načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Nikdyuš - Jessica Townsendová

Nikdyuš
-20%
sleva

Kniha: Nikdyuš
Autor:

Morrigan Crowová je prokletá. Narodila se v ten nejnešťastnější den a všichni ji obviňují, že má na svědomí každou místní pohromu. A co je horší, kvůli kletbě je odsouzena ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  299 Kč 239
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-05-22
Počet stran: 480
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 464 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložil Vladimír Medek
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Umístění v žebříčku: 362. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
ISBN: 9788000050584
EAN: 9788000050584
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Morrigan Crowová je prokletá. Narodila se v ten nejnešťastnější den a všichni ji obviňují, že má na svědomí každou místní pohromu. A co je horší, kvůli kletbě je odsouzena zemřít v den svých jedenáctých narozenin. Pak ale potká Jupitera Northa, podivného muže, který ji dostane do tajemného světa Nikdyuš. Aby tu Morrigan mohla zůstat v bezpečí před hrozivou kletbou, musí najít způsob, jak úspěšně absolvovat zkoušky. Objeví nakonec svůj mimořádný talent? (zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jessica Townsendová - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Nikdyuš" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

13

KAPITOLA PRVNÍ

Prokletá dcera

Zima Jedenáctého roku

(O tři dny dřív)

K

ocour z kuchyně byl mrtvý, a mohla za to samozřejmě

Morrigan.

Nevěděla, jak k tomu došlo ani kdy. Pomyslela si, že

možná v noci sežral něco jedovatého. Neměl žádné rány,

které by nasvědčovaly tomu, že ho napadla liška nebo pes.

Až na špetku zaschlé krve v koutku tlamičky vypadal, jako

když spí, ale byl studený a ztuhlý.

Když v chabém světle onoho zimního rána objevila jeho

tělo, dřepla si do bláta vedle něj a svraštila čelo. Pohladila

ho po černé srsti od hlavy až po špičku huňatého ocasu.

„To je mi líto, kocoure,“ zamumlala.

Vážená paní Maloufová,

mrzí mě, že neumíte pořádně bruslit.

mrzí mě, že jste myslela, kdovíjak dobrý to

není nápad, jít si zabruslit, i když je vám

asi milion let a máte křehké kosti, které

mohou prasknout, když trochu zafouká.

mrzí mě, že jste si zlomila kyčel. To jsem

nechtěla. Doufám, že se rychle zotavujete.

Přijměte prosím mou omluvu a uzdravte se

brzy.

S upřímným pozdravem

Morrigan Crowová


14

Zauvažovala, kde ho nejlíp pohřbít, a jestli by mohlaporosit babičku o kus pěkného plátna, do kterého by hozavinula. Spíš radši ne, rozhodla se. Vezme na to jednu ze svých nočních košil.

Kuchařka otevřela zadní dveře, aby hodila psům zbytky od včerejška, a když uviděla Morrigan, samým překvapením div neupustila kbelík. Podívala se na mrtvého kocoura a sevřela ústa.

„Raděj běda jemu nežli mně, díky ti, Bože, upřímně,“ zabručela, zaklepala na dřevěný rám dveří a políbilapřívěsek, který měla pověšený kolem krku. Úkosem pohlédla na Morrigan. „Já jsem toho kocoura měla ráda.“

„Já taky,“ řekla Morrigan.

„No jistě, to vidím.“ Její hlas měl trpký tón a Morrigan si všimla, že obezřetně couvá, centimetr za centimetrem. „Jdi teď dovnitř. Čekají na tebe v pánově pracovně.“

Morrigan spěšně zamířila do domu, okamžik se však ještě zdržela u dveří z kuchyně do haly. Viděla kuchařku, jak bere kus křídy a píše na tabuli „KUCHIŇSKEJ KOCOUR –

MRTVEJ“, na konec dlouhého seznamu, kde poslednípoložky byly „SKAŽENÁ RYBA“, „INFART STARÝHO TOMA“, „ZÁPLAVY

V SEVERNÍM BLAHU“ a „FLEKY VOD VOMÁČKY NA NEJLEPŠIM

UBRUSU“.




15

„Mohu vám doporučit několik výtečných dětskýchpsychologů na území Velkého Jackalfaxu.“

Nová referentka sociální péče se ani nedotkla svého čaje a sušenek. Toho rána dvě a půl hodiny jela vlakem zhlavního města a z nádraží do rodového sídla Crowových šla v protivném mrholení pěšky. Mokré vlasy měla přilepené k hlavě a kabát úplně promáčený. Morrigan se snažilavymyslet nějaký lepší lék na její zubožený stav než čaj asušenky, žena však nejevila zájem.

„Ten čaj jsem nevařila já,“ řekla. „Jestli vám to dělá starosti.“

Žena si jí nevšímala. „Doktor Fielding je pověstný svou prací s prokletými dětmi. Určitě jste o něm už slyšel. Velice uznávaný je i doktor Llewellyn, pokud vám víc vyhovuje laskavější, mateřštější přístup.“

Morriganin otec si rozladěně odkašlal. „To nebude zaotřebí.“

V posledních letech Corvuse postihl lehký tik na levém oku, který se ovšem projevoval jen při oněch povinnýchměsíčních schůzkách. Pro Morrigan to bylo znamení, že se mupříčí stejnou měrou jako jí. Až na vlasy, černé jako uhel, a najejich křivé nosy to bylo jediné, co měli otec a dcera společného.

„Morrigan nepotřebuje žádné rady,“ pokračoval. „Je to dost soudné dítě a je plně obeznámena se svou situací.“

Referentka se odvážila letmo pohlédnout na Morrigan, která seděla na pohovce vedle ní a snažila se nevrtět. Tyhle


16

návštěvy se vždycky nemožně vlekly. „Pane kancléři, aniž

bych chtěla být netaktní... čas se krátí. Všichni odborníci

se shodují, že vstupujeme do posledního roku tohoto věku.

Posledního roku před Nejposlednějším dnem.“ Morrigan se

odvrátila a podívala se z okna ve snaze najít něco, co by ji

přivedlo na jiné myšlenky, jako vždycky, když to slovo

na Nej- někdo pronesl. „Jistě si uvědomujete, jak důležité je

to přechodové období pro...“

„Máte ten seznam?“ zeptal se Corvus s náznakemnetrělivosti a důrazně se podíval na hodiny na stěně pracovny.

„Ov-ovšem.“ Vytáhla ze svých desek list papíru, ruka se jí jen lehce třásla. Vede si docela dobře, pomyslela siMorrigan, na to, že je to teprve její druhá návštěva. Ta před chozí málem nepronesla hlasité slovo, jen šeptala, a kdyby se měla posadit na týž kus nábytku jako Morrigan, brala by to jako pozvánku do neštěstí. „Mám ho přečíst nahlas? Tenhleměsíc je docela krátký – to je vám ke cti, slečno Crowová,“řekla odměřeně.

Morrigan nevěděla, co říci. Nemohla přece přijmoutpochvalu za něco, co nebyla schopná ovlivnit.

„Začneme případy, u nichž bude nutné odškodnění:

Městská rada v Jackalfaxu požaduje sedm set kredů zapoškození zaskleného balkonu během krupobití.“

„Myslel jsem, že jsme se dohodli, že důsledkyextrémního počasí už nelze jednoznačně přičítat mé dceři,“ namítl


17

Corvus. „Poté co se ukázalo, že ten lesní požár v Ulfuzaložil žhář. Vzpomínáte si?“

„Ano, pane kancléři. Máme ovšem svědka, který uvádí, že v tomto případě nese vinu Morrigan.“

„Koho?“ zeptal se Corvus.

„Jistý muž, jenž pracuje na poště, zaslechl, jak slečna Crowová říká své babičce, jak je dnes v Jackalfaxu krásně.“ Referentka nahlédla do svých poznámek. „Čtyři hodiny nato přišlo to krupobití.“

Corvus ztěžka vzdychl, zvrátil se na židli dozadu a stihl Morrigan popuzeným pohledem. „V pořádku. Pokračujte.“

Morrigan se zamračila. Nikdy v životě neřekla „jak je dnes v Jackalfaxu krásně“. Zato se pamatovala, že se toho dne na poště otočila k babičce a poznamenala: „To je ale vedro, viďte?“, což bylo sotva totéž.

„Místní občan Thomas Bratchett, zemřel na infarkt. Byl to –“

„Náš zahradník, já vím,“ přerušil ji Corvus. „To byla opravdu škoda; div že nám nezvadly hortenzie. Morrigan, co jsi tomu starochovi udělala?“

„Nic.“

Corvus se zatvářil pochybovačně. „Nic? Vůbec nic?“

Na okamžik se zamyslela. „Řekla jsem mu, že květinové záhony vypadají pěkně.“

„Kdy?“


18

„Asi tak před rokem.“

Corvus a sociální pracovnice si vyměnili pohledy.Referentka tiše vzdychla. „Jeho rodina je v tom ohledu krajně velkomyslná. Žádají pouze, abyste uhradil výdaje na jeho pohřeb, zaplatil jeho vnoučatům studium na univerzitě a přispěl jeho oblíbenému dobročinnému spolku.“

„Kolik těch vnoučat má?“

„Pět.“

„Řekněte jim, že ho zaplatím dvěma. Co máte dál?“

„Ředitel Jackalfa xské – Á Á!“ Referentka nadskočila, když se Morrigan natáhla pro sušenku, zřejmě se však uklidnila při zjištění, že se dívka nepokouší o žádný fyzický kontakt. „Hm... Ano. Ředitel Jackalfaxské přípravné školy námkonečně poslal účet za škody způsobené požárem. Měly by to pokrýt dva tisíce kredů.“

„V novinách psali, že kuchařka nechala přes noc zapnutý sporák,“ řekla Morrigan.

„To je pravda,“ přitakala sociální pracovnice, s očima upřenýma na papír před sebou. „A psali také, že denpředtím procházela kolem vašeho sídla a zahlédla tě před domem.“

„A co má být?“

„Tvrdila, že jsi s ní navázala oční kontakt.“

„To rozhodně ne.“ Morrigan cítila, že v ní vzkypěla krev. Za ten požár nemohla. Nikdy a s nikým nenavazovala


19

ma kontakt; znala pravidla. Ta kuchařka lhala, aby vinanezůstala na ní.

„Všechno je to v policejní zprávě.“

„Je to lhářka.“ Morrigan se otočila k otci, ale ten sejejímu pohledu vyhnul. Opravdu věří, že to má na svědomí? Ta

kuchařka připustila, že nechala sporák zapnutý! Z takové

nespravedlnosti se Morrigan sevřel žaludek. „Ta ženská lže,

já jsem nikdy –“

„Tak to by stačilo,“ okřikl ji Corvus. Morrigan se sesula

na židli, s pažemi těsně složenými přes prsa. Její otec siznovu odkašlal a kývl na ženu. „Můžete mi poslat účet. Prosím

vás, už to dočtěte, mám celý den porady.“

„Po – po fi nanční stránce je to všechno,“ řekla referentka

a roztřeseným prstem udělala na papíře čáru. „Zbývají už

jen tři omluvné dopisy, které by slečna Crowová měla tenhle

měsíc napsat. Jeden místní občance, paní CalpurniiMaloufové, kvůli její zlomené kyčli –“

„Na bruslení je už nemožně stará,“ zamumlala Mor rigan.

„– jeden Jackalfaxské společnosti pro výrobu džemů za

zkaženou várku marmelády a jeden chlapci jménem Pip

Gilchrest, který minulý týden neuspěl na mistrovství státu

Velká Vlčina v pravopisu.“

Morrigan vyvalila oči, až byly dvakrát tak velké. „Jenom

jsem mu popřála mnoho štěstí!“

„Přesně tak,“ řekla sociální pracovnice a podala seznam


20

Corvusovi. „Právě to jste dělat neměla. Pane kancléři,slyšela jsem, že sháníte nového domácího učitele?“

Corvus vzdychl. „Moji asistenti už jednali s každouagenturou v Jackalfaxu a s několika až v hlavním městě. Až to vypadá, že se náš velký stát potýká s vážným nedostatkem soukromých učitelů.“ Pochybovačně zvedl jedno obočí.

„Co se stalo se slečnou...“ Referentka nahlédla do svých poznámek. „Linfordovou, že ano? Když jsme spolu hovořili naposled, říkal jste, že se docela osvědčuje.“

„Taková slabotina,“ řekl Corvus pohrdlivě. „Vydržela u nás sotva týden. Jednoho odpoledne prostě odešla a už se nevrátila, nikdo neví proč.“

To nebyla pravda. Morrigan věděla proč.

Slečně Linfordové strach z její prokleté žačky bránil být s ní v téže místnosti. Morrigan připadalo podivné a nedůstojné, aby na ni někdo křičel časování grommských sloves přes dveře. Vadilo jí to čím dál víc, až nakonec prostrčila klíčovou dírkou zlomené pero, přiložila k němu ústa apostříkala slečně Linfordové celou t vář černým inkoustem.Byla ochotná připustit, že to od ní nebylo zrovna nejfé rovější.

„V Úřadu pro evidenci máme krátký seznam učitelů, kteří

jsou ochotní pracovat s prokletými dětmi. Moc krátký seznam,“

pokrčila referentka rameny, „ale možná by se našel někdo –“

Corvus zvedl ruku, aby ji zarazil. „Myslím, že to není

potřeba.“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist