načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Nezbedníci - Martina Drijverová

Nezbedníci
-15%
sleva

Kniha: Nezbedníci
Autor:

Byli jednou chlapečkové a ti moc a moc zlobili. Jeden lezl do výšek, druhému se nechtělo chodit, jiný pokreslil, co se dalo... úúú, ten si pořád strkal prst do nosu. A co teprve ti ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  179 Kč 152
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7% 96%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 72
Rozměr: 160 x 195 mm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustrovala Markéta Vydrová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 16. 11. 2011
Nakladatelské údaje: Praha, Albatros, 2011
ISBN: 9788000028545
EAN: 9788000028545
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jeden chlapeček tak moc miloval sladkosti, že se přál proměnit se na pouti v mouchu, aby mohl ochutnat všechny dobroty, co jich jen kolem bylo. A přání se mu splnilo! Jenže mouchy kromě mlsání také přenášejí spoustu nemocí. Jiný klučík nerad chodil pěšky. Zdálo se mu, že se dvě nohy rychle unaví a záviděl mravencům a stonožkám. A co se nestalo? Narostlo mu dalších šest nožiček. A co pak teprve s chlapečky, kteří okusovali pastelky, čmárali po všem fixami, trápili zvířátka nebo se šťourali v nose? Co se asi mohlo stát jim a jak jejich příběhy dopadnou? O nich a spoustě dalších vypráví veselá knížka o klučičím zlobení. Vychází v edici Druhé čtení. Příběhy o zlobivých chlapečcích doprovázejí veselé ilustrace M. Vydrové. Pro čtenáře od sedmi let.

Popis nakladatele

Byli jednou chlapečkové a ti moc a moc zlobili. Jeden lezl do výšek, druhému se nechtělo chodit, jiný pokreslil, co se dalo... úúú, ten si pořád strkal prst do nosu. A co teprve ti ostatní! S takovými nezbedníky si rodiče mnohdy nevěděli rady. Ale na kžadého jednou dojde -- uvidíte, že zlobit se nevyplácí!

Další popis

Komu se líbila autorčina knížka Zlobilky o neposlušných holčičkách, rád si přečte i příběhy nezbedných chlapečků. Hrdinou každého krátkého vyprávění je malý rošťák, který si buď děsně vymýšlí, nebo šplhá do výšek, neumí se chovat, okusuje tužky, neustále žvýká či provádí jiné nepravosti. Vtipná, nápaditá i trochu strašidelná vyprávění potěší a pobaví malé čtenáře.


Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Martina Drijverová - další tituly autora:
Tkanička Anička -- Nácvik jemné motoriky Tkanička Anička
Malé věci, velké věci Malé věci, velké věci
Příšerné zlobilky Příšerné zlobilky
Ztracený trpaslík -- Aneb procházka českými a moravskými jeskyněmi Ztracený trpaslík
Posílám ti pohádku Posílám ti pohádku
Příběhy o Rudolfu II. Příběhy o Rudolfu II.
 
Ke knize "Nezbedníci" doporučujeme také:
Příšerní nezbedníci Příšerní nezbedníci
Tatínku, ta se ti povedla Tatínku, ta se ti povedla
Pan Buřtík a pan Špejlička Pan Buřtík a pan Špejlička
Kouzelná třída Kouzelná třída
Kuba nechce číst Kuba nechce číst
Tramvaj plná strašidel Tramvaj plná strašidel
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

46 4 otočila jednou, dvakrát, třikrát... Nakonec byl úplně zkroucený kolem sloupku a navíc visel hlavou dolů. to se mu ta fazole v nosní dírce věru nevyplatila! Cože – a to je konec? Ne, to se ví, že není. Maminka chlapečka začas našla a uvažovala, že ho z pergoly sundá. Jenže to by přetrhala všechny fazolové výhonky, na kterých už visely nádherné lusky. těch by byla škoda! pomyslela si maminka a nechala chlapečka na pergole do konce léta. Na zem se dostal až po sklizni.

A pak už si chlapeček nic do nosu nestrkal?

Ne. Ani do pusy, ani do uší. taky

nejedl fazole, což se dá pocho

pit. Ale získal jiný zvláštní zvyk.

Jakmile uviděl nějakou tyč, už

se kolem ní točil dokolečka. to

ale nikomu nevadilo, a tak mu

to tatínek s maminkou nezaka

zovali.

Chlapeček a netopýři

byl jeden chlapeček a ten si nikdy nezakrýval ústa, když

kýchal, kašlal nebo zíval. Při kašli a kýchání samozřejmě

vystřeloval z pusy bacily. A při zívání mu bylo vidět růžo

vé patro, čípek a krční mandle, což jsou sice věci v ústech

obvyklé, ale na pohled nijak zvlášť pěkné.

rodiče chlapečka neustále napomínali a předváděli mu,

jak je hezké pusu při kašli nebo zívnutí zakrýt dlaní. Ale on

toho nedbal. byl prostě líný ruku zvednout! 4 4

„Do úst ti něco může vlétnout!“

upozorňovala ho často maminka.

ovšem chlapečkovi to nevadilo.

tvářil se jako hrdina a smál se –

kdyby mu prý do pusy vletěla mou

cha, spolkl by ji a hotovo.

Jenže smích ho brzy přešel! Jednou se takhle kvečeru vracel domů kolem staré věže. Protože byl po celodenním běhání unavený a ospalý, pořádně si zívl. A tak se přihodilo, že temný otvor spatřil kolem letící netopýr. Krásná jeskyňka! pomyslel si a šup, vlétl chlapečkovi do úst. Zavěsil se drápky na jednu z chlapečkových mandlí, samozřejmě hlavou dolů, a spokojeně usnul. Chlapeček – na rozdíl od netopýra – po návratu domů nespal. Musel jít do postele bez večeře, s tím zvířátkem v ústech nemohl nic spolknout, takže mu kručelo v žaludku. A netopýří drápky v krku škrábaly. No vůbec se necítil dobře. Navíc měl špatné svědomí, protože lhal. Nechtěl přiznat, co se stalo, a tvrdil rodičům, že je nastydlý. Ale je jasné, že druhý den se všechno prozradilo. Maminka totiž nahlédla chlapečkovi do krku, jestli nemá angínu. A náramně se vyděsila, když uviděla malé černé nožičky a složená blanitá křídla.

A to nebylo všechno – netopýr navečer hvízdl na manžel

ku a děti. tak se do chlapečkova krku nastěhovalo netopý

rů celkem šest. A všichni se shodli, že lepší obydlí by těžko

hledali a že už tu zůstanou napořád.

rodiče byli zoufalí. Chlapeček jim hubl před očima, pro

tože jíst mohl jenom v noci, když byli jeho nájemníci na

lovu. A to toho nedokázal sníst mnoho. taky se mu pořád

zvětšovala ústa, jak jimi vylétali a přilétali další netopýři.

„Jestli to takhle půjde dál, bude mít pusu kolem celé hla

vy!“ děsila se maminka.

Po dohodě s tatínkem požádala zvěrolékaře, aby netopýry

odchytil. Jenže se do toho vložili ochránci přírody. Netopýři

jsou zvířata chráněná a nikdo je odnikud vyhánět nebude!

Cože – a to je konec?

Ne, není. Jednomu přírodovědci se nakonec chlapečka zžele

lo. Navrhl, aby se rodiče s chlapečkem vypravili do krápníko

vé jeskyně. Co kdyby se tam netopýrům zalíbilo? taková jes

kyně je přece jen větší... a pak, krápníky jsou mnohem hezčí

než lidské mandle. A skutečně: netopýři usoudili, že se jim

nová jeskyně zamlouvá víc, a chlapečkova ústa opustili. 4 4

„Do úst ti něco může vlétnout!“

upozorňovala ho často maminka.

ovšem chlapečkovi to nevadilo.

tvářil se jako hrdina a smál se –

kdyby mu prý do pusy vletěla mou

cha, spolkl by ji a hotovo.

Jenže smích ho brzy přešel! Jednou se takhle kvečeru vracel domů kolem staré věže. Protože byl po celodenním běhání unavený a ospalý, pořádně si zívl. A tak se přihodilo, že temný otvor spatřil kolem letící netopýr. Krásná jeskyňka! pomyslel si a šup, vlétl chlapečkovi do úst. Zavěsil se drápky na jednu z chlapečkových mandlí, samozřejmě hlavou dolů, a spokojeně usnul. Chlapeček – na rozdíl od netopýra – po návratu domů nespal. Musel jít do postele bez večeře, s tím zvířátkem v ústech nemohl nic spolknout, takže mu kručelo v žaludku. A netopýří drápky v krku škrábaly. No vůbec se necítil dobře. Navíc měl špatné svědomí, protože lhal. Nechtěl přiznat, co se stalo, a tvrdil rodičům, že je nastydlý. Ale je jasné, že druhý den se všechno prozradilo. Maminka totiž nahlédla chlapečkovi do krku, jestli nemá angínu. A náramně se vyděsila, když uviděla malé černé nožičky a složená blanitá křídla.

A to nebylo všechno – netopýr navečer hvízdl na manžel

ku a děti. tak se do chlapečkova krku nastěhovalo netopý

rů celkem šest. A všichni se shodli, že lepší obydlí by těžko

hledali a že už tu zůstanou napořád.

rodiče byli zoufalí. Chlapeček jim hubl před očima, pro

tože jíst mohl jenom v noci, když byli jeho nájemníci na

lovu. A to toho nedokázal sníst mnoho. taky se mu pořád

zvětšovala ústa, jak jimi vylétali a přilétali další netopýři.

„Jestli to takhle půjde dál, bude mít pusu kolem celé hla

vy!“ děsila se maminka.

Po dohodě s tatínkem požádala zvěrolékaře, aby netopýry

odchytil. Jenže se do toho vložili ochránci přírody. Netopýři

jsou zvířata chráněná a nikdo je odnikud vyhánět nebude!

Cože – a to je konec?

Ne, není. Jednomu přírodovědci se nakonec chlapečka zžele

lo. Navrhl, aby se rodiče s chlapečkem vypravili do krápníko

vé jeskyně. Co kdyby se tam netopýrům zalíbilo? taková jes

kyně je přece jen větší... a pak, krápníky jsou mnohem hezčí

než lidské mandle. A skutečně: netopýři usoudili, že se jim

nová jeskyně zamlouvá víc, a chlapečkova ústa opustili. 50 51 50 51 53 A už si ten chlapeček zakrýval pusu? Ano. Ale musel si ji zakrývat oběma rukama. Protože měl už nadobro ústa roztažená od ucha k uchu. No, nakonec to mohlo dopadnout hůř – takhle se zdálo, že se stále usmívá.

Chlapeček a fixy

byl jeden chlapeček a ten nade všechno miloval barevné

fixy. Měl jich spoustu! A ve všech barvách, červené, modré,

žluté, ale i fialové, růžové a světle a tmavě zelené. těmi fixka

mi chlapeček maloval nejdřív jen na papír, potom na karto

ny ze starých krabic a pak... no, pak už malo

val, kam ho napadlo. Maloval v kuchyni

nad dřezem, v koupelně na kach

líčky. Maloval na stěny poko

jů, počmáral omítku domu

a nakonec, když už neby

lo jinde místo, pomaloval

fixkami svůj obličej. A to

neměl dělat! Fixy drží

na kůži převelice dob

ře, a chlapeček vypadal

dost podivně. Kolem očí

měl černé kroužky, na čele

červenou vlnovku a na tvá

řích zelené hady. Když s ním

šla maminka na procházku, lidé



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist