načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nový začátek – Nora Roberts

Nový začátek

Elektronická kniha: Nový začátek
Autor: Nora Roberts

– Svět zachvátí záhadný virus. Nemoc propukla náhle a rozsévá strach. Vědci se neúspěšně pokouší vyvinout účinnou vakcínu, systém i technika kolabuje, střídá je chaos a panika, v lidech se probouzí zlo a propuká násilí. Laně a Maxovi se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249
+
-
8,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1%hodnoceni - 65.1% 70%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 336
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Year one přeložila Hana Černá
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-763-3204-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Svět zachvátí záhadný virus. Nemoc propukla náhle a rozsévá strach. Vědci se neúspěšně pokouší vyvinout účinnou vakcínu, systém i technika kolabuje, střídá je chaos a panika, v lidech se probouzí zlo a propuká násilí. Laně a Maxovi se podaří jako jedněm z mála zkáze uniknout a pochopit poselství: Nastal konec a přichází nový začátek.

Zařazeno v kategoriích
Nora Roberts - další tituly autora:
Co přetrvá věky Co přetrvá věky
Blízko plamene Blízko plamene
Ohnivé pouto Ohnivé pouto
Povolené ztráty Povolené ztráty
Spodní proudy Spodní proudy
Nový začátek Nový začátek
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © 2017 by Nora Roberts

Translation © Hana Černá 2019

Copyright © ALPRESS, s. r. o.

Všechna práva vyhrazena.

Žádnou část knihy není dovoleno užít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného

souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací

nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.

Z anglického originálu YEAR ONE

přeložila Hana Černá

Redakční úprava Anetta Nová

Grafická úprava obálky Tomáš Řízek

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek,

v edici Klokan, 2020

shop@alpress.cz

Vydání první

ISBN 978-80-7633-241-6


Věnováno Logan za rady


ZKÁZA

Duše vnímá tichý, sotva slyšitelný hlas,

nikoli ohlušující kletbu zkázy.

William Dean Howells


6

KAPITOLA 1

Dumfries, Skotsko

V

 okamžiku,  kdy  Ross  MacLeod  namířil  na  bažanta 

a zmáčkl  kohoutek,  netušil,  že  obětí  se  stal  také  on 

a miliony dalších lidí.

Onoho chladného, vlhkého dne, posledního v roce, jenž  měl být posledním i pro Rosse, vyrazil s bratrem a bratran- cem na lov. Promrzlá zem praskala pod nohama, obloha byla  doslova vymytá a zářila jasnou zimní modří. Čtyřiašedesáti- letý Ross – třikrát týdně si trýznil tělo v tělocvičně a miloval golf – měl skvělou fyzickou kondici a momentálně i báječnou náladu.

S Robem, bratrem dvojčetem, vlastnili úspěšné marketin- gové firmy v New Yorku a Londýně. Devětatřicetiletá man- želka  se  švagrovou  a manželkou  bratrance  Hugha  raději  trávila odpoledne v teple útulné farmářské usedlosti.

V kamenných krbech praskal oheň, na plotně stála kon- vice s horkou vodou, takže kdokoli dostal chuť na čaj, měl  ho za pár minut. Ženy se pustily do přípravy svátečních jídel  a delikates na silvestrovské posezení. Bloumání v holínkách  po poli jim vůbec nechybělo.

Farma MacLeodových, rozkládající se na více než osmde- sáti hektarech, se již přes dvě stě let dědila z otce na syna.  Hugh ji miloval stejně jako vlastní rodinu a vnoučata. Za  rozlehlými loukami se v dálce na východě zvedala mírná  pahorkatina a na západě se černala hladina Irského moře.

Bratři  často  cestovali  s rodinami  společně,  ale  sešlost v rodinném sídle na konci každého roku se stala nejvýznamnější rodinnou událostí. V dětství trávili na farmě celý měsíc. Tehdy se mohli bez rodičovského dozoru vydovádět na louNORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK kách s Hughem a jeho bratrem Duncanem, který za odda- nost armádě zaplatil životem. Ross s Robem se coby městští  hoši s nadšením vrhli do polních prací přidělených strýčkem  Jamiem a tetou Bess.

Naučili se i rybařit, lovit, krmili drůbež, sbírali vejce. Pěšky  nebo na koni pročesávali les, bloumali po nekonečných zele- ných  pastvinách.  Uprostřed  noci  se  často  vykradli  z domu  a zamířili na pole, po kterém teď kráčeli, a při tajném rituálu  uprostřed  kamenného  kruhu  se  pokoušeli  vyvolávat  duchy.  Domorodci to záhadné místo nazývali sgiath de solas neboli  posvátné světlo. Chlapcům se čarování nikdy nezdařilo, neza- hlédli ani víly, co údajně tančily v lesích, ovšem Ross přísahal, že při jedné z dobrodružných půlnočních výprav pocítil přítomnost čehosi temného – zaslechl zašumění křídel, dokonce  ucítil odporný dech. Opakovaně vykládal, že ten dech směřo- val rovnou proti němu. V panice se dal na úprk, klopýtl a zra- nil si ruku o ostrou hranu kamene. Na zem dopadla kapka krve.

Na tu noc si občas se smíchem zavzpomínali ještě jako  dospělí.

Na farmu nyní přijížděli každoročně na Vánoce, nejprve  s manželkami,  později  i s dětmi.  Užívali  si  romantickou  atmosféru venkova až do druhého ledna.

Synové s manželkami se dopoledne rozloučili a vrátili do  Londýna strávit Nový rok s přáteli a první dny nového roku  pracovními povinnostmi. Pouze Rossova dcera Katie – byla  v sedmém měsíci těhotenství s dvojčaty – zůstala v New  Yorku. Po návratu rodičů plánovala slavnostní oběd, ale ten  se nikdy nekonal.

Poslední  den  v roce  se  však  Ross  MacLeod  cítil  jako  zamlada  a měl  vynikající  náladu.  Jen  když  zahlédl  nad  kamenným kruhem poletovat hlučné hejno vran, lehce ho  zamrazilo,  ale  ten  divný  pocit  rychle  setřásl,  jakmile  se  k bleděmodré obloze vznesl bažant.

Možná ho trochu zaštípalo na dlani, v místě, kde se před  více než padesáti lety škrábl o kámen.

A přesto vystřelil. NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

Vzduch roztříštil výstřel. Vrány pronikavě zakrákaly, ale  nerozprchly se. Jedna se odtrhla od hejna, jako by se chtěla  zmocnit padající kořisti, a když se černý pták srazil s padají- cím bažantem, lovci se rozesmáli.

Úlovek dopadl přímo doprostřed tajemného kruhu a zem  pokrytou bílou jinovatkou potřísnila krev.

Rob položil Rossovi ruku na rameno. Všichni tři s úsmě- vem sledovali, jak se Hughův labrador nadšeně rozběhl pro  kořist. „Viděl jsi tu bláznivou vránu?“

Ross pobaveně potřásl hlavou. „K večeři si musí vyhléd- nout jinou lahůdku,“ prohodil.

„Zato my si pochutnáme – pro každého tři, to už je hos- tina,“ liboval si Hugh.

Sebrali úlovky, Rob vytáhl z kapsy držák na mobil a roz- ložil ho. „Vždy připraven,“ prohlásil. Bratrům nezbylo než  s úlovkem zapózovat. Trojice mužů s jiskrnýma modrýma  očima – dědictví klanu MacLeodových –, tváře zrudlé chla- dem. Pak se svižně vraceli na farmu.

Uprostřed kamenného kruhu za jejich zády vsakovala do  promrzlé země ptačí krev. Ochranný štít se ztenčoval a pukal.

Úspěšní lovci kráčeli dlouhým krokem podél pole osetého  sozimým ječmenem, vlnícím se v lehkém větru, na úpatí  mírného svahu míjeli pasoucí se stádo ovcí. Nedaleko líně  zabučela kráva, kterou Hugh vykrmoval na porážku.

Ross v duchu děkoval Bohu za uplynulý, požehnaný rok  a možnost trávit jeho závěr s milovanou rodinou.

Z komínů masivní kamenné usedlosti se k obloze vinul  namodralý kouř. U domu se psi rozběhli za obvyklou zába- vou, jako by si byli vědomi, že pro ně pracovní den skončil,  kdežto muži odbočili k malé kůlně.

Hughova  manželka  Millie  s dcerou  provedly  v domě  důkladný vánoční úklid, proto se muži pustili do špinavé  práce na lavici v přístřešku, kterou tam Hugh připravil právě  pro  tento  účel.  Při  kuchání  bažantů  probírali  téma  lovu  a lahodnou večeři, Ross velkými nůžkami odstřihl ptákům  křídla těsně u trupu, jak se to naučil od strýce. Do jednoho  NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK plastového pytle uložili části určené pro kuchyni, do dru- hého odpad.

Rob zvedl uříznutou hlavu a zakrákal. Ross se po bratrovi  s úsměvem ohlédl, jenže v okamžiku nepozornosti zavadil  palcem o ostrou kost.

„Krucinál,“ zabručel. Ukazováčkem setřel rudou kapku.  Bažantí krev se smísila s jeho.

„Víš, že máš dávat pozor,“ sykl Hugh.

„Jo, jo. Může za to tenhle pitomec,“ kývl hlavou k Robovi.

Dokončili práci, omyli bažanty v ledové vodě a odnesli je  do domu. Ve velké venkovské kuchyni s otevřeným krbem  bylo příjemně teplo a vzduch prosytila vůně čerstvého pečiva.

Ross celým srdcem vstřebával tu báječnou domácí atmosféru.  Položil  své  úlovky  na  širokou  kuchyňskou  desku  a objal manželku.

„Návrat lovců,“ políbila ho Angie se smíchem.

Hughova Millie uznale pokyvovala hlavou, až se jí rusá  kštice  stažená  na  temeni  do  legračního  střapce  zatřepala.  „Stačí na bohatou večeři, a ještě zbyde pro hosty. „Neudě- láme k bažantovi ořechové pirohy, Robbie? Máš je přece  moc rád...“

Švagr se usmíval od ucha k uchu a poplácal se po břiše  překypujícím přes opasek. „Snad abych zašel ještě něco ulo- vit, aby zbylo na všechny,“ zažertoval. Manželka Jayne ho  píchla prstem do břicha. „Pokud chceš vypadat jako vykr- mený pašík... Asi tě musíme nějak zaměstnat.“

„Správně,“ souhlasila Millie. „Hughu, přineste do velkého salonu ten dlouhý stůl a ty ho prostřeš maminčiným háčkovaným ubrusem. Taky rozestav sváteční svícny a zajdi do  šatny pro další židle,“ zaúkolovala manžela.

„Ať je rozestavíme jakkoli, stejně se ti to nebude líbit,“  zabručel Hugh.

„Jen jděte,“ mával Millie rukou a prohlížela si bažanty.  „Jakmile chlapi vypadnou, dáme se, dámy, do práce.“

K večeři se podávali bažanti okořenění estragonem, nadí- vaní pomeranči, jablky, šalotkou a šalvějí, pečení na karotce,  NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK bramborách a rajčatech. Jako přílohu zvolily hospodyně čer- stvý domácí chléb s domácím máslem a hrášek.

Příchod Nového roku oslaví staří přátelé a rodina dohromady přípitkem šumivého vína, které Ross s Angií přivezli  z New Yorku právě pro tuhle příležitost.

Venku poletoval sníh, rodina dovečeřela a v rozverné náladě  očekávala hosty. Rozsvítily se svíce, v krbu praskalo, podá- valo se další jídlo, jehož přípravami strávily ženy celé dva  dny. Nalévalo se šampaňské, víno i whisky, ovocné likéry. Na  stole pokoušely hosty koláčky, rozličné druhy sýrů a tradiční  irská  tlačenka.  Společnost  trávila  předvečer  Nového  roku  v přátelské zábavě. Někteří sousedé a kamarádi přišli poklá- bosit již před půlnocí. Něco pojedli, vypili a nohama podu- pávali do rytmu houslí a dud. Domem zněla hudba a zpěv až  do půlnoci. S posledním úderem hodin se společnost rozlou- čila se starým rokem tradiční písní Valčík na rozloučenou.  Ross objal Angii kolem ramen a něžně ji k sobě přivinul,  druhou ruku položil na rameno bratrovi. Stará píseň navo- zovala zvláštní, stmelující atmosféru. Ve chvíli, kdy všichni  pozvedli sklenky k přípitku, se otevřely dveře dokořán.

„První příchozí!“ zvolal někdo.

Ross  se  ohlédl.  Čekal  jednoho  z chlapců  Frazierových  nebo Delroye Mac Grudera. Tmavovlasí, dobrosrdeční mlá- denci odjakživa pamatovali na tradici, že do domu musí na  Nový rok hned po půlnoci někdo přijít, aby se rodiny drželo  štěstí. Tentokrát však donesl ledový závan větru z temné noci  pouze sněhovou mlhu. Ross seděl nejblíž dveřím, proto vstal  a vyšel ven. Otřásl se. Po zádech mu přeběhl mráz, což ale  přičítal náhlému poryvu větru a zvláštnímu, tíživému tichu.

Vzduch jako by na okamžik zatajil dech.

Zašuměla křídla? Překryl temnotu noci jiný stín?

Ross MacLeod se znovu zachvěl a couvl přes práh zpět.  Muž,  jenž  již  nepřivítá  další  Nový  rok. V této  chvíli  se  vlastně stal prvním novoročním příchozím.

„Nejspíš jsem zapomněl zasunout závoru,“ zabručel, když  zavíral dveře. NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

Přistoupil ke krbu a mnul si ruce, aby se zahřál. Vedle se  posadila stařena s holí, v plédu pevně přitaženém k tělu. Pra- babičku chlapců Frazierových Ross dobře znal.

„Mám vám přinést whisky, paní Frazierová?“

Stará  žena  však  natáhla  kostnatou  ruku  poznamenanou tmavými stařeckými skvrnami a s obdivuhodnou silou  sevřela Rossovu. Pak se mu upřeně zadívala do očí. „Bylo  to sepsáno tak dávno, že jsem to téměř zapomněla,“ řekla.

„A co?“

„Ochranný štít praskne, plášť lidu Danann nasákne prolé- vanou krví. Přiblíží se konec. Vybuchnou konflikty, rozšíří  se strach. Nechci to zažít.“

Ross přikryl dlaněmi žilnaté ruce. Někteří stařenku pova- žovali  za  dětinskou,  jiní  za  pomatenou  věkem,  přesto  ho  kolem páteře zamrazilo, jako by mu někdo přejel po zádech  ostrým kusem ledu.

„Začne to u tebe, dítě svých předků,“ dodala tichým hlu- bokým hlasem. Rosse po tom podivném výroku přepadla  nepochopitelná úzkost.

„V této chvíli se z dlouhého spánku probraly mocné síly –  temné i prostoupené světlem. Nyní, při umírání starého a zro- zení nového, mezi nimi propuká krvavý zápas. A za oslňujícího  záblesku, s matčiným křikem při porodních bolestech přichází  ten, jenž vládne mečem. Obětí bude nepočítaně, a ty se staneš  první. Boj bude nekonečně dlouhý.“ Stařena se s výrazem plným  hluboké lítosti na okamžik odmlčela, pak se jí pohled rozjas- nil. „Neobviňuju tě z ničeho. Po nesmírném utrpení se probudí  k životu požehnaná síla a pláč vystřídá radost.“ S povzdechem  stiskla Rossovu ruku. „Teď si dám whisky. A díky.“

„Hned  ji  přinesu.“  Rossovi  připadlo  bláhové  přikládat  slovům a pronikavému pohledu staré ženy nějaký význam.  Přesto chvilku trvalo, než se uklidnil, a potom nalil dvě skle- ničky řízného nápoje – jednu pro starou Frazierovou, dru- hou pro sebe.

Vtom se ozvalo hlasité zaklepání. Hugh spěchal ke dveřím.  Otevřel jednomu z Frazierových chlapců – Ross nepoznal, který  NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK to je – a společnost ho halasně zdravila. Mládenec se potěšeně  usmíval a odevzdal hospodyni pecen čerstvého chleba.

Chvíle, která měla přinést štěstí, však byla promeškaná.  Kolem čtvrté ráno, kdy odcházeli poslední hosté, Ross na  nepříjemnou úzkost a předtuchu dávno zapomněl. Možná  vypil trochu víc, ale byla to přece oslava, ne? Co na tom, že  se sotva dopotácel do postele.

Zodpovědná  Angie  si  v koupelně  odstranila  make  up,  nanesla výživný krém a s povzdechem vklouzla k Rossovi.  „Šťastný nový rok, miláčku,“ zašeptala.

Ve tmě ji jednou rukou objal a přitáhl k sobě. „Šťastný  nový rok, drahá.“ Vzápětí se propadl do hlubokého spánku.  Do  snů  o zakrváceném  bažantovi  uprostřed  mýtického  kruhu, hejnu vran s černýma očima, kroužícímu nad kru- hem a zakrývajícímu slunce; o ledové temnotě a stravujících  plamenech. Vytí větru přehlušilo odbíjení uhánějícího času.  A pak najednou strašlivé ticho...

Probudil  se  hodně  po  poledni  s příšernou  bolestí  hlavy  a žaludkem na vodě. Kocovinu si vykoledoval, a tak nezbylo  než se sebezapřením vstát, došourat se do koupelny a vylovit  z manželčiny cestovní lékárničky lahvičku s aspirinem. Hodil  do sebe rovnou čtyři a spláchl je dvěma sklenicemi vody, aby  si zavlažil suché hrdlo. Po horké sprše se mu trochu ulevilo.  Oblékl se a sešel do kuchyně. Tam už se všichni shromáž- dili u pozdní snídaně, co byla současně obědem. Podávala  se míchaná vajíčka, slané houstičky, grilovaná slanina a sýr.  Lahodná vůně domácího jídla probudila Rossův žaludek.

„No ne, on už vstal,“ prohodila Angie s úsměvem a s hla- vou nakloněnou na stranu si manžela pozorně prohlížela.  „Jsi nějaký přepadlý, miláčku.“

„Jo. Nevypadáš dobře,“ přidala se Millie a zvedla se od  stolu. „Posaď se, přinesu ti silnou kávu.“

„Vyléčí ho zázvorové pivo,“ doporučil Hugh. „Osvědčený  recept. Mně taky není zrovna nejlíp, ale jídlo pomohlo.“

„Zatím nemám na jídlo ani pomyšlení,“ odmítl Ross, ale  s díky přijal od Millie sklenici piva. Pomalu upíjel. „Asi si  NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK půjdu provětrat hlavu... A připomenu si, že na noční flámy  jsem... tedy já i brácha jsme... už trochu staří.“

„Mluv  za  sebe,“  zahučel  Rob.  Ačkoli  byl  taky  dost  pobledlý, s chutí se zakousl do slaného pečiva.

„Narodil jsem se o čtyři minuty dřív než ty,“ podotkl Ross  na adresu dvojčete.

„Tři minuty a čtyřicet tři vteřiny,“ upřesnil Rob.

Ross si nazul holínky a oblékl si teplou bundu, kolem krku  si pro jistotu omotal šálu a nasadil si i čepici. Vzal si od Mil- lie velký hrnek čaje a vyšel do mrazivého dne.

Za chůze popíjel čaj a s černým labradorem Bilboem se  vydal na dlouhou procházku. Po chvíli se už cítil mnohem  líp. Kocovina člověka dovede potrápit, neštěstí brzy přejde. A on nemíní strávit poslední hodiny ve Skotsku lamentováním, že si dopřál příliš whisky a vína. A kocovina mu nezkazí  ani procházku do polí ve společnosti veselého labradora.

Nevědomky zamířil ke stejnému místu, kde včera skolil  bažanta. Došel ke kamennému kruhu, do jehož středu pták  dopadl. Je černá skvrna na mrazem vybledlém trsu trávy pod  jemnou vrstvou sněhu krev? Je vůbec černá? Nechtěl jít blíž  a nechtěl si ji prohlédnout. Odvrátil se, když vtom uslyšel za  zády zašustění. Pes hrozivě zavrčel. Ross se pozorně zadíval  mezi staré, všelijak pokroucené a nakloněné kmeny stromů.  Něco tam musí být, pomyslel si. V týle ucítil nepříjemný  chlad a slyšel, že se tam něco pohybuje. Slyšel zřetelně to  šustění, jako kdyby někdo kráčel po zmrzlém listí. Nejspíš  zvěř nebo liška... nebo náhodný turista. Bilbo naježil srst na  hřbetě a vycenil zuby.

„Haló!“  zavolal  Ross.  Nikdo  neodpověděl,  bylo  slyšet  jen to záhadné šustění. „Vítr,“ usoudil. „Jenom vítr.“ Věděl  však – tak jako věděl tenkrát v dětství – že to nebyl vítr.

S očima stále upřenýma k hranici lesíku poodešel několik kroků. „Pojď, Bilbo, jdeme domů.“ Svižně vyrazil vpřed,  ale cítil, jak se mu svírá hruď. Ohlédl se. Pes stál se zježe- nou srstí a vyceněnými zuby, jako by na tom místě ztuhl.  „Bilbo, ke mně!“ Ross několikrát tleskl. „Honem!“ Zvíře na  NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK něho upřelo planoucí, divoký pohled, ale pak se s vyplaze- ným jazykem vesele rozběhlo k pánovi.

Rychlým tempem došli na kraj pole. Ross položil poně- kud roztřesenou ruku Bilboovi na hlavu. „Jsme to ale hlu- páci, viď? Nikomu o tom nepovíme.“

Bolest hlavy trochu ustoupila, žaludek se zklidnil, takže  po návratu si Ross dopřál toust a šálek čaje. Nejhorší mám  za sebou, pomyslel si a posadil se k televizi, kde ostatní muži  sledovali sportovní zápas. Za chvilku už podřimoval.

Spánek mu pomohl a také miska polévky k večeři. Začal  s Angií balit zavazadla.

„Půjdu spát brzy. Ještě nejsem úplně fit,“ oznámil potom  manželce.

„Nevypadáš  dobře.“  Angie  mu  položila  ruku  na  tvář.  „Nemáš teplotu?“

„Cítím lehkou zimnici.“

Angie pokývala hlavou a odešla do koupelny. Když se vrá- tila, nesla dvě ostře zelené tabletky a sklenici vody.

„Spolkni je. Jsou na nachlazení a líp usneš.“

„Ty  myslíš  na  všechno,“  uznale  podotkl  Ross.  „Řekni  dole, že se uvidíme ráno.“

„Vyřídím. A už si lehni.“ Zabalila manžela do přikrývky  a políbila ho na čelo. „Vážně hoříš.“

„Vyspím se z toho.“

„Určitě.“ Ráno se Ross necítil stoprocentně v pořádku, přesto o hodně líp.  Tupá bolest hlavy se sice vrátila, a navíc dostal průjem, přesto  si dal k snídani velkou misku ovesné kaše a silnou černou kávu.

Naposled se chvilku prošel, naložili zavazadla a mohli jet.  Objal Millii a Hugha. „Přijeďte na jaře do New Yorku,“ zval  bratrance.

„Možná jo. Jamie to tady na pár dnů obstará.“

„Vyřiď mu, že se loučíme.“

„Jasně. Možná se vrátí, než odjedete, ale...“ NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

„Letadlo nepočká,“ ozval se Rob.

„Bude se mi stýskat,“ loučila se Millie. „Šťastnou cestu  a opatrujte se.“

„Těšíme se na vás,“ poslala Angie rodině vzdušný polibek,  když nastupovala. Vůz naposled opustil farmu MacLeodových. Vrátili auto do půjčovny a nakazili tamního zaměstnance,  jakož i muže, který si vůz vzápětí najal. Pak předali virus  nosiči zavazadel, když mu podávali spropitné, a než prošli  pasovou a bezpečnostní kontrolou, infekce se rozšířila na  minimálně pětadvacet osob a dál v salonku první třídy, kde  popíjeli koktejl a vzpomínali na příjemné zážitky s rodinou.

„Je čas, Jayne.“ Rob vstal. S bratrem se rozloučili přátel- ským poplácáním po rameni a Angii políbil na tvář. „Uvi- díme se příští týden.“

„Informuj mě, jak to vypadá s Colridgem,“ připomněl mu  Ross.

„Spolehni  se.  Do  Londýna  to  není  daleko.  Jestli  budeš  potřebovat okamžité informace, budeš je mít hned po přistání  v New Yorku. A v letadle si odpočiň, jsi nějak pobledlý.“

„Ty taky nemáš růžová líčka,“ dobíral si Ross dvojče.

„Neboj, rozproudím si krev!“ Rob popadl kufr a druhou  rukou bratrovi zasalutoval. „To nestojí za řeč, brácho.“

Rob a Jayne MacLeodovi přivezli nákazu do Londýna, když  ji předtím přenesli na spolucestující do Paříže, Říma, Frank- furtu, Dublina a dál. Na letišti Heathrow se rozšířila na pasa- žéry do Tokia, Hongkongu, Los Angeles, Washingtonu D.C.  a Moskvy. Řidič, který manžele vezl do hotelu, otec čtyř dětí,  ji přinesl domu a při společné večeři sečetl osud celé rodiny.

Recepční v hotelu Dorchester přivítala dvojici v nejlepší  náladě – a nebylo divu, když následující den odlétala na exo- tickou dovolenou.

U drinku a večeře se synem a snachou a jejich synovcem  s manželkou nakazili smrtelným virem další členy rodiny  a rovněž vrchního, když mu předávali štědré spropitné. NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

Té noci si Rob musel vzít prášek na spaní, aby zaspal  pálení v krku, únavu a roztřesený žaludek. Nepochybně se  nakazil od bratra. Během letu přes Atlantik se Ross pokoušel začíst do knihy,  ale nedokázal se soustředit. V naději, že usne, si pustil hudbu.  Angie na vedlejším sedadle sledovala nějakou romantickou  komedii a popíjela šampaňské.

Asi  v polovině  cesty  Rosse  probudil  záchvat  prudkého  kašle. Angie  se  mu  marně  pokoušela  pomoci  boucháním  dlaně do zad.

„Přinesu ti vodu,“ začala. Ross jenom zakroutil hlavou,  přitiskl si ruku na ústa, odepnul si bezpečnostní pás a spě- chal na toaletu; oběma rukama se opřel o kraje umyvadla  a vykašlával hustý žlutý hlen. Na plících ho nesnesitelně  pálilo. Sotva popadl dech, záchvat ho přepadl znovu. Měl  strašný pocit, že si snad vykašle plíce. Vtom pocítil silné  křeče v břiše a taktak si stihl sundat kalhoty a posadit se na  toaletu. Na čele mu vystoupil ledový pot. Opřel se rukou  o stěnu a zavřel oči, dokud nevyprázdnil střeva. Když křeče  povolily a mdloby přešly, málem se rozplakal úlevou, i když  vyčerpáním sotva stál na nohou. Vypláchl si ústa a opláchl  obličej studenou vodou. Cítil se mnohem líp. Zadíval se na  sebe v zrcadle. Pod očima měl tmavé kruhy, ale zdálo se mu,  že nevypadá nejhůř. Tělo se pročistilo, a tak se té ošklivé  nákazy snad zbavil.

Na  chodbě  si  ho  letuška  starostlivě  změřila.  „Jste  v pořádku, pane MacLeode?“

„Snad ano,“ přikývl v rozpacích. „Příliš mnoho novoroč- ních lahůdek,“ pokusil se o chabý žert.

Letuška se povinně usmála. Netušila, že ani ne za tři dny ji  přepadnou stejné zdravotní potíže.

Ross se vrátil na místo u okna.

„Je ti líp, drahý?“ zadívala se na něho Angie.

„Podstatně.“ NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

„Máš trochu lepší barvu. Nechceš čaj?“ zeptala se Angie,  když si manžela pozorně prohlédla.

„Asi ano, to mi uklidní střeva.“

Teplý  čaj  povzbudil  chuť  k jídlu,  a tak  si  Ross  vybral  z menu  kuře  s rýží.  Hodinu  před  přistáním  dostal  další  záchvat kašle. Zvracel a měl průjem, ačkoli ne tak silný jako  poprvé.

S podporou Angie prošel nutnými formalitami. Pak zamí- řili s vozíkem se zavazadly k východu, kde na ně už čekal  šofér soukromé přepravní služby.

„Rád vás opět vidím! Odnesu zavazadla, pane MacLeode,“   hlaholil na uvítanou.

„Díky, Amide.“

„Výlet se vydařil?“

„Užili jsme si kouzelné Vánoce,“ odpověděla Angie. To už  se proplétali davy cestujících na Kennedyho letišti. „Bohužel  Rossovi není dobře – nejspíš chytil cestou nějakou infekci.“

„Ach, to je mi líto. Vynasnažím se, abyste byli doma co  nejdřív.“

Na Rosse padla smrtelná únava a vše vnímal jen okrajově:  mumraj v letištní hale, cesta na parkoviště, nakládání zava- zadel, hustý provoz až do Brooklynu. Konečně zastavili před  domem! Angie objala Rosse kolem pasu a vedla ho halou ke  schodům do patra, kde měli ložnici.

„A hned si lehni,“ nařídila.

„Neprotestuju, jen bych se nejdřív rád osprchoval.“

Pomohla mu se svlékáním. „Co bych si bez tebe počal?“  Na okamžik jí položil hlavu na rameno.

„Zkus na to přijít.“

Sprcha Rosse tak osvěžila, až začínal věřit, že je z nej- horšího venku. V očích ho zaštípaly slzy, když se vrátil do  ložnice a zjistil, že mu Angie už rozestlala, přinesla láhev  minerálky  a sklenici  zázvorového  piva.  Na  noční  stolek  položila mobil. Dálkovým ovladačem stáhla rolety.

„Napij se vody nebo piva, obávám se, že jsi už trochu  dehydrovaný. A jestli se ti do rána neuleví, volám lékaře.“ NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

„Je mi líp,“ prohlásil Ross, ale poslušně se napil a pak se  slastným povzdechem vklouzl pod přikrývku.

Angie ho zabalila až po bradu a přiložila mu ruku na čelo.  „Určitě máš teplotu. Jdu pro teploměr.“

„Později, chci se prospat.“

„Kdybys něco potřeboval, jsem dole.“

„Bože, není nadto lehnout si do vlastní postele,“ povzdychl   Ross blaženě a zavřel oči.

Angie  odešla  do  kuchyně.  Vyndala  z mrazáku  kuře  a drůbky a chvíli je oplachovala pod teplou vodu, aby urych- lila rozmrazení. Uvaří silnou kuřecí polévku – svou ověřenou  léčebnou medicínu. Sama se na ni těšila; byla příšerně una- vená a za Rossovými zády slupla dvě tablety, protože ji začí- nalo bolet v krku. Nechtěla manžela zbytečně zneklidňovat.  Navíc měla mnohem lepší imunitu než on, a tak věřila, že  nachlazení rychle zažehná.

Zapnula mobil na mikrofon a zavolala dceři Katii. Chvíli  si povídaly, Angie přitom zapnula varnou konvici a udělala  si horký čaj.

„Je tam někde táta? Chci se s ním pozdravit.“

„Spí. Chytil nějaký virus.“

„Ne!“

„Neboj se, vařím kuřecí polévku. Do soboty se dá dohro- mady. Nemůžu se dočkat, až vás uvidím. A ještě něco, Katie.  Koupila jsem pro miminka kouzelné oblečky! Však uvidíš,  jak jsou úžasné. Ale už musím jít vařit, takže se loučím.“ Při  mluvení ji totiž strašně pálilo v krku. „Uvidíme se v sobotu.  A nejezdi sem, Katie. Myslím to vážně. Tátova nemoc je,  myslím, nakažlivá.“

„Až se probudí, vyřiď mu, ať mi zavolá.“

„Určitě. Měj se, zlato.“

„Ty taky, mami.“

Angie pustila kuchyňskou televizi, aby měla nějakou spo- lečnost, a nalila si sklenku vína – možná jí prospěje víc než  čaj. Postavila na sporák hrnec s kuřecím a vyběhal nahoru  zkontrolovat Rosse. Lehce pochrupoval. Spokojeně se vrá- NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK tila do kuchyně a oloupala zeleninu do polévky. Silou vůle  se soustředila na práci a nevšímala si počínající bolesti za  očními důlky.

Až se Rossovi uleví a horečka pomine, přestěhuje ho do  obývacího pokoje. Sama se převlékne do pyžama a lehne si,  protože cítí, že jí je už vážně mizerně. Dá si polévku a bude  koukat na televizi.

Bezmyšlenkovitě  scedila  vývar,  nasekala  maso  na  větší  kousky, přidala zeleninu, koření a lžíci vlastního silného kuře- cího vývaru. Stáhla plamen a znovu zamířila za Rossem. Aby  ho nerušila, ale zůstala nablízku, šla do bývalého dětského  pokoje, co nyní sloužil jako pokoj pro vnoučata. Rozběhla se  na toaletu a vyzvracela těstoviny – dala si je v letadle. „Her- got, co to ten Ross chytil?“ mračila se. Změřila si teplotu.  Devětatřicet. „Kuřecí polévka nás oba spraví.“ Prozatím si  vzala dva paraleny a nalila si sklenici zázvorového piva. Tiše  vklouzla do ložnice, vytáhla z komody mikinu, flanelové kal- hoty a teplé ponožky, protože se roztřásla zimou. Ve vedlej- ším pokoji se převlékla, lehla si do postele a zabalila se do  vlněného přehozu. Téměř okamžitě usnula. Pronásledovaly ji  sny o hejnech černých ptáků a bublající krvavé řece.

Trhnutím se probrala, krk v jednom ohni, hlava jí třeš- tila. Zaslechla výkřik? Volání? Než se vymotala z přehozu,  ozvalo se tupé žuchnutí.

„Rossi!“ Vyskočila z postele tak rychle, až se s ní pokoj  zatočil. Tiše zaklela a spěchala do ložnice. Ve dveřích zdě- šeně vykřikla.

Ross ležel v křečích na zemi vedle kaluže zvratků a vodnatých exkrementů s krví.

„Proboha!“ Rozběhla se k němu a pokusila se ho otočit na  bok... Je to snad první krok při první pomoci, ne? Nejistě  tápala v paměti. Popadla telefon a volala rychlou zdravotní  pomoc.  „Rychle  pošlete  záchranku!“  Překotně  vychrlila  adresu. „Manžel... Manžel má horečku... A zvrací krev.“

„Rozumím, paní. Hned jsou na cestě.“

„Rychle, prosím!“ NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

KAPITOLA 2

T

řiatřicetiletý  ošetřovatel  Jonah  Vorhies  ucítil  polévku 

a odběhl vypnout sporák. Pak s kolegyní Patti Annou 

vyvezli  MacLeoda  na  nosítkách  z domu  a naložili  do  záchranky. Kolegyně se ujala řízení, zapnula sirénu, on pra- coval na stabilizaci pacienta. Manželka situaci pozorně sle- dovala – a držela se. Žádná hysterická scéna, Jonah téměř  slyšel, jak naléhala na manžela, aby se probral.

Jonah však poznal, kdy přichází smrt. Většinou to vycí- til, ačkoli se snažil ten pocit potlačit, protože mu to bránilo  v práci i v normálním životě. Například poznal, že náhodný  kolemjdoucí má rakovinu. Nebo kolem prosvištělo děcko na  kole a on věděl, že skončí se zlomeninou zápěstí. Někdy znal  i jméno, věk a bydliště... Nějakou dobu tuto svou zvláštní  schopnost bral jako příjemnou hru, ale brzy ho děsila, proto  se raději snažil nevnímat.

V případě MacLeoda vycítil nevyhnutelnou smrt rychle  a tak intenzivně, že s tím nedokázal nic dělat. Kromě toho  se přidalo něco nového – vidění. Když s Patti Ann přijeli,  záchvat ustupoval, ale při práci a informacích kolegyni vysí- lačkou vyvstala Jonahovi před očima scéna, kdy se pacient  otáčel na posteli a zvracel na podlahu, volal o pomoc, pak  spadl z postele a svíjel se v křečích.

Viděl přiběhnout manželku, slyšel ji vykřiknout. Vše se  odehrávalo jako scéna z filmu.

Jonahovi se to vůbec nezamlouvalo.

Po příjezdu do nemocnice se snažil zneklidňující vidiny  ignorovat a udělat vše, aby pomohl zachránit pacienta, přes- tože věděl, že muž umírá. Informoval doktorku Rachel Hop- manovou o příznacích, první pomoci. Pak pacienta převezli  na jednotku intenzivní péče. U dveří se Jonah dotkl ruky  NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK manželky pacienta, aby naznačil, že dovnitř nemůže. Hned  však ucukl. Viděl, že žena také umírá.

„Rossi,“  vypravila  ze  sebe  a položila  ruku  na  zavřené  dveře.

„Musíte čekat tady, paní MacLeodová. Doktorka Hopma- nová je specialista na podobné případy a udělá pro vašeho  manžela vše, co bude v jejích silách.“ A pro vás rovněž,  i když to nebude stačit.

„Rossi. Potřebuju –“

„Nechcete se posadit? Přinesu vám kávu.“

„Já... Ne, díky.“ Přitiskla si ruku na čelo. „Díky, nechci.  Co se mu, proboha, stalo?“

„Doktorka Hopmanová to zjistí. Máte komu zavolat?“

„Syna  máme  v Londýně  a několik  dnů  není  doma.  Dcera... Čeká dvojčata, nechci ji rozrušit. Snad kamarádce  Marjorii...“

„Mám jí zavolat?“

„Já...“ Podívala se na kabelku, co svírala v ruce. Popadla  ji doma bezmyšlenkovitě, stejně jako kabát a boty. „Mám  u sebe mobil.“ Vytáhla telefon a tupě na něj hleděla.

Jonah poodešel pár kroků a kývl na ošetřovatelku. „Někdo  na ni musí dohlédnout. Přivezli jsme jejího manžela, je na  tom špatně. Myslím, že ona je taky nemocná.“

„Dneska je nemocný kdekdo, Jonahu.“

„Má horečku, jen nevím, kolik.“ Věděl přesně, že osmatři- cet a teplota stoupala. „Tenhle případ je neobvyklý. No nic,  musím do služby.“

„Dobrá, dobrá, pohlídám ji. Jak to vypadá?“ kývla hlavou  k ordinaci.

Jonahovi se před očima otevřel obraz vyšetřovny. Zadí- val se na ženu, k níž choval vřelé city, dosud však nenašel  odvahu pozvat ji na schůzku. „Velice špatně,“ řekl a rychle  odcházel, než Rachel vyšla z vyšetřovny, aby paní MacLeo- dové sdělila, že manžel zemřel.

***


22 NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK V podkrovním bytě v Chelsea, na protějším břehu řeky East  River, vykřikla Lana Binghamová v orgasmu. Výkřik se pro- měnil v dlouhé zasténání, poté ve slastný vzdech, když se  ruce, křečovitě svírající prostěradlo, uvolnily a objaly Maxe.  Znovu vzdychla, ukojená a spokojená. Cítila na sobě váhu  milencova těla, srdce proti sobě divoce bušila. Dlouhými  prsty lenivě zajela do jeho tmavých vlasů. Asi by je potřebo- val zkrátit, jenže si ráda natáčela zvlněné pramínky na prst.

Žijeme spolu půl roku a zatím vztah spěje jen k lepšímu,  pomyslela si. Zavřela oči, dokonale uvolněná.

Vzápětí vykřikla, když ji zasáhlo něco... něco fascinu- jícího a prudkého. Jako by celou bytostí prošlehla zářivá  jiskra. Silnější než orgasmus, směs rozkoše a šoku nepopsa- telných slovy. Jako by v jejím nitru explodovalo světlo nebo  ohnivý šíp zasáhl srdce a rozpálil krev.

Max, stále ještě v ní, sebou trhl. Zaslechla, jak na vteřinu  zatajil dech a ucítila v sobě znovu ztopořený penis.

Prchavý okamžik a prožitek slábl, až se úplně rozplynul.  Jen oči jí ještě chvilku planuly zvláštní zlatavou září.

Max se zvedl na loktech a ve světle tuctu čajových svíček  na ni upřel tázavý pohled. „Co to bylo?“

Ještě lehce omámená dlouze vydechla. „Netuším. Že by  nejsilnější postkoitální šok na světě?“

Rozesmál se a otřel se rty o její. „Asi koupíme ještě jednu  láhev stejného vína,“ poznamenal.

„Navrhuju celý karton. Wow!“ Pozvedla ruce nad hlavu.  „Je mi úžasně.“

„Taky tak vypadáš, moje krásná čarodějko.“

Rozesmála se. Věděla stejně dobře jako on, že s magií  přinejlepším jenom koketuje a nehodlá na tom nic měnit.  Vystačí si s rituály při svíčkách a s talismany.

Od oslav zimního slunovratu, kdy se s Maxem Fallonem  seznámila a bláznivě se do něho zamilovala, se přesto pokou- šela  vniknout  do  umění  velké  magie  hlouběji.  Postrádala  však jiskru a pravý zápal – a upřímně řečeno, znala jen málo  takových, kteří měli úspěch. Většina lidí – vlastně všichni –  NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK s nimiž se seznámila na slavnostech, při rituálech a na setká- ních, se dala považovat za stejně marné snaživce jako ona.  Někteří jí připadali trochu blázni, jiní příliš posedlí. Kdyby  se takovým dostala do rukou moc, mohli se stát pro okolí  nebezpeční. Ach, ano, pak tady byl Max. Max měl jiskru. Jak jinak by dokázal pouhým vydechnutím zapálit v ložnici svíčky? To ji pokaždé vzrušilo. A když se maximálně  soustředil,  dokázal  pohybovat  malými  předměty.  Jednou  pozvedl plný šálek kávy a nechal ho pohybovat vzduchem,  až šálek přistál na stole přímo před ní. Ohromující.

Pro Lanu ale znamenal největší kouzlo fakt, že ji Max miluje.

Políbil ji. Svezl se z ní na bok a sáhl po nerozsvícené  svíčce. Lana zakoulela očima a sklíčeně vzdychla.

„Když jsi uvolněná, daří se ti. A teď vypadáš uvolněná,“  změřil ji pohledem od hlavy k patě. Ležela pohodlně, nahá,  s rukama pod hlavou, světle zrzavé vlasy rozprostřené na  polštáři. „Kdybych se uvolnila ještě víc, upadla bych do bez- vědomí,“ našpulila plné rty.

„Tak  to  zkusíme,“  uchopil  ji  Max  za  ruku  a políbil  jí  konečky prstů. „Soustřeď se. Plamen dřímá ve tvém nitru.“

Kvůli Maxovi si přála, aby to tak bylo. Posadila se a shr- nula si vlasy na záda. „Tak jo.“

Zavřela oči a zklidnila dech. Pokusila se o to tak, jak ji učil:  vytáhnout plamínek, doutnající údajně v nitru. Kupodivu cítila,  že se v ní cosi pohnulo. Překvapeně otevřela oči a vydechla.

Knot hořel.

Zalapala po dechu a Max se usmíval.

„A podívejme se!“ pronesl hrdě.

„Já... Vždyť jsem ani...“ Po několikaminutovém soustře- ďování se jí podařilo zapálit pár dalších svíček. „Ani jsem  se nestihla připravit a... Zapálil jsi je ty!“ zvolala pobaveně  a v hloubi srdce se jí trochu ulevilo. Dloubla Maxe ukazo- váčkem do hrudi. „Chtěl jsi mi dodat sebevědomí, že?“

„Vůbec ne.“ Položil jí ruku na nahé koleno. „To bych neu- dělal. Nikdy bych nelhal. Podařilo se ti to, Lano.“

„Ale já... Vážně to není tvoje práce?“ NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

„Vážně ne. Přísahám... Tak to zkusíme znovu?“ Sfoukl  jednu svíčku a dal jí Laně do ruky.

Trochu znervózněla. Zavřela oči – snad aby se především  uklidnila. Jakmile soustředila myšlenky k úkolu, cítila, že se  v ní něco zvedá. A pak, když oči otevřela a představila si pla- mínek, knot se zažehl.

„Ach Bože... Dokázala jsem to,“ hleděla překvapeně na  svíčku. V modrých očích se odrážely nazlátlé jiskřičky.

„Cítila jsi něco?“

„Jako by mi uvnitř těla začalo něco stoupat nahoru, roz- šiřovat se. Vyplnilo to celé nitro. Nevím... Nedovedu ten  stav přesně pojmenovat, Maxi, ale byl to docela přirozený  pocit. Nic násilného. Prostě jako když dýcháš. A přece tro- chu strašidelné. Necháme si to pro sebe, souhlasíš?“ Pro- sebně pohlédla přes rozechvělý plamínek.

Ve výrazu  Maxovy  tváře  s rašícím  strništěm  se  zračila  pýcha a upřímný zájem, stejně tak v šedých očích.

„Jen o tom, prosím tě, nepiš. Přinejmenším ne dřív, než  se ujistíme, že nejde o náhodnou, jednorázovou záležitost.“

„Otevřela ses, Lano. Viděl jsem ti to na očích. Už když  jsme se poprvé setkali, vyčetl jsem v tvých očích potenciál.  Ale jestli si přeješ, aby se o tvém nadání nevědělo, zůstane  to mezi námi.“

„Díky.“ Vstala a položila svou svíčku vedle jeho. Symbol  našeho spojení, napadlo ji. Obrátila se. „Miluju tě, Maxi. Jsi  mé živé světlo.“

Zvedl se z postele a pevně k sobě Lanu přitiskl. „Život bez  tebe si už nedokážu představit. Dáš si ještě víno?“

„To má být náhrada?“

Max se usmál a políbil ji. „Nabízím víno a objednáme  si večeři, protože umírám hladem. Pak zvážíme, jak to je  s náhradami.“

„Fajn, nadšeně souhlasím. Umím vařit.“

„O tom nepochybuju, ale vařila jsi celý den, a zasloužíš si  volný večer. Chtěli jsme si zajít –“

„Raději bych zůstala s tebou doma,“ šeptla Lana. NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

„Tak dobrá. Na co máš chuť?“

„Překvap  mě.“  Zvedla  ze  země  černé  kalhoty  a tričko,  které nosila v práci pod pláštěm šéfkuchařky. Max ji totiž  svlékl, sotva se vrátila z restaurace. „Po dvou dvanáctkách  tenhle týden sním doma s radostí něco, co připravil někdo  jiný.“

„Dohodnuto.“ Max si natáhl džíny a pracovní svetr – míval  ho na sobě, když v podkrovní pracovně psal. „Otevřu víno  a zbytek bude překvapení.“

„Hned jsem hotová.“ Lana se rozběhla k šatníku. Když se  přistěhovala k Maxovi, zredukovala garderobu na polovinu,  jenže... Jenže se tak ráda obléká a miluje módu! Vzhledem  k tomu, že tráví tolik času v bílé kuchařské tunice a černých  kalhotách, mimo práci si ráda vezme na sebe něco šik. Něco  neformálního, ale trošku romantického pro večer doma ve  dvou. Zvolila tmavomodré šaty s červenými volánky těsně  pod koleny. A připraví Maxovi překvapení v podobě sexy  prádélka –  to  když  se  dostanou  k náhradnímu  programu  večera.

Oblékla si šaty a začala se prohlížet v zrcadle. Intimní  světlo  svíček  jí  sice  lichotilo,  ale...  Přitiskla  si  dlaně  na  tvář a zlehka ji masírovala – tenhle rituál provozovala už  od puberty. Často přemýšlela, jestli ten její zápal pro magii  nevychází  spíš  z ješitnosti  než  skutečného  nadání.  Ale  to Lanu nijak netrápilo – raději být hezká než čarodějka.  Obzvlášť když přitahuje muže, jako je Max.

Vykročila z ložnice, když vtom si uvědomila, že by neměli  nechat hořet svíčky. Otočila se, aby je pozhasínala... Zara- zila se. Dokázala je rozsvítit, tak by je mohla umět i zhas- nout, že? „Je to přece stejný krok, jenže z opačného konce,“  uvažovala nahlas. Ukázala na jednu, soustředila na ni ener- gii a chystala se na pokus. Vtom svíčka zhasla.

„Výborně... Wow!“ Chtěla zavolat Maxe, uvědomila si  však, že by místo romantické večeře trénovali a studovali.  A tak zaměřovala energii z jedné svíčky na druhou a za  chvilku ložnice tonula ve tmě. NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

Lana nedokázala vysvětlit, co při tom cítila, nebo jak se  otevřely ty pomyslné dveře, o nichž Max mluvil. Přemýšlet  může později, teď dostala chuť na víno.Zatímco si Lana s Maxem vychutnávali víno a lahodný bagetový toust s rozpečeným plísňovým sýrem – ten Lana prostě  musela připravit – Katie MacLeodová Parsoniová vběhla se  slzami v očích do brooklynské nemocnice. Nevěřila, že otec  zemřel a matka najednou upadla do tak kritického stavu, že  ji museli uložit na jednotku intenzivní péče. S rukou na vy- stouplém břiše se nechala manželem vést k výtahu.

„To není možné! Určitě se spletli! Vždyť jsem s ní před pár  hodinami mluvila. Tátovi nebylo dobře – prý se nachladil –  a máma mu vařila polévku.“

Opakovala  tu  větu  po  celou  cestu  do  nemocnice. Tony  trpělivě  poslouchal  a držel  manželku  kolem  pasu.  „Bude  v pořádku,“ řekl. Nic jiného ho v té chvíli nenapadalo.

„Je to omyl,“ opakovala Katie. V kanceláři sester však ze  sebe nevypravila jediné slovo, jenom bezradně hleděla na  manžela.

„Dostali  jsme  zprávu,  že  jste  hospitalizovali  Angii –  Angelu MacLaodovou. Tohle je její dcera Kathellen, moje  manželka,“ začal Tony.

„Chci  vidět  matku.  Musím  ji  vidět,“  vyhrkla  konečně  Katie.  Cosi  v očích  ošetřovatelky  v ní  vyvolalo  paniku.  „Chci  vidět  mamku  a mluvit  s doktorkou  Hopmanovou!  Říkala, že –“ Katie to nedokázala vyslovit.

„Ošetřujícím lékařem vaší matky je doktor Gerson,“ infor- movala ji ošetřovatelka.

„Nechci mluvit s doktorem, chci za matkou! Kde je dok- torka Hopmanová?“

„Uklidni  se,  Katie.  Klid,  prosím  tě.  Mysli  na  děťátka,“  napomenul ji Tony laskavě.

„Zavolám  doktorce  Hopmanové.“  Ošetřovatelka  obešla  stůl. „Zatím se posaďte. Ve kterém měsíci jste?“ NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

„Dvacet devět týdnů a čtyři dny,“ odpověděl Tony za man- želku.

Katie se rozplakala. „Taky počítáš dny,“ vzlykla.

„Pochopitelně, drahoušku. Čekáme dvojčátka,“ obrátil se  Tony k ošetřovatelce.

„Ach, takové požehnání...“ Sestra to řekla s úsměvem, ale  hned zvážněla a vrátila se ke stolu.

Doktorka Rachel Hopmanová vešla do sesterny a stačil  jediný pohled na dvojici, aby odhadla situaci. Čeká ji roz- hovor  se  zoufalou,  těhotnou  ženou.  Přesto  považovala  za  rozumnější, když s ní promluví ona místo doktora Gersona.  Ten je sice vynikající internista, ale jeho chování někdy hra- ničí s hrubostí.

Ošetřovatelka od stolu kývla na lékařku, ta se nadechla  a přistoupila ke dvojici.

„Jsem doktorka Hopmanová. Je mi moc líto, že váš otec  zemřel,“ řekla.

„To je omyl.“

„Jste Katie?“

„Ano. Katie MacLeodová Parsoniová.“

„Udělali jsme vše, co bylo v našich silách, Katie.“ Dok- torka  se  posadila.  „A vaše  matka  také.  Zavolala  rychlou  záchrannou službu, ale váš otec se v té době už nacházel  v kritickém stavu.“

Katie visela na lékařce prosebným pohledem. „Nachladil  se. Nic vážného, jen obyčejný virus. Matka mu připravila  polévku.“

„Mnoho nám toho neřekla. Byli ve Skotsku, ale vy jste  s nimi necestovali, že?“

„Mám rizikové těhotenství.“

„Dvojčata. Dvacet devět týdnů a čtyři dny,“ ozval se Tony.

„Kde přesně ve Skotsku byli?“

„V Dumpfries.  Záleží  na  tom?  Kde  je  matka?  Chci  ji  vidět.“

„Je v izolaci.“

„Co tím naznačujete?“ NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

Rachel poposedla, upřela na Katii klidný pohled a pokra- čovala stejně klidným hlasem. „Prevence, Katie. Pokud přišli  do kontaktu s infekcí nebo jeden nakazil druhého, musíme  zabránit  rozšíření.  Dovolím  vám  vidět  se  s matkou,  ale  jenom pár minut a připravte se na to, že je velice nemocná.  Obléknete si ochranný plášť, rukavice a nasadíte si roušku.“

„Je mi jedno, co si obléknu, chci za ní.“

„Nesmíte se jí dotknout,“ pokračovala Rachel, „a opakuju,  návštěva potrvá pár minut.“

„Doprovodím manželku,“ řekl Tony.

„Dobře. Nejprve mi povězte víc o návštěvě rodičů ve Skot- sku. Vaše matka nám řekla, že tam strávili Vánoce i Nový  rok a vrátili se dnes. Nevíte – byl otec nemocný už před  odjezdem?“

„Ne, ne, byl naprosto zdravý. Štědrý den strávili doma.  Vždycky odjíždíme na druhý svátek. Já s manželem jsme  letos zůstali doma, protože nesmím cestovat.“

„Během návštěvy Skotska jste spolu mluvili?“

„Ovšem. Volali jsme si téměř denně – a jsem si jistá, že  oba rodiče byli zdraví. Zeptejte se strýčka Roba – to je otcův  bratr dvojče. Sešli se tam všichni. Klidně mu zavolejte do  Londýna.“

„Dáte mi číslo?“

„Já vám ho dám.“ Tony sevřel manželce ruku. „Poskytnu  vám všechny potřebné informace, ale teď se Katie potřebuje  vidět s maminkou.“

Když se oba oblékli do ochranných oděvů, Rachel se je  snažila připravit. „Vaší matce podáváme infúzi, byla silně  dehydrovaná. Měla vysokou horečku, tu se pokoušíme sra- zit.“ Před skleněnou stěnou pokoje se zastavila. Drobná žena  se záplavou černých kudrn, ne zrovna upravených. V hlubo- kých hnědých očích se zračila únava, ale hlas zněl rozhodně.  „Plastová zástěna chrání proti infekci.“

Katie neměla na vybranou než hledět přes matnou clonu na  ženu na nemocničním lůžku. Jako zamžená vidina, pomys- lela si. „Vždyť jsem s ní před pár hodinami mluvila...,“ pro- NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK nesla jako ze sna. Sevřela manželovu ruku a posunula se  o krok dál. Monitory pípaly a zaznamenávaly funkci životně  důležitých orgánů. Nad hlavou pacientky bzučela jako hejno  vos  ventilace.  Katie  však  slyšela  pouze  matčin  chraptivý  dech. „Mami,“ oslovila ji. Angie nereagovala.

„Je pod sedativy?“ obrátila se Katie na ošetřovatelku.

„Ne.“

Katie si odkašlala a oslovila matku hlasitěji.

Angie se pohnula a zasténala. „Unavená. Tak unavená...  Udělat polévku. Nemocna. Dneska nemocná. Maminko, dej  mi flanelové pyžamko, jsem nemocná. Nemůžu do školy.“

„Mami, slyšíš mě? Jsem Katie...“

„Katie,  Katie.“  Angie  otočila  hlavu  doprava  doleva.  „Maminka říká, Katie, zavři dveře na závoru.“ Náhle Angie  prudce otevřela oči a skelným pohledem zmateně těkala po  místnosti. „Nesmí dovnitř. Slyšíš to šustění v křoví? Zavři  závoru, Katie!“

„Neboj se, maminko, jsem u tebe. Neboj se.“

„Vidíš ty vrány? Krouží nad námi.“

Nepřítomný zrak ulpěl na Katii. „Katie, moje holčičko.“

„Jsem tady, maminko. Stojím blízko.“

„Necítíme  se  s tatínkem  dobře.  Sníme  kuřecí  polévku.  V posteli. A díváme se na televizi.“

„To je dobře,“ přikývla Katie se slzami v očích. „Brzy vám  bude zas dobře. Miluju vás oba.“

„Při přecházení ulice mě drž za ruku. Musíš se podívat na  obě strany.“

„Já vím.“

„Slyšelas to!“ vykřikla najednou Angie ochraptěle a pokračovala šeptem. „V křoví něco šustí. Něco nás pozoruje.“

„Nic tam není, mami.“

„Je! Miluju tě, Katie. I tebe, Iane. Moje děťátka...“

„Miluju tě, maminko,“ odpověděl Tony, protože to byla  pravda. Pochopil, že ho tchyně považuje za Katiina bratra.

„Uděláme si v parku piknik, ale... Ne, ne, blíží se bouřka...  A nese to s sebou! Rudý blesk. Spaluje a krvácí! Utíkejte!“  NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK Prudce se posadila. „Utíkejte!“ Zachvátil ji prudký kašel.  Hleny potřísnily zástěnu.

„Odveďte dceru!“ Rachel zazvonila na ošetřovatelku.

„Ne! Maminko!“

Tony přes všechny protesty odtáhl Katie z místnosti. „Je  mi  to  líto,  ale  musíš  je  nechat  matku  ošetřit.  Snaží  se  jí  pomoct. Pojď.“ Třesoucíma se rukama pomohl Katii svlék- nout ochranný oděv. „Musíme to nechat tady, víš?“ Stáhl jí  rukavice, pak i svoje a hodil je do připraveného kontejneru.  „Posaď se, Katie.“

„Co jí je, Tony? Blouzní.“

„Z horečky,“  odpověděl  a nasměroval  ji  k nejbližšímu  křeslu. „Pokoušejí se ji srazit.“

„Otec zemřel. Teď musím myslet na mámu. Ale...“

„Uklidni se, drahoušku.“ Tony manželku objal a ona mu  opřela  hlavu  o rameno.  „Musíme  na  ni  myslet.  Ian  přijede každou chvíli – možná je už na cestě. Také nás bude  potřebovat, obzvlášť jestli Abby s dětmi zůstala v Londýně.  Pochybuju, že se mu na poslední chvíli podařilo sehnat tolik  letenek.“

Hlavně mluvit, opakoval si Tony, a odvracet Katiinu pozor- nost od dění za tou strašnou plastovou stěnou.

„Víš, že psal, že se mu podařilo zařídit výhodnou letenku  do Dublinu a odtamtud přímý let do Států. Snaží se dostat  sem co nejdřív i Abby s dětmi.“

„Myslela, že jsi Ian. Má tě moc ráda, Tony.“

„Já vím, já vím.“

„Je to tak smutné, Tony.“

„No tak, Katie, ...“

„Začínám cítit stahy.“

„Cože? Kolik?“

„Nevím. Nevím, ale začínají. A je mně...“

Zakymácela  se.  Tony  ji  pevně  objal  a společně  vstali.  Držel ji v náruči s pocitem, že se svět náhle začíná bortit.  Volal o pomoc.

***


31 NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

Katii přijali na porodní oddělení, a po hodině naplněné  úzkostí  stahy  ustaly.  Hrůza  na  jednotce  intenzivní  péče, následně strach a nakonec nucený odpočinek na nemocničním lůžku a pozorování oba totálně vyčerpaly.

„Sepíšeme seznam věcí, které ti mám přivézt. Zajedu pro  ně, vrátím se a zůstanu s tebou přes noc.“

„Nejsem schopna normálně myslet.“ Katii pálily oči úna- vou a od pláče, ale nedokázala je zavřít.

Tony ji vzal za ruku a políbil do dlaně. „Zvládnu to. A ty  udělej, co ti doktor nařídí. Musíš odpočívat.“

„Já vím, ale... Tony, nemůžeš se tam zajít podívat? Zkontro- luj, jak se mamce daří. Neodpočnu si, dokud se to nedozvím.“

„Dobrá. Ale ne že vstaneš a začneš tancovat po pokoji.“

Chabě se pousmála. „Přísahám, že ne.“

Tony vstal a políbil ji na vystouplé břicho. „A vy, hoši,  spinkejte.“ Zakoulel očima na Katii. „Vydrž.“

Na chodbě se musel na chvíli opřít o stěnu, aby se nesesy- pal. Nemůže Katie zklamat.

Prošel  spletitými  chodbami  oddělení;  našel  dveře  do  čekárny, automat s pořadníkem a výtahy. Katie si počká, než  se odtud vymotá a najde cestu zpátky k ní. Zamířil k výta- hům, když z jednoho vystoupila hezká černoška v bílém  plášti a černých teniskách.

„Doktorko Hopmanová...“

„Jak je na tom Katie, pane Parsoni?“

„Klidně mi říkejte Tony. Manželka odpočívá. Za poslední  hodinu se stahy neopakovaly a děti jsou v klidu. Zůstane  tady do rána – možná i pár dnů – na pozorování. Pořád se ptá  na matku a poslala mě zjistit její stav.“

„Posaďme se, Tony.“

Od dětství pracoval v rodinném obchodě se sportovním  vybavením, který nyní řídil. Měl dobrý odhad na lidi.

„Ne.“

„Je mi to strašně líto, Tony.“ Vzala ho za ruku a vedla ke  křesílkům. „Řekla jsem doktoru Gersonovi, že zajdu dolů,  ale můžu ho zavolat a promluví s vámi.“ NORA   ROBERTS   •   NOVÝ   ZAČÁTEK

„Ne, ne. Neznám ho a nepotřebuju s ním mluvit.“ Tony  ztěžka dosedl a složil hlavu do dlaní. „Nechápu, co se děje.  Nerozumím tomu. Proč zemřeli?“

„Vyhodnocujeme testy. Hledáme druh infekce. Máme za  to, že se nakazili ve Skotsku, protože u vašeho tchána se  objevily potíže ještě před odletem. Katie říkala, že pobývali  na farmě v Dumfries...“

„Ano. Na rodinné farmě – patři jejímu bratranci. Je tam  nádherně.“

„Bratranci?“

„Hughovi  MacLeodovi  a jeho  ženě  Millii.  Musím  jim  zavolat – taky Robovi a Ianovi. Co mám ří



Nora Roberts

NORA ROBERTS


10. 10. 1950

Nora Roberts (tento její pseudonym je zkráceninou jejího vlastního jména Eleanor Marie Robertson) se narodila 10. října 1950 v Silver Springu v Marylandu jako nejmladší z pěti dětí. Navštěvovala nějaký čas Katolickou školu, kde se jí dostalo jisté disciplíny od jeptišek. Ona sama dnes říká: " Můžeš mít všechen talent světa, ale když nebudeš mít disciplínu sednout si a psát, nepovede se ti napsat a publikovat žádnou knihu."

Roberts – Nora Roberts – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.