načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Nevíte, co jíte -- Jak vás klame potravinářský průmysl – Petr Fořt; Ivan Mach

Nevíte, co jíte -- Jak vás klame potravinářský průmysl
-15%
sleva

Kniha: Nevíte, co jíte
Autor: Petr Fořt; Ivan Mach
Podtitul: Jak vás klame potravinářský průmysl

Autoři v knize vysvětlují skutečnou podstatu vlivu cukrů, tuků a soli na naše zdraví. Dozvíte se, co opravdu jíme a jak můžeme jíst zdravě, jak se vyznat v odborných doporučeních týkajících se stravování i jak výrobci potravin a s nimi ... (celý popis)
Titul je na partnerském skladu >50ks - doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  349 Kč 297
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma TIŠTĚNÁ
KNIHA

hodnoceni - 73.2%hodnoceni - 73.2%hodnoceni - 73.2%hodnoceni - 73.2%hodnoceni - 73.2% 80%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 264
Rozměr: 167 x 225 mm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Hygiena. Lidské zdraví
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 14. 10. 2014
Nakladatelské údaje: Brno, BizBooks, 2014
ISBN: 9788026502746
EAN: 9788026502746
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autoři v knize vysvětlují skutečnou podstatu vlivu cukrů, tuků a soli na naše zdraví. Dozvíte se, co opravdu jíme a jak můžeme jíst zdravě, jak se vyznat v odborných doporučeních týkajících se stravování i jak výrobci potravin a s nimi spolupracující věda lžou a záměrně bagatelizují či zastírají problémy, které aktuální potraviny přinášejí. Co jsou to tuky? Co se skrývá za jejich strukturou? Co jsou to cukry? Nejsou náhodou zbytečné? Sůl nad zlato, aneb od pohádky k realitě Šokující (ne)možnosti, související s použitím soli.

Popis nakladatele

Jak na vás působí reklamy na dětské sladkosti a k nim přidané hračky?. Do některých fast food restaurací chtějí děti pro hračky, které k jídlu dostanou, vůbec ne pro jídlo. Ale – jde vůbec o jídlo vhodné pro děti? Tento fakt je jedním z důvodů, proč se odborníci na výživu Petr Fořt a Ivan Mach rozhodli formulovat skutečně etickou, i když písemnou, reklamu na kvalitní zdravou výživu. Čekejte explozi nečekaných informací směrem k vašemu rozumu. Podívejte se na zoubek tomu, co vkládáte do svých úst. Autoři v knize vysvětlují skutečnou podstatu vlivu cukrů, tuků a soli na naše zdraví. Dozvíte se, co opravdu jíme a jak můžeme jíst zdravě, jak se vyznat v odborných doporučeních týkajících se stravování i jak výrobci potravin a s nimi spolupracující věda lžou a záměrně bagatelizují či zastírají problémy, které aktuální potraviny přinášejí. Kniha je přehledně rozdělena do tří částí: Co jsou to tuky? Co se skrývá za jejich strukturou? Co jsou „hodné“ a co „škodlivé“ tuky, kolik jich můžete a kolik musíte jíst, kolik bychom jich mohli sníst, aniž bychom riskovali vážné poškození zdraví. Co jsou to cukry? Nejsou náhodou zbytečné? Ono nejde jen o cukr, ale o pestrou škálu sacharidů, jejichž účinky jsou často obtížně předvídatelné. Sůl nad zlato, aneb od pohádky k realitě Šokující (ne)možnosti, související s použitím soli. (jak vás klame potravinářský průmysl)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Petr Fořt; Ivan Mach - další tituly autora:
Tak co mám jíst? Tak co mám jíst?
Technické kreslení Technické kreslení
Aby nám všem chutnalo Aby nám všem chutnalo
AutoCAD 2014: Učebnice AutoCAD 2014: Učebnice
 (e-book)
Nevíte, co jíte Nevíte, co jíte
 (e-book)
Moje BIO pochoutky -- 50 nejchutnějších receptů Moje BIO pochoutky
 (e-book)
Výživa pro fitness a kulturistiku Výživa pro fitness a kulturistiku
 (e-book)
Doplňky stravy -- Jaké si vybrat při sportu i v každodenním životě Doplňky stravy
Sportovní výživa do kapsy -- nejen pro fitness a kulturistiku Sportovní výživa do kapsy
 (e-book)
Sportovní výživa do kapsy -- nejen pro fitness a kulturistiku Sportovní výživa do kapsy
 (e-book)
K čemu jsou diety? K čemu jsou diety?
 (e-book)
Aby dětem chutnalo Aby dětem chutnalo
 
Ke knize "Nevíte, co jíte -- Jak vás klame potravinářský průmysl" doporučujeme také:
K čemu jsou diety? - A mnoho dalšího o správném jídle a cvičení K čemu jsou diety?
Aby dětem chutnalo - Současná výživa pro kojence, batolata a děti předškolního věku Aby dětem chutnalo
Jak přežít dobu jedovou? Jak přežít dobu jedovou?
Doba jedová Doba jedová
Výživa pro maximální sportovní výkon -- Správně načasovaný jídelníček Výživa pro maximální sportovní výkon
Výživa pro fitness a kulturistiku Výživa pro fitness a kulturistiku
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Cukry

Motto: Pro větší srozumitelnost se kapitola jmenuje

Cukry, ale jde nám o sacharidy, které jsou buď

komplexní (škroby), nebo jednoduché (již zmíněné

cukry). Sacharidy jsou skupinou látek tvořících

významný zdroj živin. Nikoli však natolik významný,

jak se stále traduje. Naopak, mohou být z hlediska

zdraví živinami rozporuplnými.


32 Nevíte, co jíte

Cukry

O čem to bude? Potřebujeme ve stravě sacharidy? Prý jsou nezbytné. Nakolik je to však skutečně pravda? Škroby ano, cukry ne? Dost možná. Není totiž škrob jako škrob a cukr jako cukr.

A co to vlastně je glykemický index, glykemická nálož a inzulinový index?

Jsou viníkem diabetu sacharidy, nebo cukry? Existuje nesnášenlivost sacharidů? Spíše ano.

Kolik sacharidů je tedy nutných a  kolik z  toho cukrů  – pokud vůbec nějaké? A co sacharidy a cukry v redukčních dietách – málo, nebo hodně? Cukry v módních potravinách (limonády, džusy, některé druhy bonbonů, zmrzliny...) – pryč s nimi? Až na výjimky ano.

Lepek – je to umělý problém, nebo důsledek nadměrné konzumace pšenice? A vůbec pšenice – jde o návykovou potravinu? Zdá se, že ano.

Doporučení

 Sacharidy jsou ve výživě nezbytné. To je pravda, ale jen v  omezeném

množství, které je výrazně nižší než dosud doporučované.

 Cukry (jednoduché sacharidy) nejsou až na nepatrné výjimky ve výživě

člověka nutné vůbec!

 Jednoduché cukry jsou návykové.

 Pšeničné produkty jsou návykové.

 Ve výživě dětí převažují cukry, protože se to naprosto neoprávněně po

važuje za normální, pokud ne za správné. Ale normální to opravdu není!

 Rozpustná i nerozpustná vláknina je ve výživě člověka nezbytná. Nezna

mená to, že vaše strava bude obsahovat víc než 30 g vlákniny za den. Způ

sobilo by to nevhodné ztráty některých mikroživin, především stopových

prvků.

 Konzumace sacharidů včetně malého množství cukrů není přímou příči

nou cukrovky (diabetu 2. typu).

 Je mimořádně důležité omezovat příjem sacharidů a  především cukrů

v průběhu těhotenství.

 Konzumace ovoce nepotlačí chuť k jídlu. Výjimkou jsou avokádo a ořechy.


33

Cukry

Jak vás klame potravinářský průmysl

 Nízkosacharidová strava je vhodným řešením při rozhodování o celoživot

ním zdravém výživovém stylu.

 Existuje reálné riziko skryté nesnášenlivosti lepku. Nejde o  nějaký „další

výmysl“ senzacechtivých médií a ziskuchtivých poradců pro výživu.

Kdo moc sladí, tloustne.

Je to pravda?

Největším hříchem ve výživě a stravování nejsou cukry, jak se obecně soudí. Opravdovým hříchem je nepravidelnost, „nesystémovost“ přítoku energie do těla, která přispívá k paradoxnímu fyziologickému hladovění. To se stane, když jíme nikoli podle fyziologické potřeby, tedy v době, kdy potřebujeme energii doplnit, ale podle příležitosti a obvykle zcela náhodně. Dalším důvodem je nedostatek pohybu, vedoucí ke ztrátě svalové hmoty, a neurovnaný, nahodilý přísun všech živin.

Že si občas dáme cukr, tedy „něco sladkého“, je jen logické  – vždyť máme citlivé receptory, které mozku signalizují případný nedostatek cukru (glukózy) v  krvi jako univerzálního energetického nosiče, na který „jede“ mozek a samozřejmě i svaly. Hřích a z hlediska výživy hrubá dietní chyba je dopustit, aby hladina cukru v krvi náhodně „skákala“, jak se jí (nebo spíše nám) zamane. Časem totiž organismus nerozezná, zda máme v „palivovém potrubí lidského stroje“ dostatek či nedostatek sacharidového pohonu. Když se adaptační schopnost těla na velmi nerovnoměrný příjem cukru vyčerpá, může stoupnout hladina glukózy (krevního cukru) trvale a případně se držet na zdravotně rizikové zvýšené hodnotě. Vzniká situace zvaná prediabetes. Ten je prvním krokem k  obávanému civilizačnímu nemocnění  – diabetu (cukrovce) 2. typu. Nezneužívejme zásoby energie Moderní obezitologie podle mého názoru chybuje, když důsledně netrvá na pravidelné fyzické aktivitě pacienta. Její problém je v tom, že ani nemůže  – na využití pohybu jako přirozeného regulátoru metabolismu a  s  ním

IM


34 Nevíte, co jíte

Cukry

spojených procesů látkové přeměny, energetické bilance a  hormonálních dějů nemá „nástroje“. Učí tedy s  pomocí různých „skládaček a  brožur“ obézní pacienty takto:

Raději uberte z  jídelníčku krajíc chleba, ve kterém je celých 100 kcal, vždyť je to (energeticky) asi totéž, jako byste za půl hodiny cvičení spálili 10 g tělesného tuku. A když si (občas) dáte nějakou sladkou dobrotu, tak si zase uberte trochu z jiného jídla, vždyť vám to kaloricky vyjde na stejno.

Individuálně přiměřený příjem energie, resp. sacharidů a tuků, je v tomto pojetí nadřazen potřebě svalové práce, kterou máme geneticky zakotvenou. Ostatně na nerovnoměrnost příjmu energie (během období hladu) jsme si během historického vývoje museli zvyknout a  adaptovat se na ni tvorbou energetických zásob. Jinak bychom během hladomorů vymřeli. Tento dar ovšem nesmíme zneužívat tím, že se pod tlakem moderní civilizace přestaneme hýbat. Pak je tato adaptace bezúčelná a nefunkční a zákonitě vede k obezitě (proto je civilizační chorobou). Každý hubneme jinak Lifestylové časopisy informují o  různých dietách, které pomohly slavným osobnostem. Třeba tím, že někdo z nich omezil tu sacharidy, tu tuky, jindy zase příjem energie. Ale kde je pohyb a cvičení? Zmíněné „diety“ popírají skutečnost, kterou si cvičící lidé uvědomují: každý hubneme jinak. Dnes už víme jak díky spoluautorovi Petru Fořtovi, zakladateli komplexní nutriční typologie, jejíž principy umožňují předem (nikoli obecně, ale u konkrétního klienta) nastavit a  optimalizovat funkční, individuální nástroj, jímž je kombinace výživa – pohyb (cvičení).

Strávník by si měl v případě příjmu sacharidů umět racionálně dávkovat energii, a to podle svých individuálních potřeb. I diabetolog nastavuje pacientovi individuálně tzv. sacharidové jednotky. Je jasné, že ve specifických případech je vhodné ihned po cvičení nebo jiné svalové zátěži doplnit zátěží vyčerpané palivo (glykogen), to znamená konzumovat energetické sacharidy ve směsi se „stavebními“ bílkovinami. To je mechanismus, který je fyziologicky nadřazen (nouzovému) ukládání energie do tukové zásoby. Organismus raději než po tuku sahá po glykogenu jako pohotovém zdroji energie k pokrytí momentální energetické potřeby.


35

Cukry

Jak vás klame potravinářský průmysl

Přirovnejme lidský organismus k automobilu. My řidiči přece nečekáme, až nám dojde benzín. Moderní automobily mají kontrolku poklesu množství paliva  – když červeně bliká, raději dotankujeme palivo, než abychom zůstali někde stát. Lidský stroj se však nemůže zastavit jako auto. Proto si buduje vysoce udržitelné, dalo by se říci téměř nedotknutelné zásoby energie, jimiž jsou tukové tkáně. Ti, kteří ve svých svalech „nepracují“ s glykogenem (často o něm ani nevědí), nejvíce trpí chutěmi na sladké, ale takto přijatý cukr se nemá kam uložit, takže si z něj tělo nutně vytvoří tukovou zásobu. Ta pro něj znamená „železnou“ rezervu. Hormony v akci Organismus je velmi inteligentní díky schopnosti udržet stálé vnitřní prostředí za často velmi specifických životních podmínek. Disponuje jakýmsi záchranným mechanismem, kterým jsou hormony: tak například v případě, že příjem energie je nadměrný, vytvoří se více zásobního tuku. Tuková tkáň v  tu chvíli vytvoří „ochranný“ hormon sytosti zvaný leptin, který mozku signalizuje – už mám energie dost, tvůj majitel musí přestat jíst! Hormon sytosti – leptin – je oním působkem, jehož objev znamenal senzaci – vždyť jeho užíváním v podobě léku by možná šlo omezit závislost na nadbytečném příjmu energie a tím bychom mohli radikálně snížit výskyt obezity! Nadšení pominulo, když se ukázalo, že s  funkčností tohoto hormonu, pokud jde o  regulaci sytosti, je to problematické (podobně jako u  někoho přestává působit inzulin, mohou být tkáně rezistentní i na leptin). Tuk je metabolicky aktivní „orgán“ Není tomu zas až tak dlouho, co odborníci věřili, že tělesný tuk tvoří metabolicky pasivní místa v těle, vhodná leda tak ke skladování energie. Věříme, že přibíráme na váze tím, že tukové buňky se zvětšují, když je nadbytek energie, nebo se dokonce zvyšuje jejich počet, a redukci tuku si při hubnutí vykládáme jako pokles velikosti či počtu tukových buněk.

V průběhu doby se však objevilo zcela nové chápání tukové tkáně, které tyto domněnky vyvrací. Tuk, resp. útrobní tuková tkáň, je klasifikován jako největší endokrinní orgán těla. Adipocyty, tj. tukové buňky, uvolňují hormony, které putují po těle a mají signální funkci vůči kosternímu svalstvu,


36 Nevíte, co jíte

Cukry

slinivce, játrům, srdci, nadledvinám a  centrálnímu nervovému systému. U lidí s nadbytkem tuku v těle uvolňují adipocyty určité faktory, které mohou způsobit, nebo dokonce umocnit poruchy metabolismu. Prokletí vyspělé populace Obézních lidí je v současnosti mnoho a obezita vytváří faktory, které vyvolávají chronické záněty, produkuje také zmíněné abnormální signály vedoucí do mozku a svalů. Proč tomu tak je?

Vývoj byl po tisíciletí charakterizován obdobími sytosti a  hladomorů. Když bylo jídlo vzácné, tělo použilo energetické rezervy, aby přežilo. Když byla hojnost jídla, tělo uvolňovalo molekuly, které stimulovaly tvorbu tuku a  snižovaly využití glukózy. Energie uložená v  tuku se naopak uvolňovala v dobách hladomorů.

Významná část světové populace dnes žije v podmínkách, kdy jídlo není vzácné. Co bylo prospěšné k  adaptaci, která podporovala přežití, se stalo prokletím pro většinu populace vyspělých zemí, která teď trpí nadváhou nebo obezitou. Není divu, že snadno přibíráme na váze a hubnutí je tak obtížné – vždyť lidé jsou geneticky naprogramováni k akumulaci tuku v době hojnosti. Kdysi jen dočasný stav inzulinové rezistence, nutný k přežití druhu, se stal permanentním stavem, typickým pro obezitu a diabetes 2. typu. Jako broskve a jahody Když píšu tyto řádky, sedím na zahradě, kde dozrávají maliny a jahody. Jsou sladké, plné cukru, který si rostliny fotosynteticky vyrábějí na slunci z vody a oxidu uhličitého za účasti minerálií z půdy. Protože jsem se nemohl dočkat vlastní sklizně, koupil jsem si jahody a  broskve v  supermarketu. Příště se budu raději řídit příslovím „dočkej času jako husa klasu“. Jahody a broskve z hypermarketu byly totiž tvrdé, nakyslé a vodnaté, pecka z broskve se při okusování dokonce rozpadla, jak byla křehká (zřejmě chyběly v  půdě minerálie). Takhle to dopadá, když ovoce dozrává v rozporu s fyziologickými potřebami rostlinného druhu. Výsledek (chuť, barva, „kondice“ či „zdraví“ plodu) je stejně smutný, jako když se člověk snaží nefyziologicky zhubnout, aniž by k tomu přirozeně používal fyziologické nástroje – svaly.


37

Cukry

Jak vás klame potravinářský průmysl

Paleolitická strava? Pravděpodobně zhubnete Dnes „se nosí“ tzv. paleolitická strava. Ale tím, že vyloučíte ze stravy pečivo (převážně pšeničnou mouku), mléko a tyto zdroje energie sacharidů nahradíte luštěninami, ovocem a  sladší zeleninou (např. mrkví), přece nedržíte nějakou „dietu“. Na tomto přístupu je zajímavé, že s ním vlastně nejdříve přišli sportovci, kterým vyloučení pečiva, resp. lepku prospělo, např. jako světové tenisové jedničce Djokovičovi. Celé sportovní odvětví, které se rozhodlo držet principů paleostravy, je podle mých poznatků tzv. crossfit (druh funkčního tréninku). Přestože disponujeme obdobnou genetickou výbavou ve srovnání s paleolitickým člověkem, jíme méně bílkovin z červeného i rybího masa, mnohem méně nestravitelné vlákniny, zato řádově více bílého cukru a škrobu, takže průměrný glykemický index současné stravy moderního člověka je významně vyšší. Také konzumujeme mnohem více omega-6 nenasycených mastných kyselin a  zdravotně rizikových transnenasycených tuků, které nejsou přírodního původu, zatímco příjem omega-3 jsme zredukovali na minimum.

Cukr (ale ani sůl) totiž dřív v rafinované podobě neexistoval, byl vodou

„naředěný“ pouze v ovoci nebo některých druzích „prazeleniny“ a luštěnin. Proto považuji u pohybově aktivních lidí a sportovců tento paleolitický způsob stravování s redukovaným množstvím sacharidů ve prospěch zdravých tuků a bílkovin za smysluplný.

Na farmářských trzích v německém Heidelbergu jsem si koupil

nešlechtěnou pramrkev a  samozřejmě ji ochutnal v  syrovém

i vařeném stavu. Nebylo těžké si chuťově ověřit, že byla skuteč

ně méně sladká. Nejezme „vyšlechtěně a průmyslově“ Nemáme důvod jíst „vyšlechtěně“ a „průmyslově“. Chováme se jako poslušní zákazníci zemědělsko-potravinářsko-technologické lobby, která nadměrně sladí (dokonce i umělými sladidly), solí a nahrazuje všechno přírodní, přirozené a funkční použitím aditiv, jen aby zvyšovala zisk. Získané peníze však nevěnuje výzkumu a vývoji nových šlechtitelských metod a potravinářských


38 Nevíte, co jíte

Cukry

výrobků s nutričně-zdravotní přidanou hodnotou, ale jen dalším technolo

gicky zpracovaným náhražkám potravin. Ty mají k přírodnímu nutričnímu

standardu daleko a  mnohé z  nich navíc narušují „záchranné“ a  regulační

mechanismy, chránící přirozeně před obezitou. Přesvědčil jsem se o  tom,

když jsem letos řídil „kulatý stůl“ na Masarykově univerzitě v Brně na téma

„Aplikovaný výzkum v doplňování stravy“. Zklamalo mě, že ze strany vý

robců a technologů potravin a doplňků stravy je malý zájem o aplikace zá

kladního výzkumu, při němž se zkoumalo využití účinků přírodních látek,

které akademická pracoviště nabízejí výrobcům, a  to dokonce za podpory

inovačních fondů EU.

Potraviny k životu

K  životu vlastně potřebujeme jen několik základních druhů potravin. Ty

ostatní jsou nadbytečné. Sice život z krátkodobého hlediska možná usnadní

a zpříjemní, ale při častější konzumaci a při nevhodném životním stylu ho

mohou velmi znepříjemnit, a dokonce zkrátit. Při stresu (a nejen při něm)

si třeba ke kávě dáme nějakou sladkou buchtu, což nás díky vysokému gly

kemickému indexu a kofeinu osvěží a sníží nebo oddálí únavu na pozdější

dobu. Ale už nás to nezregeneruje, naopak v krátké době navodí pocit úna

vy, která je důsledkem poklesu hladiny krevního cukru (hypoglykemie).

Neomezená až nezřízená, zato marketingem a  „akcemi“ prosazovaná

konzumace potravin pod taktovkou zemědělsko-potravinářsko-technolo

gické lobby je z různých důvodů (z nichž některé jsem naznačil, ale mohl

bych přidat ještě i  ekologické důvody atd.) dlouhodobě neudržitelná a  je

přímo namířena proti zdraví a kondici současného člověka.

Sacharidy a cukry – energie

pro mozek a svaly

Sacharidy (a z nich vytvořené cukry) jsou důležité, pokud ne přímo nutné,

pro správnou funkci řady orgánů. Mozek je mezi nimi na prvním místě,

PF


39

Cukry

Jak vás klame potravinářský průmysl

na druhém jsou to červené krvinky. Mozek je totiž závislý na konstantní dodávce glukózy krví. Odhaduje se, že dospělá osoba spotřebuje cca 140 g glukózy za den. Několik studií prokázalo, že spotřeba sacharidových pokrmů, sladkostí a  především nápojů slazených cukrem (nejnověji však monosacharidem, totiž fruktózou, případně vysokofruktózovým kukuřičným sirupem) zvyšuje mentální výkonnost včetně zlepšení paměti, reakční doby a pozornosti. Podle této studie konzumace pokrmů s vysokým obsahem sacharidů a nápojů slazených cukrem zlepší poznávací schopnosti a přispívá ke snížení únavy. Řidiči dělali méně chyb, když pili nápoje slazené cukrem. Právě tato studie pravděpodobně posloužila FAO a WHO k tvrzení, že sacharidy (nebo cukry) jsou nejdůležitější živinou ve výživě člověka. Pro mne jsou výsledky této studie nepřesvědčivé, jaksi totiž pozapomněla na to, že výsledky se lišily v závislosti na typu cukru, jeho množství a celkovém složení pokrmů.

Na druhé straně je evidentní, že podání malého množství cukru v případě, kdy je člověk vyčerpaný psychicky i fyzicky (například sportovci), je téměř jedinou možností, jak bez použití návykových látek zabránit snížení výkonnosti. Tento fakt však nelze zneužít k tvrzení, že bez cukrů se lidská výživa neobejde. Daleko přijatelnější by bylo tvrzení, že bez minimálního množství sacharidů se člověk neobejde. Ono minimální množství je však individuální.

Sacharidy a především cukry mohou být ve specifických případech zdrojem rychle využitelné energie, ale s ohledem na to, že ve své podstatě jsou návykové, může snadno dojít k jejich nekritickému předávkování. To se stává především v situacích, kdy je člověk ve stresu. Žádná jiná živina není tak silně návyková, protože jde o „palivo pro mozek“. To však ještě neznamená, že lze tvrdit, že ve výživě člověka je nutné zajistit příjem minimálně 55 % sacharidů z celkově přijaté energie. Osobně nepovažuji sacharidy a  cukry za skupinu živin ve výživě člověka nejvýznamnější. Kromě toho v současné výživě začínají převažovat sacharidy s vysokým glykemickým indexem, jejichž základní vlastností je velmi rychlý vzestup hladiny krevního cukru. Problémy dělá především konzumace potravin z bílé mouky, samotného cukru a cukru v nápojích. Tento problém přibližuji v jiné části textu této kapitoly.


40 Nevíte, co jíte

Cukry

Cukry (vzniklé ze sacharidů), případně přijaté v samostatné

formě, se ukládají do „cukerných“ zásob?

Ano. Ale jen ve velmi omezeném množství. Zásoby glykogenu

v játrech a svalech (takto si organismus ukládá cukr do zásoby)

jsou v porovnání se zásobami tuků téměř zanedbatelné. Kritic

ký pokles obsahu glykogenu ve svalech je například hlavní pří

činou únavy při dlouhotrvající náročné fyzické aktivitě. Nápoje

pro sportovce, obsahující cukry (a  spolu s  nimi také minerální

látky), brání dehydrataci a oddalují nástup únavy právě tím, že

dodají energii jak svalu, tak především mozku. Pro doplnění zá

sob glykogenu ve svalech (důležité jen pro sportovce) je tudíž

vhodné podat ve formě specifi cky upravené stravy rychle stra

vitelné sacharidy, případně cukry. To je ovšem jediná specifi cká

situace, kdy pravděpodobně nelze konzumovat stravu prostou

všech sacharidů. Nechci vám plést hlavu, ale toto tvrzení také

nemá absolutní platnost. Zjistilo se totiž, že je možné, aby se

člověk adaptoval na nízkosacharidovou stravu i v případě, kdy

pravidelně sportuje nebo těžce fyzicky pracuje. O této možnosti

se zmiňuji v kapitole o tucích.

Jednou z  dalších minizásobáren glykogenu jsou játra. V  přípa

dě, že budete dlouhou dobu hladovět, případně budete jíst

pouze tuky a  bílkoviny, dojde k  vyčerpání glykogenu v  nich

uloženého. V  tu chvíli jsou játra mnohem víc ohrožena použi

tím léků a návykových látek. Opět se jedná o situaci svým způ

sobem extrémní. V  běžném životě ani snížení příjmu energie,

dosaženého omezenou konzumací sacharidů, neznamená pro

játra vážné ohrožení.

V kontextu s diskuzí na téma sacharidy ve výživě – ano, či ne –

musím připomenout, že srdce (myokard) i kosterní svaly prefe

rují jako zdroj energie mastné kyseliny, což jsou základní složky

tuků! Cukry tvoří významně menší část využité energie už jen

proto, že jejich zásoby jsou v porovnání s tuky (mastnými kyse

linami) neporovnatelně menší.


41

Cukry

Jak vás klame potravinářský průmysl

Cukr a tělesná hmotnost

Ve významném počtu epidemiologických studií byl opakovaně zjištěn obrácený vztah mezi příjmem sacharózy a tělesnou hmotností. O tom byla řeč již v souvislosti s diskuzí zprávy FAO a WHO, propagující dostatek sacharidů. Stejně tomu bylo mezi příjmem sacharózy a tuku. Jinými slovy lidé, kteří konzumují více energie v podobě sacharidů, mají podle tvrzení WHO obecně nižší (nad)váhu než osoby s nižším příjmem energie, dodané v podobě sacharidů. Podobně tomu údajně je v  případě vztahu mezi příjmem sacharidů a tuků. Odborníci to vysvětlují tím, že osoby s vysokým příjmem sacharidů většinou jedí méně tuků.

Pokud by se autoři těchto studií zamysleli nad souvislostmi, mu

seli by přijít na to, že na tomto zjištění není nic objevného! Pře

devším to neznamená, že lidé konzumující velmi mnoho sacha

ridů jsou zdravější! Dokonce na opak! Chybí jim totiž nezbytné

aminokyseliny (z bílkovin) a nezbytné (esenciální) mastné kyse

liny! Převaha sacharidů, především v  podobě pečiva, sušenek

a snídaňových cereálií, pro organismus představuje jasné riziko

vzniku tzv. skryté malnutrice v  důsledku chybějících bílkovin

a  správných druhů tuků. Chudé vrstvy asijské populace jsou

malého vzrůstu, jsou to „drobní lidé“, protože nemají dostatek

již zmíněných esenciálních živin. Kromě toho také trpí řadou

onemocnění vyvolaných právě tímto způsobem stravování!

Měření BMI (obecně používané měřítko pro hodnocení případ

né nadváhy či obezity) sice ukáže normální hodnotu, nebo je

dokonce spíše u  dolní hranice normy, ale to nevypovídá nic

o složení těla! Tento fakt je pro mne jasným argumentem k tvr

zení, že měření BMI tak, jak je nyní módní na všech stránkách

výrobců „redukčních potravin a  spalovačů tuků“, je zcela ne

použitelné k  objektivnímu zhodnocení reálné situace. Člověk,

jehož svalová hmota je výrazně vyvinutá, by měl hodnotu BMI

v  oblasti zdravotně rizikové nadváhy, a  naopak člověk s  mini

málním množstvím svalové hmoty, ale současně „ztučnělý“ (na

příklad některé modelky a  nesportující mladé dívky), by vyšel

!


42 Nevíte, co jíte

Cukry

s  optimální hodnotou BMI. Zajímavé také je, že lidé, kteří kon

zumují převahu sacharidů, jsou většinou vegetariány a makro

biotiky, nebo vegany, či vitariány.

Část odborníků tvrdí, že někteří lidé se přejídají, a tak překračují vhod

né množství cukru i  tuku, což se projevuje vzestupem váhy. Vysvětlují to tím, že sacharidy obecně, včetně cukru, ovlivňují tělesný systém řízení chuti a pomáhají vyvolávat pocit nasycenosti.

To už tady přece jednou bylo, opět v  oné v  úvodu citované

zprávy FAO a  WHO! Toto tvrzení se nezakládá na pravdě! Jak

nedávno konstatovala EFSI, na potravinách nesmí být uváděno

zdravotní tvrzení, že „složité cukry (polysacharidy = škroby) při

spívají k pocitu sytosti“!

Cukr ve výživě dětí

Studie provedená evropskou pobočkou WHO v  letech 2001–2002, na zva ná HBSC Study (Health Behaviour in School-Aged Children Study čili „zdravotní chování dětí školního věku“), sledovala děti ve věku 10–16 let ze 34, většinou evropských zemí. Sledovala výskyt nadváhy a obezity v závislosti na tělesných aktivitách a na složení stravy. Výsledkem bylo zjištění výrazné negativní korelace mezi spotřebou cukrovinek a čokolády a hodnotou BMI, a to u mládeže ve 31 zemích z celkových 34. Paradoxně vyšší příjem sladkostí byl spojen s  vyšším výskytem nadváhy. Kupodivu nebyl zjištěn vztah mezi spotřebou nealkoholických nápojů a nadváhou.

Musím připomenout, že výsledky mohou být ovlivněny mnoha

různými faktory, které nebyly ve studii zohledněny ani diskuto

vány – děti s nadváhou, či dokonce obézní, mohou mít nižší pří

jem sladkostí a  čokolády, protože se obávají dalšího vzestupu

váhy. To je jedna věc. Tou další je logická tendence těchto dětí

udávat do dotazníku nižší příjem sladkostí, než je jejich skuteč

ná spotřeba. Prostě a jednoduše lžou, protože dobře vědí (nebo

!

!




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.