načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nick a Tesla a nebezpečná laboratoř - Steve Hockensmith; Bob Pflugfelder

Nick a Tesla a nebezpečná laboratoř
-11%
sleva

Elektronická kniha: Nick a Tesla a nebezpečná laboratoř
Autor: Steve Hockensmith; Bob Pflugfelder

Pozor: Záhady, dobrodružství a několik návodů na chytrá udělátka, která si můžete sestavit sami! Opuštěný dům na konci ulice. Záhadná dívka v okně. Podivné černé SUV ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119 Kč 106
+
-
3,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 237
Rozměr: 18 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné)
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: ilustrace Scott Garrett
přeložila Lenka Němečková
Skupina třídění: Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-738-7892-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pozor: Záhady, dobrodružství a několik návodů na chytrá udělátka, která si můžete sestavit sami! Opuštěný dům na konci ulice. Záhadná dívka v okně. Podivné černé SUV číhající za každým rohem. Nick a Tesla Holtovi, které rodiče poslali na prázdniny k výstřednímu strýčku Newtovi, pomalu zjišťují, že ve zdánlivě klidné čtvrti se to tajemstvími jen hemží. Co se to tam jenom děje? Aby všechny záhady rozluštili (a aby si zachránili kůži), musí Nick s Teslou sestrojit z úplně obyčejných věcí třeba elektromagnet, odpalovací rampu na rakety a další bláznivá udělátka - instrukce k jejich výrobě najdete uvnitř knížky, abyste si něco podobného mohli postavit doma i vy! Sourozenci Nick a Tesla tráví prázdniny u strýčka Newta, šíleného vědce a vynálezce. V prvním díle řeší záhadu opuštěného domu v sousedství. Napínavá série pro děti okolo 10 let s návody na sestrojení vlastních vynálezů a udělátek.

Popis nakladatele

POZOR: ZÁHADY, DOBRODRUŽSTVÍ A NĚKOLIK NÁVODŮ NA CHYTRÁ UDĚLÁTKA, KTERÁ SI MŮŽETE SESTAVIT SAMI!.

Opuštěný dům na konci ulice. Záhadná dívka v okně. Podivné černé SUV číhající za každým rohem. Nick a Tesla Holtovi, které rodiče poslali na prázdniny k výstřednímu strýčku Newtovi, pomalu zjišťují, že ve zdánlivě klidné čtvrti se to tajemstvími jen hemží. Co se to tam jenom děje? Aby všechny záhady rozluštili (a aby si zachránili kůži), musí Nick s Teslou sestrojit z úplně obyčejných věcí třeba elektromagnet, odpalovací rampu na rakety a další bláznivá udělátka – instrukce k jejich výrobě najdete uvnitř knížky, abyste si něco podobného mohli postavit doma i vy!

Bob „Vědátor“ Pflugfelder učí přírodní vědy na základní škole ve městě Newton ve státě Massachussetts. Steve Hockensmith píše své záhadné příběhy v kalifornském městě Alameda. Při vzniku této knihy neutrpěl ani jeden z autorů žádnou újmu.

(tajemný příběh plný elektromagnetů, domácích alarmů a dalších udělátek, která si můžete sestrojit sami)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Steve Hockensmith; Bob Pflugfelder - další tituly autora:
 (e-book)
Nick a Tesla a armáda běsnících robotů Nick a Tesla a armáda běsnících robotů
 (e-book)
Nick a Tesla a vynálezy pro boj s tajným agentem Nick a Tesla a vynálezy pro boj s tajným agentem
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

NICK A TESLA

A NEBEZPEČNÁ

LABORATOŘ


Nick and Tesla_interior3D_Layout 1 5/15/13 5:11 PM Page 2

TAJEMNÝ PŘÍBĚH

PLNÝ ELEKTROMAGNETŮ,

DOMÁCÍCH ALARMŮ A DALŠÍCH

UDĚLÁTEK, KTERÁ SI

MŮŽETE SESTROJIT SAMI

NICK A TESLA

A NEBEZPEČNÁ

LABORATOŘ

NAPSALI

BOB „VĚDÁTOR“ PFLUGFELDER

A STEVE HOCKENSMITH

ILUSTRACE SCOTT GARRETT

PŘELOŽILA LENKA NĚMEČKOVÁ

Stanislav Juhaňák – TRITON

!


Copyright © 2013 by Quirk Productions, Inc. Designed by Doogie

Horner. Illustrations by Scott Garrett. All rights reserved. First

published in English by Quirk Books, Philadelphia, Pennsylvania.

Translation © Lenka Němečková, 2015

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2015

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-892-4

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani

jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.


POZOR, NEBEZPEČÍ!

POZOR, NEBEZPEČÍ!

POZOR, NEBEZPEČÍ!

POZOR, NEBEZPEČÍ! V návodech „Jak na to“, které jsou obsažené v této knize, se zachází s elektřinou, výbušninami, jedovatými látkami, ostrými nástroji, nádobami pod tlakem a dalšími potenciálně nebezpečnými věcmi. Než se pustíte do kteréhokoli z uvedených projektů, POŽÁDEJTE NĚKOHO DOSPĚLÉHO, ABY SI S VÁMI NÁVOD PROŠEL. Stejně asi budete potřebovat s některými věcmi pomoct.

My jsme přesvědčeni, že tyto projekty jsou bezpečné

a „mládeži přístupné“, takže si je klidně můžete vyzkoušet doma. K nehodě však může dojít kdykoli a my vám na dálku vaši bezpečnost nemůžeme nijak zaručit. AUTOŘI I VYDAVATEL SE TEDY ZŘÍKAJÍ VEŠKERÉ ZODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODY ČI ÚJMU NA ZDRAVÍ, JEŽ BY MOHLY BÝT NÁSLEDKEM VYUŽITÍ (AŤ UŽ SPRÁVNÉHO, ČI NESPRÁVNÉHO) INFORMACÍ OBSAŽENÝCH V TÉTO KNIZE. Nezapomínejte, že kromě instrukcí v této knize se musíte vždy řídit také svou soudností a zdravým rozumem.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

KAPITOLA

1

Do taxíku Joea Devlina někdo nastoupil. Odložil tedy noviny, podíval se do zpětného zrcátka a chystal se říct: „Tak kam to bude?“

Pak se ale zarazil.

Na zadním sedadle seděli chlapec a dívka. Oba měli na tváři posmutnělý, vážný výraz. Vypadali na jedenáct nebo dvanáct let.

Široko daleko nebyl žádný dospělý.

Dvě samotné děti v taxíku před san franciským mezinárodním letištěm?

Joe cítil v kostech, že z toho koukají nějaké problémy.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

7

Chlapec se podíval do dopisu, který držel v ruce.

„Chesterfield Avenue 513,“ řekl.

Joe slyšel, jak obálka zašustila. Tomu chlapci se třásly ruce.

„Je to v Half Moon Bay,“ řekla dívka pevným, rozhodným hlasem. „To je docela blízko, ne?“

Joe se otočil a přivřenýma očima pozoroval své budoucí pasažéry. Byli oblečení jako kterékoli jiné děti – trička, džíny, tenisky – ale přesto se mu zdáli nějak moc zaražení a vážní a to se k jejich věku nehodilo. S sebou měli jen ten dopis, dva malé černé kufříky a každý jednu knížku.

Ta chlapcova se jmenovala Stručná historie času, děvče mělo pojednání nazvané Teorie aplikované robotiky: kinematika, dynamika a řízení.

„Nejste na útěku, že ne?“ zeptal se Joe. „Kde máte rodiče?“

„Nebojte, na útěku nejsme,“ ujistilo ho děvče. „Naši rodiče jsou... víte...“

„Oni jsou v Uzbekistánu,“ dořekl za ni chlapec.

Joe překvapeně zamrkal.

„V Uzbekistánu?“ zopakoval.

Chlapec přikývl. „Zkoumají tam, jak rostou sójové boby.“


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

8

„No,“ řekla ta dívka, „ono je to maličko složitější.“

„Aha,“ řekl Joe. „Tak to jo.“

„Poslali nás na léto ke strýčkovi,“ vysvětloval chlapec. „Měl nás tady vyzvednout, ale nedorazil.“

Joe chvíli děti upřeně pozoroval a snažil se rozhodnout, jestli jim bude věřit, nebo ne. I kdyby jim uvěřil, stejně z toho koukaly problémy. A Joe problémy neměl rád.

Děvče zatím sáhlo do kapsy u džínsů a vyndalo hrst zmačkaných bankovek.

„Máme devadesát tři dolary,“ řekla.

Chlapec také zalovil v kapsách. „A padesát osm centů. To stačí, ne?“

„Určitě,“ ujistil je Joe.

Otočil se, nastartoval a zapnul taxametr.

Joe neměl rád problémy. Peníze ale rád měl. Čas od času se Joe kradmo podíval do zpětného zrcátka. Děvče sledovalo, jak kolem nich ubíhají zvlněné kopečky severní Kalifornie, chlapec si hrál se stříbrným přívěskem, který mu visel na krku. Měl tvar hvězdy.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

9

„Přestaň,“ okřiklo ho děvče, když si všimlo, co bratr dělá. „Mohl bys to rozbít.“

„A co bych mohl rozbít? Vždyť jsem ještě ani nepřišel na to, co to je.“

„Prostě přívěsek, nic víc. Dárek na památku od rodičů.“

„Odkdy si máma s tátou potrpí na dárky na rozloučenou?“

Děvče pokrčilo rameny.

Chlapec si s přívěskem zase začal hrát.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

10

„A navíc,“ zamumlal, „já stejně žádné šperky nenosím.“

Dívka se už zase dívala ven z okna.

Po chvilce však vzala do ruky úplně stejný přívěsek, který visel na krku jí, a začala ho roztržitě žmoulat mezi prsty.

Joe si všiml, že zhruba dvacet metrů za jeho autem jede velké černé SUV, které se za nimi drželo už hodně dlouho. Zřejmě to byla jen náhoda, že vyjelo také z letiště a potom zároveň s nimi odbočilo na silnici 101 vedoucí na jih a pak ještě na silnici číslo 92 směrem na západ. No ale kdyby se měly problémy zhmotnit a jezdit v nějakém autě, nevybraly by si právě velké černé SUV?

Joe trochu přidal plyn.

Joe jezdil po klikaté silnici, svažující se k městečku Half Moon Bay, aspoň jednou týdně. Město bylo sice hodně malé, ale leželo na dokonalém místě – choulilo se u pobřeží na samém okraji svěže zeleného, hustého lesa – a turismu se v něm dařilo víc než dobře.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

11

Městečko samotné bylo klidné, starobylé a malebné. A také trochu nudné, ale to turistům zřejmě nevadilo.

Dům číslo 513 na Chesterfield Avenue stál v příjemné čtvrti kousek od oceánu, vypadal ale trochu omšele. Omítka byla vybledlejší, příjezdová cesta popraskanější a zahrádka zarostlejší plevelem než u kteréhokoli ze sousedních domů. Dokonce i poštovní schránka byla promáčknutá a na jedné straně od něčeho spálená.

Když Joe přibrzdil před vchodem do domu, všiml si, že po zahrádce jezdí pořád dokola sekačka na trávu. Za ní ale nikdo nestál. Vypadalo to, jako by trávu sekal duch.

Od sekačky vedla k železné tyči uprostřed zahrádky šňůra. Její konec byl omotaný kolem tyče. Jak se sekačka posouvala, šňůra se odmotávala a sekačka tak mohla opisovat větší a větší kruhy.

Ten trávník se sekal sám.

„Hustý,“ řeklo děvče.

„Jo, podívej,“ řekl chlapec.

Ukázal na tyč. Čím víc za ni sekačka tahala, tím víc se tyč nakláněla na stranu.

„Jéje,“ řekla dívka.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

12

Tyč se prohnula a pak se skácela na zem. Sekačka se s rachotem rozjela do sousední zahrady. Po cestě sežvýkávala celé řady pečlivě šlechtěných květin, až nakonec převálcovala zahradního trpaslíka. O něj se zarazila, ozvalo se zaskřípění a rána a sekačka vzplála.

„No,“ řeklo děvče, „to je teda super nápad.“

„Šedesát pět dolarů,“ řekl Joe.

Dívka odpočítala peníze.

„A asi vám máme dát něco od cesty, že?“ ujišťoval se chlapec.

„To nechte být,“ řekl Joe. Svědomí na něj přímo křičelo, že přece nemůže nechat dvě malé děti stát před polorozpadlým domem, kde si klidně jen tak vybouchne sekačka. Potřeboval rychle zmizet, jinak by své svědomí nakonec mohl poslechnout.

Když spěšně odjížděl, podíval se ještě do zpětného zrcátka. Děti klečely vedle spadlé tyče a zkoumaly šňůru. Vypadalo to, že by nejraději tyč zase postavily, našly nějakou další sekačku a zkusily to znovu.

Kousek od domu uviděl Joe to černé SUV, které za nimi jelo na dálnici. Nebylo vidět, kdo sedí za volantem. Ať už to ale byl kdokoli, zdálo se, že sleduje ty děti.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

13

Joe měl tedy správné tušení. S těmi dětmi budou nějaké potíže. Podivné potíže.

Když odtamtud rychle ujížděl, něco si slíbil a měl v plánu to dodržet, jakmile se příště ocitne na letišti.

Odteď už beru jenom turisty středního věku. Jenom turisty středního věku. Jenom turisty středního věku...

„Aspoň víme, že tu strejda Newt někde je,“ řekla Tesla.

„Jak to můžeme vědět?“ zeptal se její bratr Nick.

Tesla ukázala bradou směrem k sekačce. „Kdo myslíš, že ji nastartoval?“

„To není žádný důkaz,“ namítl Nick. „Když to někdo dokáže udělat tak, aby to samo jezdilo, tak taky umí zařídit, aby se to samo nastartovalo.“

„To je fakt. Nechceš se porozhlédnout, jestli tam někde není časový spínač?“

Sekačka už nehořela, ale motor ještě pořád zlověstně prskal a doutnal.

„Možná za chvilku,“ řekl Nick.

„Tak dobře.“

Tesla zvedla kufřík a zamířila k domu. Nedávno se


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

14

totiž rozhodla, že vedení jejich malé smečky vezme do rukou ona. Koneckonců se narodila o dvanáct minut dřív než její dvojče.

Nick sebral ze země svůj kufřík a vydal se ke vchodu za ní.

Tesla natáhla ruku a chtěla zazvonit. Zvonek se ale rozezněl, už když byl její prst ještě půl metru od něj.

„Teda!“ řekla Tesla a začala se rozhlížet kolem.

Nick se rozhlížel také.

„Detektor pohybu?“ zkoušel hádat.

„Možná.“

Tesla stála na rohožce. Bylo na ní napsáno JESTLI JSTE SKAUTKY A PRODÁVÁTE SUŠENKY, NEJSEM DOMA.

Všimla si drátu, který vedl od rohožky ke dveřím. Udělala krok zpátky, potom se zase vrátila na rohožku.

Zvonek se opět rozezněl.

„Čidlo, které reaguje na tlak,“ řekl Nick. „Dobrý.“

„Jo. Když je ale strejda Newt tak chytrej, tak proč na nás nečekal na letišti?“

„Táta s mámou přece vždycky říkali, že je tak trochu... mimo. Možná prostě jenom zapomněl.“

„Zapomněl, že k němu dneska přijedou jeho neteř a synovec a budou u něj bydlet?“


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

15

Nick pokrčil rameny a smutně a unaveně se na sestru podíval.

Tohle léto tedy začínalo pěkně bídně. Jen dva dny prázdnin a bum! – jejich výlet do Disneylandu se ruší, rodiče-vědci jim řeknou, že musí okamžitě odletět do Střední Asie zkoumat naprosto vzrušující nové postupy při zavlažování sóji, a je šoupnou k nějakému samotářskému strýci, o němž nikdo jiný v rodině nedokáže říct ani slovo, aniž by se trochu ušklíbl nebo nepatrně otřásl odporem.

Nevypadalo to, že je čeká právě nejzábavnější léto.

Tesla si povzdychla.

„My jsme nepřišli prodávat sušenky!“ zavolala.

Ke dveřím ale pořád nikdo nepřicházel.

Tesla sáhla po klice. Nebylo zamčeno.

Otevřela.

„Jsi si jistá, že bys tam měla chodit?“ zeptal se Nick.

„Proč ne?“ odpověděla Tesla a vešla dovnitř. „Tohle je teď teoreticky i náš dům. Aspoň tedy na příští tři měsíce.“

„Ale... co když má strýček Newt třeba zlého hlídacího psa?“

„Ten by se rozštěkal, jakmile se ozval zvonek.“

„Aha. Jo, to máš pravdu.“


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

16

Tesla vešla dál do potemnělého domu.

Nick zůstal venku.

„Co to kruci...? Moje begónie!“ ozvalo se za ním.

Nick se ohlédl přes rameno.

Na příjezdové cestě u sousedů vystupovala z velikého, nablýskaného auta malá, ale statná žena. S hrůzou hleděla na sežvýkané záhony a doutnající sekačku.

Zamračeně se otočila k domu strýčka Newta. A zamračený výraz jí z tváře nezmizel, ani když uviděla Nicka. Naopak, zakabonila se ještě víc.

Nick se chabě pousmál, zamával jí a zmizel v domě. Zavřel za sebou dveře.

„Páni!“ vydechl, když jeho oči přivykly přítmí uvnitř.

Celá chodba před ním byla přecpaná věcmi. Viděl tam spoustu starých počítačů, dalekohled, detektor kovu propojený s velikými sluchátky, starodávný potápěčský oblek i s mosaznou přilbou, vycpaného polárního medvěda (opravdového, někdo ho musel ulovit), motorovou pilu, něco, co vypadalo jako plamenomet (ale nemohl to být on... nebo ano?), krabici s nápisem UCHOVÁVEJTE V MRAZNIČCE, další krabici s nápisem NEKLOPIT (samozřejmě překlopenou) a rozsvícený vánoční stromeček, ověšený ozdobami z rozbitých ká


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

17

dinek a zkumavek (byl červen). Z omítky trčely dráty a kabely a obtáčely celou místnost kolem dokola. Na stěnách viselo tolik diplomů, patentů a ocenění za vědecký přínos (všechny získal Newton Galileo Holt neboli strýček Newt), že nezbýval téměř ani kousíček volný.

Nalevo od chodby se nacházel obývací pokoj. Byl tak zaplněný knihami, že by dokázal zahanbit leckterou knihovnu. Stál v něm poloprůhledný gauč z nafouknutých igelitových pytlíků a na stěně visela širokoúhlá televize, z níž vedlo několik roztřepených kabelů k malé trampolíně. Strop nad trampolínou byl popraskaný a hrbolkatý, jako by někdo neustále skákal trochu moc vysoko. Kousek vedle na podlaze ležela promáčknutá helma na americký fotbal.

Po Nickově pravici se nacházela jídelna. Byl v ní běžící pás, který vedl až do kuchyně, a plynový gril zabudovaný doprostřed stolu. Místo židlí visely ze stropu popruhy s přezkami.

Tesla hladila olysalou kočku, která seděla v jídelně na stole a olizovala cukrovou polevu z čokoládového dortu. Když přišel Nick blíž, všiml si, že je na něm něco žlutě napsáno.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

19

VÍTÁM VÁS

ICKU A TESLO

N už kočka snědla.

„Takže strýček Newt nezapomněl, že máme přijet,“ řekl Nick.

„Evidentně ne,“ přitakala Tesla.

„Kde teda je?“

Tesla podrbala kočku za ouškem bez chlupů. Kočička pořád olizovala dort, ale teď začala ještě příst.

„Já nevím,“ řekla Tesla. „Možná ho ta kočka snědla taky.“

Potom naklonila hlavu trochu na stranu.

„Počkej,“ řekla. „Neslyšíš něco?“

Nick naklonil hlavu na stranu přesně jako jeho sestra, i když si říkal, proč to lidé vlastně dělají.

Copak to, že člověk zvedne jedno ucho ve zhruba třicetistupňovém úhlu, opravdu dokáže zlepšit schopnost rozeznávat sotva patrné zvuky? přemýšlel, protože on byl takové přemýšlivé dítě.

Potom to ale uslyšel.

„Někdo něco volá,“ řekl. „Ale jednotlivým slovům nerozumím.“


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

20

Tesla naklonila hlavu ještě víc a potom se předklo

nila, až měla hlavu u podlahy.

Nick udělal totéž.

Tesla pak beze slova vyšla ven z jídelny, pořád tro

chu nakloněná k jedné straně. Nick ji následoval, na

chýlený ve stejném úhlu.

Na druhé straně kuchyně, hned vedle lednice, byly

dveře celé polepené nápisy:

NEVSTUPOVAT

SOUKROMÝ MAJETEK

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN

PORUŠENÍ ZÁKAZU SE TRESTÁ

NEBEZPEČNÉ LÁTKY

HOŘLAVINY

JEDY

VYSOKÉ NAPĚTÍ

NEBEZPEČÍ

POZOR, ZLÝ PES

Slovo PES bylo přeškrtnuté a místo něj tam někdo

napsal KOČKA. Když šli Nick a Tesla kuchyní, začínaly

se tlumené výkřiky ozývat hlasitěji.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

21

Tesla zmáčkla kliku a otevřela dveře. Hned za nimi bylo temné schodiště.

Na jeho konci něco bzučelo a vydávalo matné světlo.

„POMÓÓÓÓÓÓC!“ ozvalo se.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

KAPITOLA

2

Tesla se rozeběhla dolů po schodech.

Nick vyrazil za ní, ale tolik nespěchal. Řídil se příslovím Dvakrát měř, jednou řež. Což v tuhle chvíli znamenalo, že se raději dobře rozmyslí, než se rozhodne vlézt do podivného sklepa, před nímž ho varovaly nápisy jako VYSOKÉ NAPĚTÍ nebo NEBEZPEČÍ.

„No, fuj!“ zvolala Tesla, když už byla na schodišti dost daleko a mohla se porozhlédnout kolem. „Co to sakra je?“

Její slova Nicka právě nenavnadila, aby se vydal dál.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

23

„Co je sakra co?“ zeptal se. V tu chvíli ale už byl dost daleko dole, aby to viděl sám.

Na podlaze suterénu ležela s roztaženýma rukama a nohama oranžová hrouda, která měla obrysy člověka. V šeru se trochu leskla a zářila, jak se na ní odráželo světlo zářivek, jež visely u stropu.

Pak ta hrouda promluvila.

„Nicku? Teslo? Jste to vy?“

„Strýčku Newte?“ zkusili nejistě Nick a Tesla najednou.

„Ano, ano, jsem to já! Musíte mi pomoct!“

Děti se opatrně vydaly k oranžové hroudě (Tedy Nick se vydal opatrně; Tesla prostě šla.).

Hrouda ležela uprostřed místnosti, která očividně sloužila jako laboratoř. U dvou nejbližších stěn stály dva pracovní stoly zcela pokryté kádinkami, baňkami, hořáky, váhami, Petriho miskami, pájecími kleštěmi a malými i velkými, polámanými i funkčními elektronickými součástkami. Vedle běžného vybavení laboratoře tu byly i ne tak docela běžné věci, třeba napůl roztavená trouba na hraní, konvice na kávu naplněná bublající oranžovou lepkavou hmotou, ale také tři hudební nástroje – trubka, trombón a saxofon – svařené u nátrubku dohromady. O kus dál, v tmavých koutech


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

24

laboratoře, prosvítaly nejasné obrysy, blikala tam světýlka a různé předměty pískaly, syčely a cinkaly.

Za normálních okolností by Nick a Tesla – oba milovníci nejrůznějších přístrojů a udělátek a věcí, které vydávají kovové zvuky – okamžitě vyrazili s očima navrch hlavy všechno prozkoumat. Tohle ale mělo k normálním okolnostem hodně daleko.

„Přilepil jsem se k podlaze,“ řekl strýček Newt.

Tesla si klekla vedle oranžové hroudy. Vypadala trochu jako houba, ale byla docela pružná a pevná.

„Jak můžeš tam vevnitř dýchat?“ zajímala se.

„Podívej se dolů.“

Tesla se zadívala na spodní okraj hroudy a pak si lehla na podlahu, aby zjistila, co je pod ním.

„Jé,“ řekla. „Ahoj!“

Nick si také lehl na zem. Pod hroudou uviděl něčí rty, nos a čelo, přimáčknuté ke studené betonové podlaze. Jedno modré oko zamrkalo, nebo možná mrklo přímo na něj.

„Ahoj,“ řekl Nick.

„Páni,“ vydechl udiveně strýček Newt, „vy jste oba hrozně vyrostli! Kolik že vám to vlastně je?“

„Jedenáct,“ odpověděl Nick.

„Jedenáct! No teda! Naposledy jsem vás viděl, když


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

25

jste byli skoro ještě mimina, a podívejte teď! Vy už klidně můžete řídit auto!“

„No... to ne,“ opravil ho Nick.

„Strýčku Newte?“ řekla Tesla.

„Dobře, no tak skoro už můžete řídit auto,“ řekl strýček Newt. „Kdy může člověk dostat řidičák? Ve dvanácti?“

„No... to ne,“ oponoval zase Nick.

„Strýčku Newte?“ zopakovala Tesla.

„Tak ve třinácti? Ve čtrnácti?“ zkoušel to strýček Newt. „No nic, o tom se klidně můžeme pobavit později, máme na to spoustu času. Vezmeme to pěkně popořádku. Máte pilotní průkaz?“

„No... ne,“ odpověděl Nick.

„Strýčku Newte,“ vložila se do hovoru opět Tesla, „jak tě můžeme odlepit?“

„Jo, správně! Musíte najít takový sprej s fialovou tekutinou.“

Nick a Tesla se postavili a začali se rozhlížet kolem. Nick uviděl lahvičku první. Stála vedle konvice na kávu s nějakou lepkavou hmotou a ještě vedle další lahvičky, do poloviny naplněné něčím oranžovým.

Nick vzal ze stolu sprej s fialovým obsahem.

„Mám to,“ řekl.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

26

„Co teď?“ zeptala se Tesla.

„Musíte mě tím postříkat, to je přece jasné!“ odpověděl strýček Newt.

Nick došel k hroudě a začal na ni nesměle rozprašovat sprej. Z lahvičky vycházela jemná fialová mlha. Jakmile dopadla na tu oranžovou věc, pod níž ležel strýček Newt, začaly se na hroudě dělat puchýře a bubliny.

„To je ono. Už cítím, jak to povoluje,“ pochvaloval si strýček Newt, zatímco se ta oranžová věc začala sesouvat k zemi a pomalu tála. „Nastříkej mi trochu víc na nohy. Výborně. Teď na ramena. Skvělé! Teď trochu zezadu na hlavu. Přesně tam, ano!“

Ozval se zvuk, jako by se něco páralo, a strýček Newt se odlepil od podlahy a vyskočil na nohy. Už nevypadal jako veliká oranžová skvrna na zemi. Teď z něj byla vysoká, hubená, ale pořád ještě skoro úplně oranžová lidská bytost.

„Povedlo se!“ zvolal vítězně.

Ze zad mu odkapávaly veliké kusy lepkavé hmoty a polovina bílého laboratorního pláště, který měl na sobě, se odtrhla a zůstala přilepená k podlaze. Strýček Newt se přesto usmíval.

Nick strýčka neviděl už spoustu let – bydleli totiž na


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

27

druhém konci země ve Virginii a tatínek vždycky říkal, že jeho bratr nemá cestování moc v lásce – ale tenhle úsměv si pamatoval. Široký, s vyceněnými zuby a srdečný. A taky trochu šílený.

„Co takhle strýčka obejmout?“ řekl a roztáhl paže, mokré od stále ještě bublající hmoty.

„Možná později?“ navrhla Tesla. „Až budeš trochu míň... toxický?“

„Dobrá připomínka.“

Strýček Newt si pokusil svléknout to, co zbylo z jeho laboratorního pláště. Nebylo to snadné. Části pláště byly pořád přilepené k triku a džínám, které měl oblečené pod ním, a všechno bylo navíc pokryté oranžovo-fialovým slizem.

Po chvilce boje to strýček Newt vzdal.

„Sakra, tohle tričko jsem měl rád,“ řekl. Smutně poklepal na nápis na triku: NASA – ČLOVĚK NEMUSÍ BÝT BLÁZEN, ABY TU PRACOVAL, ALE TI VETŘELCI, CO BYDLÍ V MÉM NOSE, ŘÍKAJÍ, ŽE JE LEPŠÍ, KDYŽ BLÁZEN JE. „No dobře. Asi bylo na čase, abych se ho zbavil. Už deset let páchne jako shnilá brokolice. No nic, změňme téma. Jaký byl let? Doufám, že nejste moc sklíčení z toho, že jste najednou museli opustit všechny známé.“

„No...“ začal Nick.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

28

„Počkej,“ přerušila ho Tesla. „Co je vlastně to oranžové svinstvo? A jak to, že jsi pod ním ležel uvězněný na podlaze?“

Strýčku Newtovi se rozzářily oči vzrušením.

„Svinstvo?“ ohradil se a rukou ukázal k lepkavé hmotě za zády. „To není žádné svinstvo! To je budoucnost!“

Nick a Tesla se na sebe podívali. Strýček Newt se zatím nemotorně dopotácel k nejbližšímu pracovnímu stolu. (Zezadu bylo vidět, že má na džínách pořád ještě ztuhlou oranžovou pěnu.) Tatínek jim vždycky říkal, že jeho starší bratr je „vynálezce na volné noze“. Nickovi a Tesle se ale zdálo, že by na něj lépe sedělo něco jiného.

Jejich strýček byl šílený vědec.

„Dívejte se!“ vyzval je strýček Newt. Chytil lahvičku s oranžovou tekutinou a začal s ní kroužit dětem před obličejem (málem při tom ztratil rovnováhu). Namířil lahvičku na hřbet své levé ruky a zmáčkl ventil rozprašovače.

Z trysky se vyvalila pára a pokryla mu ruku vrstvou houbovité oranžové hmoty. Strýček Newt stříkal dál a otáčel přitom rukou, až ji měl celou rovnoměrně obalenou.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

29

„Co myslíte, že budu mít, až to uschne?“ zeptal se.

„Oranžovou ruku?“ hádal Nick.

„Ano. A ještě...?“

„Oranžovou rukavici,“ vydechla Tesla ohromeně.

Strýček Newt se nadšeně zazubil.

„Přesně!“ Zatřásl lahvičkou. „Instantní nástřikové oblečení!“

Houbovitá oranžová „rukavice“ na ruce strýčka Newta se pořád zvětšovala, až vypadala spíš jako tlustý palčák a za chvíli už jako veliká oranžová boxerská rukavice.


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

30

Strýčkovi Newtovi se vytratil úsměv z tváře.

„Jenomže to složení asi nemám úplně správně. Je to nějaké chuchvalcovité. A tuhé. A lepkavé. Chtěl jsem rychle udělat ještě jeden test s pokrytím celého těla, než se pro vás vydám na letiště, ale, jak jste sami viděli, nedopadl úplně dobře.“

Teď už to vypadalo, že má strýček Newt na ruce naražený basketbalový míč.

„Nicku, můžeš mi trošku pomoct?“

„Jasně.“

Nick k němu přistoupil s druhou lahvičkou a postříkal oranžovou bouli jemnou fialovou sprškou. Oranžová hmota začala okamžitě syčet a rozpouštět se.

„Jo, vlastně,“ pokračoval strýček Newt. „To letiště! Bože můj, jak jste se sem vlastně dostali?“

„Vzali jsme si taxíka,“ odpověděla Tesla.

Strýček Newt se plácl rukou do čela, takže si na něj rozmázl oranžový sliz.

„No, páni. Je mi to moc líto. Věřte mi, děti, já to beru hrozně zodpovědně a vážně. Ať už jsou vaši kdekoli –“

„V Uzbekistánu,“ napověděla mu Tesla.

„– a ať už tam dělají cokoli –“

„Studují zavlažování sójových bobů,“ doplnil Nick.

„– a ať už se vrátí kdykoli –“


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

31

„První pondělí v září,“ řekli Nick a Tesla jednohlasně.

„– chci, abyste věděli, že se nemáte čeho obávat. Já vás už nezklamu. Vždycky vám budu k dispozici. Vždycky. A teď,“ řekl strýček Newt, otočil se a zamířil ke schodišti, „se musím jít vysprchovat.“

„Hm... a co máme dělat my?“ zeptal se Nick strýčka, který už stoupal po schodech nahoru.

Strýček Newt se ani nezastavil.

„No, já nevím. Váš táta mi říkal, že jdete v našich stopách. Že vás baví vynálezy, stejně jako jeho, mě a vaši mamku. Takže tady vám nic nebrání. Moje laboratoř je teď i vaše laboratoř. Dělejte si tu, co chcete!“

Nick s Teslou se na sebe podívali. Nikdy si o svých rodičích nemysleli, že by byli vynálezci. Byli to odborníci na zahradnictví na americkém ministerstvu zemědělství, což jim připadalo jako jedno z nejméně tvořivých zaměstnání, jaká si dovedli představit.

A navíc, „dělejte si, co chcete“ od osob, které pro ně měly představovat autoritu, moc často neslýchali.

„Jo, ale hlavně se za žádnou cenu nedotýkejte tohohle. A tohohle. A tohohle.“ Strýček Newt začal ukazovat sem a tam, takže bylo těžké poznat, co přesně myslí. „A toho a toho a toho a toho. A rozhodně nesahejte na tamhleto. A bacha, z těch věcí tamhle byste si klidně


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

32

mohli postavit malou raketu. A támhleto by dokázalo propálit díru do podlahy. Nesmíchejte je dohromady, jasný? Uvidíme se za hodinku nebo za dvě.“

„Za hodinku nebo za dvě?“ zopakoval Nick překvapeně.

Strýček Newt už zase vyrazil nahoru po schodech.

„Já jsem totiž opravdu moc špinavý!“

A byl pryč.

Nick se rozhlédl po suterénu a řekl: „Bezva. Máme vlastní laboratoř a já se tady bojím čehokoli dotknout.“

Tesla se také rozhlédla kolem sebe a pak vykřikla: „Máme vlastní laboratoř! Jupí!“

Došla k jednomu z přístrojů, který upoutal její pozornost – byla to mohutná skrumáž trubek, drátů, hadiček a blikajících světel.

„Nepamatuju si to přesně,“ řekla. „Patřilo tohle do kategorie ,na tohle nesahejte‘, ,na tohle rozhodně nesahejte‘, nebo do ani jedné z nich?“

„O tomhle strýček Newt nic neříkal. Což podle mě znamená ,na to rozhodně nesahejte‘.“

Tesla přistoupila k malému otvoru po straně záhadného mechanismu.

„Zajímalo by mě, k čemu tahle věc je.“

Když se naklonila, aby se podívala otvorem dovnitř,


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

33

zavadila o nějaká řídítka. Nebo si aspoň myslela, že jsou to řídítka. Ta se s hlasitým klapnutím posunula směrem dolů.

V přístroji to začalo hučet.

„No, panečku,“ řekl Nick.

Přístroj se začal třást.

„No, panečku!“ zvolal Nick hlasitěji.

Přístroj začal syčet a jiskřit a otřásal se tak silně, že skoro nadskakoval nad podlahu.

„No, pááááánečku!“ křičel už Nick.

Běželi se s Teslou rychle schovat.

Přikrčili se za něco, co vypadalo jako hromada odpadků vedle jednoho z pracovních stolů. Když zpoza ní vykoukli, z přístroje létaly uvolněné matky a šrouby a elektrické jiskřičky.

„Ono to vybouchne!“ křičel Nick. „Ono to vybouchne!“

„Cink,“ ozvalo se z přístroje. A to bylo všechno.

Najednou bylo úplné ticho a nic se nehýbalo.

Z malého otvoru vycházela tajemná, nažloutlá záře.

Tesla vstala a vydala se k přístroji.

„Tez,“ snažil se ji zastavit Nick.

Tesla se podívala dovnitř okénkem a pak k němu zvedla ruku.

„Tez, nedělej to!“


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

34

Na jedné straně byla ve skleněné výplni okénka mělká drážka. Tesla na ni položila prsty a pak sklo odsunula stranou.

Okénko se otevřelo. V dutině za sklem stálo něco malého a tmavého.

„Tez!“ varoval opět Nick sestru, která právě sahala dovnitř a tu malou věc vytáhla.

Byl to porcelánový šálek.

Tesla přičichla k páře, která z šálku stoupala.

„Kapučíno,“ oznámila.

Položila šálek zpátky do otvoru a zavřela okýnko.

„Takže... to je kávovar?“ zeptal se nevěřícně Nick.

Tesla už ale o ten veliký přístroj ztratila zájem. Teď obrátila pozornost k hromadě harampádí, za níž se před chvílí s bratrem schovávali.

„Hele,“ řekla. „To jsou ty věci, ze kterých bychom podle strýčka Newta mohli postavit raketu.“

Nick se podíval na zem. Viděl ale jenom změť bílých plastových trubek, ruční hustilku, odřenou ruličku stříbrné lepicí pásky a napůl prázdnou láhev limonády.

„Jsi si jistá, že to nejsou ty věci, co dokážou vypálit díru do podlahy?“ zeptal se Nick.

„Jasně, jsem si jistá. Copak ty nevidíš, jak by se z toho


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

35

dala ta raketa sestavit?“ provokovala Tesla bratra se zvednutým obočím.

Nick si znovu prohlédl hromadu harampádí. Adrenalin a strach se pomalu vytrácely a on zase začínal přemýšlet jasně.

V koutku úst mu zaškubal opatrný úsměv. Pořád byl trošku nervózní a napjatý, ale aspoň už věděl o dobrém způsobu, jak se rozptýlit.

„Jasně že vidím, jak by se dala sestavit,“ řekl. „To je přece nad slunce jasné.“


NICK A TESLA A NEBEZPEČNÁ LABORATOŘ

36

NICKOVA A TESLINA

JEDNODUCHÁ (AŽ PRIMITIVNÍ)

RAKETA Z PET LÁHVE PLUS

ODPALOVACÍ ZAŘÍZENÍ

CO POTŘEBUJETE:

• 3 kusy 25,5 cm dlouhé

půlpalcové plastové trubky

[1,25 cm] (k dostání

v obchodech s instalatérskými

potřebami nebo v hobby

marketech) (A)

• 3 kusy 51 cm dlouhé plastové

trubky (B)

• 3 kusy plastových kolen (C)

• 1 plastový T-kus (D)

• 2 plastové koncovky (E)

• 1 koncovku se závitem (F)

• 1 pumpičku na kolo (G)

• 1 bezdušový ventil

TR413 (dá se sehnat

v obchodech s autodíly nebo

v pneuservisu) (H)

• 1 litrovou nebo dvoulitrovou

plastovou láhev od

limonády (I)

• vodu

• elektroizolační pásku

• lepidlo na PVC

• vrtačku

• kleště

• ochranné brýle




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist