načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Neuroimunita - Michal Schwartzová

Elektronická kniha: Neuroimunita
Autor:

Jen pouhá myšlenka na stárnutí je pro mnoho lidí nesnesitelná a někteří jsou ochotni zaplatit velké částky za pomyslný „elixír mládí“. Netrápí nás však jen vrásky nebo ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  100
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  107 Kč
7%
naše sleva
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 224
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: s předmluvou Olleho Lindvalla
překlad: Jana Kočičková
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0522-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jen pouhá myšlenka na stárnutí je pro mnoho lidí nesnesitelná a někteří jsou ochotni zaplatit velké částky za pomyslný „elixír mládí“. Netrápí nás však jen vrásky nebo snížení sexuální touhy, bojíme se nemohoucnosti a slabomyslnosti, nemocí a ztráty schopnosti rozhodovat sami za sebe. A možná největší hrůzu máme z depresí a onemocnění mozku – Alzheimerovy nebo Parkinsonovy choroby.

V minulosti byl mozek považován za samostatný a soběstačný orgán, zcela oddělený od imunitního systému. Ale 20 let výzkumů neuroimunoložky Dr. Michal Schwartové přináší do této oblasti absolutně převratné objevy a představuje zcela nový pohled na zdraví mozku.

Na tyto a další otázky odpovídá kniha Dr. Schwartzové a společně s tipy na udržení mozku v lepší kondici odhaluje
* co jsou „imunitní buňky moudrosti“,
* jakým způsobem můžeme efektivně využívat neuroimunitu, zvláště v období stresu a stárnutí,
* jak běhání, cvičení a jóga ovlivňují náš mozek,
* jaké jsou rozdíly v imunitním systému mužů a žen,
* 10 nejdůležitějších potravin podporujících imunitu,
a mnoho dalšího.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Michal Schwartzová - další tituly autora:
Neuroimunita Neuroimunita
Schwartzová, Michal
Cena: 296 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Neuroimunita
Vy šlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.bizbooks.cz
www.albatrosmedia.cz
Michal Schwartzová, Anat Londonová
Neuroimunita – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





NEUROIMUNITA
Jak udr žovat mozek zdravý a mladý
MICHAL SCHWARTZOVÁ
Anat Londonová
S předmluvou Olleho Lindvalla





Ráda bych tuto knihu v ěnovala své milované rodině: svému manželovi, profesorovi
Michaelu Eisenbachovi, se kterým jsem sdílela radosti i strasti vědeckého snažení,
z vděčnosti za jeho skutečné přátelství a partnerství a nekonečnou podporu, pomoc
a porozumění. A svým milovaným dětem Orit, Osnat, Eyalovi a Tomerovi, kteří se
mnou prožívali všechno to „dobré“, co doprovází radost z objevování, i dny, noci,
měsíce a roky tvrdé práce a častého zklamání. Tuto knihu věnuji také svému drahému
bratrovi Nathanu Hevronymu, který je mým velkým důvěrníkem a přítelem. A v
neposlední řadě i partnerům svých dětí, kteří přijali to, že mají nekonvenční tchýni,
a svým milovaným vnoučátkům.





Obsah
P ředmluva............................................9
Autorská předmluva ................................... 13
Poděkování.......................................... 19
Úvod............................................... 21
Nový prvek ve spojení mezi tělem a myslí
Imunitní systém..................................... 29
Proces poznávání a stárnutí mozku
Imunitní buňky moudrosti............................. 41
Stres a deprese....................................... 69
O myších a Supermanovi
Imunitní léčba poranění míchy (ProCord) ................ 95
Očkování proti slepotě ................................115
Alzheimerova choroba a Lou Gehrigova choroba (ALS) ......131
Rozdíly v imunitních systémech mužů a žen ................ 149
Závěr..............................................161
Základní pojmy...................................... 167
Poznámky ..........................................191
Seznam použité literatury .............................. 201
Rejstřík ............................................ 221





8





9
P ŘEDMLUVA
V
roce 2003 jsem spolu se čtyřmi dalšími kolegy uveřejnil ve vědeckém
časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United
States of America článek „Inflammation is detrimental for neurogenesis in
adult brain“. Prokázali jsme v něm, že mikroglie/makrofágy aktivované
po napadení mozku (status epilepticus) ohrožují přežití nových
hipokampálních neuronů brzy po jejich vzniku. Naše závěry se zcela shodovaly se
všeobecným názorem panujícím v té době ve vědecké obci – totiž, že zánět
v centrální nervové soustavě (CNS) je po zranění nebo nemoci škodlivý.
Na imunitní buňky se nahlíželo jako na neaktivní za běžných podmínek
a mozku nebezpečné při patologických stavech. Následně byly lékařské
postupy orientovány na potlačení imunitní odpovědi. Ovšem jak Michal
Schwartzová přehledně popisuje v této knize a jak je v dnešní době
přijímáno vědeckým společenstvím, jsou nyní imunitní buňky obecně chápány jako
důležité prvky pro udržení normální funkce mozku a jako prvky, které
mo– P ŘEDMLUVA –
10
hou být prospěšné pro proces regenerace. Nefunkční imunitní systém může
způsobit poškození kognitivních funkcí i nálady a přispět k neadekvátní
regeneraci po zranění či k postupu neurodegenerativního onemocnění.
Michal Schwartzová byla průkopnicí této změny našeho pohledu na
interakci mezi imunitním systémem a mozkem a míchou a zaujímá v této oblasti
vedoucí úlohu. Je velkou výzvou přivést na svět zcela nové vědecké myšlenky
a úspěšně je provést cestou od úplného skepticismu a odmítání až k jejich
konečnému přijetí. Korunovat úspěchem takové úsilí je možné jen díky
jedinečné vědecké kreativitě, odvaze a vytrvalosti. Tat o kniha nabízí možnost
sledovat Michal Schwartzovou na její vzrušující vědecké cestě: patnáct let
průkopnických experimentálních studií vždy s důrazem na to, jak by její
objevy mohly být použity při léčbě lidských nemocí. Seznámíme se s několika
příklady výzkumných projektů v předních liniích, které nutí k zamyšlení
a přinášejí nové hypotézy, čímž inspirovaly práci v mnoha jiných
laboratořích.
Proto že světová populace stárne, mají objevy, díky nimž se zdá, že
imunitní systém dokáže regenerovat stárnoucí mozek a působit proti úpadku
kognitivních funkcí, jako jsou například učení či pamě), stále větší dopad.
Stárnutí imunitního systému přispívá ke kognitivní dysfunkci. Obnovením
biochemické rovnováhy také imunitní systém pomáhá mozku zvládat stres,
jenž by jinak mohl vést k déletrvající mentální dysfunkci.
Když jsem se svými kolegy v roce 2003 uveřejnil článek o této otázce, byl
zánět považován za škodlivý a mělo se za to, že je třeba jej potlačovat. Nyní
máme důkaz, že různé kroky v procesu zotavování po zranění využívají
konkrétní podtřídy imunitních buněk, které se aktivují a deaktivují v určitém
pořadí a v určitém čase, aby úspěšně dokončily svůj úkol, což představuje
část posunu vědeckého myšlení popisovaného v této knize. Na základě této
nové znalosti dr. Schwartzová a její spolupracovníci vyvinuli protokol, podle
něhož jsou konkrétní imunitní buňky, makrofágy, dodány ve vhodný čas.





– P ŘEDMLUVA –
11
Makrofágy vylučují molekuly, které dokážou podpořit regeneraci tkáně a
dostat zánětlivý proces pod kontrolu. Tat o tzv. léčba makrofágy již dosáhla
první fáze klinických zkoušek.
Nedávno došlo k vlivnému objevu, který je popisován v několika
kapitolách, a sice že choroidální plexus je aktivní imunologický orgán, detektor
a brána, která vylučuje určité molekuly a dovoluje vybraným imunitním
buňkám vstoupit do centrální nervové soustavy, aby se účastnily regenerace.
Po mnoho let byl choroidální plexus znám pro svou produkci mozkomíšního
moku (MMM) a jako filtrační systém, který odstraňuje metabolický odpad,
cizí částice a nadbytečné neurotransmitery z MMM. U Alzheimerovy
choroby ztrácí choroidální plexus část svých schopností, což vede k neschopnosti
povolat vhodné imunitní buňky do CNS. Brána choroidálního plexu je u
pacientů s Alzheimerovou chorobou zavřená. Imunitní systém produkuje více
supresivních buněk, které blokují imunitní odpově*. Jedním ze způsobů, jak
překonat imunitní supresi, by mohlo být očkování, díky němuž by se
bezpečně podpořila ochranná imunitní reakce.
To , čím je kniha dr. Schwartzové zvláště zajímavá, je pohled vědce
během procesu tvorby svých projektů v oblasti vzájemného vztahu imunitního
systému a mozku: myšlenky a vize, úspěchy i neúspěchy, vzdorování a
konečně přijetí vědeckou obcí. Tat o výpově* je také cenným příspěvkem do dějin
vědy: ukazuje vědcovo nadšení během celého procesu, kdy vědec stanoví
novou hypotézu, přijde s elegantním a přesvědčivým plánem výzkumu a ten
je v konečné fázi přijat dalšími výzkumníky, což posunuje odborný pohled
na věc.
Stále však zbývá hodně práce, než zcela porozumíme tomu, jakou roli
hraje imunitní systém v normálním fungování mozku nebo při jeho
onemocnění či poranění. Aby se mohl potenciál objevů na pokusných zvířatech
zcela rozvinout v klinické praxi, je nezbytné lépe znát základní mechanismy.
Význam, který má současný rozvoj této oblasti, zvláště pak v klinickém
vyu– P ŘEDMLUVA –
12
žití, připomínají plamenná slova Winstona Churchilla, jež komentoval jedno
z prvních vítězství Spojenců ve druhé světové válce takto: „Toto není konec.
Není to ani začátek konce. Ale je to snad konec začátku.“ Jsem přesvědčen,
že vědecká cesta popsaná v této knize bude mít pokračování – pro Michal
Schwartzovou a její spolupracovníky a pro mnoho jiných badatelů na celém
světě.
Olle Lindvall,
profesor neurologie,
Lund University,
Švédsko





13
AUTORSKÁ P ŘEDMLUVA
V
roce 2008 se v Mishkenot Sha’ananim, v jednom z nejaktivnějších a
nejsofistikovanějších kulturních zařízení Jeruzaléma, na dohled od hradeb
jeruzalémského Starého města, konala multidisciplinární konference
pojednávající o pojetí paměti – z pohledu filozofů, vědců, psychologů, fyziků i historiků.
Když jsem představila svůj nový pohled na to, jak to, kdo jsme, odráží, co si
pamatujeme, a jak to, co si pamatujeme, je ovlivňováno naším imunitním
systémem, byli posluchači tímto pojetím překvapeni. Po dalších úvahách však mnoho
účastníků konference prohlásilo, že moje teorie dává smysl, a ptali se mě, proč se
o tomto pojetí ještě obecně neví. Vysvětlila jsem jim, že to, co se zdá být nyní
očividné, je ve skutečnosti výsledkem mnoha let výzkumu jdoucího proti
konsenzu a běžně přijímanému názoru. V ten moment jsem zjistila, že jsem si příliš
navykla psát pro své vědecké kolegy, ale nikdy jsem se nepokusila popsat svou
teorii veřejnosti. A tehdy se zrodila myšlenka napsat tuto knihu. Můj výzkum
od té doby dospěl k bodu, kdy jednotlivé kousky mé teorie dostaly jasné obrysy





– AUTORSKÁ P ŘEDMLUVA –
14
a mohou být zajímavé i pro jednotlivce, kteří chtějí lépe porozumět mozku a
zlepšit svůj způsob poznávání světa a také vlastní kondici.
Anglický básník Percy Bysshe Shelley napsal: „Čím více se učíme, tím více
odhalujeme svou nevědomost.“ Ačkoliv nám léta intenzivního výzkumu
poskytla nějaké odpovědi, vyvolala stejně tolik nových otázek. Věřím, že nyní mohu
nabídnout důkazy o mechanismech, v nichž spočívají mé počáteční objevy, i
několik nových pohledů na tajemství toho, co je potřeba pro zachování optimální
funkce mozku po dlouhá léta.
Díky mému vzdělání v imunologii i neurovědě bylo zkoumání, jak vlastně
imunitní systém a mysl – dva klíčové systémy těla, které byly dříve považovány
za naprosto oddělené – fungují ve vzájemném souladu s cílem zachovat zdraví
mozku. Krátce řečeno, domnívám se, že imunitní systém – sí) buněk a orgánů
v lidském těle, která nás brání proti chorobám – je klíčovým prvkem pro udržení
mozku v dobré kondici. Tat o teorie nabízí možnost využít imunitní systém k
udržení optimálního zdravotního stavu mozku po celý život a předkládá novou
naději pro léčbu různých neurologických stavů, dokonce navrácení zestárlého
mozku do mladšího stavu.
Když jsem skončila doktorská studia imunologie pod vedením profesora
Michaela Sely a Edny Mozesové na Weizmannově ústavu věd, věřilo se, že ačkoliv je
imunitní systém nezbytný pro regeneraci všech jiných tkání lidského těla, mozku se to
netýká. Te n t o obecně panující názor byl založen na funkci hematoencefalické
bariéry, která umožňuje optimální zachování stabilního prostředí mozku pro jeho jemné
a přesné každodenní operace. Připadalo mi téměř paradoxní, že by se tak životně
důležitý orgán jako mozek, který není možné transplantovat, „vzdal “ takové
neocenitelné pomoci imunitního systému. To byla chvíle, kdy jsem se rozhodla připojit se
k výzkumné skupině vedené profesorem Bernardem Agranoffem na Michiganské
univerzitě v Ann Arboru, která se v té době (1978) nacházela na čelním místě v
oboru regenerace centrální nervové soustavy. A v této laboratoři jsem se poprvé setkala
s tím, že centrální nervová soustava se nedokáže po poškození uzdravit.





– AUTORSKÁ P ŘEDMLUVA –
15
Když jsem se vrátila do Weizmannova ústavu věd vyzbrojena širším
povědomím o mozku a imunitním systému, cítila jsem, že uzrál čas ověřit si své
domněnky, že imunitní systém je důležitý i pro regeneraci mozku a míchy.
Domnívala jsem se, že omezená schopnost mozku mít prospěch z imunitního systému
není úmyslně evoluční volbou, ale spíše výsledkem evolučního kompromisu, kdy
je v případě výskytu patologie v mozku značně omezen přístup pomoci
imunitního systému do mozku, aby zůstalo zachováno optimální prostředí pro
fungování zdravého mozku. Přesto mi to trvalo několik let, než jsem se dostala do
takového vědeckého stadia, že jsem mohla jít po této linii výzkumu a udělat z ní své
životní dílo.
Od roku 1998 se mému týmu na Weizmannově ústavu věd daří přicházet
s experimentálními důkazy, které dokládají, že spolu imunitní systém a mozek
„komunikují“. Jako první jsme vyslovili myšlenku, že imunitní systém hraje
nepostradatelnou roli při zachovávání zdraví a správné funkce mozku po celý život.
Když tento systém selže, mohou propuknout latentní onemocnění mozku a může
se začít projevovat úpadek kognitivních funkcí.
Nebylo snadné vyjádřit pochybnosti o tradičním dogmatu. Jak je často
ve vědě běžné, za své nekonvenční myšlení jsem si vysloužila hojnou kritiku.
Když jsem stála na počátku své cesty, mnoho kolegů mne varovalo, že dělám
velkou chybu a ženu se do slepé uličky, která by mohla znamenat promrhaná léta
a zničení reputace. Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že mí kolegové měli pravdu,
zdálo se totiž, že má práce nikam nevede. Jak se však hromadila fakta a do
skládanky přibývaly další a další kousky, začala jsem poci)ovat mnohem větší důvěru
ve svou teorii a nepřestala jsem v hledání hlubšího vysvětlení. K mému
překvapení jsme zjistili, že závislost mozku na imunitním systému je mnohem
masivnější a rozsáhlejší, než jsem si kdy představovala.
Nyní – dlouhou dobu po mých prvních objevech uveřejněných v roce 1998 –
je zřejmé, že výbuch mé vědecké představivosti, který mne vrhl na tuto cestu, –
za podpory generací výtečných studentů, kteří se ke mně připojili, věřili v mé





– AUTORSKÁ P ŘEDMLUVA –
16
představy a pomohli mi je vybudovat a podpořit – nás přivedl blíže cíli. Mou
prací nyní je rozšířit výzkum v naději, že nalezneme léčbu pro mnohá
onemocnění mozku. Imunitní systém, který byl kdysi vnímán jako padouch, je nyní
postupně akceptován jako klíčový hráč v procesu regenerace, hráč, kterého je
potřeba spíše přizpůsobit než zcela zavrhnout.
Když jsem se rozhodla, že napíšu toto resumé svého vědeckého úsilí, oslovila
jsem Anat Londonovou, někdejší doktorandku, s níž jsem vedla dlouhé vědecké
debaty a s níž mě bavilo přemýšlet i psát.
„Ještě během svých studií na vysoké škole jsem se poprvé doslechla o
Michal Schwartzové,“ vzpomíná Anat. „Tehdy jsem navštívila přednášku
profesora Benjamina Sredniho, někdejšího vedoucího vědeckého oddělení
izraelského ministerstva zdravotnictví a ředitele Ústavu pro výzkum rakoviny,
AIDS a imunologie (Cancer, AIDS, and Immunology Research Institute –
CAIR) izraelské Bar-Ilanovy univerzity. Sredni přednášel o rakovině a
imunitní reakci. Mluvil o tom, jak imunitní systém určuje, zda onemocníme
a jak se uzdravíme. Představil Michal Schwartzovou jako průkopnickou
výzkumnou pracovnici na Weizmannově ústavu věd. Mluvil o tom, jak se
odvážně pustila proti obecnému názoru a ukázala, že imunitní systém, o němž
se tehdy myslelo, že žádným způsobem nepřijde do styku s mozkem, ve
skutečnosti chrání mozek před rozvojem různých patologií a je životně důležitý
pro jeho každodenní údržbu. Bylo to tak fascinující. Te h d y jsem pochopila,
že se s ní musím setkat.“
Když Anat začala magisterské studium na Weizmannově ústavu věd, přišla
se mi představit a rozhodly jsme se, že by mohla začít u mne v laboratoři krátkou
praxí. „Z této krátké praxe se nakonec stalo sedm dlouhých let společné cesty,“
vzpomíná Anat, „během nichž jsem měla tu čest pracovat s dr. Schwartzovou
a být součástí jejího vědeckého nadšení.“
„Dr. Schwartzová mne inspirovala a motivovala svým entuziasmem pro
výzkum, svou nekonečnou vášní nabývat nových znalostí a neutuchajícím
úsi– AUTORSKÁ P ŘEDMLUVA –
17
lím dosáhnout vědeckých výsledků, které by případně mohly být ku prospěchu
lidstva.“
Anat byla nadšená, když slyšela, že bych ráda své objevy přiblížila i lidem
mimo vědeckou obec. Rozhodly jsme se napsat tuto knihu společně a zpřístupnit
tak mou vědeckou teorii i jiným lidem, kteří by rádi věděli, jak se mozek udržuje
v kondici, jak je možné vylepšit si mentální zdraví a jak posílit mozek a mysl
využitím síly imunitního systému.





18





19
POD ĚKOVÁNÍ
V
ědecký výzkum, o němž se v této knize píše, by nemohl proběhnout bez
přispění výjimečných studentů, kteří mi v něm pomáhali. Někteří z nich
se mnou strávili dny, večery i noci, kdy jsme si vyměňovali nápady, hádali se,
bojovali i popouštěli uzdu fantazii. Ty t o dlouhodobé debaty vedly v každé
generaci studentů ke značnému posunu blíž pochopení věci. Každý takový posun
vyžadoval dalších pět let ověřování a vytváření dodatečných milníků – až z toho
všeho vznikla tato kniha.
Ta ké bych ráda poděkovala svému milovanému bratrovi Nathanu
Hevronymu, úspěšnému obchodníkovi a skvělému člověku, s nímž jsem sdílela své
myšlenky a jenž ve mne věřil. Společně jsme se rozhodli vynaložit veškeré možné
úsilí a převést svoje poznatky v něco prospěšného pro všechny lidi na světě.
Zvláště pak chci poděkovat svému drahému manželu, profesorovi Michaelu
Eisenbachovi, který mi dával sílu pokračovat na této kostrbaté cestě a podporuje
mne po celé ty roky přesčasů, odhodlání a boje. A v neposlední řadě děkuji svým





– POD ĚKOVÁNÍ –
20
milovaným dětem Orit, Osnat, Eyalovi a Tomerovi, kteří na mne jsou
bezpochyby pyšní, ale určitě pocítili, že se o mne dělí s mým zápalem pro vědu, s mým
výzkumem a mými studenty.
Největší část mé vědecké cesty popisované v této knize se uskutečnila
na Weizmannově ústavu věd, jednom z předních multidisciplinárních
výzkumných ústavů světa, který nabízí výjimečně dobrou vybavenost a vědecky
obohacující prostředí. S touto knihou mi pomohlo mnoho talentovaných lidí, z nichž
bych ráda jmenovala Geniu Brodsky, která mi pomáhala s grafickým návrhem
obrázků, a Ann Downer-Hazellovou, která připravila knihu k vydání. Ráda bych
rovněž poděkovala profesoru Av rahamu A. Levymu a členům svého týmu, kteří
se mnou sdíleli své cenné myšlenky a poznámky.





21
ÚVOD
V
ě da, technika i medicína v minulém století dokázaly téměř nemožné, když
umožnily vymýcení různých nemocí a omezení předčasných úmrtí. V roce
1913 byla očekávaná délka života u průměrného Američana padesát let,
průměrná Američanka mohla žít o pět let déle. V roce 2013 se může muž Američan
dožít v průměru sedmdesáti sedmi let a žena Američanka osmdesáti dvou let,
což představuje zisk téměř třiceti let. Podobně je tomu i ve Velké Británii a v
Evropě. V žebříčku délky života se Spojené státy řadí na 35. místo. Monako,
Japonsko a Island vykazují nejvyšší očekávanou délku života: dá se očekávat, že žena
narozená v Monaku oslaví své devadesáté narozeniny. Žijeme delší, zdravější
životy, než kdy lidé ve své historii žili.
A v tom spočívá paradox. Protože žijeme déle, obáváme se útrap spojených
se stářím. Pro sedmdesát osm milionů lidí, kteří se narodili po druhé světové
válce a kteří se v současnosti stávají seniory, není vždy stárnutí vítanou
vyhlídkou. Jen pouhá myšlenka, že stárnou, je pro mnoho lidí této generace
nesnesitel– ÚVOD –
22
ná a jsou ochotni zaplatit velké částky za privilegium, že zůstanou mladými.
Neobáváme se pouze vrásek nebo snížení sexuální žádostivosti, obáváme se
nemohoucnosti a slabomyslnosti stejně jako ztráty identity, nezávislosti a
schopnosti rozhodovat sami za sebe. Navíc naše mentální zdraví ohrožují deprese
a onemocnění mozku, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova choroba.
Mozek, ta část těla, která určuje, kdo jsme, je sítí vzájemně propojených
biologických spojů (neuronů), které slouží jako styčné rozhraní se světem kolem
nás. Umožňuje pojmout záplavu vjemů, uspořádat je do jasné zprávy a předepíše,
jakým způsobem na tuto zprávu máme zareagovat. Přesně určí, jak se učíme
a jak si pamatujeme věci, jak se chováme, jak se cítíme a jak vstupujeme do
vztahů s jinými lidmi. Formuje podstatu naší osobnosti. Avšak mozek také neustále
podléhá náporu vnějšího prostředí, jemuž se musí přizpůsobovat, aby zajistil
svoje optimální fungování. V opačném případě máme predispozice k řadě stavů,
které mohou poškodit naše myšlení a mentální stabilitu. Pokud tyto stavy
přetrvávají, mohou vést k depresím, stařecké demenci a chronickým chorobám, jako
jsou Alzheimerova a Parkinsonova nemoc.
V následujících kapitolách představíme revoluční teorii, která tvrdí, že
imunitní systém udržuje mozek v dobré kondici. Představíme nový pohled
na mechanismus, díky kterému se mozek navzdory letům opotřebovávání
udržuje mladý, na to, jak si mozek udržuje svůj vrcholový výkon a jak obnovuje
rovnováhu narušenou aktivitami, které jej vychylují pozitivním (poslech
hudby), či negativním směrem (přetrvávající stres). Ukážeme, jak by na základě
tohoto nového pohledu mohly být vyvinuty nové terapeutické postupy. Ty t o
informace chceme sdílet, abychom ukázali, jak si na základě nových objevů
v oblasti výzkumu mozku a imunologie může každý udržovat mozek a mysl
v lepší zdravotní kondici.
V minulosti byl mozek považován za autonomní orgán. Převládal názor, že
se jedná o samostatnou tkáň, nepropojenou se schopnostmi imunitního systému
bránit organismus, udržovat ho v kondici a napravovat vzniklé škody. Ta kov ýt o





– ÚVOD –
23
pohled se z velké části zakládal na podobě struktury mozku a na interpretaci
pozorování mozků napadených nemocí.
Ve skutečnosti vychází většina toho, co víme o fungování zdravého těla,
z pozorování pacientů trpících nějakou nemocí či takových, jejichž organismus
nefunguje řádně z nějakého jiného důvodu. To často vede vědce k nesprávným
interpretacím nebo k tomu, že k odpovědi organismu na nepříznivé podmínky
přistupují, jako by byla pro organismus destruktivní. Někdy prostě přehlížejí
možnost, že by reakce organismu mohla odrážet snahu zjednat nápravu stavu,
která se nevydařila, či nevydařila dostatečně.
I na patologie mozku se takto nahlíží, takže buňky imunitního systému
objevené v poškozeném mozku byly tradičně považovány za část problému. A
odtud pochází zobecnění, že by se v každém případě mělo zabránit imunitním
buňkám, aby se vyskytly v mozku, z čehož dále plyne široce aplikované a často
chybné nasazení steroidů za účelem oslabení imunitního systému.
V této knize se čtenář dozví o objevech, které tuto chybnou koncepci zcela
převrátily naruby. Cesta k takovémuto převratu dlouho zachovávaného
dogmatu pro mne byla dlouhá a osobně bolestná, ale jak se říká: „Konec dobrý,
všechno dobré.“ Nové objevy uskutečněné mým týmem ovlivňují výzkum v oblasti
vývoje léků na některé ze smrtelných onemocnění mozku. Ty t o objevy rovněž
změnily způsob, jímž někteří kliničtí lékaři a vědci zacházejí a vypořádávají se
s poraněním mozku, míchy a s chronickými onemocněními, jako jsou
Alzheimerova choroba nebo amyotrofická laterální skleróza (známá též jako ALS nebo
Lou Gehrigova choroba).
Výzkum prezentovaný v této knize ukazuje, že mozek a imunitní systém jsou
dva navzájem úzce propojené celotělové systémy – že se pouze navzájem
nedotýkají, jak dlouho badatelé věřili. Ačkoliv není „bezdrátový“ imunitní systém
součástí sítě neuronů v mozku, představuje nezbytnou podporu pro vytvoření
optimálního rámce, v němž může mozek řádně fungovat a regenerovat.
V roce 1999 jsem zveřejnila teorii protektivní autoimunity, která předkládá





– ÚVOD –
24
mo žnost, že imunitní systém, který rozpoznává mozek, je nezbytným prvkem pro
udržení zdravého mozku, očí a míchy. V dnešní době je tato teorie vědeckou obcí
přijímána ve větším rozsahu, a to i některými z vědců, kteří zpočátku byli mými
nejhlasitějšími kritiky. Otázkou tedy již není, zda buňky imunitního systému
udržují mozek zdravý a zda představují nedílnou součást jeho fungování, ale jak
k tomu dochází a jakým způsobem můžeme zajistit, abychom neuroimunitu
využívali efektivně po celý svůj život, zvláště pak ve stresových situacích a v době
stárnutí.
Tat o kniha vás provede radostnými i zoufalými momenty mého výzkumu.
Budete vedle nás stát u laboratorního stolu a sledovat průběh našich
experimentů. Bude svědky zrodu nápadů, triumfů i nezdarů, ale i momentů překvapení,
které vedly ke vzrušujícím poznatkům v oblasti udržování mozku v kondici a
regenerace. A nakonec spolu s námi zhodnotíte nápady a plány vedoucí k využití
nově nabytých znalostí ke zlepšení života člověka. Doufám, že vám tato kniha
přinese lepší náhled na to, jak imunitní systém prospívá nervové soustavě a jak
zajistit, aby byl imunitní systém stále v kondici a dokázal tak vylepšit váš život,
případně vás ochránil před nemocemi. Ačkoliv se často považuje za
samozřejmost, mozek je orgánem, který nebudeme nikdy schopni transplantovat.
Zatímco srdce, ledviny, játra a další orgány jsou transplantovatelné, bez ohledu na to,
jakých výsledků dosahují technologie a znalosti v tomto oboru, mozek ani mícha
nebude nikdy možné zcela nahradit. Proto bychom měli rozluštit mechanismus,
jímž tělo udržuje mozek a míchu v chodu, navzdory letům užívání a
opotřebování, a naučit se tohoto mechanismu využívat při terapiích.
Ve slovníčku v závěru této knihy naleznete dobře srozumitelný souhrn
vědeckých pojmů a konceptů, který vás seznámí se základy nezbytnými pro
porozumění dalšímu textu v knize. Chcete-li se v úvodu krátce věnovat základům
nervové anatomie a imunitního systému, doporučuji začít tímto slovníčkem (viz
oddíl Základní pojmy, str. 167). Pokud jsou vám základní informace týkající se
mozku a imunitního systému známy, můžete rovnou začít první kapitolou.





– ÚVOD –
25
Poznámka: Tat o kniha představuje souhrn mého vědeckého úsilí, které
vedlo k revolučnímu pohledu na vztah mezi imunitním systémem a myslí. Tu t o
knihu jsem napsala společně s tehdejší doktorandkou a stávající vědeckou
konzultantkou své laboratoře Anat Londonovou. Osobní názory a příběhy uvádím
v první osobě jednotného čísla, zatímco mluvím-li o „nás“, mám na mysli někdy
svůj celý výzkumný tým, někdy mne s Anat, někdy člověka obecně nebo lidstvo
jako celek, ale z kontextu by mělo být vždy jasné, o jaké „my“ zrovna jde.





26





27
ZKRATKY
ADHD hyperkinetická porucha (HKP),
porucha pozornosti s hyperaktivitou
ALS amyotrofická laterální skleróza
AMD věkem podmíněná makulární degenerace
BDNF mozkový neurotrofický faktor
CNS centrální nervová soustava
GFP zelený fluorescenční protein
NGF nervový růstový faktor
PTSD posttraumatická stresová porucha
RRMS relaps-remitentní forma roztroušené sklerózy
SOD1 superoxid dismutáza 1





28





29
KAPITOLA
1
Nov ý prvek ve spojení
mezi tělem a myslí
Imunitní systém
N
a počátku 30. let 16. století se René Descartes procházel ulicemi
Amsterodamu a tu a tam se zastavil u řezníka v krámě. Nenakupoval maso
na oběd, nýbrž pořizoval hovězí kýty a další kusy masa, aby je mohl pitvat.
Descartes, Francouz proslulý svým přínosem v oboru filozofie a matematiky, byl
totiž i zapáleným badatelem v oblasti anatomie. A pitval i lidská těla, když se
k nim dostal. Chtěl totiž přijít na to, kde sídlí lidská duše. Dokáže duše oživit
tělo? Nebo je tělo spíše něco jako stroj?
Ve svém díle Pojednání o člověku, které bylo publikováno po jeho smrti –
v roce 1664 – , Descartes tvrdí, že fyziologie člověka a jeho chování se odvozují
ze stejných principů jako celý fyzický vesmír. Na lidské tělo nahlížel jako na stroj
podobný „hodinám, umělým fontánkám a mlýnům“, který funguje na základě
fyzikálních zákonů a závisí „pouze na celkovém stavu lidských orgánů“. Jeho
vysvětlení mluvilo o systému nervových vláken, která přenášejí zprávy do mozku





– N OVÝ PRVEK VE SPOJENÍ MEZI TĚLEM A MYSLÍ –
30
a z něj, a byl prvním člověkem, který se zamýšlel nad tím, že bezděčná reakce
organismu by mohla být způsobena stimulací smyslových čidel – šlo o revoluční
myšlenku, která byla o století později nazvána reflexem.
Navzdory komplexnímu pohledu na chování byl však Descartes stále
člověkem 17. století. Jeho bádání značně ovlivňovala doktrína katolické církve o duši.
Z jejího úhlu pohledu mohl člověk zvednout tužku, pouze pokud k tomu dala
pokyn svalům jeho duše. Descartes přišel s termínem dualismus, který měl
popsat mysl a tělo jako dvě různé entity, které spolu přicházejí do styku v malém
útvaru v mozku, v epifýze. I když bylo Descartesovo pojetí komplexního
systému, který vysílá i přijímá smyslové stimuly a na jejich základě určuje odpově*
těla, správné, chybně se domníval, že jde o systém ovládaný „hybateli duše“,
kteří smyslové informace převádějí. Te n t o názor nazval Gilbert Ryle o tři staletí
později posměšně dogmatem ducha ve stroji.
1

Názory na to, kde sídlí lidské vědomí, se v průběhu staletí měnily: od
domněnky, že se „duše“ nachází zcela vně fyzické tělo, se přešlo k tomu, že vědomá
část našeho fyzického bytí sídlí v mozku, jenž je od zbytku těla oddělený, ale
současně jej řídí. Tat o otázka – kde se nachází já – nedala spát vědcům po
staletí. V této kapitole se dozvíte, jak se dříve filozofové a lékaři stavěli k mozku
a k mysli a jak nahlíželi na propojení mezi tělem a myslí. A tím, že uvedeme
nového a neočekávaného aktéra – imunitní systém – , dojde i na zvrat v celém
dobrodružném příběhu. Jestliže, jak dnes víme, mozek řídí naše rozumové,
emocionální a fyzické pochody prostřednictvím sítě neuronů, pak imunitní systém
má na starosti úpravu „prostředí“, v němž tyto neurony fungují, tak aby zajistil
optimální rámec pro řádné fungování mozku bez narušování jeho funkce. Jinými
slovy, imunitní systém není součástí sítě neuronů mozku, spíše je to systém,
který zodpovídá za správné vyladění celého organismu, a tedy i za řízení mozku.
Imunitní systém považujeme za centrální koordinační mechanismus, který
umožňuje, aby veškerá fyziologie mysli a těla spolupracovala v harmonickém
vztahu.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.