načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Nezbedníci - Martina Drijverová; Markéta Vydrová

Kniha: Nezbedníci
Autor: ;

Byli jednou chlapečkové a ti moc a moc zlobili. Jeden lezl do výšek, druhému se nechtělo chodit, jiný pokreslil, co se dalo... úúú, ten si pořád strkal prst do nosu. A co teprve ti ...


Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  152
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  179 Kč
15%
naše sleva
5,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7% 96%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Rok vydání: 2011-11-16
Počet stran: 72
Rozměr: 160 x 195 mm
Úprava: 66 stran : barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustrovala Markéta Vydrová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000028545
EAN: 9788000028545
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Byli jednou chlapečkové a ti moc a moc zlobili. Jeden lezl do výšek, druhému se nechtělo chodit, jiný pokreslil, co se dalo... úúú, ten si pořád strkal prst do nosu. A co teprve ti ostatní! S takovými nezbedníky si rodiče mnohdy nevěděli rady. Ale na kžadého jednou dojde -- uvidíte, že zlobit se nevyplácí!

Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Nezbedníci" mají také často zájem o tyto tituly:
Příšerné zlobilky Příšerné zlobilky
Vydrová, Markéta; Drijverová, Martina
Cena: 160 Kč
Zlobilky Zlobilky
Vydrová, Markéta; Drijverová, Martina
Cena: 143 Kč
Josífkův pekelný týden Josífkův pekelný týden
Vydrová, Markéta; Krolupperová, Daniela
Cena: 152 Kč
Tatínku, ta se ti povedla Tatínku, ta se ti povedla
Born, Adolf; Svěrák, Zdeněk
Cena: 169 Kč
Pan Smraďoch Pan Smraďoch
Walliams, David
Cena: 209 Kč
Kosprd a Telecí Kosprd a Telecí
Papoušková, Eva
Cena: 169 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

46 4
otočila jednou, dvakrát, třikrát... Nakonec byl úplně
zkroucený kolem sloupku a navíc visel hlavou dolů. to se mu ta
fazole v nosní dírce věru nevyplatila!
Cože – a to je konec?
Ne, to se ví, že není. Maminka chlapečka začas našla a
uvažovala, že ho z pergoly sundá. Jenže to by přetrhala všechny
fazolové výhonky, na kterých už visely nádherné lusky. těch
by byla škoda! pomyslela si maminka a nechala chlapečka
na pergole do konce léta. Na zem se dostal až po sklizni.
A pak už si chlapeček nic do nosu nestrkal?
Ne. Ani do pusy, ani do uší. taky
nejedl fazole, což se dá
pochopit. Ale získal jiný zvláštní zvyk.
Jakmile uviděl nějakou tyč, už
se kolem ní točil dokolečka. to
ale nikomu nevadilo, a tak mu
to tatínek s maminkou
nezakazovali.
Chlapeček a netopýři
byl jeden chlapeček a ten si nikdy nezakrýval ústa, když
kýchal, kašlal nebo zíval. Při kašli a kýchání samozřejmě
vystřeloval z pusy bacily. A při zívání mu bylo vidět
růžové patro, čípek a krční mandle, což jsou sice věci v ústech
obvyklé, ale na pohled nijak zvlášť pěkné.
rodiče chlapečka neustále napomínali a předváděli mu,
jak je hezké pusu při kašli nebo zívnutí zakrýt dlaní. Ale on
toho nedbal. byl prostě líný ruku zvednout!





4 4
„Do úst ti něco může vlétnout!“
upozorňovala ho často maminka.
ovšem chlapečkovi to nevadilo.
tvářil se jako hrdina a smál se –
kdyby mu prý do pusy vletěla
moucha, spolkl by ji a hotovo.
Jenže smích ho brzy přešel! Jednou se takhle kvečeru vracel
domů kolem staré věže. Protože byl po celodenním
běhání unavený a ospalý, pořádně si zívl. A tak se přihodilo, že
temný otvor spatřil kolem letící netopýr.
Krásná jeskyňka! pomyslel si a šup, vlétl chlapečkovi do úst.
Zavěsil se drápky na jednu z chlapečkových mandlí,
samozřejmě hlavou dolů, a spokojeně usnul.
Chlapeček – na rozdíl od netopýra – po návratu domů nespal.
Musel jít do postele bez večeře, s tím zvířátkem v ústech
nemohl nic spolknout, takže mu kručelo v žaludku. A netopýří
drápky v krku škrábaly. No vůbec se necítil dobře. Navíc měl
špatné svědomí, protože lhal. Nechtěl přiznat, co se stalo,
a tvrdil rodičům, že je nastydlý. Ale je jasné, že druhý den se
všechno prozradilo. Maminka totiž nahlédla chlapečkovi do
krku, jestli nemá angínu. A náramně se vyděsila, když
uviděla malé černé nožičky a složená blanitá křídla.
A to nebylo všechno – netopýr navečer hvízdl na manžel -
ku a děti. tak se do chlapečkova krku nastěhovalo
netopýrů celkem šest. A všichni se shodli, že lepší obydlí by těžko
hledali a že už tu zůstanou napořád.
rodiče byli zoufalí. Chlapeček jim hubl před očima,
protože jíst mohl jenom v noci, když byli jeho nájemníci na
lovu. A to toho nedokázal sníst mnoho. taky se mu pořád
zvětšovala ústa, jak jimi vylétali a přilétali další netopýři.
„Jestli to takhle půjde dál, bude mít pusu kolem celé
hlavy!“ děsila se maminka.
Po dohodě s tatínkem požádala zvěrolékaře, aby netopýry
odchytil. Jenže se do toho vložili ochránci přírody. Netopýři
jsou zvířata chráněná a nikdo je odnikud vyhánět nebude!
Cože – a to je konec?
Ne, není. Jednomu přírodovědci se nakonec chlapečka
zželelo. Navrhl, aby se rodiče s chlapečkem vypravili do
krápníkové jeskyně. Co kdyby se tam netopýrům zalíbilo? taková
jeskyně je přece jen větší... a pak, krápníky jsou mnohem hezčí
než lidské mandle. A skutečně: netopýři usoudili, že se jim
nová jeskyně zamlouvá víc, a chlapečkova ústa opustili.





4 4
„Do úst ti něco může vlétnout!“
upozorňovala ho často maminka.
ovšem chlapečkovi to nevadilo.
tvářil se jako hrdina a smál se –
kdyby mu prý do pusy vletěla
moucha, spolkl by ji a hotovo.
Jenže smích ho brzy přešel! Jednou se takhle kvečeru vracel
domů kolem staré věže. Protože byl po celodenním
běhání unavený a ospalý, pořádně si zívl. A tak se přihodilo, že
temný otvor spatřil kolem letící netopýr.
Krásná jeskyňka! pomyslel si a šup, vlétl chlapečkovi do úst.
Zavěsil se drápky na jednu z chlapečkových mandlí,
samozřejmě hlavou dolů, a spokojeně usnul.
Chlapeček – na rozdíl od netopýra – po návratu domů nespal.
Musel jít do postele bez večeře, s tím zvířátkem v ústech
nemohl nic spolknout, takže mu kručelo v žaludku. A netopýří
drápky v krku škrábaly. No vůbec se necítil dobře. Navíc měl
špatné svědomí, protože lhal. Nechtěl přiznat, co se stalo,
a tvrdil rodičům, že je nastydlý. Ale je jasné, že druhý den se
všechno prozradilo. Maminka totiž nahlédla chlapečkovi do
krku, jestli nemá angínu. A náramně se vyděsila, když
uviděla malé černé nožičky a složená blanitá křídla.
A to nebylo všechno – netopýr navečer hvízdl na manžel -
ku a děti. tak se do chlapečkova krku nastěhovalo
netopýrů celkem šest. A všichni se shodli, že lepší obydlí by těžko
hledali a že už tu zůstanou napořád.
rodiče byli zoufalí. Chlapeček jim hubl před očima,
protože jíst mohl jenom v noci, když byli jeho nájemníci na
lovu. A to toho nedokázal sníst mnoho. taky se mu pořád
zvětšovala ústa, jak jimi vylétali a přilétali další netopýři.
„Jestli to takhle půjde dál, bude mít pusu kolem celé
hlavy!“ děsila se maminka.
Po dohodě s tatínkem požádala zvěrolékaře, aby netopýry
odchytil. Jenže se do toho vložili ochránci přírody. Netopýři
jsou zvířata chráněná a nikdo je odnikud vyhánět nebude!
Cože – a to je konec?
Ne, není. Jednomu přírodovědci se nakonec chlapečka
zželelo. Navrhl, aby se rodiče s chlapečkem vypravili do
krápníkové jeskyně. Co kdyby se tam netopýrům zalíbilo? taková
jeskyně je přece jen větší... a pak, krápníky jsou mnohem hezčí
než lidské mandle. A skutečně: netopýři usoudili, že se jim
nová jeskyně zamlouvá víc, a chlapečkova ústa opustili.





50 51





50 51





52 53
A už si ten chlapeček zakrýval pusu?
Ano. Ale musel si ji zakrývat oběma rukama. Protože měl
už nadobro ústa roztažená od ucha k uchu. No, nakonec to
mohlo dopadnout hůř – takhle se zdálo, že se stále usmívá.
Chlapeček  a fixy
byl jeden chlapeček a ten nade všechno miloval barevné
fixy. Měl jich spoustu! A ve všech barvách, červené, modré,
žluté, ale i fialové, růžové a světle a tmavě zelené. těmi
fixkami chlapeček maloval nejdřív jen na papír, potom na
kartony ze starých krabic a pak... no, pak už
maloval, kam ho napadlo. Maloval v kuchyni
nad dřezem, v koupelně na
kachlíčky. Maloval na stěny
pokojů, počmáral omítku domu
a nakonec, když už
nebylo jinde místo, pomaloval
fixkami svůj obličej. A to
neměl dělat! Fixy drží
na kůži převelice
dobře, a chlapeček vypadal
dost podivně. Kolem očí
měl černé kroužky, na čele
červenou vlnovku a na
tvářích zelené hady. Když s ním
šla maminka na procházku, lidé






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.