načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nový okruh Angolou - Jiří Chromý

Nový okruh Angolou

Elektronická kniha: Nový okruh Angolou
Autor:

Nadšený autor, stavař a entomolog se vrací v co nejkratší době zpět do Angoly, aby si ověřil, jak pokročily práce i jím zadané průzkumy a veze s sebou vypracované nabídky na ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy hned
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 138
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-753-6057-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nadšený autor, stavař a entomolog se vrací v co nejkratší době zpět do Angoly, aby si ověřil, jak pokročily práce i jím zadané průzkumy a veze s sebou vypracované nabídky na spolupráci a sanaci celé řady míst ve středu Angoly i návrhy tunelů a podzemních garáží v hlavním městě. Je velmi překvapen, že celá řada problémů je za rok odstraněna a rozvoj země i tempo výstavby nejen v hlavním městě narůstá do obřích rozměrů. Přesto zjišťuje, že ještě celá řada investičních plánů pro moravské firmy představuje zajímavou šanci. Jeho plán na výstavbu Národního muzea brouků v některém z měst na jihu Angoly se sice jemu rozplývá, ale v jeho srdci námět stále žije pro mladé brněnské entomology dál svým životem. Kniha obsahuje celou řadu nikde nepublikovaných záběrů míst, která představují výzvu a zde opět poprvé uvedené unikátní fotografie angolských brouků zase předstanují novou fotodokumentaci lokality a hmyzu z angolského území. Autor projel nový okruh, který si sám vymyslel, zjistil jeho průchodnost a ujistil sebe i investory, že je jako stvořený pro naše cestovní kanceláře.

Zařazeno v kategoriích
Jiří Chromý - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ostrava 2012

Jiří Chromý

nový okruh

Angolou


Nový okruh Angolou

Text © Jiří Chromý, 2012

Fotografie © Jiří Chromý, Luboš Dembický, 2012

Grafická úprava Repronis s.r.o., Ostrava

Redakce Lukáš Krečmer

1. vydání jako e-kniha © Lukáš Vik, 2015

ISBN PDF formátu: 978-80-7536-057-1 (PDF)

Konverze do elektronických formátů:

grafik a webdesignér Lukáš Vik

www.lukasvik.cz

Dovolil bych si věnovat tuto knihu všem z České

republiky, kteří přispějí nejen k rozvoji turistického

ruchu v této zajímavé zemi, ale i k rozvoji obchodu

mezi oběma zeměmi, k vzájemné výměně a školení

specialistů, ale také ke vzájemnému financování

investic.


OBSah

Předmluva 4

1. Luanda a cesta na jih 5

2. Kungo Agricola 13

3. Huambo 33

4. Kuito 37

5. Lubango 58

6. Dračí skály 63

7. Cesta na sever 72

8. Alto Catumbela 78

9. Mezi Benguelou, Catumbelou a Lobitem 84

10. Sumbe 93

11. U Kwanzy a v Luandě 97

12. Souhrn poznámek před odjezdem 100

Závěrem 101

Použitá literatura 103

Obrazová příloha 105


4

Nový okruh Angolou

Předmluva

V den přistání jsem dopsal poslední článek pro svůj občasník, a tak některémyš

lenky v mém posledním ED, tedy čísle 12, vznikaly hodně vysoko nad zemí spozi

tivními závěry. Stejně jako pod zemí člověka napadají samé krásné myšlenky. A při

jízdě v autě je to stejné, i proto je záznam v mém „Angolském palubním deníku“

pozitivní.

Kolik dalších okruhů se do mapy Angoly ještě vejde? S

(Některá doplnění údajů i spolu se zákresy tras z let 2010

a 2011 už vyšly v mém občasníku ED 12.)


5

Nový okruh Angolou

1. luaNda a CeST a Na JIh

Dosednutí na přistávací dráhu mezi domky „rychlostaveb“ bylo hladké jako vpře

dešlém roce (2010). Opodál se už staví další nová přistávací dráha, což byl důvod,

proč nějakou dobu nelétala do Luandy letadla.

Všímám si, že kousek od nás, vedle hangáru, stojí seřazené letky pro vnitrostátní

dopravu s oranžovo-červenými pásy a symbolem letecké společnosti LINHASAE

REAS DE ANGOLAS na ocase letadla – poddruhem antilopy vrané.

A zase, stejně tak jako před rokem, mne při vystoupení z letadla obejme teplo.

Vyměňuji hřejivý šátek za letní a plný očekávání vyrážím k odbavení. Už u vstupu

do letištní haly si všímám několika rozšlápnutých brouků. Asi dobré znamení pro

mne jako entomologa, vždyť i datum je zajímavé, je právě 20. 11. 2011.

Auto u letištní budovy nestálo, jak zněl příslib, a tak celou situaci zachraňovala

Gloriina rodina. Tím pádem jsme první noc spali v Luandě, a ne na trase níže na jihu,

jak jsme měli původně v plánu, tedy přespat přímo v autě. Jak jsme si pak při cestě

uvědomili, měli jsme vlastně štěstí, mohl z toho být totiž problém, protože nervozita

kolem hlavního města byla velká. Proto každému radím, že je dobré mít vždy v zá -

loze možnost, kde v Luandě alespoň přenocovat.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem uviděl rozestavěné „něco“ na místě bývalé

skládky. Děti nám vysvětlily, že tady bude fotbalový plácek se šatnami pro mladé

fotbalisty. Změna v okolí se ihned dala poznat, vzduch byl lepší, celá skládka je sa -

nována u Domečku CZ odbagrováním, místo tak získalo i lepší punc do budoucna,

což prozrazovala i tabule na oplocení stavby.

V domě, kde jsme v minulém roce tak často

přebývali, je pusto a čeká se už jen na našeho

investora a následnou přestavbu na naši „Tech

nickou kancelář CZ“. Také dívčí pokoj byl zrušen,

vdavky uvolnily nový průchod, a tak jsem sipro

hlédl místo staveniště i z míst, kam jsem minulý

rok moc nechodil. V krásně vykotlaném stromě

se procházeli malí brouci a všude se to hemžilo

velice pracovitými mravenci různých druhů.Ob

čas jsem tu našel v nenápadném místě sezbyt

kem práchnivého stromu i malé termity.

V noci není takové horko jako minulý rok,

protože jsem tu vymyslel systém větrání: při

rozený průvan přes dveře „oficíny“, skrz obý

vák i chodbu až do otevřených dveří pokoje, Starý buben z Luandy S


6

no a na závěr cesty průvanu jeho výstup tahem přes okenice místnosti, kde spíme.

Při zkoumání zákoutí domu jsem našel buben, který tu takřka nepoškozen zůstal

i s neumělými opravami dodnes (viz fotografie).

Zase jako obvykle neteče voda, když prší. Tak si ji nosíme v barelech z obchodu,

dá se tu nakoupit i do zásoby. Večer nám tu působila bláznivá teta, a tak jsem

si připadal jako vetřelec. Nejprve byla tichá a nenápadná jako stín, až k ránu ji něco

rozčílilo a s křikem utekla.

Zase jsme spali pod neopravenými stropy a já tu myslel na všechny způsoby

technického řešení podhledů, které mne tu po řadě napadaly, a bylo jich hodně.

A už vím, kdo je udělá a že rozhodně budou z eukalyptového dřeva.

V obchodě vedle je k dostání mangová šťáva v litrových krabicích stále za 250

KW a sušenky, které se mi tu vždy staly hlavním zdrojem obživy na následující

období, jsou stále za 15 KW, no a když k tomu připočtu pitnou vodu v balení

1,5 litru, která je za 150 KW, dá se tu v terénu velmi solidně levně vyžít. Občasné

proložení této stravy angolským jídlem a chutnou Cucou dělá cestovatele velice

akceschopným.

Všiml jsem si hned při cestě z letiště, že na benzínové pumpě PUMANGOL

je stále benzín (GASOLINA) za 60 KW/litr a nafta (GASOLEO) za 40 KW/litr, takže

cestovat zde automobilem a najezdit spousty kilometrů je ten nejlepší a nejlevnější

způsob, jak poznat okolí.

Přivezli nám auto, zpočátku jsem se děsil, bylo to vlastně pouhé „skoro kan

dongero“ s náhonem na dvě kola a oproti minulému roku (2010) – autu s náhonem

na čtyři kola – to pro naši delší cestu byl dost risk. Ale postupně jsem si takéuvě

domoval, že prodloužením trasy naší nově naplánované cesty budeme mít každý

více prostoru. A blesklo mi hlavou, že budu mít možnost fotografovat na obě strany.

A tak mi časem naše pronajatá Toyota přirostla k srdci – no a když jsem si spočítal,

že každý máme vlastně tři místa pro sebe, vzal jsem tohle dvanáctimístné auto

na milost. Obzvláště, když mělo ve značce CR, celá značka vypadala takto: LD-25-

26-CR.

Po vydatné snídani „doma“ a všech nezbytných formalitách spojených spůjče

ním auta i s řidičem jsme si rychle sbalili každý „svých pár švestek“ a svižně vyrazili

směrem na Vianu. Stojíce postupně ze všech stran viděl jsem při projíždění naším

autem kolem dokola tu velikou skládku, kterou my Brňáci umíme zlikvidovat pomocí

spalovny na výrobu elektřiny, tak jak jsem psal už v předešlé knížce. Pro zájemce

o tuto skládku je důležitým orientačním bodem „angolský supermarket“hipermer

cado Kero. A na tuto obří – mám pocit – dnes už nepoužívanou skládku odpadu

všeho druhu, která je vidět nejen od něj, ale také z magistrály (na výpadovce zvané

RUA DO OBAMA), máme nejen technické řešení likvidace. Likvidaci odpadu této

skládky s výstavbou spalovny pro výrobu elektřiny z jejích „pokladů“ máme jako

luandský investiční záměr CZ číslo jedna. Kolem skládky je vidět solidní bytová

výstavba, která to jistě uvítá.

Dál jedeme po magistrále, výše už jednou jmenované, frčíme na Vianu po nám

už dobře známé kvalitní výpadovce. Luanda mne ale dál i po roce příjemněpřekva

puje. Nové domy přibývají.


7

Vlevo je zajímavá stavba,

můj oblíbený červeno-bílo

-šedo-černý stadion, no

a pak dál kolem areálu

CHINA JIANGSU míříme do

Viany se supernovými domy

obklopujícími už skoro hoto

vou baziliku – a objekty této

církevní stavby jsou tak ob

rovské, že mají být největší

v této části Afriky. Čelo této –

vzadu přísně funkční – stavby

je pojato ve stylu starékato

lické katedrály, s mohutným

štítovým portálem se dvěma

věžemi v čele. Vzadu pak

s malou strážní věžičkou.

Na celé řadě míst na okraji města vyrůstají – zatím osamoceny – i hotelové

komplexy. Kolem nás se míhají různá staveniště a z auta je vidět, jak meziobrov

skými hromadami materiálů a mezi stavebními dvory probíhá stavba velkéhonad

zemního věžového vodojemu a vedle něj rozsáhlá proudová výstavba domů. Ale

my se za chvíli ocitáme skoro za městem a na úseku komunikace, který jsem viděl

rozestavěný minulý rok. Je kompletně hotov. A svištíme po něm.

Putujeme opět na jih a mám pocit, že už jde konečně všechno hladce. Což

se o přípravách na cestu do Angoly nedá moc tvrdit. Nejenže mi už doma nevyřídili

povolení ke sběru brouků a odjížděl jsem s příslibem, že vše se zvládne až na místě,

Bleskové foto čela katedrály v Luandě S

Snímek luandského hotelového komplexu z auta S


8

protože je na to moc málo času, ale vybavily se mi i humorné situace, kdy se mi

postupně na mém kufru odlamovaly jedna část po druhé. Zapomněl jsem, že můj

obrovský kufr už jednou v Angole byl, no a není uzpůsoben na opakované výletyto

hoto typu. Začalo to už na zastávce „šaliny“ v Brně na Vinohradech, odkud jsemvy

rážel. A kouzelně, prasklo mi jediné ucho na kufru, tudíž jsem musel použít záložních

popruhů, které jsem měl pro případ přenášení tohoto zavazadélka pěšky na delší

trase. Postupně mi pak odpadly další „nepotřebné věci“ včetně podstavců, takže

kufr už jen ležel. Opásán popruhem všechno příkoří poskakujícího auta přežil.

A pak už jedeme jen krajem osamělých baobabů, stromových kaktusů i savan

až k odbočce na Catete, minule jsme tu jeli taky, nemusím nic fotit, a tak se mi

cestou známou krajinou vybavují velkolepé přípravy na tuhle „skoro propagační “

cestu před výjezdem jihomoravské delegace a současně i mise ověřující, jak se dá

naplnit můj investiční záměr na vybudování turistických záchytných bodů v Angole

pro celou a rozmanitou klientelu z České republiky, od „baťůžkářů“ až po zvědavé

movité klienty „hotelového“ typu.

Minuli jsme veliký CIF de Luanda, areál čínského investora. A připomněli si, kdo

tady hlavně staví.

Za křižovatkou na Dondo je už opravdový baobabí ráj, občas s vloženýmstro

movým kaktusem. Silnice má střední čáru z pořádné a pevné monolitické betonové

zídky, ale i bločků, ale občas to nestačí. Kamiony přetížené až hrůza ji i tak rozrazí.

V Dondo, na této odbočce ze železnice na Malange, už stojí hotové pěkné

nádraží a pár domů v okolí tu má plůtky z kovových starých pražců železnice CFB.

Minule jsem si jich zřejmě nevšiml.

Než jsme dorazili k mostu přes Kwanzu, byli jsme šestkrát zastaveni a řidič byl

vždy pokutován. Za co, to jsem nepochopil. Na mostě nějak není klidno, a protora

ději nevystupujeme ven a pokračujeme dál do obce Cambingo. Jediná osamocená

vesnice u silnice, je zde první železobetonový přepjatý most. A vpředu v širé pláni

nedotčené krajiny hory! Už se začínám těšit na známá místa.

Jedeme přes Mamhana, dál na naši zastávku v Quibala. Podél krásných baobabů

a travnatých planin, občas i kolem kaktusových hájů, míříme do Aldeila Cangutto.

Součet částky zaplacené na pokutách z toho obrovského počtu strážníchstano

višť pro kontrolu automobilů, kdy jsme byli vždy zastaveni, mi začíná dělat starosti,

brzy nám asi dojdou peníze, nemáme tak velký obnos na pokuty ani v rozpočtu celé

akce. Na sedmém stanovišti naštěstí jakoby mávli kouzelným proutkem a už je jich

pak čím dál míň, a dokonce přestali pokutovat.

Postupně jsme projeli obcí zvanou „Aldeila Kizou“ dál na „Aldeila Mulubba“, pak

přes planinu do „Aldeila Sagrada“ a kolem domečku s červenými stromy na „Al -

deila Kimpliica“, dál už se bavím a píšu si do deníku zase podobný název „Aldeila

Kimove“.

Míjíme povědomý monolit, který byl v minulé knížce uveden jako táhlý monolit

i s prvky osídlení. Opravdu tam jsou. Následuje vesnice „Aldeila Kimia“ a zajímavé

jezírko.

Tady už to není tak zlé, pokuty i nervozita mizí. Místo strážních stanovišť je u sil -

nice vidět spousty pytlů se zbožím všeho druhu a převládají zde právě natěžené


9

surové kořeny manioku a na druhém místě i štěrk různých frakcí. I kameny vy

skládané do sloupů tu jsou občas vidět, jinak se u silnice prodává rozličné ovoce

a zelenina.

Časté havárie mi tento rok kazí pocit z dobré silnice. Zřejmě časem budepo

třebné celou vozovku zdvojit, anebo alespoň rozšířit, protože občas mi rychlost

některých (a to i na stranu nahnutých přetížených nákladních aut) brala dech. A asi

doplnit o nějaký ten dělicí pruh, protože kolize zahušťující se dopravy jsou velmi

časté. Zde jsem si vzpomněl i na naše školy, které by mohly pokračovat v naší skvělé

tradici již jednou realizované výchovy studentů, teď obzvlášť potřebných techniků

i na středních školách, zde mám na mysli naši brněnskou Střední průmyslovou školu

stavební na Kudelově ulici. Jak jsem se po příjezdu přesvědčil, je okamžitě schopna

otevřít nové třídy pro dopravní stavby, v současnosti právě rozvíjené podzemní

stavby, samozřejmě i pro vodohospodářské stavby, které mají celou řadu souvislostí

s dopravními stavbami, a oba obory se mohou vhodně prolínat. Jedem svižně dál.

A už v dálce vidím městečko – spíše obec – Quibala, které leží na důležitékři

žovatce, zde je jedna z mála odboček k moři, která odtud vede přímo do Sumbe.

V podvečerním slunci se vypíná bývalá pevnost na obrovském monolitu nadměs

tem, která mne moc zajímá. Návštěvu pevnosti jsem si minulý rok sám sobě slíbil

a také ve své první knize o Angole taky, že podrobněji prozkoumám pevnost příště.

A co jsem přislíbil svým věrným čtenářům, to nečekaně plním velmi brzy.

Říkám si – konečně jsem tu, i když skoro jsem to zase nestihl – vždyť už jednou

mi pevnost kvůli soumraku unikla a já ji tolik toužil prozkoumat. Sedí si tu na temné

skále, zdálky viditelná, a je z ní moc pěkný přehled po celém okolí a jistě se odtud

dobře strážila tahle dopravní křižovatka.

Temné hradby pevnosti v Quibale S


10

Rychle jsme našli místo k parkování přímo pod skálou a jako první jsem plný

očekávání vyrazil na průzkum. Monolit je sice obrovská masa, ale je protkánpuk

linami, ve kterých se místy uchytila vegetace a dokonce tu místy rostou stromy.

A občas je tu na plácku i svěží pastvina, která je nyní mohutně zalévána vodou

z nebe. Šplhám nahoru až k vraku obrněného auta, které se nahoru dostalo mě

neznámým způsobem. Trčí tu bez kol jako památník bojů a memento pro obyvatele.

Nevím, co mne to napadá, říkám si: vylezl z něj „řidič“ včas?

Spěchám dál a šplhám k hradbám po umyté skále, občas jsou tu v dolících vodní

tůňky a po skále putuje spousta různých hlemýžďů. A když jsem zjistil, že se v dálce

schyluje k dešti, poslední úsek jsem vyběhl. No dolů se nějak dostanu, i když topů

jde v pohorkách hůř. Rychle fotím torza hradeb, místy jich tu i dost zůstalo, apřed

stavuji si, jak asi po celou dobu různých osídlení toto místo vypadalo. Mám tu sice

v textu nějaké fotodokumenty, ale moc se v šeru před deštěm nevyvedly.

Takže základní informace jsou zde, ale chce to víc času a hlavně se podívat

i na vedlejší skály, na kterých jsme my nebyli. I tam by mohly být nějaké zbytkyosíd

lení. Zřejmě nějaké vykopávky pod skalami by umožnily zjistit, zda se dá dozvědět

o tomto strategickém místě více. Na této hladké tvrdé skále by se totiž z minulosti

nic neudrželo. Mám pocit, že to bude stát za to.

V prostoru pevnosti je pečlivě udržovaný vodojem, který je staršího data a asi

pamatuje kolonizátory. U zbytků pevnostní budovy se pásly kozy, na pláccích mezi

holými plochami tvořenými celistvým skalním monolitem rostl totiž šťavnatýkobe

rec svěží zelené trávy. Ani se nehnuly, bylo jim tu jistě dobře.

Na prostranství i v místech, kam jsem se nedostal, lezli krásní hlemýždi sešrou

bovitě protáhlou ulitou. A se svou ulitou ve tvaru kornoutu na zmrzlinu lezli pomalu

a já je fotografoval, ale z neznámého důvodu jsem fotografie nenašel. Ale přelud to

nebyl, kolegové je viděli taky.

Pevnostní vodojem v Quibale S


11

Dole pod pevností směrem k silnici rostl v puklině strom, který je na černobílé

fotografii zde a který mi v mém fotoaparátu naštěstí zůstal.

Byl jsem moc rád, že se déšť vypršel jinde a k nám nedorazil, protože sestup

po klouzající skále byl i pro otrlé příliš. Naštěstí jsme našli jinou cestu dolů, posluš

ném zeptání nás paní zametající si svůj plácek pod skalou pustila přes svůj dvorek

na pěšinu k našemu autu. Stmívalo se a já spokojen, že se mi podařilo splnit slib

sobě i čtenářům, nasedl do při -

staveného auta a za jízdy – spíše

letu, protože jsme měli už všichni

hlad – dál vnímal tuto zajímavou

krajinu, která mne nadchla a kde

tuším střípky z historie i zajímavé

druhy brouků.

A frčeli jsme tak dlouho, až

jsme dorazili do prostoru kolem

města Waco Kungo, značím si jej

pracovně zkratkou „WC“, protože

i na vizitkách se píše různě. Ale

byl jsem překvapen, že obě mapy,

které používám – stará maďarská

a nová angolská – používají zde

uvedený název. Po cestě jsme

ještě projeli kolem svítících oken

kostela v San Isabel a už se ne -

přetržitě dívali, kde složíme dnes

hlavu k odpočinku. Chtělo by to

nějaký hotel, na divočinu jsme nepomýšleli, začalo totiž pršet a ani rozsvítit lapač

by se nedalo.

Ve WC jsme chvíli hledali hotel, rozhodovali jsme se mezi újezdním motelem

s malými pokojíky na okraji města s hernami, bary a diskotékou a mezi dražším

hotelem. Jako bezpečnější přístav k zakotvení se nám zdál místní hotel – zejména

pro naše auto – přičemž odhaduji, že byl postaven asi tak v sedmdesátých letech

minulého století. Občas se kolem mne mihl letící brouk, a tak jsem byl sice ve střehu,

ale nic kromě termitů a mini-drobotiny tam nebylo (jen u silnice se přede mnou

bleskurychle zahrabala krtonožka).

Dozadu za hotel by se dalo najet i s větším autobusem nebo spacím vozem typu

Tatra z jihočeské cestovní kanceláře. Rychle jsme se dohodli s hoteliérem a ihned

nám nachystali skvělou večeři, takže jsme ještě nad vychlazenou Cucou poklábosili,

mrkli s ostatními chvilku na fotbal v televizi a unavenější odešli spát. Já jsem ještě

obešel hotelová světla, abych se podíval, co tu naletuje za hmyz, a po několika

nočních procházkách za mrholení na našich „pavlačích“ se pokusil umýt, ale hně

dočervená voda, která byla přinesena k umývání, mne rychle upozornila, že přesně

tohle je ten případ, kdy se naši skromní turisté mohou nakazit z říční vody. Rychle

mi došlo, že tady musí nastoupit naše rezervy zakoupené luandské vody na mytí,

Strom v puklině ve výhledu z pevnosti v S Quibale


12

kterou jsme si přivezli právě k tomu účelu. Ještě honem dobíjet všechny potřebné

přístroje, příště si vezmu určitě rozdvojku. Dnešní cestovatelé toho na nabíjení mají

jaksi hodně.

A po nezbytné hygieně jsem po pokusu napsat SMS domů rychle usnul. Chvilku

před tím mi ještě bleskem hlavou prolétly všechny zážitky – bylo jich trochu moc –

a uvědomil jsem si, že dnes nebyl čas udělat si zápisky, takže na něco určitě

zapomenu.

A jak jsem usínal, napadla mne myšlenka, že na Střední průmyslové školesta

vební v Brně mohou studovat angolské děti, my jim trošku pomůžeme naučit se

čestinu a ostatní hravě zvládnou. A právě zde mohou získat vzdělání

Zde mohou angolské děti vystudovat češtinu a získat vzdělání v oborech do

pravní stavby se zaměřením na pozici „technický dozor investora“, a to zejména

pro komunikace, železnice a podzemní stavby. Také zde mohou vystudovat obor

vodohospodářské stavby.

Tak tohle je ta brněnská střední stavební průmyslová škola, která čeká na angolské studenty S


13

Nový okruh Angolou

2. KuNGO aGRICOla

Vyspali jsme se do růžova, také mobil je nabitý. A jak pozoruji, je to nejdůležitější

příprava na těchto putováních Angolou, naštěstí jsou tu zásuvky stejné a elektrická

síť je bez výkyvů a má stabilní proud i napětí, které mi nelikviduje nabíječky. Jen

si měl každý vzít i svoji rozdvojku, protože se stává, že hladovějících mobilů bývá

mnoho a zásuvek málo.

Brouci tu sice v ranním chladu nikde na našich pavlačích nelezli, ale okolní kopce

vypadaly nadějně. Je pravda, že toto místo mne přitahovalo k průzkumu už od ná -

vštěvy některých lokalit při mé misi minulého roku. A postřehl jsem tehdy zajímavou

pestrost krajiny. Navíc jsem si celý prostor pamatoval jen v šeru stmívání a Waco

Kungo mi stále připadalo jako velmi dobré místo pro výstavbu naší CZ výzkumné

a monitorovací stanice ECHO D+M pro studium angolského hmyzu.

Ráno jsme hned po hotelové snídani vyrazili do centra na náměstí k sídlugu

vernéra, kde jsme chtěli domluvit návštěvu podnikatelů z avizované delegacejiho

moravského kraje a současně nabídnout pomoc při řešení celé výstavby vodovodní

soustavy i s nabídkou na mezioborovou spolupráci mezi městy Brnem a Waco

Kungem. Našel jsem v parku před jeho úřadem vzorně sestřižené trávníky, řezem

Výhled z našeho hotelu ve Waco Kungo S


14

sadařsky upravené stromy kolem cestiček se záhony květin i zastřižené keře. Všude

zameteno, respektive vymeteno každé smítko, i ty obrubníky byly natřené střídavě

bílou a černou barvou. Stále mi vrtalo hlavou, proč ta přehnaná snaha o zametené

dvorky, zameteno bylo před domy i na cestách. Až na cestě se mi dostalo odpovědí,

o tom ale později.

Při domlouvání návštěvy jsem si všiml plné zasedačky, vedle i řadupřednáše

jících a měl jsem pocit, že přítomní něco důležitého řeší a my nevíme co. A když

jsme odcházeli, všiml jsem si tatíků v čistě bílých uniformách, a tak jsem si myslel,

že jsou to právě ti repatriovaní vojáci, které zde usídlili a kteří povznesli svojí prací

celý okres. Bylo nám však velice brzy vysvětleno, že jsou to místní stařešinové –

starostové obcí v tomto kraji, kteří se sem sjeli kvůli organizaci voleb prezidenta.

