načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Nová ekologie médií -- Konvergence a mediamorfóza - Karol Jakubowicz

Nová ekologie médií -- Konvergence a mediamorfóza
-16%
sleva

Kniha: Nová ekologie médií -- Konvergence a mediamorfóza
Autor:

V Nové ekologii médií, která je jednou z jeho posledních knih, Karol Jakubowicz, politolog a po více než tři desetiletí vůdčí osobnost středoevropského výzkumu médií, shrnuje stále ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  333 Kč 279
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Verbum
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 201311
Počet stran: 334
Rozměr: 238,0x169,0x20,0 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Nowa ekologia mediów
Spolupracovali: z polského originálu ... přeložila Svatava Navrátilová
Hmotnost: 0,622kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-87500-37-8
EAN: 9788087500378
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V Nové ekologii médií, která je jednou z jeho posledních knih, Karol Jakubowicz, politolog a po více než tři desetiletí vůdčí osobnost středoevropského výzkumu médií, shrnuje stále složitější strukturu krajiny médií v Evropě, včetně vlivu, který média mají (nebo nemají) na demokratizaci společnosti. Nesází na technologické utopie, i když digitalizace transformuje stávající média, namísto toho ukazuje, že lidé a společnost nakonec rozhodnou, jakou podobu média budou mít. Stejně jako ve svých dalších publikacích Jakubowicz nabízí také zde řadu definic, analýz, diskuzí a závěrů. Čtenáři najdou v této knize vynikající přehled o tom, odkud média pocházejí, a důkladně argumentované možnosti, kam kráčí.
(konvergence a mediamorfóza)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Karol Jakubowicz - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Nová ekologie médií VYDÁNÍ TÉTO KNIHY PODPOŘILI: Zita Navrátilová Oldřich Jelen Vojtěc h Čevora Jan Křelina Dan Petrucha – www.ngo-grafi ka.cz Věra Stojarová Miroslav Tišer Nová ekologie médií Konvergence a mediamorfóza KAROL JAKUBOWICZ Radim Bačuvčík – VeRBuM, 2013 KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Jakubowicz, Karol Nová ekologie médií : konvergence a mediamorfóza / Karol Jakubowicz ; [z polského originálu ... přeložila Svatava Navrátilová]. – Zlín : VeRBuM, 2013. – 334 s. Název originálu: Nowa ekologia mediów. Konwergencja a metamorfoza. ISBN 978-80-87500-38-5 316.774 * 316.772.4 – média – masmédia – mediální komunikace – monografi e 316.4/.7 – Sociální interakce [18] NÁVRH OBÁLKY Zita Navrátilová www.zitana.blogspot.cz AUTOR TITULNÍ ILUSTRACE Oldřich Jelen www.jeleni.net GRAFICKÁ ÚPRAVA A SAZBA Zita Navrátilová Nowa ekologia mediów by Karol Jakubowicz. Copyright (c) 2011 by Poltext sp. z o.o. and Karol Jakubowicz. By arrangement with Poltext and the author. All rights reserved. © Karol Jakubowicz, heirs, 2013 © Translation: Svatava Navrátilová, 2013 © Radim Bačuvčík – VeRBuM, 2013 Mojej żonie, Małgorzacie, poświęcam Věnuji své ženě Markétě 7 Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 To není konec světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Digitalizace mění média . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Dematerializace: média se odpoutávají od svých tradičních nosičů . . . . . . . . . . . . 16 Kompletní archivy jsou vypuštěny „na svobodu“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Lineární a nelineární media: konec pravidla trojí jednoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Personalizace: masová média se přizpůsobují potřebám jednotlivců . . . . . . . . . . . 19 Individualizace: média na objednávku jednotlivce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Uživatel novinářem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Média určená jednotlivcům: deinstitucionalizace a deintermediace . . . . . . . . . . . 21 Crowdsourcing: celé Polsko produkuje televizní seriál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Pohled na obsah knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Co se vylíhne z kukly? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Kapitola 1 Konvergence a její důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Definice a projevy konvergence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Technická konvergence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Korporátní a socio-funkcionální konvergence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Produkční a tržní konvergence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 8 NOVÁ EKOLOGIE MÉDIÍ. KONVERGENCE A MEDIAMORFÓZA Odběratelská konvergence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Konvergence veřejné politiky a práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Prostorová a kulturní konvergence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Kapitola 2 Média, nová média, definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Definice pojmu „médium“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Nová média 1.0 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Nová média 2.0 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Nová média 3.0 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Nový pohled na definici médií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Tisk a e-tisk: oddělené, nebo propojené množiny? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Kapitola 3 Budoucnost elektronických médií ve scénářích . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Budoucnost médií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Budoucnost internetu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Kapitola 4 Zákonitosti a pravidla mediamorfózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Te chnologick ý de terminismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Sociálně-kulturní determinismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Remediace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 „Život po životě“ médií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Gramofonová deska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Tisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Televize: stále supermédium? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Kapitola 5 Vliv konvergence na mediální systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Příjemce, účastník, prozument – hranice proměny úlohy příjemce v procesu masové komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 9 OBSAH Média veřejné služby a občanská média v nové ekologii médií . . . . . . . . . . . . . . 162 Média veřejné služby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Občanská média . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Lokální a regionální média . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Právní systém a regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Kapitola 6 Žurnalistika v informační společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Změna definic a vizí žurnalistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Občanská žurnalistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Profesionální žurnalistika a nové technologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Participativní/občanská žurnalistika v profesionálních médiích . . . . . . . . . . . . . 212 Občanská žurnalistika mimo profesionální média . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Kapitola 7 Nová média a demokracie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Demokracie – ale jaká? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Krize demokracie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 Jaká je budoucnost demokracie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 Média v demokracii: vybrané úvahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 E-demokracie: podpora, nebo bariéra demokracie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 Obžaloba e-demokracie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 Občanská společnost: vybrané otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 Veřejné sféry společnosti nových technologií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 Nová média a nová demokracie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Kapitola 8 Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319 11 Úvod To není konec světa „Společnost nepotřebuje noviny. To, co potřebujeme, jsou novináři“ (Shirky, 2009). Tyto krátké, zdánlivě jednoduché věty v sobě skrývají základní pravdu o budoucnosti médií v éře informační společnosti. „Jakmile přestaneme říkat ,zachraňme noviny‘ a začneme říkat ,zachraňme společnost‘, pak se zároveň změní náš cíl: namísto záchrany dnešních institucí budeme pracovat na tom, co funguje. A dnes nutně nemusí fungovat to, co fungovalo včera.“ A právě to, zda média a mediální instituce již skutečně „nefungují“, se pokusíme v této knize objasnit. Jestliže americký specialista v oblasti telekomunikace Clay Shirky naznačuje, že se tak děje kvůli internetu, může být užitečné uvést i zcela odlišný názor: Pro mnohé je internet něco jako nový nájezd Hunů. Hunové se zjevili před 1500 lety, nevíme odkud, zničili všechno, co jim přišlo do cesty, a zmizeli o sto let později. Internet ale nic neničí; stejně jako žádná jiná předchozí mediální revoluce nic nezničila, nic nezatlačila do ústraní. Právě naopak: vždycky se rozvíjela spolupráce. A stejně tak internet nenahradí dobré novináře. Právě naopak: dobří novináři budou ještě více nepostradatelní než doposud (Prantl, 2010). Opakujeme jako mantru, že v době internetu content is king (králem je obsah). Objevují se různé varianty této hlavní teze, například „králem je obsah, ale klíčem k jeho královst ví je distribuce“, dále že „obsah je králem, ale hotovost je K ing Kong“, anebo také že „obsah může být králem, ale mediální prostor řídí celá královská 12 NOVÁ EKOLOGIE MÉDIÍ. KONVERGENCE A MEDIAMORFÓZA rodina, která disponuje rovněž značkami a přístupem k odběratelům“. Objevují se i odmítavá stanoviska: „králem není obsah, ale propojitelnost ( connectivity)“ (Odlyzko, 2001). Určitě tomu tak je z hlediska ekonomického (náklady a stupeň obtížnosti při zajišťování propojenosti jsou značně vyšší a s nimi spojená škála hospodářských činností o hodně širší), ale podle jiných hledisek samozřejmě nikoliv. Apel na záchranu žurnalistiky však poukazuje na to, že nejde o jakýkoli obsah, ale o obsah kvalitní a profesionálně připravený. A tady se dostáváme k podstatě sporu o budoucnost médií a zprostředkované komunikace vůbec: • Jedni naznačují, že dojde ke změně paradigmatu, nebo jsou si tím dokonce jisti: tradiční média a způsoby tvorby mediálních obsahů „odumřou“ a budou nahrazeny v internetu a v jiných širokopásmových sítích dostupnými obsahy, jež budou vytvářet noví dodavatelé, zvláště tzv. prozumenti čili aktivní uživatelé. • Jiní brání tradiční média. • A další ukazují, že tradiční média budou zachována, ale zřejmě půjde ve značné míře o nové formy, které budou představovat další etapu jejich rozvoje a evoluce. Nechybí ani vyznavači internetu a digitálních technologií hlásající příchod nové doby, jež svět zcela změní. Podle názoru Louise Rossetta (2008), spoluzakladatele známého amerického časopisu Wired, „digitální revoluce převrátí náš život jako meteorit, který vyhubil dinosaury. Zastaralé budou prakticky všechny instituce, na nichž stojí naše společnost – od lokální úrovně až po tu nadnárodní“. Steve Ballmer, generální ředitel Microsoftu, vyslovil v roce 1998 podobný názor: „Digitální bude zcela jistě všechno – můžeme uvažovat pouze o tom, kdy se tak stane – jestli za rok, za dva, za pět nebo za deset let. Za deset let bude všechno na síti“ a tradiční noviny, časopisy a televizní programy zaniknou (Koryszewski, 2009). Někteří předvídají, že tento proces bude ještě rychlejší. Vydavatel The New York Times Arthur Sulzberger kdysi vyslovil názor, že do r. 2012 zaniknou tištěné noviny. Vin Crosbie se domnívá, že ve Spojených státech zůstane do r. 2021 jen několik celostátních deníků, a to buď na internetu, anebo na e-papíře, nikoli však tištěných. Podle Philipa Meyera lidé opustí každodenní zvyk číst noviny do r. 2043 (Thurman, Myllylahti, 2009). Podobné teze se objevují v nejrůznějších scénářích a prognózách čtenářství. Australští badatelé předpokládají, že do r. 2015 bude jedna třetina knih čtena v elektronické formě. Jedna ze zpráv, kterou zveřejnila francouzská vláda v souvislosti s tématem budoucnosti knih, uvedla dvě hypotézy: že do r. 2050 elektronické knihy převezmou 50 % knižního trhu, nebo že naopak e-knihy prodej tištěných knih neovlivní (Fouché, Mongin, Padis, 2010). Takový názorový rozptyl nepřidává na optimismu, pokud jde o věrohodnost podobných scénářů. 13 ÚVOD To se týká rovněž výzkumů tištěných médií. Z analýz prováděných v rámci The World Internet Project na jedné straně vyplývá, že pokud má nejméně 30 % obyvatel určité země přístup k internetu, začíná klesat zájem o noviny (Annenberg School for Communication, 2009). Na druhé straně je však šíře užívání internetu spojena ve skandinávských zemích s vysokými ukazateli čtenosti tisku. Americké výzkumy zase ukazují, že jestliže jsou lokální noviny přístupné v tištěné i internetové verzi, pak 66 % čtenářů využívá obě verze (tzv. hybridní čtenáři) a jedině 33 % sáhne pouze po tradičních novinách (Chyi, Yang, Lewis, Zheng, 2010). Naopak kanadské výzkumy čtenosti internetových a tištěných novin (Newspaper Audience Databank Inc., 2011) poukazují na jinou tendenci: 71 % čtenářů používá pouze tištěnou verzi a 80 % z těch, kteří čtou internetové noviny, čte také tištěnou verzi. Jen 6 % respondentů čte noviny pouze na internetu. Kanadští čtenáři internetových novin navíc čtou více tištěných novin (5,4 výtisků ve všední dny) než ti, jež čtou výlučně tištěné noviny (4,8 výtisků novin ve všední dny). Nechceme se tady bavit na účet protichůdných výsledků výzkumů a prognózování budoucnosti médií (věnujeme jim ostatně celou kapitolu, včetně budoucnosti internetu). Jde nám spíše o zachování zdravého rozumu, podobně jako to dělá vlastník mediálního impéria Rupert Murdoch, který již léta investuje také do internetu. Vyjádřil se takto: „Domnívám se, že tradiční noviny mají před sebou dlouhá léta života, ale také myslím, že papír a tiskařská barva budou v budoucnu jen jednou z mnoha cest, jimiž se noviny dostanou ke čtenáři“ (cit. podle Gibson, 2006). Murdoch tedy odmítá přístup, který Seely Brown a Duguid (2000) nazývají vizí konce světa, jak můžeme volně přeložit anglické slovo endism používané k jeho popisu. Příchod informační etapy je podle této vize chápán jako příslib mnoha jiných „konců světa“. Podle této vize by měl mimo jiné zaniknout tisk, televize a ostatní masová média; makléři a jiní zprostředkovatelé; fi rmy, byrokracie a podobné struktury; univerzity; politika, vlády; města a regiony i národní státy. Tento přístup je jedním z projevů technomyopie, sklonu k přeceňování krátkodobého vlivu nové technologie a neschopnosti předvídat dlouhodobé efekty. Příznivci teze o mnoha „koncích světa“ rozhodně přeceňují krátkodobé působení digitálních médií. Patrně nevědí, že před nimi podobné naděje a obavy vyslovovali tvůrci a nadšenci úplně jiných technologií. Podobně tomu bylo s telegrafem, jenž bývá nazýván „internetem viktoriánské doby“: „entuziasmus, skepticismus a nejistota vyvolané internetem – obavy z nových forem zločinnosti, proměna zvyklostí, nutnost nově defi novat metody podnikání – jsou zrcadlovým odrazem nadějí, obav 14 NOVÁ EKOLOGIE MÉDIÍ. KONVERGENCE A MEDIAMORFÓZA a nedorozumění vyvolaných telegrafem. Dalo se to předpokládat. Nejsou ani tak bezprostředním důsledkem technologie, jako spíše lidské přirozenosti“ (Standage, 2000). Na totéž upozorňuje teoretik demokracie, Larry Diamond (2010: 71). Varuje před vírou v neomezené možnosti politického pokroku, za něž máme vděčit internetu. Díky knihtisku nastoupilo období renesance, reformace a vědecké revoluce jako základ, z něhož se zrodila moderní demokracie. Knihtisk ale také usnadnil vznik centralizovaného státu a podnítil rozvoj cenzury. Díky telegrafu se zmenšil svět. Vzbudil plané naděje, že přinese mír a vzájemné porozumění. Ve skutečnosti se zrodilo nejkrvavější století ve světových dějinách. Dnešní nadšenci nových technologií – dodává Diamond – „se dopouštějí stejného omylu jako jejich viktoriánští předkové: věří v technologickou utopii a živí egocentrické přesvědčení, že žijí v přelomovém období a nejdůležitější etapě dějin“. Utopistům se občas naskytne příležitost přesvědčit se, jak hluboce se ve sv ýc h předpovědíc h mýlili. Týká se to také např. citovaného Louise Rosset ta ( 2008 ) , který po patnácti letech od založení časopisu Wired shrnul, jaká očekávání, formulovaná v r. 1993, se nenaplnila. Takže: nedošlo ke „konci dějin“. Nedošlo také ke „smrti politiky“, jež měla nastat po zániku národních států, a technologie v rukou lidí nevedla k tomu, že zavládne přímá demokracie. Namísto toho, jak píše Rosetto, přišlo jedno z nejvíce toxických a nejméně efektivních desetiletí veřejného diskursu v dějinách Spojených států. A konečně – nedošlo k očekávané „smrti médií“. Předpokládali jsme – konstatuje Rosetto – a mnohokrát jsme i ohlašovali smrt starých médií (známých také, jak uvádí, jako média hlavního proudu nebo média dinosaurů), ale ony žijí dál. Je zajímavé, že na rezistenční schopnost médií ne bezdůvodně naříkají také ti, kteří očekávali příchod nových médií s nadějí, že povede k pozitivním změnám, konkrétně k decentralizaci komunikačního systému a k tomu, že jej přemění na zdola otevřenou komunikační sféru: „Ti, kteří doufali, že digitalizace a z ní plynoucí konvergence, rozmanitost médií, interaktivita a otevřenost dají vzniknout tomu, čeho nedokázala dosáhnout svobodná a demokratická masová média a mnohostranné politické a společenské aktivity – podcenili síly setrvačnosti, které udržovaly starý model a také aktivní obranu tohoto modelu těmi, kdo i nadále potřebovali tradiční masovou komunikaci, aby mohli usměrňovat pozornost společnosti“ (McQuail, 2009: 387). Příčiny přetrvávání tradičních médií však nemusí být nutně hrozivé a zhoubné. Někdy mívají i docela prozaické vysvětlení: televize „bude i nadále 15 ÚVOD existovat ze samozřejmého a prostého důvodu, že některé události je nejlépe zveřejňovat pomocí vysílací komunikační techniky: od jednoho zdroje k mnoha příjemcům. Jedině takovým způsobem je možné ukazovat události typu mistrovství světa v kopané nebo poskytovat informace o závažném teroristickém útoku, protože pozornost světa je v takovém případě soustředěna na konkrétní událost odehrávající se na určitém místě“ (Naughton, 2006). Pochybnosti Seelyho Browna a Duguida ohledně „endismu“ a velkého vymírání kultury sdílejí Filiciak a Tarkowski (2010). Podle jejich mínění veškeré teze o nepochybném konci jedné kultury a jejím nahrazování kulturou druhou zastiňují daleko subtilnější procesy. O nich je třeba uvažovat spíše v kategoriích mísení prvků, které tito dva badatelé přirovnávají k míchání karet, ukládání geologických vrstev či kompostu. Autoři konstatují, že „média“ se mohou dočkat svého konce, a občas se to i stává. V podstatě jim nejde ani tak o média, jako o mediální technologie: „zařízení jsou stahována z trhu, producenti přestávají podporovat staré verze programů a analogový signál terestrického vysílání televize bude jednoho dne vypnut“. Dalšími podstatnými tématy naší knihy jsou otázky související s tím, jak v období konvergence média defi novat (tomu věnujeme první kapitolu), a zvláště pak otázky týkající se vztahu mezi nositelem mediálního obsahu a samotným mediem. Slovní spojení nové technologie a nová média se často vyslovují jedním dechem, ale je třeba odlišovat jedno od druhého. V literatuře věnované novým technologiím se za předchozím obdobím často dělá jakási tlustá čára: jestliže tradiční média dřív nebo později zmizí ze scény, věnujme se novým médiím, internetu a novým technologiím. Jedinou perspektivu, kterou se pohlíží na tradiční média, vyjadřuje otázka: zda a jakým způsobem se vyskytují na nových platformách. Můžeme za tím spatřovat předpoklad, že v sociální komunikaci a v mediálním systému vůbec chybí koherence a kontinuita. Znamená to, že nejsou brány v úvahu závěry vyplývající z analýzy mechanismů, které doposud řídily proces mediamorfózy (to je další z klíčových termínů předkládané knihy) a které ukazují na model „kumulativní“ mediální změny (novější média nevytlačila dřívější média). Za přístupem, který za předchozí etapou dělá tlustou čáru, se skrývá otevřeně či mlčky přijatá teze, že konvergence s sebou přináší tak dalekosáhlé změny, že se bude jednat o model změny „substituční“: jako by nová média a digitální technologie nahradily tradiční média. Můžeme za tím vidět technologický determinismus (jímž se dále také zabý váme), kter ý je v literatuře, ať př ímo, či nepř ímo, chápán jako koncept objasňující 16 NOVÁ EKOLOGIE MÉDIÍ. KONVERGENCE A MEDIAMORFÓZA probíhající změny. Zvolením takového teoretického východiska dostává proměna nejasné rysy a nelze dobře postřehnout, co se s tradičními médii skutečně děje, ani to, co v procesu jejich mediamorfózy ve stávající podobě zůstává a co se naopak mění. To bude jedním z hlavních témat této knihy. Média, jejich tvůrci i příjemci a také instituce zodpovědné za tvorbu a realizaci mediální politiky potřebují vyváženější obraz situace refl ektující skutečné procesy, k nimž v médiích dochází. Naivní nebo příliš optimistické vize celkové proměny mediálního systému a modelů masové komunikace mohou narušit obraz skutečné situace a ztížit jak podnikatelskou činnost, tak tvorbu adekvátní mediální politiky. Je již zcela jisté, že ke konvergenci dochází pomaleji, než se dříve připouštělo. Co však zcela jisté není, jsou její důsledky. Je proto třeba se připravit na různé scénáře. Naším příspěvkem bude hledání odpovědi na otázku: Kolik různých médií je přítomno v nových médiích? Digitalizace mění média Znamená snad to všechno, že média se nemění? Přesně naopak. Digitalizace jako hlavní příčina konvergence postupně mění všechna elektronická média na nová média: multimediální, interaktivní, potenciálně nelineární (na vyžádání), schopná propojit masovou a individuální komunikaci. Ostatní média vede k přechodu na digitální platformy a k rozšíření jejich činnosti nebo výrazových prostředků o možnosti, které to přináší. Na tomto místě se nezabýváme technickou stránkou procesu, ale sociální komunikací probíhající prostřednictvím médií a její evolucí. Je třeba však uvést pár příkladů toho, o jaké možnosti vlastně jde. Přinášíme tedy, prozatím bez nějaké důkladnější analýzy, praktické příklady ilustrující hlavní tendence proměny médií. Dematerializace: média se odpoutávají od svých tradičních nosičů Největší internetové knihkupectví Amazon v květnu r. 2011 zveřejnilo zprávu, že „e-kniha vede“, protože fi rma prodává více elektronických knih než papírových. Amazon začal e-knihy prodávat před necelými čtyřmi lety. Po uplynutí tohoto čtyřletého období se již prodávalo na 100 papírových knih 105 elektronických. Klíčem k úspěchu Amazonu se stala čtečka e-knih Kindle. 271 Kapitola 8 Doslov V červnu r. 2011 publikoval týdeník „Przegląd“ (nr 24(598)) několik výpovědí na téma „Proč polská mládež přestává potřebovat televizi?“. Podívejme se na klíčové fragmenty názorů mediologů, jejichž odpovědi na zadanou otázku dokonale ilustrují hlavní teze této knihy (všechny zvýrazněné části podtrhl K. J.). Dr. Aleksandra Drzał-Sierocka: „Tato tendence je skutečně stále patrnější. Mnoho mých studentů prohlašuje, že nemají televizor, což však neznamená, že nemají přístup k tomu, co televize nabízí. Popularita některých televizních žánrů (například seriálů) je už za zenitem. Zároveň se ale mění způsob příjmu.“ Prof. Maciej Mrozowski: „V dětských pokojích většinou nebývá druhý televizor, ale je tam počítač. Někteří mají dokonce projektory a promítají zvětšený obraz na stěnu, ten je však přijímaný hlavně prostřednictvím internetu. Některé televizní kanály mají ostatně velmi atraktivní nabídku pro mladé lidi, např. X Faktor v TVN, dostupnou zároveň v libovolnou dobu na internetu“. Dr. Adam Bobryk: „Televize navzdory zdání nesměřuje k modernímu a interaktivnímu (...). Mladí lidé chtějí ovlivňovat podobu sdělení, vyjádřit svůj názor, šířit jej dál, získat odpověď. Takovou šanci dává internet, kde každý může bez větších nákladů založit vlastní televizi. I přes určité zmenšení zájmu zůstane televize jedním z nejdůležitějších prostředků, který formuje vkus a preference. Přestává však být základním zdrojem atraktivního a rychlého toku informací.“ 272 NOVÁ EKOLOGIE MÉDIÍ. KONVERGENCE A MEDIAMORFÓZA Prof. Bogdan Galvas: „Televize stále přitahuje pozornost mladých lidí, ale v menší míře než dříve, protože mladí lidé používají zařízení mobilních systémů: iPady, iPhony, mobilní telefony s bohatou programovou výbavou a další podobné vybavení. Čím více hudby a fi lmů je na inter net u, tím méně často mladí lidé zapínají telev izor. Prof. Jan Kania: „Mladí lidé zbožňují interaktivní média, která dávají prostor pro reakci, pro kontakt, dávají možnost vyjádřit se nebo něco vyhrát. Média přinášející pouze sdělení, jež zanechávají příjemce v pasivitě, v této situaci prohrávají. (...) Na internetu jsou bohaté možnosti: fóra, blogy, hry, fi lmy, zábavné programy, obchody. A v každé z těchto nabídek je prostor pro nějakou reakci příjemce. Příčiny odchodu od televize jsou tedy v podstatě dvě: chybějící interaktivita a nenaplněná očekávání v oblasti programové nabídky. Tomasz Fraszczyk: „Mohu uvést příklad z řeckého mediálního trhu, kde je speciálně pro středoškolskou mládež vysílán program MAD TV, šířený zejména po internetu, i když je také v nabídce satelitního vysílání (...) Nemohu říci, že by MAD TV nějak významně otřásla pozicí tradičních televizních programů, ale nad jejím úspěchem mezi mládeží je třeba se zamyslet.“ Dovídáme se tedy, že ve většině případů polská mládež přestala potřebovat nikoli „televizi“, ale... tradiční televizor. Tyto odpovědi ukazují, jak je důležité pečlivě defi novat pojmy a odlišovat mediální obsah od distribučního kanálu. A také ukazují, že je třeba volit neutrálně technologický přístup, protože jinak nelze pochopit a vysvětlit mediální realitu. Jak by jinak bylo možné interpretovat situaci mezi uživateli polské platformy www.ipla.tv (interaktivní internetová televize spojená s knihovnou materiálů videa na vyžádání), kteří ji využívají, aby sledovali různé obsahy, oblíbené programy a fi lmy, které si sami vybrali? V r. 2010 bylo v Polsku prodáno celkem 1,9 milionů televizorů, z toho 300 tisíc televizorů s možností připojení k internetu (15 % všech prodaných televizorů). Stále více osob bude tedy využívat televizi stejným způsobem jako uživatelé ipla.tv. Tato platforma zpřístupňuje televizní obsahy pomocí libovolného zařízení připojeného k internetu, které může sloužit ke sledování videomateriálů. Během dne je po celou dobu nejpopulárnějším příjmem ipla.tv příjem prostřednictvím počítače, večer pak je to doba nejvyšší aktivity uživatelů televizorů s internetem. Právě tehdy diváci doplňují programovou nabídku tradiční televize vlastními volbami a v době mezi dvaadvacátou a třiadvacátou hodinou využívají 273 DOSLOV nabídku videa na vyžádání. Podíl televize a mobilních zařízení na celkové aktivitě uživatelů ipla.tv stále narůstá – v květnu 2011 dosáhl již 15 %. Pokud bychom uznali logiku účastníků ankety Przegłądu, museli bychom konstatovat, že klienti ipla.tv se na televizi dívají pouze tehdy, pokud používají televizor, ale ne tehdy, přijímají-li stejnou nabídku prostřednictvím počítače nebo mobilního telefonu. Další platformy se stávají jednoduše funkčním ekvivalentem tradičního televizoru: uživatelé tam hledají program nebo mj. žánry, které jsou typické pro televizi, jenomže pro televizi v jiném podání. Výstižně to zachycují Filiciak a Tarkowski: Ke konci televize měl přispět demokratičtější způsob komunikace, s nímž se dnes setkáváme. Ale vidíme nějaké náznaky takového konce? Nevidíme. A proč? Protože dnešní televize není stejná televize jako dřívější. Je to remediovaná televize (...) Intenzivní konzumace televizních obsahů nemusí být dnes vázána na používání tradičně chápané televizní technologie. Proměňují se také způsoby jejího sledování – sledování televize podle programového schématu je jen jednou z možností. Televizor již není jediným, a v určitých skupinách ani základním zařízením, jak používat televizi (...) Ale to, na co se díváme, je stále velmi často televize, která je jedním z důležitých dodavatelů obsahu na internetu (Filiciak, Tarkowski, 2009, podtrhl K. J.). Dodejme, že výtka nedostatku interaktivity se také vztahuje na tradiční podobu televize a jejího programu i na televizní přijímač. Hybridní televize (over-thetop-TV nebo connected TV – viz druhá kapitola této knihy) dává veškeré možnosti interaktivního využívání obsahů jak z programu, tak i z internetu. Kaznowski (2007) tvrdí, že nová média budou rovnoprávným, ale nikoli dominujícím médiem. Důvody, proč by tomu tak mohlo být, ukazuje tabulka č. 1. Pokud jde o schopnost přežití tradičních médií, pak se s ním názorově shoduje Nick George, partner poradenské fi rmy PricewaterhouseCooper, který zdůrazňuje emocionální vazbu mezi novinami a čtenáři – to je častý argument, uváděný na důkaz toho, že tradiční média mají sílu přežít: Tradiční noviny jsou přenosné a praktické, což jsou vlastnosti, které elektronická média nemohou tak lehce zkopírovat. Kromě toho se prestižním novinám podařilo vytvořit silnou emocionální vazbu se čtenáři, hlavně díky vysoké kvalitě redakčních materiálů a přesně vymezené programové linii. Takto silná vazba se v krátké době nerozpadne (cit. podle Makarenko, 2007b). 274 NOVÁ EKOLOGIE MÉDIÍ. KONVERGENCE A MEDIAMORFÓZA Ne • Protože lidé vždy budou potřebovat informace a zábavu. • Konzumenti v situaci stále většího tlaku informací budou potřebovat autority a důvěryhodné zdroje informací. • I nadále jde o dostupnost a vše, co s tím souvisí, takže jednoduchost při používání takových médií, jako je televize, rádio nebo noviny, bude hrát velkou roli. • Značná část konzumentů médií zkrátka preferuje pasivní způsob používání médií. Ano • Stále více osob používá sociální sítě, což přitahuje na internet peníze zadavatelů reklamy a nové mediální projekty. • Nová média umožňují přizpůsobit sdělení individuálním potřebám a tím ušetřit čas. • Internet, digitální televize nebo mobilní kanál nabízejí interakci, kterou stará média nenabízejí. • Internet osvobozuje od nutnosti konzumovat předem určené obsahy, dané vysílacím časem médií. Tabulka č. 1. Budou stará média nahrazena novými médii? V obou případech se zde vyskytuje jasné rozdělení na „stará“ a „nová“ média. Filiciak a Tarkowski (2009b) to vidí jinak, protože tvrdí, že „poté, co se objevila ‚nová‘ média – čili počítač –, se všechna média stala novými, protože prodělala digitální upgrade“. To je však možná příliš optimistické. Jak vyplývá z našich úvah, jsme spíše svědky kontinuální změny: stejná média mohou vystupovat jako „stará“ (v tradiční podobě, na starém nosiči) nebo jako v různé míře „nová“ (nová tím, že jsou v digitální podobě, šíři nástrojů digitální technologie však využívají v různém rozsahu). Tradiční média skutečně nemusejí zůstat ve své dosavadní fyzické a technické podobě. Určitě je čeká (těžko dnes říci, zda všechny) přesun do vysokorychlostních sítí v dematerializované podobě. Ani tehdy však nepřestávají být „médii“. Jak již víme, média či spíše mediální organizace jsou zdrojem převážné většiny informací, jež se objevují na internetu. Média nejvíce přispívají k obsahům přístupným na Twitteru. Média jsou hlavním bodem, k němuž se vztahují blogeři a z něhož těží fakta a názory, o nichž píší (Kenix, 2009). Jsou také často 275 DOSLOV „transportním pásem“ pro informace a názory publikované v blogosféře, čímž posilují (nebo vůbec umožňují) jejich vliv na veřejnou debatu. Blogy dále dodávají médiím interpretační rámce pro hodnocení a objasňování různých událostí. Těchto vzájemných závislostí a forem remediace je ještě mnohem více. Média kolonizují („mediatizují“) internet a zároveň vystupují jako nezbytný dodavatel obsahů (včetně fi lmů, seriálů, videa na vyžádání, hudby apod.), bez nichž by internet ztratil hodně na své atraktivitě a na svých komerčních perspektivách. Samotná média dále podléhají – jak jsme to nazvali – „internetizaci“. Abychom pochopili současnou ekologii médií, je třeba si všímat každého sektoru zvlášť a zároveň vidět jejich vzájemnou závislost a vzájemné ovlivňování. Stejně tak je třeba si všímat velké síly pasivity a odporu starých médií vůči změnám. K pozici starých médií přispívá i zjištění, že to, co jsme nazývali obsahy generovanými uživateli či občanskou žurnalistikou, zjevně není stavu nabídnout obsahy srovnatelné rozsahem i kvalitou s nabídkou profesionálních médií. Perspektiva změny paradigmatu se v tomto ohledu tedy zatím zdá být vzdálená. V předchozím textu bylo již hodně řečeno na téma mylných závěrů, jež mohly způsobit nedorozumění nebo jednoduše chyby v hodnocení situace v médiích i mimo ně. Přidejme ještě dvě chyby, o nichž píše Noam (2001): • chyba v perspektivě čili záměna chování v mikrosféře s důsledky v makrosféře, tj. přesvědčení, že to, co pomáhá jednotlivci, je rovněž dobré pro společnost jako celek, bude-li to použito v masovém měřítku; • chyba v předpokladu: skutečnost, že internet dobře slouží demokracii v Severní Koreji, Íránu nebo Súdánu neznamená, že dojde ke stejnému efektu v Německu, Dánsku či USA; nabízejí-li tři televizní kanály různorodější informace než jeden kanál, nevyplývá z toho, že 30 000 kanálů je lepších než 300. Tyto mylné závěry jsou skryty za některými nerealistickými koncepcemi nadšenců demokratické role nových médií a technologií. Z toho, že pomohly při organizování a koordinování nějaké kampaně, nebo dokonce revoluce, nebo jako fórum plodné debaty na nějaké téma, nemůžeme ještě vyvodit, že na nich můžeme postavit fungování celého demokratického systému. Navzdory prorokům endismu jsme teprve na začátku cesty (a k jejímu cíli je ještě daleko) k pochopení civilizační změny, v níž jsou nová média a technologie jak výsledným efektem, tak i z části hnací silou. 277 Bibliografie Abdul-Mageed, Muhammad M. (2008) Online News Sites and Journalism 2.0: Reader Comments on Al Jazeera Arabic. „tripleC – Cognition, Communication, Co-operation” 6(2): 59–76, http://www.triple-c.at/index.php/tripleC/issue/view/16. Abramson, Jeffrey B., E. Christopher Arterton, Gary R. Orren (1988) The Electronic Commonwealth. New York: Basic Books, Inc. Accenture (2011) Consumers of all ages are going over-the-top. Results of the 2011 Accenture Video-Over-Internet Consumer Usage Survey, http://www.accenture.com/SiteCollection- Documents/PDF/Accenture_Communications_Media_Entertainment_ Video-OverInternet_Consumer_Usage_Survey.pdf. Akdeniz, Yaman (2010) Study of legal provisions and practices related to freedom of expression, the free fl ow of information and media pluralism on the Internet in the OSCE participating States. Vienna: Organization for Security and Co-operation in Europe. Allan, Stuart (2006) Newsy w sieci. Internet i dziennikarstwo. Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego. AMARC (2007) Community Radio Social Impact Assessment. Removing Barriers, Increasing Effectiveness. Montreal: World Association of Community Radio Broadcasters. Andersen (2002) Outlook of the Development of Technologies and Markets for the European Audiovisual Sector up to 2010. Brussels: European Commission, http://ec.europa.eu/ avpolicy/docs/library/studies/fi nalised/tvoutlook/fi nalrep.pdf. Anderson, Chris, Michael Wolff (2010) „The Web Is Dead Long Live the Internet”. Wired, August 17, http://www.wired.com/magazine/2010/08/ff_webrip/all/1. Anderson, Janna Quitney, Lee Rainie (2008) The Future of the Internet III. Washington, D.C.: Pew Internet & American Life Project, Pew Research Center, http://www.pewinternet. org/~/media//Files/Reports/2008/PIP_FutureInternet3.pdf.pdf. Anderson, Janna Quitney, Lee Rainie (2010) The Future of the Internet. Washington, D.C.: Pew Internet & American Life Project, http://pewinternet.org/~/media//Files/Re- ports/2010/ Future%20of%20internet%202010%20-%20AAAS%20paper.pdf. Annenberg School for Communication (2009) Annual Internet Survey by the Center for the Digital Future Finds Large Increases in Use of Online Newspapers. Los Angeles: University 334 Karol Jakubowicz Nová ekologie médií Konvergence a mediamorfóza Z polského originálu Nowa ekologia mediów přeložila Svatava Navrátilová Odpovědný redaktor: Radovan Plášek Vydavatel: Radim Bačuvčík – VeRBuM (Přehradní 292, 763 14 Zlín 12, Česká republika) Zlín, 2013 1. vydání. 334 stran Tisk: Kodiak Print, s.r.o., Zlín www.verbum.name ISBN 978-80-87500-38-5 KOUČINK


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.