načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Nevycházej po setmění - Helene Turstenová

  > > > > Nevycházej po setmění  

Kniha: Nevycházej po setmění
Autor:

Devítiletá Amelie se chystá na průvod svaté Lucie a potřebuje se jen zastavit doma pro zapomenutý kostým. Do školy se už ale nevrátí, najde se jen její mobil, vyzvánějící v ...
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  311
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  349 Kč
11%
naše sleva
10,4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2017-10-03
Počet stran: 328
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 317 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Vendula Nováková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-40
ISBN: 9788026709428
EAN: 9788026709428
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Devítiletá Amelie se chystá na průvod svaté Lucie a potřebuje se jen zastavit doma pro zapomenutý kostým. Do školy se už ale nevrátí, najde se jen její mobil, vyzvánějící v kontejneru, a po dívce jako by se slehla zem. Neuplynou ani dva měsíce a v poklidném malém městečku Strömstad se ztratí další dítě – tentokrát je to malý chlapec Viggo. Je možné, že v okolí začal řádit pedofil? Netrvá však dlouho a nedaleko se najde zavražděný policista a poté dojde i ke žhářskému útoku, během něhož zemře nejbohatší a nejrozporuplnější obyvatel městečka Olof Sjöberg. Mají spolu všechny tyhle případy něco společného, nebo je prudký nárůst kriminality jen náhoda? To musí vyřešit Embla se svým týmem spolupracovníků.

Kniha je zařazena v kategoriích
Helene Turstenová - další tituly autora:
Ohnivý tanec Ohnivý tanec
Turstenová, Helene
Cena: 195 Kč
Záludná síť Záludná síť
Turstenová, Helene
Cena: 222 Kč
Vrah v temnotě Vrah v temnotě
Turstenová, Helene
Cena: 222 Kč
Pod ochranou stínů Pod ochranou stínů
Turstenová, Helene
Cena: 222 Kč
Záludná síť Záludná síť
Turstenová, Helene
Cena: 133 Kč
Pod ochranou stínů Pod ochranou stínů
Turstenová, Helene
Cena: 133 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Srdce jí P rudce bušilo a  žaludek se nervózně
svíral. Posledních deset minut vyučovací hodiny byla
Amelie jako na trní. Jakmile zazvonilo, vystřelila ze židle
a vyřítila se s Tuvou v těsném závěsu na chodbu.
„Doprovodím tě na autobus!“ zavolala Tuva.
Dívky na sebe hodily bundy a  letěly k  východu. Na
schodech se zastavily, zapnuly se a  nasadily si čepice.
Venku už byla tma a  od moře silně foukal ledový vítr.
A ještě k tomu se spustil prudký liják. Do Vánoc zbývaly
dva týdny a  nespadla ještě ani vločka. Příšerná otrava!
pomyslela si Amelie. Nejraději by se otočila a vrátila se ke
spolužákům, ale musela si zajet domů pro zapomenutou
košili a světýlko na slavnost svaté Lucie.
Hudebkářka jim nařídila, že musí být na posledním
nácviku před vánoční besídkou a průvodem svaté Lucie
všichni už převlečení, aby to bylo jako doopravdy. Říkala
tomu generálka.
Ráno panoval doma hrozný zmatek. Julien byl jako
obvykle rozespalý a odmítal jít do školky. Máma ho musela
dlouze přemlouvat a přesvědčovat, než se konečně oblékl.
Vybíhali z domu s pořádným zpožděním. V tom spěchu
zapomněli tašku s jejími věcmi na podlaze v předsíni.
7
První část — Prosinec





Amelie měla průkazku na autobus, protože už
nechtěla odpoledne chodit do družiny. Ze školy to měla domů
do Önnarödu jen jednu zastávku, ale jít pěšky po úzké
silnici bylo potmě nebezpečné. I  když měla na botách
i rukávech bundy odrazky, maminka trvala na tom, aby
jezdila autobusem. Tuva bydlela kousek od školy a žádnou
průkazku nepotřebovala. Dívky byly nejlepší kamarádky
a chodily spolu do třetí třídy. Amelii bude za dva měsíce
a tři dny deset a družina byla podle ní pro mrňata. Tuva
s ní byla zajedno, i když oslaví desáté narozeniny teprve
pátého května.
Dívky zaslechly, jak autobus zajíždí k zastávce. Anebo
snad už odjížděl?
„Počkejte!“ křičely.
Utíkaly dolů z kopce, seč jim síly stačily, ale zahlédly
už jen, jak se červená zadní světla autobusu vzdalují po
silnici. Další autobus jede až za dvacet minut. Do prčic!
Za půl hodiny musí být zpátky ve škole!
Dívky zůstaly chvilku stát u prázdného přístřešku na
zastávce, aby se po tom sprintu vydýchaly. Asi jí nezbude
než si pro věci domů zaběhnout, zabere to jen deset minut.
Jenže v tom případě promoknu až na kůži, pomyslela si
Amelie. V tu chvíli uslyšely povědomé bručení motoru.
Kristoffer! Byl s Tuvou nějak příbuzný, Amelie ne vě -
děla přesně jak, ale už několikrát je svezl svým podo
mácku upraveným náklaďáčkem. I když on vlastně tvrdil, že
se to jmenuje pick-up.
Tuva se odhodlaně postavila ke kraji silnice a začala na
vozidlo, které se k nim pomalu blížilo, zuřivě mávat.
Amelie se rozbušilo srdce ještě víc, když Kristoffer zastavil.
Stáhl okénko a tázavě se na ně podíval. Z reproduktorů
dunělo hlasité rockabilly a odráželo se od stěn přístřešku.
„Ahoj! Nesvezl bys Amelii? Ujel jí autobus... Svezeš
ji? Prosííím!“
Přikývl a  Amelie rychle přeběhla na druhou stranu
vozidla. Vesele Tuvě zamávala, otevřela dveře a naskočila.
Ulehčeně vydechla a  zabořila se do měkkého sedadla.
Bílé kožené sedačky, paráda. Kristofferův náklaďáček, ne,
vlastně pick-up, byl super. Pro Kristoffera bylo důležité,
aby se autům říkalo správně. U  čelního skla se houpal
vonný stromeček a příjemně voněl. Anebo to možná voněl
vlasový gel, kterým si Kristoffer tužil dlouhou vyčesanou
ofinu. Tuva tomu říkala elvisovská vlna. Podle ní to byl
super účes, ale Amelii se zase tolik nezamlouval. Líbili
se jí One Direction a nikdo z kapely takový účes neměl.
Kristoffer měl na sobě mikinu s kapucí, celou flekatou od
oleje a jiné špíny. Džíny také špinavé. Amelie věděla, že
Kristoffer se svým tátou opravuje auta.
Pick-up se rozjel a  Amelie Tuvě ještě jednou vesele
zamávala.
„Máme nácvik na Lucii a  musíme už být oblečené
v  košilích jako družičky. Ale ozdobné řetězy ještě mít
nemusíme, ty až zítra. Vánoční besídka, chápeš. Přijdou se
na nás podívat všichni rodiče. Já a Tuva jdeme v průvodu.
Celou dobu zpíváme a mrňata z první a druhé třídy dělají
ovce a pastevce a my jsme andělé a...“ Amelie
brebentila a brebentila. Kristoffera trochu znala, ale i když ji už
mnohokrát v pick-upu svezl, ještě nikdy s ním nebyla
o samotě. Vždycky s ní jela Tuva. Ale Kristoffer se choval zcela
jako obvykle. A ona možná tolik povídala proto, že věděla,
že jí Kristoffer stejně neodpoví. Moc toho nenamluvil.
Vlastně nemluvil skoro vůbec. Ale byl hodný. Například
teď ji přece veze domů. Pohodlně se na sedadle uvelebila
s klidným vědomím, že se do školy stihne vrátit včas.
helene turstenová / nevycházej po setmeˇní8 / 9





Když Maria odpoledne přišla Juliena vyzvednout ze
školky, bylo s  ním stejně těžké pořízení jako ráno. Teď
pro změnu naprosto odmítal jet domů, protože s Maltem
právě něco stavěl z  lega a  rozhodně to nemohlo počkat
do druhého dne. Maria ho všemožně přemlouvala a na -
konec se ho pokoušela obléct násilím. Cítila, jak jí po
zádech stéká pot. Pětiletý Julien byl přetažený a naštvaný.
Prý období vzdoru, no jasně. Ten kluk vzdoruje, co se
narodil, pomyslela si Maria naštvaně. Odevzdaně se
podívala na učitelku, která s nimi zůstala v jinak prázdné
šatně. Společnými silami se jim nakonec podařilo navléct
chlapci bundu a obout boty, nepromokavé kalhoty si vzít
odmítl. Cestou k autu samozřejmě spadl do velké louže.
Džíny si úplně promočil a opět začal fňukat.
„Jenom vyzvedneme Amelii a  jedeme hned domů.
Udě lám vám kakao se šlehačkou a vytáhneme z mrazáku
skořicové šneky. To si po takovémhle dni všichni
zasloužíme, ne?“
Dala mu pusu na čelo a usadila ho do auta. Pás
u dětské sedačky samozřejmě nešel zapnout. Dnes se prostě
musí všechno kazit! Trochu si vydechla, teprve když
usedla za volant. Do školy, kam chodila Amelie, to bylo naštěstí
jen pár minut cesty. Maria už se na kakao a skořicového
šneka sama těšila.
Maria tázavě těkala pohledem mezi Tuvou a  učitelkou
hudební výchovy Therese Janssonovou. Ve školní aule, kde
se měla besídka odehrávat, zůstaly jen ony tři.
Z rozsvíceného stromečku v rohu se linula výrazná vůně smůly.
Větve se prohýbaly pod spoustou ozdob, které na ně děti
navěsi ly.
„Ona se nevrátila?“
„Ne. Volala jsem jí asi tisíckrát. Nezvedá to,“ řekla
Tu v a .
„Také jsem se jí snažila volat. Na mobil i k vám domů
na pevnou linku. Ale měla jsem plné ruce práce
s nácvikem...“
Učitelka se zatvářila omluvně a  nervózně polkla.
Posunula si brýle s  velkými obroučkami z  rohoviny ke
kořeni nosu a Maria si všimla, že se jí chvěje ruka. Taky
má strach, pomyslela si Maria.
„Amelie by nikdy nácvik nevynechala,“ prohlásila.
„To rozhodně ne. A  opravdu se moc těšila, že bude
zpívat sólo v Betlémské hvězdě,“ souhlasila učitelka.
„Amelie je vždycky na příjmu,“ dodala rozhodně Tuva.
Má pravdu, Amelie vždycky telefon zvedá, pomyslela
si Maria a její strach se stupňoval.
„Tuvo, odvezu tě domů,“ vyhrkla.
„Mohla byste mi zavolat, až ji najdete? Nevadí, když
bude pozdě,“ vypravila ze sebe učitelka nervózně.
„Samozřejmě.“
Maria už byla na cestě k autu.
Prohledali dům i zahradu. Julien nadšeně pobíhal kolem
a pomáhal, znal všechny skrýše, protože hra na schová -
vanou patřila k jeho nejoblíbenějším. Sestru však nikde
nenašel.
Ve dřezu ležela slupka od banánu a na kuchyňské lince
stála sklenice s trochou mléka na dně. Než Amelie vyběhla
z bytu, zašla se vyčurat, ale ve spěchu po sobě zapomněla
spláchnout. Igelitku s družičkovskou košilí a světýlkem na
baterky nemohla Maria nikde najít. Dcera tedy dorazila
domů, vzala si něco k jídlu, došla si na záchod, popadla tašku
a zase vyběhla ven do tmy a nečasu. Kam se poděla pak?
helene turstenová / nevycházej po setmeˇní10 / 11





Maria bezmyšlenkovitě nachystala synovi kakao a  roz -
mrazila v mikrovlnce slíbeného šneka. Julien se spokojeně
pustil do jídla a ona mezitím obvolala všechny, u koho by
snad Amelie mohla být. Nikdo ji neviděl ani s ní nemluvil.
V pravidelných intervalech volala dceři na mobil,
vyzvánělo to, ale nikdo to nezvedal. Jak správně říkala Tuva,
Amelie telefon vždycky zvedala, byla na svůj nový mobil
tak pyšná a měla z něj takovou radost.
Marii se úzkostí sevřelo hrdlo. Chvilku trvalo, než se
dala natolik dohromady, aby zavolala tchyni.
Roztřesenými prsty navolila číslo. Ozval se klidný hlas Iris Holmové,
Maria už se neudržela a propukla v pláč. Plakala
především úlevou, že zastihla Iris doma, tchyně jí vždycky byla
oporou. Mezi záchvaty pláče ze sebe Maria vypravila, že
se Amelie ztratila. Poprosila Iris, jestli by nepohlídala
Juliena, ona se vydá prohledat okolí.
„Volala jsi Johannesovi?“
To bylo první, na co se Iris zeptala, když překročila
práh bytu.
„Ne, ale obvolala jsem všechny ostatní, kteří připadají
v úvahu. Nechci ho strašit. Odtamtud stejně nemůže nic
udělat,“ odpověděla Maria.
„To je samozřejmě pravda... Jestli ji do hodiny
nenajdeš, zavoláme policii.“
Tchyně v těžkých situacích nikdy neztrácela rozvahu
a  klid, ať už se to týkalo práce, nebo soukromí. Za půl
roku měla odejít do důchodu, ale stále pracovala na plný
úvazek jako knihovnice. Jemně vzala Marii do náruče
a bez dalšího vyptávání ji objala. Snacha postupně přestala
vzlykat a Iris ji pohladila po tváři.
„No tak. Běž najít Amelii,“ vyzvala ji.
Chvilku nato vyběhla Maria do tmy a lijáku. Měla na
sobě pláštěnku a  vybavila se silnou baterkou. Rázným
krokem se vydala po levé straně silnice. Celou dobu svítila
na krajnici a  dolů do příkopu. Lilo jako z  konve a  vítr
zesílil, stěží vůbec něco viděla. Došla necelý kilometr ke
škole a nevšimla si ničeho zvláštního. Přibližně každých
pět minut Amelii volala, ale bez odezvy.
Najednou ji něco napadlo. Zastavila se a  vyhledala
na mobilu nedávno pořízenou dceřinu fotografii; Amelie
se na ní usmívala, oči jí šťastně zářily a ofinu měla
sepnutou novou sponkou. Snímek její krásné dcery ji opět
přiměl k  pláči. Slzy se mísily s  kapkami deště, který jí
bičoval obličej. Rozechvělými prsty zveřejnila fotografii
na Facebooku s prosbou, aby se ozval kdokoli, kdo dívku
na fotce viděl dnes po patnácté hodině odpolední.
Na zpáteční cestě míjela kontejnery s  tříděným
odpadem, které stály pár set metrů od autobusové
zastávky. Mechanicky navolila ze seznamu Ameliino jméno
a s bušícím srdcem čekala na vyzváněcí tón. Panebože,
prosím, ať mi to zvedne! Panebože... Odkudsi z kontejnerů
se slabě ozval refrén Rolniček a vytrhl Marii z její tiché
mod l itby. Amelie si tuto vyzváněcí melodii stáhla před
několika týdny, aby sobě i  okolnímu světu připomněla,
že se blíží Vánoce.
„Amelie! Amelie! Kde jsi?“
Hlas jí při volání přeskočil. Utíkala k řadě kontejnerů,
srdce jí tlouklo jako splašené. Po několika vteřinách
zjistila, že vánoční melodie se ozývá z nejbližšího kontejneru.
Když otevřela víko, zvuk zesílil. Škvíra byla příliš úzká na
to, aby do ní mohla strčit hlavu, ale posvítila si dovnitř
baterkou. Odpad zjevně nedávno vyvezli, protože
kontejner byl prázdný a vyzvánění se úporně odráželo od stěn.
helene turstenová / nevycházej po setmeˇní12 / 13






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist