načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Noční můry! Spánkový elixír - Jason Segel; Kirsten Millerová

-14%
sleva

Kniha: Noční můry! Spánkový elixír
Autor: ;

Spánkový elixír dá sbohem nočním můram! Ale pozor, jakmile si zdřímneš, jsi ztracen! Charlie Laird žije snový život. Bydlí v tajemném zámečku s bránou do podsvěta, plného ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  329 Kč 282
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-09-21
Počet stran: 376
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 373 stran : ilustrace
Spolupracovali: ilustroval Karl Kwasny
z anglického originálu Nightmares! The sleepwalker tonic ... přeložila Dana Chodilová
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-39
ISBN: 9788075054234
EAN: 9788075054234
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Spánkový elixír dá sbohem nočním můram! Ale pozor, jakmile si zdřímneš, jsi ztracen! Charlie Laird žije snový život. Bydlí v tajemném zámečku s bránou do podsvěta, plného přátelských nočních můr. A navíc mu právě začínají letní prázdniny. Jenomže se nemůže zbavit pocitu, že se děje něco divného. Herbárium jeho nevlastní mámy bývalo jedním z nejrušnějších krámků v Cypřišovém Potoce. A najednou si její zákazníci jezdí pro bylinkové lektvary do vedlejšího městečka. Ještě horší je, že po ulicích toho městečka bloumají divné existence, které vypadají jako živí mrtví. Prý se tam už dlouho nikdo pořádně nevyspal. A Charlie ví ze všech nejlíp, co je to za hrůzu. Vypadá to, že se zase rýsuje pořádný malér…

Kniha je zařazena v kategoriích
Jason Segel; Kirsten Millerová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
7 PROLOG B ylo půl jedenácté večer a  ve středu městečka Or - villské Vodopády už svítila jen okna redakce místních novin. Za nimi seděla u pracovního stolu mladá žena jménem Josephine a ještě pořád pilně pracovala. Každou chvíli mohutně zívla. Víčka jí zoufale padala, ale Josephine se spánku bránila zuby nehty. Bála se usnout. Zpočátku si myslela, že je jediná, ale teď už věděla, že v tom není sama. Městečko sužovala epidemie nočních můr. Lidé z Orvillských Vodopádů tvrdili, že se každé ráno probouzejí s  hrůzou a  nemůžou se jí zbavit. Jeden z  reProlog 8 portérů novin o  tom dokonce napsal článek a  Jose - phine k němu právě kreslila ilustraci. Byl na ní pár očí číhajících ve tmě. Přesně takové chladné, nelítostné oči Josephine pronásledovaly, jakmile začala klimbat. Vybarvovala právě inkoustem temné stíny, když se rozezněl zvonek nade dveřmi kanceláře. Josephine vyskočila od stolu, až převrhla hrnek s kávou. Dala by krk na to, že zamkla, ale přes hlasitě bušící srdce jasně slyšela kroky na prkenné podlaze. Popadla tu nejostřejší věc na stole – otvírač na dopisy  – a  vydala se to prozkoumat. U  přepážky vpředu stál podivný mužík. „Dobrý večer, slečno,“ pozdravil ji s jakýmsi zvláštním přízvukem. „Omlouvám se, jestli jsem vás vylekal.“ Netváří se moc omluvně, pomyslela si. Vypadal spíš namyšleně. Tenké rty se roztáhly do úsměvu a odhalily šeredné zuby. „Kancelář je zavřená,“ oznámila mu Josephine přísně. „Budete muset přijít zítra.“ „Jistě,“ odpověděl muž a uklonil se. Když se otáčel ke dveřím, všimla si, že ve tmě za ním někdo stojí. Dívenka. Josephine si vzpomněla na svou PrologSPÁNKOVÝ ELIXÍR 9 milovanou neteř, která nebyla o moc starší, a hned za - litovala, že návštěvníky tak zhurta odbyla. „Pane?“ zavolala. „Promiňte. Potřeboval jste něco?“ Otočil se zpátky a Josephine zas uviděla ten protivný úsměv. „Rád bych si dal do vašich novin inzerát. Tento týden otvírám na Hlavní ulici nový obchod.“ Kvůli holčičce se Josephine přinutila mluvit o něco přátelštěji. „No tak to jste narazil na tu pravou. Kreslím do novin karikatury a píšu sloupky rad – a k tomu mám na starosti veškerou inzerci.“ „Skvěle,“ zaradoval se muž. „Tak to jste vážně přesně ten, koho jsem hledal.“ Vytáhl z kapsy list papíru a přisunul jí ho po pultu. „Tenhle inzerát si chci nechat vytisknout.“ Pijte Spánkový elixír a rozlučte se s nočními můrami K dostání v krámku Spánek už dnes Hlavní ulice, Orvillské Vodopády PrologSPÁNKOVÝ ELIXÍR 10 SPÁNKOVÝ ELIXÍR Zombie z Orvillských Vodopádů „No, to je... pěkně srozumitelné.“ Josephine měla co dělat, aby nedala najevo, co si o tom myslí. „Ale třeba společně vymyslíme něco trochu chytlavějšího.“ Úsměv se muži rozlezl po tváři ještě víc. „Ale ne, ujišťuju vás, že je to dostatečně... chytlavé tak, jak to je.“ Následoval divný smích a  rozezněl se, až to bylo nepříjemné. Pak se muž obrátil k dívence a najednou zmlkl. Po rozpačité chvilce ticha se ozvala Josephine. „Takže ta vaše medicína funguje?“ „Samozřejmě,“ potvrdil chlapík. „Spokojenost zaručena.“ „To bych ji měla taky vyzkoušet,“ zauvažovala Josephine a zívla. Po pravdě, zkusila by cokoli, jen aby se zlých snů zbavila. „No když jste byla tak laskavá...“ Muž sáhl do kapsy kabátu a vytáhl drobnou safírově modrou lahvičku. „Co byste řekla na vzoreček na účet podniku?“ 11 SPÁNKOVÝ ELIXÍR Zombie z Orvillských Vodopádů PRVNÍ KAPITOLA ZOMBIE Z ORVILLSKÝCH VODOPÁDU ̊ „P oslouchej, Charlie, včera v noci jsem měl úplně šílený sen,“ řekl Alfie Bluenthal. „Mám ti o tom vyprávět?“ Normálně by Charlie Laird odpověděl pevným Ne. Za  posledních pár měsíců si vyslechl stovky Alfieho snů. Obyčejně v  nich vystupoval Albert Einstein, Neil deGrasse Tyson nebo místní televizní rosnička a všechny byly nekonečné. Být to noční můry, vyslechl by si je moc rád. Ty byly jeho specialita, na tohle téma se považoval za odborníka. Ale neznal nic otravnějšího než dobré sny někoho jiného. Leda kapustu. 12 SPÁNKOVÝ ELIXÍR Jenže Charlie měl zrovna velkorysou náladu. Byl první horký den letních prázdnin a s Alfiem se povalo - vali na lavičce před cukrárnou v  Cypřišovém Potoce. Charlie si pomalu cpal do žaludku třípatrový kornout zmrzliny – rumové s hrozinkami, mátové s čokoládovými kousky a žvýkačkové. Měl před sebou celou hodinu volna, než se bude muset vrátit ke své letní brigádě, a připadal si jako zosobněná spokojenost. „Proč ne,“ řekl Alfiemu. „Poslechnu si to.“ Alfie spustil. Charlie se pohodlně uvelebil na lavičce a putoval pohledem přes střechu železářství na druhé straně ulice – a pak nahoru až k zvláštní fialové usedlosti, která se tyčila na vršku nad městem. Purpurová barva z jejích zdí zářila, jako by dělníci zrovna dokončili nový nátěr. Z  vršku domu vyrůstala k  obloze osmiúhelníková věž. Jedno z  oken měla otevřené a  ve větru poletoval drak v  podobě pterodaktyla. Ruka, která držela provázek, patřila Charlieho malému bráškovi Jackovi. A  ten divný fialový zámeček byl jejich d om ov. Charlie poslouchal Alfieho drmolení a bavil se tím, že chytal jazykem kapky zmrzliny, těsně než se dostaZombie z Orvillských Vodopádů 13 SPÁNKOVÝ ELIXÍR ly k okraji kornoutu. Alfieho sen mu šel jedním uchem tam a druhým ven. V hlavě mu uvízlo jenom pár slov: kumulonimbus, El Niño, horká vlna, oblast vysokého tlaku vzduchu. Zrovna když si Charlie hodil do pusy poslední kou - sek kornoutu, dospěl Alfieho sen konečně ke konci. „Tak co to podle tebe znamená?“ chtěl vědět kamarád. „To samý jako všechny sny, cos měl v  posledních třech měsících,“ zahučel Charlie s plnou pusou oplatky. „Znamená to, že jsi cvok do rosničky ze zpráv na Čtvrtým kanálu.“ „Je to meteoroložka,“ opravil ho Alfie. Očividně se ho dotklo, že se jeho impozantní sen smrskl na jedinou větu. „A má jméno, abys věděl.“ „Bouřlivá Obloha není jméno,“ namítl Charlie. „Jak můžeš takovou věc říct?“ nafoukl se Alfie. Láska mu proměnila kdysi brilantní mozek na kaši. „Chceš tvrdit, že si slečna Bouřlivá to jméno jen tak vymyslela? Chtěl bych vidět, jak to vysvětluješ panu a paní Bouřlivým!“ Charlie přemýšlel, jak mu to citlivě vysvětlit, ale v tu chvíli ho upoutalo něco jiného. Naproti přes ulici bouZombie z Orvillských Vodopádů SPÁNKOVÝ ELIXÍR chly dveře auta a  z  otřískaného černého SUV vylezl od pohledu podivný člověk. Zpod kapoty vozu stou - pal kouř a  několik oken bylo rozbitých. Ten vysoký muž s rozcuchanými tmavými vlasy, v tričku s límečkem a  v  džínsech by se klidně mohl vydávat za normálního tátu odněkud z  předměstí, ale něco s  ním bylo od pohledu špatně. Šoural se s hlavou nakloněnou na stranu, jako by mu ležela na rameni. Šoupal nohama po chodníku a podrážky plastových pantoflí se skoro neodlepily od země. Charlie sice seděl dost daleko a nebyl si úplně jistý, ale byl by přísahal, že ten chlap má zavřené oči. Šťouchl do Alfieho. „Koukni se. Máš na to nějakou diagnózu?“ Alfie si narovnal mohutné černé brýle a změřil si pohledem chlapíka na Zombie z Orvillských Vodopádů 15 SPÁNKOVÝ ELIXÍR druhé straně ulice. „Hmm. Tak se podívejme. Ztuhlé končetiny. Šouravý krok. Otřesný výpadek osobní hy - gieny. A vypadá to na bolestivou svalovou křeč v krku. Celkem vzato by to mohl být živý mrtvý.“ Charlie se na kraji lavičky napřímil. Takové rozčilení ho nepřepadlo už celé měsíce. „Myslíš, že by to mohl být zombík?“ Alfie se uchechtl a olízl kornout zmrzliny. „Dělám si srandu. Jak by to mohl být zombík? Brána do podsvě - ta je zavřená.“ Sotva to dořekl, vytratil se mu úsměv z tváře. Pomalu se obrátil k Charliemu. „Je pořád zavřená, že jo?“ málem zašeptal. „Jasně že je,“ ujistil ho Charlie. „Proč by nebyla?“ Neuklidnilo to ani jednoho. Oba zmlkli a nasměrovali pohled k domu na kopci. Fialový zámeček, ve kterém Charlie žil, se nepodobal jiným domům v  Cypřišovém Potoce. Zatímco zbytek městečka byl rozkošný jako košík štěňat, usedlost připomínala spíš obrovského draka, hřadujícího na vrcholku skály. Zombie z Orvillských Vodopádů 16 SPÁNKOVÝ ELIXÍR Usadila se tam ještě dřív, než byl Cypřišový Potok za - ložen, a její obyvatelé od té doby shlíželi na městečko. Vystavěl ji muž jménem Silas DeChant, prapradědeček Charlieho nevlastní mámy Charlotte. Uplynulých sto padesát let v zámečku vždycky sídlil některý z potomků rodiny DeChantových. Jeho povinností bylo chránit svět před hrozným tajemstvím domu. To tajemství se skrývalo v malé osmiboké místnosti ve věži. Hrstka vyvolených, kteří o něm věděli, mu říkala brána. Šlo o průchod mezi bdělým světem a krajinou nočních můr. Naštěstí se o  něm doslechl málokdo. Většina lidí navštěvovala podsvět jenom ve spánku a  děsivá stvoření, která tam žila, neměla ve světě lidí co dělat. Jenže brána se už dvakrát nešťastnou náhodou otevřela. Noční můry se proplížily do Cypřišového Potoka a málem to skončilo hrozným malérem. Kdyby se brána ještě někdy otevřela a noční můry pronikly do skutečného světa, museli by je strážci brány pochytat a  dostat zpátky na druhou stranu. Skoro dvě stě let měl tuto povinnost na starosti jediný člověk. Teď poprvé měla brána tři strážce, obyvatele fialového zámku. Charlie Laird byl jeden z nich. Zombie z Orvillských Vodopádů 17 SPÁNKOVÝ ELIXÍR Z lavičky před cukrárnou se Charlie s Alfiem dívali, jak se živá mrtvola vedrala do dveří železářství napro - ti přes ulici. „Měl bych zjistit, co se děje,“ povzdechl si Charlie, kterému teď srdce prudce bušilo. „Jdu s  tebou.“ Alfie si nacpal zbytek kornoutu do pusy a hodil ubrousek do koše. Když došli k výkladu železářství, muž právě položil bankovku na pult a s plnou náručí plechovek barvy se začal štrachat ke dveřím. „Hej, pane, tady máte zpátky!“ zavolal prodavač, ale to už se dveře otevřely a muž se vyšoural na chodník, jako by ho neslyšel. Teď ten podivín mířil k chlapcům. Jak se tak blížil, Charlie si všiml, že má oči otevřené jen na škvírky a moc života v nich není. Z koutku úst mu vytékal čúrek slin a přiživoval mokrou skvrnu vpředu na tričku nad drobným znakem vyšitým na levé kapsičce. Vypadalo to jako planoucí fotbalový míč. Charlie s Alfiem zaběhli za zaparkované auto a přikrčili se tam jen pár vteřin předtím, než je muž minul. Táhl se za ním příšerný smrad. Ať už byl ten člověk živý nebo mrtvý, vanu neviděl celou věčnost. Zombie z Orvillských Vodopádů


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.