načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Nepřestávej, miláčku - Markéta Mališová

Nepřestávej, miláčku

Elektronická kniha: Nepřestávej, miláčku
Autor:

Souborem devíti povídek Markéty Mališové prostupuje ústřední téma vztahů mezi mužem a ženou. Často jde o umělce, intelektuály, vztahy s výrazným věkovým rozdílem, ale i o ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: EROIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 158
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-874-0916-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Souborem devíti povídek Markéty Mališové prostupuje ústřední téma vztahů mezi mužem a ženou. Často jde o umělce, intelektuály, vztahy s výrazným věkovým rozdílem, ale i o obyčejné lidi, kteří před sebou a svými partnery skrývají různá tajemství. Autorka se nevyhýbá ani snové poetice či lehkému sci-fi žánru, bedlivě pozoruje a barvitě popisuje rozmanitá prostředí a v nich se odvíjející lidské osudy.

Markéta Mališová(*1957 Praha), nakladatelka a publicistka, vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. Od roku 1985 pracovala v Krátkém filmu. Po roce 1994 začala s vlastní tvorbou dokumentárních filmů. Natočila snímky o česko-německých vztazích, portréty Františka Kupky a Angela Waldsteina, cyklus o pražských galeriích a muzeích, dokument o vzniku Musea Kampa a další. Od roku 2002 vede Centrum a Nakladatelství Franze Kafky. Publikuje v různých časopisech, je autorkou řady článků o Franzi Kafkovi a rozhovorů s Arnoštem Lustigem. S ním také spolupracovala na vydání třinácti knih, na dvou jako spoluautorka. Dva Lustigovy romány vydala v česko-anglicko-hebrejské verzi. V roce 2009 debutovala povídkou v edici Česká povídka.

Související tituly dle názvu:
Nepřestávej, miláčku Nepřestávej, miláčku
Mališová Markéta
Cena: 151 Kč
Kniha o Příteli a Miláčku Kniha o Příteli a Miláčku
Lull Ramón
Cena: 84 Kč
Miláčku, hodíme se k sobě? Miláčku, hodíme se k sobě?
Klofátová Zuzana
Cena: 66 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


3

Markéta Mališová

Nepřestávej, miláčku

Eroika


4


5

Markéta Mališová

Nepřestávej, miláčku

Eroika


6

© Markéta Mališová, 2012

© Eroika, 2012

ISBN 978-80-87409-16-9

Autorka děkuje za podporu této knihy

firmě Sigma Group, a. s., a jejímu předsedovi

představenstva Ing. Milanu Šimonovskému.

Postavy v povídkách jsou smyšlené

a podobnost může být čistě náhodná.


7

Arnoštovi


8


9

Žít vedle malíře a nevidět fialovou tam,

kde je obvykle zelená, nelze.

Žít vedle spisovatele a neuvěřit mu,

že i ty to dokážeš, je nemožné.

Mít šťastné dětství je zázrak.


10


11

Obraz

Pomalu otevírala oči. Ještě ne, říkala si a otočila se

na druhou stranu. V okně se vlnil závěs, přes který

chvílemi pronikaly ostré paprsky ranního slunce.

Ložnice byl nejkrásnější pokoj jejich staréhobílého domu. Závěs milovala. Velké hnědozelené květy a listy, které připomínaly tropický prales, dálky,cesty. Džungli na ostrově Mahé Seychelských ostrovů, vlhké teplo starého parku v Singapuru. Takový dekor se už dnes nedělá.

Ještě ne, je neděle a budu se jen tak povalovat v posteli, přikazovala si znovu.

Tony stále spal. Bylo to nezvyklé. Kdykoliv se ráno jen trochu zavrtěla, okamžitě se probudil. Stačilo se pohnout. Jakmile se potichoučku vysunula zpostele, aby se mohla vyčurat, pootevřel oči a řekl: „Kam odcházíš?“

„Jen spi. Neboj se, jsem hned zpátky.“ A to se opakovalo s každodenní pravidelností.

Jak mohl mít tak vytrénovaný cit a sluch na její ranní odcházení? Nikdy se jí nepodařilo tiše zmizet. Přitom tvrdil, že je nahluchlý. Je to hrozný,pomyslela si. Vždyť ho nemohu ani trochu opustit, ale nakonec nemám proč. Ale jen ta možnost ji lákala.

Sluníčko hřálo stále více. Je příjemné nechat se

lechtat ranními paprsky. Vystrčila nohu zpod peřiny

a přehodila ji přes Tonyho.

„Miláčku, nech mě spát.“

Převrátila se zpátky na záda, roztáhla ruce azačala se protahovat. Chytla se za čelo dubové postele

a protahovala si záda.

„To je ale den,“ řekla nahlas a začala zvedat nohy

a držet se za bříško.

„Osm, devět, deset,“ počítala.

„Ty ses snad zbláznila,“ ozval se Tony.

„Prostocviky, říkal Kafka a měl pravdu. Roste mi břicho.“

„Kde, prosím tě? Vždyť jsi hubená jak žížala.“

„No ještě jsem, ale už bych nemusela být. To jsou ty tvoje čokoládičky ke kávě, co mi pořád nutíš.“

„Já ti nic nenutím, ale ty se neumíš ovládat.“

Přestala cvičit a přitulila se k němu. Měl rád, když si schovala prdelku do jeho klína. Leželi jako dva zaklínění skrčenci. Odkopala peřinu a vystrčila ven obě nohy. Se zalíbením se dívala na malou pihu, kterou měla ve vnitřní jamce kolena. Taková malá tečka. Tu samou měla na levé půlce zadečku a těsně v důlku pod spodním rtem. Tony jim říkal mojeněžné pižky, mé potěšení, a pokaždé je na konci zlíbal, když se vzpamatoval. Škoda že neměla čtvrtou apátou na prsou. Ty chtěla líbat nejvíce. Mohla mu to říct, ale neřekla. Muž si to musí objevit sám a musí ženu dobývat. To byla výchova jejích rodičů. Pěkná hloupost, jak časem zjistila. Život letí tryskem ačlověk si nemá odříkat malá potěšení, ale ani ta velká.

„A co to tu máme?“ zabloudila Anna pod peřinu.

„No, něco tam je.“

„Takové malé nepatrné nic,“ provokovala Anna. „Můžu vám popřát dobré jitro?“ mluvila Anna jako do mikrofonu.

„Dneska, prosím tě, ne,“ usmál se Tony. „Víš, že mám rozmalovaný obraz, a já se po tom nemůžu soustředit. Večer ti to vynahradím.“

„Tak tedy jo. To je ale neděle...“ zakoulela očima.

„Miláčku, pochop to. Nestíhám. Začátkem října musí být obraz suchý a připravený k převozu.“

Anna to chápala i nechápala. Proč je zrovna Tony

tak přísný. Nikdy si při malování nedá ani skleničku.

Úplně zbořil její představy o malířích a jejichbohémském životě. Jídlo, pití, ženy, a pak přijde múza.

Myslela si, že ateliér je přes den místo k malování

a večer k milování a mejdanům. Místo toho ji Tony

do ateliéru nepustil třeba měsíc. Nesnáší přimalování nikoho, kromě modelu a černého kocoura. Němá

tvář. Neruší. Nemá rád hluk, ruší ho dětský křik,

ruší ho cizí pohledy.

Někdy jí připadá, že tam nesnese ani sám sebe.

Když ho volá k obědu, opatrně zaklepe a čeká.


14

„Kdo je?“ obvykle se ozve Tony. Odemkne, vystrčí

hlavu a z očí mu kouká zaujetí, nepřítomnost arozrušení. Domů už přijde uklidněný.

Poslední dobou je často velmi rozmrzelý. Místo aby měl radost, že může po letech vystavovat vPaříži, jak po tom dlouhá léta snil a toužil.

Tony ještě ležel. Vstala, rozhrnula závěs a sedla si na postel s nohama křížem. Slunce osvítilo celý pokoj.

„Zdá se mi, že akvarely na stěně ztrácí barvy,“ řekla Anna, natáhla si nohy do lepší pozice a dál se dívala po pokoji, který ji vracel do tepléhoStředomoří. Tam je spolu malovali. To byla krásná doba. Jen láska, barvy, moře a dobré víno. Dnes už nemají na nic čas, ani na sebe. Anna je stále v práci, samé večírky, hodně cestuje.

„Já už bych je dávno sundal,“ pohladil jiTony a upřeně se díval na Annino čelo, které zpola osvětlovalo slunce a zpola odráželo nachovou barvu peřin.

„Když já je mám tak ráda. Nemohl bys z nich udělat kopie?“

„Miláčku, to mi už říkáš po desáté.“

„Tak to udělej.“

„Co si dáme k snídani?“ zeptal se Tony.

„To je tedy otázka, vždyť si dáme to, co každý den. Kafe a housku a máslo a med. Ale mohl bys mi ji dnes pro změnu opéct na toustovači?“ To zase bude hostina, pomyslela si.

„A nechceš ohřát párek s hořčicí?“ provokovala

ještě více Anna, protože dobře věděla, že by se toho

nedotkl ani holí.

„Toho bych se nedotkl ani holí,“ nezklamal Tony.

Měl svá rčení, která někdy milovala, protože z něj

dělala malého kluka. Jako třeba když místo kakao

říkal stále kakavo. Ale někdy je přímo nesnášela,

protože jí tím připomínal, a nevěděla proč,rozumbradu a starého radivého dědu.

„A co uděláme k obědu?“ zeptal se Tony.

„Tak my ještě ani nesnídáme, a už myslíš na oběd.

Jsi jako moje babička. Co budeme vařit, milánkové?

Často říkala. Máme doma něco dobrého?“ zeptala

se Anna.

„Nic moc. Tady nekoupíš dobré maso,“ postěžoval

si Tony.

„Od té doby, co tě opustila tvoje milovaná řeznice,

já vím. Ta si tě předcházela.“

Tony měl zvláštní libosti. Kolikrát volal dodivadla, že má pro ni překvapení. Čekala náruč pivoněk

či narcisů, pěknou halenku či parfém. Ale buď to

bylo kilo syrového sádla, nebo jitrnice. Sám to skoro

vůbec nejedl, takže se nákupem překonával.

„Víš, já bych si dal třeba jehněčí nebo telecí, nebo

kachnu.“

„To tedy dnes už nekoupíš.“

Anna ležela na polštáři a přemýšlela nahlas: A co

třeba svíčková nebo koprovka nebo rajská omáčka,

na které odrostly její děti.

„To nejím a po svíčkové jsem se nedávno divneozvracel.“

„Anebo dobrá bramboračka se sušenýmihoubami, jenže ty nám sežrali moli.“

Tony vzal Annu za ramena, zasnil se a řekl: „Už to

mám, to bude překvapení.“

Anna s napětím poslouchala a strčila siukazováček do pusy.

„Klidně se nasnídáme, nikam nebudemepospíchat, nic nakupovat. Uděláme si hezký nedělní den

a k obědu si uvaříme brambory s tvarohem, tvaroh máme,“ řekl Tony s vážnou tváří.

Anna se zasmála. „To je vtip, no ale tak si klidně

uvař brambory a já zavolám Michalovi. Je tolabužník a jsem si jistá, že na oběd se mnou půjde moc

rád.“

Tony se zatvářil uraženě. Hleděl do stropu apřestal mluvit. Anna se začala smát. Stále se tvářil

netečně. Aha, tak to není vtip. Tony se naštval a to

dobře znala. Netvářil se jen jako naštvaný, aleopravdu byl. Dovedla dobře číst jeho tvář. Skulila se mu

z ramen. Tony ještě chvíli hleděl do stropu a vstal.

Anna se zachumlala do peřiny a přemýšlela




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist