

sleva
Kniha:
Nevlastní
Autor:
Petr Hruška

Nakladatelství: | » ARGO |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2017 |
Počet stran: | 52 |
Rozměr: | 17 cm |
Úprava: | ilustrace |
Vydání: | První vydání |
Skupina třídění: | Česká poezie |
Jazyk: | česky |
Vazba: | kniha, brožovaná vazba |
Novinka týdne: | 2017-20 |
Datum vydání: | 11.05.2017 |
ISBN: | 9788025721438 |
EAN: | 9788025721438 |
Adam je jakýmsi předobrazem nevlastního syna Petra Hrušky a s jeho básnickou tvorbou a bytím je již neodlučitelně spjatý. Zjevuje se mu nejen v dětských vzpomínkách, ale i v současném světě, kde už je dospělým člověkem s klady a zápory, v básníkově podání pak spíše tragikomickou postavou, která se neumí bránit a vzdorovat dnešní rozbouřené atmosféře, nerozumí jí a proto radějí klopýtá k poslednímu stolu v zastrčené ostravské hospodě. Přes všechny neúspěchy se ale Adam nevzdává, snaží se porvat s nepřízní osudu a bojovat o své malé místo v nekonečném prostoru mezilidských vztahů. V Hruškových metaforách se Adam podobá lidem, kteří sice přespávají v "prázdné barabizně podzimu", ale i přes své zřetelné outsiderství a pocity tupé marnosti se stále pokoušejí navázat kontakt s něčím, co by alespoň vzdáleně připomínalo prostou hodnotu života. A i když právě teď Adam není v těsné autorově blízkosti, je pro něho přítomen neustále. Navzdory ubíhajícímu času se vynořuje z jeho poznámek jako "trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý," který "postává neohrabaně někde poblíž. // Najednou tu je." Soubor veršů současného výrazného českého básníka je neobvyklým portrétem postavy, která téměř již třicet let vstupuje do jeho poezie.
Sbírka Petra Hrušky je v mnohém mimořádná. Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa jako podivná výčitka, lítost i výzva. Hořce a ironicky označován jako "samozřejmě nevlastní". Kdo to sakra je a proč se tak umanutě vrací, provázen vždy groteskním nezdarem i vzdorem... Ztělesňuje nějaké naše špatné svědomí, samu bídu netečné existence nebo nekončící vůli člověka udělat něco, co jej dostane do blízkosti kohosi druhého? Té v pravém slova smyslu okrajové postavě náhle patří celá knížka.