načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Normanští rytíři -- a doba Viléma Dobyvatele - Christopher Gravett

Normanští rytíři -- a doba Viléma Dobyvatele
-15%
sleva

Kniha: Normanští rytíři
Autor: Christopher Gravett
Podtitul: a doba Viléma Dobyvatele

Publikace nabízí podrobný popis výstroje a výzbroje normanského rytíře s dobovými termíny, dále se zde dočteme o jejich způsobu výroby, o výcviku rytířů, o taktice boje. Připojen ... (celý popis)
210
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost


hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2009
Počet stran: 64
Rozměr: 170 x 243 mm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Norman knight
Spolupracovali: ilustrovala Christa Hooková
překladatel Vladislav Valda
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 22. 6. 2009
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2009
ISBN: 9788025122815
EAN: 9788025122815
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace nabízí podrobný popis výstroje a výzbroje normanského rytíře s dobovými termíny, dále se zde dočteme o jejich způsobu výroby, o výcviku rytířů, o taktice boje. Připojen bohatý obrazový doporovod, slovníček pojmů, seznam odborné literatury. Vikingskými nájezdy v devátém a desátém století trpěla především Anglie a severozápadní Francie. Snad roku 911, snad někdy kolem tohoto data, byl západofranský král Karel III. Prosťáček nucen dovolit náčelníkovi jménem Rollo, který operoval v údolí Seiny, aby se i se svými lidmi usadil na území, jež dnes tvoří horní či východní Normandii. Bylo ohraničeno řekami Bresle, Epte, Avre a Dives.

Popis nakladatele

Během 11. a 12. století patřili normanští rytíři k nejobávanějším válečníkům západní Evropy. Jejich původ sahal k Vikingům, kteří se pod vedením náčelníka Rolla usadili v severní Francii někdy kolem roku 911 na základě svolení, které jim byl nucen udělit západofrancký král Karel III. Prosťáček. Tato kniha odhaluje, v čem spočívalo jejich proslulé válečné umění, jak probíhalo jejich dobývání Sicílie roku 1060 i Anglie roku 1066. S využitím řady fotografií a detailních barevných ilustrací rozebírá také jejich podíl na významných bitvách v Itálii a působení v 1. křížové výpravě.

Další popis

Vikingskými nájezdy v devátém a desátém století trpěla především Anglie a severozápadní Francie. Snad roku 911, snad někdy kolem tohoto data, byl západofranský král Karel III. Prosťáček nucen dovolit náčelníkovi jménem Rollo, který operoval v údolí Seiny, aby se i se svými lidmi usadil na území, jež dnes tvoří horní či východní Normandii. Bylo ohraničeno řekami Bresle, Epte, Avre a Dives.


Předmětná hesla
Vikingové -- 10.-12. století
Rytíři -- 10.-12. století
Válečnictví -- Evropa -- 10.-12. století
Military
Související tituly dle názvu:
Indiana Jones Dobyvatelé ztracené archy Indiana Jones Dobyvatelé ztracené archy
Black Campbell
Cena: 175 Kč
Rytíři - Jejich svět a doba Rytíři - Jejich svět a doba
Jones Robert
Cena: 335 Kč
Největší dobyvatelé a vojevůdci Největší dobyvatelé a vojevůdci
Liška Vladimír
Cena: 179 Kč
Ke knize "Normanští rytíři -- a doba Viléma Dobyvatele" doporučujeme také:
Vikingové -- Znovuzrození v barevných fotografiích Vikingové
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

19

dvěma průřezy na konci druhého pruhu a svázány dohromady.

Vedle obdobných praporců, jaké vidíme na tapi

serii z Bayeux, se často používaly i praporce trojúhelníkového tvaru. Wace rozlišuje mezi gonfanonem barona a praporcem rytíře. Dochovalo se mnoho bronzových polygonálních hlavic palcátu, které mohou pocházet ze dvanáctého století. I když byly ve srovnání s pozdějšími verzemi lehké, stále ještě mohly být schopny vyřadit z boje muže bez zbroje nebo způsobit zranění přes pružné kroužkové odění.

Do sklonku dvanáctého století se u hrušky

i zadní rozsochy rytířského sedla vyvinul oblouk, takže se zadní oblouk zakřivoval okolo stehen a zakřiven byl i oblouk hrušky. Přes sedlo se někdy přehazovala dlouhá čabraka, občas s vykrajovaným spodním okrajem, v tom případě oblouky sedla procházely prostřihy v látce. VÝROBA A OPRAVY Dochovalo se jen málo dobových kroužkových odění, i když drátěná košile svatého Václava v Praze může pocházet z desátého století a ve Stockholmu se dochovalo srolované kroužkové odění, které pravděpodobně pochází z bojiště u Leny roku 1208. Mladší středověká odění uka

zují, že brnění vážilo téměř patnáct kilogramů.

Většina váhy spočívala na ramenou, ale mohla

být částečně zredukována přichycením odění na

opasek nebo řemen meče.

Kroužkové odění bylo konečným výsledkem

procesu, který zabral mnoho pracovních hodin.

Přesný způsob jeho výroby ve středověku nezná

me, ale zlomky informací spolu s podloženými

dohady nám umožňují dojít k nikoli nepravdě

podobné teorii. Jednotlivé články zbroje se zača

ly vyrábět vytažením železného drátu, který se

pak ovinul kolem tyče. Takto vzniklé smyčky byly

odděleny rozetnutím na jedné straně tyče. Tak

vzniklo množství otevřených kroužků. Konce

každého kroužku pak byly kováním zploštěny, pře

loženy přes sebe a byl v nich proražen otvor, aby

do nich mohl být vložen nepatrný železný nýtek.

Každý kroužek byl spojen se čtyřmi dalšími, dvě

ma nahoře a dvěma dole a pak byl nýtek rozklepán.

Nýtováním bylo nutno spojit pouze každou dru

hou řadu kroužků, které bylo třeba spojit s řadami

nad ní a pod ní, zbývající řady mohly být spoje

ny kováním. Ovšem dochovaná středověká odě

ní jsou tvořena pouze kroužky spojovanými nýty.

„Lichý“ kroužek byl spojen jenom s třemi další

mi a to mohlo posloužit ke snížení počtu kroužků

v řadě nebo počtu řad, a tak bylo možné tvaro

vat odění. Malý otvor v podpaží bránil kroužkům Rytíři jsou podporováni střelbou lučištníků. Ti jsou oblečeni v suknicích, výjimkou je jediný muž, snad velitel. (Tapiserie z Bayeux. Se zvláštním svolením města Bayeux)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind19 19KHP0084_normandsti_valecnici.ind19 19 29.5.2009 13:59:4129.5.2009 13:59:41


20

v shrnování. Hlavičky nýtů byly na vnější straně kroužkového odění, aby se neodíraly o spodní oděv a předešlo se tak opotřebení oblečení i samotného kroužkového odění. Je možné, že se používal nějaký nástroj, kterým bylo možno kroužek současně překrýt, zploštit a prorazit otvor pro nýt, ale dokázat to nemůžeme. Je pravděpodobné, že vlastní výrobě odění se věnoval mistr a jednotvárnější práci při přípravě kroužků přenechával tovaryšům.

Šupinová zbroj mohla vznikat tak, že horní okraj

každé šupiny byl nýtem upevněn ke koženému nebo plátěnému podkladu a spodní okraj překrýval horní okraj dolní šupiny. Prošívanice se skládala ze dvou vrstev látky nebo plátna, které byly vycpány vlnou, senem, chlupy, starými hadry nebo koudelí a prošity, obvykle vertikálně, možná ale také v kosočtverečném vzoru, aby vycpávka držela na místě.

Přilby byly zhotovovány několikerým způso

bem. V případě výroby přilby z více dílů, obvykle čtyř, musel být každý díl vytvarován samostatně, poté byly k sobě přiloženy tak, aby se navzájem překrývaly a nakonec byly spojeny nýty. Přilby zhotovované z jednoho dílu byly vytaženy z kusu železného plechu kováním na vytvarovaném železném kopytu, které bylo upevněno do otvoru v kovadlině. Ocel se rozžhavila a pak zchladila, aby se dala zpracovat. Jakmile byla přilba zformována, byly k ní přinýtovány obroučka, týlní štítek nebo ochranná maska obličeje. V případě přilby křížové byla nejdřív vykována a spojena kostra, k níž se pak

zevnitř přinýtovaly jednotlivé díly. Vnitřní látkové

vyložení bylo upevněno nýty k obroučce.

Řada štítů byla zhotovena z několika dřevěných

prkének zklížených k sobě. Je možné, že některé

štíty – spíše kulaté než mandlovité – byly vrst

vené, tvořené kvůli zvýšení pevnosti snad dvě

ma vrstvami položenými křížem na sebe. Některé

mandlovité štíty byly možná vyrobeny z jediného

kusu dřeva. Nejstarší dochovaný štít není norman

ský, patřil rodině von Brienze. Pochází možná již

z konce dvanáctého nebo počátku třináctého stole

tí, i když okrouhlá horní část byla někdy mezi roky

1230 a 1250 seříznuta. Je 15 mm silný a původ

ně mohl být vysoký 100 cm, na obou stranách je

potažen pergamenem. Většina štítů byla zhotovena

z lipového nebo možná topolového dřeva. Mísovitý

tvar některých kulatých štítů a zakřivený povrch

mnoha dlouhých štítů byl pravděpodobně docílen

zahříváním v páře. Pokud byl štít potažen kůží,

byla připnuta na okraji nebo na zadní straně ští

tu. Řemeny byly přichyceny nýty procházejícími

dřevem, jejich hlavičky byly vidět na čelní straně.

Stejným způsobem byla přinýtována i puklice.

Změnil se způsob výroby mečů. Až asi do

roku 900 se čepel zhotovovala kovářským sváře

ním. Protože kvalitní čepele se předávaly z gene

race na generaci a poněvadž obdobným způsobem

se vyráběly hroty kopí a saxy

1

i po roce 1066, bude

1 Velký nůž či sekáč užívaný germánskými kmeny, zvláště Sasy, jako zbraň

i nástroj. Pozn. překl.

Katastrofa na kopečku, jeden rytíř bodá kopím přes rameno, zatímco druhý útočí s kopím založeným pod paží. Scéna ukazuje, jak panika a bahnitý terén mohly ovlivnit i vycvičené jezdce. (Tapiserie z Bayeux. Se zvláštním svolením města Bayeux)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind20 20KHP0084_normandsti_valecnici.ind20 20 29.5.2009 13:59:4229.5.2009 13:59:42


21

na místě se u této technologie blíže zastavit. Pruty železa a karburovaného železa (měkká, nečistá forma oceli) se zkuly a spletly do podoby sendviče. Poté se několik takových sendvičů spletlo a kovalo, až vznikla čepel, která se dále kovala a tvarovala. Zásluhou splétání kovů byl na čepeli po dokončení a vyleštění vidět po délce probíhají zvlněný vzor.

Avšak pokrok ve zpracování oceli znamenal,

že kolem roku 900 bylo možno vyrábět i jiné typy mečů. Ke zvýšení tvrdosti se ocel nejprve kalila. Ovšem velká tvrdost dodávala oceli současně i křehkost, kterou se stará kombinace železa a karburovaného železa nevyznačovala. Proto bylo nutné ocel zpracovat takovým způsobem, aby se meč snadno neroztříštil. Z toho důvodu mečíři užívali ocel v různých kombinacích s tvárnějším železem, čímž získali tvrdé a současně pružnější čepele. Na některé čepele se navařovala tvrdá ocelová ostří a tím se zvyšovala jejich ostrost. Je nemožné zjistit, která metoda byla nejoblíbenější, protože jednotliví mečíři dávali přednost různým kombinacím. Někteří se domnívali, že nejvhodnější tekutinou ke kalení je medovina, protože v ní vzniká méně bublin. Podobně se reakce na kalení mohla lišit i u různých mečů z jediné dílny. Navíc

mnohé z dochovaných mečů dosud vůbec nepro

šly výzkumem.

Čepele mečů mohly být také ozdobeny, a to

rytím nebo zatlučením ozdoby do zahřátého povr

chu. Na opačné straně čepele můžeme číst jména

jako „ULFBERHT“

1

, napsaná latinskými písmeny.

Vyskytovala se také jiná jména, v této době zvláš

tě „INGELRIT“. Pravděpodobně to původně byla

jména mečířů, v době normanských výbojů však

spíše již označovala příslušné dílny. Mnoho těchto

dílen se nacházelo, zdá se, v Porýní, odkud meče

putovaly ke svým kupcům.

Nejobvyklejším nápisem vyrytým do úzkých

žlábků na dlouhých mečích a jejich odvozeni

nách byl „GICELIN ME FECIT“. Na opačné stra

ně čepele můžeme, zvláště později, nalézt církevní

motiv, obvykle „INNOMINIDOMINI“, případně

jeho zkomolenou podobu. Ke zdobení se používa

ly také jiné kovy, mosaz, stříbro, cín. Zvláště často

se vyskytují, nejobvykleji u dlouhých mečů a jejich

odvozenin, náboženské nápisy, provedené ten

kým mosazným plíškem či plíškem z bílého kovu.

Některé z nich jsou zkomolené nebo nesrozumitel

1 Nápis na svatoštěpánském meči ze svatovítského pokladu. Pozn. překl. Biskup Odo, který se pravděpodobně nepodílel na vlastním boji, soustřeďuje „děti“, čili chlapce, kteří dosud nebyli pasováni na rytíře. Toto slovo je na tapiserii opravované, pokud je ale skutečně původní, dokládá, že v této době mladí muži procházející výcvikem před pasováním na rytíře mohli nosit plnou zbroj a účastnit se boje. Odo (jezdec s kyjem) zde má patrně oblečen některý typ prošívanice. (Tapiserie z Bayeux. Se zvláštním svolením města Bayeux)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind21 21KHP0084_normandsti_valecnici.ind21 21 29.5.2009 13:59:4329.5.2009 13:59:43


22

né. Po stranách těchto nápisů se mohou nacházet kříže. Vzácněji se objevují ozdoby v podobě symbolických piktogramů a mystických vzorů.

Kovová záštita se nasazovala na trn a zajišťo

vala jílcem. Ten byl tvořen dvěma kusy dřeva nebo rohoviny, které byly vyhloubeny, aby do nich mohl být nasazen železný trn. Spojovaly se klížením, poté byly potaženy kůží a snad ovinuty koženými páskami. Hlavice se nasadila na konec trnu, jehož špička se pak za hlavicí rozklepala, aby ji tak zajistila.

Oprava rytířovy výzbroje a ochranné zbro

je v poli závisela na stupni jejího poškození a na tom, zda byl po ruce mečíř nebo platnéř. Při vpádu do Anglie s vojskem putovalo mnoho řemeslníků, je ale pochybné, že by při malých akcích byl k dispozici zručný řemeslník, toho mohl mít rytíř k dispozici až po návratu na domovskou základnu nebo jiný hrad.

Kroužkové odění bylo použitelné i po případ

ném protržení až do doby, kdy je bylo možné opra

vit. Je nepravděpodobné, že by obyčejný venkovský

kovář měl nářadí potřebné k práci s nepatrnými

otvory a nýtky, které bylo nezbytné k spojová

ní kroužků. Mohl ale pravděpodobně vyklepat

promáčklou přilbu, jejíž náročnější opravu pak

provedl platnéř. Trhliny v oděvu zřejmě zašili slu

hové nebo některé z ženských, které se táhly za

pochodující armádou. Štíty byly sice odolné, přesto

však nebyly určeny k dlouhému užívání. Vikinské

ságy zaznamenávají účinek ostrých zbraní na ští

ty během formálních soubojů, při nichž bylo dře

vo rozsekáno na kusy a neporušená zůstala pouze

kovová puklice. Poškozené štíty se tedy nejspíš

místo opravy zahodily a využily se z nich asi pou

ze puklice, kovové kování a snad řemeny. Meč byl

nákladnou zbraní a s jeho opravou si mohl poradit

pouze specializovaný řemeslník, i když i obyčejný Vilém zvedá přilbu, aby potlačil pověsti o své smrti v době krize v bitvě u Hastingsu. Zdá se, že na předloktí má navlečeny oddělené rukávy z kroužkového pancíře. Úhel přilby naznačuje, že je zajištěna podbradníkem. Postava Eustacha z Boulogne má na prsou viditelný čtverec, ten by mohl znázorňovat ochrannou chlopeň pancíře uvolněnou k usnadnění identifikace. (Tapiserie z Bayeux. Se zvláštním svolením města Bayeux)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind22 22KHP0084_normandsti_valecnici.ind22 22 29.5.2009 13:59:4429.5.2009 13:59:44


23

kovář mohl provizorně narovnat ohnutou zbraň, pokud nebyl po ruce specialista.

Když už hovoříme o opravách, je snad na místě

zmínit se i o službách, které měl v případě zranění k dispozici samotný rytíř. Kvalitní péči mohli poskytnout mniši, kteří při léčení používali četné léčivé byliny. Je ovšem pravděpodobné, že se vysoce postaveným a urozeným zraněným rytířům dostalo péče ranhojičů a ostatním rytířům alespoň pozornosti méně zběhlých léčitelů. Rytíři v jižní Itálii se při troše štěstí mohli dočkat péče absolventů proslulého Salerna. Zranění hlavy byla mezi rytíři méně obvyklá, protože ji většinou chránila přilba, ale častěji utrpěli vykloubení ramene po pádu z koně. Takové zranění se nezřídka ošetřovalo uložením koule zabalené ve vlně pod paži a násilným vrácením kloubu na místo. Zranění hrdla, často způsobená kopím, se obvykle považovalo za nevyléčitelné. Rány se zpravidla na den nebo na dva ponechávaly částečně otevřené, dokud se nevytvořil hnis, a pak se zašily. Osvícenější léčitelé dávali při uzavírání ran přednost vaječnému bílku či jiným prostředkům před obvyklejším vařícím olejem a rozžhaveným železem. Amputace se mohla provádět sekyrou a známo bylo i šití cév. Ozubené šípy se odstraňovaly zakrytím ostnu trubičkou či brkem nebo prostrčením šípu skrz, odříznutím hrotu a vytažením násady. VÝCVIK Skutečný průběh výcviku normanských rytířů je málo zdokumentován. Zmínky o panoších ale naznačují, že se tak

sice označovali i někteří chlapci z dobrého rodu,

většinou však šlo o neurozené služebníky, kteří se

rytíři nikdy nestali a byli placeni – často nepravi

delně – za vykonávanou práci. Obraz této služby

nám umožňují vytvořit prameny z jedenáctého

a dvanáctého století společně s podrobnějšími

pravidly templářů ze století třináctého.

Panoš byl často velmi obtížen, když nesl vlastní

i pánova zavazadla a zbraně. Podle templářských

pravidel jel buď na nákladním koni, nebo na oby

čejném jezdeckém koni a vedl pánova osedlaného

válečného oře. Před bitvou odvedl cestovního koně

do týlu poté, co rytíři předal štít a kopí. Jestliže

byl k dispozici náhradní válečný kůň, druhý panoš

v bezpečné vzdálenosti následoval svého pána a byl

připraven mu pomoci, kdyby byl první kůň zabit

nebo vyčerpán.

Při tažení panoš nejdříve postavil rytířův stan

a pak odjel opatřit dřevo na oheň a vodu, hlavně

pro koně. Zdá se, že panoši takto často odjížděli

ve skupinách, někdy s ozbrojeným doprovodem.

Hráli také významnou úlohu při obléhání a při

plenění. Vypadá to, že při oblékání a navlékání Svatý Benedikt osvobozuje zajatce, rukopis asi z roku 1070 z Monte Cassina v Itálii. Je to jeden ze vzácných čelních pohledů na sedlo. Ukazuje zaoblenou hrušku obdobného tvaru jako na obrazu z jižní Francie, který zobrazuje zadní rozsochu sedla. (Ms. Lat. 1202, Vatikánská knihovna, Řím)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind23 23KHP0084_normandsti_valecnici.ind23 23 29.5.2009 13:59:4529.5.2009 13:59:45




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist