načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nový občanský zákoník 2014 -- Včetně důvodové zprávy prolinkované k jednotlivým paragrafům - kolektiv autorů

Nový občanský zákoník 2014 -- Včetně důvodové zprávy prolinkované k jednotlivým paragrafům

Elektronická kniha: Nový občanský zákoník 2014 -- Včetně důvodové zprávy prolinkované k jednotlivým paragrafům
Autor:

Upravené vydání  Nového občanského zákoníku včetně důvodové zprávy, která je vodítkem k výkladu a odůvodněním jednotlivých paragrafů. Každý z více než 3000 ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  59
+
-
2
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Proboston - probooks.cz
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-876-6950-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Upravené vydání  Nového občanského zákoníku včetně důvodové zprávy, která je vodítkem k výkladu a odůvodněním jednotlivých paragrafů. Každý z více než 3000 paragrafů je prolinkovaný s příslušnou částí důvodové zprávy a zpět.  Elektronická kniha umožňuje vytvářet si vlastní záložky, poznámky, zvýrazňovat části textu a odkazy.
Praktické víc než používaná úplná znění v sešitovém vydání.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Věnování

Vážení a milí kolegové,

s Novým rokem 2014 nám začíná platit Nový občanský zákoník.

Každý z nás bude potřebovat občas do zákona nahlédnout a

nosit sebou několik tisíc paragrafů na papíře nemusí být tak

úplně praktické.

Proto jsem sestavil tuto verzi jako elektronickou knihu, do které

je možné si vkládát poznámky, záložky a přitom ji mít stále při

sobě v telefonu nebo tabletu.

Pokud budete mít jakékoli otázky napište mi je zde

Přeji Vám všem hodně osobního štěstí a profesionálních

úspěchů v roce 2014.

Věřím, že budeme mít brzy možnost setkat se a spolupracovat

při rozhodování sporů u Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR

nebo řešení zajímavých projektů.

Přemysl Líbal

rozhodce

Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární

komoře ČR

Profil na Linkedin

Proboston.com



Vydal: Proboston s.r.o. (c) 2014

Sestavil jako elektronickou knihu: Přemysl Líbal

WEB: www.proboston.com

ISBN: 978-80-87669-50-1


Obsah

Část první

OBECNÁ ČÁST (§ 1 - 654)

Hlava I

Předmět úpravy a její základní zásady (§ 1 - 14)

Soukromé právo (§ 1 - 8)

Užití předpisů občanského práva (§ 9-11)

Ochrana soukromých práv (§ 12-14)

Svépomoc

Hlava II

OSOBY (§ 15 - 435)

Všeobecná ustanovení (§ 15 - 22)

FYZICKÉ OSOBY (§ 23 - 117)

Obecná ustanovení (§ 23 - 37)

Důkaz smrti

Nezletilí (§ 31 - 37)

Přiznání svéprávnosti

Předběžné prohlášení (§ 38-44)

Nápomoc při rozhodování (§ 45-48)

Zastoupení členem domácnosti (§ 49-54)

Omezení svéprávnosti (§ 55-65)

Nezvěstnost (§ 66-70)

Domněnka smrti (§ 71-76)

Jméno člověka a jeho ochrana (§ 77-80)

Osobnost člověka (§ 81-117)

Obecná ustanovení (§ 81-83)

Podoba a soukromí (§ 84-90)

Právo na duševní a tělesnou integritu (§ 91-103)

Zásah do integrity (§ 93-103)

Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho


souhlasu (§ 104-110)

Nakládání s částmi lidského těla (§ 111-112)

Ochrana lidského těla po smrti člověka (§ 113-117)

PRÁVNICKÉ OSOBY (§ 118-418)

Obecná ustanovení (§ 118 - 209)

Veřejné rejstříky právnických osob (§ 120-121)

Ustavení a vznik právnické osoby (§ 122-131)

Název (§ 132-135)

Přemístění sídla (§ 138-143)

Účel právnických osob (§ 144-145)

Veřejná prospěšnost (§ 146-150)

Orgány právnické osoby (§ 151-160)

Jednání za právnickou osobu (§ 161-167)

Zrušení právnické osoby (§ 168-173)

Přeměna právnické osoby (§ 174-184)

Zánik právnické osoby (§ 185-186)

Likvidace (§ 187-209)

KORPORACE (§ 210-302)

Obecně o korporacích (§ 210-213)

Spolek (§ 214-302)

Založení spolku (§ 218-221)

Ustavující schůze (§ 222-225)

Vznik spolku (§ 226-227)

Pobočný spolek (§ 228-231)

Členství (§ 232-235)

Zánik členství (§ 237-242)

Organizace spolku (§ 243-246)

Členská schůze (§ 248-254)

Neplatnost rozhodnutí orgánu spolku (§ 258-261)

Kontrolní komise (§ 262-264)

Rozhodčí komise (§ 265-267)

Likvidace spolku (§ 269-273)


Fúze spolků (§ 274-287)

Rozdělení spolku (§ 288-302)

Fundace (§ 303-401)

Obecně o fundacích (§ 303-305)

Nadace (§ 306-393)

Založení nadace (§ 309-313)

Změna nadační listiny (§ 317-320)

Zvláštní ustanovení o změně účelu nadace (§ 321-326)

Vklady do nadace (§ 327-334)

Majetek nadace a nadační kapitál (§ 335-341)

Zvýšení nadačního kapitálu (§ 342-343)

Snížení nadačního kapitálu (§ 344-346)

Společná ustanovení (§ 347-348)

Přidružený fond (§ 349-352)

Nadační příspěvek (§ 353-356)

Nadační fond (§ 394-401)

Ústav (§ 402-418)

Vznik ústavu

SPOTŘEBITEL (§ 419)

PODNIKATEL (§ 420-435)

ZASTOUPENÍ (§ 436-488)

Všeobecná ustanovení (§ 436-440)

Smluvní zastoupení (§ 441-456)

Obecná ustanovení (§ 441-449)

Prokura (§ 450-456)

Zákonné zastoupení a opatrovnictví (§ 457-488)

Opatrovnictví člověka (§ 465-485)

Opatrovnictví právnické osoby (§ 486-488)

VĚCI A JEJICH ROZDĚLENÍ (§ 489-544)


Všeobecná ustanovení (§ 489-495)

Rozdělení věcí (§ 496-504)

Součást věci a příslušenství věci (§ 505-513)

Cenný papír (§ 514-544)

Obecná ustanovení (§ 514-524)

Zaknihované cenné papíry (§ 525-528)

Přeměna cenného papíru na zaknihovaný cenný papír a

přeměna zaknihovaného cenného papíru na cenný papír (§

529-544)

Přeměna cenného papíru na zaknihovaný cenný papír (§ 529-

535)

Přeměna zaknihovaného cenného papíru na cenný papír (§

536-544)

PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI (§ 545-654)

PRÁVNÍ JEDNÁNÍ (§ 545-599)

Forma právních jednání (§ 559-564)

Soukromá listina a veřejná listina (§ 565-569)

Právní jednání vůči nepřítomné osobě (§ 570-573)

Neplatnost právních jednání (§ 574-588)

Relativní neúčinnost (§ 589-599)

PRÁVNÍ UDÁLOSTI (§ 600-608)

Všeobecné ustanovení

Promlčení a prekluze (§ 609-654)

Promlčení (§ 609-653)

Všeobecná ustanovení (§ 654)

Délka promlčecí lhůty (§ 629-644)

Běh promlčecí lhůty (§ 645-652)

Obnovení nároku a běh nové promlčecí lhůty (§ 653)

Prekluze (§654)


Část druhá

RODINNÉ PRÁVO (§ 655-975)

MANŽELSTVÍ (§ 655-770)

Vznik manželství (§ 656-676)

Zdánlivé manželství a neplatnost manželství (§ 677-686)

Zdánlivé manželství (§ 677-679)

Neplatnost manželství (§ 680-686)

Povinnosti a práva manželů (§ 687-753)

Obecná ustanovení (§ 687-707)

Manželské majetkové právo (§ 708-753)

Zánik manželství (§ 754-770)

Rozvod manželství (§ 755-758)

Následky zániku manželství (§ 759-770)

PŘÍBUZENSTVÍ A ŠVAGROVSTVÍ (§ 771-927)

Poměry mezi rodiči a dítětem (§ 775-927)

Určování rodičovství (§ 775-793)

Osvojení (§ 794-804)

Osvojení, osvojitel a osvojované dítě (§ 794-804)

Souhlas s osvojením (§ 805-822)

Péče před osvojením (§ 823-831)

Následky osvojení (§ 832-845)

Zrušení osvojení (§ 840-845)

Opětovné osvojení osvojence

Osvojení zletilého (§ 846-854)

Osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého (§ 848-849)

Společná ustanovení pro osvojení zletilého (§ 850-854)

Rodiče a dítě (§ 855-923)

Obecná ustanovení (§ 855-859)

Osobní jméno a příjmení dítěte (§ 860-864)

Vyživovací povinnost (§ 910-923)

Zvláštní opatření při výchově dítěte (§ 924-926)

Vztahy mezi dítětem a jinými příbuznými a dalšími osobami (§


927)

Poručenství a jiné formy péče o dítě (§ 928-975)

Poručenství (§ 928-942)

Opatrovnictví dítěte (§ 943-952)

Opatrovník (§ 943-947)

Opatrovník pro správu jmění dítěte (§ 948-952)

Svěření dítěte do péče jiné osoby a pěstounství (§ 953-970)

Svěření dítěte do péče jiné osoby (§ 953-957)

Pěstounství (§ 958-970)

Ústavní výchova (§ 971-975)

Část třetí

ABSOLUTNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA (§ 976-1720)

Všeobecná ustanovení (§ 976-978)

VĚCNÁ PRÁVA (§ 979-1474)

Obecná ustanovení (§ 979-986)

Držba (§ 987-1010)

Vlastnictví (§ 1011-1114)

Povaha vlastnického práva a jeho rozsah (§ 1011-1044)

Nabytí vlastnického práva (§ 1045-1114)

Přivlastnění a nález (§ 1045-1065)

Přirozený přírůstek (§ 1066-1073)

Umělý přírůstek (§ 1074-1087)

Smíšený přírůstek (§ 1088)

Vydržení (§ 1089-1098)

Převod vlastnického práva (§ 1099-1108)

Nabytí vlastnického práva od neoprávněného (§ 1109-1113)

Nabytí vlastnického práva rozhodnutím orgánu veřejné moci (§

1114)

Spoluvlastnictví (§ 1115-1239)

Obecná ustanovení (§ 1115-1120)

Spoluvlastnický podíl (§ 1121-1125)


Správa společné věci (§ 1126-1139)

Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení spoluvlastnictví (§ 1140-

1157)

Bytové spoluvlastnictví (§ 1158-1222)

Obecná ustanovení (§ 1158-1162)

Vznik jednotky (§ 1163-1169)

Výstavba domu s jednotkami (§ 1170-1174)

Práva a povinnosti vlastníka jednotky (§ 1175-1188)

Správa domu a pozemku (§ 1189-1216)

Zrušení bytového spoluvlastnictví (§ 1217-1219)

Společná ustanovení (§ 1220-1222)

Přídatné spoluvlastnictví (§ 1223-1235)

Zvláštní ustanovení o společenství jmění (§ 1236-1239)

Věcná práva k cizím věcem (§ 1240-1399)

Právo stavby (§ 1240-1256)

Obecná ustanovení (§ 1240-1242)

Vznik a zánik práva stavby (§ 1243-1249)

Právní poměry z práva stavby (§ 1250-1256)

Věcná břemena (§ 1257-1259)

Obecná ustanovení o služebnostech (§ 1257-1259)

Nabytí služebnosti (§ 1260-1262)

Právní poměry ze služebnosti (§ 1263-1266)

Některé pozemkové služebnosti (§ 1267-1282)

Užívací právo (§ 1283-1298)

Zánik služebnosti (§ 1299-1302)

Reálná břemena (§ 1303-1308)

Zástavní právo (§ 1309-1394)

Obecná ustanovení (1309-1311)

Zastavení (§ 1312-1345)

Rozsah zástavního práva (§ 1346-1352)

Práva a povinnosti ze zástavního práva (§ 1353-1358)

Výkon zástavního práva (§ 1359-1370)


Výkon zástavního práva při více zástavních věřitelích (§ 1371-

1375)

Zánik zástavního práva (§ 1376-1379)

Práva vlastníka při uvolnění zástavy (§ 1380-1384)

Záměna zástavního práva (§ 1385-1389)

Podzástavní právo (§ 1390-1394)

Zadržovací právo (§ 1395-1399)

Správa cizího majetku (§ 1400-1474)

Všeobecná ustanovení o správě cizího majetku (§ 1400-1410)

Obecná ustanovení (§ 1400-1404)

Prostá správa cizího majetku (§ 1405-1408)

Plná správa cizího majetku (§ 1409-1410)

Pravidla správy (§ 1411-1437)

Povinnosti správce vůči beneficientovi (§ 1411-1418)

Povinnosti správce a beneficienta vůči třetím osobám (§ 1419-

1422)

Inventář, jistota a pojištění (§ 1423-1427)

Společná správa (§ 1428-1431)

Obezřetné investice (§ 1432-1435)

Vyúčtování (§ 1436-1437)

Skončení správy (§ 1438-1447)

Svěřenský fond (§ 1448-1474)

Pojem svěřenského fondu a jeho vznik (§ 1448-1452)

Správa svěřenského fondu (§ 1453-1456)

Obmyšlený (§ 1457-1462)

Dohled nad správou svěřenského fondu (§ 1463-1467)

Změny svěřenského fondu (§ 1468-1470)

Zánik svěřenského fondu (§ 1471-1474)

DĚDICKÉ PRÁVO (§ 1475-1720)

Právo na pozůstalost (§ 1475-1490)

Pořízení pro případ smrti (§ 1491-1593)

Všeobecná ustanovení (§ 1491-1593)


ZÁVĚŤ (§ 1494-1581)

Obecná ustanovení (§ 1494-1531)

Forma závěti (§ 1532-1550)

Vedlejší doložky v závěti (§ 1551-1574)

Zrušení závěti (§ 1575-1581)

DĚDICKÁ SMLOUVA (§ 1582-1593)

ODKAZ (§ 1594-1632)

Obecná ustanovení (§ 1594-1603)

Zvláštní pravidla o jednotlivých druzích odkazů (§ 1604-1619)

Odkaz věcí určitého druhu (§ 1604-1607)

Odkaz určité věci (§ 1608-1611)

Odkaz pohledávky (§ 1612-1617)

Jiné odkazy (§ 1618-1619)

Nabytí odkazu (§ 1620-1632)

Zákonná posloupnost (§ 1633-1641)

POVINNÝ DÍL (§ 1642-1664)

Nepominutelný dědic (§ 1642-1645)

Vydědění (§ 1646-1649)

Ochrana nepominutelného dědice (§ 1650-1653)

Výpočet povinného dílu (§ 1654-1657)

Započtení na povinný díl a na dědický podíl (§ 1658-1664)

PRÁVO NĚKTERÝCH OSOB NA ZAOPATŘENÍ (§ 1665-1669)

Přechod pozůstalosti na dědice (§ 1670-1713)

Nabytí dědictví (1670-1676)

Správa pozůstalosti a její soupis (§ 1677-1689)

Potvrzení dědictví (§ 1690-1693)

Rozdělení pozůstalosti (§ 1694-1700)

Dluhy postihující dědice (§ 1701-1713)

Zcizení dědictví (§ 1714-1720)

Část čtvrtá

RELATIVNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA (§ 1721-3014)


VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ O ZÁVAZCÍCH (§ 1721-2054)

Vznik závazků a jejich obsah (§ 1721-1723)

Smlouva (§ 1724-1788)

Obecná ustanovení (§ 1724-1730)

Uzavření smlouvy (§ 1731-1745)

Obsah smlouvy (§ 1746-1755)

Forma smlouvy (§ 1756-1758)

Účinky smlouvy (§ 1759-1760)

Zvláštní způsoby uzavírání smlouvy (§ 1770-1784)

Obsah závazků (§ 1789-1809)

USTANOVENÍ O ZÁVAZCÍCH ZE SMLUV UZAVÍRANÝCH SE

SPOTŘEBITELEM (§ 1810-1867)

Obecná ustanovení (1810-1819)

Uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv

uzavíraných mimo obchodní prostory (§ 1820-1851)

Pododdíl 1

Obecná ustanovení (§ 1820-1840)

Finanční služby (§ 1841-1851)

Dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby (§

1852-1867)

Společné dluhy a pohledávky (§ 1868-1878)

Změny závazků (§ 1879-1907)

Změna v osobě věřitele nebo dlužníka (§ 1879-1900)

Změna v osobě věřitele (§ 1879-1887)

Změna v osobě dlužníka (§ 1888-1894)

Postoupení smlouvy (§ 1895-1900)

Změny v obsahu závazků (§ 1901-1907)

Zánik závazků (§ 1908-2009)

Splnění (§ 1908-1980)

Jiné způsoby zániku závazků (§ 1981-2009)

Zajištění a utvrzení dluhů (§ 2010- 2054)

Obecná ustanovení (§ 2010-2017)


Zajištění dluhu (§ 2018-2047)

Utvrzení dluhu (§ 2048-2054)

Hlava II

ZÁVAZKY Z PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ (§ 2055-2893)

Převedení věci do vlastnictví jiného (§ 2055-2188)

Darování (§ 2055-2078)

Obecná ustanovení (§ 2055-2065)

Zvláštní ustanovení o platnosti darování (§ 2066-2067)

Odvolání daru (§ 2068-2078)

Koupě (§ 2079-2183)

Obecná ustanovení (§ 2079-2084)

Koupě movité věci (§ 2085-2127)

Koupě nemovité věci (§ 2128-2131)

Vedlejší ujednání při kupní smlouvě (§ 2132-2158)

Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě (§ 2158-2174)

Zvláštní ustanovení o koupi závodu (§ 2175-2183)

Směna (§ 2184-2188)

Přenechání věci k užití jinému (§ 2189-2400)

Výprosa (§ 2189-2192)

Výpůjčka (§ 2193-2200)

Základní ustanovení

Nájem (§ 2201-

Obecná ustanovení (§ 2201-2234)

Základní ustanovení

Zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu (§ 2235-2301)

Zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání (§

2302-2315)

Zvláštní ustanovení o podnikatelském pronájmu věcí movitých

(§ 2316-2320)

Zvláštní ustanovení o nájmu dopravního prostředku (§ 2321-

2325)


Ubytování (§ 2326-2331)

Pacht (§ 2332-2357)

Obecná ustanovení (§ 2332-2344)

Zemědělský pacht (§ 2345-2348)

Pacht závodu (§ 2349-2357)

Licence (§ 2358-2389)

Obecná ustanovení (§ 2358-2370)

Zvláštní ustanovení pro licenci k předmětům chráněným

autorským zákonem (§ 2371-2383)

Zvláštní ustanovení pro licenční smlouvu nakladatelskou (§

2384-)

Zvláštní ustanovení pro práva související s právem autorským

a pro právo pořizovatele databáze (§ 2387-2389)

Zápůjčka (§ 2390-2394)

Úvěr § 2395-2400)

Pracovní poměr (§ 2401)

Závazky ze schovacích smluv (§ 2402-2429)

Úschova (§ 2402-2414)

Obecná ustanovení (§ 2402-2408)

Úschova cenného papíru (§ 2409-2414)

Skladování (§ 2415-2429)

Závazky ze smluv příkazního typu (§ 2430-2520)

Příkaz (§ 2430-2444)

Zprostředkování (§ 2445-2454)

Komise (§ 2455-2470)

Zasílatelství (§ 2471-2482)

Obchodní zastoupení (§ 2483-2520)

Zájezd (§ 2521-2549)

Závazky ze smluv o přepravě (§ 2550-2585)

Přeprava osob a věcí (§ 2550-2581)

Přeprava osoby (§ 2550-2554)

Přeprava věci (§ 2555-2571)


Náložný list (§ 2572-2577)

Společná ustanovení o přepravě osob a věcí (§ 2578-2581)

Provoz dopravního prostředku (§ 2582-2583)

Dílo (§ 2586-2635)

Obecná ustanovení (§ 2586-2619)

Určení ceny podle rozpočtu (§ 2620-2622)

Stavba jako předmět díla (§ 2623-2630)

Dílo s nehmotným výsledkem (§ 2631-2635)

Péče o zdraví (§ 2636-2651)

Kontrolní činnost (§ 2652-2661)

ZÁVAZKY ZE SMLOUVY O ÚČTU, JEDNORÁZOVÉM VKLADU,

AKREDITIVU A INKASU (§ 2662-2700)

Účet (§ 2662-2679)

Obecná ustanovení (§ 2662-2668)

Platební účet (§ 2669)

Jiný než platební účet (§ 2670-2675)

Vkladní knížka (§ 2676-2679)

Jednorázový vklad (§ 2680-2681)

Akreditiv (§ 2682-2993)

Inkaso (§ 2694-2700)

ZÁVAZKY ZE ZAOPATŘOVACÍCH SMLUV (§ 2701-2715)

Důchod (§ 2701-2706)

Výměnek (§ 2707-2715)

SPOLEČNOST (§ 2716-2746)

Obecná ustanovení (§ 2716-2720)

Práva a povinnosti společníků navzájem (§ 2721-2729)

Správa společnosti (§ 2730-2735)

Práva a povinnosti společníků k třetím osobám (§ 2736-2738)

Zánik členství (§ 2739-2743)

Zánik společnosti (§ 2744-2746)

TICHÁ SPOLEČNOST (§ 2747-2755)

ZÁVAZKY Z ODVÁŽNÝCH SMLUV (§ 2756-2883)


Obecná ustanovení (§ 2756-2757)

Pojištění (§ 2758-2872)

Základní ustanovení (§ 2758-2810)

Obecná ustanovení o pojištění osob (§ 2824-2832)

Životní pojištění (§ 2833-2843)

Úrazové pojištění (§ 2844-2846)

Pojištění pro případ nemoci (§ 2847-2848)

Pojištění majetku (§ 2849-2855)

Přepojištění

Podpojištění

Zvláštní ustanovení

Pojištění právní ochrany (§ 2856-2860)

Pojištění odpovědnosti (§ 2861-2867)

Pojištění úvěru nebo záruky (§ 2868-2870)

Pojištění finančních ztrát (§ 2871-2872)

Pojištění velkého pojistného rizika

Sázka, hra a los (§ 2873-2883)

Sázka (§ 2873-2880)

Hra (§ 2881)

Společné ustanovení (§ 2883)

ZÁVAZKY Z PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ JEDNÉ OSOBY (§ 2884-

2893)

Veřejný příslib (§ 2884-2889)

Příslib odměny (§ 2884-2886)

Vypsání ceny (§ 2887-2889)

Slib odškodnění (§ 2890-2893)

ZÁVAZKY Z DELIKTŮ (§ 2894-2990)

Náhrada majetkové a nemajetkové újmy (§ 2894-2971)

Základní ustanovení (§ 2894-2908)

Povinnost nahradit škodu (§ 2909-2950)

Obecná ustanovení (§ 2909-2919)

Zvláštní ustanovení (§ 2920-2950)


Způsob a rozsah náhrady (§ 2951-2971)

Obecná ustanovení (§ 2951-2955)

Náhrada při újmě na přirozených právech člověka (§ 2956-

2968)

Zvláštní ustanovení (§ 2969-2971)

ZNEUŽITÍ A OMEZENÍ SOUTĚŽE (§ 2972-2990)

Obecná ustanovení (§ 2972-2975)

Nekalá soutěž (§ 2976-2990)

ZÁVAZKY Z JINÝCH PRÁVNÍCH DŮVODŮ (§ 2991-3014)

Bezdůvodné obohacení (§ 2991-3005)

Nepřikázané jednatelství a upotřebení cizí věci k prospěchu

jiného (§ 3006-3014)

Nepřikázané jednatelství (§ 3006-3011)

Upotřebení cizí věci k prospěchu jiného (§ 3012-3014)

Část pátá

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§

3015-3081)

Ustanovení společná (§ 3015-3027)

Ustanovení přechodná a závěrečná (§ 3028-3081)

Přechodná ustanovení (§ 3028-3079)

Všeobecná ustanovení (§ 3028-3035)

Lhůty a doby (§ 3036-3037)

Majetkové právo manželské (§ 3038-3040)

Právnické osoby (§ 3041-3053)

Věcná práva (§ 3054-3068)

Dědické právo (§ 3069-3072)

Závazková práva (§ 3073-3079)

Závěrečná ustanovení (§ 3080-3081)

Účinnost


a ruší

Nový občanský zákoník novelizuje následující předpisy:

403/1990 Sb., 229/1991 Sb., 87/1991 Sb., 264/1992 Sb.,

286/1993 Sb., 331/1993 Sb., 68/1993 Sb., 156/1994 Sb.,

223/1994 Sb., 259/1994 Sb., 104/1995 Sb., 118/1995 Sb.,

84/1995 Sb., 142/1996 Sb., 89/1996 Sb., 94/1996 Sb.,

227/1997 Sb., 15/1998 Sb., 165/1998 Sb., 91/1998 Sb.,

159/1999 Sb., 356/1999 Sb., 360/1999 Sb., 363/1999 Sb.,

103/2000 Sb., 105/2000 Sb., 227/2000 Sb., 27/2000 Sb.,

29/2000 Sb., 30/2000 Sb., 301/2000 Sb., 307/2000 Sb.,

362/2000 Sb., 367/2000 Sb., 370/2000 Sb., 70/2000 Sb.,

120/2001 Sb., 229/2001 Sb., 259/2001 Sb., 317/2001 Sb.,

353/2001 Sb., 451/2001 Sb., 109/2002 Sb., 125/2002 Sb.,

126/2002 Sb., 15/2002 Sb., 151/2002 Sb., 210/2002 Sb.,

308/2002 Sb., 309/2002 Sb., 312/2002 Sb., 320/2002 Sb.,

437/2003 Sb., 88/2003 Sb., 257/2004 Sb., 315/2004 Sb.,

360/2004 Sb., 37/2004 Sb., 47/2004 Sb., 480/2004 Sb.,

484/2004 Sb., 499/2004 Sb., 554/2004 Sb., 85/2004 Sb.,

179/2005 Sb., 216/2005 Sb., 359/2005 Sb., 377/2005 Sb.,

383/2005 Sb., 413/2005 Sb., 107/2006 Sb., 112/2006 Sb.,

115/2006 Sb., 134/2006 Sb., 160/2006 Sb., 227/2006 Sb.,

230/2006 Sb., 264/2006 Sb., 308/2006 Sb., 315/2006 Sb.,

342/2006 Sb., 443/2006 Sb., 56/2006 Sb., 57/2006 Sb.,

79/2006 Sb., 81/2006 Sb., 269/2007 Sb., 296/2007 Sb.,

344/2007 Sb., 104/2008 Sb., 126/2008 Sb., 130/2008 Sb.,

230/2008 Sb., 259/2008 Sb., 306/2008 Sb., 36/2008 Sb.,

384/2008 Sb., 198/2009 Sb., 215/2009 Sb., 217/2009 Sb.,

227/2009 Sb., 230/2009 Sb., 278/2009 Sb., 285/2009 Sb.,

345/2009 Sb., 420/2009 Sb., 155/2010 Sb., 160/2010 Sb.,

409/2010 Sb., 424/2010 Sb., 427/2010 Sb., 139/2011 Sb.,

188/2011 Sb., 28/2011 Sb.


Nový občanský zákoník ruší následující předpisy:

94/1963 Sb., 133/1964 Sb., 40/1964 Sb., 47/1964 Sb., 18/1965

Sb., 17/1966 Sb., 136/1969 Sb., 15/1971 Sb., 121/1980 Sb.,

122/1980 Sb., 42/1980 Sb., 74/1981 Sb., 131/1982 Sb.,

132/1982 Sb., 27/1982 Sb., 69/1982 Sb., 106/1984 Sb.,

136/1985 Sb., 102/1988 Sb., 188/1988 Sb., 74/1989 Sb.,

113/1990 Sb., 116/1990 Sb., 146/1990 Sb., 300/1990 Sb.,

529/1990 Sb., 83/1990 Sb., 87/1990 Sb., 509/1991 Sb.,

513/1991 Sb., 540/1991 Sb., 73/1991 Sb., 102/1992 Sb.,

234/1992 Sb., 398/1992 Sb., 591/1992 Sb., 89/1993 Sb.,

142/1994 Sb., 267/1994 Sb., 72/1994 Sb., 248/1995 Sb.,

258/1995 Sb., 152/1996 Sb., 126/1998 Sb., 59/1998 Sb.,

89/1998 Sb., 302/1999 Sb., 97/1999 Sb., 209/2000 Sb.,

385/2000 Sb., 440/2001 Sb., 135/2002 Sb., 136/2002 Sb.,

208/2002 Sb., 321/2002 Sb., 522/2002 Sb., 50/2003 Sb.,

371/2004 Sb., 163/2005 Sb., 171/2005 Sb., 360/2005 Sb.,

151/2006 Sb., 33/2008 Sb., 174/2009 Sb., 152/2010 Sb.,

158/2010 Sb., 231/2010 Sb., 33/2010 Sb., 132/2011 Sb.

Související předpisy EU:

31985L0374, 31985L0577, 31986L0653, 31987L0344,

31990L0314, 31993L0013, 31997L0007, 31997L0055,

31998L0006, 31999L0044, 32000L0035, 32006L0114,

32008L0122, 32009L0101


Znění platné k 1. 1. 2014

89

ZÁKON

ze dne 3. února 2012

občanský zákoník

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Část první

Obecná část (§ 1 - 654)

Hlava I

Předmět úpravy a její základní zásady (§ 1 - 14)

Díl 1

Soukromé právo (§ 1 - 8)

§ 1

1. Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva

a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé

právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na

uplatňování práva veřejného.

2. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby

ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona;

zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný

pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně

práva na ochranu osobnosti.

§ 2


1. Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat

jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod

a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž

spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem

k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad

jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto

příkazem, musí mu ustoupit. 2. Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než

jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné

souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se

však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho

smyslu. 3. Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu

s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo

bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

§ 3

1. Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka

i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí

jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem,

jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. 2. Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že

a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví,

jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,

b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní

zákonné ochrany,

c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro

závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu;

nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní

neschopnosti k újmě druhých,

d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,

e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon

může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a

f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. 3. Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných

zásad spravedlnosti a práva.

§ 4

1. Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum

průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou

péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním

styku důvodně očekávat. 2. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí

vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si

důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení

okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé.

To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý

následek s existencí pochybnosti.

§ 5

1. Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí

k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání

nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se

znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo

stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to

k jeho tíži. 2. Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo

platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo

nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu

je činnost zakázána.

§ 6


1. Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

2. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo

protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního

stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

§ 7

Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal

poctivě a v dobré víře.

§ 8

Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

Díl 2

Užití předpisů občanského práva (§ 9-11)

§ 9

1. Občanský zákoník upravuje osobní stav osob.

2. Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové

povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu,

v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem

lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

§ 10

1. Nelze-li právní případ rozhodnout na základě

výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení,

které se týká právního případu co do obsahu a účelu

posuzovanému právnímu případu nejbližšího. 2. Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ

podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá

tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem

k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím

k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi

k dobrému uspořádání práv a povinností.

§ 11

Obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností

ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na

vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností.

Díl 3

Ochrana soukromých práv (§ 12-14)

§ 12

Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat

ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen

„orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného,

je tímto orgánem veřejné moci soud.

§ 13

Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně

očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako

jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho

právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní

případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní

ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

§ 14

Svépomoc

1. Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému

právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že

by zásah veřejné moci přišel pozdě.

2. Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně,

může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím

a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit

vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li

však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak

zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez

zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.

Hlava II

Osoby (§ 15 - 435)

Díl 1

Všeobecná ustanovení (§ 15 - 22)

§ 15

1. Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního

řádu práva a povinnosti.

2. Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním

právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem

(právně jednat).

§ 16

Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát ani

zčásti; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu.

§ 17

1. Práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze

uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti

vymáhat.

2. Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co

osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě,

které podle povahy právního případu náleží.

§ 18

Osoba je fyzická, nebo právnická.

§ 19

1. Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem

a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje

za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování

přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany. 2. Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze

zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se

k tomu. Nepřihlíží se ani k omezení těchto práv v míře

odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému

pořádku.

§ 20

1. Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon

stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní

osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez

zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti,

které se slučují s její právní povahou. 2. Právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům,

podle nichž byly zřízeny; ustanovení tohoto zákona se

použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou

těchto osob.

§ 21

Stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou

osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak stát právně jedná.

§ 22

1. Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec

a manžel nebo partner podle jiného zákona

upravujícího registrované partnerství (dále jen

„partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo

obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem

blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich,

druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za

to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo

osoby, které spolu trvale žijí.

2. Stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní

podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho

zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami

blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná

právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího

statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu

podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě

dohody či jiné skutečnosti.

Díl 2

Fyzické osoby (§ 23 - 117)

Oddíl 1

Obecná ustanovení (§ 23 - 37)

§ 23

Člověk má právní osobnost od narození až do smrti.

§ 24

Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je

a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by

jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání

v tomto stavu učiněná.

§ 25

Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje

jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li

se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.

§ 26

Důkaz smrti

1. Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou

po prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem.

2. Nelze-li tělo mrtvého prohlédnout stanoveným

způsobem, prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu

soud, pokud byl člověk účasten takové události, že se

jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá.

V rozhodnutí určí soud den, který platí za den smrti.

§ 27

Závisí-li právní následek na skutečnosti, že určitý člověk přežil

jiného člověka, a není-li jisto, který z nich zemřel jako první, má

se za to, že všichni zemřeli současně.

§ 28


1. Není-li známo, kde člověk zemřel, má se za to, že se tak

stalo tam, kde bylo nalezeno jeho tělo. 2. Za místo, kde zemřel člověk prohlášený za mrtvého,

platí to, kde naposledy pobýval živý.

§ 29

Změna pohlaví

1. Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem

při současném znemožnění reprodukční funkce

a přeměně pohlavních orgánů. Má se za to, že dnem

změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném

poskytovatelem zdravotních služeb. 2. Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na

jeho osobní a majetkové poměry; manželství nebo

registrované partnerství však zaniká. O povinnostech

a právech muže a ženy, jejichž manželství zaniklo, ke

společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech

a právech v době po zániku manželství platí obdobně

ustanovení o povinnostech a právech rozvedených

manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových

povinnostech a právech v době po rozvodu; soud

rozhodne, a to i bez návrhu, jak bude každý z rodičů

napříště o společné dítě pečovat.

§ 30

Zletilost

1. Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se

nabývá dovršením osmnáctého roku věku. 2. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá

přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství.

Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí

ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za

neplatné.

Nezletilí (§ 31 - 37)

§ 31

Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti,

je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným

rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

§ 32

1. Udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl

plné svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého

života souhlas k určitému právnímu jednání nebo

k dosažení určitého účelu, je nezletilý schopen v mezích

souhlasu sám právně jednat, pokud to není zákonem

zvlášť zakázáno; souhlas může být následně omezen

i vzat zpět. 2. Je-li zákonných zástupců více, postačí, projeví-li vůči

třetí osobě vůli alespoň jeden z nich. Jedná-li však vůči

další osobě více zástupců společně a odporují-li si,

nepřihlíží se k projevu žádného z nich.

§ 33

1. Udělí-li zákonný zástupce nezletilého, který nenabyl

plné svéprávnosti, souhlas k samostatnému

provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné

výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý

k jednáním, jež jsou s touto činností spojena.

K platnosti souhlasu se vyžaduje přivolení soudu. 2. Přivolení soudu nahrazuje podmínku určitého věku, je-li

stanovena pro výkon určité výdělečné činnosti jiným

právním předpisem.

3. Souhlas může zákonný zástupce odvolat jen

s přivolením soudu.

§ 34

Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo

nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je

zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou,

kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek

stanovených jiným právním předpisem.

§ 35

1. Nezletilý, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou

školní docházku, se může zavázat k výkonu závislé

práce podle jiného právního předpisu.

2. Zákonný zástupce nezletilého, který nedosáhl věku

šestnáct let, může rozvázat jeho pracovní poměr nebo

smlouvu o výkonu práce zakládající mezi

zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek,

pokud to je nutné v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví

nezletilého, způsobem stanoveným jiným právním

předpisem.

§ 36

Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy, bez

ohledu na obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat

samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný

zástupce potřeboval přivolení soudu.

§ 37

Přiznání svéprávnosti

1. Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu

soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud

nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena

jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti

a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce

nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví návrhu,

je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.

2. Za podmínek stanovených v odstavci 1 soud přizná

nezletilému svéprávnost i na návrh jeho zákonného

zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí.

Oddíl 2

Předběžné prohlášení (§ 38-44)

§ 38

V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk

projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým

způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se

určitá osoba stala jeho opatrovníkem.

§ 39

1. Nemá-li prohlášení formu veřejné listiny, musí být

učiněno soukromou listinou opatřenou datem

a potvrzenou dvěma svědky; svědek o sobě uvede

v potvrzení údaje, podle nichž ho lze zjistit.

2. Svědky mohou být jen osoby, které na prohlášení

a jeho obsahu nemají zájem a nejsou nevidomé,

neslyšící, němé nebo neznalé jazyka, v němž je

prohlášení učiněno. Svědci musí prohlášení podepsat

a být schopni potvrdit schopnost prohlašujícího jednat

a obsah jeho prohlášení.

3. Je-li obsahem prohlášení pořízeného veřejnou listinou

určení, kdo se má stát opatrovníkem, ten, kdo veřejnou

listinu sepsal, zapíše údaje o tom, kdo prohlášení

pořídil, kdo je povolán za opatrovníka a kdo veřejnou

listinu sepsal, do neveřejného seznamu vedeného

podle jiného zákona.

§ 40

1. Činí-li prohlášení nevidomý, nebo osoba, která neumí

nebo nemůže číst nebo psát, musí jí být prohlášení

nahlas přečteno svědkem, který prohlášení nepsal.

Nevidomý, nebo osoba, která neumí nebo nemůže číst

nebo psát, před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho

pravou vůli.

2. Činí-li prohlášení osoba se smyslovým postižením,

která nemůže číst nebo psát, musí jí být obsah listiny

tlumočen takovým způsobem dorozumívání, který si

zvolila, a to svědkem, který prohlášení nepsal; všichni

svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je

obsah listiny tlumočen. Kdo prohlášení činí, potvrdí

před svědky zvoleným způsobem dorozumívání, že

listina obsahuje jeho pravou vůli.

§ 41

1. K výslovnému odvolání prohlášení se vyžaduje projev

vůle učiněný ve formě předepsané v § 39 odst. 1.

2. Zničí-li listinu obsahující prohlášení ten, kdo je učinil,

má to účinky odvolání.

§ 42

Týká-li se prohlášení jiné záležitosti než povolání opatrovníka

a je-li účinnost prohlášení vázána na podmínku, rozhodne

o splnění podmínky soud.

§ 43

Změní-li se okolnosti zjevně tak podstatným způsobem, že


člověk, který prohlášení učinil, by je za takových okolností

neučinil nebo by je učinil s jiným obsahem, soud prohlášení

změní nebo zruší, pokud by jinak člověku, který prohlášení

učinil, hrozila závažná újma. Před vydáním rozhodnutí soud

vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož

prohlášení rozhoduje, a to i za použití takového způsobu

dorozumívání, který si člověk zvolí.

§ 44

Je-li prohlášení nebo jeho odvolání neplatné, soud k nim

přihlédne, není-li příčiny pochybovat o vůli toho, kdo je učinil.

Nápomoc při rozhodování (§ 45-48)

§ 45

Potřebuje-li člověk nápomoc při rozhodování, protože mu v tom

duševní porucha působí obtíže, třebaže nemusí být omezen ve

svéprávnosti, může si s podpůrcem ujednat poskytování

podpory; podpůrců může být i více.

§ 46

1. Smlouvou o nápomoci se podpůrce zavazuje

podporovanému, že bude s jeho souhlasem přítomen

při jeho právních jednáních, že mu zajistí potřebné

údaje a sdělení a že mu bude nápomocen radami.

2. Smlouva nabývá účinnosti dnem, kdy ji schválí soud.

Není-li smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje

se, aby strany projevily vůli uzavřít smlouvu před

soudem. Soud smlouvu neschválí, odporují-li zájmy

podpůrce zájmům podporovaného.

§ 47

1. Podpůrce nesmí ohrozit zájmy podporovaného

nevhodným ovlivňováním, ani se na úkor

podporovaného bezdůvodně obohatit.

2. Podpůrce postupuje při plnění svých povinností

v souladu s rozhodnutími podporovaného. Pokud

podporovaný právně jedná v písemné formě, může

podpůrce připojit svůj podpis s uvedením své funkce,

popřípadě i s údajem o podpoře, kterou

podporovanému poskytl; podpůrce má i právo namítat

neplatnost právního jednání podporovaného.

§ 48

Na návrh podporovaného nebo podpůrce soud podpůrce

odvolá; soud ho odvolá i v případě, že podpůrce závažně poruší

své povinnosti, a to i bez návrhu.

Zastoupení členem domácnosti (§ 49-54)

§ 49

1. Brání-li duševní porucha zletilému, který nemá jiného

zástupce, samostatně právně jednat, může ho

zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel

nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila

před vznikem zastoupení ve společné domácnosti

alespoň tři roky.

2. Zástupce dá zastoupenému na vědomí, že ho bude

zastupovat, a srozumitelně mu vysvětlí povahu

a následky zastoupení. Odmítne-li to člověk, který má

být zastoupen, zastoupení nevznikne; k odmítnutí

postačí schopnost projevit přání.

§ 50

Ke vzniku zastoupení se vyžaduje schválení soudu. Před

vydáním rozhodnutí soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor

zastoupeného, a to i za použití takového způsobu


dorozumívání, který si zastoupený zvolí.

§ 51

Zástupce dbá o ochranu zájmů zastoupeného a naplňování

jeho práv i o to, aby způsob jeho života nebyl v rozporu s jeho

schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat,

odpovídal i zvláštním představám a přáním zastoupeného.

§ 52

1. Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, jak to

odpovídá životním poměrům zastoupeného. Zástupce

však není oprávněn udělit souhlas k zásahu do duševní

nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky.

2. Zástupce může nakládat s příjmy zastoupeného

v rozsahu potřebném pro obstarání obvyklých

záležitostí, jak to odpovídá životním poměrům

zastoupeného; s peněžními prostředky na účtu

zastoupeného však může nakládat jen v rozsahu

nepřesahujícím měsíčně výši životního minima

jednotlivce podle jiného právního předpisu.

§ 53

Má-li zastoupený více zástupců, postačí, pokud jedná jeden

z nich. Jedná-li však vůči další osobě více zástupců společně

a odporují-li si, nepřihlíží se k projevu žádného z nich.

§ 54

1. Zastoupení zaniká, pokud se jej zástupce vzdá nebo

pokud zastoupený odmítne, aby ho zástupce dále

zastupoval; k odmítnutí postačí schopnost projevit

přání. Zastoupení rovněž zaniká, pokud soud jmenuje

zastoupenému opatrovníka.

2. Je-li uzavřena smlouva o nápomoci při rozhodování,


zanikne zastoupení účinností smlouvy v rozsahu,

v jakém je zastoupený způsobilý právně jednat.

Omezení svéprávnosti (§ 55-65)

§ 55

1. K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu

člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným

uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom

musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň

neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. 2. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by

mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho

zájmům mírnější a méně omezující opatření.

§ 56

1. Omezit svéprávnost člověka může jen soud.

2. Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka,

o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití

takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.

§ 57

1. Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu,

v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen

přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah,

v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat

omezil. 2. Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo

o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.

§ 58


Soud může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí

osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo

správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě.

§ 59 Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky; uplynutím doby právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do vydání nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.

§ 60 Změní-li se okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zruší, a to i bez návrhu.

§ 61 Rozhoduje-li soud o omezení svéprávnosti člověka, může osoba jím povolaná za opatrovníka navrhnout, aby byla opatrovníkem jmenována; pokud návrh nepodá, zjistí soud její stanovisko. Je-li tato osoba způsobilá k opatrovnictví, soud ji s jejím souhlasem opatrovníkem jmenuje.

§ 62 V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi.

§ 63

Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně

jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy

opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec

pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou

na takovém zařízení.


§ 64

Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva

samostatně právně jednat v běžných záležitostech

každodenního života.

§ 65

1. Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat

bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za

neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však

k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových

povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran. 2. Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat

bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za

platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě,

že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co

nabyl svéprávnosti.

Oddíl 3

Nezvěstnost (§ 66-70)

§ 66

1. Za nezvěstného může soud prohlásit svéprávného

člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě

zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje. Soud

uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlášení

nezvěstnosti. 2. Prohlášení za nezvěstného se může stát na návrh

osoby, která na tom má právní zájem, zejména

manžela nebo jiné blízké osoby, spoluvlastníka,

zaměstnavatele nebo korporace, na níž má tento člověk

účast.

§ 67

1. Při posuzování jednání, k nimž je jinak potřebné

udělení souhlasu, přivolení, odevzdání hlasu nebo

jiného konání osoby prohlášené za nezvěstnou, se

k této potřebnosti nepřihlíží; to však neplatí, jedná-li se

o záležitost jeho osobního stavu. Kdo jedná, dotýkaje

se záležitosti nezvěstného, musí tak činit

i s přihlédnutím k jeho zájmům.

2. Na právní jednání, k němuž došlo bez souhlasu nebo

jiného nezbytného projevu vůle nezvěstného poté, co

opustil své bydliště, avšak dříve, než byl za nezvěstného

prohlášen, přestože toto prohlášení bylo bez

zbytečného odkladu navrženo, se hledí jako na jednání

učiněné s odkládací podmínkou vydání rozhodnutí, jímž

byl prohlášen za nezvěstného.

§ 68

Navrátí-li se člověk prohlášený za nezvěstného nebo jmenuje-li

správce svého jmění, pozbývá prohlášení za nezvěstného

účinků. Prohlášení pozbývá účinků i dnem, který platí za den

smrti nezvěstného.

§ 69

Kdo byl prohlášen za nezvěstného, nemůže namítat neplatnost

nebo neúčinnost právního jednání učiněného za jeho

nepřítomnosti, k němuž došlo za účinků takového prohlášení,

pro to, že se při nich projev jeho vůle nevyžadoval.

§ 70

Bude-li za nezvěstného prohlášen ten, kdo ustavil správce

svého majetku, nejsou tím dotčena práva a povinnosti

ustaveného správce. To neplatí, jestliže správce není znám,

odmítne jednat v zájmu nezvěstného, svá jednání v zájmu


nezvěstného zanedbává, nebo jednat vůbec nemůže.

Oddíl 4

Domněnka smrti (§ 71-76)

§ 71

1. Na návrh osoby, která na tom má právní zájem,

prohlásí soud za mrtvého člověka, o němž lze mít

důvodně za to, že zemřel, a určí den, který se pokládá

za den jeho smrti.

2. Na člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí,

jako by zemřel. Prohlášením manžela za mrtvého

zaniká manželství dnem, který se pokládá za den jeho

smrti; totéž platí o registrovaném partnerství.

§ 72

Byl-li člověk prohlášen za nezvěstného a vyplývají-li z okolností

vážné pochybnosti, zda je ještě živ, ačkoli jeho smrt není

nepochybná, může ho soud prohlásit za mrtvého na návrh

osoby, která na tom má právní zájem, a určí den, který

nezvěstný zřejmě nepřežil. Má se za to, že tento den je dnem

smrti nezvěstného.

§ 73

Člověka, který byl prohlášen za nezvěstného, lze prohlásit za

mrtvého nejdříve po uplynutí pěti let počítaných od konce roku,

v němž došlo k prohlášení za nezvěstného. Nelze to však

učinit, objeví-li se v průběhu této doby zpráva, z níž lze soudit,

že nezvěstný je dosud naživu. V takovém případě se postupuje

podle § 74 nebo 75.

§ 74

1. Člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své

bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo,

kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen,

lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí sedmi let

od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž

lze usuzovat, že byl ještě naživu.

2. Člověka, který se stal nezvěstným před dovršením

osmnáctého roku věku, nelze prohlásit za mrtvého před

uplynutím roku, v němž uplyne dvacet pět let od jeho

narození.

§ 75

Člověka, který se stal nezvěstným jako účastník události, při níž

byl v ohrožení života větší počet osob, lze prohlásit za mrtvého

nejdříve po uplynutí tří let od konce roku, v němž se objevila

poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl v průběhu těchto

událostí ještě naživu.

§ 76

1. Byl-li člověk prohlášen za mrtvého, nevylučuje to důkaz,

že zemřel dříve nebo později, anebo že je ještě naživu.

Zjistí-li se, že je naživu, k prohlášení za mrtvého se

nepřihlíží; manželství nebo registrované partnerství se

však neobnovuje.

2. Byl-li proveden mylný důkaz smrti, použije se odstavec

1 obdobně.

Oddíl 5

Jméno člověka a jeho ochrana (§ 77-80)

§ 77

1. Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení,

popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu

podle zákona náležejí. Každý člověk má právo užívat své

jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu

svého jména a na úctu k němu. 2. Člověk, který v právním styku užívá jiné jméno než své

vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých.

§ 78

1. Člověk, který byl dotčen zpochybněním svého práva ke

jménu nebo který utrpěl újmu pro neoprávněný zásah

do tohoto práva, zejména neoprávněným užitím jména,

se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu

upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. 2. Je-li dotčený nepřítomen, nebo je-li nezvěstný,

nesvéprávný či nemůže-li z jiné příčiny uplatnit právo na

ochranu svého jména sám, může je uplatnit jeho

manžel, potomek, předek nebo partner, ledaže dotčený,

ač svéprávný, dal výslovně najevo, že si to nepřeje. 3. Týká-li se neoprávněný zásah příjmení a je-li pro to

důvod spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny,

může se ochrany domáhat samostatně manžel nebo

jiná osoba dotčenému blízká, byť do jejich práva ke

jménu přímo zasaženo nebylo.

§ 79

Pseudonym

1. Člověk může pro určitý obor své činnosti nebo i pro

soukromý styk vůbec přijmout pseudonym. Právní

jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li

zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít

pochybnost o osobě jednajícího. 2. Vejde-li pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany

jako jméno.

§ 80

Bydliště

1. Člověk má bydliště v místě, kde se zdr



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist