načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Normanští rytíři -- a doba Viléma Dobyvatele - Christopher Gravett

Normanští rytíři -- a doba Viléma Dobyvatele
-15%
sleva

Kniha: Normanští rytíři -- a doba Viléma Dobyvatele
Autor:

Během 11. a 12. století patřili normanští rytíři k nejobávanějším válečníkům západní Evropy. Jejich původ sahal k Vikingům, kteří se pod vedením náčelníka Rolla usadili v ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2009-06-22
Počet stran: 64
Rozměr: 170 x 243 mm
Úprava: 64 stran : ilustrace (některé barev.)
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Norman knight
Spolupracovali: ilustrovala Christa Hooková
překladatel Vladislav Valda
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025122815
EAN: 9788025122815
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace nabízí podrobný popis výstroje a výzbroje normanského rytíře s dobovými termíny, dále se zde dočteme o jejich způsobu výroby, o výcviku rytířů, o taktice boje. Připojen bohatý obrazový doporovod, slovníček pojmů, seznam odborné literatury. Vikingskými nájezdy v devátém a desátém století trpěla především Anglie a severozápadní Francie. Snad roku 911, snad někdy kolem tohoto data, byl západofranský král Karel III. Prosťáček nucen dovolit náčelníkovi jménem Rollo, který operoval v údolí Seiny, aby se i se svými lidmi usadil na území, jež dnes tvoří horní či východní Normandii. Bylo ohraničeno řekami Bresle, Epte, Avre a Dives.

Popis nakladatele

Během 11. a 12. století patřili normanští rytíři k nejobávanějším válečníkům západní Evropy. Jejich původ sahal k Vikingům, kteří se pod vedením náčelníka Rolla usadili v severní Francii někdy kolem roku 911 na základě svolení, které jim byl nucen udělit západofrancký král Karel III. Prosťáček. Tato kniha odhaluje, v čem spočívalo jejich proslulé válečné umění, jak probíhalo jejich dobývání Sicílie roku 1060 i Anglie roku 1066. S využitím řady fotografií a detailních barevných ilustrací rozebírá také jejich podíl na významných bitvách v Itálii a působení v 1. křížové výpravě.

Další popis

Vikingskými nájezdy v devátém a desátém století trpěla především Anglie a severozápadní Francie. Snad roku 911, snad někdy kolem tohoto data, byl západofranský král Karel III. Prosťáček nucen dovolit náčelníkovi jménem Rollo, který operoval v údolí Seiny, aby se i se svými lidmi usadil na území, jež dnes tvoří horní či východní Normandii. Bylo ohraničeno řekami Bresle, Epte, Avre a Dives.



Předmětná hesla
* 10.-12. století
Vikingové -- 10.-12. století
Rytíři -- 10.-12. století
Válečnictví -- Evropa -- 10.-12. století
Military
Související tituly dle názvu:
Indiana Jones Dobyvatelé ztracené archy Indiana Jones Dobyvatelé ztracené archy
Black Campbell
Cena: 177 Kč
Rytíři - Jejich svět a doba Rytíři - Jejich svět a doba
Jones Robert
Cena: 355 Kč
Největší dobyvatelé a vojevůdci Největší dobyvatelé a vojevůdci
Liška Vladimír
Cena: 239 Kč
Největší dobyvatelé a vojevůdci Největší dobyvatelé a vojevůdci
Liška Vladimír
Cena: 179 Kč
Zákazníci kupující knihu "Normanští rytíři -- a doba Viléma Dobyvatele" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

19

dvěma průřezy na konci druhého pruhu asvázány dohromady.

Vedle obdobných praporců, jaké vidíme natapiserii z Bayeux, se často používaly i praporcetrojúhelníkového tvaru. Wace rozlišuje mezi gonfanonem

barona a praporcem rytíře. Dochovalo se mnoho bronzových polygonálních hlavic palcátu, které

mohou pocházet ze dvanáctého století. I když byly ve

srovnání s pozdějšími verzemi lehké, stále ještěmohly být schopny vyřadit z boje muže bez zbroje nebo

způsobit zranění přes pružné kroužkové odění.

Do sklonku dvanáctého století se u hrušky

i zadní rozsochy rytířského sedla vyvinul oblouk,

takže se zadní oblouk zakřivoval okolo stehen

a zakřiven byl i oblouk hrušky. Přes sedlo se někdy

přehazovala dlouhá čabraka, občas svykrajovaným spodním okrajem, v tom případě oblouky

sedla procházely prostřihy v látce.

VÝROBA A OPRAVY

Dochovalo se jen málo dobových kroužkových

odění, i když drátěná košile svatého Václava

v Praze může pocházet z desátého století a ve

Stockholmu se dochovalo srolované kroužkové

odění, které pravděpodobně pochází z bojiště

u Leny roku 1208. Mladší středověká odění ukazují, že brnění vážilo téměř patnáct kilogramů.

Většina váhy spočívala na ramenou, ale mohla

být částečně zredukována přichycením odění na

opasek nebo řemen meče.

Kroužkové odění bylo konečným výsledkem

procesu, který zabral mnoho pracovních hodin.

Přesný způsob jeho výroby ve středověkuneznáme, ale zlomky informací spolu s podloženými

dohady nám umožňují dojít k nikoli nepravděodobné teorii. Jednotlivé články zbroje sezačaly vyrábět vytažením železného drátu, který se

pak ovinul kolem tyče. Takto vzniklé smyčky byly

odděleny rozetnutím na jedné straně tyče. Tak

vzniklo množství otevřených kroužků. Konce

každého kroužku pak byly kováním zploštěny,přeloženy přes sebe a byl v nich proražen otvor, aby

do nich mohl být vložen nepatrný železný nýtek.

Každý kroužek byl spojen se čtyřmi dalšími,dvěma nahoře a dvěma dole a pak byl nýtek rozklepán.

Nýtováním bylo nutno spojit pouze každoudruhou řadu kroužků, které bylo třeba spojit s řadami

nad ní a pod ní, zbývající řady mohly býtspojeny kováním. Ovšem dochovaná středověkáodění jsou tvořena pouze kroužky spojovanými nýty.

„Lichý“ kroužek byl spojen jenom s třemidalšími a to mohlo posloužit ke snížení počtu kroužků

v řadě nebo počtu řad, a tak bylo možnétvarovat odění. Malý otvor v podpaží bránil kroužkům Rytíři jsou podporováni střelbou lučištníků. Ti jsou oblečeni v suknicích, výjimkou je jediný muž, snad velitel. (Tapiserie z Bayeux. Se zvláštním svolením města Bayeux)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind19 19KHP0084_normandsti_valecnici.ind19 19 29.5.2009 13:59:4129.5.2009 13:59:41


20

v shrnování. Hlavičky nýtů byly na vnějšístraně kroužkového odění, aby se neodíraly o spodní

oděv a předešlo se tak opotřebení oblečení isamotného kroužkového odění. Je možné, že se používal

nějaký nástroj, kterým bylo možno kroužeksoučasně překrýt, zploštit a prorazit otvor pro nýt,

ale dokázat to nemůžeme. Je pravděpodobné, že

vlastní výrobě odění se věnoval mistr ajednotvárnější práci při přípravě kroužků přenechávaltovaryšům.

Šupinová zbroj mohla vznikat tak, že horní okraj

každé šupiny byl nýtem upevněn ke koženému nebo

plátěnému podkladu a spodní okraj překrýval horní

okraj dolní šupiny. Prošívanice se skládala ze dvou

vrstev látky nebo plátna, které byly vycpány vlnou,

senem, chlupy, starými hadry nebo koudelí aprošity, obvykle vertikálně, možná ale také vkosočtverečném vzoru, aby vycpávka držela na místě.

Přilby byly zhotovovány několikerýmzpůsobem. V případě výroby přilby z více dílů, obvykle

čtyř, musel být každý díl vytvarován samostatně, poté byly k sobě přiloženy tak, aby senavzájem překrývaly a nakonec byly spojeny nýty. Přilby

zhotovované z jednoho dílu byly vytaženy z kusu

železného plechu kováním na vytvarovaném

železném kopytu, které bylo upevněno do otvoru

v kovadlině. Ocel se rozžhavila a pak zchladila, aby

se dala zpracovat. Jakmile byla přilba zformována,

byly k ní přinýtovány obroučka, týlní štítek nebo

ochranná maska obličeje. V případě přilby křížové

byla nejdřív vykována a spojena kostra, k níž se pak

zevnitř přinýtovaly jednotlivé díly. Vnitřní látkové

vyložení bylo upevněno nýty k obroučce.

Řada štítů byla zhotovena z několika dřevěných

prkének zklížených k sobě. Je možné, že některé

štíty – spíše kulaté než mandlovité – byly vrstvené, tvořené kvůli zvýšení pevnosti snad dvěma vrstvami položenými křížem na sebe. Některé

mandlovité štíty byly možná vyrobeny z jediného

kusu dřeva. Nejstarší dochovaný štít nenínormanský, patřil rodině von Brienze. Pochází možná již

z konce dvanáctého nebo počátku třináctéhostoletí, i když okrouhlá horní část byla někdy mezi roky

1230 a 1250 seříznuta. Je 15 mm silný a původně mohl být vysoký 100 cm, na obou stranách je

potažen pergamenem. Většina štítů byla zhotovena

z lipového nebo možná topolového dřeva. Mísovitý

tvar některých kulatých štítů a zakřivený povrch

mnoha dlouhých štítů byl pravděpodobně docílen

zahříváním v páře. Pokud byl štít potažen kůží,

byla připnuta na okraji nebo na zadní straněštítu. Řemeny byly přichyceny nýty procházejícími

dřevem, jejich hlavičky byly vidět na čelní straně.

Stejným způsobem byla přinýtována i puklice.

Změnil se způsob výroby mečů. Až asi do

roku 900 se čepel zhotovovala kovářskýmsvářením. Protože kvalitní čepele se předávaly zgenerace na generaci a poněvadž obdobným způsobem

se vyráběly hroty kopí a saxy

1

i po roce 1066, bude

1 Velký nůž či sekáč užívaný germánskými kmeny, zvláště Sasy, jako zbraň

i nástroj. Pozn. překl.

Katastrofa na kopečku, jeden rytíř bodá kopím přes rameno, zatímco druhý útočí s kopím založeným pod paží.

Scéna ukazuje, jak panika a bahnitý terén mohly ovlivnit i vycvičené jezdce. (Tapiserie z Bayeux. Se zvláštním

svolením města Bayeux)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind20 20KHP0084_normandsti_valecnici.ind20 20 29.5.2009 13:59:4229.5.2009 13:59:42


21

na místě se u této technologie blíže zastavit. Pruty

železa a karburovaného železa (měkká, nečistáforma oceli) se zkuly a spletly do podoby sendviče.

Poté se několik takových sendvičů spletlo a kovalo,

až vznikla čepel, která se dále kovala a tvarovala.

Zásluhou splétání kovů byl na čepeli po dokončení

a vyleštění vidět po délce probíhají zvlněný vzor.

Avšak pokrok ve zpracování oceli znamenal,

že kolem roku 900 bylo možno vyrábět i jiné typy

mečů. Ke zvýšení tvrdosti se ocel nejprve kalila. Ovšem velká tvrdost dodávala oceli současně

i křehkost, kterou se stará kombinace železa akarburovaného železa nevyznačovala. Proto bylonutné ocel zpracovat takovým způsobem, aby se meč

snadno neroztříštil. Z toho důvodu mečíři užívali

ocel v různých kombinacích s tvárnějším železem,

čímž získali tvrdé a současně pružnější čepele. Na

některé čepele se navařovala tvrdá ocelová ostří a tím se zvyšovala jejich ostrost. Je nemožné

zjistit, která metoda byla nejoblíbenější, protože

jednotliví mečíři dávali přednost různým kombinacím. Někteří se domnívali, že nejvhodnější tekutinou ke kalení je medovina, protože v ní

vzniká méně bublin. Podobně se reakce na kalení

mohla lišit i u různých mečů z jediné dílny. Navíc

mnohé z dochovaných mečů dosud vůbecneprošly výzkumem.

Čepele mečů mohly být také ozdobeny, a to

rytím nebo zatlučením ozdoby do zahřátéhopovrchu. Na opačné straně čepele můžeme číst jména

jako „ULFBERHT“

1

, napsaná latinskými písmeny.

Vyskytovala se také jiná jména, v této dobězvláště „INGELRIT“. Pravděpodobně to původně byla

jména mečířů, v době normanských výbojů však

spíše již označovala příslušné dílny. Mnoho těchto

dílen se nacházelo, zdá se, v Porýní, odkud meče

putovaly ke svým kupcům.

Nejobvyklejším nápisem vyrytým do úzkých

žlábků na dlouhých mečích a jejich odvozeninách byl „GICELIN ME FECIT“. Na opačnéstraně čepele můžeme, zvláště později, nalézt církevní

motiv, obvykle „INNOMINIDOMINI“, případně

jeho zkomolenou podobu. Ke zdobení sepoužívaly také jiné kovy, mosaz, stříbro, cín. Zvláště často

se vyskytují, nejobvykleji u dlouhých mečů a jejich

odvozenin, náboženské nápisy, provedené tenkým mosazným plíškem či plíškem z bílého kovu.

Některé z nich jsou zkomolené nebonesrozumitel>1 Nápis na svatoštěpánském meči ze svatovítského pokladu. Pozn. překl. Biskup Odo, který se pravděpodobně nepodílel na vlastním boji, soustřeďuje „děti“, čili chlapce, kteří dosud nebyli pasováni na rytíře. Toto slovo je na tapiserii opravované, pokud je ale skutečně původní, dokládá, že v této době mladí muži procházející výcvikem před pasováním na rytíře mohli nosit plnou zbroj a účastnit se boje. Odo (jezdec s kyjem) zde má patrně oblečen některý typ prošívanice. (Tapiserie z Bayeux. Se zvláštním svolením města Bayeux)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind21 21KHP0084_normandsti_valecnici.ind21 21 29.5.2009 13:59:4329.5.2009 13:59:43


22

né. Po stranách těchto nápisů se mohou nacházet

kříže. Vzácněji se objevují ozdoby v podoběsymbolických piktogramů a mystických vzorů.

Kovová záštita se nasazovala na trn azajišťovala jílcem. Ten byl tvořen dvěma kusy dřeva nebo

rohoviny, které byly vyhloubeny, aby do nich mohl

být nasazen železný trn. Spojovaly se klížením,

poté byly potaženy kůží a snad ovinutykoženými páskami. Hlavice se nasadila na konec trnu,

jehož špička se pak za hlavicí rozklepala, aby ji tak

zajistila.

Oprava rytířovy výzbroje a ochrannézbroje v poli závisela na stupni jejího poškození a na

tom, zda byl po ruce mečíř nebo platnéř. Přivpádu do Anglie s vojskem putovalo mnohořemeslníků, je ale pochybné, že by při malých akcích byl

k dispozici zručný řemeslník, toho mohl mít rytíř

k dispozici až po návratu na domovskouzákladnu nebo jiný hrad.

Kroužkové odění bylo použitelné i popřípadném protržení až do doby, kdy je bylo možnéopravit. Je nepravděpodobné, že by obyčejný venkovský

kovář měl nářadí potřebné k práci s nepatrnými

otvory a nýtky, které bylo nezbytné k spojování kroužků. Mohl ale pravděpodobně vyklepat

promáčklou přilbu, jejíž náročnější opravu pak

provedl platnéř. Trhliny v oděvu zřejmě zašilisluhové nebo některé z ženských, které se táhly za

pochodující armádou. Štíty byly sice odolné, přesto

však nebyly určeny k dlouhému užívání. Vikinské

ságy zaznamenávají účinek ostrých zbraní naštíty během formálních soubojů, při nichž bylodřevo rozsekáno na kusy a neporušená zůstala pouze

kovová puklice. Poškozené štíty se tedy nejspíš

místo opravy zahodily a využily se z nich asipouze puklice, kovové kování a snad řemeny. Meč byl

nákladnou zbraní a s jeho opravou si mohl poradit

pouze specializovaný řemeslník, i když i obyčejný Vilém zvedá přilbu, aby potlačil pověsti o své smrti v době krize v bitvě u Hastingsu. Zdá se, že na předloktí má navlečeny oddělené rukávy z kroužkového pancíře. Úhel přilby naznačuje, že je zajištěna podbradníkem.Postava Eustacha z Boulogne má na prsou viditelný čtverec, ten by mohl znázorňovat ochrannou chlopeň pancíře uvolněnou k usnadnění identifikace. (Tapiserie z Bayeux. Se zvláštním svolením města Bayeux)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind22 22KHP0084_normandsti_valecnici.ind22 22 29.5.2009 13:59:4429.5.2009 13:59:44


23

kovář mohl provizorně narovnat ohnutou zbraň,

pokud nebyl po ruce specialista.

Když už hovoříme o opravách, je snad na místě

zmínit se i o službách, které měl v případězranění k dispozici samotný rytíř. Kvalitní péči mohli

poskytnout mniši, kteří při léčení používaličetné léčivé byliny. Je ovšem pravděpodobné, že se

vysoce postaveným a urozeným zraněnýmrytířům dostalo péče ranhojičů a ostatním rytířům

alespoň pozornosti méně zběhlých léčitelů. Rytíři

v jižní Itálii se při troše štěstí mohli dočkat péče

absolventů proslulého Salerna. Zranění hlavy byla

mezi rytíři méně obvyklá, protože ji většinouchránila přilba, ale častěji utrpěli vykloubení ramene

po pádu z koně. Takové zranění se nezřídkaošetřovalo uložením koule zabalené ve vlně pod paži

a násilným vrácením kloubu na místo. Zranění

hrdla, často způsobená kopím, se obvyklepovažovalo za nevyléčitelné. Rány se zpravidla na den

nebo na dva ponechávaly částečně otevřené, dokud

se nevytvořil hnis, a pak se zašily. Osvícenějšíléčitelé dávali při uzavírání ran přednost vaječnému

bílku či jiným prostředkům před obvyklejším

vařícím olejem a rozžhaveným

železem. Amputace semohla provádět sekyrou a známo

bylo i šití cév. Ozubené šípy se

odstraňovaly zakrytím ostnu

trubičkou či brkem nebo prostrčením šípu skrz, odříznutím

hrotu a vytažením násady.

VÝCVIK

Skutečný průběh výcviku normanských rytířů je málo zdokumentován. Zmínky o panoších ale naznačují, že se tak

sice označovali i někteří chlapci z dobrého rodu,

většinou však šlo o neurozené služebníky, kteří se

rytíři nikdy nestali a byli placeni – častonepravidelně – za vykonávanou práci. Obraz této služby

nám umožňují vytvořit prameny z jedenáctého

a dvanáctého století společně s podrobnějšími

pravidly templářů ze století třináctého.

Panoš byl často velmi obtížen, když nesl vlastní

i pánova zavazadla a zbraně. Podle templářských

pravidel jel buď na nákladním koni, nebo naobyčejném jezdeckém koni a vedl pánova osedlaného

válečného oře. Před bitvou odvedl cestovního koně

do týlu poté, co rytíři předal štít a kopí. Jestliže

byl k dispozici náhradní válečný kůň, druhý panoš

v bezpečné vzdálenosti následoval svého pána a byl

připraven mu pomoci, kdyby byl první kůň zabit

nebo vyčerpán.

Při tažení panoš nejdříve postavil rytířův stan

a pak odjel opatřit dřevo na oheň a vodu, hlavně

pro koně. Zdá se, že panoši takto často odjížděli

ve skupinách, někdy s ozbrojeným doprovodem.

Hráli také významnou úlohu při obléhání a při

plenění. Vypadá to, že při oblékání a navlékání Svatý Benedikt osvobozujezajatce, rukopis asi z roku 1070 z Monte Cassina v Itálii. Je to jeden ze vzácných čelních pohledů na sedlo. Ukazuje zaoblenou hrušku obdobného tvaru jako na obrazu z jižní Francie, který zobrazuje zadní rozsochu sedla. (Ms. Lat. 1202, Vatikánská knihovna, Řím)

KHP0084_normandsti_valecnici.ind23 23KHP0084_normandsti_valecnici.ind23 23 29.5.2009 13:59:4529.5.2009 13:59:45




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist