načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nový tajný deník Hendrika Groena, 85 let - Hendrik Groen

Nový tajný deník Hendrika Groena, 85 let

Elektronická kniha: Nový tajný deník Hendrika Groena, 85 let
Autor:

Holandský stařík je zpět! Pokračování hořkosladkého románu, který se stal světovým bestsellerem. Členové klubu Staří-ale-ne-mrtví přivítali dva nováčky, aby zaplnili mezery, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  209
+
-
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 428
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-7077-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Holandský stařík je zpět! Pokračování hořkosladkého románu, který se stal světovým bestsellerem. Členové klubu Staří-ale-ne-mrtví přivítali dva nováčky, aby zaplnili mezery, které zůstaly po Grietje a Eefje, a Hendrik stále častěji přemítá o životě i smrti. Chybí mu milovaná Eefje a uvědomuje si, jak je čas nemilosrdný. Hendrik se ale nevzdává! Se svými akčními přáteli obnoví po několikaměsíční pauze svůj anarchistický klub a podniknou řadu bláznivých výletů. Ve svém deníku Hendrik dojemně a s laskavým humorem líčí další rok v domově důchodců.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

HENDRIKA GROENA,

MEZINÁRODNÍ BESTSELLER

DOKUD SE ŽIJE

Nový tajný deník

Hendrika Groena, 85 let

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Hendrik Groen

Nový tajný deník Hendrika Groena, 85 let – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


HENDRIKA GROENA,

MEZINÁRODNÍ BESTSELLER

NOVÝ TAJNÝ DENÍK

DOKUD SE ŽIJE

85 LET


DOKUD SE ŽIJE


HENDRIKA GROENA,

NOVÝ TAJNÝ DENÍK

85 LET

DOKUD SE ŽIJE



nový tajný deník Hendrika Groena 7

Středa 31. prosince 2014

Podle statistik má pětaosmdesátiletý muž v tomto posledním dni

roku zhruba osmdesátiprocentní šanci, že se dožije 31. prosince

2015. Vycházím ze statistik Národního kompasu zdraví.

Budu se snažit ze všech sil, ale nestěžujte si, pokud deník, se kterým zítra začnu, nedospěje ke konci. Šance je jedna ku pěti.

Čtvrtek 1. ledna 2015

Dříve strkal Evert petardy nejraději do psích bobků nebo ještě lépe

do koňských lejn, ale ty už se tak často nevidí. Dost ho mrzí, žepetardy bývaly kdysi mnohem menší, než jsou nyní.

„Je docela dost možný, že bych se i s vozíkem vyhodil dovzduchu, jinak bych ale v hale rád vodpálil pár pirátek,“ zněl jehopříspěvek do celodenní diskuze o ohňostrojích.

Navzdory petici obyvatel se naše ředitelka paní Stelwagenová nepokusila zajistit okolo našeho domova zónu bez ohňostrojů. V krátkém prohlášení, které se objevilo na informační nástěnce, uvedla, že to v  tuto chvíli „není strategické“. Za tím něco bude, nový tajný deník Hendrika Groena8 mysleli si někteří obyvatelé. Hlavně ti, kteří nerozuměli slovu strategické. Jiní byli názoru, že Stelwagenová spíš nechtělaupadnout v nemilost u městského zastupitelstva.

Náš klub Staří-ale-ne-mrtví slavil silvestra v  Evertově bytě, kde se může vařit a péct, což jsou v pokojích domova důchodců zakázané činnosti. Ve společnosti skvělých šéfkuchařů vevýslužbě Antoina a Rii si člověk nemůže nechat utéct jedinou příležitost něco ukuchtit.

Ve tři čtvrtě na dvanáct jsme se všichni společně přesunuli ke Greaemovi, protože bydlí ze všech členů klubu nejvýše,v pátém patře. Z  balkonu jsme pozorovali ohňostroj a  Evert za nás všechny odpálil jednu nelegální rachejtli na znamení protestu proti vedení. Byla opravdu krásná.

Jsme zvědaví, kdo to na nás práskne.

Edward se sám od sebe nabídl, že půjde na koberečekk ředitelce, pokud by to zašlo až tak daleko. Slíbil, že pak bude mluvit ještě nesrozumitelněji než normálně a  na příštím setkání klubu podá písemnou zprávu z návštěvy u ředitelky.

Stručně řečeno: nálada byla skvělá.

Ve dvě hodiny jsem byl v posteli. Už je to pár desítek let, co jsem byl naposledy tak dlouho vzhůru. Bravo, Hendriku!

Pátek 2. ledna

Každému dni minulého roku něco chybělo. Celý rok 2013 jsem

si denně poctivě psal deník. Ta hodinka (nebo hodinka a  půl)


nový tajný deník Hendrika Groena 9

psaní mi dodávala pocit, že jsem užitečný a potřebný. Možná je

nedostatek povinností přeci jen tím nejvýznačnějším rysemživota v domově důchodců. Vše je zařízeno. Není potřeba přemýšlet.

Člověk přijímá život jako pudink po lžičkách, pudink bezjakýchkoliv hrudek. Ham, polk, ven.

Mnoho obyvatel je s touto permanentní all-inclusivedovolenou spokojeno, ale mně a několika mým přátelům tato prázdnota bytí v domově důchodců na každodenním štěstí nepřidává.

Rozhodl jsem se, že si v roce 2015 budu zase pravidelně véstdeník. Na jednu stranu proto, abych měl každodenní povinnost, a na druhou stranu také proto, že mě to nutí udržovat pozornost, mít oči na stopkách, nastražené uši a sledovat vývoj událostí v našem domově a ve zbytku světa. Každý den zaměstnám mozek a pěkně si utřídím myšlenky. Mozková gymnastika udržuje pružného ducha. Minulý rok jsem také až příliš často myslel na to, jaká je škoda, že si už nezapisuju, když některý ze seniorů zase něco vyvedl,personál z toho udělal zbytečný rozruch nebo když se ředitelka ke svým podřízeným chovala povýšeně. Zase mám chuť pustit se do psaní.

Sobota 3. ledna

Ředitel jednoho domova s  pečovatelskou službou uvedl v novinách dobrý příklad s pravdivým odkazem: „Jako společnost jsme

si od profesionální pečovatelské péče o  seniory vytvořili určitá

očekávání, která však za současných okolností nemohou býtnalněna.“


nový tajný deník Hendrika Groena10

Neboli: Nelze předejít tomu, že se čas od času nestihnou včas vyměnit pleny, neztratí se protéza nebo že by někdonemusel být na čas připoután k  lůžku. Škoda, ale nedá se nic dělat. Kdyby všichni ti, kteří si neustále hlasitě stěžují, všichni ti senzacechtiví žurnalisté a  všech třiadvacet dohlížejících instancí pečovatelských domovů požadovali, aby tomu bylo jinak, museli by přesvědčit většinu Nizozemců, že je potřeba radikálně zvýšit poplatky za pečovatelské služby. Hodně štěstí!

Osobně ten článek předám naší ředitelce.

Ano, to koukáte, co? Bojácný Hendrik je pryč. Ještě se nedá mluvit o  statečném Hendrikovi, ale před rokem jsem se při Eefjině pohřbu rozhodl pustit tu věčnou ostražitost k  vodě. Stále častěji říkám věci tak, jak jsou, a  většinou se pak cítím skvěle. Předtím musím vždy několikrát polknout, srdce cítím až v krku a  chvíli váhám, ale nakonec skočím z  vysokého můstku přímo do hlubin, abych se pak s  jásotem vynořil. Ostatní členové klubu Staří-ale-ne-mrtví jsou mi přitom nepostradatelnou oporou. Především Evert, můj nejlepší přítel, kterému nedělá absolutně žádný problém říkat věci tak, jak jsou, je můj důvěrník a opora.

Také letos předpovídají hororovou zimu. Navzdory všemdřívějším falešným předpovědím ledových zimních měsíců je tato prognóza opět brána velice vážně. Mí spolubydlící si už pořádně nasyslili. Skříňky přeplněné sušenkami, čokoládami, limonádami a toaletním papírem praskají ve švech. Poslední položka proto, že od určité doby jsme v  rámci úsporných opatření povinni zajišťovat si ji sami. K  utírání je od té doby přistupováno mnohem úsporněji se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Penízeušetřené za toaletní papír musejí být investovány do pracích prostředků.

nový tajný deník Hendrika Groena 11

Neděle 4. ledna

Ředitelka Stelwagenová se za tu dobu už přestala vzrušovat, když

jí donesu nějaký novinový článek nebo jí jiným způsobem poskytnu radu, o kterou se sama neprosila.

Stelwagenová nezná žádný jiný zájem než ten vlastní: dobrou osobní reputaci.

Ta slouží k jejímu klidu a ke spokojenosti obyvatel. Ona ví, že to vím. Také ví, že mám za zády skupinku přívrženců, které není radno podceňovat, a to také nedělá.

Boj mezi ředitelkou a naším klubem je nenápadný a pozvolný. Občas se jedné straně povede nějaké malé vítězství, jindy se zase zadaří na té druhé. Nikdo nemá zájem na otevřené válce. Na to jsou zájmy až moc velké.

„Moc vám děkuji, pane Groene. Zase jste našel něco, co bychom případně mohli využít k našemu prospěchu?“

„Přesně tak. Takový zajímavý článek o jednom vašemkolegovi. O očekáváních v souvislosti s pečovatelskými službamia otevřenosti ohledně tohoto tématu.“

„Jsem velký zastánce otevřenosti. Otevřenost všude, kde to jen jde. A vždy ve prospěch všeobecného zájmu.“

„Všeobecný zájem je široký klobouk, pod který se toho dá hodně schovat, paní Stelwagenová.“

„To máte naprostou pravdu, pane Groene.“

Zhruba v takovém duchu probíhají naše rozhovory. Většinou se z nich pak musím chvíli vzpamatovávat, ale stojí mi to za to. Trocha adrenalinu ve správnou chvíli není na škodu. nový tajný deník Hendrika Groena12

Pondělí 5. ledna

Včera odpoledne bylo krásně, a  tak jsem se rozhodl vyzkoušet,

jestli ještě dojdu ke svým lavičkám. K první lavičce je to 400metrů, pak 600 metrů k druhé lavičce a na závěr opět 400 metrů zpět

domů. Vzdálenosti odhaduju.

Došel jsem se k nim bez problémů. Můj akční rádius zůstává už rok stále stejný a troufám si spokojeně tvrdit, že v tomtopříadě je neměnný stav pokrokem.

Pro mě platí: nejrychlejší způsob, jak se někam dostat, je dělat vše pomalu. Pak se nestane, že bych se někde mezi dvěmalavičkami zhroutil. Pohybovat se pomalu a vypadat u toho jakž takž vitálně, to ještě nezvládám. Odmítám chodítko a  spoléhám se na hůlku, která patřila ještě mému otci a kterou máchám trochu moc vysoko do vzduchu.

Jinak se při sezení na lavičkách snažím působit co nejživěji. Hrdý Hendrik. Bůhvíproč.

Každodenní psaní deníku mi jde opět skvěle k  duhu. Jsem rád, že jsem se zase chopil pera, a lituji, že se jsem se ho celý rok nedotkl.

Jak kdysi říkávala moje žena: Budeš litovat jen věcí, které jsi neudělal.

V následujících dnech zkusím ve zkratce načrtnout, covšechno se v onom ztraceném roce 2014 v našem domově událo.

nový tajný deník Hendrika Groena 13

Úterý 6. ledna

Nejvýznamnější událost roku 2014 se stala, když měl nový rok

teprve dva dny: Eefjin pohřeb. Než ji poklop rakve zahalil dověčného stínu, ležela tam má drahá jako Sněhurka v letech.

Poslední rozloučení bylo důstojné, hrála krásná hudba a padlo mnoho hezkých slov. Ale ani tohle všechno mě nedokázalo utěšit.

Hlavním důvodem, proč jsem celé měsíce neměl chuť psát, bylo, že mi chyběla Eefje. Pokaždé, když jsem si sedl k počítači, okamžitě jsem naťukal její jméno, obrazně řečeno. Čas léčilsmutek velmi pomalu.

Další důležitou událostí bylo, že Grietje se v listopadupřestěhovala „na druhou stranu“, na uzavřené oddělení. Pan Alzheimer udeřil rychleji, než se čekalo. Stále častěji se ztrácela. Doslova, když hledala svůj starý byt na jiném patře, a obrazně, kdyžneměla potuchy, k čemu slouží čajová konvička. Až do jejího odchodu jsme se hodně nasmáli. I ve svém zmatku byla Grietje vždy stále dobře naladěná. Žádná zloba a žádný strach. V dobrém rozmaru pochodovala sem a tam za vozíčkem, kterým se stěhovaly její věci.

Takový průběh demence by chtěl každý. Při návštěvách jsem ale zjistil, že Grietje je místní bílou vránou.

V Hillegomu vybrali z domova s pečovatelskou službou Den Weeligenberg skupinu dementních obyvatel, kteří šli opět bydlet samostatně. Sice do bytů přidružených k domovu, ale přece.Důkladně jsem se na našem uzavřeném oddělení rozhlížel, alenezahlédl jsem nikoho, komu bych opět svěřil klíče k jeho vlastnímu nový tajný deník Hendrika Groena14 pokoji. Jedině pokud by šlo o  testování krizových scénářů: Co dělat v případě záplav, požáru nebo výbuchu? Že by v Hillegomu izolovali některé pacienty příliš brzy? Paní Quintová, pesimistka z povolání, předvídala atentát napaeže Františka. S půlkou sušenky v puse to viděla naprosto jasně: „Ten se nedožije konce roku, ať se budem modlit sebevíc.“ Přitom kolem sebe vesele prskala drobky.

Evert se s  ní chtěl vsadit o  sto eur, že tento milý Ježíšův náměstek si to bude pln života vykračovat po zemi i prvního ledna 2016, ale paní Quintová své předpovědi zas až tolik nevěřila.

Musím říct, že František má mé sympatie už jen proto, žejezdí v bílém Renaultu 4 z roku 1984.

Co se stalo s tím divným papamobilem?

Středa 7. ledna

Pro náš klub Staří-ale-ne-mrtví byl rok 2014 přelomový.Společně s Eefje odpadl i jeden pilíř klubu a Grietje musela na jaře také

omezit účast na našich výletech, protože se čím dál častějistávalo, že si chtěla na vše sáhnout, což například v  nově otevřeném

Rijksmuzeu vyvolalo konflikt s ochrankou v sálu.

„Chci jen zjistit, jaké je to na omak.“

„To opravdu nejde, paní.“

„Ach tak, tak to už to opravdu nikdy neudělám.“ O dva sály dál na svůj slib už zase zapomněla.

nový tajný deník Hendrika Groena 15

Mám ale také dobré zprávy: Rozšířili jsme se o dva nové členy. Na

mé doporučení byl na jaře přijat pan Geert Hoogdalen, můjmálomluvný přítel a vlastník elektroskútrového ferrari. Krátce nato

nominoval Edward paní Van der Horstovou.

Považoval za praktické mít určitou kompenzaci své afázie, kvůli které je stále těžší mu rozumět, a zároveň takékompenzovat Geertovu mlčenlivost. Leonie van der Horstová mluví ráda, je veselá, trošku ztřeštěná a plná nápadů. A má ráda Everta,kterému to až tak po chuti není, což Leonii opakovaně svádí, aby ho až příliš často hladila po jeho lysé kebuli.

Stručně řečeno: dva nové přírůstky do klubu. Nový zákon o péči je už dva měsíce tématem rozhovorů. Ačkoliv nikdo ještě nedostal ani o šálek čaje méně, někteří obyvatelé tvrdí, že už na vlastní kůži pociťují dopady úsporných opatření.

Když jsem požádal paní Slothouwerovou, kterou je vždy slyšet ze všech nejvíc, jestli by mohla uvést nějaký příklad, nevymyslela nic lepšího než: „A  tady máme zase pana Groena a  ty jehopříklady.“

Dříve tvořila paní Slothouwerová společně se svou sestrou duo, které se nedalo vystát. Po loňském úmrtí sestry přebrala pozůstalá Slothouwerová všechnu zlomyslnost své sestry na sebe.

Dostalo se mi podpory. „No já tady s  váženým zastupitelem Groenem souhlasím, paní Slothouwerová, uveďte nějaký příklad,“ prohlásil Graeme. A najednou ji téma už nezajímalo. nový tajný deník Hendrika Groena16

Čtvrtek 8. ledna

Zprávy o  útoku na francouzský časopis Charlie Hebdo mě silně zasáhly. Už se mi nestává tak často, že by mě nějaká událost

ve zprávách rozhodila, ale včera jsem byl celý den úplně mimo.

A jako by se snad domluvili, zdrželi se mí spolubydlící obvyklých

nesmyslných komentářů. Jen Bakker byl toho názoru, že by měli

zavřít každého cizince s bradkou.

„Myslíš třeba Mikuláše nebo Santa Clause?“ zeptala se Leonie.

„Ne, ty samozřejmě ne. Jen snědé a černé lidi.“

Člověk by mu nejradši zalepil tu jeho hubu nějakou pevnou páskou. V té by byla jen jedna malinká dírka na brčko, kterým by mohl nasávat tekutou stravu.

Co je mi známo, tady u  nás nikdy nebydlel žádný vyznavač islámu. Předpokládám, že turečtí a maročtí senioři tráví poslední dny ve své rodné zemi nebo sedí zavřeni v  bytech svých dětí se schodištěm jako nepřekonatelnou bariérou.

Mezi zaměstnanci muslimové jsou, ale nikdo z obyvatel ještě nikdy nezapředl hovor o Alláhovi s uklízečkou nebo pomocnicí se zahalenou hlavou. Nic o nich nevíme a oni nevědí nic o nás.

Možná jsem se o tom někdy už zmínil, ale mám s bohemdohodu, že se nebudeme navzájem obtěžovat. A takový bůh, který z  jakéhokoliv důvodu slibuje dvaasedmdesát panen, mi připadá jako nejhloupější ze všech bohů. A to pomíjím fakt, že každému trochu normálnímu chlapovi za pár měsíců nezbyde panna ani jedna.

A jaká je vlastně odměna pro ženy?

nový tajný deník Hendrika Groena 17

Za chvíli nastane minuta ticha. Rád bych držel pero zdvižené ve vzduchu, ale obávám se, že by to nebylo pochopeno.

Pátek 9. ledna

Akční skupina za delší nezávislé bydlení rozeslala všem starostům dopis, ve kterém vyzývá, aby se více věnovali transformaci

v péči o seniory. Důchodci nemají rádi změny, ale transformace

není tak hrozná.

Kdysi bylo cílem domovů důchodců dodržovat zásadu tří K: komfort, kontrola a kontakt. Světe, div se, ale tato tři K se kamsi vytratila.

V  současnosti musí staří lidé zvládat bydlet samostatně, co nejdéle to jde. Zní to hezky, ale má to mnoho háčků. PodleCentrálního statistického úřadu je až 300 000 starých lidí extrémně osamělých. Nejvíce z  nich bydlí doma a  budou tak podle nové koncepce extrémně osamělí, co nejdéle to půjde.

Popereme se s tím. Myšlenka, že komfort, kontrola a kontakt by měly být zajišťovány prostřednictvím domovů důchodců, je fajn. Jen to provedení pokulhává. Domovy důchodců zajišťují přehnaný dohled, nesamostatnost a zlenivění.

Člověk se všude dočítá o skupinkách seniorů hledajících novéformy společného bydlení, aby se jim dostalo... ano, onoho: komfortu, kontroly a  kontaktu. Jenže to nejsou senioři daleko za osmdesátkou, ale finančně zajištění a vitální šedesátníci a sedmdesátníci plní nápadů.

Tak, tohle téma můžeme zase na chvíli odložit do šuplíku. nový tajný deník Hendrika Groena18 Na rok 2015 jsem si dal dvě předsevzetí. První je dožít se roku 2016 a druhé, že každý den něco vyhodím. Lidé jsou sběratelé. Není to tak dávno, co se vyklízel pokoj po jedné zesnuléobyvatelce. Našly se v něm desítky balíků cukru, kostek mýdla,kelímků másla a kartonů trvanlivého mléka. Dalo by se říct, že všeho, co bylo za války na lístky. Mimo to ještě skříně plné zbytečností: vázičky, hrníčky, obrázky, talířky, svíčky, lahvičky a  plechovky. Rozhlédl jsem se tehdy kriticky po svém pokoji: plno zbytečných krámů.

Vlastně bych měl každý den vyhodit jednu zbytečnou věc. Když si koupím něco nového, musím ten den vyhodit dvě věci. Na konci roku tak budu mít o 365 zbytečností méně.

Sobota 10. ledna

Ještě k roku 2014.

Klub Staří-ale-ne-mrtví se pomalu vzpamatovával z  Eefjiny smrti a Grietjina odchodu. Ke konci jara jsme znovu začalipořádat výlety. Nová šňůrka perel. Tehdy se jasně ukázalo, žepotřebujeme nové výzvy a novou inspiraci, abychom neutonuli v apatii. Domluvili jsme se, že nedopustíme, abychom ještě někdy jen tak zahodili několik měsíců. Nebožtíci, i  když velmi blízcí a  drazí, nebudou v našem případě omluvou.

„Pak může člověk zůstat v akci!“ zahlásil Evert a nahlasuvažoval, jestli existuje workshop malování rakví. „Aby šel člověk pod zem trochu zvesela.“

nový tajný deník Hendrika Groena 19

Zatím nic nenašel, takže je to podle něj díra na trhu. Oznámil také, že chce, abychom na jeho pohřeb přišli vesele a barevněoblečeni. Platí to i pro nosiče rakve. Jestli bychom na to prý mohli dohlédnout. Máme novou obyvatelku, která dnes odpoledne u čaje naposezení spořádala deset velkých skořicových sušenek. Zhruba u čtvrté sušenky se okolo ní pomalu rozhostilo ticho a pak skupinka asi šesti obyvatel už jen bez dechu přihlížela, jak jí v malé puse mizí jedna sušenka za druhou. Bylo to její vlastní balení sušenek,takže sestra jí na to nemohla nic moc říct. Ale při osmé sušence se už neudržela.

„Paní Lacroix, je to rozumné?“

„Pst,“ pokusila se říct s plnou pusou. Alespoň to tak znělo.

Po desáté sušence se rozhlédla okolo sebe a zeptala se, jestli si někdo dá také.

„Proč to děláte?“

„Jsem performerka,“ odpověděla.

„A máme to tu zase...,“ řekl pan Bakker.

„Co že je?“ ptala se paní Duitsová.

Tuto příhodu mám z první ruky od Edwarda. Byl u tohoa přišlo mu to úžasné.

Musím se s paní Lacroix seznámit. nový tajný deník Hendrika Groena20

Neděle 11. ledna

Z  průzkumu vyplývá, že osmdesátníci jsou ve svém věku šťastnější, než když jim bylo čtyřicet let. Ve čtyřiceti se pocit štěstí

nachází na bodu mrazu. Člověk si v tom období dělá starosti jak

o své rodiče, tak o své děti a zaměstnání se také postaráo pořádnou dávku stresu.

Toto jsou závěry jednoho osmdesátiletého profesora. Ten ví, o  čem mluví. Ale navštívil snad někdy tento profesor, jistý pan Vaillant, nějaký domov důchodců, jako je třeba ten náš? Pak by totiž věděl, že to, co vyzařuje z  místních osmdesátiletých obličejů, není zrovna štěstí. Že senioři dokáží své štěstí velmi dobře skrývat.

Možná by nám měl přijít dát pár přednášek, aby nám tovysvětlil. Je to koneckonců tak trochu teď, nebo nikdy, když jde o to být šťastný.

Jako příklad bych uvedl počasí.

Už skoro týden panuje vichřice a poté, co síla větru na chvíli klesla na stupeň šest, očekáváme v následujících dnech zasestueň osm. Pokud by člověk byl alespoň z poloviny tak šťastný, jak profesor tvrdí, určitě by nenechal fujavici, aby mu na mnoho dnů narušila jeho štěstí. Naopak: Člověk si vyjde na ulici a  nechá si větrem čechrat vlasy.

To se ale nestává moc často. Většinou všichni nadávají, že mají rozcuchaný účes. Jako by tolik záleželo na tom, aby těch posledních pár vlasů bylo srovnáno do latě. Sám jsem přišel na to, že můj elektroskútr je docela citlivý na boční vítr. Dnes ráno

nový tajný deník Hendrika Groena 21

jsem se málem převrátil, když jsem kvůli prudkému nárazuprůvanu, který vznikl mezi dvěma věžáky, škrtnul o obrubník. Právě

včas jsem veškerou váhu přenesl na opačnou stranu a dopadl tak

zpět. Za sebou jsem zaslechl Geerta, jak se mi hurónský směje ze

svého elektroskútru. O pár set metrů dál jsem se mohl potrhat

smíchy já, když on dostal plný zásah od auta, které vedle něj

projelo kaluží. Dva staříci-uličníci za tichého, větrného nedělního rána ve čtvrti Amsterdam-sever. Pošetile šťastni v  nečase

a větru.

Pondělí 12. ledna

Tělesné neduhy se nevyhýbají ani členům klubu Staří-ale-ne-mrtví. Nechci naříkat, ale je potřeba s  tím počítat: Evert je na

vozíku a  má cukrovku. Antoine a  Ria představují klasické duo

chromého se slepým: on má revma, ona špatně vidí. Edwardovi není po mrtvičce skoro rozumět. Geert má vývod a  poruchu

spánku. Leonie má silný třes a  je inkontinentní. Já se zadýchávám, špatně chodím, mám únik moči a  čas od času mě chytne

dna. Jen Graeme je na tom ještě skvěle.

Obdivuhodný seznam neduhů, jen co je pravda, že?

V rámci klubu jsme udělali jasnou dohodu: je zakázáno si na zdravotní problémy stěžovat, ale povoleno si z nich dělat legraci. Neskutečně to pomáhá. Společně se našemu neštěstí hodně nasmějeme. Život s omezeními, která s sebou tělesný úpadekpřináší, je tak o něco jednodušší. nový tajný deník Hendrika Groena22

Při jedné víceméně náhodné schůzi klubu Staří-ale-ne-mrtví se zrodil skvělý plán. Nechtěně jsme si s  pořádáním výletů dali zimní přestávku, a to až do období po svátcích, ale nikomu senelíbilo, že bychom se tak dlouho neměli na co těšit. Ria a Antoine včera u čaje tak trochu váhavě představili svůj nápad na další typ aktivity.

„Vlastně jsme mysleli na něco s jídlem.“

„Téda, to je ale překvapení,“ zareagoval Edward.

„Napadlo nás, že by mohlo být fajn, kdybychom třeba jednou za měsíc všichni společně vyrazili někam na jídlo a  restauraci by pokaždé vybral někdo jiný a také typ kuchyně by byl pokaždé jiný.“

„Tak,“ na to Evert, „a to se vám zdá jako fajn plán?“

Ria a Antoine vypadali trochu zmateně. „Nemusíme to dělat.“

„Upřímně řečeno mi to připadá jako... skvělej plán,“ dodal Evert, pusu od ucha k uchu. „Jen bychom to možná mohli dělat častěji.“

A  tak bylo rozhodnuto: jednou za tři týdny vyrazíme do restaurace s  pokaždé jiným typem kuchyně a  ve výběru restaurací se členové klubu budou střídat. Čínská a italská kuchyně jsou z  účasti vyřazeny. Tento projekt nenahrazuje, jen doplňuje naši sérii výletů, která brzy zase začne.

Úterý 13. ledna

První slavnou nizozemskou osobností, která letos zemřela, je

módní návrhář Frans Molenaar. Spadl ze schodů a už se nezvedl.


nový tajný deník Hendrika Groena 23

Zvláštní muž ze zvláštního světa haute couture. Světa naprosto

mimo realitu.

„Navrhujou jen maškarády. To přece nikdo nenosí,“ mínila paní Van Diemenová.

„Takový klobouk můžete rovnou použít jako deštník,“ okomentovala její sousedka středně velké UFO na modelčině hlavě.

„A  vždycky jsou teplí a  vždycky kolem sebe mají jen ty nejhezčí ženský,“ prohlásil pan Dickhout s opovržením v hlase.

„No, jestli máš rád kostry potažené kůži. Není na nich ani za nehet masa,“ shledával naproti tomu jeho soused.

Frans Molenaar by nad těmito analýzami jistě jen ohrnul svůj pedantský nos.

My tady v  domově už opravdu nejsme moc v  obraze, co se módy týče. Jen na trend padajících kalhot, rozkroku u kolena volných kšand reagujeme opravdu pohotově. To je totižv „opravdovém“ světě mezi frajerskou mládeží vážně in. Dalo by se říct, že na tomto poli udáváme tón.

Evert se včera před večeří zastavil na panáka, protože mudošly jeho vlastní zásoby a nechtělo se mu v tom nečase vyrazit do večerky. Jednou dokonce požádal ředitelku, jestli by náš krámek dole nemohl nabízet také alkohol. Ne, z  „licenčně-technických“ důvodů to nebylo možné.

„Mimochodem čekám, že až natáhnu bačkory, dostanu od diskontu s  alkoholem Gall&Gall hezký věnec,“ řekl mi Evert, „protože jsem zůstal věrným zákazníkem, i když mám cukrovku. Zářný příklad tvrdohlavosti.“

Můj přítel byl minulý rok, světe div se, ušetřen nových amutací a  dalšího utrpení. Vlastně na tom vozíku vypadá docela nový tajný deník Hendrika Groena24 dobře. Ostrý jako břitva. V  žádném případě nesmí zemřít dřív než já. Takže mu nalívám malé panáčky. Evert si na svůj vozík sám přimontoval držák na lahve, ale já trvám na tom, abypálenku zase schovával do lednice.

„Ne že bych chtěl být jako nějaký ras, drahý příteli.“

„Jdi do háje, Groene.“

Středa 14. ledna

Drby živí jeden mysteriózní jev.

Už popáté se na velmi zvláštním místě našlo jablko. První bylo nalezeno před pár dny ve výtahu, pak někdo našel další přede dveřmi, dvakrát leželo na různých chodbách a dnes ráno plulo jedno Granny Smith v  akváriu. Naštěstí nezemřela žádná rybička. Protože drobné události bývají v našem domově při nedostatku těch významnějších s  oblibou nafukovány, stala se skutečnost, že někdo „všude možně“ jen tak pokládá jablka,tématem dne.

Upřímně přiznávám, že páté jablko leželo původně vedle akvária. Do něj jsem ho hodil já. Šlo to samo od sebe. Na chodbě nebyl nikdo, kdo by mě mohl vidět. Aby bylo jasno: nejsem to já, kdo ta jablka roznáší. Doufám, že pachatel je teď, když se jedno jablko ocitlo v akváriu, do určité míry zmaten.

Podle paní Schaapové nemůže být pět jablek téměř určitěžádná náhoda. Dobrá práce, Sherlocku Schaape.

Lidé si navzájem začali zkoumat mísy s ovocem.

nový tajný deník Hendrika Groena 25

Ve vichru a dešti jsem se jel projet na svém elektroskútrua zahlédl jsem první rozkvetlé narcisy. Pro ty, kdo mi nevěří: na trávníku

na konci ulice Kamperfoelieweg. Sněženky jsem viděl už minulý

týden, to není nic až tak mimořádného, ale narcisy v lednu, to už

je přeci jen trochu na hlavu.

Rád bych někde na vodě našel nějakou tlustou vrstvu ledu, natolik tlustou, aby se na ni dalo vjet s  elektroskútrem. Poprvé po letech bych se zase odvážil na led. Ovšem pod podmínkou, že by tam byl příhodný nájezd a  výjezd. Představa, že bych na elektroskútru mohl po zamrzlém Gouwzee dojet z  Volendamu do Markenu, mi připadá naprosto skvělá. Geert mi slíbil, že se na svém Ferrari-skútru přidá.

Čtvrtek 15. ledna

Dnes se ve výtahu objevila mandarinka.

„Už jsme si docela zvykli na ty jabka a teď zas tohle,“ vzdychla si paní Schaapová.

Ovoce je největším tématem hovorů u  kávy a  čaje. Někteří obyvatelé jsou z  toho opravdu nervózní. Myslí si  totiž, že je to předzvěst nějaké katastrofy.

„Je to jen mandarinka. Žádná bomba,“ uklidňovala lidi sestra.

Uzavřeli jsme s Evertem sázku. Já si myslím, že ovoce podomově rozmisťuje někdo z personálu, on si myslí, že pachatelem je někdo z obyvatel. Výhra: kniha dle výběru poraženého. Evertmusel odpřisáhnout, že není tím, kdo ovoce roznáší. Nejprve jsme se nový tajný deník Hendrika Groena26 chtěli vsadit, co se asi najde příště, ale jeden druhému jsme ani za mák nevěřili. Kdyby například tipoval on, že příště se najde banán, během čtvrthodiny by někde v květináči ležel banán.

Mezitím dostali zaměstnanci od Stelwagenové pokyn, aby byli extrémně ostražití. Slyšel jsem to od paní Moralesové. Docelanedávno u nás začala pracovat jako ošetřovatelka. UkecanáŠpanělka, která pro mě má slabost. Často začíná větu: „Nikomu toneříkejte, ale...“ a k tomu si přimyslete srandovní španělský přízvuk.

Asi v ní zase mám užitečný „dobře informovaný“ zdroj z řad zaměstnanců. Dříve zastávala tuto úlohu má dobrá kamarádka Anja Appelboomová, která dlouho pracovala v kancelářiředitelky Stelwagenové a která mě pravidelně zásobovala informacemi, jež nebyly určeny obyvatelům. Stelwagenová poslala Anju do předčasného důchodu.

Co se týče informovanosti obyvatel, zastává naše ředitelka heslo: sladká nevědomost. Mám dojem, že Stelwagenová považuje za správné nezahlcovat obyvatele informacemi, ze kterých by mohli být nervózní. Nepovažuje staré lidi za plnohodnotné jedince a není jediná. Například já sám s ní v mnoha případech souhlasím. Pokud člověk s lidmi léta jedná jako s malými dětmi, začne se většina z nich automaticky také dětinsky chovat.

Pátek 16. ledna

Vitalita místních obyvatel se v posledním roce nezlepšila,bohužel. Opustili nás ti nejslabší a  nejstarší a  nenahradili je fit


nový tajný deník Hendrika Groena 27

sedmdesátníci, zato jsme přivítali nebožáky daleko zaosmdesátkou.

Rekord v nejkratším pobytu drží paní, jejíž jméno jsme se ani nestihli dozvědět. Po dni a  půl od chvíle, kdy na vozíčku překročila práh našeho domova, jej zase zadními dveřmi v dřevěné rakvi opustila. Možná na ni byly emoce z přestěhování přespříliš.

„Vypila jenom jeden šálek čaje!“ zopakovala čtyřikrát paní Duitsová.

„To jo, no a?“ na to Bakker. Také čtyřikrát.

Někdo položil otázku, jestli zesnulá musela zaplatit celýměsíční nájem.

Podle nových směrnic mohou jít lidé do domovas pečovatelskou službou, pokud se o sebe téměř nedokáží postarata potřebují tedy hodně péče. Nové obyvatele dělí už při jejich příchodu jen malý krůček od smrti nebo oddělení se zvýšenou péčí.

Zdraví obyvatelé jsou v menšině. Průměrný věk se blížídevadesátce. Rychlost, s jakou se tady lidé střídají, stále stoupá. Nikdo z toho nemá radost.

V naší „tělocvičně“, nepoužívané místnosti, byl nalezenananas. Pachatel teď očividně přešel na větší druhy ovoce.

Je to vtipné, že? Jak může něco tak hloupého, jako je opuštěné ovoce, vyvolat tolik povyku. Za normálních okolností nemají naši obyvatelé problém vyřešit nejbizarnější komploty bez mrknutí oka, ale v tomto případě jsou bezradní. Neví si s tím rady. Je to zvláštní.

„Vůbec tomu nerozumím. Kdo dělá něco takového?“ je nejčastěji zaznívající analýza.

Záhadě by ještě přispělo, kdyby rozmisťování ovoce přestalo a pachatel by nikdy nebyl odhalen. To by naše sázka byla k ničemu. nový tajný deník Hendrika Groena28

Sobota 17. ledna

Přísnější kritéria pro přijetí do domova s pečovatelskou službou

vedou nevyhnutelně k  neobsazenosti domovů. Do roku 2020

musí osm set z dvou tisíc domovů s pečovatelskou službouukončit svou činnost. To je jeden ze dvou a půl. Zároveň to znamená,

že v následujících pěti letech dojde k mnoha nucenýmstěhováním, protože vedení se zavřením domovů nebude čekat, dokud

poslední obyvatel laskavě nevypustí duši.

Před rokem a půl nás tady v domově vystrašili s plány napřestavbu. Všichni si pořádně oddechli, když byly smeteny ze stolu. Ona úleva ale možná nebyla na místě. Můj selský rozum mi říká, že pokud není v plánu tento domov rekonstruovat, je dost dobře možné, že se přesunul na seznam „k demolici“.

Chystám se na to brzy zaujatě zeptat paní Stelwagenové. My si stěžujeme na všechen ten přehnaný dohled, který musíme snášet, ale vždycky to může být horší. Deník Algemene Dagblad informoval, že jistá Sientje van der Lee (91) nesmí pěstovatkvětiny na balkoně svého bytu přidruženého k  domovu důchodců, protože překážejí službě, která každého půl roku chodí umývat okna. A také proto, že z nich sem tam opadávají listy. Bytovákororace De Woonveste přikázala rostliny odstranit. Sientjepracovala celý život na farmě. S povzdechem říká: „Musím kolem sebe mít zeleň,“ a  rychle jedná: vyvěsila banner s  nápisem „RUCE PRYČ OD MÝCH KYTEK“. Vedle takových problémů tak trochu bledne všechno to pozdvižení okolo atentátů v Paříži a Bruselu.

nový tajný deník Hendrika Groena 29

Neděle 18. ledna

Zítra večer se koná schůze klubu Staří-ale-ne-mrtví. Naprogramu je naplánovat návštěvy restaurací a vytvořit nové schémavýletů.

Zimního spánku už bylo dost. Je čas na trochu vzrušení. Schůze se koná u Geerta, podle jehož slov jsou „přípravy v plném proudu“.

Kromě běžných úspor došlo také k převedení pečovatelských služeb z rukou státu na obce, aby se tak rozhodovací pravomoci dostaly blíže ke svým koncovým uživatelům.

Tato úsporná opatření se docela povedla, což se nedá řícto procesu decentralizace. Obecní rady, které najednou získalyrozhodovací pravomoci, se totiž hromadně rozhodly pro zpětnoude-decentralizaci. Aby ušetřily, spojily se desítky obcí a začaly spolupracovat na pořízení co nejlevnější péče.

Takže místo jednoho ministra nebo státního tajemníka se teď do „sektoru pečovatelských služeb“ míchá, střelím od oka, 37členů zastupitelstev z 37 měst a obcí. Na ty nedohlíží 150 členůposlanecké sněmovny, ale 500 členů rady, kteří obhajují napříkladzájmy vesnice Lutjebroek, zastoupené sdružením Lutjebroek vpřed. Jsem zvědavý, co to přinese nám.

Ostatně myslím si, že obyvatelé Lutjebroeku, tedy „Pidi gatí“, mají už po krk toho, že jen kvůli názvu vesnice jsou neustáleterčem posměchu číslo jedna.

Mého přítele Edwarda zajímalo, proč vlastně prorok Mohammed nesmí být vyobrazován. Dobrá otázka, na kterou nikdo nový tajný deník Hendrika Groena30 neznal odpověď. Evertova myšlenka, že prorok „možná šilhal jak meloun“, byla slušně odsunuta do pozadí poté, co nedokázal odpovědět na několikrát položenou otázku „jak takový meloun šilhá?“.

A  nepozorovaně jsem se zase dostal k  ovoci: včera se našel v kuchyňce banán. Kolují zvěsti, že personál organizujehromadný hon na pachatele. Zatím bezúspěšně. Ředitelka vyzvala obyvatele, aby zachovali klid. Podobné výzvy mívají většinou opačný efekt, to by Stelwagenová měla už pomalu vědět.

Pondělí 19. ledna

Minulý víkend probíhaly dny počítání ptáků. Musel jsem při tom

myslet na svou zesnulou přítelkyni Eefje, která v  těchto dnech

sedávala za oknem a hodinu nerušeně a s láskou počítala vrabce

a sýkorky.

Nemohl jsem jí s tím pomáhat. „Účastnit se mohou jenopravdoví milovníci ptactva, Henku. Ty jsi jen hledač štěstí, kterýroztyluje. Přijď za hodinku.“ A při tom se tak hezky smála. Vždycky jsem pak úplně roztál. Chybí mi. Zamilovanost jen málokdydojde šťastného konce.

Od paní Moralesové jsem se dozvěděl, že naše ředitelkazvažuje vyhlášení zákazu používání mobilních telefonů v  jídelně v době, kdy se podává jídlo. Ne že by se tam tak častotelefonovalo, ale když už na to dojde, vyslechne si hovor celá jídelna. Jako by to měli slyšet i venku.

nový tajný deník Hendrika Groena 31

„KDE JSI? ... U STOLU ... KAPUSTU S KARBANÁTKEM ... JDE TO ... NE, ŠPATNĚ, NEZAMHOUŘIL JSEM OKA ...URČITĚ KVŮLI TOMU POČASÍ ... KDY SE ZASE ZASTAVÍŠ?“

A v tomhle duchu to pokračuje.

Senioři a  moderní způsob telefonování, to nejde moc dobře dohromady. Ze všeho toho nepochopitelného pípání a  zvonění jsou nervózní. Nejraději by s sebou všude tahali bezdrátovýbakelitový přístroj, na kterém by čísla mohli vytáčet pěkně postaru. Kvůli těm malým tlačítkům a čudlíkům se pravidelně při prvním pokusu o vytočení čísla dovolají někam jinam. „KDO JE TO??“

Takový dočista malinkatý tenký telefonek a ještě k tomu celý telefonní seznam uvnitř, to je mi něco! Dokonce i extra velkáčísla pro staré oči a klepající se prsty poskytují jen částečnou útěchu. Na záchodě leželo kiwi.

Stelwagenová není nadšená. Nedokáže pochopit něco tak nicotného, jako je sem tam položený kousek ovoce, a  pociťuje to jako podrývání své moci. Hlavně proto, že tyto incidenty jsou již několik dní hlavním tématem rozhovorů mezi místními obyvateli.

Neskutečně mě to fascinuje. Evert slíbil, že pokud bude pachatel dopaden, daruje mu obrovský koš ovoce.

Úterý 20. ledna

Včera bylo modré pondělí. Toto třetí lednové pondělí bylo vyhlášeno nejdepresivnějším dnem roku. Kým? Nemám páru. Ale


nový tajný deník Hendrika Groena32

náš klub se neúčastní. Ten pořádal bujarou schůzi členů, kterou

hostil Geert. Bylo to poprvé, co se klub sešel u Geerta, a ten se,

co se jídla a pití týče, mohl přetrhnout. Myslím, že o alkohol má

do léta vystaráno. Udělal takové zásoby všech druhů nápojů, že

kdyby se všichni rozhodli pít celý večer například jen pivo, byl

by ho dostatek. A  to platilo také pro všechny barvy vína, kolu,

vodu, džus, pálenku, likér a koňak. Měl dokonce i lahevrybízovice, netušil jsem, že ta ještě existuje. K  tomu takové množství

občerstvení, jako bychom za sebou právě měli hladovou zimu.

Každý si domů odnášel krabičku s výslužkou. Evert s extravelkou, protože jako jediný má psa. Jeho Mo je největší všežrout ze

všech psů. Je jedno, co v něm přistane, všechno vykálí. Evert se

nabídl, že kdyby se nějaké lahvi blížilo datum spotřeby, přijde ji

pomoct zpracovat.

„Jen abychom zbytečně neplýtvali,“ tvrdil s úšklebkem. U něj také platí, že je jedno, co v něm přistane.

Jídlo, pití, smích... Tak tak, že nám zbyl ještě čas na samotnou schůzi.

Sestavili jsme dvě schémata, jedno pro projekt návštěvrestaurací ze všech koutů světa a druhé pro novou sérii klubovýchvýletů. Plán je takový, že letos někam vyrazíme alespoň jednou za dva týdny.

Založili jsme fond pro méně zámožné členy, ze kterého bude možno čerpat, bude-li to potřeba. S tím neměl nikdo sebemenší problém. Byl jsem zvolen pokladníkem a  sám jsem vložil anonymní základ. Jsem koneckonců dobře zajištěný muž. Členové klubu si u  mě mohou diskrétně zažádat o  finanční podporu. Chystáme se fondem prohnat pořádný balík.

nový tajný deník Hendrika Groena 33

„Neměj žádné úspory, až natáhneš bačkory“, tak zní našeprvní oficiální klubové motto. Hledáme ještě další hesla. A klubovou píseň. Je to tak, byl to docela sentimentální večer.

Už dopředu jsme upozornili Geertovy sousedy, že je možné, že budeme trošku hluční. Pokud by jim to vadilo, jestli by to mohli přijít říct nejprve nám a až pak ředitelce?

Evert trval na tom, že „se o  to postará“. Neočekávám žádné dodatečné stížnosti.

Středa 21. ledna

Den, kdy zemřela moje malá holčička. Dětské kolo ujelo o  půl

metru doprava nebo doleva a zřítilo se z příkrého svahu dostrouhy. Já jsem opravoval písemné práce a  moje žena věšela prádlo.

Oba jsme si mysleli, že na malou dohlíží ten druhý.

Celoživotní zármutek, celoživotní nesmyslné výčitky svědomí.

Čtvrtek 22. ledna

Včera se nenašlo žádné ovoce, což se stalo rozsáhlým tématem

hovoru. Zvláštní, celá léta nikdo nenarazil ani na jednu osamělou

kuličku hrozna a nikdo o tom nemluvil. Teď lidem chybí jablko

nebo hruška už po jednom dni. Doufám, že záhada nezůstane

navěky nevyřešena.


nový tajný deník Hendrika Groena34

Příští čtvrtek se chystáme poprvé vyrazit do restaurace. Bude ji vybírat Edward. Evert tipuje argentinskou restauraci a chce se vsadit deset ku jedné. Jen s Edwardem ne.

Poté, co v jednom týdnu došlo ke dvěma srážkámelektroskútrů, byla na chodbách v několika nebezpečně nepřehlednýchrozích a křižovatkách nainstalována zrcadla. Naštěstí byl jen jeden lehce zraněný a  nějaké ty materiální škody. Ztráty na životech kvůli dopravní nehodě v  domově důchodců by určitě přilákaly pozornost novin a tomu se musí předejít stůj co stůj. Proto sevedení rozhodlo zvýšit bezpečnost dopravními zrcadly, ale trošku se přitom přepočítalo se základními vlastnostmi seniorů.

Mezitím už došlo k několika nehodám, aniž by byla zjevná nějaká překážka. Staříci tak bedlivě sledovali svůj odraz v zrcadle, ženaprosto nečekaně narazili do zdi. A zdi jsou podle poslední módysedmdesátých let vymalovány hrubě strukturovanou krémovou barvou.Většinou to tedy znamená pár pořádných odřenin. Zní to trošku děsivě, ale díky té strukturované barvě se krev ze zdi neumývá zrovna jednoduše. Takže člověk sem tam narazí na stopy nehod. Nedávno byly zneklidňující pruhy přemalovány trochu jiným krémovým odstínem. Stelwagenová prozatím neuvažuje o tom, že by nechala zrcadla zase odstranit. Byla by to totiž hlavně známka toho, že se špatně rozhodla.

Pátek 23. ledna

Včera jsem absolvoval svou každoroční návštěvu u gerontologa. K mému překvapení vyšlo najevo, že můj starý doktor Jonge


nový tajný deník Hendrika Groena 35

odešel do důchodu. Bylo mu okolo sedmdesáti, takže byl opravdu

odborník se zkušenostmi. Takovou znalost nový lékař určitě mít

nebude. Je to žena okolo čtyřicítky, doktorka Van Vlaanderenová.

„Říkejte mi Emmo.“

Někdy jsem trošku staromódní. To je povoleno, když je vámpětaosmdesát. Upřednostňuji neoslovovat žádnou doktorku Emmo, ani když se tak jmenuje.

Připadá mi jako něžná žena ochotná naslouchat, ale stejně bych raději měl svého původního lékaře. Ten byl stručný,výstižný a vtipný. Doktorka Emma se mnou přeci jen trochu jedná jako s hluchým předškolákem. Mluví o něco hlasitěji a používá dětské výrazy.

„Já nejsem ani hluchý, ani hloupý, doktorko Emmo,“ zvažoval jsem, že jí řeknu, ale na první setkání se mi to zdálo příliš ostré. Ještě jeden mínusový bod: u svého starého lékaře jsemv disputaci o  eutanázii pomalu spěl k  závěru a  teď musím začínat od začátku. Tentokrát jsem neměl vůbec chuť pouštět se do debaty.

Ostatně statistiky hrají v  neprospěch praktických lékařů či gerontologů: taktak, že schválí jednu jedinou žádost o eutanázii. Klinika pro ukončení života se jen stěží může prezentovat lepšími čísly: jen ve čtyřech procentech případů dostojí klinika svému jménu. Zdá se, že nejlepší příležitost nabízí sdružení De Einder. Prostě si na internetu objednáte tabletky, které vám doručí až domů, takhle jsem to alespoň slyšel. To by mohlo vyjít, když jsem teď v práci na počítači čím dál tím zdatnější. Nejprve jsem hopoužíval jen jako psací stroj, ale teď si už zvládnu všechno vyhledat. V dohledné době se do toho pustím. Koneckonců si myslím, že jediným, kdo má právo rozhodovat, jsem já. Největší nebezpečí nový tajný deník Hendrika Groena36 se skrývá v  tom, že se člověk najednou dostane do situace, kdy už se nebude moci rozhodnout sám. Jako to bylo v případě Eefje. Je potřeba mít tabletky připraveny. Schované doma na nějakém místě, o kterém bude vědět jen důvěryhodný přítel. V případě, že by došlo na nejhorší a člověk by najednou neměl dost kuráže vzít si tabletku sám, tento přítel nebo přítelkyně by ilegálně podali pomocnou ruku. A postarali by se o neprůstřelné alibi.

Pustím se do toho. Nejprve se postarám o tabletky a pak dám instrukce Evertovi. Ideální člověk: srdce ze zlata a  pravidla na háku.

Sobota 24. ledna

Včera odpoledne u čaje v plné jídelně se paní Lacroix postavila. Je

tady teprve měsíc, ale i za tu krátkou dobu už upadla v nelibost.

Nemusela pro to dělat nic jiného než vypadat nápadně. Vlající

šaty s květinami nejrůznějších barev, šály a čepice, ruděnamalované rty a fialový lak na nehty. A trochu afektovaný projev.

Lžičkou cinkala o čajový šálek tak dlouho, dokud na nínespočinuly zraky všech přítomných. Odkašlala si.

„Jak zde všichni dobře víte, jsem performerka.“ Okolo ní tozašumělo. Mnoho lidí nemělo nejmenší ponětí, co si pod tím představit. „Poslední dva týdny jsem předváděla své umění tím, že jsem na různých místech nechávala položené ovoce. Jako výraz odcizení. A také abych ukázala, že dávat je důležitější než přijímat. A protože ovoce je zdravé.“

nový tajný deník Hendrika Groena 37

Šum se teď změnil na rozrušený hukot.

„Z  těch tvých jablek mě málem kleplo,“ vyslovila paní Slothouwerová obecně panující rozrušení. Hromadné přitakání.

„No, mně to přišlo vtipné,“ prohlásila naše nová členka klubu Staří-ale-ne-mrtví Leonie a  já jsem na ni za to byl hrdý. Rychle se zformovaly dva tábory, pro a  proti performančnímu umění. Menšina, kterou nečekané události jen tak nerozhodí, byla pro a  zbytek domova byl proti. Jen škoda, že tam nebyl Evert, aby vyjádřil svou silnou a bezmeznou podporu toulajícímu se ovoci.

Rozruch se zase pomalu uklidnil. Vším tím pozdvižením si někteří obyvatelé dokonce zapomněli sníst k čaji sušenku.

Bylo to skvělé rozuzlení.

Prohrál jsem sázku, kterou jsme uzavřeli s Evertem. Tím, kdo umisťoval na různá místa ovoce, byl někdo z obyvatel a nez personálu. Dlužím mu knihu. Možná knihu o  ovocných salátech, existuje něco takového? Teď je řada na Evertovi, aby koupil pro Lacroix koš ovoce, jak slíbil.

Neděle 25. ledna

Pravidelně chodím navštěvovat Grietje na uzavřené oddělení.

Vždy mě nadšeně pozdraví, i když neví, kdo jsem.

„To je tak milé, že jsi se za mnou zastavil. A  to i  když je tak hezky. Laskavé.“

Bývá upřímně šťastná, když jí přijde návštěva, a to je takédůvod, proč se pravidelně objevuji na oddělení se zvýšenou péčí. nový tajný deník Hendrika Groena38 Stala se z ní dementní žena, kterou doufala, že bude: šťastná a bez starostí. Někdy se na mě zadívá o něco déle s téměř nepatrným úsměvem na rtech, a  pak zavrtí svou veselou hlavou. Jako by si myslela: a stejně nemám tucha, odkud bych ho měla znát...Někde v její hlavě je zamčený celý její život. Ani ona sama k němu už nemá přístup, ale já si ještě hýčkám ten kus, který jsme spolu sdíleli.

Bavíme se o všem možném. Klidně to můžou být stará témata, protože Grietje si od minulé návštěvy nic nepamatuje a zítra už nebude vědět nic z  dneška. Po čtvrthodince řeknu vše, co jsem měl na srdci, a rozloučím se. Většinou řekne: „Škoda, že už zase jdete, ale to nevadí. Mám toho ještě hodně na práci.“ A  pak mi zamává.

Jsou to pacienti se stejným osudem, jaký potkal Grietje, kvůli kterým jsou návštěvy tak těžké. Mnoho z  nich je vystrašených, naštvaných, smutných, zmatených nebo všechno dohromady. Nebo už nemají žádné emoce a  jen tak posedávají na židli jako tělo bez duše. Když už sami nezvládají ani sedět, leží v  posteli a  starostlivé ruce je neustále otáčejí, aby se předešlo proleženinám.

Nedokážu se vyrovnat s tím obrazem ponížení a bezmoci.

Pondělí 26. ledna

Ve Francii je zakázáno pojmenovat prase Napoleon. V americkém státě Alabama nesmíte řídit auto se zavázanýma očima.


nový tajný deník Hendrika Groena 39

V  našem domově nesmíte mít na balkoně hmyzí hotel. O prvních dvou zákazech vím z doslechu, třetí zákaz nedávno stanovila

ředitelka našeho domova.

V  obchodech pro kutily se dají sehnat konstrukce ze dřeva, korku, rákosu a dalších přírodních materiálů. Slouží k tomu, aby se v  nich zabydleli různí lítající a  plazící se živočichové. No jo, některým lidem se to líbí. Takovým člověkem je paníBregmanová. Minulý rok v létě si pořídila jeden takový hmyzí hotela postavila si jej na balkon. Od té doby, co podle některých sousedů každá moucha, komár nebo vosa, která se ocitla v jejich pokoji, pocházela z onoho hotelu, množily se u Stelwagenové stížnosti.

V domovním řádu stojí o chování zvířat vše, ale nepočítalo se s  ubytovnou pro hmyz. Musel proto být vydán speciální zákaz, který se minulý týden objevil na nástěnce. Bregmanová nabídla svůj hotel k  prodeji a  Stelwagenová jej mezitím odkoupila, aby tak případným nepokojům utnula tipec už v  zárodku. Na účet domova, to ano. Jinak může na balkonech viset maximálně jedna ptačí budka. „Kvůli ptačím výkalům.“ V sobotních novinách byl článek o domově s pečovatelskouslužbou Stadskwartier v  Rijssenu. Domov vedou sami pečovatelé a  ošetřovatelé, a  to co nejvíce dle přání obyvatel. Nevyčetl jsem z článku, jestli ředitelství, správa a dozorčí rada byly zrušenyúplně, nebo operují v pozadí.

Lidí, kteří se sami zřeknou svého místa, je opravduposkrovnu. Myslím, že naše ředitelka Stelwagenová se za přebytečnou jen tak neprohlásí. nový tajný deník Hendrika Groena40

Úterý 27. ledna

Sýr feta a Nana Mouskouriová, víc si nikdo nedokázal vybavit, když

přišla řeč na Řecko. A dva mrtví Řekové: Zorba a Demis Roussos,

poslední jmenovaný jen proto, že zemřel teprve nedávno.

„Možná je Nana Mouskouriová také už mrtvá. Zbývá nám tedy jen ta feta a  ta mi nechutná,“ zanalyzovala význam Řecka paní Van Diemenová.

A jako by v tom měl prsty čert, zřítila se ve Španělsku řecká stíhačka F-16.

„Deset mrtvých,“ předčítala nahlas paní Duitsová.

„Byla to dopravní F-16?“ zajímalo někoho.

„Stroj byl určitě ve špatném stavu,“ stanovil pan Bakker. Ne, opravdu se našlo málo důvodů, proč by mělo Řecko i nadálezůstávat v EU. Tím bylo téma dostatečně probráno.

Nastal nejvyšší čas, aby se zase něco dělo. Naštěstí ve čtvrtek začínáme s  naším restauračním projektem, protože už se cítím tak trochu uvězněný. Každý den chodím na procházkya několikrát do týdne si vyjedu na elektroskútru, ale to je jen chabépřerušení každodenní prázdnoty.

Můj přítel Evert je v poslední době méně v ráži než obvykle. Nevím proč. Nemá moc smysl se ho na to ptát.

„Henku, i kdyby se něco dělo, určitě bych neměl chuť tos tebou rozebírat.“

„Ne, drahý příteli, mluvit o sobě... Jen si to představ,“ pokusil jsem se ho ještě opatrně vylákat z jeho ulity. „Jen jsi poslednídobou trochu nudný.“

nový tajný deník Hendrika Groena 41

Zamručel něco jako „to je možné“ a  svou obvyklou kličkou „Jakou dobrotu bych ti mohl nalít, Henkie?“ změnil téma.

Pak jsme si dali partičku šachu a hned se chovali, jako by se nic nedělo.

Středa 28. ledna

Everta moje poznámka o  tom, že je trochu nudný, asi přeci jen

trošku pošťouchla, protože se u večeře postaral o zábavu.

Přehnaně nahlas se zeptal obsluhy, která zrovna servírovala jídlo, jestli tohle jsou ty hamburgery s červy, přičemž ukazoval na mleté masové placky vedle své porce šťouchaných brambor s mrkví.

Všichni okolo samým překvapením jen kulili oči.

„Jak to myslíte, pane Duikere?“

„No,“ na to Evert, „v novinách jsem četl, že supermarketJumbo zrovna nedávno začal prodávat hmyzí hamburgery.“ Z kapsy vytáhl poskládány kus novin a  nahlas předčítal: „,Se čtrnácti procenty Buffalo červů, mrazem sušených larev plesnivceobecného, podobných moučným červům.‘ Myslím, že jsem v tomhle hamburgeru něco podobného zacítil. Něco takového jakobytrošku nakyslého. Velká dobrota.“ Nečekaje na odpověď pokračoval klidně dál v jídle. Onen klid by se jen těžko hledal u okolosedících spolustolovníků, kteří začali debatovat.

Zvedali hamburgery lžičkou a  vidličkou a  drželi je v  uctivé vzdálenosti, jako by se ještě hýbaly. Sousedka, která si právěukousla pořádné sousto, si netroufla žvýkat dál, ale také ho nechtěla nový tajný deník Hendrika Groena42 vyplivnout. Několik dlouhých sekund nehnutě sedělas pootevřenou pusou.

„Co děje?“ chtěli vědět ti u  okolních stolů. Stručně a  jasně: obecná konsternace, zakončená příchodem kuchaře, kterýosobně přišel potvrdit, že se jednalo o obyčejný hamburger bez červů.

Džin už byl z lahve venku. Na mnoha talířích zbyly poloviny hamburgerů. Jen ti, kteří si vybrali dušené maso, vyprazdňovali své talíře s  přehnanou chutí. „Mmmm, takové poctivé trhané vepřové, to je něco.“ Když se naskytne příležitost, lidé se tady moc nezdráhají vyvolat u ostatních žárlivost.

Po jídle si kuchař ještě zavolal Everta na slovíčko. Ten přitom nasadil svůj nejnevinnější obličej. Později jsem mu složilkompliment: „Takhle tě zase poznávám, příteli.“

Čtvrtek 29. ledna

Odjezd dnes odpoledne v 17:00. Je to jen kousek.

To je vše, co víme. Pro jistotu jsem vynechal větší část oběda. Nejsem moc velký, ale zato vděčný jedlík. Chuť mi naštěstí ještě skvěle slouží. Někteří mí vrstevníci stěží rozeznají nakládačku od j a h o dy.

S  tím se vytrácí jedno z  potěšení, které ve své podstatě není spojeno s věkem: dobře se najíst a napít. Je překvapující, že lidé, kterým nezbývá mnoho dalších potěšení, než je jídlo a pití, jsou i přesto vybíraví a neskutečně lakomí. Starý chleba, levnáčokoláda, odporné kafe, ohřívané zbytky, suchý koláč, kyselé víno,

nový tajný deník Hendrika Groena 43

spotřebuje se všechno. Samozřejmě, prožili válku, ale jejdane,

jaká naprosto zbytečná chudoba. Utraťte bezstarostně peníze za

těch pár věcí, které si ještě můžete užít, nejraději bych zakřičel.

Devíza klubu Staří-ale-ne-mrtví v souvislosti s penězi:pořádně utrácet, ale ne bez rozmyslu.

Když je řeč o chuti: v Austrálii provedli výzkum chuti, který ukázal, že zkoumaným osobám připadala káva z bílého šálku více hořká než tatáž káva z modrého šálku. Možná působila kávav bílém šálku hnědším dojmem a člověk si spojuje hnědou s hořkostí.

Pátek 30. ledna

Číšník měl na sobě károvanou sukni, na zdech visely dudya podél zdí stály stovky lahví od whisky; hádej, hádej, hadači, s jakou

kuchyní jsme měli tu čest?

Skvěle jsme si pochutnali ve skotské restauraci a whisky baru Higlander. Museli jsme kvůli tomu do Alkmaaru, ale to ještěpřidalo na veselí. Edwin, Edwardův synovec, byl náš řidič. Vozívá nás svým mikrobusem rád. Jen si občas řekne o  příspěvek na benzin.

Majitel podniku se silným skotským přízvukem a  velkým pupkem od whisky srdečně přivítal své hosty-seniory. Naznamení důvěry jsme mu dovolili, aby osobně vybral, co se budepodávat. Jídlo bylo vynikající, ale nemohl jsem přijít na to, co na něm vlastně bylo skotské. Při návštěvě další restaurace by mělorganizátor na úvod krátce vysvětlit typické znaky příslušné kuchyně. nový tajný deník Hendrika Groena44 Já znám jen haggis a to taky jen z doslechu, ale ten jsme, alespoň myslím, nejedli. Teď jsem si vyhledal, že se do něj dává ovčí srdce, plíce, játra a  sádlo, aby to bylo šťavnaté. Nevím, jestli to nebyla promarněná příležitost.

Evert byl štěstím bez sebe z té úžasné nabídky whisky.

„Nemůžu si vybrat. Fakt si nemůžu vybrat!“ vykřikoval v opravdu lehké panice.

Ke konci večera přiopilý asi šesti různými druhy whisky už jen sem tam mrmlal: „Tohle je ráj, tohle je ráj.“ Dokonce nechal Leonii, aby ho občas laskavě pohladila. Dojemné.

Restaurační projekt je už nyní neuvěřitelně úspěšný.

Když jsme se vraceli domů, vzbudili jsme vrátného, abychom mu popřáli dobrou noc. Geert mu oznámil, že jeho drobnýpracovní přestupek přejdeme s přimhouřeným okem, „pokud nemá v plánu v tom pokračovat“. Geert, ten malý vyd



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist