E-kniha: Notebook pro seniory: Vydání pro Windows 10 – Josef Pecinovský

Notebook pro seniory

Vydání pro Windows 10

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.computerpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Josef Pecinovský

Notebook pro seniory Vydání pro Windows 10 – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

Josef Pecinovský

Notebook pro seniory

Vydání pro Windows 10

Computer Press

Brno

2017

Obsah

Úvod 7

První kroky 10

Co je to vlastně ten notebook 10 Zapínáme notebook 12 Pracujeme s touchpadem 17 Pracujeme s myší 23 Co lze pomocí polohovacího zařízení ovládat 26 Jak naučit myš poslouchat 29 Pracujeme s dotykovým displejem 33 Učíme se pracovat s okny 35 Seznamujeme se s klávesnicí 39 Vypínáme notebook 45 Prohlížíme si notebook 47 Co jsme se naučili 51

Notebook se stává naším přítelem 53

Jak přizpůsobit notebook našemu věku 54

Jak otevřít okno Nastavení 54

Co když nemůžeme rozeznat, co je vlastně na obrazovce 56

Co když špatně čteme písmena v nabídkách 57

Jak pracovat s dialogovým oknem 59

Co když nevidíme ukazatel myši? 59

Nastavení tlačítek touchpadu 64 Jak nastavit v notebooku bezbariérový přístup 67

Předčítání 69

Lupa 70

Vysoký kontrast 71

Klávesnice na obrazovce 73

Funkce jedním prstem 75 Jak úspěšně šetřit energií 76

Jak řídit napájení notebooku 76

Schémata napájení 81

Spořič baterie 85

Jak probudit notebook ze spánku 86 Změna přihlašovacího hesla k notebooku 88 Upravujeme vzhled pracovní plochy 90

Barva na pozadí pracovní plochy 90

Obrázek na pozadí pracovní plochy 92

Motivy 95 Co dělat, když nic nefunguje 96 Co jsme se naučili 98

Jak přimět notebook, aby nám sloužil 101

Spouštíme programy 104

Spouštíme programy z obrazovky Start 104

Spuštění programu z hlavního panelu 107

Spuštění programu z pracovní plochy Windows 110

Jak ukončit běh programu 111 Sledujeme spuštěné programy na hlavním panelu 112

Přepínáme mezi spuštěnými programy 113

Čteme informace v oznamovací oblasti 116 Ovládáme programy 118

Zadáváme příkazy pomocí nabídek 119

Ovládání programu pomocí pásu karet 121

Klávesové zkratky 123

Využíváme panely nástrojů 124 Všechna data je třeba ukládat 127

Jak uložit data na pevný disk 128

Kam uložit soubor? 133

Pracujeme s Průzkumníkem 134

Změna zobrazení objektů v okně Průzkumníku 140

Přesunujeme a kopírujeme soubory mezi složkami 142

Označení několika ikon jako výběr 149

Přejmenování a odstranění souboru 150 Vytvoření účtu Microsoftu 154 Co jsme se naučili 157

Vyzkoušíme si programy, které jsme získali

spolu s Windows 10 159

Počasí 159 Mapy 161 Fotky 162 Filmy a TV pořady 168

Obsah

Windows DVD přehrávač 171 Hudba Groove 173 Windows Media Player 175 Píšeme si krátké poznámky 178

Zásady pro psaní textu 179

Píšeme text 181

Upravujeme text 185

Ještě několik slov o Poznámkovém bloku 187

Zkusme si program WordPad 188 Tiskneme své dokumenty 192 Píšeme rychlé poznámky 196 Nechme notebook počítat 198 Instalujeme další programy 200 Co jsme se naučili 204

Internet, brána do světa 205

Připojujeme notebook k síti 206 Jak se vyznat ve světě internetu 208

Seznamujeme se s programem Microsoft Edge 208

Hledáme informace na Internetu 214

Pracujeme s několika záložkami 218

Určení domovské stránky 221

Které stránky lze doporučit k návštěvě 222 Elektronická pošta, další brána do světa 224 Chráníme svůj notebook 228

Jak zabezpečit notebook 229

Aktualizace systému 230

Obnovení systému 231 Co jsme se naučili 232

Často kladené otázky 233

Rejstřík 239

6

Obsah

Úvod Dovolte, abych vám všem blahopřál, protože jste právě otevřeli knihu, která každého z naší generace může přivést do světa počítačů. Snažil jsem se napsat toto pojednání tak, aby je pochopila i stará Blažková ze zapadlé Lhoty i staříček Pagáč z vinného sklípku. Přistupme k  této záležitosti pod avantgardním heslem: „To by bylo, abychom to, co zvládne náš osmiletý vnouček, my nedokázali taky!“ K počítačům nelze přistupovat s pocitem těch, kteří nevlezou do vody, dokud se nenaučí plavat. A  že je nám o  pár let víc? To přece vůbec nevadí. Máme zaručené příjmy, stát nám vyplácí štědré důchody, a máme tak víc času. Ale k  věci: Možná se vám to už stalo, možná, že se vám to stane. Najednou máte v rodině nový notebook (čteme noutbůk).

Poznámka: Pod pojmem notebook se rozumí malý přenosný počítač, připomí

nající svým vzhledem poznámkový blok nebo zápisník, tedy anglicky notebook.

Někdy se můžete také setkat s  pojmem laptop (počítač, který se dá používat

na klíně). V  dnešní době je to trochu jiné než za  našich mladých časů, kdy domácí přístroje sloužily do doby, až definitivně dosloužily. Stačí dva tři roky, aby plně funkční přístroj nejenže vyšel z módy, ale dokonce beznadějně zastaral. Toho si můžeme povšimnout, budeme-li sledovat, s jakými mobily si naše mládež vlastně denně hraje. Takovému stárnutí říkáme stárnutí morální, fyzicky by přístroj jistě ještě sloužil dlouhá léta k  plné spokojenosti. Počítače morálně stárnou snad nejrychleji ze všech produktů moderní elektroniky. A tak se nedivte, když vám syn, vnuk, dcera, vnučka, synovec, neteř (nehodící se škrtněte) položí otázku: „Dědečku (babičko), zbyl mi tady notebook, mám ho vyhodit, nebo to s ním chceš zkusit?“

ÚVOD

7

Běžná reakce staršího člověka v  tomto okamžiku předpokládá zdě

šení, paniku, bezradnost, strach. Okamžitě probíhají hlavou myš

lenky typu: „Já tomu přece nerozumím. Co s tím budu dělat? Já vůbec

nevím, k čemu by mi to bylo.“

Jestliže v  tomto okamžiku budete reagovat odmítavě, právě jste pro

marnili velkou šanci. Podruhé se vás už nikdo nezeptá a nepotřebný

notebook skončí v lepším případě v bazaru, v horším případě ve sběr

ném dvoře. A to je přece škoda, ne?

Pokud čtete tuto knihu, buď už jste na  výše uvedenou otázku řekli

ano, nebo už ve  vás nějaký ten červík hlodá, nebo snad dokonce už

máte podobný přístroj vyhlédnutý ve specializovaném obchodě.

Pro naši knihu je jedno, zda použijete notebook starší, nebo si kou

píte úplně nový; nejsou to zas tak velké náklady.

V  tom případě vám blahopřeji, překročili jste Rubikon a  octli jste se

ve světě počítačů.

Teď je tu ještě otázka: Co s  tou placatou krabičkou podniknout?

Odpověď na tuto otázku by vám měla dát tato kniha.

Všechny postupy v  této knize jsou psány pro operační systém

Windows 10. Máte-li ve  svém notebooku starší operační systém

– Windows XP snad už ne, ale můžeme se setkat s  Windows 7

i Windows 8 – vězte, že v zásadě se tyto postupy neliší. Ale Windows

10 mají velkou výhodu. Jestliže váš počítač, tedy i  notebook, má

instalovanou legální verzi staršího systému, lze k  Windows 10 přejít

zcela zdarma.

Na  tomto místě nebudeme řešit, jak to udělat, je to pro začátečníka

poněkud náročné. Proto bychom měli svého potomka požádat, aby

nám nový systém Windows 10 do notebooku nainstaloval.

A když už nám potomek nainstaluje systém, tak ho ještě požádejme,

aby nám vytvořil účet. V  každém případě je třeba zařídit, aby nás

notebook znal a my se mu mohli přihlásit jménem a heslem. Bez toho

to nejde. Ostatně v první kapitole se o tom lze dočíst víc.

8

Úvod – Úvod

Poznámka: Operační systém (Windows) je program, který se stará o  to, aby

počítač vůbec fungoval a  abychom si s  ním rozuměli. Musíme připustit, že je to

trochu složitější než ovládat mikrovlnnou troubu nebo televizi (kupodivu i  tyto

přístroje mívají svůj operační systém), ale zato se díky Windows 10 stává note

book přístrojem doslova univerzálním, který dovede snad vše. Jen nám nenaštípá

dříví a neuvaří oběd, ale to snad nevadí.

9

První kroky

Prokousali jsme se úvodem, na stole před námi leží notebook s nain

stalovanými Windows 10, takže nastal čas, abychom se s notebookem

seznámili. V  této kapitole si tedy řekneme, jak vlastně notebook

vypadá, jak je to v  něm zařízeno, popíšeme si jeho možnosti a  zku

síme jej zapnout.

Co je to vlastně ten notebook

Už jsme si řekli, že notebook (čteme „noutbúk“) je přenosný počítač.

Pokud jen očkem mrkneme na nějaký stolní počítač, zjistíme, že toto

zařízení sestává přinejmenším ze čtyř součástí: velké skříně, samo

statného displeje, připojené klávesnice a  myši; většinou jsou tu ještě

reproduktory. Takové složité monstrum je prostě přikováno ke  stolu

a  o  nějakém operativním stěhování nemůže být řeč. Hned jsou tedy

patrné rozdíly – náš notebook je malý, o něco větší než kniha, a jedná

se o  jediný kus. A  ten má v  sobě všechno, co výše zmíněný stolní

počítač – i ty reproduktory. V tom je jeho síla a největší výhoda.

Tady bych mohl uvést dlouhé pojednání o tom, jak jsem si vezl stolní

počítač na  dovolenou, kterou jsme prožili v  pronajaté chatě. Nebyl

tam totiž žádný vhodný stůl, a  tak počítač ležel na  podlaze, monitor

stál na  nočním stolku a  klávesnici jsem měl na  klíně, přičemž jsem

myší rejdil na  koleně. Už tenkrát jsem svůj vrozený odpor k  note

bookům silně přehodnotil. Dnes mám počítače dva: jeden doma

na  stole a  právě na  něm píši tuto knihu; a  druhý v  kufříku, který

mě provází na  všech cestách. Nosil jsem jej na  zádech v  batohu

do  zaměstnání, mohu jej vybalit v  autobuse, ve  vlaku, v  restauraci

i v hotelovém pokoji. Čas, který jsem dříve marnil spánkem nebo sle

dováním krajiny z okna, mohu nyní využít tvůrčím způsobem.

KAPITOLA 1

10

Vše má pochopitelně jistá omezení. Notebook se přece jen někdy

pronese, nějaká ta kila si s  sebou vždycky bere, baterie nejsou nevy

čerpatelné a zdrojů energie není po ruce vždy dostatek.

Ale co je nejdůležitější – z  funkčního hlediska se jedná o  naprosto

stejný plnohodnotný přístroj jako každý stolní počítač.

K čemu jej vlastně využijeme?

Počítače nejsou na  počítání, tuto činnost přenecháme kalkulačkám.

Počítače jsou přístroje na zpracování informací.

Lze namítnout, že přece žádné informace, které by bylo třeba zpraco

vávat počítačem, nemáme. Možná že ne, ale stačí se trochu zamyslet.

Co třeba texty? Pravda, když chceme někomu poslat pohlednici

k narozeninám, počítač nám asi moc nepomůže, ale jakmile chceme

někomu napsat dopis, prosté sdělení, už se tady začínají počítače hlá

sit o  svá práva. Nejenže za  pomoci notebooku svůj dopis můžeme

vytvořit, ale můžeme jej rovněž odeslat, aniž bychom vstali od stolu,

a  během několika minut si můžeme na  stejné obrazovce číst odpo

věď od adresáta. Tomuto fenoménu dnešní doby se říká elektronická

pošta.

Pokud si vedeme deník, píšeme verše, povídky, fejetony nebo romány

nebo si prostě chceme jen něco poznamenat, abychom to nezapo

mněli (což se vždy hodí), je pro nás počítač tou nejlepší investicí.

K tomu lze využít program zvaný textový editor.

Pojďme dál. Občas si chceme přečíst noviny, i  když zprávy jsou den

ze dne horší. Proto ale vůbec nemusíme běhat do trafiky, ten správný

deník nám rovněž nabídne notebook. Ano, tady využijeme internet,

což je síť sítí a nekonečný zdroj informací.

A  konečně i  tu kalkulačku, která vypočtený výsledek ihned zapo

mene, nám může notebook také nahradit. A  když si chceme zahrát

karty nebo šachy a nemáme právě s kým, pak je tu notebook, trpělivý

protihráč.

Třeba si položíme otázku: Tohle všechno přece dokáže i  stolní počí

tač, proč tedy používat místo něj to placaté zařízení, připomínající

knihu?

11

Co je to vlastně ten notebook

Důvod je nasnadě: Zatímco stolní počítač zabere celý stůl i  blízké

okolí, notebook je jediným masivním kouskem hmoty, který lze nosit

stále s sebou.

Pravda, někdy vyžaduje poněkud odlišné postupy.

Především – všechno je maličké. Ty úplně nejmenší počítače dnes

vlastně splynuly v  jeden přístroj s  mobilním telefonem a  říká se jim

různě, třeba kapesní diáře. Do takovéto hloubky naše kniha nepůjde.

Budeme se zabývat notebookem rozumné velikosti, tedy velkým asi

tak jako kniha formátu A4, případně o  kousek větším. Takový note

book má displej (obrazovku) o  úhlopříčce 14 palců, tedy necelých

40 centimetrů. To není zas tak málo, stačí, když si připomeneme, že

nejstarší televizory měly úhlopříčku asi 25 cm, mnozí z nás si je jistě

pamatují.

A  abychom nečetli dlouhé teoretické traktáty, vše si budeme hned

zkoušet.

Zapínáme notebook

Notebook již máme před sebou na  stole. Můžeme jej provozovat

na  baterie, ale určitě bude výhodnější, když jej doma občas budeme

„krmit“ z elektrické sítě.

K notebooku jsme dostali „zdroj“, elektrický kabel končící na jednom

konci vidlicí na  230 V  a  na  druhém konci speciální zásuvkou, která

pasuje přesně do jednoho otvoru na zadní nebo boční stěně přístroje.

Nejdříve zastrčíme zásuvku do notebooku a teprve potom připojíme

opačný konec do elektrické zásuvky.

Teď už nebudeme váhat a  dáme se do  práce. Otevřeme víko. Někdy

bývá zajištěno malou západkou, kterou stačí stisknout nebo posu

nout do strany. Víko by mělo jít otvírat poměrně snadno. Nastavíme

je do  takové polohy, abychom se na  plochu displeje dívali zhruba

v  pravém úhlu, a  důležité je, aby se nelesklo odražené pozadí. Okno

za  zády není nejvhodnější prostředí. Později nastavení upravíme

podle toho, jak bude jas displeje vyhovovat našim očím.

12

Kapitola 1 – První kroky

Podívejme se na obrázek 1.1. Zde můžeme vidět běžný notebook při

pravený k  práci. Rozlišujeme na  něm především displej, malou plo

chou obrazovku. Zatím na tomto displeji nevidíme nic.

Abychom mohli s  notebookem pracovat, potřebujeme zařízení, kte

rým se s ním můžeme dorozumět. Proto je zde k dispozici klávesnice

a polohovací zařízení zvané touchpad (čteme „tačped“).

Obrázek 1.1: Běžný notebook

Notebook se zapíná vypínačem a  pro informaci jsou zde umístěna

barevná světýlka, tedy kontrolní diody. Kromě toho zde můžeme

zaznamenat otvory reproduktorů – notebook není němý a  bude si

s námi vyprávět, a někdy i přímo slovy.

Tlačítko pro zapnutí může být umístěno různě, poznáme je podle

symbolu kroužku s anténkou jako na obrázku 1.2. Lehce, ale důrazně

je stiskneme.

13

Zapínáme notebook

Obrázek 1.2: Zde zapneme notebook Jakmile tak učiníme, začnou se dít velké věci, především na  displeji. Na dosud černé obrazovce se po několika vteřinách rozzáří v plných barvách kontrolní obrazec operačního systému. Budeme si pamatovat, jak se vše odehrává, pokaždé by totiž měl tento proces probíhat stejně. Jestliže při příštím spuštění běží něco jinak, znamená to v lepším případě, že systém stáhl automatické aktualizace a potřebuje čas, aby se aktualizace nainstalovaly, v horším případě se ale s notebookem stalo něco nekalého, mnohdy to naznačuje i výskyt počítačového viru. Ani pak není třeba panikařit, stačí spustit antivirovou kontrolu.

Řešení problému: Co když ale notebook nejde vůbec zapnout? Obrazovka je stále

temná a žádná kontrolka nesvítí, možná že některá jen tu a tam problikává. Pak

je tady několik možných cest k nápravě. 14

Kapitola 1 – První kroky

• Je pravděpodobné, že není nabitá baterie; to vyřešíme připoje

ním notebooku k elektrické síti.

• Pokud si myslíme, že se notebook provozuje z  elektrické sítě,

podíváme se, jestli je šňůra v zásuvce a jestli vůbec jde proud.

• Pokud je v  tomto ohledu vše v  pořádku a  kontrolky na  note

booku svítí, je možné (i  když málo pravděpodobné), že se

notebook nepodařilo probudit. Vyřešíme to tak, že podržíme

tlačítko napájení víc než pět vteřin, čímž se notebook zaručeně

vypne. Po krátké době stiskneme tlačítko napájení znovu, note

book by se měl spustit.

• Když nepomůže nic z uvedeného, je notebook v takovém stavu,

že už to sami nespravíme. Potřebujeme odbornou pomoc. Spouštění notebooku trvá necelou minutu. Nakonec by se mělo spouštění zastavit a notebook by nás měl požádat o heslo. Toto heslo nám musí sdělit ten, od koho jsme notebook získali. Napíšeme je pomocí klávesnice – vše bude vypadat podobně jako na  obrázku 1.3. Znaky hesla neuvidíme, aby nám je nikdo nemohl číst přes rameno. Vložení hesla potvrdíme stiskem klávesy e. Obrázek 1.3: Zápis hesla na vstupní obrazovce

15

Zapínáme notebook

Ještě chvíli vyčkáme, až se start notebooku dokončí. Jestliže jsme předtím notebook jenom uspali nebo hibernovali (co to je, si povíme později), najdeme na  displeji svou vlastní rozdělanou práci v  tom stavu, v jakém jsme ji opustili. Jestliže jsme však notebook vypnuli, uvidíme před sebou pracovní plochu systému Windows 10; ta je podle okolností buď prázdná a jednobarevná, nebo se na ní zobrazuje zvolený motiv. V dolní části obrazovky můžeme zahlédnout lištu se spoustou piktogramů, které se říká hlavní panel. Na  levém okraji hlavního panelu se nachází veledůležité tlačítko Start. A na ploše jsou rozsety nejrůznější ikony.

Poznámka: Na  obrázku 1.4 se nachází několik nejrůznějších ikon, ale my

na  svém notebooku jistě máme ikony zcela jiné. Je to dáno tím, jaké programy

jsou v notebooku nainstalovány. Pro začátek to stačí, později se na vše, co na obrazovce vidíme, podíváme podrobněji. Obrázek 1.4: Pracovní plocha systému Windows 10 16

Kapitola 1 – První kroky

Než se pustíme do  užitečné práce, musíme si říct něco podstatného

o  napájení notebooku. Kdesi uvnitř přístroje je ukrytý akumulátor,

který vám umožňuje určitou dobu pracovat s  notebookem kdekoli,

i  v  přírodě. Akumulátor udrží provoz několik hodin. Později si řek

neme, jak udělat různá úsporná opatření.

Teď jde ale o  to, jak si počínat doma, kde můžeme notebook krmit

kabelem připojeným k  síti. Pokud však necháme kabel připojený

trvale, bude se akumulátor nepřetržitě dobíjet a to mu nedělá dobře.

Proto je výhodnější notebook s nabitým akumulátorem od sítě odpo

jit a akumulátor znovu nabít, až nás k tomu notebook vyzve, což dělá

roztomilým způsobem jako na obrázku 1.5.

Je třeba si ale pohlídat, aby před odchodem do terénu bez proudu byl

akumulátor opět nabitý.

Obrázek 1.5: Baterie se vybíjí

Pracujeme s touchpadem

Touchpad (čteme tačped) je polohovací zařízení. U  stolního počí

tače zastává tutéž funkci myš, u notebooku se můžeme obejít i bez ní.

Hned si to vyzkoušíme, i  když vám hned dám radu, abyste si raději

pořídili myš, práce s ní je přece jen jednodušší.

Touchpad je plochá prohlu

beň na  horní desce note

booku doplněná dvěma nebo

třemi tlačítky. Ostatně touch

pad si můžeme prohlédnout

na obrázku 1.6 a také na svém

vlastním notebooku.

Obrázek 1.6: Polohovací zařízení – touchpad

17

Pracujeme s touchpadem

Touchpad jako každé polohovací zařízení slouží k tomu, aby prohánělo po  obrazovce (displeji) ukazatel myši; někdy se také můžete setkat s  pojmem kurzor myši. Ukazatel myši se za  normálních okolností podobá šipce a  základním objektem, který může ovládat, je ikona – obojí si můžeme prohlédnout na obrázku 1.7. Během další práce podléhá ukazatel myši různým mutacím a mění se tu v přesýpací hodiny, někdy v dopravní značku, pak zase v pacičku, jindy zase v  šipky směřující do  různých světových stran. Několik podob ukazatele myši si můžeme prohlédnout na obrázku 1.8. Obrázek 1.8: Různé tvary ukazatele myši Dotkneme-li se plošky, která nebývá větší než 6  ×  10 cm, sejmou maličké senzory elektrickou kapacitu našeho prstu a tak se určí jeho poloha. Posunujeme-li prst po  plošce, začne se stejným směrem pohybovat ukazatel myši: 1. Podíváme se na displej a vyhledáme ukazatel myši. 2. Ukazováček položíme na touchpad, ale netlačíme. 3. Postupně posunujeme prstem směrem od  sebe. Ukazatel myši

na  obrazovce se dá do  pohybu, a  protože pohybujeme směrem

od sebe, posunuje se nahoru. 4. Zvedneme ukazováček, ukazatel myši se zastaví. Ukazatel myši nás zpočátku patrně příliš neposlouchá, ale není třeba si zoufat. Chce to jen trochu cviku, vytrvejme. Prst v  rukavici je zde

Obrázek 1.7: Ukazatel myši a typická ikona

18

Kapitola 1 – První kroky

neúčinný, podobně jako tužka nebo jiné pomocné zařízení. Rovněž mokré nebo zpocené prsty mohou ukazatel myši zcela zmást. Podobně si můžeme zkusit pohyb dalšími směry; povšimneme si, že na přejetí celé plochy displeje je třeba občas prst zvednout a posunout jej zpět. Proto taky třeba s  pohybem směrem vzhůru bychom měli začít u dolního okraje plochy. Zkusme si teď něco jiného. Vydejme se pomocí touchpadu za  určitým cílem. Tím cílem bude ikona Tento počítač (nebo libovolná jiná) na pracovní ploše. 1. Vyhledáme očima cíl (ikonu) a ukazatel myši. 2. Ukazováček položíme na touchpad, ale netlačíme. 3. Posouváme ukazováček tak, aby se ukazatel myši pohyboval smě

rem k ikoně. 4. Jakmile ukazatel myši dosáhne cíle, zvedneme prst. 5. Stiskneme levé tlačítko touchpadu. Ikona se zvýrazní; celý postup

dokumentuje obrázek 1.9. Obrázek 1.9: Najetí na ikonu Tím, že jsme přesunuli ukazatel myši na  nějaký objekt, zde tedy ikonu, jsme na něj najeli – tomuto úkonu se tedy říká najetí.

19

Pracujeme s touchpadem

Tomu poslednímu pohybu, tedy stisku levého tlačítka, se říká klepnutí (můžeme také slyšet někdy slovo kliknutí). Tím naznačujeme, že se o objekt, nad kterým stojí ukazatel myši, zajímáme. Obvykle následuje reakce – naše ikona se zvýraznila. Podobně lze třeba klepnout na okno, s kterým chceme pracovat, nebo na položku nabídky. Ale my dokážeme ještě něco víc. Zkusíme objekt přesunout: 1. Najedeme ukazatelem myši na ikonu. 2. Stiskneme levým ukazovákem levé tlačítko a držíme. 3. Pravý ukazovák položíme na plochu touchpadu. 4. Posunujeme pravý ukazováček po ploše a sledujeme, jak se rozpo

hybovala ikona. (Šikovnější to jistě dokážou jednou rukou.) 5. Jestliže ikona dosáhla cílové pozice, uvolníme vše. Právě takhle budeme přesunovat ikony, okna, různé příčky v oknech. Této operaci se říká tažení. Možná máte na  ploše svého notebooku, který jste právě zdědili, pěkný nepořádek. Pomocí tažení můžete plochu uklidit a ikony hezky uspořádat. Ale to pořád ještě není všechno. Každá ikona (nebo skoro každá) v sobě skrývá okno. Zkusme je otevřít. 1. Najdeme ukazatelem myši na ikonu Počítač. 2. Zvedneme ukazováček z plochy touchpadu. 3. Dvakrát, rychle po  sobě, stiskneme levé tlačítko. Pokud se vše

podařilo, otevřelo se právě okno jako na obrázku 1.10. To, co jsme právě vykonali, se nazývá poklepání (někdy také dvojklik nebo dablklik) a  je to speciální akce určená právě k  otvírání oken, a tedy současně i ke spouštění programů. Poklepání aplikujte pouze na  ikony, na  ostatní objekty by působilo spíše destruktivně.

Důležité: Je třeba, aby oba stisky tlačítka následovaly velmi rychle za  sebou,

nejdéle do jedné třetiny vteřiny. Jinak si notebook vysvětlí akci jako dvě klepnutí

a žádné okno neotevře.

20

Kapitola 1 – První kroky

Tip: Některé touchpady umožňují poklepání prstem na  libovolném místě, není

tedy třeba používat tlačítka. Obrázek 1.10: Poklepáním na ikonu Tento počítač se otevře okno

Tip: Pomocí touchpadu lze obsahem okna rolovat; vyzkoušet si to lze třeba

na okně programu Microsoft Edge (prohlížeč internetu). Jsou k tomu ale potřeba

dva prsty. Přiložíme je na plochu touchpadu kousek od sebe a posunujeme naho

ru nebo dolů. Chce to trochu cviku, ale je to úžasně jednoduché. Teď okno zavřeme, protože je nebudeme potřebovat. Přitom si znovu zopakujeme najetí a klepnutí, ale už bez podrobného návodu. Objekt, na který je třeba klepnout, je zavírací tlačítko v záhlaví okna. Pořád jsme ale ještě nevyčerpali možnosti touchpadu. Vyzkoušíme si poslední operaci. 1. Najedeme na prázdné místo na ploše.

21

Pracujeme s touchpadem

2. Stiskneme tentokrát pravé tlačítko touchpadu. Otevře se seznam

příkazů, kterému říkáme místní nabídka. 3. Jeden z  řádků této nabídky je zvýrazněn. Přesunem ukazováčku

po ploše touchpadu můžeme zvýrazněný pruh přesunovat nahoru

nebo dolů. 4. Najedeme na příkaz Přizpůsobit. 5. Stiskneme levé tlačítko touchpadu. Tím je příkaz aktivován a oka

mžitě se vykoná – otevře se okno. Místní nabídka je velmi užitečná, protože obsahuje ty nejdůležitější příkazy, které se týkají daného místa na obrazovce. Ostatně si můžete vše sami vyzkoušet. Příkaz není třeba zadávat, místní nabídka se skryje, kdykoli klepneme mimo ni nebo stiskneme klávesu ‘. Okno, které se otevřelo (Nastavení – Přizpůsobení), opět zavřeme stiskem zavíracího tlačítka. Obrázek 1.11: Místní nabídku otevřeme stiskem pravého tlačítka Některé starší notebooky mají ještě uvnitř klávesnice zvláštní zařízení nazývané pointing stick (čteme pojntink styk) – viz obrázek 1.12. Nabízí se i  český název – polohovací kolíček. Ovládá se jím ukazatel 22

Kapitola 1 – První kroky

myši pouhým vychýlením ze svislé osy. Je třeba si dát pozor, protože ukazatel myši získá neuvěřitelnou hbitost. Pokud se „polohovací kolíček“ stiskne, má fungovat jako levé tlačítko myši, ale to je jen v oblasti teorie. Většinou totiž přitom ukazatel myši někam ujede, proto raději používáme tlačítka touchpadu. Obrázek 1.12: Polohovací kolíček

Řešení problému: Ukazatel myši na  pohyb našeho prstu nereaguje buď vůbec,

nebo jen pomalu a  trhaně. Pokud se nejedná o  fyzické poškození touchpadu,

bude problém v  znečištění touchpadu prachem nebo přímo v  našich prstech.

Neměly by být vlhké ani znečištěné. Pracujeme s myší Na tomto místě vám doporučím, abyste si opatřili myš. Je to poměrně levné zařízení, přijde jen na několik set korun, a pracuje se s ní mnohem lépe než s tzv. touchpadem. I  toto zařízení dokáže „honit“ po  obrazovce ukazatel myši. Pomocí kolečka myši můžeme rolovat obsahem okna nahoru a dolů, pomocí

23

Pracujeme s myší

tlačítek myši budeme ovládat tlačítka Windows nebo v  dialogových

oknech, aktivovat ikony, přesunovat objekty z místa na místo.

Pořizujeme si zásadně bezdrátovou myš, tedy bez ocásku, takže toto

zařízení nebude s  notebookem propojeno kabelem. Namísto toho

je třeba zasunout do  otvoru v  boční stěně notebooku, zvaného port

USB, přípojné zařízení. Toto zařízení získáme současně s myší.

Myš má na  spodní straně elektronický snímač, který vnímá změnu

polohu myši oproti podložce. Tou podložkou může být cokoli, tedy

především deska stolu nebo skutečná podložka pod myš. Ve  velké

nouzi si můžeme pomoci kolenem. Neúčinné bývá zrcadlo a některé

hladké plochy, kde se nemá světlo oč opřít.

Obrázek 1.13: Připojení vysílače myši k zásuvce USB

Myš je třeba uchopit tak, aby byla rukou zcela kryta, ukazováček je

pak umístěn na levém tlačítku, prostředníček na pravém tlačítku – asi

tak, jak ukazuje obrázek 1.14. K stisknutí tlačítka pak stačí jen nepa

trný pohyb.

24

Kapitola 1 – První kroky

Obrázek 1.14: Takto bychom měli držet myš

Podobně jako u  touchpadu rozeznáváme i  při práci s  myší čtyři

základní úkony: najetí, tažení, klepnutí a  poklepání. Práce s  myší

je mnohdy jednodušší, jen v  případě poklepání může dojít

ke komplikacím.

Pro najetí na  objekt stačí uchopit myš a  přesunovat ji po  podložce.

Myš je velmi citlivá, i  malý pohyb přestěhuje ukazatel myši o  velký

kus.

Důležité: Kdyby se ukazatel myši pohyboval opačným směrem, je třeba myš

obrátit tak, aby tlačítka byla od nás dál.

Klepnutí spočívá ve  stisku levého tlačítka myši. Tady je důležité

nesplést si prsty – levé tlačítko by mělo být pod ukazovákem.

Klepnutí pravým tlačítkem myši je zase úkolem pro prostředníček, je

zbytečné přehmatávat.

Tažení je tady práce pro jednu ruku:

1. Najedeme myší na objekt.

2. Stiskneme ukazovákem levé tlačítko a držíme.

25

Pracujeme s myší

3. Přesuneme za  trvalého držení levého tlačítka objekt do  jiné

pozice.

4. Uvolníme stisk tlačítka. Pro poklepání je třeba dvakrát rychle po  sobě stisknout levé tlačítko myši, což může být problém; nesmíme totiž dopustit, aby myš pod rukou ujela, což se bohužel začátečníkům často stává. Poklepání lze nahradit klepnutím na objekt a následným stiskem klávesy e.

Řešení problému: Může se stát, že pohybujeme myší a  ukazatel myši se ani

nehne. Tento problém může mít více příčin:

• Podíváme se, je-li vysílač signálu zasunutý dostatečně hluboko

v zásuvce USB.

• Myš může být umístěna na  nevhodné podložce, jako je sklo

nebo reflexní fólie.

• Myši došla energie; vyměníme baterie. I slabé baterie způsobují

potíže, i když se zdá, že myš funguje!

• Myš umřela, což znamená, že její vnitřní orgány zcela selhaly.

Neopravovat, vyměnit!

Co lze pomocí polohovacího zařízení ovládat Představme si nyní armádu objektů, které jen dychtivě čekají, až je začnete využívat. Všechny jsou virtuální a  jsou dostupné na  displeji notebooku.

Poznámka: V dalším textu budu používat především výraz myš, i když stejnou

funkci mívá i běžný touchpad.

Začneme kolečkem myši. Je určeno k rolování objektů na obrazovce, takže na  prázdné úvodní obrazovce Windows s  ním příliš úspěšní 26

Kapitola 1 – První kroky

nebudeme. Ale jakmile si otevřeme například internetovou stránku,

může kolečko myši nastoupit do akce.

Touchpad se liší od myši především tím, že nemá kolečko, což nezna

mená, že by se pomocí něj nedalo obrazem rolovat. Už zde bylo

řečeno, že rolovat obsahem okna můžeme dvěma prsty poněkud

vzdálenými od sebe.

Tím jsme se dostali k pojmům ikona a tlačítko. Někdy se tyto pojmy

zaměňují a  všemu se říká ikona; v  této knize budeme však přísně

rozlišovat.

Ikona je objekt na  obrazovce, tvořený z  piktogramu (obrázku)

a  popisku. Několik takových ikon předvádí obrázek 1.15. Odleva

můžeme vidět dvě ikony, které lze spatřit i  na  pracovní ploše

Windows, tedy Tento počítač a Koš, na  pátém místě je ikona pro

gramu Malování, jedné z  užitečných aplikací. Podobně však se tváří

i  dokumenty, jak lze vidět na  ikoně souboru s  textem knihy, kterou

právě čteme – Notebook pro seniory. Ikona umístěná zcela vpravo

patří obrázku, v  tomto případě to je fotografie. Namísto piktogramu

se zde zobrazuje náhled, což je velmi užitečné. Povšimneme si u této

ikony malého zatržení, v  originále je zelené. Znamená to, že sou

bor je uložen v úložišti OneDrive a že je synchronizován s úložištěm

v počítači.

Povšimneme si rovněž třetí ikony zleva, je opatřena v  levém dolním

rohu šipkou. Není to pravá ikona, je to tzv. zástupce, který na daném

místě zastupuje objekt (program) ve  skutečnosti umístěný jinde

(na jiném místě disku). Pro nás to ale neznamená nic, můžeme s ním

zacházet úplně stejně jako s běžnou ikonou.

Obrázek 1.15: Malá ukázka ikon

27

Co lze pomocí polohovacího zařízení ovládat

Vstupní branou do počítače je tlačítko Start. Najdeme je v levém dol

ním rohu obrazovky. Je tam přítomné stále, protože je součástí tzv.

hlavního panelu.

Jenže – hlavní panel se může skrývat. Kdyby tomu tak bylo, pomů

žeme si snadno stiskem klávesy

W

. Na klávesnici ji najdeme snadno,

je umístěna v dolní řadě jako druhá zleva a je na ní piktogram oken.

Kdybychom měli ještě starší notebook (snad to nehrozí), na  němž

tuto klávesu nenajdeme, pomůžeme si současným stiskem kláves °

a ‘.

Klepnutím na  tlačítko Start se otevře nabídka Start a  současně

i  panel s  velkými dlaždicemi, což jsou ale také tlačítka, prostřednic

tvím nichž lze spustit některé již nainstalované programy, například

prohlížeč internetu Microsoft Edge, Kalendář nebo Microsoft Store.

Toto vše si lze prohlédnout na obrázku 1.16. Jde o Obrazovku Start

a budeme si pamatovat, jak se k ní dostat (tlačítko Start nebo klávesa

W

). Ve třetí kapitole si o ní toho řekneme mnohem víc.

Obrázek 1.16: Obrazovka Start

Poznámka: Pokud ve vašem notebooku ještě neproběhla výroční aktualizace

(léto 2016), bude vzhled obrazovky Start poněkud odlišný.

28

Kapitola 1 – První kroky

Jak naučit myš poslouchat Pro nácvik práce s  myší je nejvhodnější hra Solitaire, kterou jsme patrně nezískali spolu s  notebookem, ale není žádný problém ji „sehnat“. Když se této hře budeme půlhodinku věnovat, přestanou pro nás být touchpad i myš nepřátelským zařízením. Je ale třeba nejdříve program stáhnout z  internetových stránek a spustit. K tomu použijeme myš: 1. Najedeme do  levého dolního rohu obrazovky, kde se zobrazuje

tlačítko Start. 2. Stiskneme levé tlačítko myši, otevře se nabídka Start – viz obrázek

1.17. Kdyby nám tato operace měla činit potíže, stiskneme klávesu

W

, eventuálně současně klávesy Levý a+‘, což je poněkud

těžší. 3. Z  klávesnice napíše

me znaky – soli. Tím

se vyhledají všechny

programy, jež začína

jí těmito znaky, a  vytvo

ří nad tlačítkem Start

seznam. Mezi nimi je

i  hra Microsoft Solitaire

Solution. 4. Najedeme na tuto polož

ku myší a stiskneme levé

tlačítko. Alternativou je

stisk klávesy e, po

kud je tato položka zvý

razněna. Pokud je vše

v  pořádku (a  mělo by

být), za  chvíli se otevře

okno jako na  obrázku

1.18.

Obrázek 1.17: Spuštění hry Solitaire z nabídky Start

29

Jak naučit myš poslouchat

5. Z tohoto okna můžeme zvolit několik herních variant, ale pro

začátek si vybereme položku Classic Solitaire – Klondike.

Najedeme na ni ukazatelem myši a stiskneme levé tlačítko. Spustí

se program v  samostatném okně a  nabídne nám pravidla jako

na obrázku 1.19.

Poznámka: Vše se vyvíjí, a tak se může stát, že právě toto okno bude za několik

týdnů vypadat trochu jinak. Podstata věci však zůstane stejná.

Obrázek 1.18: Vybíráme hru pro nácvik 6. Podrobně si pročteme pravidla hry. Jsou rozložena na  několika

panelech, mezi nimiž lze procházet stiskem tlačítek Další nebo

Zpět. 30

Kapitola 1 – První kroky

Obrázek 1.19: Seznamujeme se s pravidly 7. Jakmile se panel s  nápovědou zavře, jsme připraveni hrát. Ale

ve  výchozím stavu je připravena složitější varianta s  obracením

tří karet, při níž se málokdy podaří dosáhnout úspěšně cíle. Proto

ještě změníme nastavení. 8. Stiskneme tlačítko Menu (Nabídka) v  levém horním rohu.

Rozevře se nabídka. 9. V  této nabídce zvolíme položku Možnosti hry. Najedeme na  ni

a  stiskneme levé tlačítko myši. Zobrazí se modrý panel jako

na obrázku 1.20. 10. Klepneme na  položku Ta h 1, což způsobí obracení jedné karty.

Panel i nabídka se automaticky zavřou a můžeme se dát do hry.

31

Jak naučit myš poslouchat

Obrázek 1.20: Možnosti nastavení hry Tato hra nás nenásilně naučí používat všechny čtyři základní myší úkony – najetí, klepnutí, tažení i poklepání. S pravidly jsme se seznámili hned po spuštění, ale i kdybychom něco zapomněli a sáhli vedle, vyskočí výstražné okénko, upozorní nás na chybu a naznačí, jak zjednat nápravu. Není to nic jiného než prostá a  známá karetní hra patience. Je důležité, že tato hra umožňuje přesunovat karty tažením myší, tedy při stisknutém levém tlačítku, a umístit je do vymezeného prostoru, a to poklepáním.

• Cílem hry je shromáždit všechny karty ve  čtyřech prázdných

polích vpravo nahoře podle barev a v pořadí od esa po krále

• Karty na ploše a v balíku se obracejí klepnutím.

• Kartu přesuneme na  jinou pozici (střídavě červenou a  černou

sestupně) tažením.

• Kartu přesuneme do cílového umístění poklepáním. 32

Kapitola 1 – První kroky

Obrázek 1.21: Rozehraná hra

Pracujeme s dotykovým displejem

Zcela jiné možnosti nám dávají notebooky, které disponují dotyko

vým displejem. Můžeme je ovládat jako každý jiný notebook, tedy

prostřednictvím touchpadu nebo myši. Ale je tu něco navíc, podobně

jako u chytrých mobilních telefonů.

Tento notebook lze ovládat dotykem obrazovky. Obvykle tak budeme

činit jedním prstem.

Dotyk obrazovky vyvolá akci na stejných místech, kam by bylo třeba

nejdříve najet ukazatelem myši a pak stisknout levé, eventuálně pravé

tlačítko. Místem pro dotyk jsou tedy ikony, tlačítka, ovládací prvky

oken, hlavní panel Windows, nabídka Start, ale i  pracovní plocha

Windows nebo oken.

Notebooky s  dotykovým ovládáním jsou poněkud dražší, ale roz

díl v  ceně je bohatě vyvážen možnostmi, které tady dostáváme.

Dotykové displeje tvoří jakýsi přechod mezi notebookem a  tabletem

a nově i mobilním telefonem, o němž je známo, že se ovládá vlastně

jen dotykem prstu.

33

Pracujeme s dotykovým displejem

Při ovládání notebooku dotykem platí:

• Lehký krátký dotyk je totéž co klepnutí. Aktivují se tak tlačítka

nebo rolety nabídek.

• Dva dotyky následující rychle za  sebou znamenají poklepání,

aktivují se tak ikony.

• Dlouhý dotyk na  jednom místě (asi dvě sekundy) je totéž co

stisk pravého tlačítka myši. Otevřeme tak místní nabídku.

• Posunováním prstu po displeji nahoru nebo dolů můžeme rolo

vat oknem, například při prohlížení webové stránky.

Například nabídku Start můžeme aktivovat dotykem tlačítka Start a  po  rozbalení můžeme dotykem zadat jakýkoli příkaz buď přímo z nabídky, nebo z některé dlaždice, samozřejmě opět dotykem. Pokud by se měl hlavní panel skrývat, nejprve jej vyvoláme dotykem dolního okraje obrazovky a potom pokračujeme dotykem tlačítka Start. Máme-li dotykový displej, můžeme používat dotykovou klávesnici. Dotyková klávesnice se otvírá klepnutím na tlačítko Dotyková klávesnice na  hlavním panelu. Ve  výchozím nastavení se tam toto tlačítko nezobrazuje, proto je třeba zadat z  místní nabídky hlavního panelu příkaz Zobrazit tlačítko dotykové klávesnice. Jak je vidět z  obrázku, tato klávesnice se zas tak úplně nepodobá běžné počítačové klávesnici a  má i  dost daleko k  psacímu stroji. České znaky najdeme až po  chvílí zkoumání a  zdá se, že číslice tu nejsou žádné. Klávesnici můžeme volně posunovat po  displeji tahem za  záhlaví. Je možné ji zvětšit nebo zmenšit, stiskneme-li druhé tlačítko zprava v záhlaví panelu. Psaní velkých písmen umožní stisk klávesy ”, která je vlevo dole a je na ní umístěna šipka směřující vzhůru.

Obrázek 1.22: Otevření dotykové klávesnice

34

Kapitola 1 – První kroky

Chceme-li psát číslice, je třeba nejdříve stisknout klávesu &123 vlevo dole. Vzhled klávesnice se úplně změní a kromě číslic lze psát i speciální znaky, třeba zavináč – @ atd. Obrázek 1.23: Dotyková klávesnice Učíme se pracovat s okny Jestliže nám myš nebo touchpad už nedělají žádné schválnosti, můžeme se pustit do  vážné práce. Musíme se naučit ovládat okna, a  tak jim tady budeme věnovat pár stránek a  trochu toho vzácného času. Chceme-li pracovat s jakýmkoli programem, je znalost ovládání oken nezbytná. Proto je naprosto nutné, abychom dokázali hladce s okny manipulovat, aby nám nepřekážela. K tomu, co budeme dělat, se nám hodí jakékoli otevřené okno, třeba již zmíněné okno Solitaire nebo jiné běžné okno, například náležející programu Průzkumník. Toto okno otevřeme z hlavního panelu Windows; to je ta lišta umístěná úplně dole. Je zde přítomné tlačítko programu Průzkumník; najedeme na ně a stiskneme levé tlačítko myši.

Řešení problému: Hlavní panel není vidět a tlačítko programu taky ne! Pokud by

tady měl nastat problém, je třeba stisknout klávesu

W

. Potom napíšeme první

znaky slova „Průzkumník“. Spuštění programu potvrdíme klepnutím na zvýraz

něnou položku Průzkumník souborů.

35

Učíme se pracovat s okny

Obrázek 1.24: Spuštění programu Průzkumník

Okno aplikace je možné vidět na obrázku 1.25. Jako každé jiné okno

i  toto má záhlaví s  názvem okna a  případně i  názvem dokumentu.

Po pravé straně můžeme vidět tři tlačítka zásadní pro úpravu okna.

Každé tlačítko samo o  své funkci leccos prozradí, když na  ně naje

deme a necháme myš chvíli v klidu.

• Tlačítko Minimalizovat zmenší okno na  nejmenší možnou

míru, takže se prakticky z obrazovky ztratí.

Obrázek 1.25: Typické okno (Průzkumník)

36

Kapitola 1 – První kroky

• Tlačítko Maximalizovat zvětší okno tak, že vyplní celou obra

zovku. Pak na jeho místo nastupuje tlačítko Obnovit, jehož stis

kem opět okno zmenšíte do původní velikosti.

• Tlačítko Zavřít okno definitivně zavře, což se současně rovná

ukončení programu. Teď je jistě na  místě položit otázku, kam se podělo minimalizované okno. Na  spodní straně pracovní plochy najdeme tmavý pruh. Je to hlavní panel. Minimalizované okno se doslova sbalí do  tlačítka, které má na  tomto panelu přiděleno. To, že je okno otevřené, nám hlásí barevný pruh pod piktogramem tlačítka, jak můžeme vidět na  obrázku 1.26. Když na  toto tlačítko najedeme myší, zobrazí se malý náhled okna a  popisek; klepnutím okno obnovíme na  původní místo a do stejné velikosti. Obrázek 1.26: Obnovení minimalizovaného okna Velikost okna lze změnit i průběžně a upravit můžeme i jeho pozici. Můžeme si to vyzkoušet na  okně Průzkumník nebo na  libovolném jiném. Nabízí se třeba okno programu Poznámkový blok. Kdo je dokáže spustit bez četby dalšího odstavce?

37

Učíme se pracovat s okny