načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nikdyuš - Jessica Townsendová

Nikdyuš

Elektronická kniha: Nikdyuš
Autor:

Kniha plná magie, která potěší fanoušky Harryho Pottera Morrigan Crowová je prokletá. Narodila se v ten nejnešťastnější den a všichni ji obviňují, že má na svědomí každou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 464
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložil Vladimír Medek
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-5058-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha plná magie, která potěší fanoušky Harryho Pottera Morrigan Crowová je prokletá. Narodila se v ten nejnešťastnější den a všichni ji obviňují, že má na svědomí každou místní pohromu. A co je horší, kvůli kletbě je odsouzena zemřít v den svých jedenáctých narozenin. Pak ale potká Jupitera Northa, podivného muže, který ji dostane do tajemného světa Nikdyuš. Aby tu Morrigan mohla zůstat v bezpečí před hrozivou kletbou, musí najít způsob, jak úspěšně absolvovat zkoušky.

Zařazeno v kategoriích
Jessica Townsendová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nikdyuš

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Jessica Townsendová

Nikdyuš

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.




JESSICA TOWNSENDOVÁ

Přeložil Vladimír Medek


© Albatros, 2018

Copyright © 2017 by Ship & Bird Pty Limited

Jessica Townsend has asserted her right to be identified as the author

of this work.

Cover and interior art copyright © 2017 by Jim Madsen

Cover design by Sasha Illingworth and Angela Taldone

Cover copyright © 2017 by Hachette Book Group, Inc.

Translation © Vladimír Medek, 2018

ISBN e-knihy 978-80-00-05109-3 (1. zveřejnění, 2018)

ISBN tištěné verze 978-80-00-05058-4 (1. vydání, 2018)


Pro Sally, prvního hosta hotelu Deucalion.

A pro Teenu, která mě přesvědčila,

že dokážu cokoliv, dokonce i tohle.



9

Prolog

Jaro prvního roku

N

ovináři dorazili ještě dřív než rakev. Scházeli se už

během noci, a za svítání jich byl houf. V devětho

din už to byl zástup.

Bylo už skoro poledne, když Corvus Crow přešeldlou

hou cestu od hlavních dveří rodového sídla k vysokémuže

leznému plotu, který reportéry udržoval v patřičnévzdále

nosti.

„Pane kancléři, ovlivní to vaše plány ucházet se ozno

vuzvolení?“

„Pane kancléři, kdy bude pohřeb?“

„Vyjádřil vám už prezident soustrast?“


10

„Do jaké míry se vám dnes ráno ulevilo, pane kancléři?“

„Prosím o ticho,“ přerušil je Corvus a zvedl ruku vkožené rukavici, aby je umlčel. „Dovolte, abych vám přečetlprohlášení jménem své rodiny.“

Z kapsy elegantního černého obleku vytáhl list papíru.

„Chceme vám, občanům naší velké republiky, poděkovat

za vaši podporu v posledních jedenácti letech,“ řekl jasným,

pánovitým hlasem, vybroušeným za roky, kdy zjednávalpořádek v kancléřství. „Pro naši rodinu to bylo úmornéobdobí, a žalost bezpochyby ještě nějaký čas přetrvá.“

Odmlčel se, aby si odkašlal, a na okamžik vzhlédl na

mlčící posluchače. Proti němu se leskla záplava čočekfotoaparátů a zvědavých očí. Ustavičná smršť blesků a cvakání spouští.

„Ztráta dítěte se snáší těžce,“ vrátil se ke svýmpoznámkám. „To se týká nejen naší rodiny, ale i obyvatelJackalfaxu, kteří – jak víme – sdílejí náš smutek.“ Přinejmenším

padesát párů obočí se prudce zvedlo, a do chvilkového ticha

se ozvalo několik rozpačitých zakašlání. „Ale dnes ráno, ve

chvíli, kdy vítáme Devátý věk Zimořské republiky, víme, že

to nejhorší už máme za sebou.“

Shůry se ozvalo náhlé, hlasité zakrákání, jako kdybyhavrani zdravili svého jmenovce. Novináři krčili rameny aškubalo jim v obličejích, nikdo však nevzhlédl vzhůru. Ptácikolem kroužili celé dopoledne.


11

„Osmý věk mi vzal mou milovanou první ženu, a teď mě

připravil i o jedinou dceru.“

Další pronikavé zakrákání. Jeden z reportérů upustilmikrofon, který strkal kancléři k ústům, a hlučně šmátral po

zemi, aby ho zvedl. Začervenal se a vykoktal jakousiomluvu, které si Corvus nevšímal.

„Nicméně,“ pokračoval, „vzal s sebou i nebezpečí,pochybnosti a zoufání, které sužovaly její krátký život. Má... drahá Morrigan,“ odmlčel se a zkřivil tvář, „konečně našla klid, a to musí platit pro nás všechny. Město Jackalfax – a po pravdě celý stát Velká Vlčina – je opět v bezpečí.Nemáme se čeho bát.“

Zástupem zašumělo nejisté mumlání a sršení blesků na fotoaparátech jako by polevilo. Kancléř se na ně podíval a zamrkal. Papír s poznámkami mu zašelestil v lehkémvětru, nebo se mu možná zatřásla ruka.

„Děkuji vám. Od otázek dnes upustíme.“

13

KaPitola První

Prokletá dcera

Zima Jedenáctého roku

(O tři dny dřív)

K

ocour z kuchyně byl mrtvý, a mohla za to samozřejmě

Morrigan.

Nevěděla, jak k tomu došlo ani kdy. Pomyslela si, že

možná v noci sežral něco jedovatého. Neměl žádné rány,

které by nasvědčovaly tomu, že ho napadla liška nebo pes.

Až na špetku zaschlé krve v koutku tlamičky vypadal, jako

když spí, ale byl studený a ztuhlý.

Když v chabém světle onoho zimního rána objevila jeho

tělo, dřepla si do bláta vedle něj a svraštila čelo. Pohladila

ho po černé srsti od hlavy až po špičku huňatého ocasu.

„To je mi líto, kocoure,“ zamumlala.

Vážená paní Maloufová,

mrzí mě, že neumíte pořádně bruslit.

mrzí mě, že jste myslela, kdovíjak dobrý to

není nápad, jít si zabruslit, i když je vám

asi milion let a máte křehké kosti, které

mohou prasknout, když trochu zafouká.

mrzí mě, že jste si zlomila kyčel. To jsem

nechtěla. Doufám, že se rychle zotavujete.

Přijměte prosím mou omluvu a uzdravte se

brzy.

S upřímným pozdravem

Morrigan Crowová

14

Zauvažovala, kde ho nejlíp pohřbít, a jestli by mohlapo

prosit babičku o kus pěkného plátna, do kterého by hozavi

nula. Spíš radši ne, rozhodla se. Vezme na to jednu ze svých

nočních košil.

Kuchařka otevřela zadní dveře, aby hodila psům zbytky

od včerejška, a když uviděla Morrigan, samýmpřekvape

ním div neupustila kbelík. Podívala se na mrtvého kocoura

a sevřela ústa.

„Raděj běda jemu nežli mně, díky ti, Bože, upřímně,“

zabručela, zaklepala na dřevěný rám dveří a políbilapřívě

sek, který měla pověšený kolem krku. Úkosem pohlédla na

Morrigan. „Já jsem toho kocoura měla ráda.“

„Já taky,“ řekla Morrigan.

„No jistě, to vidím.“ Její hlas měl trpký tón a Morrigan si

všimla, že obezřetně couvá, centimetr za centimetrem. „Jdi

teď dovnitř. Čekají na tebe v pánově pracovně.“

Morrigan spěšně zamířila do domu, okamžik se však

ještě zdržela u dveří z kuchyně do haly. Viděla kuchařku,

jak bere kus křídy a píše na tabuli „KuchiňsKej Kocour –

mrtvej“, na konec dlouhého seznamu, kde poslednípolož

ky byly „sKažená ryba“, „infart starýho toma“, „záPlavy

v severním blahu“ a „fleKy vod vomáčKy na nejlePšim

ubrusu“.

 „Mohu vám doporučit několik výtečných dětskýchpsychologů na území Velkého Jackalfaxu.“

Nová referentka sociální péče se ani nedotkla svého čaje

a sušenek. Toho rána dvě a půl hodiny jela vlakem zhlavního města a z nádraží do rodového sídla Crowových šla v protivném mrholení pěšky. Mokré vlasy měla přilepené k hlavě a kabát úplně promáčený. Morrigan se snažilavymyslet nějaký lepší lék na její zubožený stav než čaj asušenky, žena však nejevila zájem.

„Ten čaj jsem nevařila já,“ řekla. „Jestli vám to dělá starosti.“

Žena si jí nevšímala. „Doktor Fielding je pověstný svou

prací s prokletými dětmi. Určitě jste o něm už slyšel. Velice

uznávaný je i doktor Llewellyn, pokud vám víc vyhovuje

laskavější, mateřštější přístup.“

Morriganin otec si rozladěně odkašlal. „To nebudezaotřebí.“

V posledních letech Corvuse postihl lehký tik na levém

oku, který se ovšem projevoval jen při oněch povinnýchměsíčních schůzkách. Pro Morrigan to bylo znamení, že se mupříčí stejnou měrou jako jí. Až na vlasy, černé jako uhel, a najejich křivé nosy to bylo jediné, co měli otec a dcera společného.

„Morrigan nepotřebuje žádné rady,“ pokračoval. „Je to

dost soudné dítě a je plně obeznámena se svou situací.“

Referentka se odvážila letmo pohlédnout na Morrigan,

která seděla na pohovce vedle ní a snažila se nevrtět. Tyhle


16

návštěvy se vždycky nemožně vlekly. „Pane kancléři, aniž

bych chtěla být netaktní... čas se krátí. Všichni odborníci

se shodují, že vstupujeme do posledního roku tohoto věku.

Posledního roku před Nejposlednějším dnem.“ Morrigan se

odvrátila a podívala se z okna ve snaze najít něco, co by ji

přivedlo na jiné myšlenky, jako vždycky, když to slovo

na Nej- někdo pronesl. „Jistě si uvědomujete, jak důležité je

to přechodové období pro...“

„Máte ten seznam?“ zeptal se Corvus s náznakemnetrělivosti a důrazně se podíval na hodiny na stěně pracovny.

„Ov-ovšem.“ Vytáhla ze svých desek list papíru, ruka se jí jen lehce třásla. Vede si docela dobře, pomyslela siMorrigan, na to, že je to teprve její druhá návštěva. Ta před chozí málem nepronesla hlasité slovo, jen šeptala, a kdyby se měla posadit na týž kus nábytku jako Morrigan, brala by to jako pozvánku do neštěstí. „Mám ho přečíst nahlas? Tenhleměsíc je docela krátký – to je vám ke cti, slečno Crowová,“řekla odměřeně.

Morrigan nevěděla, co říci. Nemohla přece přijmoutpochvalu za něco, co nebyla schopná ovlivnit.

„Začneme případy, u nichž bude nutné odškodnění: Městská rada v Jackalfaxu požaduje sedm set kredů zapoškození zaskleného balkonu během krupobití.“

„Myslel jsem, že jsme se dohodli, že důsledkyextrémního počasí už nelze jednoznačně přičítat mé dceři,“ namítl


17

Corvus. „Poté co se ukázalo, že ten lesní požár v Ulfuzalo

žil žhář. Vzpomínáte si?“

„Ano, pane kancléři. Máme ovšem svědka, který uvádí,

že v tomto případě nese vinu Morrigan.“

„Koho?“ zeptal se Corvus.

„Jistý muž, jenž pracuje na poště, zaslechl, jak slečna

Crowová říká své babičce, jak je dnes v Jackalfaxu krásně.“

Referentka nahlédla do svých poznámek. „Čtyři hodiny

nato přišlo to krupobití.“

Corvus ztěžka vzdychl, zvrátil se na židli dozadu a stihl

Morrigan popuzeným pohledem. „V pořádku. Pokračujte.“

Morrigan se zamračila. Nikdy v životě neřekla „jak je

dnes v Jackalfaxu krásně“. Zato se pamatovala, že se toho

dne na poště otočila k babičce a poznamenala: „To je ale

vedro, viďte?“, což bylo sotva totéž.

„Místní občan Thomas Bratchett, zemřel na infarkt. Byl

to –“

„Náš zahradník, já vím,“ přerušil ji Corvus. „To byla

opravdu škoda; div že nám nezvadly hortenzie. Morrigan,

co jsi tomu starochovi udělala?“

„Nic.“

Corvus se zatvářil pochybovačně. „Nic? Vůbec nic?“

Na okamžik se zamyslela. „Řekla jsem mu, že květinové

záhony vypadají pěkně.“

„Kdy?“


18

„Asi tak před rokem.“

Corvus a sociální pracovnice si vyměnili pohledy.Referentka tiše vzdychla. „Jeho rodina je v tom ohledu krajně velkomyslná. Žádají pouze, abyste uhradil výdaje na jeho pohřeb, zaplatil jeho vnoučatům studium na univerzitě a přispěl jeho oblíbenému dobročinnému spolku.“

„Kolik těch vnoučat má?“

„Pět.“

„Řekněte jim, že ho zaplatím dvěma. Co máte dál?“

„Ředitel Jackalfaxské – ÁÁ!“ Referentka nadskočila, když se Morrigan natáhla pro sušenku, zřejmě se však uklidnila při zjištění, že se dívka nepokouší o žádný fyzický kontakt. „Hm... Ano. Ředitel Jackalfaxské přípravné školy námkonečně poslal účet za škody způsobené požárem. Měly by to pokrýt dva tisíce kredů.“

„V novinách psali, že kuchařka nechala přes noc zapnutý sporák,“ řekla Morrigan.

„To je pravda,“ přitakala sociální pracovnice, s očima

upřenýma na papír před sebou. „A psali také, že denpředtím procházela kolem vašeho sídla a zahlédla tě předdomem.“

„A co má být?“

„Tvrdila, že jsi s ní navázala oční kontakt.“

„To rozhodně ne.“ Morrigan cítila, že v ní vzkypěla krev.

Za ten požár nemohla. Nikdy a s nikým nenavazovalaočibr />

19

ma kontakt; znala pravidla. Ta kuchařka lhala, aby vinanezůstala na ní.

„Všechno je to v policejní zprávě.“

„Je to lhářka.“ Morrigan se otočila k otci, ale ten sejejímu pohledu vyhnul. Opravdu věří, že to má na svědomí? Ta

kuchařka připustila, že nechala sporák zapnutý! Z takové

nespravedlnosti se Morrigan sevřel žaludek. „Ta ženská lže,

já jsem nikdy –“

„Tak to by stačilo,“ okřikl ji Corvus. Morrigan se sesula na židli, s pažemi těsně složenými přes prsa. Její otec siznovu odkašlal a kývl na ženu. „Můžete mi poslat účet. Prosím vás, už to dočtěte, mám celý den porady.“

„Po – po finanční stránce je to všechno,“ řekla referentka a roztřeseným prstem udělala na papíře čáru. „Zbývají už jen tři omluvné dopisy, které by slečna Crowová měla tenhle měsíc napsat. Jeden místní občance, paní CalpurniiMaloufové, kvůli její zlomené kyčli –“

„Na bruslení je už nemožně stará,“ zamumlala Mor rigan.

„– jeden Jackalfaxské společnosti pro výrobu džemů za zkaženou várku marmelády a jeden chlapci jménem Pip Gilchrest, který minulý týden neuspěl na mistrovství státu Velká Vlčina v pravopisu.“

Morrigan vyvalila oči, až byly dvakrát tak velké. „Jenom jsem mu popřála mnoho štěstí!“

„Přesně tak,“ řekla sociální pracovnice a podala seznam Corvusovi. „Právě to jste dělat neměla. Pane kancléři,slyšela jsem, že sháníte nového domácího učitele?“

Corvus vzdychl. „Moji asistenti už jednali s každouagenturou v Jackalfaxu a s několika až v hlavním městě. Až to

vypadá, že se náš velký stát potýká s vážným nedostatkem

soukromých učitelů.“ Pochybovačně zvedl jedno obočí.

„Co se stalo se slečnou...“ Referentka nahlédla do svých

poznámek. „Linfordovou, že ano? Když jsme spolu hovořili

naposled, říkal jste, že se docela osvědčuje.“

„Taková slabotina,“ řekl Corvus pohrdlivě. „Vydržela

u nás sotva týden. Jednoho odpoledne prostě odešla a už se

nevrátila, nikdo neví proč.“

To nebyla pravda. Morrigan věděla proč.

Slečně Linfordové strach z její prokleté žačky bránil být

s ní v téže místnosti. Morrigan připadalo podivné anedůstojné, aby na ni někdo křičel časování grommských sloves

přes dveře. Vadilo jí to čím dál víc, až nakonec prostrčila

klíčovou dírkou zlomené pero, přiložila k němu ústa apostříkala slečně Linfordové celou tvář černým inkoustem.Byla ochotná připustit, že to od ní nebylo zrovna nejfé rovější.

„V Úřadu pro evidenci máme krátký seznam učitelů, kteří

jsou ochotní pracovat s prokletými dětmi. Moc krátký seznam,“

pokrčila referentka rameny, „ale možná by se našel někdo –“

Corvus zvedl ruku, aby ji zarazil. „Myslím, že to není

potřeba.“


21

„Jak prosím?“

„Jak jste sama říkala, do Nejposlednějšího dne není nijak dlouho.“

„Ano, ale... pořád je to až za rok –“

„I přesto. V tuto chvíli je to plýtvání časem a penězi,nemyslíte?“

Morrigan vzhlédla; otcova slova jí nepříjemně otřásla. Dokonce i sociální pracovnice se zatvářila překvapeně. „Při vší úctě, pane kancléři, Úřad pro evidenci prokletých dětí to ale za plýtvání nepovažuje. Domníváme se, že vzdělání je v každém případě důležitou součástí dětství.“

Corvus přimhouřil oči. „Jenže platit za vzdělání se zdá být celkem bezúčelné, když to konkrétní dětství má býtzanedlouho ukončeno. Já osobně myslím, že jsme sepředevším vůbec neměli namáhat. Udělal bych líp, kdybychposílal do školy své lovecké psy; pravděpodobně budou naživu déle a jsou mi mnohem užitečnější.“

Morrigan vyrazila krátké, úsečné uch, jako kdyby jí otec právě hodil na žaludek obrovskou cihlu.

Už to bylo venku. Pravda, kterou v sobě potlačovala, něco,

co mohla nebrat na vědomí, ale ne zapomenout. Pravda,kterou ona i každé jiné prokleté dítě cítily až v morku kostí, měly

ji vytetovanou na srdcích: Večer Nejposlednějšího dne umřu.

„Jsem si jistý, že moji přátelé v Zimořské straně by se mnou souhlasili,“ pokračoval Corvus a nasupeně hleděl na

referentku; Morriganina stísněného výrazu si nevšímal.

„Obzvlášť ti, kteří mají na starost financování toho vašeho

nanicovatého oddělení.“

Následovalo dlouhé ticho. Sociální pracovnice úkosem

pohlédla na Morrigan a začala si sbírat věci. Morriganrozoznala záblesk soucitu, který se jí mihl v obličeji, anenáviděla ji za to.

„Dobrá. Budu informovat ÚEPD o vašem rozhodnutí.

Na shledanou, pane kancléři a slečno Crowová.“ Referentka

kvapně vyšla z pracovny; ani se přitom neohlédla. Corvus

stiskl bzučák na psacím stole a zavolal své asistenty.

Morrigan vstala ze židle. Měla chuť se na otce rozkřičet,

místo toho však pronesla třaslavé a bojácné: „Měla bych...?“

„Dělej si, co chceš,“ utrhl se na ni Corvus a přehraboval

se v papírech na svém psacím stole. „Hlavně mě neruš.“

Vážená paní Maloufová,

mrzí mě, že neumíte pořádně bruslit.

mrzí mě, že jste myslela, kdovíjak dobrý to není nápad, jít

si zabruslit, i když je vám asi milion let a máte křehké kosti,

které mohou prasknout, když trochu zafouká.

mrzí mě, že jste si zlomila kyčel. To jsem nechtěla.

Doufám, že se rychle zotavujete. Přijměte prosím mou

omluvu a uzdravte se brzy.

S upřímným pozdravem

Morrigan Crowová

Morrigan, roztažená na podlaze druhého obývacíhopokoje, úhledně přepsala několik posledních vět na čistý list papíru a zastrčila ho do obálky, ale nezalepila ji. Dílemproto, že Corvus si ten dopis bude chtít překontrolovat, než ho odešlou, dílem pro případ, že by její sliny byly schopnézaříčinit něčí náhlou smrt nebo bankrot.

Při klapání spěšných kroků na chodbě Morriganztuhla. Podívala se na hodiny na stěně. Poledne. Mohla to být babička, která se vracela z ranního čaje s přítelkyněmi. Nebo její nevlastní matka Ivy, hledající někoho, komu by přičetla vinu za škrábanec na stříbrném nádobí nebopotrhaný závěs. Druhý obývací pokoj byl obvykle dobrá skrýš; byla to nejzasmušilejší místnost v domě, kam téměřnezasvitlo slunce. S výjimkou Morrigan se tam nikomunelíbilo.

Kroky utichly a Morrigan vydechla vzduch, kterýzadržovala. Natáhla se k rádiu a přejížděla malým mosazným


24

knoflíkem po ječících vlnách plných atmosférickýchvýbojů, až našla stanici, která vysílala zprávy.

„V severozápadním koutě Velké Vlčiny tento týdenpokračuje každoroční odstřel přemnožených draků a Útvar pro vyhubení nebezpečných divokých tvorů určil klikvidaci více než čtyřicet zákeřných ještěrů. ÚVNDT dostává stále více zpráv o setkání s draky v okolí letoviska a lázní Deepdown Falls, oblíbeného místa dovolených našich...“ Morrigan nechala hlasatelův rádoby noblesní nosový hlas drmolit v pozadí a pustila se do dalšího dopisu.

Milý Pipe,

mrzí mě, že sis myslel, že se SIRUP píše s tvrdým Y.

mrzí mě, že jsi trouba.

mrzí mě, že jsi neuspěl na nedávném mistrovství v pravopisu,

protože jsi trouba. Přijmi prosím mou nejhlubší omluvu za

jakoukoli úhonu, kterou jsem ti mohla způsobit. Víckrát ti

už nepopřeji mnoho štěstí, ty nevděčný malý

Se srdečným pozdravem

Morrigan Crowová

Ve zprávách teď lidé mluvili o domovech, o něž přišli při záplavách v Blahu, a naříkali nad domácími mazlíčky asvými milovanými, které jim před očima odnesla voda, když se ulice změnily v řeky. Morrigan pocítila bodnutí smutku a zadoufala, že Corvus má pravdu, když tvrdí, že za počasí nemůže.

Vážená Jackalfaxská společnosti pro výrobu džemů,

omlouvám se, ale nemyslíte, že v životě jsou i horší věci než

mizerná marmeláda?

„Další zprávy: může být Nejposlednější den blíž, než si myslíme?“ zeptal se hlasatel. Morrigan ztuhla. Zas už toslovo s Nej. „Zatímco většina odborníků se shoduje na tom, že nám zbývá ještě rok, než nynější věk skončí, malá okrajová skupina chronologů se domnívá, že bychom mohli oslavovat večer Nejposlednějšího dne věku o hodně dřív. Přišli tomu na kloub, nebo jim haraší?“ Morrigan lehce zamrazilo v zátylku, ale nevšímala si toho. Haraší jim, pomyslela si vzdorovitě.

„Nejdřív ovšem něco jiného: Jelikož se nepřestávajíšířit pověsti o hrozícím nedostatku diviny, v hlavnímměstě narůstá neklid,“ pokračoval hlasatel s nosovým hlasem.

„Mluvčí Squallova koncernu se k tomu dnes ráno veřejně

vyjádřil na tiskové konferenci.“


26

Chvilku bylo slyšet brumlání novinářů, pak se však

ozval tichý mužský hlas. „Ve Squallově koncernu nedošlo

k žádné krizi. Musím ve vší vážnosti zdůraznit, že pověsti

o nedostatku energie v naší republice jsou zcela nepravdivé.“

„Mluvte víc nahlas!“ křikl někdo vzadu.

Muž mírně zvýšil hlas. „Republika je stejně plná diviny

jako kdy předtím, a my dál sklízíme výnosy tohoto hojného

přírodního zdroje.“

„Pane Jonesi,“ křikl jeden reportér. „Co nám řeknete ke

zprávám o hromadných výpadcích energie a selhání divinové

techniky ve státech Jihozáře a Dálněvýchodní Šang? Je otěchto problémech informován Ezra Squall? Vynoří se ze svého

samotářského zákoutí a vyjádří se k tomu problému veřejně?“

Pan Jones si odkašlal. „Znovu opakuji, že jsou to jenpřihlouplé pověsti a poplašné zprávy. Naše nejmodernějšímonitorovací systémy nehlásí žádný nedostatek diviny, aniselhání divinových zařízení. Národní železniční síť funguje

bezvadně, stejně jako energetická distribuční síť a zdravotní

divoslužba. Co se týče pana Squalla, plně si uvědomuje, že

jeho koncern jakožto jediný celostátní dodavatel diviny ajejích vedlejších produktů nese velkou odpovědnost. Jsme

stejně odhodlaní jako vždycky –“

„Pane Jonesi, objevily se dohady, zda by výpadky diviny

nemohly nějak souviset s prokletými dětmi. Můžete nám

k tomu něco říci?“

Morrigan upustila pero.

„Není mi to jasné... Není mi jasné, co máte na mysli,“ vykoktal pan Jones, kterého to zřejmě vyvedlo z míry.

Reportér pokračoval. „Jihozáře a Dálněvýchodní Šang totiž evidují ve svých státních přehledech tři prokleté děti – na rozdíl od státu Blaho, který v tu chvíli žádné prokleté děti nemá, a výpadky diviny se ho nijak nedotkly. Velká Vlčina má v evidenci také jedno prokleté dítě, dceru významného politika Corvuse Crowa; bude to příští stát zasažený krizí?“

„Znovu vám říkám, že žádná krize není –“

Morrigan zasténala a vypnula rádio. Teď ji tedyobviňují z něčeho, co se ještě ani nestalo. Kolik omluvných dopisů bude muset napsat příští měsíc? Ruka jí při tom pomyšlení zatrnula.

Vzdychla a zvedla pero.

Vážená Jackalfaxská společnosti pro výrobu džemů,

omlouvám se Vám za tu marmeládu.

Vaše

M. Crowová

+


28

Morriganin otec byl kancléřem Velké Vlčiny, největšího ze

čtyř států, které tvořily Zimořskou republiku. Byl to velice

zaměstnaný a důležitý člověk, a obvykle pracoval dokonce

i při těch vzácných příležitostech, kdy přišel na večeři domů.

Po jeho levici a pravici seděli Levý a Pravý, jeho neustále

přítomní asistenti. Corvus své asistenty věčně vyhazoval

a najímal nové, takže už se ani nenamáhal pamatovat sijejich skutečná jména.

„Pošlete krátké sdělení generálu Wilsonovi, Pravý,“ říkal

právě, když si Morrigan sedla ke stolu. Naproti ní seděla její

nevlastní matka Ivy a o kus dál na druhém konci stolubabička. Na Morrigan se nikdo z nich nepodíval. „Je potřeba,

aby jeho úřad nejpozději na počátku jara předložil rozpočet

na novou polní nemocnici.“

„Ano, pane kancléři,“ řekl Pravý a zvedl vzorky modré

látky. „A co to nové čalounění ve vaší pracovně?“

„Myslím, že blankytně modré. Proberte to s mou ženou.

V takových věcech se přece vyzná, že ano, miláčku?“

Ivy se zářivě usmála. „Brčálově modré, drahoušku,“ řekla

se zvonivým, žoviálním smíchem. „Aby ti ladilo k očím.“

Při pohledu na Morriganinu nevlastní matku by nikdo

neřekl, že patří do rodového sídla Crowových. Její zlaté

vlasy a sluncem zulíbaná pleť (památka na léto, ježstrávila „léčbou stresu“ na nádherných plážích jihovýchodního

Blaha) ani trochu nezapadaly mezi uhlově černé vlasyrobr />

29

diny Crowových a jejich bledou, mdlou pokožku. Žádný

z Crowových se nikdy neopálil.

Morrigan si pomyslela, že možná proto se Ivy jejímu otci

tak líbí. V ničem se nepodobala ostatním. Jak tu seděla vje

jich ponuré jídelně, vypadala jako nějaké exotické umělecké

dílo, které si přivezl z dovolené.

„Levý, máme nějaké zprávy z Tábora 16 o těchspalnič

kách, co tam vypukly?“

„Zabránili jejich šíření, pane, ale ještě stále trpí výpadky

proudu.“

„Jak často?“

„Jednou za týden, někdy i dvakrát. V pohraničníchměs

tech vládne nespokojenost.“

„Ve Velké Vlčině? Jste si tím jistý?“

„Nic takového jako ta srocení a výtržnosti v chudinských

čtvrtích Jihozáře, pane. Jenom panika nižšího řádu.“

„A oni myslí, že je to vinou nedostatku diviny? To je

nesmysl. Tady přece žádné problémy nemáme; naše rodové

sídlo snad ještě nikdy nefungovalo tak hladce. Podívejte se

na ta světla – jako kdyby byl den. Naše generátory musí být

plné až po okraj.“

„Ano, pane,“ řekl Levý a zatvářil se rozpačitě. „Totiž...

ani to veřejnosti neušlo.“

„To je mi nějakého skuhrání,“ zakrákal hlas na opačném

konci stolu. Babička byla jako obvykle na večeři společensky


30

oblečená, v dlouhých černých šatech se šperky kolem krku

i na prstech. Drsné, ocelově šedé vlasy měla nahoře na hlavě

vyčesané do obrovského uzlu. „Nevěřím, že je málo diviny.

To remcají jen příživníci, co nezaplatili faktury za energii.

Vůbec bych Ezrovi Squallovi neměla za zlé, jestli jeodpojil.“ Během řeči si rozkrájela svůj biftek na maličké krvavé

kousky.

„Zrušte můj zítřejší program,“ nařídil Corvusasistentům. „Zajedu do pohraničních měst a potřesu pár lidem rukama. To by jim mělo zavřít zobák.“

Babička se opovržlivě uchechtla. „Spíš potřebujípotřást hlavami. Máš přece páteř, Corvusi, tak proč jinepoužiješ?“

Corvus se zatvářil kysele. Morrigan se snažilaneusmívat. Svého času slyšela, jak jedna služebná šeptem řekla, že babička je „neurvalý dravý pták, nastrojený jako stará dáma“. V duchu s tím souhlasila, zjistila však, že ji ta neurvalost docela baví, pokud se ovšem netýká jí.

„Jenomže zítra – zítra je Den předkládání nabídek, pane,“ namítl Levý. „A vy máte mít proslov k místnímzpůsobilým dětem.“

„Dobrý Bože, to máte pravdu.“ (Co je to za nesmysly, pomyslela si Morrigan, když si nakládala na talíř mrkev, jak může mít pravdu, když je Levý?) „To je patálie.Předpokládám, že se letos už znovu nemůžu omluvit. Kdy a kde?“

„V poledne na radnici,“ řekl Pravý. „Budou tam děti ze školy svatého Kryštofa, z akademie Mary Henwrightové a z Jackalfaxské přípravky.“

„Dobrá,“ nešťastně vzdychl Corvus. „Ale zavolejte do Zpravodaje a postarejte se, aby u toho byl nějaký novinář.“

Morrigan spolkla velké sousto chleba. „Co je to Den

před kládání nabídek?“

Jak se stávalo často, když Morrigan něco řekla, všichni

se k ní otočili a podívali se na ni s nejasně překvapenýmvýrazem, jako kdyby to byla lampa, které naráz narostly nohy,

a ona začala stepovat po místnosti.

Na chvilku zavládlo ticho, a potom –

„Možná bychom mohli na radnici pozvat i školy pro děti

z nemajetných rodin,“ pokračoval její otec, jako kdybynikdo nic neřekl. „Vždycky dobře působí, když něco uděláte

pro nižší vrstvy.“

Babička zasténala. „Pro Boha živého, Corvusi,potřebuješ jen jedno připitomělé děcko, s kterým se dášvyfotografovat, a budeš jich mít na vybranou stovky. Prostě najdeš to, které bude nejvíc fotogenické, potřeseš mu rukou a půjdeš. Není potřeba to komplikovat.“

„Hmm,“ řekl Corvus a přikývl. „Máte pravdu, máti.Podal byste mi sůl, Levý?“

Pravý si bázlivě odkašlal. „Po pravdě, pane... možná to není tak špatný nápad, přizvat i školy, které nemají tak výsadní postavení. S tím bychom se mohli dostat natitulní stránku.“

„Vašemu hodnocení u voličů v zaostalých krajích byprospělo něco, co by ho vylepšilo,“ dodal Levý, zatímco senatahoval pro sůl.

„Nemusíte být tak jemnocitný, Levý.“ Corvus povytáhl obočí a úkosem pohlédl na svou dceru. „Mému hodnocení u voličů by všude prospělo něco, co by ho vylepšilo.“

Morrigan pocítila nepatrný záchvěv provinilosti. Věděla, že jejímu otci jde ze všeho nejvíc o to, aby si zachoval přízeň voličů ve Velké Vlčině, zatímco jeho jediné dítězpůsobovalo jedno neštěstí za druhým. Skutečnost, že si i přes takovou zábranu už pátý rok vychutnává postavení kancléře,znamenala pro Corvuse Crowa každodenní zázrak, a dennodenně si úzkostně kladl otázku, zda si ono neuvěřitelné štěstídokáže udržet ještě další rok.

„Ovšem máti má pravdu, nemůže tam být hlava nahlavě,“ pokračoval. „Vymyslete nějaký jiný způsob, jak mědostat na titulní stránku.“

„To je nějaká dražba?“ zeptala se Morrigan.

„Jaká dražba?“ obořil se na ni Corvus, „O čem to k čertu

mluvíš?“

„Ten Den předkládání nabídek.“

„U všech všudy.“ Netrpělivě frkl a otočil se zpátky ke

svým papírům. „Vysvětli jí to, Ivy.“


33

„Nabídkový den,“ začala Ivy a důležitě se napřímila, „je

den, kdy děti, jež dokončily přípravnou školu, dostanouna

bídku dalšího vzdělávání, pokud ovšem mají dost štěstí.“

„Nebo dost peněz,“ dodala babička.

„Ano,“ pokračovala Ivy, kterou to přerušení zřejměpo

někud vyvedlo z míry. „Pokud jsou velice bystré nebonada

né nebo jsou jejich rodiče dost bohatí, aby někoho uplatili,

přijde nějaká úctyhodná osoba z kvalitního školskéhozaří

zení a předloží jim nabídku.“

„A takovou nabídku dostane každý?“ zeptala se Morrigan.

„To ne, proboha!“ rozesmála se Ivy a letmo pohlédla na

služebnou, která přinesla na stůl mísu s omáčkou. Potom

dodala nadsazeným šeptem: „Kdyby všichni byli vzdělaní,

odkud by se vzalo služebnictvo?“

„Ale to není spravedlivé,“ namítla Morrigan a zamračila

se na služebnou, která zrudla v obličeji a vyběhla zmístnos

ti. „A nerozumím tomu. Proč jim ty nabídky dávají?“

„Kvůli výsadě dozírat na jejich vzdělání,“ přerušil jene

trpělivě Corvus a zamával si rukou před obličejem, jako by

to téma chtěl smést ze stolu. „Kvůli slávě, že budou utvářet

mladé mysli zítřka, a tak dále. Už s těmi otázkami přestaň,

tebe se to stejně netýká. Levý, v kolik hodin mám ve čtvrtek

tu schůzku s předsedou zemědělské komise?“

„Ve tři hodiny, pane.“

„Můžu jít s tebou?“


34

Corvus několikrát zamrkal a vrásky na čele se muprohloubily.

„Proč by ses chtěla zúčastnit mé schůzky s předsedou země –“

„Myslím na ten Den předkládání nabídek. Zítra. Na ten obřad na městské radnici.“

„Ty bys chtěla jít na Nabídkový den?“ podivila se jejínevlastní matka. „Prosím tě, proč?“

„Já jsem jenom –“ odmlčela se Morrigan, jak narázznejistěla. „Koneckonců, tenhle týden mám narozeniny; mohla bych to k nim dostat jako dárek.“ Celá rodina na ninepřestávala rozpačitě zírat, což potvrdilo dívčino podezření; očividně zapomněli, že jí popozítří bude jedenáct. „Myslela jsem, že by to mohla být legrace...“ Hlas jí slábl, až zmlkla úplně; dívala se na svůj talíř a očividně si přála, aby předtím vůbec neotevřela ústa.

„To není žádná legrace,“ ušklíbl se Corvus. „To jepolitika. A ne, nic takového nesmíš. To nepřichází v úvahu.Takový směšný nápad.“

Morrigan se zabořila do židle a cítila se sklesle a pošetile.

Co vlastně čekala? Corvus měl pravdu: byl to směšný nápad.

Několik minut večeřeli v napjatém tichu, až potom –

„Když se nad tím zamyslím, pane,“ řekl Pravý váhavým

hlasem. Corvusův příbor zařinčel o talíř. Upřel na asistenta

výhrůžný pohled.


35

„Cože?“

„Totiž... kdybyste – neříkám, že byste měl, ale kdybyste vzal svou dceru s sebou, mohlo by to, ehm, zlidštitpředstavu, jakou o vás lidé mají, aspoň do určité míry.“

Levý sepjal ruce. „Pane, já myslím, že Pravý... ehm... má pravdu.“ Corvus se nasupil, a Levý ze sebe nervózně vychrlil zbytek. „M-mám na mysli to, že podle průzkumů připadáte lidem ve Velké Vlčině... ehm... tak trochu vzdálený.“

„Chladný,“ připojil se Pravý.

„Vašemu hodnocení ze strany voličů by nemohlo uškodit připomenutí, že se zakrátko stanete... truchlícím otcem. Z hlediska novinářů by to celé události dodalo, ehm,jedinečnou zajímavost.“

„Jak jedinečnou?“

„Dost, aby si zasloužila titulní stránku.“

Corvus mlčel a Morrigan se zdálo, že viděla, jak mu v levém oku škublo.

KaPitola druhá

Den předkládání

nabídek

„N

e abys s někým mluvila, Morrigan,“ zamručel její

otec toho rána už posté, zatímco dlouhými kroky

stoupal po kamenných schodech radnice a ona se musnažila stačit. „Budeš se mnou sedět na tribuně, kde tě všichni

uvidí. Rozumíš? Neopovažuj se... něco způsobit. Žádné

zlomené kyčle nebo – nebo roje vos nebo padající žebříky

nebo...“

„Útočící žraloky?“ navrhla Morrigan.

Corvus se na ni obořil a po celém obličeji mu naskočily jasně červené skvrny. „Myslíš, že to je legrační? Všichni na radnici tě budou sledovat a dívat se, co děláš a jaké to

37

na mě vrhá světlo. Copak se úmyslně snažíš zničit mou

kariéru?“

„Ne,“ řekla Morrigan a setřela si z obličeje drobetroze

zlených slin. „Úmyslně ne.“

Byla na radnici už při několika jiných příležitostech,

obvykle tehdy, když byla otcova popularita na nejnižším

bodě a potřeboval veřejně předvést podporu, které se mu

dostává od vlastní rodiny. Ponuře vyhlížející městskárad

nice, po stranách vroubená kamennými sloupy a usazená

ve stínu obrovité železné věže s orlojem, bylanejdůleži

tější budova v Jackalfaxu. Ale věž s orlojem – i když se

na ni Morrigan obvykle snažila nedívat – byla o hodně

zajímavější.

Nebeský orloj neměl s obyčejnými hodinami nicspoleč

ného. Neměl ručičky ani čárky vyznačující hodiny; místo

toho měl jen kulatý skleněný kryt a za ním byla prázdná

obloha, která se proměňovala s ubíhajícím věkem – odnej

bleději růžového úsvitu Nejprvnějšího dne věku, přes zlatě

planoucí Výsluní k oranžové záři západů v doběChabnou

cího slunce a k zešeřelé, temnějící modři Soumraků.

Dnes – stejně jako každý den toho roku – orloj ukazoval

Soumrak. Morrigan věděla, co to znamená: že už nepotrvá

dlouho, než Nebeský orloj ztemní do páté a poslední barvy

svého cyklu: hvězdami poseté inkoustové černěNejposled

nějšího dne věku.

Do té doby však zbýval ještě rok. Morrigan tu myšlenku

pustila z hlavy a pospíchala po schodech za otcem.

V obvykle pochmurném sálu, kde se rozléhalo každé slovo, vládla vzrušená atmosféra. Shromáždilo se tu několik set dětí z celého Jackalfaxu, všechny ve svátečních šatech, chlapci s ulízanými vlasy a dívky s copánky, stuhami aklobouky. Seděli vzpřímeně na řadách židlí pod dobřeznámým přísným pohledem zimořského prezidenta, jehožportrét visel v každé domácnosti, obchodě a vládní budově v celé republice, neustále všechny pozoroval a vznášel se nad nimi jako hrozba.

Když Morrigan a Corvus zaujali svá místa na tribuně za

pódiem, neukázněný hluk se změnil v bzučivý šepot.Kamkoli se Morrigan podívala, každý mhouřil oči a hleděl na ni.

Corvus jí položil ruku na rameno v nemotorném,nepřirozeném projevu otcovské lásky a několik místníchreportérů si je vyfotografovalo. S určitostí materiál na titulní stránku, pomyslela si Morrigan – dcera, kterou čeká smutný konec, a otec, jenž za ní vbrzku bude truchlit, úžasnětragický pár. Snažila se tvářit obzvlášť beznadějně, což nebylo nijak snadné, protože ji oslňovaly blesky fotoaparátů.

Po jásavém sborovém zpěvu národní hymny Zimořské

republiky (Dál a dál! Vzhůru! Kupředu! Hurá!) Corvuszahájil obřad velice nudným proslovem, a po něm následovalo

několik ředitelů a místních podnikatelů, kteří také museli


39

přizvukovat. Potom už primátor Jackalfaxu postavil na stůl

skříňku z leštěného dřeva a začal číst nabídky. Morrigan

seděla zpříma na židli a pociťovala nervózní rozrušení,které by nedokázala tak docela vysvětlit.

„Madame Honora Salviová ze Silklandské baletníspolečnosti,“ četl na lícní straně první obálky, kterou vytáhl, „si

přeje předložit nabídku Molly Jenkinsové.“

Z třetí řady se ozvalo radostné vřísknutí a MollyJenkinsová vyskočila ze židle a hnala se ke tribuně, kde seuklonila a převzala obálku, v níž byl dopis s nabídkou pro ni.

„Výtečně, slečno Jenkinsová. Až obřad skončí,drahoušku, vyhledejte vzadu v sálu některého asistenta a ten už vás

navede do místnosti, kde proběhne váš pohovor.“

Vytáhl další obálku. „Major Jacob Jackerley zeŠkumové školy válečného umění si přeje předložit nabídkuMichaelovi Salisburymu.“

Michaelovi kamarádi a rodiče jásali, když přebíral svou

nabídku.

„Pan Henry Sniggle, vlastník a provozovatel Sniggleova

obchodu s hady, si přeje nabídnout Alici Carterové, aby se

u něj učila herpetologii – řeknu vám, tak to je opravduvzrušující!“

Předkládání nabídek probíhalo skoro hodinu. Děti v sálu

dychtivě sledovaly každou další obálku, kterou primátor

vytáhl ze skříňky. Každé oznámení uvítal radostný křik vybraného žáka a jeho rodičů a společné zklamanévzdychnutí všech ostatních.

Morrigan začala nervózně poposedávat. NovostNabídkového dne už dost vyprchala. Myslela, že to budevzrušující; nepočítala však s tlumenou, hlodavou závistí, která se jí usadila v prohlubni pod hrudní kostí, když sledovala, jak jedno dítě po druhém chňapá po své obálce, obsahujícínějakou zářivou budoucnost, jaké jí se nikdy nedostane. Vhlavě se jí jako ozvěna rozlehla Ivina slova: Ty přece žádnou nabídku nečekáš, viď? K čemu taky, drahoušku.

Vzpomněla si, jak se Ivy při těch slovech smála, a cítila, jak se jí do tváře nahrnula krev. Snažila se potlačit náhlé, horečné nutkání utéci z nedýchatelného vedra v sálu.

V přední řadě vypukl jásot, když Cory Jameson obdržel nabídku od paní Ginnifer O’Reillyové z věhlasné Zimořské akademie, vládou podporované školy v hlavním městě. Toho dne to už byla jeho druhá; první dostal od geologického ústavu v Blahu, nejbohatším státu republiky, kde těžilirubíny a safíry.

„To jsou mi věci,“ řekl primátor a popleskal se po tučném břiše, když si Cory převzal druhou obálku a zamával s ní nad hlavou, za ještě hlasitějšího jásání své rodiny vobecenstvu. „Dvě nabídky! Tak to je překvapení. Prvnídvojnásobná nabídka, kterou v Jackalfaxu po dobrých pár letech

vidíme. Výtečně, chlapče, výtečně. Stojíš před velkýmrozbr />

41

hodnutím. A teď... hm, máme tu nepodepsanou nabídku

pro... pro...“

Primátor se odmlčel, podíval se na tribunu provýznam

né osobnosti a znovu na dopis, který držel v ruce. Odkašlal

si. „Pro slečnu Morrigan Crowovou.“

V sálu se rozhostilo ticho. Morrigan zamrkala.

Že by se jí to jen zdálo? Ne – Corvus se mírně zdvihl ze

sedadla a nasupeně hleděl na primátora, který jen bezmocně

pokrčil rameny.

„Slečno Crowová?“ řekl a zamával na ni, aby šla k němu.

V tu chvíli se z obecenstva zvedl sborový šepot, jako

když vzlétne hejno polekaných ptáků.

To je nějaký omyl, pomyslela si Morrigan. Ta nabídka je

určená někomu jinému.

Podívala se na řady dětí, viděla však jen zachmuřenétvá

ře a prsty namířené na ni. Bylo možné, aby radnice bylana

ráz dvakrát tak velká a bylo tam dvakrát tolik světla?Připa

dalo jí jako reflektor, který jí míří přímo na hlavu.

Primátor na ni znovu kývl a tvářil se popuzeně anetrpě

livě. Morrigan se zhluboka nadechla a donutila své nohy, aby

se postavily a vykročily vpřed; každý krok se trýznivěozý

val ozvěnou v trámech. Roztřesenou rukou uchopila obálku

a podívala se na primátora: čekala, že se jí vysměje doobliče

je a obálku jí vytrhne. To není pro tebe! Primátor na ni však

jenom zíral, s hlubokou ustaranou vráskou mezi obočími.


42

Morrigan s bušícím srdcem obálku obrátila a tam,nasané ozdobnou kurzivou, stálo její jméno. SlečnaMorrigan Crowová. Opravdu to bylo pro ni. I přes rostoucínapětí v sálu se cítila lehčeji. Přemáhala nutkání se rozesmát.

„Výtečně, slečno Crowová,“ řekl primátor s úsměvem,

který nepůsobil ani trochu přesvědčivě. „Vraťte se teď na své

místo, a až obřad skončí, vyhledejte vzadu v sálu jednoho

z asistentů.“

„Gregory –“ řekl Corvus s varovným podtónem.Primátor znovu pokrčil rameny.

„Je to tradice, Corvusi,“ řekl šeptem. „A víc než to – je to

zákon.“

Obřad pokračoval a Morrigan, ohromená a mlčící, seznovu posadila. Nabídku se ani neodvážila otevřít. Její otec mlčel

jako zařezaný a každých pár vteřin se úkosem podíval naslonovinově bílou obálku, jako kdyby ji chtěl dceři vytrhnout

z rukou a zapálit ji. Morrigan si ji pro jistotu schovala dokapsy na šatech a pevně ji svírala, zatímco osm dalších dětíobdrželo nabídky. Doufala, že obřad už dlouho nepotrvá. Přes

primátorovu hrdinnou snahu žertovat, jako kdyby se nicnestalo, ještě stále cítila několik set očí, které se do ní vpalovaly.

„Paní Ardith Asherová z Devereauxovy dívčí školy – o té

jsem nikdy neslyšel – si přeje předložit svou nabídkuslečně... slečně...“ Primátorovi selhal hlas. Vytáhl z kapsykaesník a setřel si pot z čela. „Slečně Morrigan Crowové.“


43

Tentokrát obecenstvo jen zalapalo po dechu. Morrigan

si došla pro svou druhou nabídku za ten den a pohybovala

se přitom jako ve snách. Ani si neověřila, že na lícní straně

je opravdu její jméno, a zastrčila obálku – byla růžová avydávala sladkou vůni – do kapsy k té první.

Jen o několik minut později vyvolal primátor její jméno

potřetí. Pádila si převzít nabídku od plukovníka VanLeeuwenhoeka z Harmonské vojenské akademie a pak spěchala

na své místo, jak nejrychleji mohla, a upřeně si přitomhleděla na boty. Snažila se nebrat na vědomí hejno motýlů,

kteří si v jejím žaludku uspořádali banket. Stálo ji velkéúsilí, aby se nezašklebila.

Jakýsi muž ve třetí řadě vstal a rozkřikl se: „Ona je přece

prokletá! To není správné.“ Jeho žena ho zatahala za ruku

a sykla na něj, aby mlčel, ale on se nedal. „Tři nabídky?

O něčem takovém jsem nikdy neslyšel!“ Obecenstvem se

šířilo souhlasné mručení.

Morrigan cítila, jak její štěstí ochabuje jako zhasínající

plynová lampa. Ten muž měl pravdu. Byla prokletá. Co si

prokleté dítě mohlo počít se třemi nabídkami? Vždyť jívůbec nedovolí, aby je přijala.

Primátor napřáhl ruce a žádal o klid. „Musímepokračovat, panstvo, nebo tu budeme celý den. Pokud všichnibudete laskavě potichu, po obřadu už tomu naprosto podivnému

vývoji událostí přijdu na kloub.“


44

Pokud doufal, že znovu zavládne klid, čekalo hozklamání; když totiž uchopil další obálku, stálo na ní:

„Jupiter North si přeje předložit svou nabídku... ne, tomu nevěřím... Morrigan Crowové.“

Radnice přímo vybuchla, jak děti i rodiče svorněvyskočili, křičeli jeden přes druhého, ve tvářích měli nejrůznější

odstíny barev od růžové po brunátnou a všichni sedožadovali vysvětlení, co to šílenství znamená. Čtyři nabídky! Dvě

nabídky se nevyskytovaly často a tři byly vysoce neobvyklé,

ale čtyři? Kdo to jakživ slyšel?

Zbývalo vyhlásit ještě dvanáct nabídek, primátor jespěšně prošel a jeho tvář zalil úlevný pot pokaždé, když četl jiné jméno než Morriganino. Potom už konečně přejel rukou po dně skříňky a vytáhl ji prázdnou.

„To byla poslední obálka,“ řekl a vděčně zavřel oči. Hlas se mu třásl. „Prosím všechny děti, které dostaly nabídky, aby přešly do zadní části sálu, a tam, ehm, naši asistenti vás zavedou do hovoren, kde budete mít možnost, ehm,hovořit se svými budoucími patrony. Všichni ostatní... jsem si jistý, že to... všichni chápete. Neznamená to, že všichni nejste velice schopní a ehm... však víte.“ Neurčitě zamával na obecenstvo, které si to vyložilo jako nápovědu, aby se rozešli.


45

Corvus se zapřisáhl, že to tak nenechá, podá na primátora

žalobu a dostane ho z funkce, ten však trval na tom, žeprotokol se musí dodržet. Musí Morrigan dovolit, aby sesetkala s těmi, kdo jí předložili své nabídky, pokud si to přeje.

Morrigan si to velice přála.

Věděla samozřejmě, že nebude moci žádnou z těchnabídek přijmout. Po pravdě věděla, že jakmile oni záhadníneznámí zjistí, že svou nabídku předložili prokletému dítěti,

vezmou všechno zpátky a nejspíš úprkem vyrazí opačným

směrem. Bylo by však neslušné, kdyby se s nimipřinejmenším nesetkala, říkala si. Když už vážili tak dlouhou cestu.

Je mi líto, zkoušela si to v duchu už předem, ale jsem

v Seznamu prokletých dětí, a v Nejposlednější den věku

umřu. Děkuji vám za váš čas a zájem.

Ano. Zdvořile a k věci.

Zavedli ji do místnosti s holými stěnami, s psacímstolem a se židlemi na obou stranách. Vypadala jako určená

k výslechům... a Morrigan usoudila, že je to svýmzpůsobem pravda. Smysl setkání dítěte s patronem spočíval v tom,

že mohlo klást tolik otázek, kolik jen chtělo, a oni na ně

museli upřímně odpovědět. Byla to jedna z mála věcí, které

pochytila z otcova nudného zahajovacího projevu.

Ne že by sama hodlala klást nějaké otázky, připomněla

si Morrigan. Děkuji vám za váš čas a zájem, opakovala si

v duchu neústupně.

Na jedné ze židlí seděl muž s hnědými vlasy, hebkými

jako peří, a pobrukoval si nějakou melodii. Na sobě měl

šedivý oblek a na očích brýle v drátěném rámečku, které si

bledým, štíhlým prstem posunoval po nosu nahoru. Sklidným úsměvem počkal, až se Morrigan posadí.

„Jmenuji se Jones, slečno Crowová. Děkuji vám, že jste za

mnou přišla.“ Mluvil měkkým hlasem, který jí znělpovědomě, a v jasných, úsečných větách. „Přišel jsem v zastoupení

svého zaměstnavatele. Rád by vám nabídl, abyste k němu šla

do učení.“

Morriganin nacvičený proslov jí vypadl z hlavy a žaludek

se jí znovu lehce zahoupal. Jeden maličký optimistickýmotýlek se právě vyklubal z kukly. „Do jakého... učení myslíte?“

Pan Jones se usmál. Okolo koutků tmavých,výmluvných očí mu vyvstaly drobné vrásky. „Do učení v jeho firmě,

ve Squallově koncernu.“

„Ve Squallově koncernu?“ svraštila čelo Morrigan.„Takže vy pracujete pro –“

„Ano, pro Ezru Squalla. Nejmocnější osobu vrepublice.“ Sklopil oči ke stolu. „Vlastně bych měl říci druhounejmocnější. Po našem velkém prezidentovi.“

Morrigan naráz došlo, kde už ten hlas slyšela. To on

mluvil v rádiu o nedostatku diviny.

Vypadal přesně tak, jak by měl, pomyslela si – vážný

a uhlazený. Elegantní. Bílé, pavoukovité ruce měl pevněsebr />

47

pjaté před sebou a pokožku měl tak bledou, že byla téměř

průsvitná. Nebyl už kdovíjak mladý, ale ani starý. Nebylo na

něm nic nepatřičného, nic, co by kazilo jeho bezchybněupravený zevnějšek, až na tenkou bílou jizvu, která mu přesně

v polovině protínala levé obočí, a chomáče stříbrných vlasů

na spáncích. Dokonce i jeho pohyby byly přesné a uvážené,

jako kdyby nehodlal plýtvat energií na nějaký zbytečnýposunek. Muž, který se dokonale ovládal.

Morrigan přimhouřila oči. „Co by si druhý nejmocnější muž v republice chtěl počít se mnou?“

„Není na mně, abych soudil, proč pan Squall něco chce,“ řekl pan Jones, na okamžik rozepjal ruce a znovu si urovnal brýle. „Jsem pouze jeho asistent a plním jeho přání. V tuto chvíli si přeje, slečno Crowová, abyste se stala jehožačkou... a jeho dědičkou.“

„Jeho dědičkou? Co zase znamená tohle?“

„Znamená to, že si přeje, abyste jednoho dne řídila Squallův koncern místo něj, abyste byla bohatší a mocnější, než sidokážete představit ve svých nejdivočejších snech, a vedlanejvětší, nejvlivnější a nejziskovější organizaci, jaká kdy existovala.“

Morrigan zamrkala. „Doma mi nedovolí ani olizovat

obálky.“

Pan Jones se zatvářil pobaveně. „Myslím, že obálkybyste neolizovala ani ve Squallově koncernu.“

„A co budu dělat?“ Morrigan neměla tušení, co ji přimělo,


48

aby mu položila takovou otázku. Snažila se rozpomenout, co

předtím zamýšlela říci. Něco o tom, že je prokletá... Děkuji

vám za váš čas...

„Budete se učit, jak řídit říši, slečno Crowová. A budete se učit od toho nejpovolanějšího. Pan Squall je úžasný anadaný člověk. Naučí vás všechno, co umí, věci, které nenaučil živou duši.“

„Ani vás?“

Pan Jones se zlehka zasmál. „Mě obzvlášť ne. Na konci svého učebního období budete ve Squallově koncernu řídit úseky těžby, strojního zařízení, výroby a technologie. Víc než sto tisíc zaměstnanců po celé republice, a všichni vám budou podléhat.“

Morrigan vyvalila oči.

„Každý občan, každá domácnost v celé zemi vám budou děkovat. Budete pro ně zdrojem života – budete jimzajišťovat teplo, energii, jídlo i zábavu. Každou jejich potřebu, všechno, co budou chtít... všechno závislé na dodávkách diviny, a ti dobří lidé ve Squallově koncernu jim to splní. To vy jim to splníte.“

Mluvil teď tak tiše, že téměř šeptal. Morrigan senaklonila blíž.

„Ezra Squall je největší hrdina našeho národa,“pokračoval. „A víc než to – je to jejich dobrotivý bůh, zdroj všeho jejich pohodlí a štěstí. Jediná živoucí osoba schopnádobývat, rozvádět a ovládat divinu. Naše republika je na něm zcela závislá.“

V očích mu vyvstal znepokojivý lesk fanatika. Jeden koutek úst mu zkroutil podivný lehký úsměv. Morrigan se odtáhla. Byla by ráda věděla, zda pan Jones má EzruSqualla rád, bojí se ho nebo by chtěl být na jeho místě. Nebo to všechno dohromady.

„Představte si to, slečno Crowová,“ řekl šeptem.„Představte si, jaký to musí být pocit, když vás tak milují. Když si vás tak váží a potřebují vás. A když budete úporně pracovat a dělat, co vás pan Squall naučí... jednoho dne to budete vy.“

Dokázala si to představit. Ano, víc než stokrát si už

v minulosti představovala, jaké to musí být, když někoho

mají rádi, místo aby se ho báli. Vidět, že se lidé usmívají,

když vejde do místnosti, místo aby sebou trhli. Byl to jeden

ze vzdušných zámků, které si s oblibou malovala.

Jenže to nic jiného nebylo, pomyslela si Morrigan avytřásla si pavučiny z hlavy. Jen vzdušný zámek. Zpříma se

posadila a zhluboka se nadechla, aby se jí netřásl hlas.

„Nemohu na to přistoupit, pane Jonesi. Jsem naSeznamu prokletých dětí, a vbrzku... vbrzku... však víte.Dě-děkuji vám za váš čas a –“

„Otevřete to,“ řekl pan Jones a ukázal na obálku, kterou držela v ruce.

„Co je to?“

„Vaše smlouva.“

Morrigan zmateně potřásla hlavou. „M – moje co?“

„Tak je to zavedené.“ Nepatrně pokrčil ramenem; jen

jedním. „Každé dítě, které začíná studium s nějakýmpatronem, musí podepsat smlouvu, a kromě toho ji musípodesat i jeden z jeho rodičů nebo poručník.“

A je to v háji, pomyslela si Morrigan. „Můj otec tohle

nikdy nepodepíše.“

„To už nechte na nás.“ Vytáhl z kapsy saka stříbrné pero

a položil ho na stůl. „Vy to musíte jen podepsat. Pan Squall

se o všechno postará.“

„Ale vy nerozumíte, já nemůžu –“

„Rozumím vám dokonale, slečno Crowová,“ pan Jones

na ni zblízka hleděl a jeho tmavé oči se zabodávaly dojejích. „Nemusíte si dělat starosti s prokletími, se seznamy ani

s Nejposlednějším dnem. Nemusíte si dělat starosti vůbec

s ničím, a už nikdy. Ne když za vámi stojí Ezra Squall.“

„Ale –“

„Podepište to.“ Kývl směrem k peru. „Podepište, a já vám

slibuji: jednoho dne si budete moci koupit a prodat každého,

kvůli komu jste kdy byla nešťastná.“

Dík jeho planoucím očím a klidnému, tajnůstkářskému

úsměvu Morrigan – byť jenom na vteřinu – uvěřila, že on

a Ezra Squall pro ni nějakým záhadným způsobem spatřují

budoucnost, ve kterou nikdy nedoufala.

Sáhla po peru, ale pak zaváhala. V nitru ji pálila ještě

poslední otázka, ta nejdůležitější ze všech. Podívala se na

pana Jonese.

„Proč právě já?“

Někdo hlasitě zaklepal. Dveře se rozevřely a dovnitř

vrávoravě vešel primátor; vyhlížel uštvaně.

„Velice se omlouvám, slečno Crowová,“ řekl a přitiskl si

na čelo kapesník. Na obleku měl skvrny od potu a prořídlé

vlasy měl zježené. „Někdo si z vás zřejmě nechutněvystřelil. Z nás ze všech.“

„Vy – vystřelil?“

To už za ním vtrhl i Corvus, ústa stažená do úzké čárky.

„Tak tady jsi. Jdeme pryč.“ Popadl Morrigan za paži avyvlekl ji z místnosti. Její židle se převrhla a hlučně dopadla na

podlahu.

„Nikdo z těch, kteří vám údajně předložili nabídky, se

nedostavil,“ řekl primátor a snažil se popadnout dech, jak za

nimi pospíchal do sálu. „Je to moje vina. Měl jsem si touvědomit. Harmonská vojenská kdovíco, Devereauxovo dívčí

tentononc... ale nikdo o nich neslyšel. Někdo si je vymyslel,

rozumíte.“ Přejel pohledem z Morrigan na jejího otce a zase

zpátky. „Hrozně mě mrzí, že jsi kvůli mně musel něcotakového přetrpět, Corvusi, starý kamaráde. Doufám, že mi to

nemáš za zlé?“

Corvus se na něj nasupeně podíval.


52

„Ale počkejte –“ ozvala se Morrigan.

„Copak to nechápeš?“ obořil se na ni otec chladným,rozezleným hlasem. Vytrhl jí obálky z ruky. „Udělali ze mě pitomce. Někdo si takhle představuje vtip. Takhle měponížit! V mém vlastním volebním obvodu!“

Morrigan svraštila čelo. „Chcete říci, že ti, kteří mipředložili nabídky –“

Primátor zalomil rukama. „Ve skutečnosti vůbecneexistovali. Proto se nikdo z nich nedostavil. Mrzí mě, že jste tu musela čekat.“

„Ale já se vám snažím říci, že jeden z nich se dostavil. Pan Jones přišel jménem –“ Morrigan zmlkla v polovině věty a hnala se zpátky do hovorny.

Židle, na které předtím seděl, byla prázdná. Na stoleneleželo pero ani smlouva. Pan Jones zmizel. Morriganvyjeveně zírala na prázdnou místnost. Že by proklouzl ven,zatímco se dohadovali? Rozmyslel si to? Nebo si z ní také přišel jen vystřelit?

Pochopení přišlo rychle, jako kopanec do břicha.

Ovšemže to byl žert. Proč by nejmocnější anejdůležitější podnikatel v celé republice chtěl, aby byla jehoučednicí? A dědičkou? Taková myšlenka byla přímo směšná.

Morrigan vyvstal na tváři ruměnec, jak ji zasáhla vlna

opožděné trapnosti. Jak jenom mohla být tak prostoduchá?

„Už těch nesmyslů bylo dost,“ řekl Corvus. Roztrhal


53

obálky na maličké kousky a Morrigan se smutně dívala, jak

se snášejí na zem jako sníh.

Naleštěný černý kočár odjel od radnice, uvnitř sedělaMorrigan a její otec. Corvus mlčel. Už se stačil soustředit na haldu

papírů, které neustále nosil v aktovce, a snažil se zachránit

to, co z pracovního dne ještě zbývalo. Jako kdyby kdopolední pohromě vůbec nedošlo.

Morrigan se ohlédla a zadívala se na zástup vzrušených

dětí a rodičů, kteří se hrnuli z budovy a na ulici, brebentili

a mávali ve vzduchu svými nabídkovými dopisy. Pocítila

bodavou závist.

Na tom přece nesejde, pomyslela si. Prudce zamrkala

a do očí jí vhrkly slzy. Vždyť jsou to všechno nesmysly, anesejde na nich.

Nezdálo se, že by se zástup rozcházel. Naopak, na ulici

se shluklo tolik lidí, že se kočár úplně zastavil. Kolem nich

se vali



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist