načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Neštěstí ve štěstí – Míša Gřešková

Neštěstí ve štěstí

Elektronická kniha: Neštěstí ve štěstí
Autor: Míša Gřešková

– Příběh plný přátelství, podpory a lásky mezi člověkem a čtyřnohým miláčkem. Izabela prožívá chvíle plné štěstí a smíchu s jejími přáteli. Je však možné žít se stejným štěstím napořád nebo se do její cesty postaví něco, co bude jednou ze ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  179
+
-
6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PárMinut
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 120
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-9218-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh plný přátelství, podpory a lásky mezi člověkem a čtyřnohým miláčkem. Izabela prožívá chvíle plné štěstí a smíchu s jejími přáteli. Je však možné žít se stejným štěstím napořád nebo se do její cesty postaví něco, co bude jednou ze zkoušek připravených samotným životem? Jediný způsob, jak to zjistit, je ponořit se do Iziina příběhu plného smíchu a radosti, ale také smutku a slz.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Míša Gřešková

ilustrace: Míša Gřešková

www.nestestivestesti.cz


Pro všechny, kteří si připadají sami, a potřebují kamarády.

Stačí se ponořit do knížky a věřit, že právě vy budete další,

kdo bude prožívat stejná dobrodružství ;)


PŘEDMLUVA

NAŠE MÍŠA

Z naší dcery se vyklubala spisovatelka. Než se ovšem vy

klubala na svět, musela bojovat se systémem, se strachem

i s rodiči. Na začátku třetího měsíce těhotenství začal její

boj o život.

Tenkrát jsme byli my, rodiče svého prvního vytouženého

dítěte, postaveni před fakt, že naše miminko se narodí buď

postižené, nebo musíme okamžitě podstoupit potrat, proto

že v mém těle byla zjištěna toxoplazmóza.

Míša se v bříšku musela vyrovnávat s naším strachem,

s neosobním přístupem některých lidí ve zdravotnictví,

protože věděla, že ona je tady, že je zdravá a že chce žít.

Po prvotním šoku nám svitla naděje v podobě metody

One Brain a paní Dagmar Tachezy, která byla ochotná jít

s námi „do boje“. Boj jsme vyhráli, Míša se narodila zdra

vá. Více informací o našem příběhu najdete na

www.facilitace.com


Od narození byla Míša jiná, než ostatní děti a my jsme se

k ní snažili takto i přistupovat. Byla to jedinečná osobnost

se všemi svými kladnými i zápornými stránkami.

Dnes má Míša 15 let a neustále nás učí. Je naše úžasné

zrcadlo. Pomáhá nám svým originálním způsobem pocho

pit, kdo jsme, co nezvládáme a na čem máme pracovat. Je

zvláštní připustit si, že se učíte od svého dítěte.

S manželem jsme tedy založili firmu EDUWAY s.r.o.,

v překladu cesta učení, rozvoje a pochopení smyslu úspěš

ného života. Často mluvíme o tom, že bychom měli napsat

knihu o svých zkušenostech z této oblasti. Míša jen ne

mluvila, ale také ji napsala. Nepsala o tom, co se od ní

očekávalo, ale o tom, co žila, co cítila. Tak vznikla její

prvotina s názvem Neštěstí ve štěstí.

Za její odvahu, vůli a vytrvalost ji s manželem nesmírně

obdivujeme.

Míšo, děkujeme Ti, že jsi to nevzdala, ani tenkrát ani dnes.

Máme Tě moc rádi.

Kája a Tomáš - tvoji rodiče


PODĚKOVÁNÍ

Můj velký dík, patří mým rodičům, za jejich nekonečnou

podporu. Moc a moc děkuju svojemu taťuldovi, že se na

rozdíl ode mě, nebál vyslovit moje sny.

Poděkovat bych taky chtěla svojí sestřence, která celou

dobu společně se mnou věřila ve splnění mých snů a pod

porovala mě v nich svými podnětnými komentáři

k jednotlivým kapitolám Izziina příběhu.

Děkuji.

Míša


8

1. KAPITOLA

Nemohla jsem dospat. Na tenhle den jsem se těšila tak

dlouho. Vyskočila jsem z postele, natáhla na sebe svoje

vytahané džíny, tričko a mikinu s kapucí po bráchovi

a seběhla jsem dolů do kuchyně.

„Dobré ráno, zlato!“ usmívala se mamka, když na stůl

pokládala hrnky s čajem.

„Happy birthday to you, happy... Ne, nepřidáte se nikdo?“

zašklebil se Martin uraženě.

„Tím jsi, můj drahý starší a rozumnější bratře, chtěl říct

všechno nejlepší k narozkám?“ zeptala jsem se Martina

popichovačně, když jsme se cpali toasty.

„Jo, a čekal jsem větší podporu od našich drahých rodičů!“

zahuhlal Martin s plnou pusou a významně se podíval po

rodičích.

„Besi, ty somráku! Jdi o jídlo okrádat Martina!“ podrbala

jsem svoji retrívří fenečku za ušima a strčila jsem si po

slední sousto toastu do pusy.


9

„Loučím se s vámi!“ usmála jsem se, všechny objala, bě

žela do předsíně obout si boty a vyrazila jsem na autobu

sovou zastávku.

Zrovna když jsem na autobusové zastávce začala přemýš

let, jaké to asi bude, jet na dvoudenní výlet se třídou,

a k tomu ještě na narozeniny, vyrušilo mě z mého snění

známé rachocení skateboardových koleček.

„Nazdar, oslavenkyně!“ zahalekal můj nejlepší kamarád

vedle mě. Hned když upevnil skateboard na batoh, vytáhl

z kapsy vytahané mikiny malinkou krabičku lososové bar

vy převázanou oranžovou stužkou.

„Všechno nejlepší, Izinko!“

vrazil mi Danek dárek do

ruky. V krabičce byl přívě

šek, půl srdíčka s nápisem

BFF (nejlepší přátelé na

vždy), vrhla jsem se mu

s radostí do otevřené náruče.

„Díky, to je nádherný!“

„Prr, brzdi, Izi, vždyť mě

uškrtíš,“ bránil se Danek a snažil se cosi vytáhnout z kapsy

kalhot. „Tady je druhá půlka!“ zacinkal mi před obličejem


10

svými klíči na objasněnou. „A tady bude za chvilku i ta

druhá!“ cvrnkl mi Danek do řetízku na krku.

Když jsme na nádraží vystoupili z autobusu, vrhla se mi do

náruče moje nejlepší kamarádka Nikol.

„Všechno nejlepší, Izi,“ zatrylkovala a navlékla mi na ruku

náramek. „A tady máš nejlepší dárek od nejlepší kamarád

ky,“ usmívala se. „Jů, děkuju,“ vrhla jsem se jí znovu do

náruče.

„Ccc, teď jsi mě urazila!“ zašklebil se Danek. „Ji jsi objala

dvakrát, a mě jenom jednou,“ hrál dál uraženého.

„Děláš, jako bych se tě za celý život naobjímala málo,“

oplatila jsem Dankovi jeho škleb.

Když jsme došli ke zbytku naší třídy, všichni na mě volali:

„Všechno nejlepší, Iz!“ a objímali mě. Byl to příjemný

pocit, vědět, že jim na mně záleží. S Nikol jsme šly do

malého obchůdku koupit chipsy a bonbóny na vlakovou

oslavu, zatímco Danek šel pozvat naše kamarády na naši

soukromou oslavu, kterou jsme měli naplánovanou na

večer.

Když vlak přijel na nádraží, nastoupili jsme. Ve vlaku byla

zima a bylo to tam cítit desinfekcí. S Nikol a Dankem jsme


11

si sedli k sobě a za chvíli si k nám přisedli i Lukáš

a Marek.

„Všechno nejlepší!“ zahalekali oba naráz. Ale než jsem

stačila odpovědět, přihnala se do vlaku Nela.

„Jako obvykle na poslední chvíli jako Fantomas," škádlil ji

Danek. Nela na něj vyplázla jazyk, svalila se ke mně na

sedadlo. Jen co dosedla, ponořila se do útrob svého bato

hu.

„Tady je!“ vykřikla vítězoslavně, když mávala nad hlavou

růžovým balíčkem. „Tady máš, zlato...“ vpálila mi balíček

do klína, „a krásné narozeniny!“ usmála se a objala mě.

I přes hlasité hučení vlaku a pokřikování všech našich

spolužáků jsem po chvíli usnula. Není se čemu divit, když

jsem skoro nespala. Vzbudily mě až holky, když vlak sko

ro zastavoval.

„Izi, vzbuď se, už jsme tady.“

Byla jsem rozespalá, hlavu jsem měla opřenou o Dankovo

rameno a byla jsem přikrytá jeho mikinou. Chvilku mi

trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsme, ale výhled na

zašlé nádraží mě vrátil do reality a já jsem si uvědomila, že

mám před sebou dva úžasné dny se svými kamarády.


12

2. KAPITOLA

Z nádraží to do naší chaty nebylo daleko. Dvakrát jsme

zahnuli doprava, jednou doleva a stáli jsme před krásnou

dřevěnou chatou. Přišel nás přivítat postarší pán

s plnovousem a šedivými vlasy, za ním se vynořil vysoký

kluk s hnědými vlasy a modrýma očima. Mohlo mu být tak

sedmnáct. Nela se ke mně a Nikol naklonila a zašeptala:

„Tak tohle je můj bratranec Tomáš, holky, pomáhá tady

kamarádovi svého strejdy.“

Už několikrát jsem o Tomášovi slyšela a před dvěma roky

ho zahlédla na oslavě narozenin Neliny maminky, ale od té

doby se hodně změnil. Nela mu zvesela zamávla, on jí to

oplatil a usmál se na ni.

Pokoje v chatce byly krásné, a díky dřevěnému nábytku se

po pokoji rozlévala příjemná vůně dřeva.

„Je to tady nové, chata funguje asi měsíc,“ vysvětlovala

nám Nela, „majitel říkal, že to tady není ještě moc dovy

bavené.“ Rozhlížela se, jako by hledala něco, co by chybě

lo.

„Postele tady mají, a to je hlavní!“ pustila Nikol na zem

těžkou krosnu a skočila na postel.


13

„Souhlasím,“ svalila jsem se k Nikol na postel. „A je to

tady pěkně útulné,“ usmála jsem se šťastně. Někdo zakle

pal a my jsme všechny tři nadskočily. Ještě než jsem se

stačila vyhrabat na nohy, vřítili se k nám kluci. „Jsme hned

vedle vás na pokoji, to máte radost, co?“ křenil se Danek.

„To abychom vás mohli zachránit,“ odstrčil ho Lukáš

a šibalsky se usmál. Všichni okamžitě vyprskli smíchy.

„No, bez urážky, ale vy dva nejste schopni zachránit sami

sebe, když letíte ze skateboardu!“ svíjela se smíchy Nikol.

„No a co! Máme ještě Marka, ten vás zachrání, a my do

staneme odměnu,“ zazubil se Lukáš.

„A jak to, že tedy není s vámi? Neříkejte, že se za vás

stydí?“ provokovala Nikol.

„Šel dolů do bufetu koupit chipsy a kolu, tak jestli chcete,

tak za pět minut u nás na pokoji,“ pozval nás Danek a dě

lal, že Nikolinu narážku neslyšel. Bez váhání jsme souhla

sily.

Za pět minut jsme už s kluky seděli pohromadě na poste

lích u nich na pokoji, pojídali chipsy a popíjeli kolu.

„Je to celkem výhra, být dvě patra od učitelů,“ řekl

s šibalským úsměvem na tváři Marek.

„To teda jo,“ přidala se k němu Nikol s plnou pusou bram

bůrků. Chtěla jsem jí připomenout, že je člověk a ne prase,


14

ale než jsem se nadechla, padli přede mnou na kolena Ma

rek a Lukáš.

„Všechno nejlepší, naše princezno Iz,“ pokoušeli se

o vážný tón hlasu, ale záchvat smíchu, ve který jsme

všichni propukli, jim to nedovolil. Když jsme se uklidnili,

podali mi Lukáš a Marek

krabičku s nápisem ‚Prin

cezna Iz‘. Byly v ní krás

né stříbrné náušnice.

„Jé děkuju, kluci, jste

zlatí.“ A objala jsem je jako poděkování.

„Víš, my ti to chtěli dát už ve vlaku, jenže tenhle šašek to

zaházel do batohu,“ usmál se Marek a dal Lukynovi po

hlavek.


15

3. KAPITOLA

„Izí, postřeh!“ zaskřehotal Danek, když mi na hlavě přistál

nafukovací míč.

„Héj, tý!“ skočila jsem Dankovi na záda.

„Možná byste mohli nechat toho blbnutí a udělat něco

smysluplného,“ ozval se Lukáš.

„Jako třeba?“ vypískla jsem těsně předtím, než mě Danek

potopil pod vodu.

„Jako třeba zahrát vodní válku,“ zakřenil se Luky. Upřím

ně bych se divila, kdyby opravdu přišel s něčím smyslupl

ným.

„Jasně! Takže všichni na Lukáše!“ usmála jsem na něj

šibalsky.

„Nééé, ty zrádkyně!“ stačil ještě zaklít Lukáš, než jsme se

na něj vrhli a on se skácel pod vodu.

Jakmile jsme se všichni sesedli v jídelně, hlasitě mi zakru

čelo v břiše.

„Mám strašný hlad!“ prohlásila jsem na obhajobu. Nela se

potutelně usmála.

„To je dobře, místo v břiše budeš potřebovat!“


16

Byli jsme už po jídle, když do jídelny vrazil Tomáš se

šibalským úsměvem a společně s Nelou, Nikol a kluky

začali zpívat ‚Happy Birthday‘. Postupně se přidala celá

třída. Za Tomášem vystoupil z kuchyně majitel, který nás

ráno přivítal, a v ruce

držel dort se čtrnácti

hořícími svíčkami

a čokoládovým nápi

sem Izi. Nela mě vzala

kolem ramen a vlepila

mi na pusu tvář. Ale

než stačila cokoli říct, přitáhl si k našemu stolu židli To

máš a s vážným hlasem a upřímným úsměvem pronesl:

„Taková malá pozornost podniku.“

Nela se okamžitě natáhla přes stůl a dala mu pohlavek.

„Ty drzoune, to, že jsi přispěl, neznamená, že ten dort

budeš vydávat za svůj!“ rozkřikla se na něj.

„Ten dort vymyslela Nela, Tomáš ho tady přivezl a já

a kluci jsme přispěli,“ snažila se překřičet jejich rodinnou

hádku Nikol.

„Děkuju vám všem,“ usmála jsem se a v očích mě zapálily

slzy radosti.


17

„Neděkuj a jez, čím dřív to zhltneme, tím dřív bude moct

začít oslava,“ ukončil předčasně můj proslov Lukáš, a jeho

úsměv zdobil krém z dortu.

V našem pokoji, byl cítit pudr, všechny možné příchutě

lesků na rty, všemožné voňavky a lak na vlasy. Po zemi

a na postelích se všude válelo oblečení. A z koupelny šla

cítit nahřívající se kulma. Holky byly přesvědčené, že mě

musí namalovat a narvat do pěkného oblečení, abych vy

padala jako super hvězda. Vysvobodilo mě až zaklepání

kluků na dveře.

„ Wow, vypadáš úžasně!“ vykoktal ze sebe Danek.

„Jo, měla by ses malovat i do školy,“ přitakal Marek.

„Jo, Iz, kluci mají pravdu, vypadáš báječně, a koukni na

Lukáše, ten se ani nezmůže na slovo,“ přidala se ke klu

kům Nikol. Při pohledu na Lukyho jsme se všichni začali

smát. Danek mě vzal kolem pasu, Lukyn vzal Nikol a Ma

rek udělal to stejné s Nelou.

Když jsme dorazili do haly, kde jsme měli dovoleno udělat

oslavu, pustil Tomáš hudbu. Začala hrát písnička ‚Don’t


18

Worry Be Happy‘. Už při prvních tónech linoucích se

z reproduktorů jsme se všichni začali kroutit do rytmu

písničky. Když jsme všichni stáli v kroužku a drželi se za

ruce, věděla jsem, že název písničky přesně vystihuje moji

náladu. Byla jsem šťastná, měla jsem skvělé kamarády a tu

nejlepší oslavu narozenin, jakou jsem si kdy dovedla před

stavit.

Celý večer jsme tančili, a když jsme se dovlekli v deset

hodin do pokojů, byli jsme všichni utahaní. Jediné, na co

jsme se zmohli, bylo smetení nepoužitého oblečení na

podlahu.

„Nikol, Nelo, díky za všechno,“ špitla jsem, když jsme

jako zabité ležely na postelích.

„Není zač, Izi,“ broukly naráz. A za chvíli už jsme všech

ny odfukovaly do peřin.


19

4. KAPITOLA

„Izi, vstávej.“

Rychle jsem se posadila na posteli. Vedle mě seděla Nikol,

už oblečená, a usmívala se na mě.

„Už asi půl hodiny se tě snažíme vzbudit, všichni už jsou

na snídani, tak na sebe hoď oblečení a pojď.“

„Jdi napřed, já vás doženu,“ zamžourala jsem na ni roze

spale.

Natáhla jsem na sebe džíny, tričko, vyčistila si zuby, nan

dala si na sebe nové náušnice od kluků a náramek od Nikol

a pádila chodbami do jídelny. Všichni už seděli u stolů

a ládovali se rohlíky. Zaplula jsem na volnou židli

u našeho stolu, mezi Nelu a Lukáše.

„Už ses nám ráčila vyhrabat ze své královské lóže?“ rýpl

si Lukáš a při tom mě loktem dloubl mezi žebra.

„Ha ha ha, no nevím, kdo přišel pět minut před Iz,“ uklid

ňovala mě Nikola. Všichni se rozesmáli.

„A v noci chrápal tak, že se celá chata otřásala,“ přisadil si

Danek. Myslím, že měl štěstí, že seděl na opačné straně

stolu, jinak by mu Lukáš jednu natáhl.

„No tak, kluci, uklidněte se,“ mírnila kluky učitelka, která

se jako duch objevila u našeho stolu. „Po snídani jděte na


20

pokoje, sbalte se, a až budete hotoví, můžete jít před chatu,

vlak jede v jedenáct.“ A odcupitala k dalšímu stolu.

„Tak to se ještě dneska někdo okoupe v potoku,“ zakřenil

se Danek a dloubl Nikol, která seděla vedle něj na židli.

„No, aby ses tam nevykoupal ty,“ odporovala Nikol

a začala ho lechtat.

„Iz, vstávej a netvař se jako citron,“ usmál se na mě Marek

a nechal Danka a Nikol, aby se dál pošťuchovali.

„Tobě by taky do smíchu nebylo, kdybys celý víkend měl

strávit s ďáblem,“ zašklebila jsem se a sklonila jsem se

k talíři.

„Jů, Izi, k tobě přijede tvoje úžasná sestřenka, tolik štěstí

na tvojí tváři jsem ještě před jejím příjezdem neviděla,“

škádlila mě Nikol.

„Nesměj se tak škodolibě, Nikol, při představě, že už od

dnešního oběda s ní budu muset trávit celý zbytek víken

du, na mě jdou mdloby,“ čertila jsem se na Nikol.

„Tak zařídíme, abys s ní trávila víkend bez dnešního obě

da,“ zazubil se Marek.

„Jo, vezmeme naší Izi do pizzerie!“ objal mě celý nadšený

Lukáš. Byla to přijatelná nabídka, vidět toho ďábla o tři

hodiny později.


21

„Tak jo, jdeme do pizzerie,“ kývla jsem s úsměvem na rtech. „Ale bágl s sebou tahat nebudu, na to zapomeňte,

a domů nemůžu, to bych se pak

musela zúčastňovat sobotního

rodinného pekla, s ďáblem

v čele,“ zašklebila jsem se, ale

úsměv mě neopouštěl.

„Jasný, dáš si ho k nám, ale

nejdřív si ty batohy musíme sbalit!“ kárala nás Nela a všechny nás postupně zvedala ze židlí a táhla do pokojů.

„Pizza byla výborná, vážně moc děkuju, a ne jenom za dnešek, ale za celé ty dva dny,“ děkovala jsem jim a oči mi zářily štěstím. „Jste ti nejlepší kamarádi.“ „Ale Izi, sice nám to lichotí, ale neměla bys zvětšovat ego některým přítomným, protože ho mají velké až dost,“ rýpla si Nikol s povytaženým obočím. „Koho tím myslíš, Nikol?“ díval se na ni tázavě Lukyn, ale než se Nikol stačila nadechnout, aby Lukymu odpověděla, křikl na něj Danek: „Kdo se moc ptá, moc se dozví!“

22

A šibalsky se na něj usmál. Tentokrát nebyl Danek tak

daleko, aby na něj Lukáš nedosáhl a jednu mu praštil. Da

nek se okamžitě chytil za rameno a ránu Lukymu oplatil.

„Já už budu muset jít. I když bych radši skočila mezi žra

loky!“ zašklebila jsem se se snahou upoutat pozornost

kluků, aby se přestali pošťuchovat.

„To zvládneš, jenom klidně dýchej. Nádech a výdech, Iz,“

smála se Nikol.

Když jsem šla příjezdovou cestou domů, začala jsem si

myslet, že ten poslední kousek pizzy nebyl dobrý nápad.

Zvedl se mi žaludek, a ve chvíli, kdy jsem myslela, že se

pozvracím, se otevřely dveře a vyřítila se na mě ďáblova

dcera.

„Ahoj, Kristýno,“ zahuhlala jsem, když mě moje sestřenka

málem uškrtila svým objetím.

23

5. KAPITOLA

„Izi žije!“ uslyšela jsem výkřik velmi známého hlasu hned,

když jsem prošla obrovskou bránou, která oznamovala, že

jsem ve škole.

„Jo, Izi žije a konečně má celý svůj pokoj pro sebe, takže

jsem šťastná,“ řekla jsem trošku přiškrceným hlasem, pro

tože se mi kolem krku vrhl Lukáš.

„Hej, fuj, Luky, já bych Iz taky ráda objala,“ zachraňovala

mě Nikol. Když jsem se vysvobodila z Lukášova objetí,

vylovila jsem brnící mobil z kapsy džínů.

„Přišla mi SMS od ďáblice,“

ušklíbla jsem se.

„Copak píše naše milá Kris

týnka?“ zeptala se celkem bez

zájmu Nela a dál zírala do

sešitu dějepisu. Zalapala jsem

po dechu, na displeji mobilu

stálo tučnými písmenky:

‚Ahoj, moje nejmilejší

sestřenko, chci se jen zeptat,

jak sis užila zbytek víkendu?‘

„Když jsi odjela, tak luxusně,“ neodpustila jsem si kousa

vou poznámku a pokračovala dál ve čtení: ‚Napadalo mě,

24

že bych k vám mohla přijet na vánoční prázdniny.‘ Málem

mi vypadl mobil z ruky při představě, že bych s ní měla

strávit dva nejoblíbenější týdny v roce. ‚Napadlo mě, že

bychom si mohly užít úžasné prázdniny. A třeba bych se

taky mohla víc poznat s tvými kamarádkami a vidět zase

Danka.‘ Okamžitě jsme všichni střelili očima po Dankovi.

Jeho tváře ve vteřině nabraly barvu vařící se krve a nevě

děl, kam s očima. ‚Myslím, že by bylo úžasné strávit

prázdniny stejně, jako když jsme byli malí. Líbá tě tvá

milující sestřenka. :)‘

Nezmohla jsem se na slovo. Jako první se z šoku vzpama

tovala Nela a vyprskla smíchy.

„Měla spíš napsat zamilovaná sestřenka!“ dusila se smí

chy.

„Proč já?“ ptala jsem se ještě trochu v šoku a dívala jsem

se do Dankových zoufalých očí. Vsadila bych se, že kdyby

mohl, zahrabal by se pod zem.

„Jak ty? Když jsme naposledy trávili Vánoce spolu, nalila

mi ta obluda puding za krk,“ prskal Danek, ale koutky úst

mu cukaly.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení

její plné verze je možné v elektronickém obchodě

společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.