načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Nepřátelé a milenci - Simona Ahrendtová

Nepřátelé a milenci
-14%
sleva

Kniha: Nepřátelé a milenci
Autor:

Příběh o pomstě, intrikách ve světě byznysu, temném tajemství - a ZAKÁZANÉ LÁSCE
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  379 Kč 325
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Rok vydání: 201610
Počet stran: 374
Rozměr: 206,0x129,0x33,0 mm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Irena Lysáčková
Hmotnost: 0,423kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná s přebalem lesklá
Doporučená novinka pro týden: 2016-41
ISBN: 978-80-7359-500-5
EAN: 9788073595005
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V nelítostném světě švédských financí se nevyzná nikdo lépe než David Hammar. I přes svůj dělnický původ se vypracoval na pozici jednoho z nejbohatších švédských finančníků. Nemilosrdný a nezastavitelný hráč už roky pase po jediném, urvat pro sebe Investum, obchodní společnost aristokratické rodiny De la Grip. K získání impéria potřebuje ještě poslední krok – přetáhnout na svou stranu někoho z vysoce postavené rodiny. Nejvhodnější kandidátem se zdá být Natalia.
Natalia De la Grip je jednou z nejtalentovanějších firemních poradkyň švédského finančního světa. Čeká se od ní, že se usadí a provdá za někoho ze svých společenských kruhů. Natalia však vždy kráčela proti proudu a jejím jediným snem je dokázat svému otci, nemilosrdnému patriarchovi, že dokáže víc než jen čekat doma na manžela. Když ji pozve David na oběd, je nedůvěřivá, ale postupně podlehne jeho kouzlu. Z jiskry, která mezi nimi přeskočí, vzplane vášnivý, nezapomenutelný večer.
Byla to ale jen aféra na jednu noc nebo ne? Vztah mezi Davidem a Natalií je nemyslitelný, protože jejich rodiny jsou nesmiřitelnými nepřáteli. Na světlo navíc vyjdou tajemství, pohřbená hluboko v minulosti. Oba stojí před nelehkým rozhodnutím. Je pro Davida přednější pomsta, nebo láska milované ženy? A zvolí Natalia správně mezi pýchou a touhou svého srdce? Nepřátelé a milenci jsou švédský román skvělé autorky s českými kořeny, jenž se dočkal již mnoha překladů. Zahřeje a rozpálí jako oheň z krbu uprostřed chladné švédské zimy.

Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Nepřátelé a milenci" mají také často zájem o tyto tituly:
Podstata zla -- Temný triller z prostředí Dolomit Podstata zla
D´Andrea, Luca
Cena: 239 Kč
Zabij mě znovu Zabij mě znovu
Abbottová, Rachel
Cena: 239 Kč
Playground Playground
Kepler, Lars
Cena: 268 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1 Nepřátelé A mileNci
Příběh o pomstě, intrikách
ve světě byznysu, temném tajemství
– a ZAKÁZANÉ LÁSCE...





2 Simona Ahrnstedtová





3 Nepřátelé A mileNci
Simona Ahrnstedtová
Nepřátelé
A mileNci
Přeložila
Irena Lysáčková





4 Simona Ahrnstedtová
eN eNDA NAtt © 2014 by Simona Ahrnstedt
First published by Forum Bokförlag, Sweden
published by arrangement with Nordin Agency AB, Sweden
translation © irena lysáčková, 2016
czech edition © metafora, 2016
All rights reserved
iSBN 978-80-7359-500-5





5 Nepřátelé A mileNci
1.
Středa 25. června
David Hammar vyhlížel ven vypouklým oknem vrtulníku
Bell. letěli ve výšce tisíc stop a krajina pod nimi se
rozprostírala na míle daleko. Nasadil si sluchátka, která mu i v hluku
rotoru dovolovala s ostatními mluvit normálním hlasem.
„t amhle,“ upozornil a otočil se k michelu
chamounovi, který seděl na zadním sedadle, tvarem připomínajícím
velkou mísu, a také vyhlížel z okna. David ukazoval směrem,
kde se právě objevil žlutý zámek Gyllgarn.
pilot tom lexington nastavil kurz. „Jak blízko chceš
letět?“ zeptal se s pohledem upřeným na cíl.
„moc blízko ne. Jen abychom ho trochu líp viděli.“
David nespouštěl zámek z očí. „Nechci vzbudit zbytečnou
pozornost.“
Zámek byl vystavěn na ostrůvku, který se nacházel v
nezvykle širokém potoce. Bystrá, třpytivá voda proudila po
obou stranách ostrova, a vytvářela tak přirozené
hradební příkopy. před několika staletími poskytovaly skutečné
útočiště před nepřáteli. Dnes blyštivá voda, zelené louky
a košaté stromy malovaly rozmáchlým tahem štětce obraz
absolutní venkovské idyly.
tom stočil vrtulník širokým obloukem. V ohradách dole
pod nimi se pásli koně a ovce. Staleté, ohromné duby
proměnily okresní silnici v alej. i z této výšky byly patrné
ovocné stromy, o něž se někdo dobře stará, a barvami hýřící
výsadba, obklopující úpravný zámek.





6 Simona Ahrnstedtová
To až nechutně připomíná ráj.
„makléř povídal, že cenu samotné nemovitosti
odhaduje na víc než třicet milionů,“ poznamenal David.
„t o je hodně peněz,“ konstatoval michel.
„A k tomu si přičti cenu lesa a půdy,“ pokračoval David.
„A vody. to je dohromady několik tisíc hektarů země
a vody, už jen to stojí přes dvě stě.“ Vypočítával další
přednosti: „V lese je zvěř a řada menších nemovitostí, které
k usedlosti patří. No a k tomu samozřejmě ještě inventář.
Válečná kořist ze sedmnáctého století. Stříbrné jídelní
servisy a ruský porcelán. A umělecká sbírka předmětů z
posledních tří století. O to se budou prát všechny aukční domy.“
David se na sedadle otočil. michel si zámek, nad nímž
teď viseli ve vzduchu, bedlivě prohlížel.
„A všechno vlastní ta společnost?“ tázal se michel
pochybovačně. „Rodina ne?“
David přikývl. „Je neuvěřitelné, že zvolili takové řešení.
tohle udělá jen někdo, kdo je přesvědčený o vlastní
nepřekonatelnosti.“
„Nikdo není nepřekonatelný,“ podotkl michel.
„t o teda ne.“
michel dál koukal z okna. David čekal, zatímco jeho
přítel všechen ten majetek přejížděl očima. „t o jsou
vyložené národní klenoty,“ ujal se zase slova michel. „to bude
povyk, jaký svět neviděl, jestli to všechno prodáme.“
„Ne jestli,“ prohlásil David. „Až.“
protože oni to prodají, tím si je naprosto jistý. půdu
rozparcelují a prodají těm, kdo nabídnou nejvíc. lidi budou
protestovat a ze všech nejvíc budou křičet současní
majitelé. Nad tím se musel usmát. pohlédl tázavě na michela.
„Už sis to prohlídl?“
michel kývl a David požádal: „Vezmeš nás, tome, zpátky
do města? tady už jsme skončili.“
tom provedl elegantní oblouk a vystoupal vzhůru.
idylické místo nechali za zády a nabrali kurz na Stockholm.
pod nimi se míhaly lesy a průmyslové závody.
po čtvrthodině se dostali do kontrolní zóny hlavního
města a tom navázal spojení s řídicí věží na letišti
Bromma. Výměnu krátkých standardizovaných frází v angličtině
David poslouchal na půl ucha.





7 Nepřátelé A mileNci
„...1 500 feet, request full stop landing, three persons on
board.“
„Approved, straight in landing, runway three zero...“
tom byl obratný pilot, vrtulník manévroval klidnými
pohyby s ostražitým pohledem. Ve všedních dnech pracoval
pro soukromou bezpečnostní firmu, ale s Davidem se znal
už dlouho, a když David vyjádřil přání prozkoumat zámek
ze vzduchu, poskytl mu své letecké zkušenosti i čas.
„Jsem hrozně rád, že jsi s námi letěl,“ ozval se David.
tom neodpověděl, jen téměř neznatelně kývl hlavou,
jako že slyšel.
David se obrátil k michelovi: „máme dost času, než
schůze vedení začne.“ mrkl na hodinky. „Volala malin. Všechno
je připravené,“ pokračoval a měl na mysli malin
theseliovou, jejich ředitelku pR a komunikace.
Urostlý, formálně oblečený michel se na zadním
sedadle napřímil. poškrábal se na dohola ostříhané hlavě a na
prstech se mu zablýskaly prsteny. „Stáhnou z tebe kůži
zaživa,“ poznamenal, právě když ve výšce tisíc stop nad zemí
přelétali nad Stockholmem. „to je ti jasný, ne?“
„Stáhnou z nás,“ opravil ho David.
michel povytáhl koutek úst. „Kdepak, z tebe. Ty jsi známá
tvář a ten zlý hoch, co umí rizikový kapitál. Já jsem
přistěhovalec, který jen plní příkazy.“
michel byl ten nejchytřejší člověk, jakého David znal,
a zároveň senior partner v jeho společnosti Hammar
capital, specializující se na rizikové investice. Brzy spolu od
základů změní mapu švédského finančního světa. Ale
michel má pravdu. Novináři finančních listů budou
pronásledovat Davida, jakožto zakladatele společnosti, pověstného
tvrdostí a arogancí. Vlastně se na to těší.
michel zívl. „Až tohle bude za námi, vezmu si dovolenou
a nejmíň týden prospím.“
David se otočil zase dopředu a sledoval, jak se v dálce
objevují předměstí Stockholmu. Není unavený. Naopak.
Na tenhle boj se připravoval půlku svého života a
dovolenou nechce.
chce válku.
plánovali to skoro rok. Je to největší obchod, do jakého
se Hammar capital kdy pustil: nepřátelské převzetí jedno-





8 Simona Ahrnstedtová
ho enormního podniku. Nadcházející týdny o všem
rozhodnou. Ještě nikdo nikdy nic podobného neudělal.
„Na co myslíš?“ ptal se ve sluchátkách David. Znal svého
přítele skrz naskrz a věděl, že mlčení něco znamená. Že
michelův bystrý mozek pracuje na nějakém právnickém
nebo finančnickém problému.
„myslím především na to,“ začal michel, „že bude
těžké to ještě držet v tajnosti. Určitě už se někdo těm
pohybům na burze začal divit. Nebude dlouho trvat a někdo –
třeba nějaký burzovní makléř – informuje noviny.“
„t o jo,“ souhlasil David, protože vždycky někde nějaké
informace uniknou. „Budeme to ale tajit tak dlouho, jak
to půjde,“ dodal. O tomhle diskutovali už mnohokrát.
Vybrušovali argumenty do detailů, pátrali po logických
nesrovnalostech. Byli čím dál zdatnější a chytřejší. „Budeme
skupovat dál,“ prohlásil. „Ale vždycky jen po troškách. míň
než dosud. promluvím se svými lidmi.“
„cena akcií teď rychle stoupá.“
„Viděl jsem to,“ potvrdil David. Křivka kurzu akcií měla
tvar zvedající se vlny. „Uvidíme, jak dlouho to po
ekonomické stránce vydrží.“
pokaždé bylo třeba zvážit, jak rychle lze postupovat. Čím
agresivněji se akcie nějakého podniku skupují, tím výš se
vyšvihne cena. pokud navíc nakupuje právě Hammar
capital, kurz se vyřítí vzhůru závratnou rychlostí. Až dosud byli
mimořádně opatrní. Nakupovali přes spolehlivé nastrčené
osoby a jen v menším množství, a tak to šlo den za dnem.
Byly to malé pohyby, které nezměrnou burzovní hladinu
čeřily jenom nepatrně. Ale oba dva, on i michel, si
uvědomují, že se blíží kritické hranici.
„Vždyť už jsme si řekli, že to budeme muset dřív nebo
později zveřejnit,“ pravil David. „malin už celé týdny
vybrušuje tiskovou zprávu.“
„Z toho všichni zešílí,“ mínil michel.
David se usmál. „Já vím. teď se musíme jen snažit,
abychom pod tím burzovním radarem dokázali letět ještě
aspoň chvíli.“
michel přikývl. protože právě tímhle se navzdory všemu
Hammar capital zabýval. Jejich tým s pomocí analytiků
vyhledával společnosti, kterým se nedaří – přestože měly





9 Nepřátelé A mileNci
předpoklady, aby tomu bylo naopak. David s michelem
problémy identifikovali – často za tím bylo nekompetentní
vedení – a následně z trhu vysáli akcie, aby získali majoritní
postavení.
pak šli brutálně do toho.
Firmu převzali a restrukturalizovali. Rozsekali a znovu
utříbili. prodali a profitovali na tom. právě to uměli lépe
než téměř kdokoli jiný – vlastnit a zlepšit.
Někdy to proběhlo hladce, lidé s nimi spolupracovali
a Hammar capital mohl nastolit svůj vlastní pořádek.
Někdy to byl boj.
„přesto bych rád získal na naši stranu někoho ze
zakladatelské rodiny,“ prohlásil David, právě když se před
nimi rozprostřel jižní Stockholm.
mít na své straně jednoho či několik velkých akcionářů,
třeba správce některého z kolosálních penzijních fondů,
bude mít pro takové obří nepřátelské převzetí rozhodující
význam. David s michelem vynaložili na získávání a
přesvědčování hodně času. Vysedávali na nekonečných
schůzích, načrtli spoustu početních příkladů. Ale přetáhnout
někoho přímo z rodiny by mělo řadu výhod. Jednak by tím
samozřejmě získali neskutečnou prestiž. tím spíš, když jde
právě o investum, jednu z největších a nejstarších
společností v zemi. A jednak by se automaticky přidali další,
kteří by hlasovali ve prospěch Hammar capital, jestliže by se
ukázalo, že na své straně mají někoho z nejužších kruhů.
„t o by celý proces podstatně usnadnilo,“ pokračoval.
„Kdo by to ale měl být?“
„existuje jedna osoba, která jde v téhle rodině svou
vlastní cestou,“ objasnil David, když se na obzoru objevilo
letiště Bromma.
michel chvíli mlčel. „Dcera, ne?“ nadhodil potom.
„Ano,“ přisvědčil David. „Je tak trochu v pozadí, ale prý
je hrozně nadaná. možná jí vadí, jak s ní muži v rodině
jednají.“ investum totiž nebyl pouze letitý a věhlasný podnik.
měl takové patriarchální rysy, že i padesátá léta ve srovnání
s tím působila moderně a osvíceně.
„t y si opravdu myslíš, že dokážeš kohokoli z rodiny
přemluvit?“ zeptal se michel pochybovačně. „Nejsi u nich
zrovna oblíbený.“





10 Simona Ahrnstedtová
David se skoro usmál, jak moc to michel podhodnotil.
investum řídí rodina De la Grip a každodenní obrat
společnosti dosahuje miliardových hodnot. Nepřímo investum,
s rodinou De la Grip v pozadí, určuje z jedné desetiny
švédský HDp. investum, a tím pádem tahle rodina, vlastní
největší banku v zemi. V málokterém vedení větších
švédských firem nemají svoje zastoupení. Je to slovutná,
zámožná rodina se šlechtickými kořeny. Až tak blízko královskému
rodu, jak někdo může být, aniž by sám královské krve byl.
A přitom má výrazně modřejší krev než všichni
Bernadottové. to, že by se jemu, zbohatlíkovi Davidu Hammarovi,
podařilo přetáhnout někoho z nejužšího rodinného
kruhu – známého svojí loajalitou – na druhou stranu, aby se
přidal k neznámému kapitalistovi a podnikatelskému pirátovi,
je nepravděpodobné.
Ale zkušenost s takovými věcmi už má.
Dokázal přemluvit jednotlivé příslušníky rodin, aby
s ním podnikli společnou věc. Důsledkem často bylo, že za
sebou zanechal zpřetrhaná rodinná pouta, a většinou toho
litoval. V tomto případě by to však byl vítaný bonus.
„Zkusím to,“ trval na svém.
„t o je na hranici šílenství,“ namítl michel, za uplynulý
rok nikoli poprvé.
David přikývl. „Už jsem si s ní domluvil oběd.“
„Jasně,“ zahučel michel, když vrtulník začal klesat. let
netrval ani třicet minut. „A co ona na to?“
David si vybavil chladný tón hlasu ve sluchátku. Nebyla
to asistentka, ale Natalia De la Grip osobně. Zněla
překvapeně, ale příliš toho neřekla, jen poděkovala za pozvání
a pak pověřila asistentku, aby schůzku potvrdila e-mailem.
„povídala, že se na setkání těší.“
„Jo?“
David se nevesele zasmál. myslel na ten chladný hlas. Byl
z něj tak zřetelně cítit odstup vyšších kruhů, že to v něm
téměř automaticky aktivovalo jeho třídní nenávist. Natalia
De la Grip patří k přibližně stovce žen ve Švédsku, které se
narodily s titulem hraběnky, elita elit. Stěží dokáže slovy
vyjádřit, jak tenhle druh lidí nesnáší.
„Ne,“ připustil popravdě. „to neřekla.“
Ale ani to neočekával.





11 Nepřátelé A mileNci
2.
Čtvrtek 26. června
Natalia se prohrabovala hromadami papírů na svém
psacím stole. Vytáhla arch s tabulkami a číslicemi.
„t ady,“ zvolala a zamávala papírem. triumfálně se
přitom podívala na platinovou blondýnku v křesle pro
návštěvy, které se sem, do skromné komůrky, fungující jako
Nataliina kancelář, vlastně ani nemohlo pořádně vejít.
Nataliina přítelkyně Åsa Bjelkeová na lejstro
koukla s vlažným výrazem a pak se očima zase vrátila ke svým
nehtům, nalakovaným odstínem nude.
Natalia se probírala nepořádkem na stole. Nesnáší
chaos, ale na tak malé ploše je téměř nemožné se mu vyhnout.
„Jak se vlastně máš?“ zeptala se Åsa, upila z kelímku kávy,
kterou si koupila cestou, a sledovala, jak se Natalia znovu
hrabe v kupách písemností. „ptám se jen proto, že vypadáš
strašně roztěkaně. máš všelijaké zvláštní rysy, ale
roztěkanost k nim nepatří. Ještě nikdy jsem tě takhle neviděla.“
Natalia nakrčila čelo. Jeden důležitý dokument zmizel
beze stopy. Bude se muset zeptat některé z asistentek,
které jsou už i bez toho dost přetížené.
„J-O volal z Dánska,“ prohodila a měla na mysli svého
šéfa Jana-Olova Svenssona. „chtěl, abych mu nafaxovala
jednu zprávu, ale já ji prostě nedokážu najít.“ Zahlédla
ještě jeden papír, natáhla se pro něj a unavenýma očima ho
pročítala. V noci toho moc nenaspala. Až do časných
ranních hodin se věnovala práci – nadcházející kolosální
obchod ji připravoval skoro o všechen čas. pak jí ráno, hodně
brzo ráno, volal jeden klient a stěžoval si na něco, co zcela
jistě mohlo několik hodin počkat. Koukla se na Åsu. „co
tím myslíš, že mám zvláštní rysy?“
Åsa se napila z papírového kelímku. „V čem je problém?“
opáčila, aniž na Nataliinu otázku odpověděla.
„Problémy,“ opravila ji Natalia. „práce. táta. maminka.
Všechno.“
„Hele, a tohleto zavalení papíry k něčemu vede?“
podivila se Åsa. „Kam se poděla bezpapírová společnost?“
Natalia zvedla zrak. přítelkyně vypadala svěže a
odpočatě, dobře oblečená, se skvělou manikúrou. Natalii to na-





12 Simona Ahrnstedtová
jednou všechno iritovalo. „Ne že bych neoceňovala tvoje
nečekané vizitace,“ pravila ne zcela upřímně. „Ale můj táta
si pořád stěžuje na to, jak vysoké platy jeho právníci mají.
Neměla bys teď v investu za svůj plat pracovat? místo abys
v kostýmku od prady vysedávala v mé mrňavé kanceláři
a šikanovala mě?“
Åsa máchla rukou. „Já si svůj vysoký plat zasluhuju. A ty
víš moc dobře, že mě tvůj tatínek nechá na pokoji.“
Zahleděla se Natalii do očí. „to ty víš.“
Natalia přikývla. Věděla to.
„Šla jsem kolem a jen jsem chtěla zjistit, jestli se mnou
nezajdeš na oběd. Jestli ještě jednou budu muset obědvat
s některým právníkem z investa, skočím z mostu. Fakt.
Kdybych věděla, jak příšerně tristní právníci jsou, vystudovala
bych něco jinýho.“ Načechrala si své plavé kučery. „mohla
jsem například být dobrou vůdkyní nějaké sekty.“
„Bohužel,“ odmítla Natalia rychle; příliš rychle,
uvědomila si pozdě. „mám něco domluveného.“ Odkašlala
si. „promiň,“ dodala zcela zbytečně. „Jak říkám, už něco
mám.“ Sklonila hlavu a začala listovat papíry, které už
jednou prolistovala, aby se vyhnula Åsinu zkoumavému
pohledu.
„Opravdu?“ protáhla Åsa skepticky.
„Ano,“ potvrdila Natalia. „Na tom přece není nic
divného.“
Åsa přimhouřila oči. „Na to, že máš mozek jako počítač,
ti lhaní zoufale nejde,“ vypálila. „Včera jsi měla volno,
sama jsi to povídala. A žádné jiné přátele nemáš. Vyhýbáš
se mi?“
„Ne, prostě už něco mám. A nikdy bych nespřádala
plány, abych se ti záměrně vyhýbala. Jsi moje nejlepší
kamarádka. i když určitě mám i jiné přátele. co třeba zítra?
můžu tě pozvat.“
„A co tedy máš, jestli se můžu ptát?“ nenechala se
zvaním na budoucí obědy odbýt Åsa.
Natalia neodpověděla. Upřela pohled na přetékající stůl.
teď by byla dobrá příležitost pro některý z očekávaných
telefonátů, nebo proč by třeba nemohl začít houkat
protipožární alarm, napadlo ji.
Åsa náhle doširoka otevřela oči, jako zasažená zjevením.





13 Nepřátelé A mileNci
„Aha! Kdo je to?“
„Nebuď směšná. Je to jen oběd.“
Åsiny oči se zúžily do dvou malých tyrkysových štěrbinek.
„Ale chováš se tak divně, dokonce i na to, jak je u tebe
obvyklé. S kým?“
Natalia sevřela rty.
„Natalie! S kým?“
Natalia to vzdala. „S někým z... ehm... z Hc.“
Åsa svraštila světlé obočí. „S kým?“ opakovala umíněně.
možná by z ní byla dobrá vůdkyně sekty, ale skvělá
vyšetřovatelka taky, uvažovala Natalia. celá ta image načančané
blondýny klame.
„Je to jen naprosto nezávazná schůzka,“ bránila se.
„Obchodní oběd. Zná se s Janem-Olovem,“ dodala, jako kdyby
to, že její společník zná jejího šéfa, mělo celou tu věc
vysvětlit.
„Kdo je to?“
Kapitulovala. „David Hammar.“
Åsa se opřela v křesle a obličej se jí rozzářil velikým
úsměvem. „No ne, sám boss,“ poznamenala. „pan
Rizikový investor osobně. Zlý hoch finančního světa.“ Naklonila
hlavu k rameni. „Slib, že se s ním vyspíš.“
„t y jsi ujetá,“ vylítla Natalia. „Ujetá na sex. Vlastně bych
to nejradši zrušila. Jsem v hrozným presu. Ale jedna z věcí,
kterou tady v tom zmatku nemůžu najít, je můj mobil, ve
kterém mám jeho číslo.“ Jak někdo může ztratit telefon
v prostoru menším než čtyři metry čtvereční?
„proč si proboha neopatříš asistentku?“
„Mám asistentku,“ namítla Natalia. „Která na rozdíl
ode mě vede taky nějaký život. Onemocněly jí děti, tak šla
domů.“ Natalia mrkla na hodinky. „Včera.“ S povzdechem
klesla na kancelářskou židli. Zavřela oči. Už nedokáže
hledat dál. Už je totálně vyčerpaná. připadá jí, jako kdyby
pracovala celou věčnost nonstop. A se spoustou papírování
je ještě navrch pozadu. připravit jednu zprávu a domluvit
nejmíň pět schůzek. Vlastně neměla...
„Natalie?“
Natalia sebou trhla a uvědomila si, že na nepohodlné
židli začala usínat.
„co?“ zazmatkovala.





14 Simona Ahrnstedtová
Åsa na ni hleděla vážně. Už si Natalii nedobírala.
„Hammar capital nejsou žádní padouši, ať si tvůj tatínek
a brácha myslí, co chtějí. Jsou tvrdí, ale David Hammar
není žádnej ďábel. A vypadá neskutečně dobře. Nemusíš
se stydět za to, že se s ním ráda setkáš.“
„t o nemusím,“ souhlasila Natalia. „Já vím.“ Ale vrtalo
jí hlavou, co tenhle legendární šéf společnosti Hammar
capital může chtít zrovna jí. Žádný ďábel to nejspíš vážně
nebude, ale všeobecně se o něm ví, jak je tvrdý a
bezohledný, a to i podle měřítek finančního světa. „Ne, jdu jen na
oběd a osonduju terén,“ prohlásila rozhodně. „Jestli má
nějaké záměry s naší bankou, tak na to potřebuje získat
Jana-Olova, ne mě.“
„Ale fakt je, že s Hammar capital jeden nikdy neví,“
poznamenala Åsa a elegantně se zvedla z křesla. „A ty sama
se podceňuješ. Znáš někoho dalšího, kdo je tak chytrý jako
ty? Jasně že ne.“ přejela si rukou po sukni, na níž nebyl
sebemenší flíček ani záhyb. přestože na sobě měla jen
strohý kostým (Natalia se náhodou dozvěděla, že právě ten jí
prada ušila na míru), jednoduchou hedvábnou halenku
a světle béžové lodičky, vypadala spíš jako oslnivá filmová
hvězda.
Åsa se opřela o stůl. „moc dobře víš, že by ses neměla
tolik starat o to, co si myslí tvůj tatínek,“ dala se slyšet
a jako obvykle se jí podařilo Natalii zasáhnout přímo na
solar. „Jsi neskutečně chytrá a mohla bys to dotáhnout, jak
daleko bys chtěla. tamhle bys mohla udělat kariéru.“ Åsa
se rozmáchla rukou k protější kanceláři, která patřila
švédské pobočce jedné z největších světových bank, londýnské
bance. „Nemusíš pracovat pro rodinný podnik, abys mohla
dokázat, že máš svoji cenu,“ pokračovala Åsa. „Nikde na
světě se k ženským nestaví tak příšerně, to přece víš. tvůj
táta je beznadějný a tvůj brácha idiot. A zbytek vedení jen
samí machistický šovinisti. Vím to, protože s nima
pracuju.“ Nachýlila hlavu na stranu. „Se svým mozkem je
všechny strčíš do kapsy.“
„možná.“
„t ak proč nejsi ve vedení?“
„Ale ty tam pracuješ, tak jsi nejspíš spokojená, ne?“
prohodila Natalia, a otázce být, či nebýt ve vedení společnosti





15 Nepřátelé A mileNci
investum se tak úspěšně vyhnula. přece jen to bylo
choulostivé téma.
„t o jo, ale já jsem tam v rámci kvót,“ vyložila Åsa. „ten,
kdo mě přijal, kvóty nenávidí stejně jako přistěhovalce,
feministky a dělníky. Jsem jeho alibi. může na mě ukázat
a prohlásit, že on přece ženy zaměstnává.“
„Není pravda, že tatínek nenávidí...,“ zaprotestovala
Natalia, ale nechala větu rozplynout doztracena. Vždyť má
Åsa pravdu.
„A tvému tátovi je mě líto, protože nemám rodiče,“
pokračovala Åsa. „Já ani nechovám žádný vysoký ambice
šéfovat takový mizérii. mojí jedinou ambicí je neumřít
nudou. Ale ty, Natalie, to můžeš dotáhnout, jak vysoko
chceš.“
Åsa se začala přehrabovat ve své kabelce za padesát tisíc.
Vytáhla světlou rtěnku a nanesla si ji na ústa.
„David Hammar mě požádal o diskrétní schůzku,“
vysvětlila Natalia. „Vlastně jsem se ti o tom vůbec neměla
zmiňovat. Doufám, že nikomu nic nevytroubíš.“
„t o víš, že ne, to je jasný. Ale co myslíš, že ti chce?“
„Určitě nějakou finanční záležitost. možná mu jde
o nějaký obchod s některým naším zákazníkem? Nevím.
probděla jsem půl noci a snažila jsem se tomu přijít na
kloub. Nebo jen rozhazuje sítě?“ Nebylo neobvyklé, že se
s ní někdo chtěl setkat právě kvůli jejímu jménu – je De la
Grip, žena se správnými kontakty a původem. Nesnášela
to. Ale David Hammar v ní probudil zvědavost. A v
telefonu nebyl ani úlisný, ani vyhýbavý, jenom zdvořilý. A ona se
stejně potřebuje najíst, takže...
Åsa se na ni zamyšleně zadívala. „Vlastně bych měla jít
s tebou. Kdo ví, co za hlouposti ze sebe vlastním přičiněním
vychrlíš.“
Natalia chtěla poukázat na to, že ji ve Švédsku řadí k
nejslibnějším talentům na korporátní finance, jeden z
nejkomplexnějších oborů finančního světa, a že patřila k
nejúspěšnějším absolventům stockholmské Vysoké školy ekonomické.
Že jí při práci s podnikovými financemi, koupěmi podniků
a poradenstvím rukama denně procházejí statisíce milionů
švédských korun a že se právě chystá uskutečnit jednu
z nejkomplikovanějších bankovních transakcí, ke které





16 Simona Ahrnstedtová
kdy ve Švédsku došlo – ale nic z toho neřekla. mimoto má
Åsa pravdu – kdo ví, co z ní dnes při té nesoustředěnosti
vypadne. „Zavolám ti, jak to proběhlo,“ slíbila jenom.
Åsa se na ni dlouze zahleděla. „Aspoň poslouchej, abys
věděla, co ti chce,“ prohlásila nakonec. „to nemůže
uškodit. mnozí by šli přes mrtvoly, aby směli pracovat s Davidem
Hammarem. Anebo mnohé, aby se s ním vyspaly.“
„Není to riskantní, když mě s ním někdo uvidí?“
napadlo Natalii a vadilo jí, jak nejistě její hlas zní.
„t o víš, že je to riskantní,“ přisvědčila Åsa. „Je
nebezpečný, bohatý a tvůj táta ho nenávidí. co víc si můžeš přát?“
„mám to odříct?“
Åsa nespokojeně mlaskla jazykem a zavrtěla hlavou.
„Kdo neriskuje, jako by nežil,“ vyhlásila.
„t o má být moudrost dne?“ utrousila Natalia. Na
přísloví to nevypadalo.
Åsa se usmála, vstala a podala jí svůj prázdný kelímek
od kávy. Bílý, s černým kudrlinkatým nápisem. „Ne, je to
tadyhle napsané,“ vysvětlila. „tak já jdu zpátky do práce
a vyřídím pár telefonátů. třeba najdu někoho, komu bych
mohla dát vyhazov. právníci opravdu nejsou zábavní lidé.
Kde se máte sejít?“
„Na Djurgårdenu. V restauraci Ulla Winbladh.“
„mohlo to být horší,“ konstatovala Åsa a bylo na ní znát,
že se doopravdy snažila najít něco, co by se dalo
zkritizovat, ale na nic nepřišla. přejela si prsty po bleděmodré šálce.
Naposledy Natalia takový hedvábný šátek viděla na polici
v oddělení Hermès v luxusním obchodním domě NK a měl
cenovku se čtyřcifernou částkou.
„Jsi snob, víš to?“
„Dám na kvalitu,“ namítla Åsa a narovnala si na rameni
kabelku. „Všichni nemůžou kupovat masovou produkci, to
dá rozum.“ Otřásla se a upřela na Natalii tyrkysově zářivý
pohled. „mysli na ochranu, kdo ví, s kým vším spal.“
Natalia se na ni zašklebila. „Fakt je, že to nejčastěji asi byly
princezny, jestli se dá věřit všemu, co se povídá.“ Neubránila
se totiž tomu, aby všechny ty drby na internetu nerozklikala.
„evropský zbohatlický póvl,“ smetla ji Åsa, jejíž rod měl
kořeny ve 13. století. „Jen prosím tě neudělej něco, co bych
neudělala já.“





17 Nepřátelé A mileNci
to je docela velkorysý rámec možností, pomyslela si
Natalia, ale nechala si to pro sebe.
„t ohle budeš mít na sobě?“ zajímala se Åsa, když sjela
pohledem Nataliin kostýmek a její výraz dával výmluvně
najevo, že existuje něco dokonce snad ještě horšího než
masová konfekce. „Kde sis to koupila?“
„Vždyť je to jen oběd,“ bránila se Natalia. „A budeš se
divit, ale je to od krejčího.“
Åsa přejela očima šedou látku. „Jo jo, ale ze kterýho
století?“
„t y jsi fakt šílenej snob,“ zavrčela Natalia, zvedla se a šla
otevřít, aby Åsa už konečně odešla.
„t o je docela možný,“ souhlasila Åsa. „Ale víš, že mám
pravdu.“
„V čem?“
Åsa se usmála způsobem, kterým muže vždycky přiměla
k tomu, že se začali chlubit svými letními chatami, zvát ji
na drink a rozvalili se na židli s nohama od sebe. „Ve všem,
drahoušku. Ve všem.“
3.
David šel ze sídla Hammar capital ve stockholmské části
Blasieholmen do restaurace Ulla Winbladh na
Djurgårdenu pěšky.
Vrchní ukázal ke stolu a David spatřil Natalii De la Grip.
mrkl na hodinky. přišel včas, ještě ani nebyla jedna, ale ona
tam byla ještě dřív. mezi hosty restaurace byli převážně
turisté, ale Natalia se přesto usadila co nejdál a ještě tak, že ji
sotva bylo vidět. Zjevně nechce, aby ji s ním někdo zahlédl.
Na tom není nic divného, ve skutečnosti rezervoval stůl
právě tady, mimo centrum, nechtěl jít do žádné restaurace
na notorickém Stureplanu právě proto, aby je nikdo
nepoznal.
Spatřila ho, zvedla ruku, aby na něj zamávala, ale hned
ji zas položila, jako by si to rozmyslela. David vykročil k ní.
má světlou pleť a je velice nenápadná, se svým vážným
výrazem v obličeji a strohými šedými šaty působí skoro
fádně. těžko uvěřit, že pracuje jako poradkyně v jedné





18 Simona Ahrnstedtová
z největších světových bank, londýnské bance, a nadto
pro Jana-Olova, jednoho z nejnáročnějších a
nejvýstřednějších šéfů, s jakými se David setkal. Ale J-O tuhle všedně
vyhlížející ženu vynáší do nebes a tvrdí, že má potenciál
stát se nejlepším korporátním poradcem, jakého kdy měl.
„Je bystrá, pečlivá a odvážná,“ vyjádřil se o ní kdysi J-O. „Je
schopná zajít jakkoli daleko.“
musí si dát pozor, aby ji nepodceňoval. přestože mu
není vlastní lidi podceňovat.
Natalia De la Grip vstala, když David došel k jejímu
stolu. Je vyšší, než si myslel. podala mu ruku. Štíhlou, s
krátkými, nenalakovanými nehty. Stisk měla energický,
profesionální a Davidovi to nedalo, aby letmo nekoukl na její
levou ruku, ačkoli už to věděl. Žádný prstýnek se na ní
neblýskl.
„Děkuji, že jste přišla, i když to bylo domluvené tak
narychlo,“ promluvil. „Vůbec jsem si nebyl jistý, jestli budete
mít čas.“
„Opravdu?“ otázala se pochybovačně.
David její ruku pustil. Zůstalo mu z ní v dlani teplo
a jakási kořeněná, hřejivá, mlhavě erotická vůně. Nic na
té ženě zatím nepřipomínalo jeho představy, a o to víc byl
ve střehu.
Bylo neuvěřitelně těžké dopátrat se bližších informací
o prostředním ze tří sourozenců De la Grip. Zběžně
pročetl, co našel. Na internetu, v novinových článcích a v
několika biografiích její rodiny. psalo se hlavně o otci a
jejích dvou bratrech. O ní skoro nic, ani na Wikipedii,
natož na Flashbacku. Ale ženy v této rodině byly tradičně
vždycky neviditelné, přestože občas šlo i o velmi
zámožnou ženu, kterou si některý De la Grip vzal za
manželku. Všechny Nataliiny předkyně byly dobře situované; její
matka je příbuzná s ruskými velkokněžnami a zároveň
se švédskou finančnickou elitou, ale veškerou moc v
rodině reprezentují muži. Otec Gustaf, dědeček z otcovy
strany Gustaf starší a tak dále, celá staletí. Na rozdíl od
obou jejích bratrů, dědičného prince, hraběte petera De
la Grip, a hraběte Alexandera De la Grip, Natalia ať už
ve finančním nebo bulvárním tisku příliš nefiguruje. Ale
takhle se to samozřejmě jeví většinové společnosti. médiím





19 Nepřátelé A mileNci
uniká vzdor jménu a původu. málokdo zůstává tolik skrytý
v pozadí jako tihle tajemní poradci pro korporátní
obchody. Šedá eminence, která řídí dění ze zákulisí a zřídkakdy
co sděluje novinám.
tmavé vlasy má sepjaté do přísného účesu a na krku
perly, tenhle znak vyšší třídy David nesnáší.
Business kostýmek byl zcela jistě drahý, ale barva není
ani atraktivní, ani nijak zvlášť slušivá. Ne, pomyslel si
David, když usedali ke stolu, Natalia De la Grip podle všeho
přesně odpovídá tomu, co o ní ví – bezmála třicetiletá
neprovdaná žena, soustředěná na svoji práci, dobře zajištěná,
ale celkem všední.
Až na ty oči. Nikdy takové neviděl.
„musím přiznat, že když jste mi zavolal, vzbudil jste ve
mně zvědavost.“ Upřela na něj zlatě zářivý pohled a David
ucítil zachvění v páteři.
Vzal si od servírky jídelní lístek a rychle jej prolétl
očima. „Ale vy jste určitě zvyklá na to, že vám lidi vyjadřují
přízeň,“ pronesl a profesionálně, s úmyslnou srdečností se
usmál. chtělo by to víc než jedny mimořádně krásné oči,
aby ho to dokázalo rozhodit. Fungování finančního světa
přesto do značné míry spočívá v utváření kontaktů a už ani
nepamatuje, kdy naposledy byl na obědě, který by zároveň
nebyl pracovní schůzkou.
„Jasně,“ utrousila. „miliardáři stojí ve frontách, aby mě
mohli někam pozvat.“
té suché sebeironii se musel usmát.
Zavřela jídelní lístek a kývla hlavou, že už si můžou
objednat.
„Slyšel jsem, jak dobře jste si vedla v záležitosti se
Schibstedem,“ poznamenal, aby se o ní aspoň něco dozvěděl.
„máte skvělé zdroje informací,“ konstatovala a trochu
naklonila hlavu k rameni. „Nevím, jestli mi to má lichotit
nebo mě to má znepokojovat.“
„Znepokojovat jistě ne. Četl jsem o tom,“ vysvětlil. „Jste
prý talent a je třeba se před vámi mít na pozoru.“
charakterizovali ji jako neohroženou, kosmopolitní a seriózní.
Nebyl důvod o tom pochybovat.
„t en článek jsem taky četla,“ konstatovala. „Uvidíme.“
Zasmála se. „Vždyť víte, jak to je. Člověk je dobrý jen nato-





20 Simona Ahrnstedtová
lik, nakolik se mu povedl jeho poslední obchod. Buď je na
cestě vzhůru, nebo na cestě pryč.“
„A co vy právě teď?“
„t eď jsem rozhodně na cestě vzhůru.“ prohlásila to bez
sebemenší známky falešné skromnosti. David může
spočítat na prstech jedné ruky, kteří z mužů a žen šlechtického
původu, které kdy potkal, nezaobalovali všechno, co řekli,
do strojené skromnosti a zajíkavé pokory.
Objednala si rybu a David automaticky také.
Objednávat si totéž co ten, jehož přízeň si člověk chce získat, je
základní psychologická taktika.
„Vždycky jste chtěla pracovat v bance?“ začal
konverzovat, když servírka odešla. „Nebo vás někdy napadlo
vyzkoušet něco jiného?“ V londýnské bance přece jen
působí už několik let, a tak to nebyla nepatřičná otázka.
mladá finančnická elita je hladová smečka a většina stále
vyhledává nové výzvy. Znovu sjel pohledem na její štíhlé
prsty bez prstenů. Nejspíš je naprosto oddaná své práci.
Stejně jako on.
„mně se v bance líbí,“ odpověděla.
„Jste jediná žena v partě Jana-Olova?“
„Ano.“
„Jsem si jistý, že pro něj znamenáte velký přínos,“
pronesl neutrálně.
„Děkuju.“ Usmála se na něj. Dopila minerálku. „V bance
se mi líbí, ale pokud mám být upřímná, tak do budoucna
chci svoji kariéru spojit s naší rodinnou společností.
předpokládám, že víte, o kterou rodinu se jedná.“
přisvědčil a zaplavila ho stará známá nenávist. Dělal ale,
co mohl, aby ji nijak nedal najevo. Usmál se, jednou se
nadechl a kývl povzbudivě hlavou, jako kdyby se o to zdvořile
zajímal a nikomu vůbec nic zlého nepřál.
„V našich kruzích lidi nehledí zrovna s nadšením na ten
typ činnosti, které se věnujete,“ pokračovala.
tahle upřímnost by mohla být problém. „to není
žádné tajemství,“ odpověděl a na hlase mu nebylo znát, co si
o tom myslí, jako kdyby diskutovali o abstraktních
záležitostech, a ne o tom, že rodina De la Grip otevřeně
nenávidí všechno, co Hammar capital představuje. Jakkoli
to nenávistí, nebo něčím jiným podobně měšťáckým, sa-





21 Nepřátelé A mileNci
mozřejmě nenazývají. chtějí pouze chránit své hrdé
tradice.
patrně z jeho pohledu něco vyčetla, protože se rychle,
jako na omluvu usmála. „Vím, že je to konzervativní a že
jsou to předsudky, a já netvrdím, že s tím souhlasím.“
Zvedl obočí. protože právě tohle je rozhodující: Jak moc
se Natalia v postoji liší od ostatních členů rodiny? „Jak to
myslíte?“ chtěl vědět.
„podle mě se na všechny, kdo pracují v oblasti private
equity, nebo přímo s rizikovým kapitálem, nemá brát jeden
metr. Ale s ohledem na to chci říct, ke které straně jsem
loajální – ke své rodině.“ Omluvně povytáhla jedno
rameno a přejela rukou přes stůl. „Někdy je nutné pro rodinu
něco obětovat.“
David se na ni zadíval. Někdy je nutné pro rodinu něco
obětovat. Nemá ani ponětí, jak ta slova na něho zapůsobila.
Ale aspoň se dozvěděl, co potřeboval. to podezření
měl vlastně od začátku, už když uviděl její vzpřímenou
postavu – Natalia De la Grip nikdy nepůjde proti zájmům
své rodiny. loajalita a integrita ji zahalují jako neviditelný
plášť. Naštěstí pro něj si důvod jejich schůzky vyložila
mylně, myslí si, že si David Hammar opatřuje kontakty
a zjišťuje obchodní možnosti, ne že se ji pokouší
přesvědčit, aby prodala své nejbližší.
„chápu,“ poznamenal a přitom se podivoval nad tím,
jak tahle mimořádně inteligentní Natalia sama sobě
vysvětluje skutečnost, že dosud nemá místo ve vedení
společnosti investum. Skutečnost, že v podnicích, které vede
Gustaf De la Grip, nezastávají důležitá místa vůbec žádné
ženy. A že je její otec proslulý svými zaujatými výroky
o ženách vůbec a o rovnoprávnosti obzvlášť. láska k
rodině ji zaslepuje.
„A jak to, že patříte k favoritům Jana-Olova?“ zajímal se,
když jim přinesli jídlo na stůl. A hned vysvětlil: „to jsou
jeho vlastní slova, jen cituji.“
„Znáte ho dobře?“ zeptala se. položila si na kolena
ubrousek a vzala do ruky příbor. Jedla a činila přitom jen
malé, neslyšné pohyby. mezi sousty vždy příbor odkládala.
Způsoby internátní školy.
„Dost na to, abych se spoléhal na jeho mínění,“ odpo-





22 Simona Ahrnstedtová
věděl. J-O byl jedním z nejvlivnějších bankéřů na světě
a několikrát s Davidem spolupracoval. „povězte mi víc.“
„práce v oblasti korporátních financí se hodně
zakládá na osobních kontaktech, jak určitě víte, na vztazích
a důvěře, kterou si získáte.“ trhla ramenem. Opět odložila
příbor, seděla naprosto v klidu a vzpřímeně a nepohrávala
si ani s příborem, ani se skleničkou, ani s ničím jiným. „Já
jsem získala důvěru mnoha lidí.“
„t o si dovedu představit,“ přisvědčil a vlastně ho
překvapilo, jak je upřímný. Ale z té ženy spolehlivost a
poctivost přímo vyzařuje. Kdyby nebyl natolik cynický a na
něco takového věřil, mohl by dokonce prohlásit, že na něj
Natalia působí jako dobrý člověk.
„A není to jen kvůli mému jménu,“ doplnila a lícní kosti
jí lehce zrůžověly, jako by se jich jemně dotkl štětec. „ta
práce mi prostě jde.“
„O tom jsem přesvědčen.“
Natalia přimhouřila oči. „připadá mi, že mi chcete lichotit.“
„Ale ne, jen vám předvádím svůj přirozený šarm,“
zažertoval a samotného jej udivilo, že se usmál. Nečekal, že
bude natolik sympatická, že chvílemi dokonce zapomene
na její původ a jméno.
Usmála se. i když je tenhle oběd ztráta času, je to aspoň
příjemně strávená doba, pomyslel si. Je zábavná a nijak
přehnaně nadřazeně se neprojevuje. pravdou bylo, že v něm
Natalia probudila zvědavost. A vlastně ho i nečekaně do
jisté míry přitahovala. ten kontrast, všechna ta její bledost
a vlažnost a na druhé straně nebývalá intenzita, to všechno
dohromady je vlastně ohromně sexy.
„Víte,“ začala a ještě jednou dokonalým pohybem
odložila příbor, „já vím, že bych za svůj původ měla být vděčná.
Za svoji rodinu, svoje jméno a to všechno. A taky vděčná
jsem, jinak by to bylo arogantní. Ale byly chvíle, kdy jsem si
přála, abych nebyla nikdo, abych se musela prosadit úplně
sama na vlastní pěst. představuju si, že to musí být dobrý
pocit, dokázat všechno jen vlastními silami.“
„Ano. Je to dobrý pocit,“ pronesl David pomalu a
pozorně se na ni zadíval. Nikdy mu žádný člověk – ani žena, ani
muž – z vyšších vrstev nic podobného neřekl. „Ještě štěstí,
že jste žena,“ dodal. „Aspoň nějaký hendikep máte.“





23 Nepřátelé A mileNci
„Hmmm.“ mlčela, vypadalo to, že přemýšlí.
Jen v málokteré branži je taková nerovnost jako právě
ve finanční elitě. Ženy dosáhnou výborného vzdělání, ale
na cestě výš se pak někam rozpráší. Když se některá, tak
jako Natalia, udrží, svědčí to o její mimořádné inteligenci.
A umíněnosti.
Zvedla hlavu a vyzývavě se na něj podívala. „co si o
otázkách rovnoprávnosti myslí Hammar capital, jestli se můžu
ptát? U vás jsou v čele dva muži, že? Odvětví rizikového
kapitalismu se zrovna nevyznačuje vysokým zastoupením
žen. Jaký k tomu máte postoj?“
„Naprosto příkladný,“ ujistil ji David. Nabodl kousek
bramboru na vidličku, posolil si ho a vložil do úst.
„Ale jak pohlížíte na to, že je u nás ve vedeních tak málo
žen?“ naléhala a z tónu jejího hlasu David poznal, že na
tohle téma se jí nehovoří lehko. „O operativní činnosti ani
nemluvě, jak to vypadá tam?“
„Hammar capital nezaměstnává podle pohlaví, ale
podle schopností,“ odpověděl.
Natalia se ušklíbla a David si nemohl pomoct, musel se
dost držet, aby se neuchechtl. tedy ta když se pro něco
rozohní, tak opravdu pořádně. Veškerou všednost vystřídá
vášeň a žár.
„Kdo hledí na kvóty, riskuje, že přijme lidi s horší
kvalifikací,“ pokračoval, dobře si vědom toho, že tenhle
argument musí na každou průměrně nadanou ženu zapůsobit
jako červený hadr. „U nás prostě rozhodují schopnosti,“
zopakoval. Bylo to, jako by při pálení čarodějnic přilil olej
do ohně.
„t o jsou strašný kecy,“ vyjela Natalia a červené skvrny
na tváři se jí o něco zvětšily. „Ani dnes přece nikde
nerozhodují schopnosti,“ doplnila trpce. „Hledá se tam, kde se
vždycky hledalo – pořád ve stejných starých sítích. A tak má
zaměstnavatel to, co si přeje, stále tytéž muže se stejnými
názory. to není rozhodování podle schopností, to je
prostě hloupost.“
„Já přece netvrdím, že nechceme schopné kompetentní
ženy,“ oponoval. „Ale jsou tací, kteří tvrdí, že se těžko
hledají.“
„S takovýmhle postojem bych se nedivila, kdybyste brzo





24 Simona Ahrnstedtová
zkrachovali,“ pronesla strojeně. A s pohledem upřeným do
talíře ještě ucedila: „V což taky doufám“
„Hammar capital si vede skvěle,“ namítl. „máme –“
„Ale nechápete, že –“ Začala rozhazovat rukama. Když
se žena, která by při banketu na udílení Nobelovy ceny
pravděpodobně ani jednou neporušila etiketu, najednou
začne rozhánět příborem, musí nejspíš být vzteky bez sebe.
„Natalie,“ přerušil ji, než došlo na násilí. „přece chápete,
že vás provokuju úmyslně, ne?“
Zmlkla.
„Za posledních osmnáct měsíců jsem byl u toho, když
se měnilo vedení víc než dvaceti společností,“ pokračoval
klidným hlasem. „Jednapadesát procent členů v ,mých‘
vedeních tvoří ženy. A v čele každého druhého vedení, které
sestavil Hammar capital, stojí žena.“ Opřel se zády na židli
a pozoroval, jak se jí zklidňuje dech. Hruď se jí pod
halenkou zvedala a klesala. pohledem se dotkl výstřihu. Bílých
perel a světlé pleti. Usmál se na ni, snad poprvé upřímně.
Neměl nic proti ní osobně, jen proti tomu, co
reprezentuje. „Na úspěchu mého podniku se podílí to, že přijímáme
lidi se správnými schopnostmi,“ vykládal pomalu.
„Hammar capital vydržel jak splasknutí internetové bubliny
v roce 2000, tak finanční krizi a já jsem si naprosto jistý,
že to bylo díky skladbě mého personálu.“
Setkala se s jeho očima, pozorně a beze slov na něj
hleděla a David uvažoval, co se asi pod tím vlažným povrchem
odehrává. Navázal: „Smíšená skupina disponuje různými
úhly pohledu, jak sama víte. troufnou si říct ne a dokážou
si odlišné názory hájit. Na rozdíl od mnoha jiných jsme
z krize vyvázli právě díky tomu, že v celém Švédsku máme
nejkompetentnější spolupracovníky – ženy i muže.
přistěhovalce i Švédy.“
Natalia mrkla. Na okamžik, než zase otevřela oči, její
zlatavý pohled zakryly dlouhé tmavé řasy. „No dobře,“
pronesla klidně. Jediné, co zůstalo, byla slabá červeň na jejích
lícních kostech.
„Už mi věříte?“ otázal se.
přikývla. „Ano. Nechala jsem se vyprovokovat. to se mi
skoro nikdy nestává.“ Naklonila se nad stůl. „A kromě toho
si tu připadám pokrytecky.“





25 Nepřátelé A mileNci
„Jak to?“ nechápal a nechal se svést úsměvem, který jí
číhal v očích. Flirtuje s ním, i když si to možná ani
neuvědomuje. Flirtování ale rozhodně nemá ve zvyku, na to by
klidně vsadil celý svůj podnik. Ale na kratičkou chvilku na
tu hru přistoupí. Brzy se rozejdou každý svou cestou, tak
proč by se za každou cenu musel chovat jenom tak, jak se
sluší?
„mám plnou pusu řečí o rovnosti a rovných právech,“
prohlásila a zatřepala rukou ve vzduchu. „Ale přitom vím,
že ke spoustě výhod jsem přišla jenom díky svému jménu
a původu. Uvědomuju si to a stydím se za to.“ Naklonila se
ještě víc dopředu a ztlumila hlas, jako kdyby prozrazovala
veliké tajemství. „Zrovna před několika dny jsem své
jméno využila. Nesnáším, když to lidi dělají.“
„A přesto jste to udělala?“
přikývla a tvářila se tak provinile, že Davidovi škublo
v koutku úst. „A jak to šlo?“ zajímal se.
Dlouho na něj hleděla a v očích jí hrál smích.
„Špatně to dopadlo,“ konstatovala suše.
„Ale co jste udělala?“ zeptal se proti své vůli zvědavě.
„Nebylo to vůbec nic vznešeného. Nejspíš víte, kdo je
Sarah Harveyová?“
David přikývl, to světoznámé jméno znal. Harveyová se
díky svému unikátně čistému hlasu s neuvěřitelným
rozpětím řadila k nejlepším sopranistkám na světě. Věděl, o koho
jde, a kromě toho také v jakých kruzích se vyskytuje. „Ale jak
to s tím souvisí?“
„Nikdy nejezdí na turné. Ale teď má přijet do evropy a na
severu bude mít jediný koncert, tady ve Stockholmu.
Obdivovala jsem ji už jako dítě. Strašně jsem na ni chtěla jít.“
„chcete říct, že přestože se jmenujete De la Grip, jste
nesehnala jeden jediný lístek?“
„Dík, že mi do mých ran ještě sypete sůl. Ne, nesehnala
a doteď je mi to hrozně líto. Na organizátory jsem
neudělala ani ten nejmenší dojem.“
„pokusila jste se je podplatit?“
Vystrčila vzdorovitě bradu. „možná bych se byla
pokusila.“
„Švédové se nedají tak snadno uplatit, jestli vás to nějak
utěší,“ pravil David ne tak docela podle pravdy. podplatit





26 Simona Ahrnstedtová
lze samozřejmě každého, jde jen o to, dostat se na
správnou úroveň.
„t aky si to myslím,“ souhlasila. „Jsem ze čtvrtiny Ruska.
Zrovna Rusové jsou snadno uplatitelný národ.“
„t o rozhodně,“ souhlasil David. Natáhl nohy a opřel se
do židle. Oběd už mu přinesl informaci, kterou si přál.
teď by bylo moudré Natalii De la Grip pustit a
pokračovat dál. V tom, aby obchod klapl, Natalia rozhodující roli
nehraje, už se s ní nemusí znovu vidět. Jeho cílem je zničit
její rodinu. měl by se soustředit na další kroky. to by bylo
rozumné. pohlédl na její dlouhé prsty, kterými roztržitě
ťukala do skleničky. Sundala si sako a pod ním měla
jednoduchou halenku bez rukávů. má krásné, dlouhé a pevné
linie. Fotografie, které viděl, byly nicneříkající. Ale teď si
vybavil jeden snímek z nějaké večerní akce, večeře nebo
plesu v prestižní Ville pauli. měla stejně stroze, do drdolu
vyčesané vlasy, ale dlouhé červené večerní šaty a vypadala
fantasticky. pevná, plná síly. V duchu si řekl, že nemusí
stále jen spěchat a že s touto ženou, která skutečně nepůsobí
tak, jak si ji představoval, může posedět o deset minut déle.
Natalia se setkala s Davidovým intenzivním pohledem.
Zajímalo by ji, co si myslí, když po ní takhle přejíždí svýma
šedomodrýma očima. Nebylo jeho záměrem, aby si toho
všimla, ale Natalia uměla číst v lidech a viděla, že David
pracuje na tom, aby si na ni udělal názor. Vede si šikovně.
Když spolu mluvili, věnoval jí veškerou, až zničující
pozornost. Vypadá dobře, je atraktivní dospělým, mužným
způsobem. tohle není žádný kluk nebo mládě, ale zosobněná
vzrostlá, ramenatá maskulinita. tmavé, dobře ostříhané
vlasy, oči, jejichž barva přechází z modré do šedé, ostře
řezané rysy. Šíleně pěkný chlap. Nadto milý, zdvořilý a
chvílemi zábavný, zkrátka perfektní společník na oběd.
A přece...
Občas zahlédla, že se v Davidových očích cosi zablesklo.
Jakási tvrdost a chlad, něco, co asi neměla vidět. Znejistilo
ji to a uvedlo v ostražitost. Je to nějaká hra? tenhle
tmavovlasý, vysoký muž má pověst ničitele firem i lidí, pověst
chladného hráče. Charakterizuje ho především totální chlad
a naprostý nezájem o prestiž, stálo v jeho portrétu v jedněch





27 Nepřátelé A mileNci
hospodářských novinách. Něco ji varuje, aby se nenechala
svést jeho nenuceným šarmem a inteligentním pohledem.
Že hraje nějakou hru, si je jistá. Ale jakou?
Tajemství, samé tajemství.
„co?“ zeptal se se smíchem v hlase a po chladu nebylo
ani památky. tvrdost i bezohlednost nikde, jen
soustředěná pozornost. Jako kdyby byla nejzajímavějším člověkem
na světě. takhle určitě dobývá své takřka
nepravděpodobné úspěchy. David Hammar lidi vidí. působí na ně tak, že
se cítí vyvolení a něčím zvláštní. Dokáže v nich probudit
důvěru. A pak je slupne se vším všudy jako malinu.
„máte v plánu v nejbližší budoucnosti převzít další, nic
zlého netušící podnik?“ nadhodila.
„Samozřejmě,“ přisvědčil. „to mám v úmyslu pořád.
investor rizikového kapitálu nikdy nespí.“ V očích mu
zablesklo a Natalia vypadla z konceptu.
Ach. Ten smích.
Většina mužů, s nimiž pracovala, včetně otce, bratrů
i šéfa, dodržovala nepsaná pravidla a neviditelné struktury,
které pro finanční elitu platí. Všichni ti muži jsou si navlas
podobní. Konformní, bez sebemenší stopy humoru a
natolik zaujatí tím, jak jeden druhého trumfnout, že nejsou
schopní běžného nenuceného kontaktu s jinými lidmi,
natož se ženami. Ale David je úplně jiný. moderní vizionář,
pokud chce člověk věřit jeho obdivovatelům. Bezohledný
plenitel, jak prohlašují jeho kritikové. Ale ať už platí jedno
nebo druhé, dosahuje ohromných úspěchů. představitel
moderní ságy o úspěšném člověku v obleku šitém na míru.
A přece.
Ani jednou jedinkrát se jí David Hammar nesnažil
zaimponovat. Nechlubí se, neusiluje o dominanci. Když si
podávali ruku, byl jeho stisk pevný, ale ne zbytečně silný,
jako by si svou silou sice byl jistý, ale neměl potřebu ji
předvádět. teprve když se setkala s Davidem, uvědomila si, jací
všichni muži, se kterými se znala, jsou: nejistí, posedlí
touhou ovládat. Horlivě demonstrující svoji moc. Ne vždy
chovají respekt k ženám. Velice mírně řečeno.
„proč jste si vlastně vybral tuhle branži?“ otázala se
zvědavě. působí jako muž, který by sklízel úspěchy v jakémkoli
oboru.





28 Simona Ahrnstedtová
„Když chce někdo hodně zbohatnout, a pěkně rychle,
měl by se věnovat právě tomuhle. to určitě víte.“
Natalia přikývla. Nikdo nemůže zbohatnout tolik jako
ten, kdo umí obchodovat s rizikovým kapitálem. „A to jste
chtěl? Být bohatý?“
„Ano.“
„A podařilo se to?“ Odpověď samozřejmě znala, ale
chtěla slyšet, co poví, když mu dá příležitost se pochlubit.
Dlouze se na ni zahleděl. „Člověk není nikdy spokojený,“
vyslovil pomalu, jako by diskutovali o něčem důležitém,
a nevedli jen nezávaznou konverzaci. „to je divné, co?“
Zavrtěla hlavou. „Ne, to je ta nejzákladnější síla, která
člověka pohání dopředu. V dobrém i ve zlém slova
smyslu.“
„máte to taky tak?“
„myslím, že ano,“ usoudila, protože v tomhle pocitu se
poznávala. touha jít dál. Uspět.
„copak?“ Naklonil se kupředu a pozorně si ji prohlížel.
Čte v ní až děsivě rychle.
„Nic. Je příjemné s vámi obědvat. myslela jsem, že
budete víc...“ Došla jí slova.
„Gangsterský? padouch bez svědomí?“
Zasmála se. „možná.“
„Jde o to, že já rád vidím výsledek,“ vyložil David.
„Spousta podniků ve Švédsku má mizerné vedení. Jejich šéfové se
obohacují na účet akcionářů.“ Zkřížil před sebou dlouhé
nohy v kotnících a prohrábl si tmavé vlasy. Zaznamenala
ocelové hodinky. patek philippe, drahé, ale nijak honosné.
„Ani netušíte, na jaké šílenosti narážíme,“ pokračoval.
„Ale když se vedení ujme Hc, snažíme se o zefektivnění
a zlepšení. pak peníze vydělávají akcionáři, ne někdo jiný.“
„A vy jistě taky nějakou tu korunu nebo dvě vyděláte,“
poukázala Natalia suše. Hodnota společnosti Hammar
capital se odhaduje bezmála na neuvěřitelné čtyři miliardy
eur. Vzhledem k tomu, že David Hammar podnik
vybudoval od základů úplně sám, to není špatné. A je tak mladý,
ještě mu není ani pětatřicet, pokud se dá spolehnout na
internet.
„t o samozřejmě taky,“ usmál se. „Naše obchodní idea je
být kontroverzní. Dáte si kávu?“





29 Nepřátelé A mileNci
přikývla a David objednal pro oba. Servírka přiběhla
rychle zpět se dvěma šálky.
Natalia se prsty dotkla čokoládového bonbonu, který
ležel na jejím talířku. to, co před chvílí prohlásila, myslela
vážně – obdivuje lidi, kteří něco vytvořili vlastníma rukama.
tolik lidí se narodí s těmi nejlepšími předpoklady, ale pak
je promrhá.
David ukázal na její bonbon. „Nebudete?“
podala mu cukrovinku a sledovala, jak ji rozbaluje. „Jste
hodně v zahraničí. Jak to vlastně funguje?“ sondovala.
povytáhl obočí. „Koukám, že jsem si informace nehledal
jenom já. Ale ano, je to pravda. cestuju po celé zeměkouli
a uháním finančníky. Já a můj společník michel.“
michel chamoun. libanonec se dvěma dosaženými
tituly, z ekonomie a práv. Ano, vyhledala si informace, je ve
všem důkladná. „Ale nepotřebují vás tady?“ zajímala se.
„mám velmi schopné spolupracovníky.“
„Ženy a přistěhovalce?“
pokrčil rameny. „mimo jiné.“
Navzdory lehkému tónu jejich konverzace a přesto, že
chvílemi podléhala Davidovu kouzlu, Natalia nepřestávala
myslet na to, že tady něco nesedí. co jí tenhle krásný chlap
s tvrdým výrazem v očích chce? O co Davidu Hammarovi
vlastně jde, když ji pozval na nezávazný oběd? právě tenhle
nejhorší nicneříkající přív


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist