, jak ti závidím!)
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 11





Zpodhledu
Tři týdny jsem nemohla chodit. Už se na mě
doma nedívali jako na křehkou dámu
skaméliemi. Vočích blízkých už byla
netrpělivost. Začala jsem si uvědomovat, že jsem
obtížná žena. Od ostatních obtížných žen
jsem se lišila jen tím, že jsem měla hnusnou
nohu. Má noha byla opravdu hnusná
(spřetrhanou achilovkou), protože mě po operaci
znemocnice odvážel můj muž ado dvířek
auta mi přivřel obvaz tak, že jsme ho
devatenáct kilometrů vláčeli loužemi abahnem.
Po jedenadvaceti dnech má noha zase
potřebovala převázat. Zase mě do nemocnice
vezl můj muž. Zase byl nervózní, akdyž mě
dopravil zpátky do našeho domu, postrkoval
můj invalidní vozík tak prudce, že jsem mu
sama navrhla, aby mě jen přistavil před
výtah ašel. Atak to udělal aodešel. Po
deseti minutách mi došlo, že výtah nejede. Po
dvaceti minutách mi to potvrdila sousedka
Maříková. Řekla mi: „Výtah nejede.“
„Do třetího patra se sjednou nohou
nedostanu,“ řekla jsem já.
„To máte blbý,“ řekla Maříková. Měla jsem to
12
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 12
Z podhledu





blbý. Potvrdil mi to isoused Michálek, šel do
hospody. Potvrdila mi to iarchitektka
Šimáková, musela „letět“, potvrdil mi to iprvňák
Jiříček. Navrhl, abych se těch sto třicet dva
schodů vzhůru vyplazila. Pak ke mně přišel
správce Klepák. Táhlo zněj pivo. Řekl mi, že
jich vypil osm. Otočil můj vozík zády ksobě
arozhodl se, že mne do třetího patra vytáhne.
Na pátém schodu Klepák klopýtl. Můj
vozík spadl naznak. Ležela jsem na zádech,
nohy jsem měla kolmo nad hloubkou tří
metrů ana klíně mi vězel Klepák. „Když mě
pustíte, tak tou bolavou nohou narazím do zdi
anikdy už nebudu chodit,“ řekla jsem mu.
„Měřím sto devadesát centimetrů avážím
sto kilo,“ zklidnil mě správce.
„Když mě pustíte, tak si přerazím páteř,“
napadlo mě.
„Zula se mi bota,“ informoval mě Klepák.
„Nemám se čím zapřít, ponožka hrozně
klouže.“
„Když mě pustíte, tak mě to křeslo
katapultuje ahlava se mi roztříští ozeď,“ osvítilo mě.
„Ponožky mi kupuje milenka,“ svěřil se
Klepák. „Jsou tak kvalitní, že je zkrátka
nesundám.“ Apak mě strhnutím zvedl ještě
oschod, vozík ujel jako kočárek vrevolučním
filmu Křižník Potěmkin ajá zůstala na
odpočívadle černém jako smrt ve svém černém
svetru, který stál skoro pět tisíc.
13
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 13





Apak jsem sklouzla zpátky kvýtahu,
sedla jsem si tam aseděla tam šest hodin.
Minulo mne dvacet sedm lidí. Paní
Haničincová (dala mi čaj), pan Mrázek (dal mi tatranku),
pan Melounek (půjčil mi deku – od dehtu, docela
malinko), paní Vávrová (pootevřela dveře, abych
slyšela rádio) aZmatlíkovi, Husákovi aT esařovi
(nedali mi nic). Pak se roznesla zpráva, že
možná přijde iopravář, atak se mnou vpřízemí
zůstala paní Stehlíková ze šestého patra, která
měla těžké balíky, slečna Jindřichová na
podpatcích, pan Sládek skotníkem, primářka
Hlavsová sinformací, že už nikdy nebudu tělesně
přitažlivá, aOndráčkovi snapůl ochrnutým
jezevčíkem. Opravář měl oči jako Mesiáš avšem
nám řekl: „Ještě pár hodin abude to!“ Abylo to.
Avšichni odjeli do svých domovů. Akdyž přišla
řada na mne, tak byla noc. Ajá zvonila
azvonila, až jsem pochopila, že když se má
nedůvěřivá maminka podívá do kukátka ve dveřích, tak
ve výši svých vlastních očí nevidí nic. Ataky jsem
včernošedé tmě chodby pochopila, že nikdo
nemá mít duši tak černou, aby někomu, kdo to
má blbý, říkal, že to má blbý!
Že je to fakt blbý!
P. S.: Lékařka mi předepsala prášek, který
má na krabičce napsáno: Prevencia proti
náhlej smrti.Lékárník na krabičku dopsal: Brát
1xdenně! Pak se na mě podíval, škrtl to
anapsal: Dvakrát!
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 14





Není to tam
zlý
Byla jsem přikrytá tlustým froté r učníkem.
Krásně jsem viděla dolů. Má produkční
řvala do telefonu, protože udělala natáčecí plán
na půl roku ateď musela změnit asi
sedmdesát termínů. Můj producent byl taky na
nervy, domluvil sérii sponzorů, ti mě chtěli vidět
aon horečně promýšlel netradiční
alternativy. Má nakladatelka jednala. Objednala
dotisk mé poslední knížky, dokonce vnákladu
dvaceti tisíc. Můj zástupce včasopisu si
nebyl jist, zda je vhodné, aby dal mou tvář na
titulní stranu, amůj ředitel měl obavy, zda mu
má smrt nenaruší dovolenou na Krétě. Můj
tatínek byl vysloveně nešťastný. Jeho
kamarád-generál mu totiž pomohl, aby měl vyšší
důchod, atatínek se mu chtěl odměnit tím, že
mu slíbil, že pozvu na návštěvu jeho neteř.
Dokonce ji sám pozval na úterý ateď
nevěděl, jak to má zrušit. Maminka shrůzou
zjistila, že jsem zapomněla podepsat nějaké
cenné papíry vbance, apožádala proto lé-
15
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 15
Není to tam zlý





kařku, zda by nemohla můj úmrtní list
antedatovat. Taky štrachala vmých věcech, aby
objevila všechny mé účty kdaňovému
přiznání. Můj manžel tvrdil, že nemůže jít na
pohřeb. Byl rozhořčený, protože ke svému
tmavému saku měl jen světlé džíny ataky
měl jenom sportovní boty na surové gumě.
Má sekretářka měla za úkol rozeslat parte.
Poslala je kolegům, kamarádům, známým
osobnostem... zapomněla na příbuzné. Má
asistentka na ně naštěstí nezapomněla.
Nabídla jim dokonce rozvoz. Spletla si ale
krematoria, atak se všichni místo vMotole sešli
urakve nějakého význačného chemika ve
Strašnicích. Bylo mi příjemně. Ručník hřál
ajá konečně zase mohla polykat. Ostny,
které mi drásaly mozek, plíce isrdce, zmizely
ajá si kobědu dokonce perverzně dala dva
lanýžové ježky. Ležela jsem na lehátku.
Bylo bílé jako všechno kolem. Jen bazén byl
modrý aměl tvar mušle. Koupaly se vněm
asi tři bledé děti. Čtyři ženy – zhruba mého
věku – seděly vrohu ukávy, dvě starší
dámy pospávaly ajedna babička hlučně
chrápala. Dvě holky kolem dvaceti listovaly
módními časopisy akruhy kolem očí měly
stejně avantgardně fialové jako modelky.
Ubazénu se povalovalo dvanáct mužů. Dva
hráli šachy. Těm bylo asi osmnáct. Tři hráli
karty. Těm bylo asi pětašedesát. Pět jich by-
16
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 16





lo mezi dvanácti apětadvaceti. Jen dva
muži byli ve věku, kdy bylo slušné onich
uvažovat. Ti ale zas byli tak malí, že na ně byla
škoda kůže. Pochopila jsem proto sděsivou
neochvějností, že můj nadpozemský život
bude zřejmě bez koketních pohledů lačných
mužských očí, bez necitlivých mužských
řečí, které rozdírají milující ženu, abez objetí,
která pálí ina dálku. Pochopila jsem, že
vnebi se budu zmítat depresí znenaplněnosti
svých milostných tužeb. Zchmur mne vytrhl
pozemský děj. Puberta mé dcery právě
vyvrcholila odchodem zdomova. Byla noc
amá dcera byla smladíky, kteří se mi ani
znadhledu nelíbili. „Jdi domů!“ zařvala jsem
na ni. „Bude půlnoc!“ Má dcera zmateně
pohlédla kměsíci apak si zase přihnula
zláhve snějakým hnusným alkoholem. „Tak
pomozte jí někdo!“ rozčílila jsem se. „Hej!
Kde je kdo? Kde je... nějaký anděl? Anděl
strážný?!“ Apak se stalo něco, co by se
dalo označit jako filmový střih. Má dcera byla
najednou hezky učesaná, ve sprše doma
amydlila se mýdlem. Vydechla jsem úlevou
arozhlédla jsem se. Třeba se přece jen
itady někde skrývá nějaký čtyřicátník, který by
zahřál mé mrtvé srdce. Mé mrtvé srdce ale
ještě víc zmrtvělo, když jsem uviděla, jak se
můj desetiletý chlapeček drží tramvaje ana
skateboardu odvážně sjíždí kopec knábře-
17
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 17





ží. „Anděli! Rychle!“ Azase střih. Amůj syn
hned nesl spořádaně skateboard v podpaží
abylo mi jasné, že ten den mu už nic nehrozí.
Atak jsem si přitáhla ručník blíž kbradě
achtěla jsem si po všem tom fyzickém
iduševním utrpení zdřímnout, když se přede
mne postavil ON. Přesně můj typ. Vysoký
blonďák sočima modrýma jako pomněnky.
„Jsem anděl strážný,“ představil se. „Vlastně
lépe řečeno – jsem archanděl Gabriel.
Nechtěla byste jít dneska večer se mnou na
víno?“ „Myslela jsem, že andělé mají křídla,“
namítla jsem. „Aže... nejsou sexy.“
Azačala jsem panikařit. Na víno! Asandělem! Aon
vypadá tak chlapecky ajá mám šedou pleť
ašminky jsem si zapomněla na zemi amám
díru na punčochách. Anejen že nemám co
na sebe, ale taky nevím, co mám tomu
andělovi říkat, aco dál. Co tady se sexem, co
když i tady vnebi je AIDS. Aprotože jsem
byla úplně bezradná, tak jsem šla zavolat
Dáše. Jenže jsem nemohla najít telefon. Ani fax
anešlo ani mailovat, ani poslat telegram,
adokonce ani dopis. Ajá jsem přitom Dášu
viděla. Byla na hřbitově adávala mi na hrob
krásnou kytici růžových poupátek.
„Dášo!“ zavolala jsem. ADáša byla hned
umě. „Je to úplně normální anděl!“ řekla mi
suše. „Je dvacet let ženatý anikdy se
nerozvede!“ Apak mě Dáša vzala za ruku
18
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 18





ařekla: „Pojď! Jsou sice všichni hrozní, ale
už jsme si na ně zvykly.“ Abylo šest ráno.
Azazvonil b udík ajá si vzala antibiotika, aby
konečně zmizela hnisavá angína azánět
uzlin adýchacích cest aplic aimé duše.
Aobě mé děti sladce spaly, jako mají spát
všechny děti všech matek, které jsou určitě
zodpovědnější než erární andělé, amůj muž
se ze spaní nespokojeně vrtěl, aproto jsem
se rozhodla, že mu hned koupím tmavé
kalhoty ktmavému saku ispolečenské boty,
ataky že budu točit jako blázen aoslovovat
sponzory adávat nápady na titulní strany
avyplňovat pečlivě papíry vbance
aschovávat všechny účty pro daně apozvu neteř
tatínkova generála. Ato všechno udělám
proto, že mám Dášu. Přítelkyni, která
všechno ví. Dokonce ito, že má vždycky cenu žít.
Ikdyž... Vtom nebi (ati, co tam půjdou, to
jistě vědí už dneska) to až na ty proradné
blonďáky taky není tak zlý.
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 19





„Aneboj
se!“
Vždycky jsem si myslela, že mám ráda
Rakousko, protože tam mají tvarohový závin
svanilkovým šodó ataky je tam klid, který mi
připomíná mír umilovnost statných,
světlehnědých krav.
Toho roku to vRakousku při mé dovolené
lehce vřelo. Bylo totiž mistrovství světa ve
fotbale aněmečtí turisté nejdřív hlasitě
srkali pivo apak si dali do klopy smuteční stuhu.
Můj syn chtěl, abych mu koupila „domácí
kopanou“. Bylo to zelené plátno
advaadvacet magnetů pomalovaných jako
cirkusový klaun. Když jsem platila, tak prodavač
vzhlédl, chvíli mi koukal do výstřihu apak
hystericky vzkřikl: „Něco pro vás mám!“ apřinesl
podprsenku. Černou. Krajkovou. Hezkou...
Úměrně kmým prsům – velkou! Prodavač
podprsenku pečlivě rozložil. Afascinující na ní
bylo, že (už tak dost obrovská podprsenka!)
měla dělat prsa ještě větší. Prodavač naléhal,
atak jsem si ji zkusila. Pak jsem vní vykouk-
20
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 20
„A neboj se!“





la zLegolandu aprodavač tak nadšeně
zařval, že jsem si podprsenku hned koupila.
Doma (vhotelu) před zrcadlem jsem
zjistila, že zepředu vní vypadám jako karetní
stolek azprofilu jako tibetská náhorní plošina.
Masochisticky jsem si podprsenku nechala
ašla na masáž. Masérky začaly vzrušeně
štěbetat. Pak mi (obě!) dekolt potíraly krémem
se zlatými stř ípky. Přitom (obě!) vykřikovaly, že
mám ňadra vzrušující jako Sophia Lorenová.
Pak jsem šla se synem do bazénu.
Podprsenku jsem použila jako horní díl plavek.
Plavala jsem vbazénu čtyřicetkrát napříč (abych
byla štíhlá) apak se ke mně připojila holčička.
Bylo jí sedm aměla čtyři „druhé“ zuby.
Holčička si mě prohlížela. Její oči měly stejný výraz,
jaký mají všechny ženy, když vidí tu, kterou by
mohly považovat za sokyni. Holčička za
chvilku řekla: „Koukají ti zplavek prsa!“
„Nekoukají celá,“ opravila jsem ji. „Kouká
jich jenom půlka.“
„Ani půlka nemá koukat,“ řekla holčička.
„Půlka nevadí,“ řekla jsem já.
„Vadí,“ řekla holčička arezolutně dodala:
„Mně nekouká nic!“
„Protože žádná prsa nemáš!“
Holčička pak ještě jednou skočila šipku.
Nějak se jí nepovedla aona spadla na
hladinu jako postřelený ptáček.
Při večeři ke mně přišel její tatínek. Byl
21
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 21





vousatý, velký arozzuřený. „Urazila jste mou
dceru!“
„Ne! Jen jsem jí řekla, že nemá prsa.“
„Ale my jí ř íkáme, že už je má!“
Mlčela jsem. Muž pokračoval. „Aona je
teď zmatená! Ona má depresi!“
„Tak jí řekněte, že všechno je relativní,“
poradila jsem mu.
Nechápal.
„Řekněte jí prostě, že sice nějaká ta prsa
má, ale že ve srovnání smými to není nic!“
Otec se na mě upřeně zadíval.
„Obávám se, že už nám nebude
důvěřovat,“ vzdychl.
Asi dvacet pět minut jsem holčičce
vysvětlovala, že je vrůstu aže je velmi
pravděpodobné, že bude mít nejdřív r ašící
poupátka apak zralé plody.
„Ajak ses učila?“ přerušila mě holčička.
Prozradila jsem jí, že jsem občas měla
dvojky.
Holčičku to nadchlo aodhopsala. Za pět
minut stála přede mnou její maminka. Asi
tak šestadvacet, jablkově zelený svetr, džíny
amezi ňadry žlábek, kterým jí bylo vidět na
zelenkavé bříško.
„Proč jste jí řekla, že jste měla dvojky?“
zeptala se rozhořčeně.
„Protože jsem měla dvojky!“ naštvala jsem
se. „Avůbec... oco jde?!“
22
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 22





„Oprsa přece,“ řekla žena. „Řekla jsem jí,
že když se bude dobře učit, že jí je taky
koupíme!“
Večer jsem četla časopisy. Ve všech jsem
našla inzeráty na prádlo, které zvýrazní
vnady, rady, jak si zpevnit bradavky, ataky
soutěžní kvízy, kde se mělo určit, která ňadra ke
které hollywoodské hvězdě patří. Vhotelové
hale jsem potom našla puzzle, kde se dala
složit prsa Pamely Andersonové.
Vnoci jsem vyšla na balkon. Naproti
svítila hvězda. Svítila jasně ajá jsem konečně
pochopila, proč mám Rakousko tak ráda. Ne
pro pohodlí, tradici ajídlo. Ne! Mám ho ráda
pro jeho vrchy, vrcholy, pohoří, hory. Mám
Rakousko ráda, protože Rakušané ve
žlábku údolí fascinovaně žijí „jablíčky“,
„hruškami“, „melouny“ i„mišpulemi“. Mám Rakousko
ráda proto, že je to úrodná země, která
pokorně ctí životodárné symboly mateřství.
P. S. 1: Ráno jsem holčičku potkala
usnídaně. „Aneboj se,“ šeptla mi spiklenecky. „Do
solária se silikonem klidně můžeš! Maminka
tam už byla!“
P. S. 2: Můj syn má Rakousko rád proto, že
vněm mají finskou saunu aamerický
javorový sirup.
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 23





Deset dní,
které otřásly
dovolenou
Pondělí: Vedro mi připomíná, jak jsem
vpěti letech inhalovala aopařila jsem si
obličej. Bojím se dýchat. Jsem zděšená, když
přijíždíme do Rakouska. Je těsně před
večeří. Můj manžel si dá vídeňský řízek, můj
syn telecí hrudí ajá se rozhodnu, že si
vrecepci objednám desetidenní dietu. Denně
mi předhodí jen tisíc kalorií. Až se
zdovolené vrátím, tak Mirkovi, který mne prý
miloval, ale který mne odvrhl, protože se mu
začala líbit blbá Regina, chtivostí zasvítí
oči. Naposled se proto pořádně najím. Dám
si jehněčí kotlety ajako přílohu sním
špenát iopečené brambory imoučník, protože
to je moje oblíbená vanilková zmrzlina
salpskými malinami ajmenuje se to
Horká láska.
24
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 24
Deset dní, které otřásly dovolenou





Úterý: Zatáhlo se avypadá to, že bude
pršet. Mně to ale nevadí, protože si aspoň
trochu odpočinu. Budu celý den vposteli apak
si zaplavu vbazénu. Kobědu má syn
opečenou rybu sbrambůrkem apetrželkou
ataky tatarku, která vypadá moc čerstvě. Muž se
vrhl na zapečené špagety se smetanou.
Voní na nich čerstvá bazalka.
Já mám mrkvový koktejl.
Středa:Pořád prší. Když můj muž kýchá, tak
to zní, jako by hlasitě vyštěkl obrovský pes.
Vždycky se leknu. Myslím, že dřív takhle
nekýchal. Kobědu měl Jiříček srnčí
sbrusinkami amandlové knedlíčky. Muž si dal
bramborové pyré agrilovaný stejk na pepři.
Já jsem dostala vločky, jogurt asedm
borůvek.
Čtvrtek:Můj muž kýchá asi dvacetkrát za
den. Můj syn asi třicetkrát za den řekne, co
budeme dělat. Nemůžeme dělat nic. Už
neprší, ale leje. Mirek prý sReginou pojede do
Chorvatska kmoři. To je sprosté, protože do
Chorvatska měl jet kdysi se mnou. Aspoň to
říkal. Mirek prý začal nový život. Já ho taky
začnu. Budu krásná aštíhlá atakových
Mirků budu mít tisíce.
Snědla jsem jen plátek toustového chleba,
tři deka kozího sýra arajské jablíčko. (Jiříček
25
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 25





měl rakouské hody: jitrničku, jelítko, zelí,
knedlík. Můj muž měl svíčkovou apotom
tvarohový řez se šlehačkou.)
Pátek: Zhubla jsem už odvě kila. Koupila
jsem si nové džíny. Už neleje. Sněží. Svah,
na kterém jsme chtěli před dvěma lety
oVánocích lyžovat, ale nešlo to, protože na něm
nebyl sníh, je pocukrovaný jako od cukráře.
Dnes je vhotelu „Den cukrářských specialit“.
Jiříček si dal specialitu: svítek sbrusinkovým
džemem, můj muž buchtičky se šodó ajá
talíř salátu. Na talíři mám směs, která
připomíná trávu, když se pokosí králíkům. Nejvíc
mi chutnají čtyřlístky.
Sobota:Mrznu. Musela jsem Jirkovi koupit
větrovku amuži svetr. Sama jsem si pořídila
šaty, které jsou mi zatím těsné, ale až
dokončím kúru, tak mi budou dobře. Taky jsem
dnes vbazénu uplavala asi tisíc metrůateď
mne bolí ruce, že vnich neudržím příbor.
Naštěstí mi stačí lžíce. Dostala jsem jenom
čerstvý jogurt akněmu tři maliny. Jiříček má
kuře sbramborovým salátem agriliášový
krém vkošíčku zlineckého těsta. Můj muž si
dal pečeného halibuta se sýrovou omáčkou,
pařenou brokolicí abramborovými kroketami.
Jako moučník si objednal palačinku
smeruňkami ačokoládovou pěnou.
26
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 26





Neděle: Čtyři hodiny jsem balila. Moc mi to
nešlo, protože mi po včerejším plavání
ztuhly klouby. Myslím, že Mirek bude koukat, oco
přišel. Zhubla jsem otři kila apo dietě se
cítím nejen lehčí, štíhlejší akrásnější, ale taky
tak nějak bystřejší amladší. Jiříček iJirka se
dnes shotelem rozloučili slavnostní večeří,
dostali oba předkrm, což byl humrový koktejl,
pak jehněčí karé smladou zeleninou apak
zmrzlinový pohár svaječným krémem a
sjahodami velkými jako tenisové míčky.
Já dostala vločky astrouhaný celer. (Ten
jsem vrátila.)
Pondělí:Šla jsem na pedikúru, manikúru
adala si udělat masáž. Stálo mě to dva apůl
tisíce. Jsem téměř dokonalá. Dnes jím jen
ovoce. Pomeranč, jablko, meloun (jenom
čtvrtku). (Jirka imanžel mají medailonky srýží.)
Úterý:Mirek mi řekl, že nikdy netušil, že si
myslím, že jde mezi mnou ajím o něco
vážného, jinak bych prý přece se svým mužem
nejezdila na společné dovolené!
Šla jsem do vinárny sVlastou. Tu nechal
Karel. Líčila mi, jaký je gauner, avypily jsme
přitom dva litry bílého. Dala jsem si jenom
salát! Opůlnoci jsem pochopila, že je opravdu
všem mým nadějím konec! Našla jsem ve
spíži starou vepřovou konzervu, paštiku, tu-
27
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 27





ňáka, brokolicovou polévku vprášku
amakarony. Ktomu všemu jsem snědla asi pecen
chleba. Protože jsem nemohla usnout, tak
jsem vařila r ybízovou zavařeninu amáčela
jsem si do ní suchary.
Středa:Má odtučňovací kúra mne stála
třicet tisíc. Jiříček vRakousku nastydl a
píchali mu ucho. Manžel mi řekl, že nějaké Daně
jeho kýchání nevadí. Mirek si Reginu bude
brát, protože čekají dítě, ajá za včerejší
večer ztloustla očtyři apůl kila.
Čtvrtek:Už vím, co udělám. Pojedu kmoři!
Tam budu plavat, opalovat se azhubnu!
Avšichni (včetně Mirka) ze mě budou určitě
„paf“!
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 28





Nenechte se
otrávit!
Zřejmě jsem byla přepracovaná. Jedině tak
se dalo vysvětlit, proč jsem si do rádia
(Frekvence 1) vzala černé šaty (ty nejdecentnější
svýstřihem jen na okraj žlábku) ana krk
štrasový náhrdelník střemi pravými zirkony.
Taky jsem měla třpytivé náušnice, náramek
ana zádech batoh. Obrovský červený batoh
sasi deseti kily knih, scénářů apoznámek,
kterými jsme se měly celý den až do noci
probír at smou kamarádkou-spisovatelkou.
V rádiu jsem skončila svysíláním apak
jsem měla před sebou malý parčík. Takový
úzký pruh trávy, který zdálnice směřoval dost
strmě ke kolejím, co vedou do Nuslí. Slunce
pálilo. Já se třpytila tak, že straky nade mnou
poplašeně létaly, ačerné šatičky (jak do
Rudolfina!) pohlcovaly všechny (úplně
všechny!) paprsky. Rázně jsem si vykračovala.
Popruhy batohu mě trochu tlačily, oči jsem
hodně mhouřila. Tak moc, že toho kluka jsem
si všimla až vposlední chvíli. Bylo mu asi tak
29
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 29
Nenechte se otrávit!





dvacet. Seděl na bobku vkřoví vzatáčce na
cestičce, přesně vtom místě, odkud nebylo
vidět ani nahoru, kde jezdí auta, ani dolů, kde
jezdí tramvaj. Ikdyž jsem měla mozek
zatemněný, tak tohle mi došlo. Zarazila jsem
se. Ale setrvačnost mého těla umocněná
kily knih na zádech mne popostrčila ještě opár
metrů b líž ke klukovi. Narovnal se. Přesně
jak vkriminálních filmech měl mikinu
ohrnutou až knosu aaž těsně knosu mu sahal kšilt
čepice. Zahlédla jsem jen oči. Apak ke mně
vztáhl ruku. Prudce jsem se otočila. Nahoře
přede mnou na okamžik zasvítil ocas bílého
psa. To byla moje naděje. Rozběhla jsem se
vzhůru. „Otto, Otíku, knoze!“ křičela jsem
hystericky. Kluk se jen tak chabě dotkl mé
paže, ale necítila jsem za sebou jeho dech.
Nahoře na stráni jsem byla zase sama.
Úplně sama. Iten cizí bílý pes, který mi pomohl,
abych předstírala, že je můj, zmizel. Kluka
jsem tušila deset metrů před sebou za
zatáčkou. Apořád jsem potřebovala zparku
dolů. Uviděla jsem úzkou, vtrávě
vyšlapanou zkratku, stezičku. Opatrně (Jo! Měla jsem
černé lodičky asi na patnácticentimetrových
podpatcích!) jsem se šinula zkopce. Kradmo
jsem pokukovala do míst, kde jsem tušila
zločince. Pak cesta prudce změnila úhel. Asi tak
na sedmdesát stupňů. Nohy mi podklouzly.
Vzpomněla jsem si na svého ortopeda, kte-
30
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 30





rý mi operoval achilovku. Hlína se začala
drolit. Valila se do údolí jako lavina vHimálaji.
Musela jsem okamžitě zvolit jinou taktiku.
Zula jsem si boty, klekla si na kolena avděsu,
že mne batoh přev áží ajá vkotoulech nazad
(nikdy mi moc nešly) překonám dvacet pět
metrů, abych se (trapně odhalená se sukní
uobriliantovaného krku) zmrzačila před
nechápavými lidmi na chodníku, jsem šplhala
zase zpátky do kopce. Prsty jsem vrážela do
trávy. Prsa jsem po centimetrech
posunovala prachem. Asi tak nejvíc jsem připomínala
tuleně, který se omylem dostal na psí cvičák
asnaží se podlézt překážku. Pak jsem se
konečně zachytla obrubníku na cestě. Akdyž
jsem se ulehčeně narovnávala, tak mi bágl
sjel přes hlavu ajá se (skoro omráčená)
zřítila nosem do asfaltu. Pak jsem vzhlédla.
Vedle stálo asi šest mladíků aohromeně na mě
zírali. Na mě! Na ženu ve středním věku,
sklenoty, spochybným zavazadlem
asvýrazem, který asocioval něco mezi hrůzou
oběti vrukou maniaka vMlčení jehňátek
ahorolezcem, který právě dobyl Mount Everest.
„Je asi zfetovaná!“ řekl jeden zchlapců
avšech pět pohoršeně zrychlilo. Vtu chvíli
jsem si uvědomila, že ten jeden mi byl
povědomý. Aha! Byl to ten kriminálník zkřoví.
Oprášila jsem se. Nadechla se a... vybavila
se mi historka okráli Mithridatovi zPontu.
31
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 31





Přečetla jsem si, jak udatně bojoval proti
nepřátelům. Bál se ale všech. Isvých lidí
usvého dvora. Myslel si, že ho chtějí otrávit.
Aproto si denně sám dávkoval arzen
astrychnin, apak, když mu opravdu dali
smrtelnou dávku jedu, byl už tak imunní, že se mu
nic nestalo. Zosudu krále mě napadlo
poučení: Nenechte se otrávit! Otravte se sami!
Má přítelkyně si se smíchem vyslechla můj
příběh zparku apak mi jemně řekla:
„Anelezla jsi náhodou po té cestičce, jak tam
minulý týden zavraždili tu výtvarnici?!“
Náhodou jo. Aproto umě platí: „Chcete se
mě zbavit?! Klid! Zabiju se sama!“
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 32





Faxy
svobodné
ženy
Pondělí:
Miláčku, jsem tak zoufalá, že se už se
mnou nechceš scházet. Vždyť já otebe tolik
stojím! To je ten důvod, proč pak ř íkám
neuvážená slova! Já samozřejmě nemyslím
vážně, když ti tvrdím, že tvá manželka je
odporná megera. Vím přece, že je to chytrá,
elegantní žena aje tvou povinností se kní
chovat slušně, když ti dala tři děti ažije
stebou třicet let. Ale tolik po tobě toužím, že se
neovládám, když tuším, že ode mne odejdeš
kNí ajá budu sama vtemné noci. Už nikdy
ale nebudu hysterická. Slibuji!
Středa:
Miláčku! Proč jsi tak neoblomný? Ani ses na
mě dneska vkanceláři neusmál. Ato jsem na
sobě měla ty šaty, co máš tak rád. Jarek si jich
33
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 33
Faxy svobodné ženy





34
ale všiml, řekl, že mi sluší, apozval mne
vsobotu na oběd. Asi půjdu. Žádný jiný program
(kromě snění otobě) totiž nemám. Ozvi se mi,
prosím. Víš, že bez tebe nemohu žít, avíš,
že... že je to přece vždycky tak krásné.
Pátek:
Milovaný miláčku! Jsi nejkrásnější,
nejlepší, nejinteligentnější muž, kterého znám. Měj
mě rád. Nebudu protivná, sobecká
arozmarná. Vykoupu tě, osuším, zulíbám. Dovol
mi to. Prosím. Jarek chce jít zítra do nějaké
nové restaurace ve Stromovce.
Neděle:
Miláčku! Včera to bylo nádherné.
Nemyslím ten oběd sJarkem. Myslím ta tvá objetí
v„naší“ garsonce, adoufám, že otěhotním
aže naše děťátko bude sladké jako
marcipánový koláček, bude stejně chytré jako ty
ado kapsy strčí všechny tři tvé syny, které jsi
tak neuváženě zplodil stou tvou hnusnou,
tupou megerou.
Miluji tě!
Pondělí:
Miláčku! Proč ses na mne dneska ani
nepodív al? Pro má neuvážená slova? Slibuji, že
už budu hodná, to já se takhle chovám
přece jen tehdy, když se nemohu ovládnout,
proÓ, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 34





Toto je pouze náhled elektronické knihy.
Zakoupení její plné verze je možné v
elektronickém obchodě společnosti eReading.






Halina Pawlowská

HALINA PAWLOWSKÁ


21. 3. 1955

Populární autorka próz na rozhraní krátké povídky a fejetonu Halina Pawlowská, rodným jménem Kločureková, se narodila se v Praze. Byla jedinou dcerou otce pocházejícího z Podkarpatské Rusi, významného rusínského agrárního politika. Po základní škole v Ječné ulici přestoupila na jazykovou školu v Ostrovní ulici a posléze na gymnázium, které absolvovala roku 1974. Po gymnáziu Pawlowská vystřídala několik zaměstnání. Roku 1976 nastoupila na pražskou FAMU na obor scénáristiky a dramaturgie, který roku 1981 úspěšně absolvovala.

Pawlowská je vdaná a má dvě děti. V roce 1988 začala pracovat v redakci zábavy v Československé televizi na Barrandově jako dramaturgyně a scénáristka. Od roku 1991 pak pracovala jako novinářka. Pawlowská publikovala své fejetony a sloupky však již od roku 1990, první byla její novela Zoufalé ženy dělají zoufalé věci v týdeníku Vlasta.

V devadesátých letech Pawlowská moderovala TV pořady Zanzibar (cestopisný) a v společenském týdeníku V žitě (později Žito). Právě díky této zkušenosti byla zahraničním investorem vybrána za šéfredaktorku tehdy nově vzniklého společenského týdeníku Story, který vedla 7 let. Po sedmi letech Story opustila a založila vlastní časopis Šťastný Jim, který vede dodnes. Kromě toho pracovala i pro deníky Metropolitan a Telegraf.

Za svoji literární a jinou činnost odbdržela Halina Pawlowská řadu ocenění, například v roce 1994 Českého lva v kategorii Nejlepší scénář za film Díky za každé nové ráno a dvakrát po sobě televizní ocenění Týtý - Pořad roku za talk-show Banánové rybičky, kterou Česká televize vysílá už od roku 1999. Scénáristicky se také podílela na některých povídkách z televizního cyklu Bakaláři.




       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.