načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Netopýr - Kateřina Krištůfková; Jo Nesbo

Kniha: Netopýr
Autor: ;

1. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Vše poukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního ...


Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  324
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  369 Kč
12%
naše sleva
10,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2% 90%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 400
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 397 stran
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Flaggermusmannen
Spolupracovali: z norského originálu ... přeložila Kateřina Krištůvková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788074730481
EAN: 9788074730481
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2013 - Překladová beletrie pro dospělé".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

1. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Vše poukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního ředitelství vysílá do Sydney kriminalistu Harryho Holea, jehož úkolem je sekundovat místní policii při vyšetřování. Zároveň si zde má Harry odpočinout od problémů s alkoholem i psychických potíží. Při autonehodě totiž jeho vinou zemřel mladý kolega. Pasivně přihlížet a jen radit však Harry neumí, a tak se ve vyšetřování začíná navzdory nelibosti australských kolegů silně angažovat, zvláště poté, co vyjde najevo, že nejde o jedinou vraždu a že má policie patrně co do činění se sériovým vrahem. Harry se postupně dostává do prostředí pasáků, drogových dealerů, prostitutek, transvestitů, cirkusáků i boxerů a seznamuje se se světem a s legendami původních Austrálců a jejich prostřednictvím také s netopýrem – symbolem smrti. (první případ Harryho Holea)

Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Netopýr" mají také často zájem o tyto tituly:
Švábi Švábi
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 324 Kč
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonasson, Jonas
Cena: 279 Kč
Nemesis Nemesis
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 297 Kč
Levhart Levhart
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 347 Kč
Spasitel Spasitel
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 347 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JO NESBØ
netopýr
první případ Harryho Holea





Copyright © Jo Nesbø 1997
Published by agreement with Salomonsson Agency
Translation © Kateřina Krištůfková 2013
ISBN 978-80-7473-048-1
This translation has been published with the financial
support of NORLA.





203
V malém intimním sále St. George’s Theatre bylo plno
a v okamžiku, kdy se zvedla opona, tu panovala skvě -
lá atmosféra. Tedy opona se vlastně nezvedla, nýbrž
spadla. Klauni se nejdříve zarazili a hleděli popleteně
ke stropu, odkud se opona náhle uvolnila, diskutovali
spolu a mohutně přitom gestikulovali, načež začali
bezcílně pobíhat, aby dostali oponu z jeviště, přitom o sebe
zakopávali a omluvně zdravili svými klobouky
publikum. Následoval smích a přívětivé výkřiky. Zdálo se,
že účinkující mají v sále dost přátel a známých. Jeviště
bylo uklizeno, přeměněno na popraviště a za
doprovodu táhlého monotónního smutečního pochodu,
hraného na jednoduchý bubínek, vkráčel na scénu Otto.
Harry spatřil gilotinu a okamžitě pochopil, že jde
o variantu stejného čísla, které viděl v The Power
House. Očividně dnes měla být popravena královna, neboť
Otto byl oblečen do červených plesových šatů a měl
mohutnou dlouhou bílou paruku a bíle napudrovaný
obličej. Kat měl rovněž nový kostým, černou
přiléhavou kombinézu s velkýma ušima a jakousi „blánou“
pod pažemi, a podobal se tak ďáblovi.
Nebo netopýrovi, pomyslel si Harry.
Sekera v gilotině byla vytažena do výše, pod čepel
byla umístěna dýně a sekera byla spuštěna. Dopadla
se zaduněním až dolů, jako by tam dýně vůbec nele-





204
žela. Kat triumfálně zvedl obě poloviny velké zeleniny
do vzduchu, publikum bouřilo a pištělo. Po několika
srdceryvných scénách, kdy královna plakala a prosila
o milost a marně se snažila zalíbit se černooděnci,
byla za velkého pobavení publika dovlečena ke gilotině,
zpod šatů jí přitom trčely roztažené nohy.
Sekera byla opět vytažena do výše a bubínek začal
stále hlasitěji vířit, světla na jevišti postupně pohasínala.
Wadkins se naklonil vpřed:
„Takže blondýny vraždí i na jevišti?“
Víření bubnu bylo stále hlasitější. Harry se rozhlédl,
publikum bylo jako na jehlách, někteří se předkláněli
s otevřenými ústy, jiní si zakrývali oči. Takto zde
sedávaly generace lidí déle než sto let a nechávaly se
bavit i děsit stejným číslem. Jako v odpověď na Harryho
myšlenky se k němu naklonil Wadkins.
„Násilí je jako coca-cola a bible. Klasika.“
Víření dál pokračovalo a Harry si všiml, že se výstup
začíná poněkud vléct. Když viděl to číslo poprvé, takhle
dlouhou dobu na spuštění sekery rozhodně
nepotřebovali. Kat zneklidněl, popošel vpřed a pohlédl k vršku
gilotiny, jako by něco nebylo v pořádku. Náhle, aniž
zdánlivě kdokoli cokoli podnikl, sekera zasvištěla.
Harry bezděky ztuhl a sálem to zašumělo. Sekera zasáhla
Ottův zátylek. Bubínek naráz zmlkl a hlava dopadla
s hlasitou ránou na podlahu. Následovalo ohlušující
ticho, načež se z místa kdesi před Wadkinsem a Harrym
ozval výkřik. Sálem se začal šířit neklid. Harry mžoural
do pološera a snažil se zahlédnout, co se děje. Viděl jen,
jak kat ustoupil vzad.
„Proboha!“ zašeptal Wadkins.
Z jeviště se ozval zvuk, jako by tam někdo zatleskal.
Vzápětí to Harry uviděl. Zpod límce popraveného
trčela páteř, jako bílý had, který pomaličku kývá hlavou.
Z otevřené rány tryskala přerušovaně krev a pleskala
o podlahu.





205
„Věděl, že jsme na cestě!“ zašeptal Wadkins. „Věděl,
že přijdeme! Dokonce se oblékl jako jedna z těch jeho
zkurvených obětí!“ Naklonil se těsně k Harryho
obličeji. „Do prdele, Holy! Do prdele!“
Harry netušil, co v něm vyvolalo onu náhlou
nevolnost – zda všechna ta krev, Wadkinsovo nevkusně
použité slovo „zkurvených“ v souvislosti s oběťmi nebo
zkrátka Wadkinsův příšerně odporný dech.
Během chvíle se vytvořila červená kaluž, v níž
zdánlivě ohromený kat uklouzl v okamžiku, kdy chtěl jít
hlavu zvednout. Padl se zaduněním na podlahu. Na
jeviště vyběhli dva klauni a vzájemně se překřikovali:
„Rozsviťte!“
„Vytáhněte oponu!“
Na scénu přiběhli další dva klauni s oponou a
všichni čtyři se střídavě dívali na sebe a vysoko do stropu.
Zpoza jeviště se ozvalo volání, v reflektorech to
zapraskalo, potom to hlasitě bouchlo a v sále se rozhostila
naprostá tma.
„Tohle smrdí, Holy, pojďte se mnou!“ Wadkins
popadl Harryho za paži, vstal ze židle a chtěl vyrazit
vpřed.
„Sedněte si,“ pošeptal mu Harry a stáhl ho zpátky.
„Co prosím?“
Rozsvítilo se a jeviště, na němž ještě před několika
vteřinami panoval naprostý chaos krve, hlav, gilotin,
klaunů a opon, bylo prázdné, s výjimkou kata a Otty
Rechtnagela, jenž stál na hraně jeviště s královninou
blonďatou hlavou pod paží. Sál je přivítal jásotem,
který oba přijali s hlubokou úklonou.
„No to mě podržte!“ prohlásil Wadkins.
O přestávce si Wadkins dopřál pivo. „To první číslo
mě málem připravilo o rozum. Ještě teď se kruci třesu.
Možná jsme toho chlapa měli zatknout rovnou, tohle
čekání mě znervózňuje.“





206
Harry pokrčil rameny.
„Proč? Nikam nepůjde a nemá žádné podezření.
Držme se plánu.“
Wadkins stiskl diskrétně tlačítko na vysílačce, aby
prověřil, zda má kontakt s Lebiem, který pro jistotu
zůstal sedět v sále. Policejní vůz už byl na svém místě
u zadního východu.
Harry musel v duchu přiznat, že nové technické
finesy v tomto čísle byly efektní, avšak nadále dumal
o tom, proč Otto vyměnil Ludvíka Šestnáctého za
blonďatou ženu, kterou jistě nikdo nedokázal
identifikovat. Počítal nejspíš s tím, že Harry využije
vstupenky zdarma a bude v sále. Je tohle jeho způsob hry
s policií? Harry kdesi četl, že není neobvyklé, že
sebejistota sériových vrahů stoupá s tím, jak běží čas a oni
dosud nejsou dopadeni. Nebo to byla prosba, aby ho
někdo zarazil? Samozřejmě existovala ještě třetí
možnost – že to cirkusové číslo prostě jen maličko
pozměnili.
Harryho něco ťuklo.
„Tak jsme tady zase,“ konstatoval Wadkins.
„Doufám, že víc vražd se už dnes večer konat nebude.“
Po začátku druhé poloviny se na scénu vplížil Otto
oblečený jako lovec a s puškou v ruce se rozhlížel po
několika stromech, jež byly na jevišti naaranžovány. Ze
stromů se ozýval ptačí zpěv, který se Otto v podobě
lovce snažil napodobit, přitom mířil mezi větve.
Ozvalo se suché prásknutí, z pušky vystoupal obláček kouře
a ze stromu spadlo s tupou ránou na jeviště cosi
černého. Otto k tomu došel a s údivem zvedl černou kočku.
Potom se hluboce uklonil a za sporadického potlesku
opustil jeviště.
„Tohle jsem nepochopil,“ šeptl Wadkins.
Harry by možná výstup ocenil, kdyby sám nebyl tak





207
napjatý. Jenže za této situace sledoval spíše hodinky
než to, co se odehrávalo na jevišti. Navíc několik výstu -
pů obsahovalo politickou satiru natolik specifického
národního charakteru, že šla úplně mimo Harryho.
Publikum ji však očividně kvitovalo s povděkem.
Nakonec spustila hudba, světla se rozblikala a všichni aktéři
vpochodovali na jeviště.
Harry a Wadkins se s omluvou proplétali řadou
lidí, kteří museli vstát, aby mohli oba policisté projít,
a kráčeli rychlými kroky ke dveřím do zákulisí. Byly
podle domluvy otevřené. Harry s Wadkinsem vstoupili
do chodby, která se v půlkruhu stáčela kolem jeviště.
Úplně vzadu našli dveře s nápisem „Otto
Rechtnagel, klaun“ a tam čekali. Hudba a potlesk doprovázený
dupotem ze sálu způsobovaly, že se zdi třásly. V téže
chvíli to ve Wadkinsově vysílačce zašumělo. Wadkins
vysílačku vytáhl.
„Už?“ zeptal se. „Ještě pořád přece hraje hudba.
Přepínám.“
Vytřeštil oči.
„Cože? Opakuj! Přepínám.“
Harry pochopil, že je něco špatně.
„Zůstaň tam sedět a sleduj dveře do zákulisí.
Přepínám a končím!“ Wadkins zastrčil vysílačku zpátky do
náprsní kapsy a vytáhl z ramenního pouzdra pistoli.
„Lebie nevidí Rechtnagela na jevišti!“
„Možná ho nepoznal, používají přece strašně moc
líčidel...“
„Ta svině není na jevišti,“ zopakoval Wadkins a stiskl
kliku dveří od šatny, ty však byly zamčené.
„Do prdele, Holy, cítím, že tohle není dobré. Do
prdele!“
Chodba byla úzká, Wadkins se tedy opřel zády o
stěnu a začal kopat do zámku ve dveřích. Po třech
zásazích dveře povolily, až vylétly třísky.





208
Oba vpadli do šatny plné bílé páry. Podlaha byla
mokrá. Voda a pára vycházely z pootevřených dveří
vedoucích očividně do koupelny. Zaujali pozici každý na
jedné straně dveří, Harry také vytáhl pistoli a snažil se
najít prstem pojistku.
„Rechtnagele!“ zakřičel Wadkins. „Rechtnagele!“
Žádná odpověď.
„Nelíbí se mi to!“ sykl s potlačovaným vztekem.
Harry viděl až příliš detektivních seriálů, tudíž ani
jemu se ta situace vůbec nelíbila. V tekoucích sprchách,
z nichž nikdo neodpovídá, se zpravidla skrývají
nepříliš příjemné věci.
Wadkins namířil na Harryho ukazováček a palcem
mu pokynul do sprchy. Harry měl ze všeho nejvíc chuť
ukázat mu prostředníček, ale pochopil, že to bude
muset skousnout. Rozkopl dveře, popošel o dva kroky do
horké páry a ve vteřině byl promáčený. Přímo před
obličejem zahlédl sprchový závěs. S napřaženou pistolí
ho s trhnutím odtáhl.
Prázdno.
Vypnul vodu a spálil se přitom na paži; hlasitě
norsky zaklel. V botách mu začvachtalo, jak popostoupil,
aby se v místnosti zorientoval. Pára pomalu řídla.
„Nikde nic!“ zavolal.
„Proč je všude sakra tolik vody?“
„Něco ucpalo odpad. Okamžik.“
Harry strčil ruku pod hladinu v místě, kde se
domníval, že musí být odtok. Trochu zašmátral, pak se dotkl
něčeho měkkého a hladkého, co tam pevně vězelo.
Popadl to a vytáhl. Zvedl se mu žaludek, polkl a snažil se
dýchat. Jenže najednou mu připadalo, že ho pára,
kterou vdechuje, udusí.
„Co se děje?“ chtěl vědět Wadkins. Stál ve dveřích
a hleděl na Harryho, který seděl ve sprše na bobku.
„Myslím, že jsem prohrál sázku a dlužím Ottovi





209
Rechtnagelovi sto dolarů,“ prohlásil Harry tiše. „Tedy
alespoň tomu, co z něj zbylo.“
Zpětně si Harry vybavoval zbytek událostí v St.
George’s Theatre jako v mlze, jako by se pára z Ottovy
sprchy rozšířila a vplížila se všude: do chodby, kde
rozostřila siluetu správce, který se snažil otevřít dveře
rekvizitárny, klíčovými dírkami, v nichž zastřela
načervenalým filtrem pohled, který je uvnitř přivítal, jakmile
dveře vyrazili a spatřili gilotinu, z níž odkapávala krev,
do uší, kde zvláštně ztlumila a potlačila výkřiky, když
se jim nepodařilo zabránit Ottovým kolegům v tom,
aby vstoupili dovnitř a spatřili Ottu Rechtnagela
rozesetého po celé místnosti.
Části těla byly poházené v koutech jako paže a nohy
panenky. Stěny a podlaha byly postříkané skutečnou,
vazkou krví, která se postupně začne srážet a zčerná.
Na lavici gilotiny leželo tělo bez údů, torzo z masa
a krve s doširoka otevřenýma očima, klaunským nosem
a rtěnkou rozmazanou po ústech a tvářích.
Pára se Harrymu přilepila na kůži, ústa i patro. Jako
ve zpomaleném filmu sledoval, jak z mlhy vystoupil
Lebie, došel k němu a tiše mu zašeptal do ucha: „Andrew
zmizel z nemocnice.“
Wadkins stál nadále jako přibitý u lavice gilotiny.
„Taková svinská arogance,“ zaslechl Harry zdáli jeho
slova.
Taková samozřejmost, pomyslel si Harry.
Vrah nasadil Ottovi na hlavu bílou paruku.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.