A tak jsme si na zítra domluvili audienci a po krátkých rozmluvách na podporu cesty

jihomoravské delegace jsme nasedli do našeho zatím skvělého auta a popojeli dál

jižněji od Waco Kunga objevovat to, co jsem doposud jen tušil.

Naše cesta vedla do místa kolem skály Modré srdce, jak jsem ji pro sebepojme

noval. Nevím už dost přesně proč, ale ten vjezd na nějakou farmu v eukalyptovém

lese jsem postřehl při naší spanilé jízdě nocí už v roce 2010. A stále si jej pamatuji,

ten záblesk nasvíceného vzorně uspořádaného vstupu se záhony mi dobře utkvěl

v mysli, i když kolem panovala temná noc. A tak jsem si jej po celou dobu dlouhých

měsíců pamatoval i v Brně, zařadil jej do programu akce 2011 bez zaváhání a patří

pro mne do kategorie zvláštních lokalit, pro mne stále přitažlivých míst.

Projeli jsme kolem šťavnatých luk s pasoucím se dobytkem a v dálce s pěkným

namodralým hřbetem obrovského monolitu, který se mi líbil už minulý rok. Jak

jedeme dál, hřbet se mění ve stěnu. Ale jakou, skvělou horolezeckou stěnu! A dole

pod ní mi vedle silnice ubíhá plochá pastvina, někdy trochu lesostep, na ní vidíme

různá plemena krav.

Za jízdy si všímám hrazení pastvin

bílými sloupky s pletivem nebo dráty

a se sólo stromy vypadají pastviny

úhledně a spořádaně. Vzadu čnící

sráz se zleva přibližuje, vpravo na

jednou vyrostl ze země obří monolit

a pomalu vzniká užší sedlo, pěkně

pomalu – což mne uklidnilo, protože

jsem si už myslel, že se řítíme dosou

těsky a já ji nestihnu vyfotografovat.

V obrazovce fotoaparátu se mi dělají

zelené šmouhy, tak rychle jedeme.

Nakonec se z toho všeho vyklubalo

místo, kde jsem minulý roknafotogra

foval bílé termitiště na skále, zelený

koberec a různé rostliny na holém

kameni. I ten nafocený strom z mé

první knížky – respektive uschlé torzo Pokojné pastviny skotu u S Waco Kungo


15

s brouky – byl odtud. To je ta soutěska, o které tvrdím, že by v ní měla stát naše CZ

výzkumná stanice hmyzu.

Teď je více času, a tak si tu bokem u silnice vyhlížím plácek, kde i v rozbředlém

blátě na cestě zpátky bezpečně zaparkujeme vedle pozůstatku poctivého domu,

zdi má doposud neporušené, betony taky. S pohledem na svůj oblíbený„modro

srdeční “ monolit už se vidím, jak na zpáteční cestě vystupuji a rychle beru svoje

bádací nářadíčko a hurá do skal.

Vlevo je vidět už i místo, kde jsme projížděli minule, ale strom, co jsem ho fo -

til, tam už nestojí, zmizel možná v některé z místních kuchyní jako otop. Nebo

ho už zrušili brouci. Ta hladká plocha vylitého magmatu je imponující a působí tak

nově, jako by byla čerstvá a odolávala všem erozivním nátlakům kromě jediného, jak

se domnívám, a tím je blesk. Ale o tom až dále.

Občas jsou tu na hladké skále vidět čerstvě zelené stromy, svěže zelené právě

obrostlé keře, ale protože spousta drobných věcí na skále vedle silnice oprotiminu

lému roku zmizela, ať už přičiněním obyvatel nebo vlivem přírodních sil, zřejmě se to

tu za rok dokáže hodně změnit. Stále chci co nejvíce nafotit okolní stěny, které budou

jistě tak lákavé nejen pro CZ horolezce, doufám, že i pro naše brněnské. Detail stěny

je zde na fotografii. Po průjezdu kolem našeho místa, kde jsme na fotce z minula stáli

s terénním autem s náhonem na čtyři kola, jsem hledal i další místa, odkud je celá

spousta fotografií s detaily z holé skály, a nic. Hledal jsem, pátral pohledem zjedou

cího auta, a stále nic. Ta místa se změnila a to, co je na fotkách z roku 2010, zkrátka

zmizelo.

A pak to přišlo – uprostřed eukalyptového lesa se objevilo něco jako vstup do ráje

na zemi. Vzorně upravená farma, tak vhodná pro agroturistiku, vyzařovala solidnost

se soběstačností sobě vlastní. A jak jsem se dozvěděl, už několik let to tu majitelé

Srázy skalního masívu u S Waco Kungo


16

pilně budují a řídí na dálku z Luandy. A to, co jsem viděl, vybudovali se smyslem pro

detail a krásu. No a já tu pak jen nepřetržitě fotografoval, hltal tu krásu a zase fotil.

Bral jsem si plnými doušky tu nádheru, ať už z rozhledů na okolní špičaté vršky

prosvítající mezi zelení, nebo z detailů kolem rozkvetlých stromů a keřů. Za květy

byly vidět všude vzorně obdělané záhony, vedle s přístřešky a posezeními u pěšin

a upravených cest, kam se dá dojet i autem. Protože se mi tu moc líbilo, doufám,

že se i čtenářům bude líbit – skoro věřím, že určitě – hodně fotografií z místa

zvaného Agricola Kungo. Mezi květinami tu dominovaly sady mangovníků sešťav

natými plody – jen si utrhnout. Ty plody byly šťávou nalité až k prasknutí. A když

správce a stavitel právě dokončovaných posledních objektů – bungalovů – viděli, jak

se nám tu líbí, vzali nás ještě více dál, dozadu do skvěle upravených míst spohodo

vými scenériemi a měl jsem možnost vidět i krásné detaily jejich staveb.

A tak mohu přinést dokument, něco jako reportáž z angolského rakskéhovnit

rozemí. Z míst, kde jistě byla domovina Sanů i malá drobná království Džagů po nich,

kde pak určitě v pohodě celé generace Bantů žily svůj každoroční koloběh.

V příloze je fotogalerie už z takřka hotového místa rekreace i jako ukázkazají

mavostí a soběstačnosti v produkci vlastní zeleniny a ovoce.

Předpovídám mu skvělou budoucnost nejen jako turistické atrakci, ale také jako

místu vhodnému k delším pobytům zamilovaných a ideálnímu areálu k rekreacice

lých rodin. Pro dlouhodobé návštěvníky z řad horolezců bude jistě zajímavé navštívit

postupně všechny stěny v okolí, i ten blízký ústřední monolit, impozantní skálu

viditelnou z této farmy. Tváří se totiž dost vyzývavě.

Bar nad bazénem v Agricola Kungo S


17

Kromě právě rozkvetlých květin, svěžích sadů i kvetoucích stromů mne zaujaly

nádoby – rozeseté skvosty, které tu působily nejen majestátně, ale i uklidňujícím

dojmem. Umístěny byly četně v celém prostoru kolem právě stavbaři dokončených

bungalovů i restaurace, a tak se to tu jimi jen hemžilo. Stylově postavené objekty

kolem nádherně upraveného bazénu s čirou vodou dávají tušit skvělý požitek hostů,

kteří tu určitě brzy najdou klid a pohodu. Pan stavitel mne nechal nafotografovat

i jeho nápaditou práci s místním kamenem, který se tu z monolitů loupe povrst

vách. A tak tu v mé nové knize může čtenář najít kromě scenerií parkových úprav

v této neznámé Africe taky pěkné detaily zařizovacích předmětů tvůrce – místního

stavitele. Procházeli jsme tuto rozlehlou farmu snů a měl jsem pocit, že džungle je tu

střídána parkem a snesená zákoutí s nápady za hodně let tady vytváří pohodové

prostředí nové angolské dimenze.

V době angolského jara zde v zárodku rašil mohutný bambusový stvol, vedle

kvetly zvláštní květiny a současně si uvědomuji, že tu ve vodní tůni na přehrazené

říčce blbli vodní brouci. Příjemné peřeje na říčce protékající areálem dokreslovaly

snovou atmosféru.

Nádoby rozeseté po prostoru patřily paní, co tu sama obnovuje tradicemíst

ních hrnčířů. Na jednom místě u posezení venku nás pak tvůrce a projektant v jedné

osobě upozornil na původní dlaždice vyrobené v Angole, v již dnes zrušené an

golské cihelně. Mne hodně zaujal kámen umístěný rafinovaně ve vodě v bazénu,

který vytvářel dojem duhy ve vodě a zval k vodním hrátkám. Nemohl jsem nechat

nepovšimnuty detaily vázaných střech z místních travin, ani chodníky s vkládanými

dřevěnými špalíky, a jak se domnívám, přímo řezaných z pařezů vedle v lese.

Horolezecké stěny u Waco Kungo S


18

Zařízení již hotových bun

galovů – chat pro hosty – je

skvělé, jsou prostorné a díky

stínění oken i skvěle přírodními

materiály izolovaným střechám

tu bylo i bez klimatizace velice

příjemně. Všichni tři bychom

se sem rádi brzy vrátili, skoro

jsme si to slíbili. Toto místo

je jako velmi vhodná ukázka

členům jihomoravské dele

gace už vybráno a naši prů

vodci jsou o tom informováni.

A všichni hostitelé jsou velice

zvědaví, s kým přijedeme.

Nejlepší místa jsou vzadu,

u bazénů a restaurace. Moc se mi odtud nechce, ale musíme na schůzku zpět

do Waco Kunga. Vracel jsem se po měkkém trávníku – dost mokrém po závlaze,

která je tu všude instalována i s pomocnými nádržemi – a procházel kolem kon

strukcí, vlastně mi to připomínalo vinohrady, kde se na drátech pnuly rostliny, které

jsem odtud doposud neznal. Zmíněné květy a plody jsou na fotografiích v příloze.

Uprostřed záhonů trůnil malý bazén – zásobník vody, ve kterém se odrážela

zdejší centrální skála. Na celém porostu kolem něj i na vlastní trávě bylo vidět,

že díky přenosným benzínovým čerpadlům a nové technice závlahy se tady vý

borně hospodaří s vodou. Mají tu promyšlenou organizaci vstupů vozidel najed

notlivé cesty v areálu, a tak traktory nejezdí zbytečně tam, kam nemají. Nad námi

se během toho obdivování barev i pořádku stále skláněla skála, kterou určitě někdy

zlezou naši brněnští horolezci. Zpět jsme se vraceli procházkou opět kolem stromů

obsypaných mangem, mezi citroníky a stále nás cestou doprovázely různé ještěrky

a barevní dráčci, okukujíce nás.

Všiml jsem si připraveného naloupaného kamene a na pozvání autora, stavitele,

jsem si prohlédl se svými souputníky podrobněji jeho „kamenické“ práce.Překva

pily mne skvělé výsledky a jeho kamenná stínidla na stěnách i kamenná stolička

jsou fantastické práce, vše jsem si pomocí svého mobilního telefonu nafotil.

Kolem nás defilovaly i ve vstupním areálu různé typy nádob, takže to asi bude

vypadat, že celá naše mise byla cesta za keramikou. Není tomu tak, to jen ta krása

nutila fotit všechno, co v tomto areálu měli vystavené.

Probírali jsme možnosti vybudování moderní stáčírny pitné vody na tomto místě

se zdrojem z blízkého pramene, s lahvováním pro místní potřebu tohoto areálu

i s případným zřízením malé (trubní) vodní elektrárny za našeho přispění. Vše se tu

krásně plánovalo.

A ty kvetoucí stromy kolem byly nejen nádherné a omamně vonící, obzvláště

ten s hustými fialovými květy, ale byla to jistě nádhera i pro místní zlatohlávky.

A další hmyz.

Běloskvoucí vodopád průzračné vody S

na říčce protékající Agricola Kungo


19

Cestou jsem už zase přemýšlel, jak toto milé místo představit doma v Brně,

a bleskla mi myšlenka, že jedině kniha opravdu řekne to, co má, obzvláště nafoto

grafii. Přesně tady vznikl nápad na druhou knihu o Angole. Tedy co nejvíce urychlit

její přípravu a do 1. května 2012 ji vydat.

Jeli jsme zpět do hotelu ve Waco Kungo kolem klidně se pasoucích stád krav,

přežvykujících na loukách pod skalisky, připadalo mi to hodně švýcarské. Asi je to

tou svěží zelenou travou a skalisky v dálce. No a pak, když se objevily nové stavby,

řady dalších novotou svítících domků evropského typu, iluze naší Evropy bylado

konalá. Zároveň jsem si řekl, že repatriace se podařila.

Strávili jsme jízdou v tomto směru i následující den, to proto, že zde ležel náš

další naplánovaný cíl, ve kterém jsem si chtěl ověřit stav lázní v Alto Hama.

Vydali jsme se kolem Modrého srdce i kolem kouzelné farmy v eukalyptovém lese

dál dolů na jih a mířili za lijáku na náš cíl v Alto Hama. Podél silnice se táhly pláněne

dozírných dálek s občasnými monolity, hlavně těmi placatými se solitérním stromem.

Cesta nám ubíhala pomalu, jinak se jet nedalo, všechno se totiž kolem silnice za dost

silného lijáku rozvodnilo. Voda s bahnem často tekla přes silnici a příkopy u ní držely

pohromadě asi jen proto, že byly z poctivého monolitického betonu, možnáželezo

betonu. A občas se tu najednou vylouply eukalypty, všechny keře krásně zelené.Po

dél cesty tu bouřkovou atmosféru doplňovaly havarované kamiony, s řidičem občas

ve stanu vedle něj, nebo už rozebrané, čerstvě rozbité, bez účasti řidiče. Nás asi nejvíc

překvapil a zarazil na bok převrácený autobus – moc pěkný a novotou svítící, sřidi

čem ve stanu opodál. Zase ta krajnice nevydržela rychlou jízdu míjejících se vozidel

na nové cestě, kam se prostě ty rozjeté kolosy, které jsme tu potkávali při rychlostech

hodně nad 100 km/h, prostě nevejdou. Řidiči tu často nemají dva trojúhelníky (někdy

ani jeden), proto kladou na silnici pro upozornění na havárii větve.

Hory kolem nás se halily do oparu, občas se na této trase vyskytla zajímavá

řeka i s kaňonem a přicházející bouřka nevěstila nic dobrého. Vítr s námi ze začátku

v autě trochu pohazoval, ale postupně jsme pokračovali vpřed, no a jak jsme bouří

projeli a zůstala za námi, tak se rychle naše putování zklidnilo. Ten úsek byl navíc

poměrně exponovaný v tom, že jsme jeli silnicí dost nahoře na planině v takřkane

krytém terénu. Raději jsme ani nezastavovali, protože i po dešti najet do bláta na la -

teritové půdě bych se s autem s náhonem na dvě kola neodvážil. A všude kolem

už bujná zeleň dávala znát, že tu musí být dole voda. A období dešťů začíná s plnou

silou. Ta řeka, co je na obrázku, je podle znalců právě ta řeka, ze které se vozícis

ternami voda do Wako Kungo a odkud se bere voda do našeho hotelu.

Bouře vyčistila vzduch a my jeli konečně klidní dál. Místy se zase objevily nové

monolity, silnice tady má místy i svodidla. Díry v silnici, která je navíc jen rok stará,

napovídají, že nejen uzavírací vrstva asfaltu má malou tloušťku, ale i vlastní nosný

skelet – štěrk – byl ošizen.

Ty díry za rok od dokončení stavby prozrazují nedůsledný technický dozorin

vestora. To je naše parketa a výchovou techniků-dozorců – zvaných stručně TDI

(technický dozor investora) – znalých předpisů a majících zkušenost ze stavebdo

pravní a vodohospodářské infrastruktury můžeme výrazně dopomoci Angolanům

ke kvalitě.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist