E-kniha: Nevěsty z Moravy - Jan Kostrhun

© Jan Kostrhun, 2012

Photography © Michal Huvar, 2012

© Carpe diem, 2012

www.carpe.cz

Made in Moravia, Czech Republic, EU

ISBN 978-80-87195-63-5

Nevěsty z Moravy

Jan Kostrhun 7 Nevěsty z Moravy

Prolog

MOJE PŘEDSTAVA JE PROSTÁ:

Jeden pramen duhy nosíme v sobě, druhý pramen nacházíme

kolem sebe.

Moje představa je opravdu prostá; složitější bych sám nepochopil,

a to už by vskutku nebylo o co stát.

Prošli jsme městy takovými i makovými, projeli jsme krajinami

blízkými i vzdálenými, leckde se nám líbilo a jinde jsme zase

neviděli žádný důvod, proč déle setrvávat, ale jenom jednu

krajinu cítíme.

A v tom je veliký rozdíl: poznat, nebo cítit.

Cítit znamená i vědět, kterým směrem a kam jít, když nic

nevidíme, nebo když nás úzkost probudí, nebo když nás oslnivá

záře pozlátka oslepí.

Klenba duhového oblouku je na dvou místech zakotvena,

na dvou místech pevně opřena. V jednom místě duha pramení,

druhý pramen duhu napájí.

Jan Kostrhun 8 Nevěsty z Moravy

TŘETÍHO DNE STVOŘENÍ VŠEMOHOUCÍ ŘEKL:

„Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“

A tak se i stalo.

Všemohoucí nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři.

Podíval se a viděl, že je to dobré.

Země vydala zeleň, na šťavnatě čerstvé zeleni rozkvetly květy

všech možných barev a tvarů a nejrozmanitějších vůní,

přítulně kvetly trávy, keře i stromy, zelenal se a kvetl

a rajsky voněl celý ten novorozený svět.

Uprostřed onoho nadpozemsky tajemného divu stvoření

Všemohoucí zalíbeně pohladil jedno místo na sličně rozkvetlé Zemi,

které se mu nejvíce líbilo,

protože se Jemu a Jeho představám nejvěrněji podobalo.

Otisk všemohoucí dlaně na půvabně rozkvetlé novorozené Zemi

postupem věků obrousily ledovce a uhladily třeskuté

zimní mrazy a spalující polední žáry letních dnů,

a to všechno vítr zavál hebkou spraší

do tvaru révového listu.

A ten žensky spanilý kousek pozemského všehomíra,

pokorně rozložený v klínu řeky Dyje a řeky Moravy,

podobá se dodnes révovému listu.

Révový list věrně opakuje tv ar poctivé dlaně dobrého člověka,

jehož čára života naplněného pracovitým konáním

ve jménu časů budoucích

je nekonečná.

Krajina révového listu je tady od věků až na věky.

Jan Kostrhun 9 Nevěsty z Moravy

TAM, KDE SE DYJE LÍNĚ COURÁ

DUBOVÝMI LESY,

tam, kde louky mají barvu moře ve snu,

tam, kde místo šípkových keřů kvetou meruňky,

tam, kde slunce vypaluje ornamenty na hladinách

rybníčků i tvářích lidí,

právě tam je Jenín.

Kousek od Pálavy, kousek od pohanských hrobů,

nad tajemnými chodbami nešťastných habánů,

mezi laskavými svahy, na nichž se odjakživa

místo kamení sbíraly hrozny vína.

Stmívá se tam, jako když prsty proberou

struny na cimbálu,

a slunce nevyjde, aniž by nezazněly housle.

A smutno je tam jenom na pohřbech.

A sklepy nejsou jenom na brambory.

Ano – právě tam lidé postavili Jenín,

aby se měli kde narodit,

žít a pracovat.