načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Ó, jak ti závidím - Halina Pawlowská

-15%
sleva

Kniha: Ó, jak ti závidím
Autor:

Fejetony Haliny Pawlowské, oplývající jejím osobitým humorem, ve kterých se dívá na život očima emancipované ženy. Pokud se začtete do této knížečky, zjistíte, že i celebrity mají ...
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  229 Kč 194
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2016-08-17
Počet stran: 176
Rozměr: 115 x 185 mm
Úprava: 166 stran
Vydání: Vydání třetí
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788026706786
EAN: 9788026706786
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fejetony Haliny Pawlowské, oplývající jejím osobitým humorem, ve kterých se dívá na život očima emancipované ženy. Pokud se začtete do této knížečky, zjistíte, že i celebrity mají obyčejné problémy, děti, rodiče, rodinné příslušníky, kteří jsou praštění, hamižní, závistivý a kdo ví jací ještě. Najdete však také povídky o úplně cizích lidech a jejich životních trampotách nebo poznatcích. A hlavně spoustu moudrostí jako třeba, že v lidském životě nejsou důležité věci, rozum a cíle. Nejdůležitější jsou (často i jen prchavé) okamžiky štěstí, které si s sebou (jenom vy) vezmete do hrobu!

Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ó, jak ti
závidím!
Poslední dva roky bylo u nás doma peklo.
Máme totiž dceru. Teď je jí sedmnáct.
Zvládli jsme zelené vlasy, kroužek v nose,
spínací špendlíky na krku i pozdní příchody
argumentované tím, že rockové kluby
začínají žít až po půlnoci. Co jsme ale nemohli
zvládnout, byla dceřina ignorance!
Můj otec mě totiž vychoval v pevném
přesvědčení, že jen vzdělání je kritériem třídní
hierarchie, a můj manžel se dodnes
nevzpamatoval z toho, že se nedostal na vysokou.
Naše dcera si na dovolené vRakousku
myslela, že se tam mluví anglicky, a když byla
v televizi beseda, které se účastnili Lux
a Klaus, tak nás vyvedla z konceptu
poznámkou, že nechápe, proč jsou v hlavním
vysílacím čase v televizi vědecké filmy.
Naše dcera prohlásila, že se matematiku
nechce učit, protože jí připadá nelogická,
a když měla za úkol zmapovat Jiráska, po
první stránce dostala záchvat smíchu a kni-
9
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 9





hu zaklapla, protože přece nebude ztrácet
drahocenné minuty svého mládí výplodem
nějakého pyromana (myslela grafomana!).
Jednou dcera mému muži řekla, že
Masaryk byl žokej. Můj muž pak chodil po kuchyni
a vzdychal: „Je prostě blbá! Blbá! Po kom je,
proboha, tak blbá!“ A protože otázka visela
mezi námi jako nesmiřitelná olovnice, a
protože otázka evokovala mé maturitní
vysvědčení, negramotnost mého pradědečka a taky
to, jak se mi nikdy nepodařilo získat řidičský
průkaz, tak jsem začala horečně
argumentovat, že vlastně ani není tak důležité, co ví
aneví naše dcera, ale že je pro nás i pro ni daleko
důležitější žít v iluzi, že navzdory její
pravděpodobné budoucnosti (asfaltérka, betonářka,
dozorkyně...) bude naše dcera ve svém
osobním životě bezproblémově šťastná. (Takhle
jsem dopadla a tohle jsem porodila!)
Pak jsem prožila hroznou neděli. Jsem
sice ve vysokém postavení, ale ti, co mají
postavení ještě vyšší, mě upozornili, že mám
zvýšit výkony, snížit mzdy a víc se usmívat.
Uvědomila jsem si, že mám pořád méně
času a pořád víc práce, a začala jsem
pochybovat osmyslu svého života. Měla jsem pocit,
že jsem stará, nevyužitá, zneužitá,
opotřebovaná, nemilovaná a opuštěná. A taky že
jsem služka. Uklízela jsem v kuchyni skříňky
amyla okna. Apak byl večer apřijela má dce-
10
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 10





ra. Byla v Krkonoších. Vypadala svěže,
kruhy kolem očí ji usvědčovaly z dlouhých nocí
a překypovala nadšením, protože na horách
byl Mireček a Vladimírek a Jiř íček a taky
Mareček a Marcelek aMíša a všichni ji chtěli
a všichni chodili po horských hřbetech,
tančili na lyžích, klouzali se ze svahů, líbali se
a jednou se omylem někde v pláních
zamotali tak, že překročili slovenskou hranici.
„Co jste přestoupili?“ zeptala jsem se.
„Slovenskou hranici!“ řekla dcera.
Spálila jsem si prst orozpálený olej (dělala
jsem dceři lívanečky) a v záchvatu
sebelítosti jsem zapomněla na své pravidlo o
dceřině štěstí. Napřáhla jsem se... a dala jsem
dceři facku!
Hned začala vřeštět. A hned do kuchyně
vběhl můj muž. „Co je?!“
„Byla v Krkonoších a tam omylem
přestoupila slovenskou hranici!“ rozvzlykala
jsem se. Můj muž (už se dva měsíce ovládal!)
reagoval okamžitě. „Blbče!“ ulehčeně zařval
avrazil dceři druhou facku. Pak už klidně
dodal: „Vždyť tě mohli zavřít!“
No... Dnes žijeme v klidu. Dcery se už
opravdu na nic neptáme a sami si žádné
otázky neklademe. Ostatně... nejdůležitější
je, že můj muž je ve svém osobním životě
bezproblémově šťastný.
(Ó, jak ti závidím!)
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 11





Z podhledu
Tři týdny jsem nemohla chodit. Už se na mě
doma nedívali jako na křehkou dámu s
kaméliemi. V očích blízkých už byla
netrpělivost. Začala jsem si uvědomovat, že jsem
obtížná žena. Od ostatních obtížných žen
jsem se lišila jen tím, že jsem měla hnusnou
nohu. Má noha byla opravdu hnusná (s
přetrhanou achilovkou), protože mě po operaci
z nemocnice odvážel můj muž a do dvířek
auta mi přivřel obvaz tak, že jsme ho
devatenáct kilometrů vláčeli loužemi a bahnem.
Po jedenadvaceti dnech má noha zase
potřebovala převázat. Zase mě do nemocnice
vezl můj muž. Zase byl nervózní, a když mě
dopravil zpátky do našeho domu, postrkoval
můj invalidní vozík tak prudce, že jsem mu
sama navrhla, aby mě jen přistavil před
výtah a šel. A tak to udělal a odešel. Po
deseti minutách mi došlo, že výtah nejede. Po
dvaceti minutách mi to potvrdila sousedka
Maříková. Řekla mi: „Výtah nejede.“
„Do třetího patra se s jednou nohou
nedostanu,“ řekla jsem já.
„To máte blbý,“ řekla Maříková. Měla jsem to
12
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 12





blbý. Potvrdil mi to i soused Michálek, šel do
hospody. Potvrdila mi to i architektka
Šimáková, musela „letět“, potvrdil mi to i prvňák
Jiříček. Navrhl, abych se těch sto třicet dva
schodů vzhůru vyplazila. Pak ke mně přišel
správce Klepák. Táhlo z něj pivo. Řekl mi, že
jich vypil osm. Otočil můj vozík zády k sobě
a rozhodl se, že mne do třetího patra vytáhne.
Na pátém schodu Klepák klopýtl. Můj
vozík spadl naznak. Ležela jsem na zádech,
nohy jsem měla kolmo nad hloubkou tří
metrů a na klíně mi vězel Klepák. „Když mě
pustíte, tak tou bolavou nohou narazím do zdi
a nikdy už nebudu chodit,“ řekla jsem mu.
„Měřím sto devadesát centimetrů a vážím
sto kilo,“ zklidnil mě správce.
„Když mě pustíte, tak si přerazím páteř,“
napadlo mě.
„Zula se mi bota,“ informoval mě Klepák.
„Nemám se čím zapřít, ponožka hrozně
klouže.“
„Když mě pustíte, tak mě to křeslo
katapultuje a hlava se mi roztříští o zeď,“ osvítilo mě.
„Ponožky mi kupuje milenka,“ svěřil se
Klepák. „Jsou tak kvalitní, že je zkrátka
nesundám.“ A pak mě s trhnutím zvedl ještě
oschod, vozík ujel jako kočárek vrevolučním
filmu Křižník Potěmkin a já zůstala na
odpočívadle černém jako smrt ve svém černém
svetru, který stál skoro pět tisíc.
13
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 13





A pak jsem sklouzla zpátky k výtahu,
sedla jsem si tam a seděla tam šest hodin.
Minulo mne dvacet sedm lidí. Paní
Haničincová (dala mi čaj), pan Mrázek (dal mi tatranku),
pan Melounek (půjčil mi deku – od dehtu, docela
malinko), paní Vávrová (pootevřela dveře, abych
slyšela rádio) a Zmatlíkovi, Husákovi a T esařovi
(nedali mi nic). Pak se roznesla zpráva, že
možná přijde i opravář, a tak se mnou v přízemí
zůstala paní Stehlíková ze šestého patra, která
měla těžké balíky, slečna Jindřichová na
podpatcích, pan Sládek s kotníkem, primářka
Hlavsová s informací, že už nikdy nebudu tělesně
přitažlivá, a Ondráčkovi s napůl ochrnutým
jezevčíkem. Opravář měl oči jako Mesiáš a všem
nám řekl: „Ještě pár hodin a bude to!“ A bylo to.
A všichni odjeli do svých domovů. A když přišla
řada na mne, tak byla noc. A já zvonila a
zvonila, až jsem pochopila, že když se má
nedůvěřivá maminka podívá do kukátka ve dveřích, tak
ve výši svých vlastních očí nevidí nic. Ataky jsem
v černošedé tmě chodby pochopila, že nikdo
nemá mít duši tak černou, aby někomu, kdo to
má blbý, říkal, že to má blbý!
Že je to fakt blbý!
P. S.: Lékařka mi předepsala prášek, který
má na krabičce napsáno: Prevencia proti
náhlej smrti.Lékárník na krabičku dopsal: Brát
1x denně! Pak se na mě podíval, škrtl to
anapsal: Dvakrát!
Ó, jak 2009 - zlom 14.1.2010 14.37 Stránka 14






Halina Pawlowská

HALINA PAWLOWSKÁ


21. 3. 1955

Populární autorka próz na rozhraní krátké povídky a fejetonu Halina Pawlowská, rodným jménem Kločureková, se narodila se v Praze. Byla jedinou dcerou otce pocházejícího z Podkarpatské Rusi, významného rusínského agrárního politika. Po základní škole v Ječné ulici přestoupila na jazykovou školu v Ostrovní ulici a posléze na gymnázium, které absolvovala roku 1974. Po gymnáziu Pawlowská vystřídala několik zaměstnání. Roku 1976 nastoupila na pražskou FAMU na obor scénáristiky a dramaturgie, který roku 1981 úspěšně absolvovala.

Pawlowská je vdaná a má dvě děti. V roce 1988 začala pracovat v redakci zábavy v Československé televizi na Barrandově jako dramaturgyně a scénáristka. Od roku 1991 pak pracovala jako novinářka. Pawlowská publikovala své fejetony a sloupky však již od roku 1990, první byla její novela Zoufalé ženy dělají zoufalé věci v týdeníku Vlasta.

V devadesátých letech Pawlowská moderovala TV pořady Zanzibar (cestopisný) a v společenském týdeníku V žitě (později Žito). Právě díky této zkušenosti byla zahraničním investorem vybrána za šéfredaktorku tehdy nově vzniklého společenského týdeníku Story, který vedla 7 let. Po sedmi letech Story opustila a založila vlastní časopis Šťastný Jim, který vede dodnes. Kromě toho pracovala i pro deníky Metropolitan a Telegraf.

Za svoji literární a jinou činnost odbdržela Halina Pawlowská řadu ocenění, například v roce 1994 Českého lva v kategorii Nejlepší scénář za film Díky za každé nové ráno a dvakrát po sobě televizní ocenění Týtý - Pořad roku za talk-show Banánové rybičky, kterou Česká televize vysílá už od roku 1999. Scénáristicky se také podílela na některých povídkách z televizního cyklu Bakaláři.




       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist